Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 8 hours 22 min ago

OneHotBook: audioknižní novinky, které ještě vyjdou do Vánoc

Fri, 11/09/2018 - 20:45

Letos před Vánocemi jsme nachystali opravdu hodně audioknižních laskomin, a proto jsme pro vás připravili přehled všech nových audioknih, které ještě letos vyjdou. A jelikož někdo už přemýšlí o tom, jakým dárkem by svým blízkým udělal radost, rozhodli jsme se být nápomocni. Audiokniha je totiž výtečný společník pro každého, stačí jen vybrat tu pravou. Chystané tituly i nedávno vydané novinky jsme tedy rozdělili tak, abychom Ježíška trochu inspirovali.
S audioknihami ale nemusíte nutně čekat až pod stromeček. Vždyť při balení dárků, předvánočním úklidu, pečení cukroví i zdobení stromku rozhodně oceníte rozptýlení v podobě „mluveného slova“ i vy. Užijete si tak chvíle strávené s rodinou či přáteli u společného příběhu, který vás dojme nebo rozesměje, ale hlavně stmelí.
 

    Hotýlek (Alena Mornštajnová), čte: Jaromír Dulava.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/hotylek/

    Český ráj (Jaroslav Rudiš), čte: Petr Čtvrtníček.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/cesky-raj/

    Stín kapradiny (Josef Čapek), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/stin-kapradiny/

    Vánoce Hercula Poirota (Agatha Christie), čte: Lukáš Hlavica.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/vanoce-hercula-poirota/

    Terror (Dan Simmons), účinkují: Martin Stránský, Vladislav Beneš, David Novotný, Ivan Lupták, Jan Vlasák, Jiří Hromada, Robert Mikluš, Daniel Rous, Miloslav König, Petr Jeništa, Lukáš Příkazký.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/terror/

    Někdo blízký (Cara Hunterová), účinkují: Honza Hájek, Magdalena Borová.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/nekdo-blizky/

    Lazar (Lars Kepler), čte: Pavel Rímský.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/lazar/

    Hadohlavec (Peter May), účinkují: Jana Plodková, Martin Myšička.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/hadohlavec/

    Maigret v akci (Georges Simenon), čte: Jan  Vlasák.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/maigret-v-akci/

    Selfies (Jussi Adler-Olsen), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/selfies/

    Firma (John Grisham), čte: Martin Písařík.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/firma/

    Alias Grace (Margaret Atwoodová), účinkují: Lucie Pernetová, Pavel Batěk, Martin Zahálka, Lucie Juřičková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/alias-grace/

    Pán věže (Anthony Ryan), účinkují Ivan Lupták, Pavel Soukup, Eva Josefíková, Klára Suchá, Jiří Suchý z Tábora.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/pisen-krve/

    Čarodějky na cestách (Terry Pratchett), čte: Zuzana Slavíková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/carodejky-na-cestach/

    Stráže! Stráže! (Terry Pratchett), čte: Jan Zadražil.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/straze-straze/

    Text (Dmitry Glukhovsky), čte: Martin Písařík.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/text/

    Cizinka (Diana Gabaldon), čte: Jitka Ježková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/cizinka/

    Jedna želva za druhou (John Green), čte: Eva Josefíková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jedna-zelva-za-druhou/

    Velcí Češi 1918 (Josef Landergott), účinkují: Martin Zahálka, Jiří Hromada.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/velci-cesi-1918/

    Vladař (Niccolò Machiavelli), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/vladar/

    Stará dáma vaří jed (Arto Paasilinna), účinkují: Milena Steinmasslová, Jan Zadražil.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/stara-dama-vari-jed/

    Deníček moderního fotra 3 (Dominik Landsman), čte: Filip Švarc.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/denicek-moderniho-fotra-3/

    Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka (Evžen Boček), čte: Veronika Kubařová.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/aristokratka-vlna-zlocinn/

    Mumínci a čarodějův klobouk (Tove Jansson), čte: Vladimír Javorský.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/muminci-carodejuv-klobouk/

    Jak zlomit dračí prokletí (Cressida Cowell), čte: David Novotný.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jak-zlomit-draci-prokleti/

    Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (Michael Ende), vypráví: Jan Vlasák.
Více na:  http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jim-knoflik-lukas-lokomot/

 

AudioknihaAudioknihyOneHotBook
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Selinina velká loupež

Thu, 11/08/2018 - 00:00

Selina Kyleová alias Catwoman byla u nás donedávna jen ta kočka v latexovém oblečku, která se mihla v jednom filmovém Batmanovi a následně v příšerném vlastním filmu. Věděli jsme o ní, že je zlodějka, snaží se nezabíjet a podle míry infantility a stáří filmu má něco společného s kočkami.

Naštěstí autorem komiksu, který byl vybrán do DCKK, je Ed Brubaker, a tak je jasné, že nepůjde o nějakou pláštěnkovou heroickou a barevnou slátaninu. Brubaker si totiž rád hraje a rád píše hrdiny civilněji a má rád krimi. Udělal to u Kapitána Ameriky, Daredevila, Gotham Central, a tak je víc než jasné, jakým směrem posune hrdinku, zlodějku, jejíž komiksová kariéra stála tak nějak na vodě a plácala se od jednoho břehu k druhému. Rozhodně nás nečeká "slečna Kočka".

Dostaneme klasický příběh o skládání týmu z lidí, kteří mají nějakou minulost, ne úplně si věří a o velké loupeži. Catwoman je zde vlastně úplně bez kostýmu, který si užijete hlavně retrospektivně a překvapivě dobře to funguje a vy si ji oblíbíte možná víc, než kdyby na sobě měla ten zbytečný latex a kůži. Zároveň v druhé lince sledujete noirovou detektivku, ve které po údajně mrtvé Catwoman pátrá soukromý detektiv Slam Bradley, ne nepodobný svému pravzoru Marlowemu. Selinina velká loupež rozhodně není jen pro milovníky pláštěnek. Naopak se do ní může pustit vlastně kterýkoli čtenář komiksů, detektivek nebo komiksových detektivek a nebude zklamán.

Jelikož bych vás připravil o požitek, nebudu tu prakticky ani trochu shrnovat děj, jen vězte, že kočičího kostýmu si moc neužijete, zato nakládaček, mafiánů, podrazů i smělých plánů, které se ovšem zhusta kříží s jinými plány a to i několikanásobně. A taky smrti, i té si užijete vrchovatě, což není ani v DC nijak běžná záležitost. Ed Brubaker je prostě jiný a Darwyn Cooke nezůstává pozadu. Dohromady udělali úkrok stranou a vytvořili dva propletené příběhy, které si z DC berou postavy, ale jinak by fungoval krásně i samostatně.

Darwyn Cooke se v tomhle komiksu postaral i o kresbu, která je hodně jiná. Cooke má za sebou mimo jiné působení v DC jako kreslíř story boardů a je to vidět. Jeho kresba je hodně filmová. Dynamická, přitom velmi jednoduchá. Jako by vzal tlustý fix a jen skicoval. Bez předkreslení, hravě, bez nějakých pravidel. Rád mění kamery, používá detailní záběry na postavy nebo jejich části a využívá hodně tmu a stíny, a to i na prosluněné pláži v Miami. Chvilku jsem si na ni musel zvykat, ale když se nenecháte odradit pár prvními stranami, poznáte, že kresba neuvěřitelně podporuje atmosféru a při neustálém pohybu je pořád přehledná.

Selinina velká loupež není Catwoman. Tady nám DCKK trochu lhalo. Je to čistá Selina Kyleová, ale to nemění nic na tom, že do výběrového kompletu zcela jistě patří.


SLAM BRADLEY: PO STOPÁCH CATWOMAN: Původně vyšlo v Detective Comics #759–-762 srpen–listopad 2001
SELININA VELKÁ LOUPEŽ: Původně vyšlo v září 2002

Autoři: Ed Brubaker, Darwyn Cooke
Vazba: vázaná
Stran: 144
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 249Kč

KomiksDCKKCatwoman
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sergej Vasilievič Lukjanenko, KVAZI

Wed, 11/07/2018 - 00:00

Svet sa úplne zmenil. Možno vírus a možno voľačo úplne iné kriesi mŕtvych a z tých sa stávajú krvilačné beštie, bažiace po ľudskom mäse. Presnejšie...túžia po hocijakom mäse, hlavne nech je čerstvé a krvavé. A verte mi, niet nad ľudský mozog!

Pravdivo, pravdivo vám hovorím: Prichádza hodina, a už je tu, keď mŕtvi  počujú hlas Božieho Syna a tí, ktorí naň dbali, budú žiť... Evanjelium Jána 5:25

Ano, v životě přece musí existovat i něco dobrého. Kromě samotného života... Denis Simonov

Naša budúcnosť podľa Sergeja Lukjanenka vôbec nemusí byť taká strašná. Síce dôjde ku globálnej katastrofe, no tá má vlastne celkom super následky. Priznávam, že všetci ich za skvelé nepovažujú, no žiť večne, uznajte sami, nie je na zahodenie.
Niektorí ľudia sú z možnej nesmrteľnosti nadšení, iní spisujú posledné vôle, kde žiadajú kremáciu. Tá totiž dôsledne znemožní, aby sa z vás po smrti stal povstanec. Znie to ako povstalec, no povstanci nemajú žiaden ušľachtilý cieľ, za ktorý by bojovali. Oni vlastne nemajú žiaden cieľ, pretože nemyslia. Vedení sú len túžbou ukojiť hlad. Preto sú nebezpeční a už deti v škôlke z riekaniek a pesničiek vedia, že pred povstancom, aj keby to bola ich vlastná babička, treba utekať hlava nehlava. Platí na nich hlavne mačeta. Ak povstanca dekapitujete, tak sa šťastne vyhnete zožratiu.

„Protože už jste mrtví!“
„Ale není to ani smrt. Je to stav, pro nějž lidská řeč dřív neměla vhodné slovo.
„A teď už ho snad má?“
„Jistě. Kvazi. Kvaziživot...“  str.112

Z niektorých povstancov sa stanú kvazi. Podľa profesora Viktora Aristarchoviča Tomilina vyššia forma života. Mŕtvi a predsa živí. Sila sa im znásobila, zmysly zostrili, posadnutosť tým, v čom vynikali zaživa je neuveriteľná. Viktor Aristarchovič mal však smolu, niekto si objednal jeho vraždu. Na miesto činu prichádza Denis Simonov, policajný vyšetrovateľ pre smrteľné prípady a zarytý odporca nemŕtvych. Zrejme na truc mu pridelia za partnera vysoko postaveného kvazi menom Michail Ivanovič Bedreněc, ktorý určite niečo skrýva. No takých, ktorí sa pokúšajú hrajkať na svojom vlastnom piesočku s hračkami tých ostatných, je v tomto príbehu oveľa viac.
Čoskoro sa z Denisa a kvazi stávajú (navzdory všetkému) celkom dobrí parťáci. Raz si pomáhajú, kryjú si chrbát, potom si nedôverujú, no vzápätí podržia jeden druhého pred celým svetom. Stopy vedú k profesorovej manželke Viktórii, ktorá je kvaziženou. Tá sa s vyšetrovateľmi bavenká ako mačka s myškami. Bol výskum Viktóriinho muža naozaj taký dôležitý? Čo majú znamenať všetky tie jej nelogické kroky, to chaotické pobehovanie? Je Viktória teroristka a chce zničiť všetko živé, či zneuznaná záchrankyňa ľudstva? Kto sa v tom má vyznať...

Kým Denisa a Michaila vodí Viktória z jedného konca Moskvy na druhý, oni sa snažia nájsť v celom tom zmätku systém a dať všetkému nejaký zmysel. Čas neúprosne beží. Odkedy vyšetrovatelia vedia, prečo musel profesor Tomilin zomrieť a v akom ohrození je ľudstvo, letí sťa šialený. Stihnú nájsť Viktóriu? Vo veľkomeste, akým Moskva je, to fakt nie je jednoduché. Do všetkého sa im navyše neustále pletie kvaziho adoptívny syn Nal a Denisova nová láska z práce. Pritom všetci vieme, že deti a ženy vždy veci zbytočne skomplikujú.

Lukjanenko nám pripravil zmes humoru a akejsi kvazi zombie apokalypsy. Moskva je našťastie dosť veľká a poskytla románu zaujímavé kulisy. Oživení ľudia s vlastnou inteligenciou a takmer nesmrteľní, sú zase čitateľsky atraktívni. Román Kvazi sa číta veľmi ľahko a autor sa postaral o dialógy okorenené nadsádzkou a o vnútorné monológy, ktoré nenudia. Autorov zmysel pre humor prenesený do replík hlavnej postavy odľahčuje atmosféru a pôsobí nenútene.

„Zatímco jsem se v jeho ocelovém stisku bezmocně plácal a snažil se neudusit, říkal jsem si, že být žena, určitě bych z jediného takového objetí musel otěhotnět.“

Dlhý čas nebudete tušiť, prečo sa tie veci dejú. Práve neistota núti človeka čítať stále ďalej a čítať rýchlejšie, preto lebo chce konečne zistiť, z akého dôvodu tu už tristo strán, takmer bez dychu, pobehuje po upršanej a studenej Moskve a stále ho to neskutočne baví... Výsledok nebude šokujúci, pretože život je predvídateľný. Ľudstvo tak isto, či už je živé, či nemŕtve.  Povedané slovami Denisa Simonova:

„Ten život je fakt nelogický! Ale občas zkrátka musí ztratit veškerou logiku, aby získal smysl.“

Príjemné čítanie!

Ulázku z knihy si můžete přečíst zde.

Kvazi
Autor: Lukjaněnko Sergej
Originální název: KvaZi
Překlad: Konstantin Šindelář
Počet stran: 352 stran
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Argo
Kniha byla vydána ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.
Doporučená cena: 298,- Kč

RecenzeLiteraturaS. LukjaněnkoSci-fiArgoTriton
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Supermanova smrt

Tue, 11/06/2018 - 00:00

Supermanova smrt je úžasný doják. Doják na prachy!

V roce 1992 se DC rozhodlo, že je třeba Supermanovskému mýtu dát trochu té šťávy a vydojit z fanoušků i těch posledních pár centů, které jsou za opláštěnkovaného bijce ochotni dát. Znovuzrození, mnohokrát omílaný přílet, dospívání a první pošťuchování s Luthorem asi už nezabíralo, a tak se v DC rozhodli pro změnu Supermana zabít. A při tom samozřejmě vydělat takový balik dolarů, že by stačil na to, aby ho s ním utloukli sami, bez záporáka. Ale nepředbíhejme.

