Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 2 hours 25 min ago

UKÁZKA: Jiří Mazurek, Polární záře

Sun, 12/10/2017 - 00:00

JIŘÍ MAZUREK
POLÁRNÍ ZÁŘE
UKÁZKA Z KNIHY

Major Gennadij Volkov vystartoval 13. července v 9:33 ráno ze základny v Murmaňsku na stroji Su-47 přezdívaném berkut, tedy orel skalní. Tento nadzvukový stíhací letoun generace 4,5 se poprvé představil světu v roce 1997 a hned vzbudil pozornost negativní geometrií křídel, která mu zaručovala vynikající obratnost při podzvukových rychlostech, supermoderní výzbrojí a prvky stealth technologií.
Zinovjev si však vybral zrovna tento letoun z jiného důvodu. Ačkoli byl Su-47 v mnoha ohledech unikátní, vyrobeny byly pouze dva kusy tohoto stroje. Nikdy proto nebyl zařazen do výzbroje ruské armády, a oficiálně šlo o letoun určený pro výcvik pilotů. Zinovjev uvažoval v tom smyslu, že pokud o stroj přijde, bude lepší přijít o výcvikový letoun než o letoun bojový.
Volkov nabral severovýchodní kurs, výšku 8600 metrů a mírně nadzvukovou rychlost Mach 1,2. Obloha, v této výšce už více černá než modrá, byla bez mráčku. Hluboko pod sebou viděl zelenou plochu poloostrova Kola zbrázděnou tisíci modrými oky ledovcových jezírek a stužkami řek, a stádo sobů putujících k severu. Pak pevnina skončila několika ostrůvky a dole se rozprostřelo třpytivě modré Barentsovo moře.
Volkov měl na stíhacích letounech nalétáno přes šest tisíc hodin. Při sedmnácti bojových misích v Sýrii a u Kurilských ostrovů svedl pět vzdušných soubojů a připsal si tři sestřely, za které si vysloužil povýšení na majora. Ve čtyřiatřiceti letech patřil k nejzkušenějším stíhačům ruského letectva. Přesto ho už od startu provázel nepříjemný pocit, kterého se nezbavil ani nahoře.
Dneska to bude jiné než obvykle…
Hodiny ukazovaly čas 9:42:17. Do okamžiku přiblížení s objektem zbývalo necelých pět minut. Volkov zřetelně cítil vlastní pot, který mu stékal pod kyslíkovou maskou kolem uší a na zátylku. Ani se nestačil rozloučit se svou malou dcerkou.
Dneska má Táňa narozeniny, a já jí slíbil, že půjdeme do ZOO.
Stiskl pevně joystick nahrazující tradiční knipl a provedl několik vodorovných vrutů. Stroj poslechl, jako by byl prodloužením jeho vlastní paže. Přetížení 3 G ho vmáčklo do pilotního křesla. Pak zpomalil, zvedl prudce předek letadla a udělal kulbit, legendární manévr, při němž stroj provede ve vzduchu kotrmelec. Podařilo se mu to bez nejmenších problémů. Svět za sklem kabiny se během zlomku vteřiny protočil o 360°.
A nesmyslné myšlenky byly rázem pryč.
Volkov vyrovnal horizont a zvýšil rychlost zpátky na Mach 1,2. Nebe bylo stále čisté, viditelnost výborná. Přelétl očima LCD displeje. Všechno fungovalo bezvadně. Dvě minuty a třicet sekund do setkání.
„Tady alfa tři dva osm,“ ohlásil se kontrolní věži. „Dvě minuty a dvacet sekund do setkání.“
Na okamžik se jeho hlas odmlčel. Daleko vpředu na jedenácté hodině se něco stříbrně zalesklo.
„Navázán vizuální kontakt s cílem,“ oznámil klidným hlasem Volkov. „Na jedenácté hodině, výška asi deset tisíc metrů. Vystoupám do devíti pěti set.“
„Rozumím, tři dva osm,“ ozvala se věž sytým mužským basem. Volkov okamžitě poznal Jarcova. Kdysi létali spolu, ještě na Mig-29. Přítelův hlas byl jasný a téměř nezkreslený praskáním statické elektřiny. Jako by seděl v sedadle hned za ním. Ale Volkov byl v kokpitu letadla sám. Velitel základny nechtěl riskovat ztrátu dvou mužů.
„Potvrzujeme přítomnost cíle v uvedené oblasti,“ pokračoval Jarcov. „Cíl se vznáší na místě.“
Ve vysílačce zapraskalo a pak se ozval jiný hlas, starší a autoritativnější, hlas Zinovjeva: „Tady alfa jedna. Alfo tři dva osm, zapni kamery a proveď průlet kolem objektu.“
„Rozumím, alfo jedna,“ oznámil Volkov a jemně zatáhl za joystick k sobě. Šedá špička letounu se zvedla vzhůru. Na výškoměru rolovala čísla směrem nahoru: 8700, 8750, 8800…
Volkov vystoupal do devíti a půl tisíce metrů. Do setkání zbývala minuta a deset sekund. Objekt se přiblížil natolik, že rozeznával jeho tvar: jednolitý bílo-šedý válec bez jakýchkoli výstupků nebo nerovností, pomalu rotující kolem své osy. Jeho délku odhadl na deset až dvacet metrů, šířku na polovinu.
Je velký jako moje letadlo, napadlo ho bezděčně. Zapnul kamery na křídlech. Pokud udrží stávající kurs, proletí ve vzdálenosti sedmi set metrů od válce.
Je to moc, nebo málo?
Volkov snížil rychlost na Mach 1,1. „Tady alfa tři dva osm,“ ohlásil. „Do maximálního přiblížení zbývá dvacet vteřin.“
Ve vysílačce to zachrčelo a pak se ozvalo: „Rozumím, tři dva osm. Hodně štěstí.“
To budu potřebovat, pomyslel si Volkov.

Světlana nastartovala terénní UAZ, kterému však nikdo neřekl jinak než gaz podle legendárního ruského džípu sedmdesátých a osmdesátých let, a vyrazila k místu, kde včera viděla stát osamělý oranžový stan.
Kdo to jen může být? Nějaký zbloudilý Skandinávec? Americký špion? Eskymák? Ruský lovec, který tu bez úředního povolení pytlačí kvůli drahým kožešinám?
Ať uvažovala sebevíc, na řešení hádanky nepřišla. Ale rozkaz zněl jasně. Ať je to kdokoli, nemá tu co pohledávat. Zvlášť teď…
Gaz si hravě razil cestu nerovnou severskou divočinou, drtil pod koly křehkou flóru klíčící jen dva měsíce v roce z věčně zamrzlé půdy.
Vyrazila brzy ráno, noční mlha už se rozpustila, takže navigace jí nečinila sebemenší potíže.
Ale když za hodinu a půl dorazila na místo, kde měl stát oranžový stan, našla už jen slehlou trávu.
„Sakra!“ zaklela.
Prohledala okolí a všimla si dvou rovnoběžných stop jako po běžeckých lyžích. Směřovaly k severu. Vrátila se ke gazu a vytáhla z palubní desky dalekohled. Ve vzdálenosti asi jeden a půl kilometru zahlédla načervenalý puntík.
Naštěstí není daleko…
Dalekohled odložila a chvíli se přehrabovala v přihrádce ve dveřích řidiče, než nahmatala předmět s rukojetí a krátkou hlavní. Strčila si ho za opasek na zádech. Pak si ve zpětném zrcátku upravila vlasy a klíčky od džípu si vsunula do náprsní kapsičky.
„Dojdu si pro tebe pěšky,“ pomyslela si nahlas.

Bruner se před stanem napřímil a neznámá žena o krok couvla.
„Kdo jsi?“ zeptal se česky a hned nato rusky: „A odkud se tu bereš?“
Mladá světlovlasá žena v zelené péřové bundě a tmavých oteplených kalhotách překvapeně zamrkala dlouhými řasami. „Miňa zavút Světlana. Jmenuji se Světlana. Ja z bázy Ignatěvskij. Kdo jsi ty?“
„Já jsem Petr,“ řekl Bruner a napětí polevilo. Ačkoli ho dívka v první chvíli vylekala, teď se už usmíval.
Světlana se také usmála. „Pjotr Balšoj,“ špitla a Bruner se téměř rozesmál. Se svými sto devadesáti třemi centimetry ji převyšoval téměř o hlavu.
Bruner přikývl. „Jsem fotograf. Přijel jsem z Prahy, to je v České republice, abych tady něco nafotil a napsal reportáž o zdejší přírodě. Je tu opravdu nádherně. Byla jsi někdy v Praze?“
Světlana zavrtěla hlavou a její nádherné vlasy se rozletěly do stran. „V Praze ne, jen v lázních v Karlových Varech.“
Zasmál se. „No jasně. Ale co tady vůbec děláš, sama v takové pustině?“
„Nejsem sama a tohle není žádná pustina,“ namítla. „Pracuji na meteorologické a rybářské stanici asi pětatřicet kilometrů odtud.“
„Třicet pět kilometrů!?“ užasl Bruner. „To jsi šla takovou dálku pěšky? A proč?“
„Já jsem sem nešla,“ opravila ho Světlana. „Já jsem přijela gazem. Sbírám po ostrově vzorky pro Lomonosovovu univerzitu, katedru geologie. Dělám tam disertaci.“
Bruner se usmál. „Aha. Ale stejně je to neuvěřitelná náhoda, potkat někoho na ostrově, kde žije jen pár lidí a který má rozlohu větší než Česká republika!“
„To tedy ano,“ přikývla Světlana. Také se usmívala a neposedný vítr jí vháněl vlasy do tváře. „Chceš se k nám podívat? Zvu tě na něco ostřejšího, Petře Veliký.“
Bruner se rozesmál. „Takové pozvání nemohu odmítnout. Ale co všechny mé věci?“ Ohlédl se k plně naloženým saním a stanu. „Ty se do gazu nevejdou.“
„Schovej je do stanu,“ řekla dívka a odhrnula si vlasy z očí. „Tady se nic neztratí. Vezmi si jen to nejcennější. Kameru, doklady, telefon…“
„Jasně,“ Bruner se na chvíli ztratil ve stanu, a když pak vylezl, zeširoka se usmíval. V pravačce držel láhev průzračné tekutiny.
„To abychom měli co pít,“ vysvětlil.
Světlana se rozesmála. „A to si myslíš, že my Rusové jsme na suchu?“
Oba vykročili k dívčinu džípu, Bruner se ještě jednou ohlédl. Oranžový stan se mírně prohýbal ve větru, všude kolem vládl klid a mír.
„Co v tom máš? Vodku?“ zeptala se.
„Něco lepšího. Slivovici.“
Dívka se nechápavě zamračila.
„Ta se pálí ze švestek,“ přiblížil jí Bruner a tentokrát se dívka zatvářila opravdu překvapeně.
„A to se dá pít?“
„Samozřejmě. Sama uvidíš.“
Světlana pohodila hlavou. „To jsem zvědavá,“ řekla, ale moc přesvědčivě to neznělo.
Překonali dvě terénní vlny a za tou druhou stál na okraji kaluže zamrzlé vody terénní vůz ruské výroby UAZ pro čtyři osoby.
No tohle…
Bruner nepatrně zvolnil. Jeho mozek se konečně přepnul z překvapeného do racionálního módu.
Kde by se tady v pustině vzalo auto? A proč zrovna tady? Narazit tu na vůz je prakticky stejně nepravděpodobné jako zahlédnout antonova…
Vsunul pravačku do kapsy bundy a nahmatal satelitní telefon. Pak levačkou zkontroloval druhou kapsu.
Proč jsem tak napjatý? Co to se mnou je?
Jeho prsty narazily na kožené pouzdro vystřelovacího nože. Ten dotek ho uklidnil. Ne, že by se chystal zbraň použít.
Je to jen pro všechny případy…

První průlet kolem válce se zdařil bez problémů. Objekt visel na místě a jen se mihl kolem Volkova v bočním okénku.
„Máme obraz, tři dva osm,“ potvrdila věž. „Vrať se na úroveň objektu a proveď maximální bezpečné přiblížení.“
„A to je jaké?“ zeptal se Volkov. Byl to samozřejmě vtip.
„Proveď maximální, ale bezpečné přiblížení k objektu,“ zopakovala věž bez špetky humoru.
„Rozumím,“ odpověděl Volkov a naklonil stroj na bok do zatáčky. Nikdy se o UFO nezajímal, i když věděl, že jiní piloti občas hovořili o setkáních s neidentifikovatelnými létajícími objekty. Slyšel i o případech, kdy došlo k boji, v Polsku nebo nad Izraelem.
Daleko běžnější byla záhadná radarová echa, o kterých se na základně živě diskutovalo, a která mizela stejně rychle, jako se objevovala. Ale tohle těleso tu zůstávalo, jako by na něj čekalo.
Co je ještě bezpečné? zeptal se sám sebe, když vykroužil celých sto osmdesát stupňů a nalétal na druhé přiblížení. Zůstala za ním elegantní bílá smyčka kondenzovaných par, jediný oblak v dohledu.
„Třicet dva sekund do setkání,“ oznámil.
V Su-47 jsou informace pilotovi předávány pomocí čtyř LCD displejů. Na jednom se podle potřeb pilota zobrazují informace z radiolokátoru, IR zaměřovače, televizní kamery a laserového dálkoměru pro řízení a kontrolu palby. Na druhém se zobrazují letové hodnoty, navigační informace a data přistávacího systému ILS. Na dalších dvou obrazovkách je stav výzbroje, pasivní radar, systém navádění, pozemní a vzdušné cíle. Informace lze zobrazit na kterémkoliv displeji podle výběru pilota. K dispozici je i HUD, neboli průzorový displej, pilotovi se při něm promítají důležité informace na sklo přímo před oči.
Volkov přelétl pohledem všechny čtyři displeje. Zaváhal, jestli nemá vložit neznámý letící objekt jako případný cíl.
Možná později.
Stáhl levačku zpátky a plynovou pákou zpomalil na podzvukovou rychlost, pak zapnul HUD a namířil špičku letadla přímo do středu válce.
Vlastně ne tak úplně do středu. Naplánoval si průlet tak, aby válec minul v bezpečné vzdálenosti.
Čtyři metry stačí…
Volkov měl pocit, jako by se na něj řítil obří kontejner, na zlomek sekundy mu zůstal viset přímo nad hlavou a vzápětí se propadl do nicoty za stíhačkou.
„Tady alfa tři dva osm. Úkol splněn,“ oznámil do vysílačky. Dlaň měl celou zvlhlou. Otřel si ji do kombinézy. Vysílačka zapraskala, ale neozval se žádný hlas.
„Tady tři dva osm. Úkol splněn,“ zopakoval. „Ozvěte se.“
Odpovědí mu bylo ticho.
Volkov si poklepal na přilbu. Nic. Očima zkontroloval přístroje. Avionika fungovala bezchybně. V duchu pokrčil rameny. K návratu na základnu ani k přistání spojení nepotřebuje. Dokonce by si mohl i schrupnout. Palubní počítač by zvládl návrat sám.
Za deset minut jsem doma, pomyslel si.
To ještě netušil, jak hrozivě se mýlí.

 

Anotace:

V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhaní, ke kterým dojde při návratu z rutinního námořního cvičení.
Major Gennadij Volkov, stíhací pilot ruského letectva, vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu.
Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se zde setkává s Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat.
Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vykročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...
 