Kdesi daleko začne někdo mlátit do zdi. Je vytvalý, a tak se probije až ven na vzduch a na zem. Ten někdo je Doomsday. Poprvé se objevil v Supermanově smrti a měl jen jednu vlastnost, jedno poslání: všechno vydržet a zabít Supermana. Tak jednoduché to je. Marně se Lex Luthor snažil leta Supermana přechytračit a zainvestoval do jeho smrti miliardy dolarů. Louise Simonson a Roger Stern na to šli od lesa. Prostě se vykašlali na pravidla hry a Superana zabili novým a neznámým záporákem. Tedy žádný světoborný nápad. Bum, bác, trocha slziček, kladení věnců a tak... A ono jim to vyšlo. Supermanova smrt se stala hitem a vůbec při tom nevadilo, že DC v očividné snaze vydojit co nejvíc rozprostřelo tenhle příběh do několika sérií, takže kdo chtěl být v obraze, musel platit jak mourovatý a držet krok na více frontách. Nevadilo to, že se Superman chová jako retard a při souboji s Doomsdayem nepoužívá prakticky vůbec mozek, ale jen do něj buší dle pravidla: kde nepomůže síla, pomůže větší síla. DC šlo na tuhle marketingovou akci překvapivě primitivně.

Pro nás, kteří nemáme DC nasledováno, je navíc v Supermanově smrti ještě jedno překvapení, a to složení Ligy spravedlnosti, které je pro toho, kdo čte jen česky, naprosto neznámé. Respektive známe jen Blue Beatla. Zbytek jsou Guy Gardner, Fire, Ice, Booster, Maxima a Bloodwynd... kdože? Nevadí, stejně nesehrají žádnou zvláštní roli, vlastně tam slouží Supermanovi jako pověstné "červené uniformy".

Z výše napsaného by se dalo usoudit, že Supermanova smrt je marketingový produkt otřesné úrovně. A svým způsobem je. Příběh nehledejte, na postavy si nezvykejte. Na druhou stranu, já osobně, a vím že jsem v menšině, na Supermanovu smrt nedám dopustit. Jo, je to vlastně jeden souboj přes celou knihu. Superman používá jen pěsti a ne mozek, ale ta kresba a to panelování je prostě úžasné a dodá tomu tu správnou epickou atmosféru. Jinde byste mávli rukou a zavřeli knihu, tady vám to kresba nedovolí. Jak se totiž stupňuje děj, ubývá panelů. Čím blíž jsme finále, tím sugestivnější a detailnější záběry zápasu dostaneme. Nejdřív jich je hodně, pak 4, 3, 2 ... a nakonec celý sešit celostránkových ilustrací drsného pěstního souboje na život a na smrt. A ono to na čtenáře funguje! Opravdu z těch stránek čiší naléhavost, i když víte, jak to dopadne, protože se to koneckonců jmenuje Supermanova smrt.

Supermanovu smrt tedy ultimátně zachraňuje panelování a kresba, která je na valné většině stran zvlášť v těch velkých záběrech vymazlená k dokonalosti. Musí být, koneckonců jde o jeden ze zásadních příběhů DC a byl tak i plánovaný. Vy, kteří máte rádi propracovaný děj, smysluplnou konverzaci a dějové zvraty, berte Supermanovu smrt s velkou dávkou shovívavosti. My ostatní, kteří máme rádi, když si pláštěnky dávají po držce, už se můžeme zlobit mnohem míň. A všichni dohromady si vychutnejme mainstreamovou, trochu zastaralou, ale promyšlenou a skvěle napanelovanou kresbu. A navíc, pokud stejně jako já nemáte Supráka moc v lásce, tak tady fakt pateticky natáhne bačkory. Co chtít víc.

Obsahuje sešity série Superman: Man of Steel #17-19, Superman #73-75, The Adventures of Superman #496-497, Action Comics #683-684, Justice League of America #69 a Superman #21.

Autoři: Roger Stern, Dan Jurgens, Jon Bogdanove
Vazba: vázaná
Stran: 192
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 229Kč

KomiksDCKKSuperman
Categories: Vector Graphic

Velká vánoční soutěž 01

Mon, 11/05/2018 - 05:33

Vánoce už pomalu klepou na dveře. A protože milujeme nejen Vánoce, ale i knihy, rádi bychom vám letos zase nadělili pod stromeček nějaké dobré čtení. Jeden týden, jedna soutěž, jedna kniha či komiks. O co všechno budeme hrát, neprozradíme. Do prvního kola ale vyráží Bakly, na jehož návrat jsme čekali opravdu dlouho. Kdo by mu chtěl pomoci s Hledáním smrti, nechť nám na náš email pošle odpověď na následující otázku:

  • V jaké povídce se Bakly objevil poprvé?

Napovíme, že u toho tenkrát byl i Koniáš.


Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 11.11.2018, do předmětu napiště Vánoce 1 a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

Velká vánoční jízdaSoutěžeVánoční soutěžSoutěž
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Steve Robinson, Spříznění

Sun, 11/04/2018 - 22:43

Jefferson Tayte kráčel naleštěnou chodbou Německého kardiocentra v Mnichově. Světle hnědý oblek měl po letu stále po­ muchlaný, vrhal nervózní pohledy po Jean a jen doufal, že nejdou příliš pozdě.
Odpoledne přiletěli z letiště Heathrow na schůzku se sedmadevadesátiletým mužem jménem Johann Langner a velmi je šokovalo, když uslyšeli, že předchozího dne prodělal srdeční infarkt, a to i proto, že Tayte upínal velkou naději k tomu, co by mu Langner mohl říct.
Vzrušení ze schůzky a Jean Summerová, která seděla u okna a po celou dobu ho držela za ruku, pomohly Taytovi přečkat relativně krátký let a překonat strach z létání. Nyní měl žaludek stažený ze zcela jiných důvodů.
„Víte jistě, že nás chce pan Langner stále vidět?“ zeptal se Tayte muže v šedém obleku, kterého následovali.
Tayte neznal jeho jméno, hádal ale, že se jedná o šoféra. Byl stejně vysoký jako Tayte, ale štíhlý jako Jean. Čekal na ně, když vystoupili z letadla, odnesl jim zavazadla k mercedesu, který na ně čekal před příletovým terminálem, ale místo aby je vzal do hotelu, jak Tayte předpokládal, odvezl je rovnou do nemocnice. Taytův vak s oblekem měl přehozený přes paži a Jeanin batoh přes rameno.
„Instrukce Herr Langnera byly velmi jasné,“ odvětil muž pouze se slabým německým přízvukem. „Už se dostatečně zotavil a chce vás vidět co nejdříve.“ Zpomalil, otočil se k Taytovi a dodal: „Dokud stále může.“
Tayte kývl. Chápal, že s ohledem na věk Johanna Langnera a jeho špatný zdravotní stav, to už zítra nemusí být možné.
Jean musela skoro utíkat, aby Taytovým dlouhým krokům stačila, a z džínové bundy, kterou měla oblečenou přes žluté letní šaty, jí přitom málem vypadl tablet, který si nedávno koupila. Jako profesorka historie byla dobře obeznámena s rešeršemi a od chvíle, co se opět setkala s Taytem v Londýně poté, co dokončil svůj předchozí úkol, strávila během následujících dvou týdnů každičkou volnou chvíli na internetu, neboť se rozhodla zjistit co nejvíc o muži, k němuž Tayte upínal takové naděje.
„V Der Spiegel jsem četla, že galerie pana Langnera právě zprostředkovala prodej Matissova obrazu za rekordní částku,“ řekla muži, kterého následovali.
„Ano, máte pravdu,“ potvrdil muž. „A pro Herr Langnera to nebyla žádná maličkost. Začínal prakticky z ničeho a několik let trvalo, než si tímto způsobem dokázal vydělat na živobytí, pak si ale získal reputaci a jeho obchody se rozjely. Dokonce se mu podařilo vrátit několik obrazů, které byly ukradeny za války, jejich právoplatným majitelům.“
„Co ho pohání?“ zeptal se Tayte. „A kde to můžu sehnat?“
Muž se krátce zasmál. „O obchody se už několik let stará jeho syn Rudolf, tentokrát ale dohlížel Herr Langner na prodej osobně.“
„Možná na něj bylo toho vzrušení příliš.“
„To je docela možné. Šlo o spoustu peněz.“
Zastavili se u dveří vpravo. Muž na ně krátce zaklepal, otevřel je a postavil jejich zavazadla na zem. Pokoj uvnitř byl světlý, převážně bílý s trochou modré na několika kusech nábytku a na žaluziích na okně, které nabízelo výhled na společnou odpočinkovou zahradu v plném letním květu.
Johann Langner seděl na posteli, připojený k EKG monitoru vedle sebe, a hleděl na hosty přes pravé sklo brýlí; to levé měl zakryté. Poté, co Tayte a Jean přistoupili blíž, zvedl třesoucí se ruku zkroucenou artritidou a odhrnul si z čela řídké bílé vlasy. Muž, který je přivedl, se ujal představování.
„Herr Langnere, to je pan Tayte, americký genealog, a jeho společnice, profesorka Summerová.“
Langner se usmál, čímž zvýraznil znetvoření ve svém obličeji, v okolí lícních kostí a čelisti, a odhalil křivé zuby zhnědlé věkem a tabákem. „O oko jsem přišel za války,“ řekl Langner, kterému zjevně neuniklo, že Tayte civí na zakryté sklo jeho brýlí. Na rozdíl od muže, který je právě představil, byl jeho německý přízvuk velmi silný.
Tayte oplatil Langnerovi jeho úsměv. „Omlouvám se,“ řekl. „Nechtěl jsem zírat.“
„To je v pořádku,“ ujistil ho Langner. „Většina lidí zírá, když mě vidí poprvé, a věřte mi, zíral byste ještě víc, kdybych si sundal brýle.“
Ta představa Langnera očividně pobavila. Tiše se pro sebe zasmál, pak se otočil k muži u dveří a řekl: „Můžeš jít, Chris­ tophe.“
Christoph se usmál. „Kde je Ingrid? Možná bych s vámi měl počkat, dokud se nevrátí.“
„Ingrid je moje osobní ošetřovatelka,“ vysvětlil Langner Taytovi a Jean. „Byl to můj třetí infarkt a Ingrid mi pokaždé doslova zachránila život. Měla by se brzy vrátit.“ Langner se natáhl pro něco u postele. Chvíli šmátral, pak jim ukázal kabel s tlačítkem. „Nejsem natolik starý ani slabý, abych nezvládl zmáčknout čudlík, kdybych potřeboval pomoc,“ ujistil Christopha. „Navíc vím jistě, že jsem v dobrých rukách.“ Znovu se usmál na hosty.
„No dobrá,“ ustoupil Christoph, „trvám ale na tom, že počkám venku.“
„Ano, ano. Když musíš,“ odvětil Langner. Jakmile se Chris­ toph ocitl z doslechu, dodal: „Myslí to dobře, ale chová se ke mně jako k dítěti.“
Tayte se pousmál, a když si uvědomil, že pořád svírá aktovku, postavil ji na zem u postele a přitáhl blíž dvě židle, aby si s Jean mohli sednout. Přitom ho napadlo, proč výrobci nedělají ty židle širší. Možná by pak nemusel tak silně tlačit na područky, aby se z ní zase zvedl.
„A teď, pane Tayte,“ pravil Langner, jakmile se usadili, „cítím, že vám dlužím omluvu za to, že jsem vás nepřijal dřív.“
„To je naprosto pochopitelné,“ ujistil ho Tayte. „Jsem prostě rád, že to tentokrát vyšlo.“
Tayte se poprvé pokusil sejít s Johannem Langnerem před rokem, krátce poté, co se vrátil z Londýna zpátky do Washingtonu, jenže mu bylo pokaždé řečeno, že Langnerův zdravotní stav je příliš špatný na to, aby kohokoli přijal. Tedy až donedávna.
„Tak dobrá,“ řekl Langner. „V dopise jste se zmínil, že věříte, že bych vám mohl pomoct najít vaše rodiče.“
Tayte se zhluboka nadechl, zatajil dech a přemýšlel o důsledcích toho prostého prohlášení. Aspoň prozatím měl pocit, že veškerý výzkum jeho vlastní rodinné historie, kterému se celé roky marně věnoval, vedl jen k tomuto muži a k tomu, co by mu mohl, ale taky nemusel říct. Poté, co konečně obdržel telefonát, na který čekal po celou dobu plnění svého předchozího úkolu, a to potvrzení, že Langner ho přece jen přijme, ovládla ho ještě úzkostnější touha setkat se s ním. Sáhl si do saka a vytáhl fotografii, kterou mu matka nechala, když ho před čtyřiceti lety, ve věku sotva několika měsíců, opustila v Mexiku.
„Jak určitě víte,“ pravil Tayte, „živím se zkoumáním rodinné historie. Od chvíle, co jsem zjistil, že jsem adoptovaný, jsem se snažil pátrat v té své, zatím ale marně.“
„Opravdu?“ řekl Langner. „Genealog, který neví nic o své rodině. To musí být bolestivě ironické.“
„To tedy máte pravdu,“ potvrdil Tayte. „Pohání mě to ale vpřed. Jistým způsobem cítím, že mě to nutí zlepšovat se v tom, co dělám, v naději, že jednoho dne budu dost dobrý na to, abych našel odpovědi, které hledám. To, že mě adoptovali, jsem se dozvěděl krátce poté, co moji adoptivní rodiče zemřeli při pádu letadla, když jsem byl ještě v pubertě. Nechali mi tohle.“ Tayte podal fotku Langnerovi. „Věřím, že ta žena na obrázku je moje matka. Snažím se ji najít, nebo aspoň zjistit, kdo je. Fotka pochází z roku 1963.“
Langner se na obrázek zadíval. „Zdá se, že jste si tím rokem dost jistý. Jak to?“
„K tomu se dostanu za minutu, pokud dovolíte,“ pravil Tayte. „Poznáváte ji?“
Langner se zamyslel a dal si s odpovědí načas. Potom zavrtěl hlavou. „Ne, je mi to líto.“
Tayte na to byl připraven. Nečekal, že by to bylo tak snadné. „Poznáváte ale budovu, před kterou stojí.“ Nebyla to otázka.
Langner si přiblížil fotku ke zdravému oku a zkoumal ji.
Do hovoru se zapojila Jean. „Koupil jste ji od vlády v roce 1958 poté, co byla určena k demolici jako součást revitalizačního projektu.“
Langner přitakal a odložil fotku na postel. „Ano, je to jedna z mých budov. Stojí na kraji města, kousek odsud. Kamenní lvi tam byli původně umístěni jako reprezentace síly a odvahy. Je těžké je přehlédnout.“ Usmál se na Jean. „Určitě už jste provedli vlastní pátrání. Vidím, že toho o mně víte mnohem víc než já o vás.“
Ta poznámka přiměla Jean zavrtět se na židli. Zastrčila si po ramena dlouhé hnědé vlasy za ucho a zahanbeně se na něj usmála. „Byl to vítaný oddych od historických postav, kterými se zabývám obvykle.“
Langner se zasmál. „Živí mají přednost před mrtvými, co? Nepotrvá dlouho a sám se stanu jednou z vašich historických postav.“ Obrátil se k Taytovi. „Takže vaši matku vyfotili před jednou z mých budov a vy jste urazil tak dlouhou cestu v naději, že vám pomůžu ji identifikovat?“
„Možná ne přímo,“ řekl Tayte.
Sem ho zavedly měsíce pátrání, do kterého se pustil poté, co otevřel bezpečnostní schránku, kterou mu odkázal jeho starý přítel a učitel, Marcus Brown, a on teď jen doufal, že se nemýlí – zoufale si přál mít pravdu. Sáhl do aktovky a vytáhl složku, kterou si položil na kolena. Otevřel ji a vzal z ní kopii novinového výstřižku, který mu nechal Marcus spolu s krátkým vysvětlením, že mu o něm neřekl, protože nechtěl v Taytovi vzbudit naděje, dokud nebude vědět víc. Víc toho však nebylo, a Tayte hádal, že Marcus musel učinit svůj objev krátce před smrtí, jinak by zjistil další informace. Ale i když jich bylo málo, Tayte věřil, že to postačí.
„Určitě si vzpomínáte na den, kdy tohle vyfotili pro místní noviny, pro Abendzeitung,“ řekl a podal výstřižek Langnerovi.
Langner si ho vzal. Byly na něm dvě fotky stejné neoklasicistní budovy. Jeden snímek byl očividně novější a pocházel z roku 1963, když článek vyšel. Druhá byla z nezapomenutelné doby světových dějin. Oba obrázky ukazovaly širokou třípatrovou budovu s centrálním sloupovím, které aspoň na Tayta působilo dost tíživě, obrovité betonové sloupy se vypínaly skoro do celkové výšky stavby. Uprostřed se nacházely dvě kamenné sochy lvů, přesně ty samé, jaké byly vidět i na fotce Taytovy matky.
Z nápisu nad hlavním vchodem byly na fotce vidět pouze části: „nd E“. S takto omezenými nápovědami si Tayte dříve myslel, že se jedná o budovu nějakého hotelu a strávil mnoho hodin vymýšlením nejrůznějších názvů, jako třeba Grand Excelsior. Ještě víc času pak strávil rešeršemi hotelů, jejichž názvy odpovídaly, nenašel však žádný, který by se hodil. A žádný div, nyní totiž věděl, že hledal na špatných místech. Slova nad hlavním vchodem nebyla ani v angličtině, nápis byl německy: „Blut und Ehre“ – „Krev a čest“.
Tayte slyšel Langnera něco říct, promluvil však tak tiše, že mu nerozuměl. „Promiňte, co jste říkal?“
„Hitlerjugend,“ zopakoval Langner s pohledem upřeným na kopii článku, jako by v něm starší obrázek, ten se sloupy zdobenými dlouhými vlajkami nacistické strany, probouzel zasuté vzpomínky. „Blut und Ehre bylo heslo Hitlerovy mládeže. Ta budova byla určena pro slibné mladé hochy z celého Německa.“ Zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem s tím místem udělat něco dobrého, přestože spousta Mnichovanů by ho tehdy nejraději zničila. Já věřil, že je důležité budovu zachovat.“ Odmlčel se. „Jak zní ta britská fráze? Ach, ano… Lest we forget. Abychom nezapomněli.“
„Takže jste z té budovy udělal muzeum?“ zeptala se Jean.
„Dalo by se to tak říct. Já tomu ale radši říkám vzdělávací centrum. Nyní ji ovšem zastínilo NS-Dokumentationszentrum, mnichovské Dokumentační centrum historie nacismu, které postavili na místě, kde dříve bývala centrála NSDAP – Národně socialistické německé dělnické strany, kterou nepochybně znáte jako nacistickou stranu.“
Langner se znovu zadíval na kopii novinového výstřižku. „1963,“ řekl a usmál se pro sebe. „Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mnichovský starosta přestřihl stuhu.“ Vzhlédl k Taytovi. „Jak by vám mohla bývalá akademie Hitlerjugend pomoct při hledání vaší matky?“
Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto nejosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla. Ještě nikdy nenarazil na podobně konkrétní spojení se svojí rodinou a Marcus tu fotku očividně považoval za důležitou, což Tayta hnalo dál. Dospěl k závěru, že teď už mu zbývá jenom zjistit, co tu jeho matka dělala, a pak sledovat další vodítka. Natáhl ruku k Langnerovi a ukázal na další obrázek na výstřižku. Byl na ní dav s protestními transparenty. Vybral jeden konkrétní.
„Abych se vrátil k vaší předchozí otázce, jak vím, že fotka mojí matky pochází z roku 1963. Odpovědí je, že tam byla v den oficiálního otevření vašeho vzdělávacího centra. Zúčastnila se ceremonie.“
Tayte se odmlčel a opět ho napadlo, jestli třeba fotku neudělal jeho otec. „Vidíte tu čepici s kšiltem a se zubatým vzorem z šedesátých let, kterou má ta žena na hlavě?“
Langner se zadíval pozorněji a přitakal. Tayte obrátil jeho pozornost zpět k fotce své matky.
„Na fotce v novinách není její obličej dobře vidět, je ale zjevné, že se jedná o stejnou čepici, jíž drží moje matka na fotce, kterou mi nechala. Styl i vzor jsou identické.“
„Takže vaše matka byla Demonstrant? Protestovala proti tomu, že jsem zachránil budovu Hitlerjugend před demolicí?“
„Možná,“ připustil Tayte. „Anebo tam byla z nějakého jiného důvodu a k davu se připletla náhodou. Mě zajímá to, proč tam vůbec byla – jestli kvůli budově, nebo kvůli někomu, kdo s ní byl nějak spojený.“
„A to vás přivedlo ke mně,“ řekl Langner.

 

Anotace:
Jefferson Tayte věnoval celý život zkoumání neúplných rodokmenů, aby pomohl rozvráceným rodinám… a odkryl dlouho ukrytá tajemství. Sám je ale samotář, muž bez kořenů – jeho vlastní původ představuje největší záhadu jeho kariéry.
To se však změní, když se Taytovi dostane do rukou nová stopa, za kterou se s profesorkou a kolegyní Jean Summerovou vydají do Mnichova. Hon za odpověďmi je ale zavede na nebezpečné území: ke zlověstným tajemstvím nacistického Německa a lidem ochotným obětovat cokoli, aby je ochránili.
Když jejich pátrání začne ohrožovat základy fašistické organizace, Tayte se Summerovou pochopí, že hrají o čas. Dokážou odhalit kořeny temné minulosti německého národa dřív, než se sami stanou jejími oběťmi?

Genealog Jefferson Tayte sklízí úspěch nejen ve světě, ale také u nás. Bestsellery Stopy v krvi, Hluboký hrob, Poslední anglická královna a Ztracená vládkyně si zcela zaslouženě získaly srdce čtenářů, kteří se nyní mohou těšit z nového přírůstku do série – románu Spříznění…

Pouze muž bez rodiny může odhalit kořeny vlastního spříznění…

Americký genealog Jefferson Tayte se celý život potýká se skutečností, že nezná vlastní rodinu. A možná právě díky tomu se tak odhodlaně vrhá vstříc tajemstvím ukrytým v rodokmenech svých klientů. Tajemstvím, která ho už mnohokrát málem stála život…

Nyní se však karta obrací. Taytovi se dostane do rukou nová stopa, kterou prověřoval jeho zesnulý přítel, a proto se s kolegyní a profesorkou Jean Summerovou vydají na další výpravu do hlubin evropské minulosti v naději, že poodhalí roušku tajemství, obestírající Taytův původ. Když jejich pátrání začne ohrožovat základy fašistické organizace, Tayte se Summerovou pochopí, že jsou ve hře síly mocnější než oni dva a že ne všechny odpovědi musejí nutně vést ke šťastnému konci.

Steve Robinson je zkušený autor, který ve svých knihách již mnohokrát prokázal, že umí brilantně vyprávět nejen dramatické příběhy, ale také barvitě vykreslit historické epochy, v nichž se odehrávají. V thrilleru Spříznění Taytova honba za minulostí čtenářům ukazuje jejich oblíbeného hrdinu v novém světle a série díky tomu získává zcela nový náboj…

Info o knize:

Spříznění
Autor: Steve Robinson

Originální název: Kindred
Překlad: Kateřina Niklová
Formát: vázaná s přebalem
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč
Nakladatelství Mystery Press
 

 

UkázkaUkázkyMystery PressS. Robinson
Categories: Vector Graphic

Vyhlášení 38. ročníku Ceny Karla Čapka

Sun, 11/04/2018 - 05:33

Československý fandom vyhlašuje 38. ročník literární soutěže Cena Karla Čapka.

Své dosud nikde (tj. ani na internetu) nepublikované práce žánru sci-fi, fantasy nebo hororu s fantastickými prvky psané česky nebo slovensky zasílejte v elektronické formě emailem a současně ve třech čitelných papírových kopiích (anonymní výtisky bez uvedení jména autora v textu práce, email však prosíme podepište) na adresu administrátora:

Jiřina Vorlová, Mariánská 401/41, 142 00 Praha 4 - Lhotka (e-mail AQUILA@ALTAR.CZ nebo AQL@SEZNAM.CZ)

Do zásilky prosíme přiložte průvodku obsahující vaše jméno, přesnou adresu, kontaktní email, telefon, datum a způsob platby registračního příspěvku, jeho výši a variabilní symbol (je možné přiložit kopii ústřižku složenky nebo napsat číslo účtu, ze kterého byl registrační příspěvek zaplacen), aby bylo možné platbu dohledat, a názvy všech zaslaných soutěžních prací – u povídkových kategorií lze soutěž obeslat nejvýše dvěma pracemi v každé kategorii, kategorie novela je omezena na jedinou práci od autora. Můžete uvést i orientační počet znaků (včetně mezer). Kontrolu přesného počtu znaků a zařazení do příslušné kategorie podle rozsahů uvedených níže provede administrátor. Průvodku je vhodné přiložit i k emailu.

Dále prosíme vyplňte webový formulář Přihlášky, prohlášení a souhlasu v souladu s nařízením GDPR, který naleznete na stránkách ČS Fandomu v sekci CKČ – Registrace (http://www.fandom.cz/index.php/ck/registrace). Tento webový formulář nahrazuje dříve požadované podepsané prohlášení – to tedy již není nutné do zásilky přikládat.

Za každou soutěžní práci je třeba zaplatit registrační příspěvek ve výši 100 Kč, resp. 4 EUR. Platby prosíme provádějte bankovním převodem nebo poštovní poukázkou typu A (nikoli jiným typem poukázky!) na účet u Fio banky. Jako variabilní symbol uveďte datum narození ve tvaru DDMMRRRR. Číslo účtu 2500447940/2010 pro platby v ČR, resp. 2500447940/8330 pro platby v SR (IBAN a údaje pro SEPA platbu (vnitrostátní) jsou následující: IBAN: SK87 8330 0000 0025 0044 7940, BIC kód/SWIFT: FIOZSKBAXXX, platbu provádějte jako běžnou vnitrostátní nebo SEPA platbu, rozhodně ne jako mezinárodní).

Upozorňujeme na omezení počtu prací od jednoho autora a na povinnost zaplatit registrační příspěvek a zasílat jak papírovou, tak elektronickou formu práce. Rozhodně však nelze považovat za elektronickou kopii oskenovaný text jako sled obrázků či formát PDF. Nejvhodnější je formát DOC, DOCX z Microsoft Wordu, ODT, RTF či prostý TXT (v rozumném kódování).

Do soutěže nemohou být zařazeny práce, za které nebyl zaplacen registrační příspěvek, práce, které se již zúčastnily některého z předchozích ročníků, byly již publikovány v oficiálních tiskovinách, masmédiích či na internetu, k publikování jsou chystány nebo jsou současně přihlášeny v jiné soutěži celostátního významu!! Administrátor soutěže si taktéž vyhrazuje právo kdykoli v průběhu soutěže z ní a jejího hodnocení vyřadit práce prokazatelně nepůvodní, přepisy a odvozeniny prací již zveřejněných, ať už tiskem, ve filmové podobě či jakkoli jiným způsobem; to se netýká původních dosud nepublikovaných prací, využívajících známých umělých reálií a postav z tzv. sdílených vesmírů.

Vymezení soutěžních kategorií je následující:
mikropovídka – max. 9 000 znaků (včetně mezer)
krátká povídka – 9 001 až 30 000 znaků
povídka – 30 001 až 90 000 znaků
novela – 90 001 až 450 000 znaků
Práce delší 450 000 znaků (včetně mezer) nebudou do soutěže zařazeny.
O přesném zařazení do kategorie rozhoduje administrátor soutěže.

Uzávěrka tohoto ročníku soutěže je 20. listopadu 2018. Práce odeslané po tomto termínu budou po dohodě s autorem zařazeny do následujícího ročníku. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na Parconu 2019.

Bližší informace podá administrátor nebo je lze najít na http://www.fandom.cz/ v sekci CKČ.

Těšíme se na vaše příspěvky!

Jiřina Vorlová
 

CKČLiterární soutěžeJ. Vorlová
Categories: Vector Graphic

Editorial: ze Tmy rovnou do Bradavic

Sat, 11/03/2018 - 18:17

Listopad. Myslím, že název tohohle měsíce mluví za své. Padající listí, plískanice už taky dorazila. Konečně ideální stav zahrabat se do peřin s teplým čajem a hlavně nějakou dobrou knihou či komiksem. Kdo nedohání resty z první půlky roku, ten už se veze na prvních peckách předvánoční sezóny, s nimiž se nakladatelé vytasili. Nejočekávanější knižní hity listopadu má tentokrát na triku nakladatelství Argo. To si připravilo totiž lahůdku pro fanoušky Conana - komiksovou adaptaci vybraných Howardových povídek. A to hned se třemi obálkami. A nezůstane jen u Conana. Podzim je ideální měsíc pro horor. Pokud už náhodou máte přečteného nového Kinga, můžete sáhnout po Tmě od Jozefa Kariky. A že máte raději sci-fi? Žádný problém. Dorazí taky reedice Pádu Hyperionu. A bez čeho se neobejdeme? Bez nějakého pořádného fantasy bijáku. Už v půlce měsíce si můžeme zajít na druhý díl Fantastických zvířat. A tentokrát nás čeká i návrat do Bradavic.
Zkrátka a dobře tohle bude další úžasný měsíc plný úžasných knih a zážitků.

Pohodový listopad vám přeje

Martin Stručovský
Šéfredaktor 

LidéM. StručovskýConanFantastická zvířata
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Jason Aaron - R. M. Guéra, Skalpy 8: Musíš hřešit, abys byl spasen

Fri, 11/02/2018 - 05:33

Letos jsme dostali už osmý díl Skalpů. Píše to ještě pořád Jasonu Aaronovi dobře, nebo se z téhle série stala nesmyslně protahovaná žvejka, jejíž závěr už měl dávno přijít?