Info o knize:

Autor: Jiří Mazurek
Obálka: Book Makers
Formát: e-kniha (epub, mobi, pdf)
Počet stran: 304
Cena: 199 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)
ISBN: 978-80-7588-013-0 (epub), 978-80-7588-014-7 (mobi), 978-80-7588-015-4 (pdf)

Jiří Mazurek

Narodil se v roce 1974 v Českém Těšíně, vystudoval fyziku na MFF UK Praha, nyní učí matematiku a statistiku na Slezské univerzitě.
Sci-fi a fantasy povídky publikuje v žánrových magazínech Ikarie, XB-1 a Pevnost. V roce 2007 debutoval young adult sci-fi románem Želes, po kterém následovala dvojice fantasy románů Legenda o Rennardovi (2009), Legenda o Garonně (2009) a sbírka povídek Město čarodějů (2011). V angličtině mu vyšly novely The City of Wizards a The War of Spells. Po několikaleté odmlce se připomenul strhujícím sci-fi thrillerem Polární záře (2017).
Jiří Mazurek je ženatý, má dva malé syny a žije v Orlové poblíž Ostravy. Mezi jeho koníčky patří četba knih, turistika, fotografování a fotbal.

UkázkaUkázkyJ. MazurekMystery PressSci-fie-book
Categories: Vector Graphic

Pozvánka na Minicon

Fri, 12/08/2017 - 21:13

Klub Julese Vernea a nakladatelství Argo letos opět pořádají tradiční Minicon, jehož tradice sahá až do 80. let. Letošní téma conu jsou autorské světy a dlužno podotknout, že se podařilo do programu shromáždit elitu české fantastiky, tudíž pokud máte zítra volno, neváhejte.
Akce se koná v Literární kavárně Řetězová 9.12. 2017
10:30 František Novotný a jeho světy
Známý spisovatel fantastiky a mořeplavec patří k autorům ze staré školy, které odkojila a ovlivnila klasická sci-fi. Svůj největší opus – Valhalu – začal psát, jen aby mohl vytvořit bojovou scénu mezi dvojplošníky a draky. Kdo jiný by se proto lépe hodil k tématu letošního Miniconu? Jeho autorské světy jsou originální, promyšlené a přitom pevně propojené s naší realitou.
11:30 Tvůrce světů Pavel Renčín
Pavel Renčín je spisovatel, který se pohyboval zejména ve světech blízkých tomu našemu. Svůj největší opus – Městské války – začal psát, jen aby mohl vytvořit bojovou scénu mezi těžkou jízdou a tanky. Jeho přednáška proto může být brána jako návod, jak najít fantastično v naší současné realitě a přitom zajistit, aby autorský svět fungoval jak pro čtenáře, tak i pro nakladatele.
12:30 Silvie Draky Šustrová: Planeta Island
Jeden z nejpopulárnějších turistických cílů dneška už po staletí inspiruje tvůrce jiných světů, ať už literárních či filmových. Kolik různých planet lze nalézt na jediném ostrově? Stručný průvodce Islandem pro scifisty, fantasty a nepříliš bohaté zájemce o vesmírné cestování.
13:30 Vilma Kadlečková, Mycelium a Dračí doupě
Vilma Kadlečková stále nedopsala Mycelium. Ale to nic nemění na tom, že jde o jeden z nejpropracovanějších autorských světů české fantastiky. Jak vznikal? Kde se vzal argenit? Co k němu vedlo? A jak do toho zapadá skutečnost, že Vilma je spoluautorkou nejslavnější české hry na hrdiny Dračí doupě? (Možná přijde i Martin Klíma, který je nejen Vilminým manželem, ale také tvůrcem Dračího doupěte).
14:30 Píseň ledu a ohně – beseda s překladateli
Nakladatelství Argo vydalo ve zcela novém kabátě Hru o trůny a další svazky budou ve svižném tempu následovat. A všechny v novém překladu. O tom, proč nešel použít předchozí překlad, si můžete povídat s překladateli Michalou Markovou, Dominikou Křesťanovou, Petrem Kotrlem a Richardem Podaným.
14:30 Petr Stančík a boží mlýny nejen na mumie
Petr Stančík získal Magnesii Literu za román Mlýn na mumie, který se tváří jako běžná beletrie, ale obsahuje celou řadu fantastických prvků. Ovšem málo se ví, že mj. v 90. letech soutěžil o Cenu Karla Čapka a v současnosti připravuje knihu z postapokalyptického Česka. Jak tedy tvoří svoje příběhy a světy?
15:30 Jan Kantůrek a světy, které překládal
Jan Kantůrek není jen překladatel Zeměplochy. Českému čtenáři představil Conana, přeložil také pět knih z Amberu Rogera Zelaznyho a dva svazky z Xanthu Pierce Anthonyho. Pojďme je všechny navštívit v podání jejich překladatele a skvělého vypravěče. Uslyšíte, co jste neslyšeli, prostor dostane nejen svět plovoucí vesmírem na hřbetě čtyř slonů a krunýři kosmické želvy.
17:30 Ondřej Neff a svět Julese Verna
Přednáška ušitá přímo na míru Miniconu. Ondřej Neff má svou vlastní bohatou fantazii, celý život navíc patří k velkým obdivovatelům elektrizujícího světa Julese Verna. A právě jeho nejslavnější romány přibližuje ve svých úpravách mladším čtenářům. Nejen o tom, ale i o původu kouzla světů francouzského spisovatele bude tentokrát řeč.
18:30 Tomáš Baldýnský a Kosmo
Tomáš Baldýnský je scenárista, kterému se v českých podmínkách podařilo vytvořit odvážný sci-fi seriál Kosmo. Projekt se velice vydařil a seriál získal početné skalní fanoušky. Je sice zasazen do poměrně reálné České republiky, ale i tak jde o zcela autorský svět. Jak tedy Tomáš Baldýnský vidí naši zemi?

 

AkceMiniconPozvánkaArgoKosmasklub julese vernea
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Martin Štefko, Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji

Fri, 12/08/2017 - 06:12

Ve světě, kterým prošla apokalypsa, může pořád existovat ráj na zemi.

Kovboj cestuje napříč zpustošenými Spojenými státy, probíjí se hordami zombie, aby se na konci své výpravy setkal se Stephenem Kingem. Ale ještě před tím vším se dostane do ráje. Uprostřed pustiny narazí na osadu, ve které žijí lidé spokojeně, mají dost jídla i vody a vypadá to, že tady by přeci jen mohl život být fajn. Ale Kovboj jako věčný cynik v ráj nevěří, a jestli v něm má zůstat, hodlá nejdřív obrátit každý kámen a zjistit, kde je zakopaný pes.
Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji je druhou knihou o Kovbojovi, který si vyřizuje účty s nemrtváky. Jedná se o předehru ke knize Mrtví kráčí po zemi a otvírá nám zase trochu jiný pohled na apokalypsu a Kovboje samotného.
Ráj na zemi se čte stejně dobře a svižně jako předcházející díl. Kovboj se tentokrát socializuje s mnohem větší skupinou lidí, jejich problém ale je, že většina z nich jsou jen nemyslící ovce, vedle kterých se Kovbojovo ego projevuje silněji a silněji s každou stránkou. Příběhu to není na škodu, protože je na téhle premise postavený, navíc je vyprávěný z pohledu Kovboje, který je věčný cynik s oplzlým smyslem pro humor a rád lidi škatulkuje.
Ale nenechte se zmást, kniha se nesoustředí na soužití nebo psychologii postav. Jako správný akčňák vás vrhne do několika šílených střetů s hladovými krky a to včetně zběsilé jízdy buginou ve stylu Mad Maxe. Kovboj se taky tváří v tvář setká s Lovci lebek, a protože je konečně v něčem, co připomíná civilizaci, kalhotky v jeho okolí nezůstanou suché. Martin Štefko si zběsilou akci a sexuální scény vysloveně užívá, a stejně tak si je bude užívat i čtenář, i když jsou někdy hodně přitažené za vlasy.
Od knihy Mrtví kráčí po zemi ušel Martin Štefko snad stejnou štreku jako sám Kovboj a je to na jeho psaní vidět. Ráj na zemi netrpí kostrbatými větami, které by čtenáře rušily u čtení, což se občas stávalo u Agentury: První tým, ani nenechává otevřené dějové linky jako Mrtví kráčí po zemi. Jde o dobře napsaný prequel, který stojí za přečtení, hlavně, jestli se chcete především bavit a ne moc přemýšlet.

 

Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji

Autor: Martin Štefko

Nakladatelství: Martin Štefko - Golden Dog

Počet stran: 250

Vazba: Brožovaná

Rok vydání: 2017

Cena: 250 Kč

 

RecenzeLiteraturaGolden DogM. Štefko
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství Epocha: Peter F. Hamilton, Okno do času

Thu, 12/07/2017 - 13:34

Fantastická cesta časem a lidskou myslí

OKNO DO ČASU, skvělá novela autora sci-fi bestsellerů Petera F. Hamiltona, zve čtenáře na neuvěřitelnou jízdu časem prostřednictvím vzpomínek na minulosti i budoucnost. Napínavý i humorný příběh mistrně využívá faktu, že vesmír není jen podivnější, než si myslíme, je dokonce podivnější, než si představit dokážeme!

Britský spisovatel se po dlouhých desíti letech vrací na český trh, a to s jednohubkou, která okouzlí vědeckou nápaditostí i jazykovou stylizací. Ovšem žádná moderní space opera se nekoná, tahle vypointovaná novelka je spíše civilního charakteru. Na síle jí to však nijak neubírá, což jen zaručuje, že se k jejímu čtení budete rádi zas a znovu vracet. – Wojta Běhounek, časopis Pevnost 12/2017

Ukázky z knihy naleznete na:
https://issuu.com/epocha/docs/okno_demo3
https://issuu.com/epocha/docs/okno_demo
https://issuu.com/epocha/docs/okno_demo2-2

Knihu si můžete zakoupit i v e-podobě například zde.

 

Info o knize

Okno do času / Autor: Peter F. Hamilton / Překladatel:  Michael Talián / Obálka: Kristýna Hasíková / Formát: váz. s přeb., 135x190 mm / Počet stran: 112 / Cena: 199 Kč (na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=870 za 149 Kč; e-book 109 Kč; zakoupíte například na https://www.palmknihy.cz/svetova-literatura/okno-do-casu-176811) / Nakladatelé: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz), Planeta9 (https://www.planeta9.cz) / ISBN: 978-80-7557-077-2 (Nakladatelství Epocha), 978-80-906985-0-5 (Planeta9)

Anotace

Jules je zvláštní chlapec. Byl jím, ještě než se začaly dít všechny ty divné věci. Má dokonalou paměť, ze které žádná vzpomínka nevymizí. Nikdy – až do chvíle, kdy v jeho životě náhled zavládne chaos, smrt se zjeví příliš blízko a v jeho paměti se objeví chyba v podobě vzpomínek někoho cizího. Jules s odvahou, důvtipem a svérázným smyslem pro humor vyvíjí teorii pro vysvětlení tohoto nepochopitelného úkazu. Při pátrání po identitě svého záhadného dvojníka se zaplétá do cizích nadějí a snů a také do smyček smrtícího plánu šílence.

 

V roce 2018 se můžete těšit na další knihu Petera F. Hamiltona, velkolepou kosmickou ságu Pandořina hvězda.

 

O Nakladatelství Epocha

Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

EpochaFantastická EpochaP. F. HamiltonSci-fiLiteratura
Categories: Vector Graphic

Předvánoční ediční plán nakladatelství Mytago

Wed, 12/06/2017 - 06:29

Těšte se na velkolepou předvánoční jízdu. Kromě dalšího dílu Lone Wolfe, Torgarských hrobek, chystá Mytago hororový, steampunkový gamebook Alenčina Noční můra v Říši divů. A když už jsme u té páry, tak je tu ještě jedna lahůdka: Vzpoura automatonů. Pozor, je to komiks. Ale v prosincové knižní produkci najdete i pohádku – další Čajové skřítky Zbyňka Holuba. Nebo úplně nový český fantasy svět – Tauril se svou Neviditelnou knihou. A nejlepší na konec: Máte rádi Fallout? Ať už tu původní „retro“ PC hru nebo třeba novější „New Vegas“? Tak to si nesmíte nechat ujít atmosférickou postapo The Rising

Vychází začátkem prosince!

U některých knih lze využít nabídku předprodeje a objednat si je už teď za zvýhodněnou cenu.
 

Felix A. Münter: The Rising – Nová naděje
Z trosek světa se pozvedá nová síla!
Civilizace tak, jak ji známe, zmizela v hlubinách minulosti. Několik desítek let po celosvětovém kolapsu získá skupinka přeživších fragment zaniklého světa – datové paměti s informacemi, jejichž cena se zdá být nedozírná.
Novým majitelům netrvá dlouho, aby poznali, jaké možnosti tento nález otevírá. Nachází se nový začátek pro celé lidstvo na dosah ruky? O odpověď však mají zájem i jiní. Vražedný hon začíná…

Informace ke knize:
Autor: Felix A. Münter
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Michal Smrkovský
Korektury: Petra Zemánková
Obálka: Ignacio Bazán Lazanco
Grafická úprava obálky: Karel Krajča
Objednat: https://www.fantasyobchod.cz/the-rising-nova-nadeje
 

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů
Mnoho let po událostech Alenčina dobrodružství v Říši divů a za zrcadlem se Alenka ocitá zpět v Říši divů. Je na ní, aby zachránila svět hracích karet a mluvících zvířat od stále více a více pomatené Srdcové královny.
Co by se stalo, kdyby se Alenka nenapila z lahvičky popsané cedulkou “Vypij mě“, nebo kdyby si nedala s Kloboučníkem, Březňákem a Sedmispáčem čaj? Nyní to můžeš zjistit! V knize totiž budeš právě ty rozhodovat, kterou cestou se Alenka dá, které riziko podstoupí a se kterými podivnými obyvateli říše divů bude bojovat. Jsi připraven znovu vstoupit do králičí nory?

Informace ke knize:
Autor: Jonathan Green
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Jan Snášel
Korektury: Hanina Veselá
Obálka: Kev Crossley, Cyril Gaja
Ilustrace: Kev Crossley

Neviditelná kniha: Neklidný Tauril
Cesty do záhuby dlážděné čistými úmysly. Jiskry naděje tam, kde byste je nejméně čekali. Protivníci, kteří jsou vám podobnější, než byste byli rádi. Obtížná rozhodnutí.
Morální dilemata. Intriky a emoce. Tragédie a triumfy.
Vítejte v Taurilu.
Tato kniha je pomůckou pro hraní fantasy her na hrdiny (RPG). Obsahuje desítky zápletek, postav, míst a kousků inspirace, z nichž mnohé hrají na vážnější notu a vyvolávají otázky k zamyšlení. Jejich společným zasazením je fiktivní světadíl Tauril, který se po pádu mocné Církve Nebeského ducha ocitá v chaosu bouřlivých změn, nicméně jednotlivé nápady můžete snadno převzít do jiných světů.
Vyzbrojte se ostrým mečem, obratným jazykem či tajemnou magií a vydejte se na cestu, která možná změní svět. Ale nezapomínejte, že není svobody bez nejistoty a činů bez
následků.