Skalpy jsou příkladem série, která je tak trochu chameleonská a nikdy nevíte, co od kterého dílu úplně čekat. Celé to začalo jako drsná kriminálka z indiánské rezervace, kam se vrátil po delší době zhrzený synek Dashiell Zlý kůň. Dostali jsme spoustu násilí, Lincolna Rudou vránu a agenta Nitze, dva protivníky na život a na smrt. Zdálo se, že všechno je dokonale nalajnované a pojede se podle plánu. Jenže Aaron se během dalších sešitů zaměřil taky na jiné postavy, začal rozvíjet podzápletky a přidal velkou porci mysticismu, který indiánské prostředí jenom podtrhává. Ve výsledku tak dostáváme sérii, která se pořád dobře čte, má dobře napsané postavy, ale v hlavě vám hlodají otázky typu: kdy už se to nějak pohne a proč ještě pořád není konec?
Ne, že bych se chtěl s těmi postavami loučit. Mám je rád, a i když jsou mnozí z nich pěkní parchanti, tak mi přirostli k srdci. Jenže Aaron na můj vkus až moc uhnul od hlavního příběhu a celé to příliš rozkošatěl. Ale třeba celá série bude mít grády, až si ji příští rok, kdy vyjde poslední díl, přečteme na jeden zátah.
Osmé Skalpy začínají celkem poklidně. V příběhu Přiznat barvu se vrací na scénu šerif Karnow, kterého známe už z jednoho předešlých dílů Skalpů. Tentokrát ho Aaron představuje o trochu víc, než tomu bylo poprvé. Tenhle chlapík má za sebou pestrou minulost, z níž rád vypráví celou řadu historek. Jenže možná s to s jeho minulostí nemá úplně tak, jak všem vypraví.
To Noc, kdy padl jih ukazuje, že mít smůlu se občas vyplácí. Agent Nitz by mohl povídat. Nadřízení zastavili pro dosavadní nulové výsledky vyšetřování Rudé vrány, což je pro něj velká rána a ztráta smyslu veškerého života. Se situací se pokusí vyrovnat po svém a všechno to bude mít dost nečekaný závěr.
Po zmíněných dvou kratších příbězích přichází na řadu Musíš hřešit, abys byl spasen, který zabírá zbytek knihy a je rozdělen na čtyři díly. Z velké části je zaměřený na Lincolna Rudou vránu a volby nového náčelníka kmene. O tenhle post se uchází i muž Hassel, k němuž má Rudá vrána blízko a pojí je dohromady společná minulost. Do popředí se pak dostává Lincolnova dcera Caren a Dino Zakrslý medvěd, kteří se spolu přátelí. Jenže náš mladý přítel si to vykládá, na rozdíl od náčelníkovy dcery, trochu jinak, což pro něj bude mít v budoucnu možná nečekané důsledky.
Ve srovnání s prvními kratšími příběhy je Musíš hřešit, abys byl spasen více mystická (scéna v jeskyních je naprosto skvělá) a klade menší důraz na akci. Díky postavě Hassela zjišťujeme, že Rudá vrána dokáže hrát fair play, když chce. Konec pak nasvědčuje tomu, že tahle série už brzy půjde do finále. Snad teď už Aaron nesundá nohu z plynu a pojede do cíle jako o závod.

Skalpy 8: Musíš hřešit, abys byl spasen
Jason Aaron - R. M. Guéra
Nakladatel: Crew
Překlad: Štěpán Kopřiva
Rok vydání: 2018
Počet stran: 156
Vazba: brož
Cena: 439 Kč

KomiksCrewSkalpyJ. AaronR. M. GuéraŠ. Kopřiva
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Hodinová věž

Thu, 11/01/2018 - 05:33

Poté, co byla časová propast mezi světy obnovena a Eflara zachráněna, vypadá to, že se život hodinářů vrátí do normálních kolejí. Hledáním Srdce času ale úkol sedmi klíčníků neskončil. Nyní musejí nalézt Rozeklaný zámek, sídlo legendárního časoděje Eflariuse, a vrátit do něj čas. Jen pak v něm mohou najít sedm tajemných komnat skrývajících mocná tajemství času. Po nedávných událostech je na spadnutí konflikt mezi hodináři a vílami. Železná klíčnice, víla Diana, byla totiž někým začasována a navěky usnula. Ačkoli existuje způsob, jak ji probudit, není její záchrana pravděpodobná. Vasilisa a její kamarádi mezitím začínají chodit do školy a Vasilisa doufá, že se ve Světločasech naučí konečně „skutečné časodějnictví“, aby se mohla stát silnou hodinářkou. Starosti jí ale dělá záchrana kamarádky Diany a taky kamarád Feš, který se musel vrátit ke svému strýci, krutému duchovi Astragorovi. Navíc si Vasilisa zvládla v kouzelném světě nadělat i spoustu nepřátel, kteří by se jí rádi zbavili. Čekají ji další zkoušky, podrazy i překvapení…

Ani ve třetím díle Časodějů se nedozvídáme, o co vlastně jde velkým hráčům časodějného světa, krásně se tu ale rýsují konflikty mezi jednotlivými frakcemi. Jsou tu víly, které se starají převážně jen o vlastní záležitosti, hodináři a řemeslníci, kteří se odnepaměti nemají rádi, a také zhrzení duchové, kteří nemohou vstoupit na Eflaru, magické dvojče naší Ostaly. Pravidla fungování světa se už ustálila a vyjasnila a novinky představené autorkou ke zbytku reálií logicky pasují. Kromě dalších informací o časodějnictví jsme se také dozvěděli něco o kultuře Eflary, ať už o bydlení, penězích nebo svátcích, a hodinářský svět díky tomu působí zase o něco plastičtěji.

Tentokrát není děj hnán vpřed pouze přípravami na nějakou velkou událost. Chystaná výprava do Rozeklaného zámku je sice takovou třešničkou na dortu, děj knihy tvoří ale spíš jednotlivé epizody a provázané příhody s klasickou tematikou – parta kamarádů, kouzelnická škola, soupeření s otravnými spolužáky a nespravedlnost ze strany dospělých. Jazyk není komplikovaný, kniha se hezky čte, autorka nešetří barvitými popisy různých míst a ať už věkové, či sociální skupiny jsou odlišeny adekvátní mluvou. Z postav co do zajímavosti rozhodně vede Severin Ohnivý, Vasilisin otec, který je už od prvního dílu stejně záhadný jako jeho úmysly. I dětští hrdinové se nám začínají vybarvovat a dospívají, i když hlavní hrdinka je pořád trochu naivní a přehnaně výbušná.

Kdybych byla o pár let mladší a spadala do cílové věkové skupiny, Časodějové by se lehce vyšplhali mezi mé nejoblíbenější kniží série. Jejich čtení jsem si však užila i teď, protože i starším čtenářům mají co nabídnout a představují takový malý milý výlet do dětské fantastiky. Kromě motivů typických pro tuto literaturu, jako jsou morální hodnoty a kamarádství, se Ščerba nebojí ani temnějšího tónu vypravování. Za zmínku stojí opět krásné estetické zpracování knihy, které podtrhuje pohádkovou atmosféru. I třetí díl série přichází s dávkou zvratů a napětí a z mnoha otevřených dějových linek je jasné, že se máme na co těšit i příště – tři další díly nás přece jen ještě čekají.

 

Natalja Ščerba – Hodinová věž (Časodějové, 3. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 360, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 349 Kč
 

 

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaČasodějovéFragmentAlbatrosM. Pálušová
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Miroslav Pech, Mainstream

Wed, 10/31/2018 - 05:33

Jméno Miroslava Pecha bude pravděpodobně mnohým našim čtenářům neznámé. Ostatně až donedávna měl na kontě především mainstreamově laděné věci, které mu vydalo nakladatelství Argo. Románem Mainstream se ale autor vydává do vod hororu, žánru, který se u nás začíná pomalu probouzet k životu. A co víc, Pech se může touhle první knihou zařadit mezi naší malou elitu. Do arény totiž nevchází neopeřené kuře, co se teprve rozkoukává, ale skutečný dravec. A když si nedáte pozor, sežere vás.

Z anotace působí Mainstream prakticky úplně tuctově. Jako něco mezi romány od Kinga a Antikristem od Larse Von Triera. Navíc ta obálka je jak z nějakého laciného brakového hororu. A vás napadne, že tahle knížka vás nemůže naprosto ničím překvapit.
Omyl. Může.
Protože otevřete knihu. Začnete číst. A před očima vám vyvstanou první věty. První krátké věty, které Pech seká jak Baťa cvičky. Naprosto vás pohltí a vy se do knihy vnoříte. Ze začátku je to fajn. Jako malý roztomilý pejsek. Jenže když se pejska dotknete na špatném místě, tak vám taky může ukousnout ruku. Jako Mainstream. A po prvních dvaceti stránkách, když vám autor dostatečně namaže med kolem pusy, si uvědomíte, že je něco v nepořádku. Cítíte, jak jsou věty postupně víc a víc agresivní a vy si najednou připadáte, jako když vás někdo zavřel do mlýnku na maso. Nebo do místnosti, kde se k vám postupně přibližují stěny, co vás rozmáčknou. A vy nemůžete utéct. Absolutně nikam.
Ještě horší ale je, že se do vás Mainstream obtiskne. Navodí ve vás takový dvojí pocit. První – budete mít neustálou depresi. Jenže zároveň ucítíte nutkání tu knihu otevřít a pokračovat.
První část knížky tak vlastně není hororová obsahem, ten je nehororový. Poznáváme hlavního hrdinu Matěje, jeho nitro. A nenaplněné touhy. Byla by to tak trochu Hemingwayova Fiesta, hodně se tu mluví o knížkách a psaní, je to takový román o literatuře. Jenže v Mainstreamu má hrdina rodinu, denní starosti a navíc narazí na věc, která mu totálně rozhodí vztah s partnerkou. Což pak všechno zašmodrchá.
Horor přichází až ve druhé půlce. To už autorův styl není tolik agresivní, ale spíš se hází do klidového režimu. Což možná souvisí se změnou vypravěče, kterou po Matějovi přebírá jeho partnerka Klára. Pech sází na atmosféru lesní samoty, konflikt dvou hrdinů a místo k lekačkám se uchyluje k násilí a brutalitě, což místy působí až moc nuceně. Na druhou stranu už se to alespoň dá číst a nemáte chuť být v úplně jiné místnosti než kniha.
Mainstream je kniha, která se nevidí příliš často. Je určitě dobře napsaná, ale zároveň vyžaduje od čtenáře velkou dávku odvahy. Ve výsledku tak záleží hlavně na vás, jestli se vám bude chtít vstoupit za jeho brány. Pokud ale nakladatelství Carcosa bude mít u českých autorů i dál stejně šťastnou ruku jako v tomhle případě, tak to s českým hororem u nás nebude zase tak zlé.
A abych nezapomněl - kniha obsahuje ještě několik Pechovým povídek. Autor recenze ale bude v tomhle případě tak trochu za sraba a nechá jejich zhodnocení čistě na čtenářích.

Mainstream
Miroslav Pech
Nakladatel: Carcosa
Počet stran: 256
Rok vydání: 2018
Vazba: brož
Cena: 259 Kč

LiteraturaRecenzeHororM. PechCarcosa
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Andy Diggle – Luca Casalanguida, James Bond: Hammerhead

Tue, 10/30/2018 - 05:33

Bond, James Bond. Fanoušci komiksového Bonda a nejen oni mohou jásat. James Bond, agent s povolením zabíjet, se objevuje na pultech knihkupectví již ve třetím pokračování s podtitulem Hammerhead. Po prvních dvou dílech došlo ke změně tvůrců. Scénarista Warren Ellis byl nahrazen Andym Digglem (známým např. tvorbou Parchantů nebo Daredevilla) a kreslíře Jasona Masterse vystřídal Luca Casalanguida. Změna ve vykreslování postav je nepatrná, ale celkové větší temnosti kresby si čtenář studující rozdíly zcela jistě všimne. Kniha obsahuje standardní bonusy v podobě alternativních obálek a náčrtků postav. Příjemnou změnou vůči předchozím dílům je obohacení o skici celých stran. Při jejich prohlížení si čtenář dokonale uvědomí, kolik práce je za komiksem obsaženo. A dále také, jak rychle je, nezaslouženě k tvůrcům, přečten.

Věkové doporučení od 14 let z důvodu přítomnosti neslušných výrazů a zobrazování násilí a sexu zůstalo a je na místě. Komiks ukazuje násilí explicitně, co se ale týče vyobrazování sexu, je na tom komiks dost bídně. Bond a jeho již zafixovaný sexuální apetit je jednopanelovým náznakem soulože hodně odbyt.  

V díle Hammerhead stojí Bond proti antikapitalistickému radikálovi Krakenovi, který se snaží zmocnit jaderné výzbroje Velké Británie. Příběh zajímavě graduje a zpočátku agent 007 podle svých nadřízených dostává značně na frak a jsou s ním nespokojeni. Když však Bond pochopí, kdo proti němu doopravdy stojí, je už k nezastavení. Čtenáři se nabízí zajímavý pohled na obchod se zbraněmi, který je našinci obvykle vzdálen na sto honů. Nostalgicky si tak zavzpomíná na filmy, kde se vyskytovaly superzbraně šílených vědců. V tomto komiksu je to ale jiné, vynálezy jsou nebezpečně realizovatelné až děsivé.
Čtenář si užije akční jízdu. Mrtvých v komiksu je dost na straně dobra i zla, pan nesmrtelný pouze jeden, jen těch obnažených žen, které činí Bonda Bondem, je málo, zoufale málo.
Nová autorská dvojice ale přesto dokázala, že laťku komiksu posunula o něco výš.  


James Bond: Hammerhead
Andy Diggle – Luca Casalanguida

Nakladatel: Comics Centrum
Překlad: Alexandra Niklíčková
Počet stran: 144
Vazba: Pevná s přebalem
Cena: 599,- Kč

KomiksA. DiggleL. CasalanguidaJames BondComics CentrumComicscentrumA. Niklíčková
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Joe Abercrombie, Půl krále

Mon, 10/29/2018 - 05:33

Někdo hraje o trůny rád. Někdo by neváhal vraždit novorozeňata nebo bodnout bratra do zad, jen aby mohl usednout na místo mezi bohy a lidmi. A někomu to jen tak spadne do klína, aniž by se o to kdy prosil.

Jarvi, mrzácký syn krále Uthrika, má v životě jediný sen – a ostatně jedinou možnost, ke které se upírá. Bude z něj ministr, vzdělanec a rádce. Vlastně proč ne, sotva by si pro sebe dokázal představit lepší budoucnost. A pak jeho otce a bratra zavraždí. Pro Jarviho začíná noční můra plná studených černých křesel, ponížení, pochybovačných pohledů a zklamaných nadějí. Jenže to ještě zdaleka není to nejhorší, protože cesta k trůnu je vždycky trnitá a to i pro ty, kteří si ji nezvolili. Mladý poničený král se vydává na pouť, na které s ním bude smýkat zrada, zoufalá touha přežít, násilí, zrada, zima a bolest, špína, hlad… ale hlavně ta zrada. Otázkou je, jestli dokáže v tom víru využít příležitost a pokud ano, bude to ten stejný Jarvi, který opouštěl svoje rodné Thorlby?

Joe Abercrombie, známý tvořitel bezcitných cynických světů, nám představuje úplně novou sérii v úplně novém prostředí a s úplně novými hrdiny. Vítejte v zemích okolo Moře střepů, kde se lidé procházejí po elfích ruinách, kde z rozbité Bohyně vznikla spousta menších bohů, kde otroctví bují jedna radost a kde všichni zvysoka kašlou na velekrálem vyhlášený mír a napadají se navzájem. Jinými slovy, máme tu další variaci na vikingy. Nebo spíše pokus o zobrazení světa tak, jak jej snad mohli vnímat dávní vikingové: moře je středem všeho, lesy jsou nedozírné, zima krutá, horké prameny blahodárné, kamenité pustiny ubíjející; i na Eskymáky a Indiány dojde. A kdyby ani to vás nepřesvědčilo, máme tu názvy jako Sagenmarka, Jutmarka, Vulsgard, Rangheld a v úvodu citaci z Hávamálu. A kdyby ani to pro vás nebylo dostačujícím argumentem, v závěru knihy máme rozhovor s autorem, který se hrdě hlásí k tomu, že se inspiroval mimo jiné u seriálu Vikingové a Skyrimu.

A jakkoli už mi v autorských kruzích rozbujelá inspirace starým Severem maličko začíná lézt krkem, předchozí odstavec ani v nejmenším nebyl kritikou. Abercrombie je totiž mistr spisovatel a svoje světy tvoří s péčí; mapu podezřele připomínající Skandinávii a Island s bonusem v podobě vikinských „kolonií“ na britských ostrovech tu nehledejte. Místo toho se připravte na to, že svět uvidíte vikinskýma očima. Což už vyžaduje větší míru invence než slepě zabodnout prst do atlasu a pak obkreslovat. Ještě lepší je, že vy ten svět projdete hned v první knize skoro celý. Jistě, za okrajem mapy se skrývají vzdálené a nedostižné země, ale každý kus hlíny okolo Moře střepů je neobvyklý a vy máte možnost všechno to prozkoumat. Sice poněkud rychlým tempem, ale i tak se připravte na dobrodružství všeho možného druhu. A co je ještě lepší, pokud tomu nebudete věnovat zvýšenou pozornost, vlastně vám ani nemusí připadat, že tady jsme doma u starých Seveřanů. Za což má Abercrombie plusové body, najít tu správnou rovnováhu není vůbec jednoduché.

Dost už o světě! slyším ze zadních řad. Co příběh? Příběh, přátelé, je především neskutečně rychlý. Na to už jsme si u Abercrombieho asi zvykli, jedna akce střídá druhou, pořád se někam utíká, bodá nebo se bojuje o život, to všechno bez zbytečných okecávaček o tom, jak ten či onen vzdychal nad svým osudem. Což o to, oni vzdychají, však mají proč, jen o tom nemusíme číst celé odstavce. Možná si při čtení budete připadat jako Superman, tak rychle budete otáčet jednu stránku za druhou, přesto vám nakonec zůstane pocit, že jste prožili dlouhé a spletité dobrodružství. Joe Abercrombie je mistr spojování nespojitelného.

Když už jsme u toho nespojitelného, v závěrečném rozhovoru se dozvíme, že série je „zaměřená částečně na mladší čtenáře“. Nu, popravdě mám pocit, že tolik chladného násilí, smrtelných útrap a špíny v běžné literatuře pro mladší populaci, natož například v young adult, jen těžko najdeme. Ne že by tekly vyloženě potoky krve, ale tahle knížka je prostě syrová. Snad jste nečekali, že cesta prince mrzáka okolo světa k vlastnímu trůnu bude vystlaná růžemi?

Půl krále je všechno, jen ne poloviční. Plnou měrou se vám dostane tvrdého světa, kde vás ani šlechtická krev neuchrání před tím, abyste si stokrát za den sáhli na dno, pravidelně museli bojovat o zbytky vlastního života, před rukama po lokty smáčené krví, před mrazivou přítomností smrti a vraždy a zrady. Není to zrovna svět, do kterého byste skočili rovnýma nohama, kdybyste měli příležitost. Hrdinové jsou stejně pokroucení jako příběh – ten nemá ruku, ten oko, tomu chybí kus rtu, ten už nikdy nenarovná křivá záda… Popravdě? Je to mnohem zajímavější, než číst o dokonalých princeznách v upnutých oblečcích. A Abercrombie zajímavě opravdu umí. Jeho příběh není vrchol originality nebo důmyslu, závěrečný „cože?!“ moment vás asi příliš nepřekvapí, ale je to právě způsob, který ve vás nakonec zanechá pocit dobře odvedené práce a kvalitního čtiva. Způsob a hlavní hrdina, protože spíše než o příběh tady jde o to, jak se z relativně obyčejného nedůležitého prince stává... co vlastně? Nu, to už musíte zjistit sami. Zbývá už jen povzdech nad příliš častými překlepy v českém překladu. Doufejme, že dalším dílům se dostane důkladnější péče.


Joe Abercrombie, Půl krále
Překlad: Roman Tilcer
Nakladatelství: Laser
Rok vydání: 2018
Stran: 328
Cena: 299 Kč
 

LiteraturaRecenzeFantasyMoře střepůLaser-booksEuromedia GroupJ. AbercrombieR. Tilcer
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Tomáš Bandžuch, Dlouhý krok do tmy

Sun, 10/28/2018 - 05:33

Tělo našli k ránu.
Marie Farská, příslušná do Skuhrova, věk devatenáct let. Jedna z těch vesnických ženských, co dnes a denně chodily za pár korun dřít do lomnických textilek.
Ležela na kraji lesa a nevidomé oči upírala ke kamennému kříži, který tu odjakživa značil křižovatku polních cest. Po jedné z nich sem někdy v noci přišla. Po jedné z nich odsud odešel vrah.
Strážmistru druhé třídy Rudolfu Wernerovi, kterého kvůli tomu vzburcovali z postele, přitom bylo i bez lékařského dobrozdání jasné, že smrt nastala v důsledku uškrcení a že motiv útoku byl zcela očividně sexuálního rázu.
Zachrchlal a odplivl si.
Zasraná válka. Před čtyřmi roky do ní rukovali obyčejní kluci nebo tátové od rodin. A ona si je hezky předělala k obrazu svému. Z těch, co padli, udělala hrdiny a ze spousty ostatních hovada.
On sám jen děkoval pánu Bohu, že ani on ani nikdo z jeho mužů narukovat nemusel.
„Teď přesně zopakujte, jak jste si jí všimla.“
Od kamenného kříže na něj uplakanýma očima hleděla lehce přihrbená žena, která přiběhla nález těla ohlásit. Anna Malíková, textilní dělnice, příslušná do Rváčova, věk třicet pět let.
Odkašlala si, trochu nervózně se rozhlédla po okolních stromech ztrácejících se v hustých chomáčích mlhy a pak zvedla oči ke strážmistrovi. „Jak jsem řekla. Dneska jsem zůstala v práci přes noc. A když jsem ráno šla domů, všimla jsem si jejích nohou, jak tady koukají z křoví.“
Werner loupl okem na cestu, která se táhla podél lesa pár metrů odsud, a vzdychl si. „Malíková, to mne máte za vola, nebo co?“
Textilačka zavrtěla hlavou. Příliš rychle. Příliš horlivě.
„Přísahám Bůh, pane strážmistře, že to tak bylo. Já jsem šla po téhle cestě do fabriky a –“
„Pánembohem se ohánějte v kostele,“ vyštěkl strážmistr, „tedy jestli vůbec víte, kde to je. No, nekoukejte tak na mě. Vy si myslíte, že si takový podvratný živel nepamatuju? Moc dobře si vzpomínám, jak jste vyváděla, když jsem tenkrát na prvního máje sebral vašeho manžela. I to, jak jste dvakrát řečnila na těch socialistických schůzích! Takže jestli mi teď neřeknete, jak jste tělo našla, tak vás dám sebrat – a tentokrát přísahám pro změnu já, že vám to všechno za ta léta spočítám tak, že na to budete vzpomínat nadosmrti.“
Malíková mlčela. Ale Wernerovi neušlo, že se nepatrně třese a blednou jí klouby u rukou, jak zatíná pěsti. Kdepak, tyhle typy se nikdy nezmění. Ať alespoň vidí, že z něj blbce dělat nebude. „Jestli vám to nedošlo, tak když jste tudy ráno šla, byla ještě tma. A v téhle mlze jste mohla být ráda, že vidíte na cestu. Leda že byste tu s karbidkou šmejdila v křoví, jestli tu náhodou nekoukají lidské nohy.“
Uslzené oči Anny Malíkové rázem zmizely a na sebevědomě se usmívajícího strážmistra se náhle zpod víček znavených celonočním bděním upíral pichlavý pohled planoucí pohrdáním. „Kdyby to nebyla Mařena, tak bych za tebou nikdy nešla, Wernere. Protože ty seš ta největší svině, jakou jsem kdy poznala. Ale ty jediný můžeš toho, co to udělal, najít a pověsit. Než pověsíme my tebe.“
Strážmistr sebou škubl a pravačkou nahmatal jílec šavle. „Za tohle půjdete sedět!“
Ale tváří v tvář předčasně shrbené a strhané dělnici mu k respektu nic nepřidávala ani ta šavle.
„V Rusku už s takovýma, jako jsi ty, bolševici zatočili. A nebude to dlouho trvat a tady uděláme to samé. Přesně jak to píšou v novinách. A –“
Werner pustil jílec šavle a udeřil Malíkovou do obličeje. Žena zavrávorala a padla do zažloutlé trávy orosené kapičkami mlhy.
„Tohle…,“ supěl strážmistr a mnul si rukou pěst. „Tohle si už nikdy nedovolíte. Slyšíte? Nikdy!“
Malíková k němu vzhlédla a špinavým rukávem se pokusila otřít si krev, která jí stékala z rozbitého nosu. Jediným výsledkem bylo, že si ji ještě víc rozmazala, a spíš než na svědkyni vypadala jako další oběť trestného činu.
„Nebýt to Mařena,“ zasyčela, „vydrápu ti oči. Tak jak to dělají v Rusku.“
Ale s rozbitým nosem a zamazanými šaty už zdaleka nevypadala jako někdo, kdo by mohl Wernera vyvést z rovnováhy.
„Jenže to Mařena byla,“ nasadil Werner opět sebevědomý úsměv a znovu pohlédl do křoví, za nímž na zemi leželo ztuhlé tělo Marie Farské, se sukní vyhrnutou kamsi k bokům a hlubokou rýhou po koženém pásku na krku. „Takže jestli chcete, abychom to vyšetřili, povíte mi všechno, co víte. A když budu spokojený, možná zapomenu na to, co jste mi tu řekla.“
Malíková popotáhla a vyplivla na zem hlen černý od krve. „Byly jsme domluvené, že se tu sejdeme. Potřebovala se mnou něco probrat před tím, než půjde na mši. Vždyť ona byla skoro jako moje dcera.“
„Co jste spolu měli probrat? Zrovna tady, daleko od vesnice?“
„Do toho ti nic není, Wernere.“
„Obávám se, že je,“ uhladil si strážmistr mohutný šedivějící knír. „Byl v tom chlap, že ano?“
Tu otázku vypálil natolik nečekaně, že Malíková nestihla včas uhnout očima. A to, co v nich viděl, Wernerovi bohatě stačilo. Tyhle ženské… A to se jí před chvílí, když mluvila o ruských bolševicích, skoro i bál.
„S někým tedy udržovala milenecký poměr? S kým? Chcete snad někoho krýt?“
„Nechci,“ odsekla textilačka a pokusila se vstát. „Ale ten někdo s tímhle nemá nic společného. A ty bys mu, Wernere, zničil život.“
„Kdo má co s čím společného, nechte laskavě na mně.“
Malíková se zašklebila. S tím rozbitým nosem vypadala opravdu odporně. „On to nebyl. On ne.“
„A kdo tedy?“
„Na konci Lomnice mne předhonil chlap. Nikdy jsem ho tu neviděla. Byl to cikán nebo něco takového. Šel hodně rychle a musel tu být o dost dřív než já. Když jsem sem potom dorazila, Mařka tu už nebyla. Čekala jsem na ni. A pak… pak jsem si musela odskočit… do křoví a…“