Informace ke knize:
Autor: Martina Magdová
Na textech se dále podílely: V. Přibyl, J. Karajos, J. Filip, M. Merglová, H. Veselá
Format: 235 x 165 mm
Vazba: brožovaná
Korektury: Hanina Veselá
Obálka: Petr Šťovík
Ilustrace: Julius Karajos, Daniel Franc
Web: http://www.neviditelnakniha.cz

Zbyněk Kučera Holub: Pohádky čajových skřítků: putování za severním čajem
Co všechno může způsobit popletený severský čaj?
Na čajové skřítky z čajovny pod Černou věží se chystá velké dobrodružství!
Tentokrát se Pueřík a jeho sestřička Jasmínka vydávají na daleký sever, kde je čeká pátrání po dědečkovi Asámkovi, noví kamarádi a možná i polární záře…

Informace ke knize:
Autor: Zbyněk Kučera Holub
Formát: 235 x 165 mm
Vazba: vázaná
Korektury: Jakub Maruš
Sazba: Jiří Reiter a Jakub Maruš
Obálka: Pavlína Pajda Žižková
Grafická úprava obálky: Cyril Gaja
Ilustrace: Pavlína Pajda Žižková
Předobjednávka: https://www.fantasyobchod.cz/pohadky-cajovych-skritku-aneb-putovani-za-severnim-cajem
Web: http://cajoviskritci.cz/

Lone Wolf: Torgarské kobky
Jsi Lone Wolf – Osamělý vlk, poslední z mistrů řádu Kai. Tvá cesta za Kameny vědění tě zavede do strašlivého Torgaru, pevnosti Temných pánů. V Torgarských kobkách je tvým úkolem získat poslední dva Kameny vědění z rukou mocného nepřítele – Temného pána Gnaaga.
Každé otočení stránky této knihy představuje novou smrtící výzvu. Naleznete svůj osud nebo záhubu?
Dobrodružství Lone Wolfa představují unikátní interaktivní sérii, v níž se každý čtenář stává hrdinou a sám rozhoduje o průběhu napínavého příběhu. Každou epizodu lze hrát samostatně, nebo je lze zkombinovat a získat tak fantastický RPG epos.
Kniha obsahuje krom hlavního příběhu i bonusové dobrodružství!

Informace ke knize:
Autor: Joe Dever
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Michaela M. Marková, David Pixa
Obálka: Alberto Dal Lago
Ilustrace: Richard longmore
Počet stran:
Web: http://lonewolf.mytago.cz

Kryštof a Jonáš Ferencovi: Příběhy impéria – vzpoura automatonů
Rovnováha sil v Londýně je ohrožena!
V žilách parou poháněného viktoriánského Londýna proudí magie skřítků, kteří skryti očím běžných smrtelníků obývají město po tisíce let.
Avšak oddíly ocelových automatonů unesly královnu všech skřítků ve městě a hrozí tak zapudit všechna skřítčí kouzla. To by pro město znamenalo katastrofu. Kdo vládne těmto nebezpečným mechanickým stvůrám? Nebezpečný vyhnanec z Férie, jednoruký šermíř Coelwulf? Nebo i on je jen loutkou v rukách někoho úplně jiného? A podaří se nepravděpodobným spojencům pod vedením kapitánky parní vzducholodě Elly van der Wilde zasáhnout včas a zachránit Londýn?
Vzpoura Automatonů je nový původní komiksový příběh zasazený do osvědčeného steampunkového prostředí Příběhů Impéria. Vstupte s touto knihou do světa poháněného parou a magií!

Trailer:  https://vimeo.com/240021897

Předobjednávka: https://www.fantasyobchod.cz/vzpoura-automatonu
 

MytagoLiteraturaEdiční plán
Categories: Vector Graphic

Míla Linc vás vezme potřetí do Černého hvozdu

Wed, 12/06/2017 - 02:59

Kmeny staletých velikánů obrůstá tmavý mech. Z bahna vystupují silné provazce kořenů. A pak už jen zelené nekonečno; propletené šlahouny ostružiní, mladých doubků a šípků. Obrovské listy kapradin a jedovatě zelené kopřivy, jejichž ostrá vůně se mísí s pachem zahnívajícího bahna. A ticho – pokud ve větru není slyšet zlý šepot, který přivolává temná kouzla… Přesně takový je Černý hvozd.

Nakladatelství Straky na vrbě na konci listopadu vydalo novou knihu ze světa Černého hvozdu. Spisovatel Míla Linc s ní navazuje na knihy Stín Černého hvozdu (2009) a Mrtví muži netančí (2011). Když se pohne les (2017) je přitom pokračování velmi volné – není na škodu znát předchozí příběhy, ale obejdete se i bez toho.
Co vás čeká? Docela dost!

Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá. Z té krve potom zlá moc Vysočiny sílí. Svědkové tvrdili, že sama země se chvěje v předtuše hostiny a že dokáže tělo vysát během pár okamžiků, až jen vyschlá kůže a kosti po nebohém zůstanou.
Kryštof z Chrástu, Odhalená tajemství Černého hvozdu

Recenzenti na této sérii chválí zejména hutnou, rádoby středověkou, atmosféru (kterou doplňují i „autentické“ citáty či zapracovaná historiografie světa). Nakladatel rád používá termín „blátivá fantasy“. Nadšenci do historie v textu naleznou řadu drobných odkazů, které evokují naši minulost, na druhou stranu zde bohové kráčí po zemi, čarodějové patří právem mezi mocné, mezi kmeny stromů se prohánějí lesní běsové a vysoko v horách žijí skuteční draci, byť tomu málokdo věří.
Středobodem příběhu je Černý hvozd, tajemné místo na okraji známého světa, kde jsou lidé stále vetřelci.

Známo jest, že ve větru přicházejícím od Černého hvozdu slyšeti je zlý hlas, který přikazuje a věští neštěstí. Přináší do duše strach, bytosti temnot mu naslouchají. Pověsti praví, že je to hlas Vidoucího; kým však Vidoucí jest, to se nikomu zjistit nepodařilo.
Kryštof z Chrástu, Odhalená tajemství Černého hvozdu

Příběh sám je akčním dobrodružstvím, v němž krev stříká z rozšklebených ran, rámus bitev má punc rytířství a odvahy a městskými uličkami zní dusot škorní biřiců. Temná kouzla hrozí zkázou – možná celému světu? A otázka šlechtické cti může zašmodrchat i vcelku jasná řešení.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je mladičký panoš Jan Boček z Bočkova, který netouží po ničem jiném, než se stát rytířem. Jeho pána, velitele svinibrodské posádky Vojtěcha, vyšlou do Černého hvozdu, ale vojenská výprava se dostane do problémů dřív, než vůbec začne. Hejtman Prokop z Býčí skály dbá na pořádek a bezpečí v blízkosti Kozího hrádku, kde během horkého léta příliš často hoří samoty v okolí, a kde příliš často umírají lidé. A zemští škůdci Michal z Havráně a Martin z Bílé chtějí… vlastně nechtějí nic jiného, než loupit a zbohatnout.
Odpověď na to, jak se osudy všech hrdinů propletou, získáte na bezmála čtyřech stech stranách.

Přečtěte si ukázku

Knihu můžete pořídit na stránkách nakladatelství Straky na vrbě www.straky.cz, navíc s poštovným a balným zdarma (a navíc zde snadno seženete i předchozí knihy z tohoto cyklu). Tak už nepřemýšlejte nad vánočními dárky, vezměte své blízké do Černého hvozdu!
 

M. LincStraky na vrběČerný hvozdLiteraturačeská fantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Felix A. Münter, Nová naděje

Tue, 12/05/2017 - 07:42

Z trosek světa se pozvedá nová síla!
Civilizace tak, jak ji známe, zmizela v hlubinách minulosti. Několik desítek let po celosvětovém kolapsu získá skupinka přeživších fragment zaniklého světa – datové paměti s informacemi, jejichž cena se zdá být nedozírná.
Novým majitelům netrvá dlouho, aby poznali, jaké možnosti tento nález otevírá. Nachází se nový začátek pro celé lidstvo na dosah ruky? O odpověď však mají zájem i jiní. Vražedný hon začíná…

Už od první kapitoly je jasné, v čem tkví největší problém Nové naděje – v neoriginalitě. Felix Münter se ani nesnaží přijít s něčím novým. Skoro to vypadá, že si položil otázku: „Co si jako první představím, když se řekne postapo?“ a odpověď rovnou hodil na papír.
Výsledkem je takřka modelový případ postapokalyptické literatury, kdy moderní svět kvůli blíže nespecifikovaným válkám a přírodním katastrofám skončil a lidstvo je zpátky na úrovni osadníků, bez technologií, jen s občasnými pozůstatky „světa PŘED“, jak ho autor označuje. Svět je to bezvýrazný, chybí mu charakter, něco, proč by stálo za to si ho zapamatovat. Nepomáhá ani fakt, že autor popisy prostředí vyloženě odbývá a někdy to působí, že se děj odehrává ve vzduchoprázdnu.

S příběhem to není o nic lepší. Už formát knihy sice dává najevo, že půjde spíš o odpočinkovou četbu než hluboké myšlenky, ale to neospravedlňuje ryze šablonovitý děj. Skupina hrdinů se náhodou dostane k předmětu, který by mohl být spásou pro přeživší lidstvo. Proto ho nesou někomu, kdo ho dovede použít, a brání jim v tom zloduch se svými poskoky, který chce předmět pro svého ještě zlejšího šéfa. Tečka. Žádné zvraty, žádné větvení zápletky, nic. Vždycky, když už to vypadá, že se přeci jen začne něco dít, autor si rychle pomůže nějakou tou berličkou v podobě náhle objevené dovednosti nebo věci a hrdiny z rodících se problémů rychle vytáhne. Od poloviny tak budete zívat nudou, protože vám bude jasné, jak se která situace vyvine. Navíc knize chybí konec, místo napínavého vyvrcholení dostaneme jen „vysvětlovací“ kapitolu, ve které ale není nic, co by čtenář nečekal.

Přímočarý příběh by mohly zachránit sympatické postavy nebo alespoň vtipné dialogy. Bohužel, i tady Münter selhává. Postavy jsou jako z učebnice: odvážný vůdce, hbitá průzkumnice, nezkušený zelenáč, zlý velitel atd. Také trpí stejným neduhem jako prostředí – chybí jim hloubka, motivace, cokoliv, co by z nich udělalo živoucí bytosti. Na uvěřitelnosti jim ubírá i skutečnost, že autor s jejich chováním žongluje podle potřeby. Z drsného bandity na pár stránek udělá obětavého dobrodince, jen aby o kapitolu dál ten samý hrdina tvrdil, že nejdůležitější je přežít a na nic jiného se ohledy neberou. Takové změny beru, pokud postavu promění události, ale ne, když je autor používá prostě proto, že se mu to hodí. O dialozích pak platí to samé v bledě modrém. Všechny postavy mluví prakticky stejně a obsah je většinou prázdný a bez nápadu.

Abych byl fér, musím zmínit i dvě kladné věci. Tou první je postava Perryho, zálesáka-lékaře, který jediný vybočuje ze své „předepsané“ role. Druhou je osada Yard, která se v knize jen mihne, ale ve které autor snad jedinkrát povolil uzdu fantazii a vykreslil zajímavý systém vlády gangů nad městem, které bývalo železničním uzlem. Kdyby podobně přistoupil k celé knize, nebylo by na co si stěžovat.

Bohužel, takhle nezbývá než konstatovat, že číst Novou naději postrádá smysl. Nemá nic, kvůli čemu by stálo za to si ji zapamatovat, a i pokud byste si jen chtěli zkrátit dlouhou cestu ve vlaku, existuje celá řada lepších oddechovek.

Nakonec jedna technická poznámka. Zalomení textu na spodním okraji se z nějakého důvodu liší stránku od stránky, vždy o pár řádků. Působí to dojmem, že končí kapitola nebo dialog, ale často jde jen o odstavec a na další stránce děj pokračuje bez přerušení. Je to detail, ale při čtení ruší.


Felix A. Münter, The Rising: Nová naděje
Nakladatelství: Mytago
Rok vydání: 2017
Překlad: Michal Smrkovský
Obálka: Ignacio Bazán Lazanco
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-87761-32-8
Cena: 289 Kč


 

LiteraturaRecenceMytagopostapokalyptická sci-fiF. A. MünterThe Rising
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: František Kotleta, Rázová vlna

Tue, 12/05/2017 - 06:29

 

„Možná jdou po nás, nebo lidi v té chalupě jenom něco provedli. Musíme se ale všichni schovat. Ryane, zmizíme na půdu. Vezmeme si s sebou Žolíka a ty dvě nejmladší děti jako rukojmí,“ nařídil jsem a začal se oblékat.
„Co se děje?“ zeptal se rozespalý Jurij. Těsnal se na posteli se svou ženou a oběma nejmladšími dětmi a zíral na mě jako vyoraná myš.
„Přijeli vaši pánové a nemají nejlepší náladu. Schováme se do sena. Vezmeme si tvoje děcka. Ty jim dej všechno, co budou chtít. Hlavně zařiď, ať jsou spokojený a co nejdřív odsud zmizí,“ přikázal jsem mu a házel na sebe rychle všechny věci. Přitom jsem kopancem vzbudil Žolíka.
„Máš tady kámoše. Budeš držet hubu a krok, jinak ti narvu ten samurajský meč do prdele a pak tě hodím ze střechy do hnoje, jasný?“ zavrčel jsem.
Žolík jenom pokýval hlavou. Alice už jej odvazovala, abychom ho mohli odtáhnout nahoru.
* * *
Měnitelů přibylo. Sledoval jsem je opatrně střešním oknem a za chvíli se jich mezi domy hemžila dobrá stovka. Ta druhá skupina přijela nejspíš od východu. Servítky si nebrali v žádném z domů v osadě. Šlo o normální rabování. Z každého baráku vyhnali všechny obyvatele a pak začali vynášet ven všechno jídlo, co našli. Ženy se pak dočkaly stejného osudu. Na sto chlapů jich tu bylo pořád málo, takže bylo jasné, že je čeká perné ráno.
Rozhlédl jsem se po své skupině. Žolík s klasickým ublíženým pohledem ležel na seně, ostatní si chystali zbraně. Jitřenka měla opět plný toulec šípů a teď si je prohlížela, jestli jsou v pořádku. Během předchozích dnů si je svědomitě vyráběla za pomoci obou dětí, které s nezvanými hosty, na rozdíl od staršího osazenstva domu, neměly žádný problém. Děti pak seděly schoulené na seně a držely se za ruce.
Nacumi vedle nich vypadala pořád bledě a mátožně, v rukách ale svírala oba glocky, které jsem získal na raketové základně. Alice si pro změnu vzala své oblíbené vrhací nože a Ryan se v klidu natáhl vedle Žolíka tak, aby měl co nejlepší výhled na schody vedoucí na půdu, a přitom si pohrával se svými revolvery DW 715. Přes rameno měl navíc přehozený ruský automat ukořistěný na hlídce.
Netrvalo dlouho a měnitelé vnikli i do našeho domu. Jejich hlasy doléhaly až na půdu.
„Vyval všechno jídlo. Bereme si i veškerý dobytek!“ zařval nějaký chlápek patrně na Jurije. V tu chvíli se zevnitř začaly ozývat zvuky rozbíjeného vybavení domu. A za chvíli ještě další – neklamný důkaz toho, že Jurijova manželka a dcery posloužily měnitelům, kteří zrovna neplenili, jako zdroj zábavy. Trvalo možná dalších deset minut, když se zevnitř ozval řev: „Máš toho málo. Potřebujeme víc jídla. Naši chapi mají hlad!“
Špicoval jsem uši, abych zaslechl i Jurije, který na rozdíl od měnitele neřval, ale mluvil klidným pokorným hlasem.
„Jak víc nemáš? Na orání ti sereme, bereme všechno, rozumíš?!“ odvětil na mnou neslyšené námitky měnitel. V tu chvíli se ale stalo ještě něco – Jurijova manželka v sobě měla patrně víc kuráže nebo spíš zoufalství než on a začala hlasitě protestovat. Krátce nato se ozval výstřel. Podívali jsme se s Alicí po sobě. Pohodila hlavou dolů do přízemí, kde se celé to drama odehrávalo. Zavrtěl jsem rozhodně hlavou. Musíme tu vydržet. Ta přesila je moc velká.
„Hej! A ty dvě si vezmeme s sebou, budou z nich dobrý čubky,“ ozval se halasně měnitel. Tentokrát jsem Jurije neprošvihl. Mluvil hlasitěji než dřív.
„Prosím, nechte mi je. Musím plnit dodávky, sám pole nesklidím,“ prohlásil.
Reakcí na jeho slova byl smích. Spíš nucený než spontánní.
„Jdi do prdele. Už vás nepotřebujeme. Je konec. Náš čas přišel. Proměníme svět! A na tvoje dodávky mrdám,“ ozval se měnitel a domem znovu zazněl výstřel.
„Plukovníku,“ zasyčela důrazně Alice.
Nemusela. Vytáhl jsem katanu z jednoduchého koženého závěsu, který nám Jurij ve volném čase vyrobil, a pokýval souhlasně hlavou.
„Uděláme to potichu, rychle a pak zmizíme,“ pronesl jsem.
Váš soucit je matkou, která kojí váš osud. Z minulosti i přítomnosti je známo mnoho příkladů válečníků, kteří podlehli zkáze, protože byli pouze udatní. (Hagakure: Kniha samuraje)
Sejít neslyšně po schodech by za jiných okolností byl docela problém, protože vrzaly jako revmatická stařena, ale vzhledem k tomu, že Nasťa s Marií začaly po druhém výstřelu strašně řvát, to bylo úplně jedno. Seběhli jsme dolů a hned narazili na dva chlápky, kteří odnášeli nějaké pytle ze spíže. V tu chvíli k nám naštěstí byli zády.
„Švih,“ přesekl jsem prvnímu z nich zezadu páteř.
„Ugh,“ vydal ze sebe, pytel mu spadl na zem a za chvíli se na něj složil i on.
Druhý chlap nežil ani o sekundu déle. Alice ho chytla zezadu za čelist a prořízla mu hrdlo. Málem mu přitom odřezala celou hlavu, jak byla vzteklá a dala do svého naučeného pohybu obrovské množství síly. Krev se rozcákla po pytlích s obilím.
Přeskočili jsme mrtvoly měnitelů a pokračovali do hlavní místnosti.
„Drž, děvko! Když přežiješ, vezmeme si tě s sebou a budeš mít tuhle legraci každou noc,“ uslyšeli jsme hlas zevnitř. V místnosti byli všichni měnitelé, tedy až na jednoho, který stál ve dveřích a pozoroval dění uvnitř.
Bodl jsem ho mečem z boku do břicha a odkopl ho na zem. Měli jsme volný prostor k výpadu.