* * *

„… a tak objevila tělo,“ dokončil Werner a pohlédl na oba své podřízené, které si zavolal okamžitě poté, co se vrátil z místa činu.
„Víc k tomu neřekla?“ chtěl vědět závodčí Kališ, který se od svého březnového zákroku před císařovým vlakem nejenže nedočkal slíbené pochvaly, ale kterému se někde v soukolí císařské byrokracie očividně ztratila i Udalrichem Kozlanským přislíbená „zvláštní medaile“.
„To bych vám asi řekl, závodčí,“ zabručel Werner. „Každopádně myslím, že je celkem jasné, že to udělal ten její amant. Ten, co ho Malíková kryje.“
„Jak to?“ vypadlo překvapeně z četníka Ronovského, posledního z trojlístku lomnických strážců zákona.
„Jednoduše,“ usmál se vítězoslavně Werner. „Když jsem ohledal místo činu, zjistil jsem, že pachatel nebyl jeden, ale dva. Možná i tři. Na několika místech jsem dokonce našel jejich stopy. Jedny z místa činu prokazatelně mířily do lesa, zatímco další na cestu. Zkrátka se tu tihle chlapci domluvili a počkali si na ni. A dost možná si s ní ten druhý před smrtí ještě užil. Taková odměna za spolupachatelství…“
„Ale jaký by měli motiv?“
„Kdybyste mne laskavě nechal domluvit,“ ušklíbl se jedovatě Werner, „řekl bych vám, že ji doktor už ohledal. Zpráva sice bude až zítra, ale i tak mi sdělil jednu navýsost zajímavou věc. Marie Farská byla těhotná.“
Okamžik nechal tu větu na své podřízené působit a pak neméně přesvědčeným hlasem dodal: „Je vám jasné, co by to pro toho jejího milence znamenalo? I kdyby Farská nakrásně nechtěla, aby za to dítě platil, tak jestli je to někdo z lepší společnosti, měl by nadobro zničenou pověst. Sice o dost míň než Farská a celá její rodina, ale víte, co dokážou pomluvy a šeptanda.“
Kališ si to pochopitelně dokázal živě představit – zvlášť když tu bude na jedné straně důkaz v podobě malého caparta a na straně druhé mocná vyřídilka Malíkové, která na svou chráněnku nedala dopustit.
Existovala sice méně drastická řešení celé situace, jako kupříkladu vyhnání plodu – přičemž minimálně jedna taková potratářka v okolí Lomnice prokazatelně působila a četnictvo se jí zatím nedokázalo dostat na kobylku –, nicméně i za něco takového už okresní soud vystavoval jednosměrné jízdenky do Kartouz. Vražda samotná tedy nemusela pachateli, který se v jednom okamžiku zbavil Farské i dítěte, připadat jako nejhorší řešení.
Ovšem na druhou stranu, něco takového mohla naplánovat a vykonat snad jen opravdová lidské bestie. Škrtit svou těhotnou milenku a pozorovat, jak se na ní někdo jiný ukájí.
Modrající tváře, oči protáčející se v důlcích, nehty se marně zatínají do hlíny a kolem krku se utahuje smyčka. A tělo se zmítá, zatímco zezadu… Kališovi, kterému zase začala představivost pracovat na plné obrátky, předvedl žaludek ukázkové salto a on sám měl co dělat, aby se udržel a potlačil nutkání odběhnout na klozet.
„Takže, pánové,“ uzavřel strážmistr Werner, „doufám, že tohle vyřešíte co nejrychleji. Nemusím vám, doufám, připomínat, že poslední, co tady před pátou válečnou zimou potřebujeme, je nevyřešená vražda. Nota bene jestliže spolupachatelem může klidně být někdo z těch, co se sem vrátili ze zajetí v Rusku. Takového blázna nakaženého bolševismem, co se nerozpakuje sáhnout k vraždě, nám tu byl čert dlužný. A nedej Bože, aby se nám tady usídlila nějaká dezertérská banda.“
Kališ několikrát zamrkal, jak se rychle snažil z hlavy vyhnat představu vraždy Farské. Protože Werner teď nepochybně začne rozdělovat úkoly. A jestli byl strážmistr něčím proslulý, tak i tím, že k smrti nesnášel, když musel rozkazy opakovat.
A opravdu nemusel čekat dlouho. Werner se zhoupl se na židli, pohlédl z okna na náměstí, kde odpolední slunce prohrávalo svůj nerovný zápas s mlhou, pak se na okamžik zahleděl na nástěnnou Mapu okresního hejtmanství Semilského – Die Karte der Semiler Bezirkhauptmannschaft, v jehož hranicích byl navíc červenou tužkou pečlivě vyznačen obvod Soudního okresu Lomnice nad Popelkou, a spustil: „Ronovský si sedne k telefonu, zavolá na okresní hejtmanství a vyžádá si seznam všech demobilizovaných osob, které se vrátily z ruského zajetí. Pak s tím samým zavolá na okresní hejtmanství do Nové Paky, protože co kdyby ten ptáček byl z Roškopova nebo Krsmolu nebo odněkud z toho jejich okresu. Kromě toho zavolá na okresní doplňovací vojenské velitelství do Jičína a Turnova a požádá je, jestli by nám nemohli zaslat seznamy dezertérů ze sousedních okresů. Je sice neděle, ale jsme ve válce, takže vojenští páni by měli pracovat i dneska.“
Ronovský jen zakoulel očima, ale jinak nedal jakkoli najevo, že ho Werner postavil před takřka nesplnitelný úkol. Sice celé odpoledne stráví v suchu a teple stanice, ale zato zde bude nahánět civilní a vojenskou správu hned v několika okresech. A ačkoli byla válka, bylo jasné, že o nedělním odpoledni nebudou úřady právě nejsdílnější. Zvlášť když si v posledních měsících i vrabci štěbetali o tom, že se doposud skvěle fungující mašina c. k. byrokracie začíná zadrhávat.
Přesto bylo oběma strážmistrovým podřízeným více než jasné, že horší úkol zbyl na Kališe.
„A pan závodčí vyrazí do Skuhrova a zkusí tam proklepnout jak rodinu Farské, tak i její sousedy. Pak se zaměří na Rváčov a Malíkovou a zkusí z ní vytáhnout něco o tom tajném milenci. Jen upozorňuju, že výhružky na ni neplatí a z našeho místního vězení hrůzu nemá. Kdyby ale začala dělat problémy, tak si, pane Kališ, můžete vyžádat asistenci obecní policie. Alespoň budou jednou za čas k něčemu užiteční. A teď rozchod!“
„A ten cikán?“ zeptal se ještě Kališ, i když si uvědomoval, že tím na sebe možná přivolá další obchůzku spojenou se zřejmě marným vyptáváním. „Ten, co ho potkala Malíková cestou z Lomnice?“
„Hloupost,“ mávl po chvilce přemýšlení Werner rukou, „v noci je každý chlap černý. Můžeme být rádi, že ta ženská cestou neviděla celý cikánský tábor i s povozem. Navíc tvrdila, že ten člověk šel sám. A u Farské přece byli minimálně dva. Jak už jsem vám ostatně řekl!“
Kališ okamžitě pochopil, že se dostal na onen nebezpečně tenký led opakovaných příkazů, a proto raději obratem zasalutoval a zamířil ke dveřím.
Bylo totiž více než zřejmé, že pro Wernera tímhle pro dnešek celý případ skončil. Teď se, stejně jako každou neděli, sebere a zatímco se Kališ bude kodrcat po všech těch zapadlých vesničkách a Ronovský bude budit z letargie císařsko-královské úřady, on sám vyrazí na pravidelnou nedělní obchůzku městem, která jako obvykle končí v bytě pana okresního soudce. Tam pan strážmistr krátce pobeseduje o politické a vojenské situaci Rakouské říše a následně se spolu s panem soudcem a dalšími veřejnými činiteli odebere na večeři do Řeháčkova hostince.
Kdepak, vrčel sám pro sebe Kališ, zatímco lezavou mlhou odevzdaně šlapal do kopce směrem ke Skuhrovu, takový život bych si taky uměl představit. Možná až skončí tahle všivá válka…
Prý už na jaře by mohl být klid. Zvěsti o brzkém míru se sice objevovaly co chvíli už od července čtrnáctého roku, kdy Rakousko vtrhlo do Srbska, ale tentokrát už ústřední mocnosti očividně mlely z posledního.
Rusko bylo sice poraženo, ale na Balkáně a v Alpách rakousko-uherská vojska ustupovala. Císařská vláda najednou začala prosit o mír a slibovat každému kde co. A i Německo, které ještě před pár měsíci hýřilo optimismem, najednou tvrdilo, že teď už jde jen o to neprohrát mír. A do toho se čím dál víc mluvilo o různých vzpourách a manifestacích, jejichž účastníci se dožadovali toho, nač nedávno nemohli ani pomyslet.
I do Lomnice zaletěly zprávy o demonstracích, kdy se před deseti dny na mnoha místech Čech a Moravy desetitisíce dělníků dožadovaly socialistické republiky. Koneckonců se jich účastnilo i pár lidí z místních textilek.
Kdepak. Na jaře bude určitě konec války. Pokud tedy do té doby nevypukne revoluce. Tak jako v Rusku.
Minul rozcestí, kde ráno našli zavražděnou Farskou a za okamžik se před ním vynořily obrysy skuhrovských roubenek. Na chvilku se zastavil a překontroloval, zda je předpisově upraven, a pak zamířil k nejbližší z nich, aby se jejích obyvatel zeptal na rodinu Farských.
Otevřel mu ramenatý čtyřicátník, na němž bylo od pohledu znát, že dny rozhodně netráví jemnou duševní prací. Ztěžka oddychoval a mohutné pěsti se mu svíraly a zase otevíraly, jako kdyby se nemohl rozhodnout, zda závodčího pozve dál, nebo mu hned mezi dveřmi jednu natáhne. Zarudlé oči a mour rozmazaný po tvářích a na hřbetu rukou mu na přívětivosti nepřidávaly.
Kališ si odkašlal. Pochopitelně. Zarudlé oči a mour na obličeji. A slzy… Slzy, které se řinou zpoza sevřených víček a mísí se se sazemi, zatímco třesoucí se ruce tu směs rozmazávají po celé tváři. A pak ten zoufalý běh domů. Domů, kde…
„Upřímnou soustrast, pane Farský.“

U příležitosti 100. výročí vzniku Československa vydává renomované nakladatelství Mystery Press (www.mysterypress.cz) unikátní knihu: na motivy skutečných událostí napsanou historickou krimi Tomáše Bandžucha Dlouhý krok do tmy, která se odehrává v Podkrkonoší na podzim roku 1918…

Československo se zrodilo z euforie, zločinu a krve…

Dramatický příběh četnického závodčího Jindřicha Kališe začíná nálezem těla mrtvé dívky nedaleko Lomnice nad Popelkou. V pohnutých časech konce první světové války, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo kapitulaci a císař Karel I. následně nabídl národům monarchie autonomii, je však vyšetřování podobného zločinu extrémně náročné.

Navíc se brzy ukáže, že vražda Marie Farské je součástí rozsáhlého spiknutí, které může radikálně změnit politickou situaci (nejen) v rozpadajícím se Rakousko-Uhersku a tím zabránit vzniku samostatných států, včetně právě se rodícího Československa. Jen pár odhodlaných lidí v čele s Kališem může hrozící katastrofě zabránit

Tomáš Bandžuch v Dlouhém kroku do tmy ukazuje, že je nejen bravurní vypravěč s citem pro napětí a drama, ale rovněž – vzhledem ke své profesi historika a politologa – dokáže mistrovským způsobem vykreslit dobu, tak důležitou pro náš stát. A nenásilně přitom čtenáři poodkrýt nepříliš známé události československých dějin.

Anotace:
Podzim roku 1918. Rakousko-Uhersko po zdánlivě nekonečných čtyřech letech války ohlásilo kapitulaci a v lese nedaleko Lomnice nad Popelkou objevila textilní dělnice tělo zavražděné dívky.
Závodčí Jindřich Kališ musí vyřešit svůj poslední případ v uniformě c. k. četníka a zároveň první z těch, kdy se bude muset zodpovídat novým československým úřadům.
A nejen jim… Němci v pohraničí se hlasitě dovolávají práva na samostatnost, na českém území se rakouská správa snaží z posledních sil zachovat staré pořádky a hned za Jizerskými horami čeká na svou chvíli stále ještě bojující císařské Německo.
Kališ bude muset napnout všechny síly, aby rozpletl předivo spiknutí utkané v době, kdy se z válečného strádání, hladu a nemocí ztěžka rodil československý stát.
Vždyť časnou podzimní tmou obchází Pán lží a každý den hraje v jeho prospěch.

Info o knize:
Autor: Tomáš Bandžuch
Obálka: Jindřich Janíček
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 368
Cena: 349 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)

Tomáš Bandžuch
Narodil se roku 1986 v Pardubicích, kde po celé řadě peripetií žije doteď. Vystudoval historii a získal doktorát z politologie na pražské Karlově univerzitě.
Ve své odborné činnosti se zaměřuje na meziválečné dějiny střední Evropy. Je autorem knih Slovenské vize (2014), popisující slovenský odboj za první světové války, a Hitlerovo svobodné město (2017), věnované Gdaňsku v předvečer druhé světové války. Jeho třetí odborná publikace zaměřená na aktivity českých Němců v roce 1918 na vydání zatím čeká.
Kromě knih spadajících do literatury faktu napsal rovněž řadu oceňovaných povídek (Andělíčkářka, Jitro po zlé noci, Konec věku páry aj.) a také rozsáhlý román z prostředí meziválečného Československa Ve službách republiky (2012).

UkázkaUkázkyT. BandžuchMystery PressZ jiného soudkuDetektivka
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK Superman: Odkaz

Fri, 10/26/2018 - 09:59

Clark Kent se znovu narodil, aby to podělal zase zcela novým a neotřelým způsobem. Ano, je to tak, je tu další Supermanův origin a DC komiksový komplet se nás už 44 až 45 svazků (Superman: Odkaz je dvojdíl) snaží přesvědčit, že Superman krom svých originů nemá žádný pořádný příběh. Čest dvěma výjimkám. Vemte si takového Batmana - ten má za sebou praticky polovinu všech dosud vydaných svazků, a přesto obsahuje mnohem pestřejší směsici příběhů. Prakticky jen samé zásadní svazky své kariéry. A Superman? Jeden Brainiac, jeden ufňukaný Zítřek, Supermanova smrt, která mě sice nadchla, ale vím, že jsem v menšině, a byla napsána hlavně proto, že DC nevědělo, co se Supermužem dál. No a pak pět svazků Supermanova originu. 3x jsme navštívili farmu. 3x našli dítě a 3x zjistili, že Luthor je parchant. A to je všechno. Jediný rozdíl je prakticky jen v datu vydání a kresbě.

Ne, tak strašné to zas není. Každý zmíněný origin na to jde trochu jinak, takže se necítíme úplně ošizeni, ale stejně - červík hlodá. Odkaz jde naštěstí na původ Supermana trochu jinak. Nezkoumá ani tak jeho původ, trénink, spíchnutí oblečku (i když na to nakonec dojde), ale hlavně motivaci. Supermana potkáme v Africe, kde se snaží napsat reportáž o sporu dvou kmenů a zároveň se stane nedobrovolným účastníkem konfliktu. Jeho síla a rychlost samozřejmě spouští strach nejen těch, proti kterým bojuje, ale i těch, které se snaží chránit, a navíc mu nutnost nevyužití schopností naplno nedovolí zasahovat tak účinně, jak by chtěl. To je poslední kapka a potřeba tajné identity je na světě.

Celý Osud vlastně velmi často využívá retrospektivu a odvypráví nám nejen origin Supermana, ale i Lexe Luthora z pohledu Kentových vzpomínek. To, že Mark Waid vynechal spoustu té nudné vaty a použil retrospektivu na vztah s Luthorem, považuju za velmi osvěžující, protože nám o povaze těchto dvou bývalých přátel řekne spoustu věcí, které jsme jako čeští čtenáři zatím neměli možnost vidět. Trochu smutné je, že na Luthorově pozdějším padoušství tu Clark nese poměrně solidní část viny, proto ta věta v úvodu recenze. Jde o takový taneček a oťukávání obou soupeřů, a asi bych se nezlobil, kdyby bylo delší na úkor poslední části, která na mě působila jako těžké WTF. Ale co, je to přeci DC. Po poměrně komorním dramatu, kdy Clark přemýšlí, jestli ho Luthor pozná a co se stalo s jeho přítelem, nastane najednou střih a ocitneme se v klasickém předimenzovaném souboji, kdy Luthor má bombastický, naprosto nesmyslný a předražený plán, jak Supermana zabít a znemožnit, a je jasné, že musí prohrát, protože Suprák je prostě dobrák. Ten konec, nebo alespoň začátek konce, se prostě nepovedl.

Co se týče retro komiksů, které jsou nedílným a mnohdy zajímavým doplňkem DCKK, dostaneme příběh o městu v láhvi Kandoru a jednom uprchlém Kryptoňanovi, ale hlavně verzi přátelství a rivality mezi Lexem a Clarkem z roku 1960. Osobně u těchhle prastarých komiksů docela trpím a i tohle byl ten případ, ale není špatné si ho přečíst a vidět, jak moc se komiks po scénáristické stránce posunul (a děkovat bohu, že jsem se nenarodil o šedesát let dřív, alespoň co se komiksů týče.), na výtvarnou nehledě.

O kresbu Odkazu se postaral Gerry Alanguilan, kterého u nás známe z X-men Genocida, kteří u nás vyšli samostatně i jako součást UKK, a také z několika Star Wars magazínů. Kresba je příjemně mainstreamová a pro mě je naprosto nezapamatovatelná, ať už v dobrém, nebo špatném. Možná snad ty jeho mimozemské stroje a vrásčití lidé mají nějaký náznak vlastního stylu. Obecně jsem ale spokojený a pokud vám nevadí, že na chvíli opustíme experimenty a můžeme vnímat příběh, splnila kresba účel.

Odkaz je zajímavě pojatý Supermanův origin, který staví víc na vztazích jednotlivých postav než na akci. Není to úplně konverzační drama, pořád jde o mainstream a Superman zachraňuje, až se mu od červených kozaček kouří, ale je zas o něco modernější a lidštější než předchozí dva představené originy, takže určitě stojí za to si tenhle provařený příběh ještě jednou zopakovat, protože tahle verze patří k tomu lepšímu, co jsme v DCKK dostali.  


1 část: Původně vycházelo od září 2003 do února 2004 jako Superman: Birthright #1-6.
2 část: Původně vycházelo od března do srpna 2004 jako Superman: Birthright #7-12.