* * *
Na malou chvíli jsem ustrnul. Aby ne. Vevnitř nás čekala neuvěřitelná scéna. Sotva patnáctiletý uhrovitý holohlavý mladík měl stažené kalhoty na půl žerdi a souložil s Jurijovou nahou manželkou. Jak srdnatě přirážel, vytékala jí z hrudi krev. Podle všeho byla v tuhle chvíli už mrtvá. To ale mládenci vůbec nevadilo. Vedle ní ležel mrtvý Jurij. Měl prostřelenou hlavu. O jeho tělo zase byla opřená Nasťa, kterou znásilňoval tak dvacetiletý chlápek. Nejstarší z mužů pevně svíral za vlasy Marii, kterou si opřel o stůl. Další dva chlápci to všechno pozorovali s neskrývanou rozkoší.
První umřeli právě oni. Alice každého obdarovala dvěma ze svých nožů. Ani se nestačili otočit. Jeden dostali do ledvin, druhý do levé plíce – Alicina specialita. Oba spadli na mladíka, který se ukájel na mrtvole.
„Co to, kurva, debilové...,“ dostal ze sebe, ale to už mu došlo, že je problém. Prozření mu nevydrželo dlouho, zezadu jsem ho sekl do temene. Katana prošla skrz a zasekla se tak v půlce krku. Než jsem ji vytáhl, vrhla se Alice na chlápka, který strkal svůj penis do Marie. Podkopla mu nohy, a když se zmateně sesul, kopla ho do ztopořeného penisu. Zaúpěl a zkroutil se na podlahu. Alice ho následně bodla nožem do krku. Vyndala ho a celý zkrvavený hodila po dvacetiletém plešounovi, jenž se zrovna udělal do Nasti. Nůž mu skončil v lopatce. Během hodu se totiž pohnul, jak se od dívky spokojeně odvaloval.
„Pomo...,“ zkusil zařvat, ale to už jsem se k němu třemi skoky dostal na dosah katany. Dal jsem do té rány naprosto veškerou svou sílu a vztek. Myslím, že samurajové by na mě byli hrdí – usekl jsem mu totiž hlavu jednou jedinou ranou. Dopadla Nastě na levý prs, odrazila se od něj a odkutálela pod stůl. Pak se jí na břicho svalilo tělo a postříkalo ji krví.
Co nejrychleji jsem ho z ní odkopl. Dívka se jenom rozhlédla kolem a řekla: „Všechny nás zabijou.“

Info o knize
Rázová vlna / Autor: František Kotleta / Obálka: Žaneta Kortusová / Formát: měkká vazba, 110x180 / Počet stran: 304 / Cena: 299 Kč (na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=861 sleva až 45% sleva; e-book 199 Kč) / Fantastická Epocha / Nakladatel: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) /
ISBN: 978-80-7557-096-3

Před Vánocemi 2016 nadělila hvězda akční fantastiky FRANTIŠEK KOTLETA svým čtenářům luxusní dárek – postapokalyptický román Spad, který je zavedl do jadernou válkou rozvráceného Česka roku 2050. V sutinách měst přežívá pár desítek tisíc lidí, kteří se snaží zachovat něco jako civilizaci… nebo aspoň přežít, protože ne všichni chtějí svět zachránit. Jenže stojí vůbec za záchranu?

Atraktivní české kulisy, nápaditá vize postapo světa a autorovo tradiční strhující tempo vyprávění a akční scény, které nenechají čtenáře do poslední strany vydechnout, z knížky udělali další z Kotletových bestsellerů. Letos v červenci vyšlo neméně úspěšné pokračování Poločas rozpadu a nyní se celý příběh uzavírá v románu RÁZOVÁ VLNA.

„Takže zpívat, pánové. Já začnu, vy budete opakovat. A hezky nahlas. A střílet a zabíjet. A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob, jasný?“ prohlásil jsem. „Jasný, bratře plukovníku,“ odpověděli vojáci jako jeden muž... – ukázka z knihy

Srdečně zveme na besedu a autogramiádu Františka Kotlety, která proběhne v pátek 8. prosince 2017 od 16.00 v Domě knihy v Ostravě. Více informací na:
https://www.facebook.com/events/128526177824115/
 

F. KotletaUkázkaUkázkyEpochaSpadFantastická Epocha
Categories: Vector Graphic

Komiks: Scott Snyder, Batman 8: Supertíha

Mon, 12/04/2017 - 02:32

Před čtením recenze upozorňuji, že obsahuje spoilery z předchozího dílu "Konec hry".
Fraška, to je, oč tu běží. Batman nepřežil souboj s Jokerem a byl spolu se superpadouchem zavalen v jeskyni jezírka Dionesia, látky léčící jakákoliv zranění a prodlužující život.
Vyvstává však otázka, co teď, když ochránce města a jediný opravdový poskytovatel naděje na lepší zítřek leží rozmašírovaný na kaši hluboko pod Gothamem. Policie i rada jsou si plně vědomi, že bez tajemného ochránce nemůže město dlouho vydržet a rozhodnou se přivést legendu zpět k životu, bohužel hodně nešťastným způsobem.
Je rozhodnuto o stvoření superpolicisty, který by měl nadále vykonávat Batmanovu činnost, ale pod hlavičkou sboru, přičemž na pozici superhrdiny je vybrán Jim Gordon. Ano, ten sympatický, mírně fotříkovský Jimbo, kterého máme tak rádi zejména proto, že není nijak super, ale normální komisař. Vyholený padesátník, který si chce připomenout svou mariňáckou éru vážně není to, co by čtenáři potřebovali. Úplně to kazí celou postavu Komisaře G. Právě nezávislost, s jakou mohl sám provádět vyšetřování, dělalo Batmana tím čím byl. Nebyl svazován pracovní dobou a přesným dodržováním policejní etiky, která se na něj jednoduše nevztahovala. Nehledě na to, že notnou sebranku drželo preventivně na uzdě i to, že neměli ponětí, kdy a kde se může znenadání objevit. Tohle vše však s nástupem nové éry Batmana přestává platit, protože byl defacto přetransformován jen a pouze do dalšího policisty s notnou dávkou technologických vymožeností. Odporný mech připomínající králíka dodává teatrálnosti celého snažení pomyslnou korunu. Někdo tady prostě převzal batmana jako značku, ale absolutně si neuvědomil jeho podstatu - nezávislost.
Ke všemu se ve městě začínají projevovat praktiky nového zločince, který spřádá nitky, nebo lépe řečeno šlahouny tak, aby měl kořeny zaryté pěkně hluboko. Zvláštní tvor bez tváře, který ovládá moc rostlin a vypadá tak trochu jako slender, který propůjčuje ostatním zločineckým bossům moc ovládat živly (?), a pak je při neúspěchu vraždí drobnými dávkami radiace... Tohle mi nějak vůbec nezapadá do Batmanova univerza. Batman už není Batman, ostatní postavy se až na Alfréda chovají občas až podivně gerojsky a z celé knihy čpí pomotanost, jako by autor napůl nevěděl, jestli chce vzpomínat na podstatu Batmana, nebo ukázat čtenáři, jak špatné může být jeho nové pojetí. Právě o to tady do velké míry jde - o to, jestli vůbec má cenu mít netopýra na vodítku.
Ačkoliv se člověk stále může kochat povedenou kresbou, příběh je jeden velký zamotanec pokusu o vytvoření eposu a zcela nesympatických ultramegahustokrutopřísnýcn postav + nudných nepřátel. Naprosto nezapadá do Batmanova stylu a pro mě je asi největším zklamáním ze všech Batmanů vůbec.
Batman 8: Supertíha sice obsahuje pár podstatných faktů, ale přečtení bych doporučil asi jen skalním přívržencům. Pokud nemáte chuť strávit cca dvě hodiny čtením ne moc povedeného dílu, kousek níže naleznete stručné převyprávění toho nejpodstatnějšího.

!!!SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER!!!
Snad jediným důležitým odhalením je kromě představení nového padoucha, který bude dále rozveden v dalších dílech, zjištění, že ačkoliv Bruce Wayne/Batman zemřel v předchozím díle po souboji s Jokerem, Wayne byl po několika týdnech nalezen svou pomocnicí a při ukládání do vaku na těla se probral, protože dostal v jeskyni zároveň lázeň v Dionésiu. Jeho mohutná zranění se vyléčila, zejména byla vyspravena velká část mozkové tkáně, což ale mělo za následek skoro kompletní ztrátu paměti. Alfréd pana Bruce sice opět zcela uvede do jeho života před zraněním, neřekne mu však o jeho minulosti jakožto Batmana. Bruce tedy nemá nejmenší tušení, že jím kdy byl a rozhodne se rozvíjet dobročinnou činnost v ústavu pro sirotky. Jedná se o zcela nového člověka. Vzhledem k Wayneovi, který přežil, se dá hádat, že stejně možná vyvázl i Joker, ale to jsou již pouhé spekulace.
Taktéž je odhaleno, že před soubojem pracoval Batman/Wayne na uchovávání svého minulého já, právě proto, aby na světě byl pro Gotham vždy aspoň jeden Batman obeznámený s činy jeho předchůdců. Něco jako HDD se všemi potřebnými informacemi/vzpomínkami, projekt ale nedokončil.
Tak, roztrženo slepeno, to jest asi vše, co by tak mohlo čtenáře jakkoliv interesovat na zatím posledním dílu kánonu.

!!!SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER!!!

Batman 8: Supertíha
Scott Snyder, Greg Capullo, Danny Miki
Nakladatel: Crew
Překlad: Darek Šmíd
Obálky: Greg Capullo, Danny Miki
Redakce: Boris Hokr
Rok vydání: 2017
Počet stran: 160
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 399 Kč

KomiksCrewBatmanG. CapulloS. Snyder
Categories: Vector Graphic

Vyšel čtvrtý díl Letopisů Vukogvazdské družiny

Sun, 12/03/2017 - 08:11

Měla to být jen krátká výprava do trpasličích dolů, ale jak už to tak bývá, zvrhla se v boj na život a na smrt. Trpaslíci nikdy nebyli příjemní braši, a co teprve, když jim doly pustoší krutí skřetí drancíři, kteří spálí všechno a všechny, co jim přijdou do cesty. To je pak lepší co nejrychleji zmizet. Pro někoho už je ale pozdě…

Vukogvazd není svět, kde všichni hrdinové zdárně přežijí a s drsným úsměvem na rtech odejdou obtěžkáni zlatem. Je to nehostinné místo, a kdo do něj vejde, tomu hlava sejde. Protože z hloubi hvozdu se šíří zlo, prastaré, s ostrými, nelítostně trhajícími drápy. Hrdinové tak musejí vzít zavděk spojencem, kterého by si nikdo dobrovolně nevybral.

Dlouho očekávaný čtvrtý díl zatraceně špinavé fantasy. Zatraceně dobré, zatraceně čtivé.

Ukázku si můžete přečíst zde

Napsal: Jan Kravčík
Počet stran: 384
Doporučená cena: 320 Kč
Vychází: 28. 11. 2017
ISBN: 978-80-88029-37-3
Formát: 125 × 197 mm
Vazba: brožovaná

LiteraturaJ. KravčíkGorgona BooksLetopisy Vukogvazdské družiny
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Marybeth Mayhew Whalen, Nejskrytější přání

Sun, 12/03/2017 - 08:00
Dívat se do očí, ve kterých je smutek, není nic příjemného. Zejména pokud ty oči vidíme v zrcadle. Své by o tom mohli vyprávět i obyvatelé jistého maloměsta. V Sycamore Glen se totiž po příjezdu jedné ženy, donucené vrátit se ze závažných důvodů domů, a nehodě na místním koupališti začínají odvíjet provazy přivázané ke kameni dávných tajemství. Kameni, kvůli němuž se změní životy i vzájemné vztahy sousedů. Román Nejskrytější přání je thriller s mysteriózními a psychologickými prvky, kterým se prosadila americká spisovatelka Marybeth Mayhew Whalen. Ta se ve svých knihách věnuje výsostně ženským tématům a je spoluzakladatelkou oblíbeného webu Shereads.org, zaměřeného na tvorbu nejzajímavějších současných autorek. Není proto divu, že v Nejskrytějším přání je třem hlavním ženským postavám věnováno vice prostoru než dvěma mužským a jedné dětské jménem Cailey. Kapitoly o této malé dívce přinášejí čtenáři jisté osvěžení, neboť jsou jako jediné vyprávěny v ich-formě. Ostatní kapitoly, ačkoli jsou vyprávěné v er-formě, však s nimi mají společné to, že je rovněž prezentován pohled té postavy, jíž se daná kapitola týká. Kniha je čtivá, a to díky rychlému střídání perspektivy jednotlivých osob, které působí sympaticky a jejichž emoce i psychiku autorka velmi dobře vykreslila. Marybeth Whalen se povedl také úvod symbolicky předznamenávající budoucí problémy. Napětí, vyvolané už v úvodu, postupně vzrůstá, jak se odhaluje čím dál víc tajemství různých postav, a čtenář si tak říká, kdy dojde k nějakému konfliktu. Zvraty a překvapení jsou ale naštěstí neprůhledné, což se týká i závěru. Ten je velice dramatický, emotivní a navíc obsahuje jistou myšlenku. Román bohužel kazí nepříliš rychlé tempo v jeho prvních dvou třetinách. Četba by se tak dala přirovnat k plavbě po poměrně klidné řece, která se však na svém konci změní v hučící vodopád. Obálka víc než dobře koresponduje s obsahem. Titul psaný rudou barvou vypadá jako varování a zároveň vytváří kontrast s klidně působící modrou oblohou a bílými mraky. Neočekávané chybné rozdělení druhého slova na slabiky by navíc mohlo symbolizovat překvapivý konec. Nejskrytější přání je velmi nadprůměrným románem, jenž lze doporučit primárně ženám, zejména těm, které mají rády thrillery s mysteriózními a psychologickými prvky. Na své si nicméně mohou přijít i muži, pro něž navíc vidění problémů převážně ženskýma očima může být zajímavou změnou.  Marybeth Mayhew WhalenNejskrytější přáníOriginální název: The Things We Wish Were True
Nakladatel: Mystery Press
Rok vydání: 2017
Překlad: Monika Pavlisová
Počet stran: 288
Cena: 299 KčM. M. WhalenThrillerZ jiného soudkuMystery PressLiteraturaRecence
Categories: Vector Graphic

Vánoční soutěž - 1: František Kotleta

Sun, 12/03/2017 - 07:50

Prosinec je tu. A s ním i Vánoční soutěž o spoustu cen.

V rámci spolupráce s vašimi oblíbenými nakladateli jsme toho připravili skutečně hodně. O co všechno se bude hrát, vám neprozradíme, to by koneckonců nebylo žádné překvapení. Takže zatím odkrýváme první kartu. A tou je František Kotleta a jeho trilogie Spad, kterou nám věnovalo do soutěže nakladatelství Epocha. Pokud ji chcete vyhrát, stačí odpovědět na následující tři otázky a mít trochu štěstí.

Do jaké letošní antologie František Kotleta přispěl?
Jaké je Kotletovo povolání?
Kterou autorovu knihu připravuje Epocha k vydání na příští rok?

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 10.12.2017, do předmětu napište Vánoční soutěž a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon. Těšíme se na vaše odpovědi.

 

SoutěžSoutěžeEpochaFantastická EpochaF. Kotleta
Categories: Vector Graphic

Předvánoční novinky z vydavatelství OneHotBook

Fri, 12/01/2017 - 00:00

Vzhledem  k tomu, že jsme toho letos před Vánocemi nachystali opravdu hodně, připravili jsme pro vás přehled všech nových audioknih, které ještě letos vyjdou.  A protože  někteří  už  přemýšlejí o tom, jakým dárkem by svým blízkým udělali radost, rozhodli jsme se být nápomocni. Audiokniha je totiž výtečný společník pro každého, stačí jen vybrat tu pravou. Rozčlenili jsme tedy chystané tituly i nedávno vydané novinky tak, abychom Ježíška trochu inspirovali. 
S audioknihami ale nemusíte nutně čekat až pod stromeček. Vždyť při balení dárků, předvánočním úklidu, pečení cukroví i zdobení stromku rozhodně oceníte rozptýlení v podobě „mluveného slova“ i vy.
Užijete si tak chvíle strávené s rodinou u společného příběhu, který vás dojme nebo rozesměje, ale hlavně stmelí.

 

PRO TÁTU

Medvědín
Fredrik Backman
čte: Pavel Soukup
Není tu celkem nic zajímavého. Až na jednu věc – tohle město žije hokejem. Pro obyvatele Medvědína znamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji všechno. Stačí jedna malá událost a v honbě za úspěchem je složité rozpoznat hranice věrnosti a zrady. A jak se zdá, nikdo nechce slyšet pravdu.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2jOWJHr

datum vydání: 11. 12. 2017

 

PRO MÁMU

Zahradnictví
Petr Jarchovský
účinkují: Gabriela Míčová, Martin Finger, Ivan Lupták
Tragikomická rodinná sága, pokrývající plochu mezi roky 1939 a 1959, líčí osudy tří sester a jejich blízkých od 2. světové války až po 50. léta. Válečnou romanci (Rodinný přítel) vypráví Gabriela Míčová, o nástupu totalitní zvůle (Dezertér) povídá Martin Finger a předsvatební grotesku (Nápadník) líčí Ivan Lupták.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2wT2nhD

datum vydání: audiokniha již vyšla

 

PRO BABIČKU

Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
čte: Milena Steinmasslová, Jan Zadražil
Tak dlouho nezdárný synovec zneužívá a finančně vysává starou tetičku, až se stařenka vzepře. Odkázat mu všechno v závěti a čekat na blížící se konec, to určitě. Vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková se rozhodne vzít věci do vlastních rukou… Elegantní dáma poučená životem totiž nemusí být tak zcela bezbranná, ačkoli po ní jdou tři gauneři.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2mImn1D

datum vydání: 5. 12. 2017

 

PRO DĚDEČKA

Vražda v Orient expresu
Agatha Christie
čte: Lukáš Hlavica
Přelomová krimi klasika královny detektivek. Hercule Poirot, jehož naléhavý telegram odvolá z Istanbulu do Anglie, jen tak tak získá místo na palubě luxusního rychlíku Orient-expres, který je mimo sezónu nečekaně plný. Ve vlaku jej osloví bohatý Američan, který jej požádá o ochranu, protože se obává, že mu hrozí. Nebezpečí Detektiv odmítne a následující ráno je muž nalezen ve svém kupé ubodaný
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2zisgaF

datum vydání: audiokniha již vyšla

 

PRO PARTNERA

Soumrak dne
Kazuo Ishiguro čte: Jan Vlasák
Nejznámější román čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu, který byl rovněž zfilmován s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompson v hlavních rolích. Když se upjatý pan Stevens se ohlíží za svým životem loajálního, oddaného a svědomitého majordoma na Darlingtonském panství, zjišťuje, co všechno vlastně obětoval abstraktnímu ideálu, který za to zřejmě ani nestál.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2i32vnW

datum vydání: audiokniha již vyšla

 

PRO PARTNERKU

Příběh služebnice
Margaret Atwoodová
účinkují: Zuzana Kajnarová, Martin Myšička
Proslulé dílo jedné z nejuznávanějších současných autorek a literární předloha úspěšného seriálu. USA se proměnily v totalitní republika Gileádu, potýkající se s ekologickými katastrofami a ztrátou plodnosti. Vypravěčka je jednou z žen, které ještě mohou mít děti a stávají se „služebnicemi“ velitelů nucenými k sexuálnímu otroctví. Nahrávka je doplněna o kapitolu, kterou autorka napsala jen pro audioknihu.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2Ao5eQM

datum vydání: 5. 12. 2017

 

PRO BRATRA

TO
Stephen King
účinkují: Pavel Soukup, David Novotný, Jitka Ježková, Jan Vondráček, Jan Zadražil, Vasil Fridrich, Michal Zelenka
Kultovní hororový román o podobách zla a nejniternějších lidských děsech, ale i o odvaze, síle přátelství a dětské imaginace ve velkolepé audio adaptaci v podání 7 interpretů a v dosud neslýchaném rozsahu 50 hodin vícehlasé nahrávky. Ve městě Derry nastává každé čtvrtstoletí období plné smrti, které často vyvrcholí masakrem. V roce 1957 se cyklus zkázy podařilo zastavit partě sedmi dětí. Jenže teď se TO vrátilo. A oni musí splnit, co slíbili.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2izSfAZ

datum vydání: 6. 12. 2017

 

PRO SESTRU

Půlnoční slunce
Jo Nesbø
účinkují: Václav Neužil
Druhý díl retro krimi diptychu z Norska 70. let volně navazuje na audioknihu Krev na sněhu, kterou vypráví jiný hrdina, jež má ale problémy se stejným mafiánským bossem zvaným Rybář. Do vesnice kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky přísně náboženského laestadiánského hnutí, dorazí záhadný cizinec Ulf. Tvrdí, že přijel z Osla na lov bělokurů. Tou hlavní kořistí je ale on sám. Pomohou mu místní?
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2iBiFCm

datum vydání: audiokniha již vyšla

 

PRO KAMARÁDA

Píseň krve
Anthony Ryan
účinkují: Ivan Lupták, Pavel Soukup
Výpravná epická fantasy, v níž nechybí drsné prostředí, prastará magie, nelítostné intriky ani krvavá akce, líčí příběh Vélina Al Sorny. Jeho otec ho v šesti letech dovedl před brány Šestého řádu, kde měl být vycvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Nyní je z něj ovšem poražený nepřátelský generál, který čeká na popravu. Ještě před ní má možnost vylíčit svou cestu na vrchol, ale i následný pád historikovi lordu Vernierovi.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2A61b8V

datum vydání: 11. 12. 2017

 

Prázdné křeslo
Jeffery Deaver účinkují: Jan Vondráček
Třetí díl série s Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou. Rhyme jede kvůli operaci, která by mu vrátila hybnost, s Amélií do Severní Karolíny. Souhlasí, že zde pomůže s případem zavražděného chlapce a unesených dívek. K čemu je psychoanalytická technika „prázdné křeslo“?
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2mU6dCe

datum vydání: 28. 11. 2017

 

PRO KAMARÁDKU

Sál smrti
Peter May
účinkují: Martin Myšička, Jana Plodková
Třetí díl ze série čínských thrillerů, v níž se v exotickém prostředí střetává západní pohled americké patoložky a východní perspektiva čínského detektiva. V hromadném hrobě v Šanghaji je nalezeno osmnáct znetvořených a rozřezaných ženských těl. Objevené mrtvoly mohou souviset se starou nevyřešenou vraždou v Pekingu. Když Li
a Margaret při pitvách odhalí strašlivé okolnosti šanghajských vražd, s hrůzou si uvědomí, že mají co do činění s nelidským monstrem.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2B7ezZz

datum vydání: 30. 11. 2017

 

PRO DCERKU

Pohádky k neuvěření
Terry Jones
vypráví: Jan Vlasák
Originální pohádky od jednoho ze členů slavného Monty Pythonova létajícího cirkusu jsou postavené na poetické grotesce, nonsensu i nezvyklých kontrastech a neotřelým způsobem přetvářejí klasické náměty. V neočekávaných kombinacích se objevují zvířata i pohádkové bytosti, vymyšlené a skutečné postavičky, jejichž chování dovádí do důsledku známé motivy a mnohdy připomíná bláznivé skeče, ale nabízí také poučení.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2iICUOr

datum vydání: audiokniha již vyšla

 

PRO SYNKA

Jak se stát pirátem
Cressida Cowell
vypráví: David Novotný
Druhý díl vtipné dětské série Škyťák Šelmovská Štika III. je volným pokračováním předchozího titulu Jak vycvičit draka, který se stal předlohou úspěšného animovaného filmu z roku 2010 i jeho pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014). Během pirátského výcviku dojde ke ztroskotání a nálezu podivné truhly. Skrývá nebezpečí, nebo vodítko k pokladu? Pátrací výprava začíná plavbou na ostrov strašných Lebkolvů, Škyťáka navíc čeká utkání s proradným nepřítelem…
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2ymqJg0

datum vydání: audiokniha již vyšla

 

PRO CELOU RODINU

Shakespeare
Renáta Fučíková
účinkují: Martin Stránský, Milena Steinmasslová, Igor Bareš, Jana Stryková, Michal Balcar, Veronika Khek Kubařová
Průvodce dílem geniálního renesančního dramatika představuje dvanáct jeho divadelních her převyprávěných tak, aby byly srozumitelné i dětskému posluchači. Zároveň ale nechybí úryvky původních textů v podání předních herců a nahrávka přibližuje také jejich inspirační zdroje, kulturní kontext i historické souvislosti a okolnosti vzniku.
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2jiVE6L

datum vydání: audiokniha již vyšla


Nekonečný příběh
Michael Ende
vypráví: Jan Vlasák
Nesmělý, šikanovaný Bastián ukradne zvláštní knihu, s níž se ukryje na školní půdě a poznává říši Fantázie, která upadá do Nicoty. Zatímco čte o záchranné misi bojovníka Átreje, uvědomí si, že se vyprávění týká i jeho. I on se bude muset aktivně zapojit, aby říše, která ho okouzlila, a její vládkyně dětská císařovna mohly být zachráněny. Dokáže se ale vyrovnat s následky svých činů v realitě, kterou stvořil pomocí svých přání, a bude umět čelit své temné stránce? Jen tak se totiž bude moci vrátit se zpět do světa, kam patří…
Poslechněte si ukázku z audioknihy: http://bit.ly/2B3PjnL

datum vydání: 7. 12. 2017

 


Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!


OneHotBookAudioknihaAudioknihy
Categories: Vector Graphic

Tauril, nový svět pro hry na hrdiny

Wed, 11/29/2017 - 20:28

Nový svět nejen pro Dračí doupě
Autor: Martina Magdová

Fenomén her na hrdiny ušel od začátku 90. let, kdy u nás vyšlo poprvé Dračí doupě, dlouhou cestu. Dnes máme již třetí verzi pravidel Dračího doupěte a nespočet inspiračních materiálů pro tvorbu dobrodružství, ať už to jsou celé světy jako je Asterion, nebo drobnější herní pomůcky jako například ty, které vycházejí v internetovém časopise Drakkar. A od letošního roku k nim přibyde nový přírůstek: původní český fantasy svět s názvem Neviditelná kniha, jehož první příručka s podtitulem Neklidný Tauril vychází knižně v nakladatelství Mytago.

"Jeďte do Crickettonu. Mají tam prý problémy s deory. Ten vyměklý baron si s nimi neumí poradit, i když jsem cvičil jeho vojáky. Deory samozřejmě zlikvidujete. Snesu všechno možné, ale ne řeči, že Westenholtové nedokážou ochránit lidi před nějakou prašivou nestvůrou."

Neviditelná kniha je zasazená do pseudo-středověkého fantasy jako většina světů pro Dračí doupě, v tomto se nepokouší o žádnou revoluci. V čem je nicméně specifická je to, jak silně se soustředí na nehráčské (cizí) postavy a práci s nimi. „Klasické“ hry Dračího doupěte totiž mívají velmi často podobu velmi akčního dobrodružství odehrávajícího se v podzemních kobkách a spočívajícího ve vyzvedávání pokladů a hledání slávy. To je dané tím, že hry na hrdiny mají svůj původ ve strategických figurkových hrách. Část hráčů však volá po něčem více příběhovém a o budování vztahů s okolím. Právě pro ně tu je Neviditelná kniha: svět plný morálních dilemat a témat s hlubším rozměrem. Psaný tak, aby stavěl postavy před obtížná rozhodnutí, která jejich hráče silně emočně zasáhnou.

"Zase proběhl lynč elfů. Nechápu, proč zrovna na našem území, čím si to zasloužili. Jako by to někdo koordinoval. Jestli je ve vás alespoň trocha soucitu, pomozte mi učinit tomu přítrž."