Autoři: Leinil Francis Yu, Mark Waid
Vazba: vázaná
Stran: 176 a 160
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 249Kč


 

KomiksDCKKSupermanL. F. YuM. WaidG. Alanguilan
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z vydavetelství OneHotBook

Fri, 10/26/2018 - 09:30

Cressida Cowell: Jak zlomit dračí prokletí
vypráví: David Novotný

 


vydává: OneHotBook
celkový čas: 3 hodiny 47 minut

Čtvrtý díl humorné dětské série Škyťák Šelmovská Štika III. od anglické spisovatelky Cressidy Cowell vychází jako audiokniha JAK ZLOMIT DRAČÍ PROKLETÍ v podání Davida Novotného. Ostřílený interpret je rovněž oblíbeným hlasem audioknižní řady s Doktorem Proktorem, jejíž třetí díl obdržel cenu Audiokniha roku 2016: Nejlepší audiokniha pro děti a mládež a čtvrtý díl cenu Bystrouška 2018, v níž jsou porotci samotní dětští posluchači, jako Nejlepší dětská audiokniha v kategorii 7–11 let. Příběh je volným pokračováním předchozích titulů Jak správně mluvit dracky, Jak se stát pirátem a Jak vycvičit draka, který se stal předlohou úspěšného animovaného filmu z roku 2010 i jeho pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014), na něž v únoru 2019 naváže třetí snímek. „Mám dojem, že se mi Škyťák líbí díl po dílu víc a víc. První díl byl trochu zatížený posláním, že slabý, úplně obyčejný a v kolektivu neoblíbený hoch se může státi hrdinou. Když autorka postupem psaní přestala mít potřebu tezi naplňovat, vybylo jí víc času, aby si hrála. A tak na toboganu fantazie čím dál víc fičíme vikingským světem a užíváme si ho,“ líčí vývoj svého vztahu k látce Jitka Škápíková, „kmenová“ režisérka vydavatelství OneHotBook. A dodává: „David si rochní v poloze, ve které se ubydlel už při Doktoru Proktorovi, a daří se mu v ní skvěle. A je s podivem, že do mozaiky hlasů, které v obou opusech vystřídal, je stále možné přidávat další – zdá se, že šíře jeho interpretačních možností je snad nekonečná. Aby se nám to všechno nepletlo, máme databázi hlasů postaviček, které se zatím ve škyťákovské sérii vyskytly, a při hledání dalších se k nim vracíme.“

Ve čtvrtém díle svých pamětí se Škyťák Šelmovská Štika III. vydává se svojí novou kamarádkou Kamikazi na nejděsivější, nejstrašidelnější a nejpříšernější dobrodružství, jaké dosud zažil. Aby zlomil dračí prokletí a zachránil život svému na smrt nemocnému nejlepšímu příteli, bude závodit s časem, čelit strašlivé nestvůře a ledovému nebezpečí. Barbarské souostroví totiž právě svírá ta nejtužší zima za posledních sto let.
Vypravěč David Novotný už je po četbě čtyř dílů série prakticky rodilý Viking. „Škyťák se mi líbí jako figurka, i když je to trošku Mirek Dušín. On je ten, o kterém všichni vědí, posluchači i já, že to musí celé přežít a spojit od první knížky po poslední, čili je prostě nedotknutelný a my víme, že ze všeho, co se mu děje, se dostane. Je to netypický hrdina, možná i trochu proti své vůli. Mezi všemi těmi neurvalými hromotluky, kteří jsou hlavně svalnatí a umějí hodně řvát, má on fištróna. Navíc si k sobě charitativně přidružil kamaráda Rybinohu, který je takový dýchavičný nemotora. Škyťák má taky nejmenšího dráčka ze všech, takže má na čele napsáno ,jsem lúzr‘, ale přesto díky svému způsobu uvažování dokáže všechno vyřešit. To je dycinky zábavné,“ popisuje herec. A dodává: „Objevují se nové výrazné postavy, ale některé se nám i vracejí. To ale nemůžu prozradit, protože se znovu objevuje jedna velice zajímavá a podlá figura. Oživením je Kamikazi, která vystupovala už v předchozím díle – je výjimečná tím, že je tam jediná holčička. Je tam ještě pár saní, pár ženských draků, ovšem jinak jsou všechny audioknihy se Škyťákem ryze chlapská věc – žijí na ostrově, je to dobrodružné, jsou tam hlavně mužští, ale píše to ženská. Je zajímavé, až obdivuhodné, jak fantazie autorky umí klukovské myšlení. Když se do toho nořím, tak přemýšlím, kde to Cressida Cowell bere. Ty klukovské duše dokázala pěkně vystihnout, v tom je šikovná…, i když taky znám holky, co lezly po stromech a hrály s námi fočus.“

Dobrodružství malých válečníků doprovází v nebojácném tempu původní hymnické opusy plné silných a chlapáckých melodií, dynamických momentů gradovaných perkusemi, hrdinských popěvků a vítězných fanfár, které doplňují sametově jemné a hřejivě přítulné písně i předěly.
Audiokniha v režii Jitky Škápíkové vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 259 Kč i jako CD mp3 za 279 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

Je slyšet, že David Novotný si nahrávání audioknihy užíval od první do poslední chvíle a povýšil ji na naprosto perfektní zážitek. U každé postavy mění hlas a skvěle intonuje, takže všechna humorná jména a situace zní ještě vtipněji, než kdybyste si četli sami.“ – sarden.cz

Zkušený hlas Davida Novotného, s nímž jsme se potkali již u předchozích audioknih Škyťákovy série, nenechá posluchače vydechnout. Profesionální dramaturgie, schopnost měnit intonaci hlasu a rytmus přednesu v závislosti na tom, která postava právě hovoří, i to jsou kladné body vedoucí k úspěchu nahrávky.“ – klubknihomolu.cz

„David Novotný oživil každičkou sebemenší figurku v ději charakteristickým způsobem mluvy, který posluchači nejenže pomáhá postavy od sebe snadno rozpoznat, ale jejich hlášky a vtip v nich zesiluje. Několikanásobně.“ – Lukáš Gregor, naposlech.cz

„Režisérka Jitka Škápíková s Davidem Novotným se u dračího dobrodružství dobře bavili. Každopádně z výsledku je cítit tolik energie – a je v ní tolik humoru, jenž vzniká i mimo samotný text…“ – Lukáš Gregor, naposlech.cz
 

Cressida Cowell (* 1966)
Anglická spisovatelka fantasy příběhů vystudovala angličtinu, grafický design a ilustraci v Oxfordu a na Brighton University. Psaní se začala věnovat již v devíti letech, kdy se s rodiči přestěhovala z Londýna na malý ostrov u západního pobřeží Skotska. Okolní divoká a drsná krajina přímo vybízela k vymýšlení příběhů o dracích. Přesto první dětskou knihu s tímto tématem vydala až ve svých 33 letech. Je autorkou série Škyťák Šelmovská Štika, z níž je nejznámější první díl Jak vycvičit draka, který se také stal předlohou stejnojmenného úspěšného animovaného filmu z roku 2010 i jeho pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014). Studio DreamWorks připravuje i další snímek z této série, který vstoupí do kin v únoru 2019.

David Novotný (* 1969)
Po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři byl ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci jej znají například ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc, Díra u Hanušovic, Hodinový manžel či Zahradnictví nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Clona, Kosmo a Bohéma. Hojně se věnuje i dabingu. Účinkoval v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Doktor Proktor 1–4 (2014–2017), Sedmikráska (2016), Praha noir (2016), Knihy džunglí (2017), Krev na sněhu (2017), Umina verze (2017), Škyťák Šelmovská Štika 1–4 (2017–2018), TO (2017), Terror (2018).

 

Lars Kepler: Lazar
čte: Pavel Rímský

vydává: OneHotBook
celkový čas: 19 hodin 44 minut


Sedmý díl celosvětově úspěšné detektivní řady s komisařem Joonou Linnou od švédské autorské dvojice píšící pod pseudonymem Lars Kepler vychází 25. října 2018 zároveň s vydáním knihy v nakladatelství Host jako audiokniha LAZAR v podání herce Pavla Rímského. „Série s detektivem Joonou Linnou v podání Pavla Rímského patří suverénně mezi naše nejprodávanější tituly. Na sedmý díl čekají se zatajeným dechem zástupy posluchačů… Řízné, přímočaré, chladné a až skandálně brutální vyprávění v Rímského interpretaci graduje a strhává do krvavého víru, narátor přiživuje a znepokojivě stupňuje napětí, pak zase s klidem referuje o násilnostech, šponuje nervy pasážemi v pianissimu nebo pregnantně dávkuje informace publiku, které už se nemohlo dočkat, až je zase důkladně vymáchá v krvi. V tomto ohledu je těžké spojení Kepler a Rímský něčím překonat,“ uvedl Martin Pilař, zakladatel vydavatelství OneHotBook.

V bytě na předměstí Osla objeví policisté tělo mrtvého muže. Když pak nahlédnou do jeho mrazáku, jsou v šoku. Je totiž evidentní, že zavražděný byl vykradač hrobů, sběratel hrůzných „trofejí“ a kanibal. O několik dní později požádá švédskou policii o pomoc německá komisařka, protože v kempu nedaleko Rostocku byl zabit sexuální násilník. Na jednu stranu to vypadá jako čistka nekalých živlů, ale co když nevraždí vigilant, nýbrž někdo, kdo hledá stejně zvrhlého partnera, jako je on sám… A likviduje neúspěšné adepty? Joona záhy pochopí, že zdánlivě náhodnou souvislost mezi oběťmi nemůže ignorovat – jenže stopy vedou k někomu, kdo má být už dávno mrtvý.

Celou audioknižní sérií provází interpret Pavel Rímský, jehož nezaměnitelný projev už nemůže v žádném případu s Joonou Linnou chybět. „Styl dvou autorů, kteří píší pod pseudonymem Lars Kepler, se postupně vyvíjí… a to až tak, že tohle pokračování je ještě brutálnější než dříve. Zacházejí do čím dál většího naturalismu. Je to bezvadně napsané, naprosto skvěle, z detektivkářského hlediska čím dál zajímavěji, ovšem v aktuálním příběhu se opravdu vyžívají v děsivých věcech. Asi se to od nich očekává, protože celé odvětví se někam posouvá, tedy i hranice toho, co ještě publikum snese a na co je zvědavé. Ovšem nebudu vám prozrazovat, komu autoři co usekli, kam co komu zastrčili… To si už holt musíte poslechnout,“ straší herec bázlivé posluchače a láká ty krvelačnější.  A dodává: „Text si vždycky čtu a připravuji dopředu, takže ve studiu už nepřemýšlím nad tím, kdo je vrahem. Ale jsem už starší sentimentální člověk, takže místy mi dělalo potíže dál číst a musel jsem se zastavit, protože mě něco třeba nečekaně dojalo.“

Nahrávku doprovází znepokojivě temná hudba postavená na strohé směsici elektronických zvuků, které v echu a v různých vrstvách prorážejí melodickou klavírní linku, jíž drobí, štěpí a ve smyčkách taví a rozmělňuje. Vzniklý podkres záměrně nevyčnívá, jen pokradmu buduje atmosféru…

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 369 Kč i jako 2 CD mp3 za 399 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

Pavel Rímský měl už při dřívějším obsazení do keplerovek možnost ukázat, že právě jeho hluboce a zněle zabarvený hlas je onou životodárnou tóninou pro Keplerovy romány, a nutno podotknout, že tuto příležitost využil skutečně do poslední vteřiny přednesu.“ – severskekrimi.cz

Kepler objevil přímou linku do nejtemnějších zákoutí lidské duše.“ – Lev Grossman, Time

Dravý vypravěčský styl, jenž vás zahalí do pláště temnoty.“ – Daily Mail

Jestliže existuje nějaká kriminální série, která se dokáže přiblížit Miléniu Stiega Larssona ve vykreslení postav a v poutavosti děje, pak je to tahle. Kepler v Joonovi Linnovi stvořil fenomenálního hrdinu, který využívá své intuice, strategických schopností i osvěžující zranitelnosti v boji s nepřítelem tak podmanivým a rafinovaným, jako byl sám Hannibal Lecter.“ – Booklist
 

LARS KEPLER
Pseudonym, za nímž se skrývá autorské manželské duo Alexandra Coelho Ahndorilová (1966) a Alexander Ahndoril (1967). Oba mají rádi thrillery a rozhodli se vytvořit sérii kriminálních příběhů, které by nebyly spojovány s jejich dosavadní tvorbou. Jejich první společný román Hypnotizér (Host, 2010) se stal mezinárodním bestsellerem, filmového zpracování se ujal známý režisér Lasse Hallström. Druhým dílem byla neméně úspěšná kniha Paganiniho smlouva (2011), následovaly tituly Svědkyně ohně (2012), Písečný muž (2012), Stalker (2015), Lovec králíků (2017) a zatím poslední Lazar (2018). V češtině jejich knihy vydává nakladatelství Host a audioknihy vydavatelství OneHotBook

PAVEL RÍMSKÝ (* 1949)
Po studiích na JAMU získal angažmá v divadle v Hradci Králové, později vystupoval v divadle Dílna 24, které bylo trnem v oku tehdejšímu režimu. Účinkoval v mnoha oblastních i pražských divadlech, například v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, Městských divadlech pražských, Realistickém divadle (dnešní Švandovo divadlo) i v Divadle v Dlouhé. Od roku 1997 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Filmoví diváci jej znají z rolí ve filmech Colette, Zemský ráj to napohled, Hanele či Učitel tance, ale i z televizních filmů a seriálů jako Četnické humoresky, Dobrodružství kriminalistiky nebo Ulice. Díky svému charakteristickému hlasu se uplatnil také v dabingu (např. major Sidney Theodore Freedman v seriálu M*A*S*H). Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Joona Linna 1–7 (2010–2018), Cesta Steva Jobse (2012), Poslední Laponec (2014), Enderova hra (2016).


 

OneHotBookAudioknihyAudiokniha
Categories: Vector Graphic

RECENZE: PAX 8: Bílý had

Thu, 10/25/2018 - 16:50

V Mariefredu už je to skoro jako v Midsomeru. Jsou vesnice a městečka, kde prostě nechcete bydlet. Je to tam životu nebezpečné. Zatím co v Midsomeru se vesele vraždí a je třeba neustále doplňovat populaci nebo aspoň vraždit náhodné projíždějící, takový Mariefred zase trpí přítomností magie, která způsobuje úmrtí důchodců, hromadné otravy, výbuchy, požáry, zmizení, zkrátka externality, které by chtěl mít ve svém bydlišti málokdo. A aby toho nebylo málo, o ochranu těžce zkoušeného městečka se starají dva sígři, dva důchodci a mladistvá bezdomovkyně, která se navíc momentálně pohřešuje.