Příručka Neklidný Tauril popisuje fiktivní světadíl Tauril v době, kdy technický pokrok pokročil zhruba na úroveň středověku před vynálezem knihtisku a rozšířením střelného prachu, existuje zde však i magie. Před čtyřmi dekádami se rozpadla monstrózní církev, která ovládala většinu světadílu, a nyní se Tauril ocitá v době chaosu a nejistot. Hráčské postavy jsou vrženy do této bouřlivé doby a budou moci ovlivnit, kam se bude Tauril dále ubírat. Jenže která řešení jsou dobrá a která zlá, to vůbec není jasné. Občas se těmi nejlepšími úmysly dají napáchat obrovské škody...

"Když baron Bristow zajal mého strýce, nechal ho uvláčet koňmi před zraky jeho poddaných. Nemůžu uvěřit, že z naší rodiny se dodnes nikdo nechopil odplaty. Taková zbabělost! Vy ale vypadáte, že mé rozhořčení sdílíte..."

Většina knihy se soustředí na popis tří konkrétních říší Taurilu – pyšného Thurenského království, městského státu Kalus a divokého kraje Agol Zar. Mimo jiné tu čtenáři najdou přes 60 cizích postav, se kterými budou moci hráči interagovat. Některé z postav jsou součástí určitých frakcí, které mezi sebou mají konflikty, a udržet dobré vztahy se všemi bude extrémně obtížné, ne-li nemožné. Pán jeskyně či jak jste zvyklí nazývat toho, kdo připravuje a vede hru, ocení náměty na dobrodružství, kterých v knize najde celé desítky. Kniha dále obsahuje mapy, plánky, „náhodné“ tabulky s příběhovými a atmosférickými střípky, vzorové hráčské dobrodruhy a další pomůcky k hraní.

"Věděly jsme, že tam těch ještěrů musí být hodně. To nás nezastavilo. Ale s čím jsme úplně nepočítaly, bylo to, jak byli úplně bez sebe, když uviděli člověka. Raska to cítila i v magické rovině. Lidi jim museli provést něco hodně ošklivého. Tolik k té jizvě, a proč jsme se nedostaly až na konec. Tak co, kolik nám dáte za tu mapu? Nebo se tam vydáme společně?"

Vydáním Neviditelné knihy chce její autorský tým čítající zkušené Pány jeskyně i RPG bloggery obohatit české a slovenské herní skupiny o nové herní materiály a „nakopnout“ je k tvorbě silných příběhů s nezapomenutelnými postavami. Kromě knihy Neklidný Tauril jsou v plánu menší herní doplňky v elektronické podobě, které budou k dispozici ke stažení na oficiálním webu www.neviditelnakniha.cz.

ANOTACE:
Cesty do záhuby dlážděné čistými úmysly. Jiskry naděje tam, kde byste je nejméně čekali. Protivní-ci, kteří jsou vám podobnější, než byste byli rádi. Obtížná rozhodnutí. Morální dilemata. Intriky a emoce. Tragédie a triumfy. Vítejte v Taurilu.
Tato kniha je pomůckou pro hraní fantasy her na hrdiny (RPG). Obsahuje desítky zápletek, postav, míst a kousků inspirace, z nichž mnohé hrají na vážnější notu a vyvolávají otázky k zamyšlení. Je-jich společným zasazením je fiktivní světadíl Tauril, který se po pádu mocné Církve Nebeského ducha ocitá v chaosu bouřlivých změn, nicméně jednotlivé nápady můžete snadno převzít do jiných světů.
Vyzbrojte se ostrým mečem, obratným jazykem či tajemnou magií a vydejte se na cestu, která možná změní svět. Ale nezapomínejte, že není svobody bez nejistoty a činů bez následků.

INFORMACE KE KNIZE:
Neviditelná kniha: Neklidný Tauril
Hlavní designér: Martina Magdová
Na textech v knize se dále podíleli:
Vojtěch Přibyl, Julius Karajos, Jan Filip, Michaela Merglová, Hanina Veselá
Korektury: Hanina Veselá
Obálka: Petr Šťovík
Grafika obálky: Cyril Gaja
Mapy a plánky: Julius Karajos
Vnitřní ilustrace: Daniel Franc
Sazba: Jakub Maruš
Format: 235 x 165 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 192
Rok: 2017
Isbn: 978-80-87761-35-9
Cena: 349 Kč

Knihu lze objednat zde: https://www.fantasyobchod.cz/neviditelna-kniha-neklidny-tauril

Web: www.neviditelnakniha.cz
Facebook: https://www.facebook.com/neviditelnakniha/

TaurilMytagoM. MagdováLiteratura
Categories: Vector Graphic

Ediční plán nakladatelství Mytago na prosinec

Wed, 11/29/2017 - 06:25

Nový svět nejen pro Dračí doupě
Autor: Martina Magdová

Fenomén her na hrdiny ušel od začátku 90. let, kdy u nás vyšlo poprvé Dračí doupě, dlouhou cestu. Dnes máme již třetí verzi pravidel Dračího doupěte a nespočet inspiračních materiálů pro tvorbu dobrodružství, ať už to jsou celé světy jako je Asterion, nebo drobnější herní pomůcky jako například ty, které vycházejí v internetovém časopise Drakkar. A od letošního roku k nim přibyde nový přírůstek: původní český fantasy svět s názvem Neviditelná kniha, jehož první příručka s podtitulem Neklidný Tauril vychází knižně v nakladatelství Mytago.

"Jeďte do Crickettonu. Mají tam prý problémy s deory. Ten vyměklý baron si s nimi neumí poradit, i když jsem cvičil jeho vojáky. Deory samozřejmě zlikvidujete. Snesu všechno možné, ale ne řeči, že Westenholtové nedokážou ochránit lidi před nějakou prašivou nestvůrou."

Neviditelná kniha je zasazená do pseudo-středověkého fantasy jako většina světů pro Dračí doupě, v tomto se nepokouší o žádnou revoluci. V čem je nicméně specifická je to, jak silně se soustředí na nehráčské (cizí) postavy a práci s nimi. „Klasické“ hry Dračího doupěte totiž mívají velmi často podobu velmi akčního dobrodružství odehrávajícího se v podzemních kobkách a spočívajícího ve vyzvedávání pokladů a hledání slávy. To je dané tím, že hry na hrdiny mají svůj původ ve strategických figurkových hrách. Část hráčů však volá po něčem více příběhovém a o budování vztahů s okolím. Právě pro ně tu je Neviditelná kniha: svět plný morálních dilemat a témat s hlubším rozměrem. Psaný tak, aby stavěl postavy před obtížná rozhodnutí, která jejich hráče silně emočně zasáhnou.

"Zase proběhl lynč elfů. Nechápu, proč zrovna na našem území, čím si to zasloužili. Jako by to někdo koordinoval. Jestli je ve vás alespoň trocha soucitu, pomozte mi učinit tomu přítrž."

Příručka Neklidný Tauril popisuje fiktivní světadíl Tauril v době, kdy technický pokrok pokročil zhruba na úroveň středověku před vynálezem knihtisku a rozšířením střelného prachu, existuje zde však i magie. Před čtyřmi dekádami se rozpadla monstrózní církev, která ovládala většinu světadílu, a nyní se Tauril ocitá v době chaosu a nejistot. Hráčské postavy jsou vrženy do této bouřlivé doby a budou moci ovlivnit, kam se bude Tauril dále ubírat. Jenže která řešení jsou dobrá a která zlá, to vůbec není jasné. Občas se těmi nejlepšími úmysly dají napáchat obrovské škody...

"Když baron Bristow zajal mého strýce, nechal ho uvláčet koňmi před zraky jeho poddaných. Nemůžu uvěřit, že z naší rodiny se dodnes nikdo nechopil odplaty. Taková zbabělost! Vy ale vypadáte, že mé rozhořčení sdílíte..."

Většina knihy se soustředí na popis tří konkrétních říší Taurilu – pyšného Thurenského království, městského státu Kalus a divokého kraje Agol Zar. Mimo jiné tu čtenáři najdou přes 60 cizích postav, se kterými budou moci hráči interagovat. Některé z postav jsou součástí určitých frakcí, které mezi sebou mají konflikty, a udržet dobré vztahy se všemi bude extrémně obtížné, ne-li nemožné. Pán jeskyně či jak jste zvyklí nazývat toho, kdo připravuje a vede hru, ocení náměty na dobrodružství, kterých v knize najde celé desítky. Kniha dále obsahuje mapy, plánky, „náhodné“ tabulky s příběhovými a atmosférickými střípky, vzorové hráčské dobrodruhy a další pomůcky k hraní.

"Věděly jsme, že tam těch ještěrů musí být hodně. To nás nezastavilo. Ale s čím jsme úplně nepočítaly, bylo to, jak byli úplně bez sebe, když uviděli člověka. Raska to cítila i v magické rovině. Lidi jim museli provést něco hodně ošklivého. Tolik k té jizvě, a proč jsme se nedostaly až na konec. Tak co, kolik nám dáte za tu mapu? Nebo se tam vydáme společně?"

Vydáním Neviditelné knihy chce její autorský tým čítající zkušené Pány jeskyně i RPG bloggery obohatit české a slovenské herní skupiny o nové herní materiály a „nakopnout“ je k tvorbě silných příběhů s nezapomenutelnými postavami. Kromě knihy Neklidný Tauril jsou v plánu menší herní doplňky v elektronické podobě, které budou k dispozici ke stažení na oficiálním webu www.neviditelnakniha.cz.

ANOTACE:
Cesty do záhuby dlážděné čistými úmysly. Jiskry naděje tam, kde byste je nejméně čekali. Protivní-ci, kteří jsou vám podobnější, než byste byli rádi. Obtížná rozhodnutí. Morální dilemata. Intriky a emoce. Tragédie a triumfy. Vítejte v Taurilu.
Tato kniha je pomůckou pro hraní fantasy her na hrdiny (RPG). Obsahuje desítky zápletek, postav, míst a kousků inspirace, z nichž mnohé hrají na vážnější notu a vyvolávají otázky k zamyšlení. Je-jich společným zasazením je fiktivní světadíl Tauril, který se po pádu mocné Církve Nebeského ducha ocitá v chaosu bouřlivých změn, nicméně jednotlivé nápady můžete snadno převzít do jiných světů.
Vyzbrojte se ostrým mečem, obratným jazykem či tajemnou magií a vydejte se na cestu, která mož-ná změní svět. Ale nezapomínejte, že není svobody bez nejistoty a činů bez následků.

INFORMACE KE KNIZE:
Neviditelná kniha: Neklidný Tauril
Hlavní designér: Martina Magdová
Na textech v knize se dále podíleli:
Vojtěch Přibyl, Julius Karajos, Jan Filip, Michaela Merglová, Hanina Veselá
Korektury: Hanina Veselá
Obálka: Petr Šťovík
Grafika obálky: Cyril Gaja
Mapy a plánky: Julius Karajos
Vnitřní ilustrace: Daniel Franc
Sazba: Jakub Maruš
Format: 235 x 165 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 192
Rok: 2017
Isbn: 978-80-87761-35-9
Cena: 349 Kč

Knihu lze objednat zde: https://www.fantasyobchod.cz/neviditelna-kniha-neklidny-tauril

Web: www.neviditelnakniha.cz
Facebook: https://www.facebook.com/neviditelnakniha/

MytagoLiteraturaEdiční plán
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jan Drnek - 1938, Neporaženi

Tue, 11/28/2017 - 09:23

 

Druhý přepracovaný díl Žab v mlíku začíná posledními dny míru. Republika odmítla Hitlerovo ultimátum a teď, plně mobilizována, v režimu válečného hospodářství čeká na první tah Wehrmachtu. Na 1938 Neporaženi je mimo jiné skvělé to, že výše uvedená věta je vše, co z předchozího dílu potřebujete vědět. Pokud vás nezajímá politika před Mnichovem a chcete si užít jen tu správnou vlasteneckou military nalejvárnu, můžete s klidným svědomím sáhnout až na tento svazek.

Je až s podivem, jak málo se tomuhle dilematu v české sci-fi věnuje prostoru. Je to jedna z otázek, na kterou má každý nějaký názor. Událost, která je každoročně připomínána ve sdělovacích prostředcích a děti se jí učí ve školách. Po našem území jsou roztroušené stovky připomínek, na které narazíte doslova na každém rohu - řopíky, součásti československého lehkého opevnění. Ať už máte jakýkoli názor, tak to, že je vybudovali tak kvalitně a tak rychle, že prakticky během několika let udělali z republiky pevnost, ve vás musí zanechat alespoň špetku úcty. Pro některé jsou památníkem hrdé armády, pro jiné připomínkou nešťastných osudů, jiní v nich vidí němou výčitku našim spojencům: "Vidíte? My jsme byli připraveni!"

Přes tohle všechno tu nemáme až na Žáby v mlíku jedinou knihu, která by se ptala "co by bylo, kdyby". Příběhů o obraně Země před Marťany, o bojích mimo sluneční soustavu, sci-fi variací na téma hrstky proti přesile, nebo Davida a Goliáše jsou i od českých spisovatelů plné krámy, ale o největším dilematu našich dějin nenajdete ani řádku. A Jan Drnek ukazuje proč. A taky proč je to škoda.

Knih věnovaných fiktivní obraně v roce 1938 máme málo proto, že na to má každý nějaký názor, a tak se Jan Drnek ocitl na internetu mezi dvěma skupinami odpůrců. Jedni mu vyčítají, že jsme sice zvítězili, ale trapně lehko (na čemž sice něco je, ale sorry, je to fikce, lidi. Viz dále.) A druzí ho kritizují už za tu kacířskou myšlenku jako takovou. Vyhrát bychom přeci nemohli! Fuj Drnek, radši si přečtu třeba Ringa, nebo Heinleina... ale počkat, kdo že to vyhrává u nich, parta mariňáků proti celé rase mimozemšťanů přímo vytvořených pro boj? A to jako fakt?

Každopádně zpět k Janu Drnkovi. Ten si pro svou mystifikaci zvolil takové podmínky, abychom prostě vyhráli. Je to z knihy cítit na sto honů. Jsou výborně zdokumentované, podložené skutečným stavem vojsk a opevnění té doby, takže přísně vzato to tak klidně mohlo dopadnout, což je věc, která se mi na Neporažených líbí. Drnek ví, co a proč píše a míchá do sebe románový a stroze dokumentační styl, takže manévry, akce a výsledky bitev jsou uvěřitelné. Vy jim chcete věřit, vždyť vyhráváme. Autor střídá mikro i makro pohled na situaci, takže se projdete bahnem, projedete v tanku a zároveň budete sledovat posuny divizí a armád. Tenhle přístup má něco do sebe a dává čtenáři pocit, že jde opravdu o něco velkého a ne jen o lokální konflikt pár vojáků.

Náhod je strašně moc, Němci se chovají jako banda amatérů, což se přičítá Hitlerovi a jeho tlačení na pilu v kombinaci s faktem, že tehdy ještě Wehrmacht neměl v plánu skutečně bojovat, což nutí Němce improvizovat ze cti. Útok slíbili, tak už útočit musí. Taková jména jako Rommel, nebo Manstein dělají školácké chyby a padají do pastí a léček našich legiemi vycepovaných generálů a nižších důstojníků - expertů na guerrillovou válku, kteří mohou ztratit doslova vše, a tak ničí silnice, způsobují záplavy, vymýšlí za chodu plány, které přesně odhadnou, co kdy budou Němci dělat a používají zbraně kreativně a tvůrčím způsobem, a tak tvoří taktiky, které v naší realitě spatřily světlo světa jinde a jindy.

Příběh celkově funguje a dává smysl. Je asi zbytečné vyčítat žánru, že se v něm příběh chová tak, jak žánr vyžaduje a v jeho mezích to Drnkovi do sebe velice pěkně zapadá. Srdíčko vlastence zaplesá, o tom žádná, a mnohdy se budete i trochu nechtěně usmívat tam, kde Drnek stoupne na ostří nože. Na druhou stranu ale nikdy nepřepadne a udrží integritu románu.

Jelikož jde o jedinou knihu s tímto tématem široko daleko, a navíc velmi povedenou a čtivě napsanou, nemůžu jinak než ji doporučit. I kdyby jen jako další téma k hádce o tom, co kdyby...

LiteraturaRecenzeJ. Drnekčeská sci-fialternativní historieCPressAlbatrosŽáby v mlíku1938
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: The Brave and the Bold: Vládci štěstí - Robert G. Haney, Mark Waid

Mon, 11/27/2017 - 08:00

Od The Brave and the Bold: Vládci štěstí jsem podle ilustrace na obálce čekal jen to nejhorší. Po zkušenosti s několika posledními DCKK jsem si nějak nedokázal představit, že mě další týmovka udělá šťastným. Naštěstí, i přes avíza na internetu, tihle The Brave and the Bold nejsou týmovka, ale spíše něco na způsob Marvel teamupu. Ve Vladcích štěstí se sice sejdou mraky postav od Batmana, Green Lanterna, Legii šampionů, Super girl a třeba taky Loba, ale na rozdíl od nekterých předchozích týmovek se pohybují v dobře sestavených dvojicích. Díky tomu se nedostane na sáhodlouhé dialogy skupin postav, ani na pokus je nahradit hromadou kratkých klišoidních keců. Mezi dvojicemi to totiž funguje. Špičkují se, doplňují a fungují na bázi žák a mentor, tým z nutnosti nebo spolu soutěží. Trochu jsem se bál, jak dopadne kooperace takových hrdinů jako je Batman, naivní a hloupoučká Supergirl a maniak a mašina na krev Lobo. Ale zbytečně.

Máme velké štěstí, že se do DCKK dostal zas jednou ucelený příběh psaný najednou a ne jako sbírka sešitů z ruzných sérií. Díky tomu dává scénář Marka Waida smysl, i když se jedná o cestování v čase, prostoru a navíc ještě prolínání a přeměny realit. Ač střídáme prostředí jako při jízdě rychlíkem, Waidovi se daří držet čtenářovu pozornost i nit příběhu pevně v rukou a všechny důležité věci postupně vysvětlit a uzavřít. A že má co uzavírat. Máme tu páku mezi Lobem a Supergirl, gladiátorské zápasy, několik válek, mrtě kopií mrtvého chlápka, Batmana smíchaného mimozemskou zbraní s kyborgem a samozřejmě avizovanou knihu osudu a partu mimozemšťanů kteří chtějí ovládnout celý vesmír, což ale pořád není všechno...

Brave and the Bold jsem si opravdu užil a budu se k nim vracet pro navození lehkého úsměvu na tváři, protože na mnoha místech opravdu pobaví. Mě osobně i trochu víc než třeba Deadpool nebo samotný Lobo. Humor je tu jemnější, občas i docela milý. Napadá mě trochu kacířský příměr - že je to takový Saturnin DC univerza.

Kresba George Péreze je příjemně mainstreamová. Mám radši experimenty, ale ty se nehodí ke všemu a k Vládcům štěstí klasické poctivé řemeslo bez zbytečných vylomenin dobře pasuje.

Ke čtení The Brave and the Bold: Vládci štěstí budete potřebovat pár obecných znalostí DC univerza, ale i bez nich vás pobaví a opět trochu poodhalí charaktery postav, které u nás nevídáme tak často a ukáže vám, že DC není jen Batman, Superman a liga. To ani omylem.

The Brave and the Bold: Vládci štěstí (The Brave and the Bold: Lords of Luck)Obsahuje sešity sérií The Brave and the Bold (Vol. 1) #50 a The Brave and the Bold (Vol. 3) #1-6

Scénář:Robert G. (Bob) Haney, Mark Waid
Kresba:George Pérez, Georges Roussos
Překlad:Ľudovít Plata (Turlogh)
Rok vydání: 2017
ISBN: 978-83-7718-975-7
Vazba: pevná
Formát: 178 × 266 mm
Počet stran: 176
Cena: 229 Kč 

DC KKDC ComicsDCEaglemossR. G. HaneyM. WaidSupermanBatmanLoboGreen Lantern
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Jaroslav Velinský, Spravedlivá pistole

Mon, 11/27/2017 - 03:48

Nekonečně dlouhý muž se slámovými vlasy pil melancholicky vermut na zastřešené terase restaurace V sadech.
Byla to budova jako vystřižená z pohádkové knížky vydané v nakladatelství, které nemá peníze na pořádně ilustrátory. V místě, kde by člověk očekával hlásného s troubou, visel panel s nápisem „Nedělní taneční čaje v PKO – hraje Velký taneční orchestr Závodního klubu ROH Živičné vozovky, řídí Josef Bartoníček“. Před budovou s vysokou věží a zelenými střechami byla konečná tramvaje. O kus dál začínal veliký park, táhnoucí se doprava, směrem k městu až k textilce a doleva plavně přecházející v les. Není nutno vysvětlovat, že se o budovu dělil Park kultury s restaurací. Zatímco okna velkého sálu Parku kultury vedla směrem k tramvaji, okna restaurace poskytovala výhled na zastřešenou terasu a na trávníky, zastíněné korunami vysokých kaštanů.
Byla červnová neděle. Odpoledne.
Svítilo slunce, ale jako skrz záclonu na kuřákově okně.
„Počítám, že zaprší,“ řekl zpocený vrchní na adresu nekonečně dlouhého muže se slámovými vlasy. „Neškodilo by to, pane kapitáne.“
„Jo,“ kývl dlouhán. „A toho pana kapitána si laskavě zasuňte za klobúček. Připadám si jako pirát na penzi.“
„Hehehe,“ udělal vrchní a odpitvořil se vlevo.
„Kdybych byl pirát na penzi,“ zabručel pro sebe dlouhý muž, „tak bych mu tuhle přiteplalou břečku vylil do kapsy.“
Pak si zapálil partyzánku a odmlčel se. Vypadal, že si něco myslí.
Drobná blondýnka s obrovitým drdólem, půvabně pokyvujíc zadečkem, vystoupila z tramvaje, přeběhla ulici a vešla skleněnými dveřmi do restaurace.
„Sorry,“ řekla dobře vyhlížejícímu muži, který u krajního stolu četl noviny. „Ujela mi tramvaj.“
Muži to nevadilo; zaplatil a oba odešli.
Před restaurací řekl jeden starší gentleman druhému staršímu gentlemanovi: „To byla prdýlka, co?“
Každý měl nějaké starosti, dá se říci.
Například Frédy Šefr, který měl v teleti spravedlivou pistoli.
Nebo Gréta Hornová, která ne a ne kápnout na to pravé.
A kapitán Pařízek, s vermutovým dlouhánem nikterak totožný, náčelník z boží milosti, který ani neměl na co kápnout.
A na to všechno najednou začalo kapat a v kopcích za městem zahuhlal nedočkavý hrom.
A kapalo a kapalo, lilo, prostě svinskej čas.
Aspoň to tak ohodnotil vrchní z restaurace V sadech. Na ubrečené město se posléze snesl milostivý večer.
Poručík Šedivý, zneuznaný detektiv a kádrově znemožněný okrskář, vlezl do lesa u Parku kultury, prošel se mokrými pěšinkami, otočil se u textilky, zahromoval na špatně zářící zářivky, podíval se na hodinky a rozhodl se, že zajde na jedno do restaurace V sadech. Tím dostal život zase nějaký smysl. Šedivý sklepl z brigadýrky vodu, znovu si ji nasadil, posunul pistoli ze zadku na bok a vzal to zkratkou.
No – a najednou to prásklo a zadunělo, v lese to udělalo „chá–chá–á“ a bylo po pivu.
Šedivý vletěl do záhonů, polámal pár pámelníků a zastavil se. Kousek dál od něho bylo místo osvětlené hodinami se čtyřmi ciferníky, pod tím kulatý sloup s plakáty a lavička. A právě tam před třiceti vteřinami někdo vystřelil. Z čeho a kam, na to Šedivý nepřišel. Ale hrom to nebyl.
Tak si napsal, že to bylo ve čtvrt na jedenáct.
Pak to škrtl a opravil na dvaadvacet patnáct.
Stejně to bylo na pendrek.
Možná že by se něco dalo najít v trávě. Patrona, nebo tak. Kdyby lezl po čtyřech. V tom mokru.
Posunul si pistoli ze zadku na bok a šel. Na jeho obhajobu možno uvést, že se podezíravě otočil. Ale až u dveří restaurace V sadech, takže to spíš vypadalo, že se bojí, aby ho někdo neviděl.
„Dneska tu máte ňáký slivky,“ zabručel na výčepního.
„Stejný jako včera,“ odsekl onen muž.
Šedivý se podrbal za uchem. Třeba tam přece jen něco přehlédl. V tom dešti…
Tak si ty slivky dal ještě jednou.
A v lese u hodin, ukazujících už dvaadvacet čtyřicet pět, zůstaly dvě oči hledící bezvýrazně jedním směrem. To třetí, to nebylo oko.

* * *

Gréta Hornová proflákala odpoledne s rukama vraženýma do kapes měňavého utíkáčku.
Ve městě se nehorázně nudila. Nebýt výstavy odívání, která sem každoročně přilákala milión návštěvníků, v celém tomhle městysu chcíp pes. Včera byla na koncertu v PKO. Pěkně zfušovaná Dvořákova Osmá. Ve volné větě jela kolem tramvaj naložená nedbale složenými mlékařskými konvemi a popelnicemi. Aspoň podle zvuku to tak vypadalo.
Když se Gréta před týdnem hlásila na radnici, stála před skupinovým portrétem konšelů města Antverp. Konšelé zase zírali na Pannu Orleánskou, třímající v ruce pověření z Prahy. Nakonec ji poslali do Pohřební služby, odkud ji růžolící dědeček odvedl ke krematoriu.
Potom pár hřmotných vysloužilých spalovačů mrtvol postavilo lešení kolem kamenného strážce, opřeného o třímetrový meč. Nedávno mu upadla půlka hlavy a to úzce souviselo s Grétinou profesí. Do kádrových dotazníků s gustem psala, že je údržbářkou hřbitovních plastik, a s radostí ukazovala kdekomu svůj občanský průkaz. Byla stále na cestách, protože není místa, na němž by se nenašla hřbitovní plastika. Gréta jim tesala protézy ze všech možných materiálů, pohvizdujíc si přitom symfonické variace.
Konšelé jí zajistili ubytování v hotelu, kde vydržela dva dny. Nesnesla, aby jí někdo stlal postel, když měla chuť ji nechat rozestlanou. Naštěstí se ve městě setkala se spolužákem, Jozífkem Smetanou, kterému na akádě říkali Grand. Smetana zařičel, když mu ukázala občanku, a opatřil jí bleskově podnájem u paní Kořínkové na Husitském náměstí. Gréta se tam nastěhovala s kufrem majzlíků a báchamrů. Pak to šli zapít a skončili k ránu v nádražní restauraci. Smetana byl úplně namol a Gréta úplně střízlivá.
„Trénuju to při práci,“ pravila Jozífkovi. „Když dělám na hrobkách, fasuju rum.“
Protože nemohli najít svá bydliště, neunikli pozornosti sličně prouhatého auta s anténou jako na ryby. Když se posádka vozu dosyta vychechtala po zhlédnutí Grétina občanského průkazu, dopravila je milostivě ke Smetanovu ateliéru. Gréta tam ztvrdla, a tak měla hned první den bydlení v novém bytě pěkný průšvih s paní bytnou. Nevěděla, že ji čeká další.
Když přišla neděle, měl Smetana nějaký melouch a Grétě nezbylo než vyrazit do ulic.
Největší zážitek odpoledne bylo hodinové sledování brouka hrobaříka, který si vzal do hlavy, že vyleze po schodech až k bráně městského krematoria. Zdálo se, že pospíchá do zaměstnání.
Gréta se podívala na načaté ucho, kvůli kterému vlastně ke krematoriu zašla, a vrátila se do města.
Lajdala otráveně ulicemi, až začalo pršet. Ukryla se do kina a zhlédla sovětský hudební film. Náležitě pobavena se odebrala domů.
Paní Kořínková byla ještě kdes; Gréta se vykoupala, pro jistotu se otřela vlastním ručníkem a podívala se do zrcadla na své ucourané vlasy. Vypadala příšerně, což ji naplnilo spokojeností, a jako anděl světlem oděný vyrazila do předsíně, aby uspokojila vyzvánějící telefon.
„Haló,“ řekla abstraktně.
„Kalous věští smrt,“ pravil kdosi na druhém konci drátu.
„U hřbitova vrzly dveře,“ odvětila Gréta.
„Viděl jsem, jak jste ho zakopávali vedle Magdalény,“ oznámil hlas ve sluchátku.
„Snad to bude hyena,“ nedala se zmást nahatá dívka.
V telefonu cvaklo.
V zámku cvaklo hned nato.
„No fuj, slečno,“ děla paní Kořínková ve dveřích.
„Echm, echm,“ udělal ajznboňák, který otevřel dveře naproti a vyvalil oči.
Paní Kořínková zabouchla dveře a nadmula se.
Gréta se vzdálila do svého pokoje a praštila sebou na postel.
Chechtala se asi půl hodiny.
Takže na žertovný telefonní rozhovor dočista zapomněla.