Alrik a Vigo jen tak tak zabránili vypátrání a linčování Iris tím, že ohalili pravou příčinu hromadné nákazy, která dokonce ani nebyla magického charakteru, a už nastal další problém. Dokonce několik. Iris, jediná jakž takž vycvičená bílá čarodějka zmizela, a jediné, co po ní zůstalo, je rozlučková SMS. Ve městě se objevil nový magický tvor, Bílý had. Vzhledem k absenci Iris ho budou muset dostat kluci sami nebo alespoň varovat okolí. A aby toho nebylo málo, černá čarodějnice konečně drasticky vstoupí na scénu a zaklekne na dalšího člena týmu. Série PAX pomalu ale jistě spěje ke konečnému souboji. Alespoň to tak vypadá, protože máme na šachovnici všechny figurky a už se řežou hlava nehlava. Hrdinové konečně odhalili totožnost černé čarodějnice a teď už je jen na nich, zda uspěje profesionální temnota, nebo partička dobráckých nadšenců.  

I v osmém díle si PAX drží dost vysoký standard. Je vidět, že Asa Larssonová a Ingela Korsellová to mají promyšlené a v malíčku. Občas sice stále máte takové ty deus-ex machina pocity, jako když se dozvíte uprostřed souboje, že hlavní hrdina umí něco nestandardního, protože se mu něco stalo v dětství, ale sedm knih před tím o tom nepadlo ani slovo, nebo když se v pravou chvíli objeví záchrana z toho či onoho směru. Ale v tom druhém případě bych byl shovívavý, protože záchrana na poslední chvíli je v nejen v PAXu, ale u v jiných knihách žánru poměrně běžnou záležitostí. V Bílém hadovi jsem měl pocit, že už se to trochu přehání, ale co, je to jen pocit a celkově to funguje. Další věcí, která nemůže v PAXu chybět, je opět nějaká ta sociální nota. Na chvíli opustíme alkoholismus a xenofobii. V osmičce je problémem vyloučení z kolektivu a chorobné hromadění. Nemůžu si pomoct, mám pocit, že tahle linka tam byla přidána trochu na sílu. Ale uvidíme, třeba její hrdinka ještě sehraje nějakou důležitou roli. 

Jak Henrik Jonsson správně poznamenává v úvodní ilustraci knihy, tohle už opravdu nejsou ilustrace do dětské knížky. Když Bílého hada prolistujete, zřetelně cítíte, že přitvrzuje, a to si uvědomte, že hlavní ilustrací prvního dílu byla uříznutá koňská hlava. V Bílém hadovi nenajdete moc ilustrací příšer, ale celkově z obrázků čiší temnota a jsou hodně znepokojivé. Svázaná Iris, pavouci, další svázaná Iris, malá holčička s hadíma očima, letící injekční stříkačky... brrr. A Jonsson samozřejmě pořád umí, o to děsivější pak ilustrace jsou.

Celkově si PAX pořád drží svou laťku výborné hororové dětské série. Každá kniha série zatím chytne a nepustí a osmička není výjimkou. Je otázka, kolik nás toho ještě čeká, ale zatím z autorek ani příběhu necítím sebemenší náznak únavy a doporučení začít se sérií pořád platí. 

Originál: Vitormen

Autor: Ingela Korsellová a Asa Larssonová
Nakladatel: Host
Překlad: Marie Voslářová
Vazba: vázaná
Počet stran: 192
Cena: 249Kč

RecenzeLiteraturaFantasyPaxA. LarssonováI. KorsellováHost
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Miroslav Žamboch, Bakly: Hledání smrti

Wed, 10/24/2018 - 06:33

Miroslav Žamboch se vrací na knižní pulty po dvouleté pauze. A tentokrát je důvod k radosti o to větší, protože nám poodkrývá kousek života bývalého gladiátora Baklyho.

Miroslav Žamboch nikdy nebyl autorem jednoho žánru nebo jedné série, potažmo jedné postavy. Ostatně tenhle pětačtyřicetiletý rodák z Hranic na Moravě se nikdy netajil tím, že primární je pro něj pouze dobrý příběh. A tak nám za svojí kariéru naservíroval cestování v čase za dinosaury, klanové války upírů a vlkodlaků a naposledy tankovou kanonádu. Ovšem největší přízeň si získal svými fantasy příběhy o Koniášovi a Baklym, které se odehrávají v rámci jednoho propracovaného světa. Jak už název nové knihy napovídá, průvodcem nám bude po delší době opět bývalý gladiátor Bakly.
Když nepočítáme povídku Fanoušek, byl prvním velkým Baklyho dobrodružstvím román Bez slitování, který udal postavě určitý žánrový tón. Čtenáři v roce 2003 dostali fantasy říznutou americkou drsnou školou a noirem. A tomuhle žánru byl přizpůsobený i samotný Bakly, který vystupoval jako takový soukromý detektiv. Byť v trochu drsnější a krvavější verzi. V podobném žánrovém duchu se nesli i více či méně kolibříci, ale také povídková sbírka Čas žít, čas zabíjet z roku 2010. Hledání smrti je tak vlastně Žambochův návrat k Baklymu po dlouhých osmi letech.
A je to hodně jiný román než Bez slitování staré patnáct let. Největší rozdíl není v počtu stran (Hledání smrti jich má přes čtyři sta a to máme v ruce teprve první půlku), ale v žánru. Jasně, i tentokrát dostaneme noirovou fantasy, ale to je teprve jedna strana mince. Autor mnohem víc sází na intriky, zákulisní čachry a vysokou politiku, teď to ale není přímočará akční vypalovačka, ale je to o dost složitější.
Což možná bude pro hodně čtenářů problém, protože na to nejsou u Baklyho, na rozdíl od Koniáše, zvyklí. Žamboch splétá najednou hned čtyři dějové linky, přičemž titulní postavy si tu moc neužijeme. Spíš občas vyplave na povrch jako žralok kousne, a zase zmizí v hlubinách. Ale když se objeví na scéně, tak to vždycky stojí za to a vždycky dělá to, co mu jde nejlíp. A hlavně, když se poprvé objeví na scéně, je to, jako když se po spoustě let setkáte se starým známým. Což se ale nedá říct o dalších postavách, pokud k nim nemáte vybudovaný vztah z kolibříků a Návratu vlka samotáře, které tvoří pro Hledání smrti jakési dějové pozadí. Díky vysvětlivkám se v ději, potažmo narážkám na předchozí události, ztrácet nebudete, v některých postavách ovšem ano. Pokud ovšem nemáte dostatečně načtené předchozí texty.
Na druhou stranu si Žamboch zaslouží vyzdvihnout kvůli svému fikčnímu světu. Z každé stránky je vidět péče, s kterou ho stvořil. Najdeme tu gangstery, čaroděje, ninjži… a možná tvora, kterým autor vyznává svou lásku k monstrům jako je Vetřelec či Predátor. A při každé zmínce o panu K máte chuť jít autora prosit, ať příště dodá román o tomhle hrdinovi.
Žambochovi zkrátka imaginace zase jede na plné obrátky. Děj příjemně sviští, milovníci akce a Baklyho si přijdou na své, ovšem bude záležet jen na vás, zda přistoupíte na autorovu hru týkající se intrikaření. Akorát škoda, že celé Hledání smrti působí jako prolog k něčemu většímu, co teprve přijde. Což je s ohledem na pokračování pochopitelné, ale možná, že méně je někdy více.

Bakly: Hledání smrti
Žamboch, Miroslav
Nakladatel: Triton
Rok vydání: 2018
Cena: 359 Kč

 

M. ŽambochRecenzeLiteraturaBaklyKoniášTriton
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jonathan Green, Alenčina noční můra v Říši divů

Tue, 10/23/2018 - 10:12

Říše divů nezná hranice, maximálně ty mezi normalitou a šílenstvím. A právě do Říše divů vás znovu vezme Alenka z pera Jonathana Greena. Pozor, tohle ale není kopie původní Alenky Lewise Carrolla nebo nějaké obyčejné pokračování. Jonathan Green vám totiž umožní rozhodnout, kudy se vydáte, co si budete myslet, co sníte nebo vypijete. Alenčina noční můra je totiž Gamebook.

Pro vás, kteří jste se ještě s gamebooky nesetkali, doporučuji stručnou charakteristiku třeba tady. Gamebook je zkrátka knížka, u které se můžete rozhodovat a nečtete ji kontinuálně, ale na přeskáčku tak, jak vám velí příběh. Zrovna pro kraj divů se tahle forma ukázala jako trefa do černého, protože tu neexistují skoro žádné zákony. Za dveřmi se může nacházet moře stejně tak jako louka, Tmavá podzemní místnost se rozhodnutím změní v jasný den na jachtě a pendlovky v rohu vás můžou z nenadání napadnout a povraždit celou vaši společnost. Cože? Povraždit? Ano, tenhle kraj divů totiž je i není ten původní, který sice stvořila podivná drogová fantasie, ale byl poměrně dobrácký, až na královnu. Už jen fakt, že vás do dobrodružství zasvětí zombie králík s hodinami voperovanými do břicha místo střev, by vás měl varovat, že tady se špatná rozhodnutí moc nenosí a Alenka může skončit velmi ošklivě.

K tomu, aby se tak nestalo, slouží Alence nejen vaše rozhodování, ale i soubojový systém a speciální schopnosti a vlastnosti, které můžete znát z RPG her, a které si určujete sami jako své výhody a slabosti. Těmi jsou hbitost, logika, bojovnost, výdrž a moje oblíbené - šílenství. Zatímco první 4 jsou celkem běžné jak v herních knihách, tak ve hrách třeba na počítači, šílenství je extra vlastnost pro Říši divů. Už ta normální nebyla tak úplně normální a tahle je ještě o dost divočejší, dekadentnější a krutější, a tak by nebylo divu, kdyby se z ní Alenka pomátla. Vy tedy musíte hlídat nejen Alenčiny "životy", ale i příčetnost. Abyste nezemřeli při četných soubojích, máte možnost nkolikrát použít dvě alenčiny schopnosti - "Divoucné a divoucnější" a "Pero je mocnější", které dokáží ohnout realitu, většinou, ale ne nezbytně, ve váš prospěch. Jelikož je jejich použití omezené počtem, ale můžete je použít na velmi mnoho místech, jde o zajímavý mechanismus, který hru dělá hratelnější a skvěle zapadá do celkového konceptu gameboku. Dalším poměrně fajn ozvláštněním, které se úplně nabízelo, je místo kostek používat pro faktor náhody při soubojích balíček karet. Pokud ale nebudete mít po ruce kostky ani karty a přesto budete chtít hrát a bojovat, nevadí, v zadní části knihy je k dispozici tabulka náhodných čísel. Stačí je brát poctivě popořadě.

Co se týče variability, jak už jsem psal výše, Říše divů ji poskytuje ve vrchovaté míře. Jen dvě čísla od sebe se může nacházet Alenka na korábu uprostřed moře a Alenka sedící u čaje s králíkem, ještěrem a myší. Jsou samozřejmě místa, na která se, pokud budete dobře hrát, dostanete každopádně, ale způsobů, jak se na ně dostat, co kde najít a koho potkat, je na takhle malou knížečku poměrně dost. Ono vám ani nic jiného než šmejdit po všech koutech nezbude, protože příběh obsahuje hesla, přes která se prostě v určité části nedostanete. Určitě a to na 100% se vám nepovede dohrát knihu na první pokus, a tak více než jindy doporučuju tvořit si mapu, která vám poslouží na "load" hry od určité pozice, pokud už jste například desetkrát padali norou a máte padání v malíčku.

Co musím ještě vyzdvihnout mimo příběh, jsou ilustrace, které měl na starost Kev Corssley a jsou nádherně depresivně hororové. I podle nich poznáte, že s touhle Říší divů není něco v pořádku.

Alenčina noční můra, ač malá knížečka, rozhodně není zábavou na jednu cestu vlakem nebo jedno odpoledne. Nabídne vám nový úkol v Říši divů a spoustu možností, jak se k jeho řešení postavit. Můžete Říší poměrně hbitě proklouznout nebo z jedenáctileté holčiny udělat Connana a prostě se Říší divů prosekat s krabím krunýřem v jedné a nůžkami v druhé ruce. Je na vás, kterou cestu zkusíte nebo jestli je nakonec dohrajete všechny. Já je rozhodně za sebou ještě úplně všechny nemám, ale pořád mě Alenčina noční můra baví, takže co není, může být. Co ale vím je, že Alenčina noční můra je jedním z nejpovedenějších gamebooků, které se u nás v poslední době objevily a určitě stojí za přečtení.  

 

Alenčina noční můra v Říši divů
Jonathan Green

Nakladatel: Mytago
Překlad:Jan Snášel
Ilustrace: Kevin Crossley
Vazba: brožovaná
Rozměry:11 × 16 cm
Počet stran: 280
Cena: 299Kč


 

RecenzeLiteraturaGamebookJ. GreenFantasy
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 11/18

Tue, 10/23/2018 - 09:57

ZALISTUJME SE DO BESTSELLERU OD MLOKA SCAMANDERA, JEHO ZVÍŘÁTKA JSOU ZPĚT. A S NIMI GRINDELWALD. A BRADAVICE. A TA NEJÚŽASNĚJŠÍ MAGIE, CO JE DNESKA K MÁNÍ. A TAKY NOVÁ PEVNOST. KTERÁ ZNÁ FANTASTICKOU FAUNU A VÍ, KDE JI NAJÍT!

Mlok, Albus, Porpetina, netučňáčí Kowlaski a zlověstný Gellert. Řítí se na nás všichni v možná nejočekávanějším fantasy snímku této sezóny. Přinejmenším na pohled budou FANTASTICKÁ ZVÍŘATA: GRINDELWALDOVY ZLOČINY událostí! Takže ano, nové číslo Pevnosti patří jim. Protože jsou ale za rohem Dušičky a kotlání dýní, hodně si toho povíme také o klasické hororové sérii HALLOWEEN, která nyní v kinech ožívá dalším filmem. Stejně tak vám ale vyšeptáme, co pojí QUENTINA TARANTINA, velkého fanouška, s fantastickou kinematografií. A co nám Pavel Renčín v rozhovoru poví o své novince KLUB VRAHŮ? Nebo už jste se také začetli do KOMTUROVY SMRTI od japonského čaroděje se slovy Haruki Murakamiho? A jak do toho všeho zapadají povídky od HANINY VESELÉ a VÁCLAVA VÁGENKNECHTA? Případně se stejně jako my tetelíte na nového BAKLYHO a na slova od jeho původce MIRKA ŽAMBOCHA? Pošimrání na bříšku se ale dočkají také fanoušci knih ze světu herního gigantu BLIZZARD. Případně chcete sledovat při práci PROFÍKA Jiřího Pavlovského? Stejně tak si ale můžete nabídnout i z HORORŮ S KULATÝMA OČIMA. A protože si Míla Linc vždy potrpěl na poněkud diskutabilní vzory, rozvypráví se v tomto čísle o RASPUTINOVI. Ani to ale není všechno. Dáme si také GEEKZÓNU, poohlédnutí za CONIÁŠEM 2018 a dojde i na COMICS SALÓN 2019. A to všechno proto, že i tentokrát je Pevnost prostě k nakousnutí. Ostatně jako vždy. Ať se vám i před branami podzimu líbí jako nikdy!

Obsah nové Pevnosti najdete ZDE.

ČasopismagazínPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

Pages