* * *

Pan Šefr přišel ze sleziny starých osadníků z Tornáda a zastihl paní Šefrovou nad vystydlou večeří. Syn Otakar víc trampoval, než se učil. Pan Šefr ho mohl těžko napomínat v bytě plném vypalovaných placek, samorostů a šerifských hvězd, pamatujících Šefrovic bohatou kovbojskou minulost. Seznámili se kdesi na chatě, Pedro a Anita, a jejich láska nezůstala bez následků. Patnáctiletý následek hrál na kytaru, házel kudlou, točil prádelní šňůrou zvanou spinning a zdárně tak řešil generační problém českého trampingu. Slovo chuligán, v těch letech velmi populární, považoval za smrtelnou urážku.
Panu Šefrovi občas těsně před pohlavkem klesla ruka a paní Šefrová tu a tam ušila vlajku pro Otakarovu osadu, která měnila jména jako psanec na útěku. Nyní se jmenovala Spravedlivá pistole.
Jenže Otakar alias Frédy nebyl v půl jedenácté doma z vandru, a to nebylo normální. Z toho důvodu Pedro Šefr oblékl gumák a mlčky se vydal do deštivé noci s rozžatou smolnicí s dynamkem. Před barákem už týden nesvítila lucerna a chodník vypadal jako scéna z Mlh na blatech. Teď do toho ještě zakvíkala svítilna. Hotová Noc na Lysé hoře.
Dvacet minut cesty od domu č. 27 ve Stanicově ulici končilo město a začínal les. Celá pahorkatina za městem byla panenskou zemí, kam noha turistova nevkročila. Bahniska, balvany, klikaté potůčky, rokle, holé vršky, polomy a minimální počet vládních zvědů, to všechno tvořilo bytelnou rezervaci pro kluky v maskovaných kabátech. Středem toho Eldoráda se klikatila říčka, která se díky svému nesmyslnému směru jmenovala Klikatice; asi deset kilometrů za městem protékala kouzelnou strží. To bylo Colorado Spravedlivé pistole. Nahoře nad údolím, v lese plném podezřelých houštin a zpuchřelých kmenů, stála od všech lidí opuštěná stará chata, pod prohnilým posedem, z něhož bylo vidět údolí Klikatice jako na dlani. To byl Fort Adamson.
Z údolí vedla k chatě jediná cesta, zkroucená a v noci potměšilá, plná nástrah a léček, bludných kořenů a vlčích jam. To byl Šošonský trail.
Lupiči tam bohužel nebyli.
Můžeme se zmínit ještě o další cestě, sjízdné i pro wartburg polesného inženýra Krajiny, ale ta neplatí. Aspoň pro trampy ne. Je prostě moc široká a rovná.
Pan Šefr nedošel ani na konec ulice a potkal Frédyho, takže k přepadení na Šošonském trailu nedošlo. Sugestivní otázka pana Šefra zněla „kdes byl tak dlouho“ a Frédy na to promyšleně odvětil „normálně“.
Potom panu Šefrovi klesla ruka a baterka znovu zakníkala. Vešli do domu a pohrdajíce nebezpečím, vyjeli výtahem do třetího poschodí.
Paní Šefrová postavila ohřát vystydlou bílou polévku s pórkem, naskládala do pařáku knedlíky a Frédy se zeptal otce, jestli se říká Oskalona nebo Askalona. „Kluci se se mnou hádali,“ zdůvodnil to.
Vypukla přednáška.
Frédy zatím usedl k polévce a srkal.
„Nesrkej,“ řekla matka Anita.
„Hergot, teď se mi přetrhla nit,“ pravil otec Pedro. „Chtěl jsem říct, že teda Askalona byla osada –“
Paní Šefrová vzala Otakarův maskovaný hacafrak, že ho dá usušit, a z kapsy přitom s dutým bouchnutím něco vypadlo.
„Ty pitomče,“ děl pan Šefr Otovi a ruka mu poprvé neklesla.
Ota ani nepípl.
Ve světle kuchyňské lampy se to modravě blýskalo a všichni členové Šefrovic gangu měli dostatek odborného vzdělání, aby poznali automatickou 

• Román Spravedlivá pistole vychází v elektronické podobě, a to v reprintu prvního vydání.
• Kniha obsahuje zasvěcený doslov autorova syna Frederika Velinského.
• Všechny čtyři případy Augustina Velikého vyjdou jako ebooky v průběhu několika málo měsíců!

Jaroslav Velinský (alias Kapitán Kid) se už za svého života stal mezi českými autory detektivek nezpochybnitelnou legendou. Vždyť kdo by neznal jeho detektiva-amatéra Otu Finka či penzionovaného kriminalistu Augustina Velikého a jeho svérázné přátele?

Augustin Veliký, legendární detektiv Jaroslava Velinského, se vrací!

Nakladatelství Mystery Press (www.mysterypress.cz) se domluvilo s autorovou rodinou na nových vydáních Velinského knih, a to zatím v podobě e-booků, přičemž nejdříve se ke čtenářům dostane druhý z výše zmíněných hrdinů. Ten vystupuje ve čtyřech vynikajících detektivkách plných svižně odsýpajícího děje, napětí a svérázného černého humoru.

Znovu se tak vrátíme do jednoho nejmenovaného města, v němž se dá velmi snadno rozpoznat severočeský Liberec konce šedesátých let, abychom společně s Augustinem Velikým a jeho bohémskými přáteli, malířem Jozífkem Smetanou a sochařkou Grétou Hornovou, vyšetřili čtveřici zvláštních případů, s nimiž si příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti nevěděli rady.

Počínaje právě vydanou Spravedlivou pistolí (listopad 2017) vyjde celá série v průběhu několika měsíců v elektronické podobě (k dostání bude u všech největších distributorů ebooků), a to v reprintech prvních vydání: Hra na smrt letos v prosinci, Mrtvý z Olivetské hory v lednu 2018 a Krvavá fontána v dubnu téhož roku. Na Vánoce 2018 pak pro fanoušky Augustina Velikého chystá Mystery Press jedno Veliké překvapení.

Anotace:
Parta trampů najde v chatě nad městem pistoli a chata pak v noci i s kusem lesa za záhadných okolností vyhoří. V parku kdosi postřelí mladou dívku, tajemný Kalous věští po telefonu smrt a nad vším se vznáší temné stíny zločinů ještě mnohem vzdálenějších. Komu se smrt vyhne – a koho ztrestá Spravedlivá pistole?
První případ Augustina Velikého, kriminalisty na penzi, jeho bohémských přátel malíře Jozífka Smetany a sochařky Gréty Hornové a také nadporučíka VB Dvořáka, který u nich často hledá inspiraci k dalšímu pátrání, nabízí i půl století po svém vzniku svižnou četbu plnou napětí a svérázného humoru, okořeněnou dobovou atmosférou šedesátých let a města pod horami, v němž i dnešní čtenář může poznat Liberec.

Autor: Jaroslav Velinský
Obálka: Daniel Špaček
Formát: e-kniha (epub, mobi, pdf)
Počet stran: 197
Cena: 199 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz


Jaroslav Velinský
Narozen v prosinci 1932 v Praze, zemřel v únoru 2012 v Ústí nad Labem. Horník, soustružník, noční hlídač v zoo, umělecký pracovník libereckého Divadla hudby, reklamní grafik a od konce šedesátých let spisovatel.
Ve volném čase tramp, muzikant a písničkář (pseudonym Kapitán Kid), který stál u zrodu hudebního festivalu Porta. Autor sci-fi, dobrodružných a především detektivních příběhů, jejichž neznámějším hrdinou je „český Phil Marlowe“, detektiv-amatér Ota Fink.
Dříve než podlehl vlivu americké drsné školy, napsal Jaroslav Velinský několik detektivek úplně jiného ražení. Případy penzionovaného kriminalisty Augustina Velikého a jeho přátel se odehrávají v kulisách města, které silně připomíná Liberec, a svými zločiny i literárním stylem se blíží černému humoru.
 

J. VelinskýKapitán KidUkázkaUkázkyDetektivkaZ jiného soudkuMystery Press
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství EPOCHA

Sun, 11/26/2017 - 16:51

Areston odkrývá svá tajemství

Letos v květnu vyšel Vládce Arestonu, závěrečný díl sci-fi trilogie legendy české fantastiky Josefa Pecinovského. Ale ne všechny otázky byly zodpovězeny, ne všechna tajemství odhalena. Kdo vesmírné vězení postavil a proč? Co když se nejedná o podivnou archu, ale dokonalou otrokářskou loď? Co by tento fakt znamenal pro lidstvo? Právě vycházející prequel trilogie STAVITELÉ ARESTONU odhalí, co se stalo před tím, než na umělou planetku dorazil vězeň Sršeň…

Motiv uzavřeného světa, který putuje vesmírem, aniž by jeho osazenstvo mohlo (aspoň v tomto dílu) do jeho pouti jakkoli zasáhnout, rozhodně není nový. Ale pan Pecinovský ho povýšil na další vyšší úroveň. Hlavní postava, Terstegen alias Sršeň, rozhodně není žádný svatoušek, který se občas nevyhne nutnosti použít drsnější metody, a přesto si na rozdíl od mnoha spolucestovatelů zachovává svou lidskost, i když později toho občas lituje. Jeho houževnatost a tvrdohlavost, s jakými bojuje proti nástrahám Arestonu, ale hlavně svých "bližních", jsou obdivuhodné, vždyť několikrát musí začít znovu od začátku. Ale jak už řečeno níže, Areston se svých tajemství nevzdává lehce.

Velmi zřídka se mi stalo, že jsem u nějaké knihy či povídky měla pocit, že tam není ani o slovo víc, ani míň. Příčí se mi hovořit o dokonalosti, ale tohle se k tomu hodně blíží. A jsem přesvědčena, že i některé další informace ze zdánlivě nudného úvodu se později ukážou jako hodně a hodně důležité. Autorovi hluboká poklona. – bikibiki (databazeknih.cz)

Anotace:

Záhadná umělá planetka, která po desetiletí sloužila jako vězení, místo utrpení a bestiality, kam mocní posílali nejhorší zločince i nepohodlné snílky a  buřiče. Dokud nepřišel Sršeň. Během svých vzestupů a pádů odhalil mnohá tajemství. Ale ani on nezískal odpověď na nejpalčivější otázku - kdo Areston postavil a za jakým účelem? Co když se nejedná o podivnou, byť zneužitou archu, jak by mnozí rádi věřili, ale dokonalou otrokářskou loď? Co by takové odhalení znamenalo pro lidstvo a jeho místo ve vesmíru? Je třeba se znovu vrátit na Areston, ba dál - do nitra vesmíru. Prequel k populárnímu cyklu sci-fi thrillerů od legendy české sci-fi.

Kniha Stavitelé Arestonu je k dostání na pultech knihkupectví od listopadu 2017. Čtenáři si ji ale mohou pořídit i na knižních e-shopech, s 25% slevou přímo na stránkách Nakladatelství Epocha, kde naleznete další informace. E-knihu si za 99 Kč můžete zakoupit například zde

Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

Info o knize

Stavitelé Arestonu
Autor: Josef Pecinovský
Obálka: Žaneta Kortusová
Formát: měkká vazba, 115x180 mm
Vydání: první / Počet stran: 184
Cena: 169 Kč (na www.epocha.cz 127 Kč), e-kniha: 99 Kč
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-086-4

http://www.facebook.com/fantastickaepocha

O Edici Pevnost

V Edici Pevnost vycházejí kvalitní díla klasiků, současných hvězd i mladých talentů české fantastiky. Žánrový záběr, který se opírá o fantasy, scifi a horor (ať už v čisté podobě, nebo v nejrůznějších kombinacích), různé formy (povídky, novely, romány) a pestrý výběr originálních námětů zaručuje, že si vybere opravdu každý čtenář.

O Nakladatelství Epocha

Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

EpochaFantastická EpochaJ. PecinovskýAreston
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Samantha Shannonová, A zrodí se píseň

Sat, 11/25/2017 - 08:57

Irská rebelka Paige Mahoneyová je zpátky! Už potřetí nakopává zadek tyranskému systému v centru britského Scionu. Nebo se o to aspoň snaží…

Paige je totiž především devatenáctiletá holka, která to v životě neměla zrovna jednoduché a jako taková dělá chyby. Přešlapy, drobná klopýtnutí, po kterých se smíchem nachází ztracenou rovnováhu, ale i fatální omyly, které stojí lidské životy a situaci „nepřirozených“ pekelně zkomplikují. Není to žádná suverénní drsňačka, která se narodila pod šťastnou hvězdou, spíš naopak. Zároveň se ale zbytečně neráchá v citečkách a nevzdychá po Strážci, takže ani přeslazení nehrozí. Což je pro čtenáře strašně fajn, jelikož ztotožnit se s Paige, soucítit s ní a držet jí palce, až se vám odkrví, nedá vůbec žádnou práci.

Že jste se přestali orientovat už v anotaci a těch podivných termínů a jmen je na vás moc? A zrodí se píseň následuje bezprostředně po Vidořádu a Kostičasu, takže pokud se tady nechytáte, nechytnete se pravděpodobně ani v čerstvě přeloženém dílku mladé irské autorky Samanthy Shannonové. Popravdě řečeno se možná budete chytat s námahou i v případě, že jste oba předcházející díly četli, protože třetí pokračování na sebe nechalo docela dlouho čekat. Bylo by moc hezké, kdyby všichni autoři vícedílných sérií dostali za povinný domácí úkol doplnit na začátek každého dílu shrnutí předchozího děje. Někteří to dělají (udělal to třeba i Tolkien) a čtenáři s pokulhávající pamětí slzí dojetím a posílají jim děkovné dopisy.

A zrodí se píseň vás vrhne přímo do na nejvyšší obrátky roztočeného kolotoče, který se od začátku Kostičasu ani jednou nezastavil. Jména padají jedno přes druhé a nikdo se nezdržuje, aby vám připomněl, kdo že je to Eliza, Tom nebo Bluďák. Nebo co dělá vazač, kapnomant, orákulum či proč je na nic být ohavným augurem. Ale než začnete brečet a vzteky trhat stránky, čtěte dál. Děj se totiž natolik rozjede, že budete číst tak hltavě, až hrozí zakuckání. Během toho si hravě vzpomenete nebo vám vývoj událostí většinu věcí osvětlí.

Vzpomenete si na epickou šarvátku, během níž se Paige stala Kmotryní celého Vidořádu. Což znamená, že teď má pod palcem všechny londýnské nepřirozené a což taky znamená obrovskou zodpovědnost. Jiskra revoluce proti Scionu byla zažehnuta, teď je potřeba ji rozdmýchat. Třeba zničením Senshieldu, zařízení, které pomáhá nepřirozené odhalit a tím pádem je jednoduché je na místě zlikvidovat. Senshield se stává tím, co Paige pohání skrz celý třetí díl. Kdyby se jí podařilo tuhle bitvu vyhrát, možná by Vidořád, který se jí momentálně nezadržitelně rozpadá pod rukama, měl ve válce se Scionem ještě nějakou šanci…

Ano, tahle série je young adult. Hlavní hrdinkou je něčím výjimečné náctileté děvče, které ke čtenáři promlouvá skrz Ich-formu, což je pro YA vcelku typické. Dále tu máme přitažlivého a tajemného „cizince“, který je jí osudově předurčen, solitérní boj proti zlému režimu, vzdor a klasickou sinusoidu plán – naděje – neúspěch – závěrečný triumf. Tudíž všechny přísady pro recept „tohle už tu bylo“. Navíc se místy nezbavíte povinnému přirovnání k Hunger Games, žánrovému pionýru. Aby bylo toleranci literárních žánrů učiněno zadost, rozhodně nechci YA nijak šikanovat nebo naznačovat, že z tohohle receptu nemůže být slušná večeře. Jen zkrátka některým čtenářům (dost často těm, kteří mají dietu z klasické SFFH) moc nechutná. Ale, přátelé, přichází velké významné ALE! A zrodí se píseň je, mám-li zůstat u kulinářských přirovnání, delikatesa.

Netypická ve své typičnosti: romantiky je tak akorát, aby sedla přesně na své místo, neurazila a příjemně sevřela srdce, klišé jsou povětšinou podána dosti neotřele, naopak je celý svět velmi originální a kupodivu se dočkáme i poměrně drsných a krutých scén (mučení je opravdu mučení, ne jedno rýpnutí, po kterém se hrdinka sesype v pláči). Shannonová navíc zručně ovládá řemeslo, takže příběh je až na pár drobounkých nelogičností poskládaný výtečně a čtivý tak moc, až vás zamrzí, že to letí tak rychle. Ale hlavně – postavy, a především Paige, jsou živé, mluvící a cítící.

Tím jsme se obloukem vrátili na začátek, takže zbývá už jen dotknout se grafického a fyzického zpracování knihy. A tím „dotknout se“ myslím doslova se dotknout, jelikož Host vybavil i A zrodí se píseň na dotek neuvěřitelně příjemnou obálkou, stejně jako předchozí dva díly. S vytlačenými trojúhelníčky. V tom správném odstínu fialové. Se zlatě vyvedenou můrou. A zlatou předsádkou, na kterou vydržíte zírat dlouhé minuty, i když je to jenom jednolitá zlatá plocha. Je tohle už fetiš?

Samantha Shannonová, A zrodí se píseň
Nakladatelství: Host
Překlad: Lenka Kapsová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 423
ISBN: 978-80-7577-177-3
Cena: 369 Kč
 

RecenzeLiteraturaFantasyS. ShannonHost
Categories: Vector Graphic

Pages