Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 5 hours 46 min ago

RECENZE: Jiří Mikulík, Dračí hrobka

Tue, 03/13/2018 - 07:22

Gamebook Dračí hrobka je již třetí knihou z plánovaných osmi, které dohromady vytvoří fantasy gamebookový epos. Recenzi na první díl si můžete přečíst zde, na druhý díl tady. Třetí díl kvalitou navazuje v tom nejlepším slova smyslu na díly předchozí. Opět obsahuje celkem 400 různých možností a stejná pravidla jako předchozí díly.
Díky tomu se mohou zkušení harcovníci rovnou pustit do originálního prožitku. Ti, kterým předchozí díly unikly, zoufat nemusí. Pravidla jsou poměrně jednoduchá a i čtenáři gamebookem nepolíbení se rychle adaptují do děje a herní výkladovou sekci zvládnou pochopit za pár minut.
Pokud čtenář zdárně dokončil předchozí díly, může počítat s drobnou výhodou v podobě vyššího atributu vitality – životní odolnosti. Dračí hrobka vkládá nový prvek, u zvláštní intuice (jasnozřivosti, regeneraci nebo telekinezi) si čtenář zvolí jedno z nabízených tří koncentračních gest. Toto gesto však během svého putování může použít pouze dvakrát. Dračí hrobka je ještě rozsáhlejší (o dalších 50 stran ve srovnání s druhým dílem), díky tomu opět nabízí nadstandardní vtáhnutí do děje a z toho plynoucí lepší čtenářský i herní zážitek.
Čtenář v roli elitního šermíře a hraničáře Gabriela Knoxe se po setkání s kněžkou Raywou v prvním díle a nálezů důležitých artefaktů Sebba Rilawa v díle druhém, vydává za mudrcem Beordenem Kalonym. Tentokrát v doprovodu kněžky Raywy, která mu je schopna v některých situacích zachránit krk.
Dovednosti by čtenář měl používat ty, které si vybral v minulých dílech. Může se jednat o válečníka - excelentního šermíře nebo hraničáře skvěle přizpůsobeného na přežívání v divočině. Třetí variantou je cesta vraha s uměním se skrývat, být obdařen bleskovými reflexy a ovládat útok ze zálohy. Možné je si vybrat kombinaci různých dovedností, ale výhodnější je být specializován. Samozřejmě nelze opomenout vliv kostek, obzvlášť při soubojích.
Čím více si čtenář zvykne na Gabriela Knoxe, přeje si, aby hra neskončila, a netrpělivě čeká na vydání dalšího dílu.
Velkou pomocí pro úspěšné zakončení dobrodružství je opět vydařená barevná mapa na začátku knihy usnadňující rozhodnutí, kam se vydat.
Gamebook není zábavou pro masy, ale autor Jiří Mikulík má potenciál se svojí sérií přilákat nové přívržence, případně znovu oslovit ty bývalé. 

Dračí hrobka – kniha třetí

Jiří Mikulík
Nakladatelství: Tigris Zlín
Rok vydání: 2017
Počet stran: 460
Rozměr: 210 x 297
Cena: 399,- Kč

RecenzeLiteraturaFantasyGamebookJ. Mikulík
Categories: Vector Graphic

RECENZE: FASCINACE 8: Přetržené pouto a další povídky

Mon, 03/12/2018 - 07:54

Fascinace 8: Přetržené pouto a další povídky je trochu zavádějící název. Osmá Fascinace totiž obsahuje povídky jen dvě – Přetržené pouto a Marnotratný.
Nová Fascinace si vystačí s málem. Na obálce na nás kouká rohatý démon, tematicky vybraný, protože se obě povídky točí kolem pekelných zrozenců. Každá po svém.
Přetržené pouto od Michala Unara vypráví o Markovi, patnáctiletém klukovi, se kterým se život nemazal. Rodičovskou lásku nikdy nepoznal a teď ho matka posílá na venkov k babičce. Byly by to i fajn prázdniny, kdyby Marek neměl svého imaginárního kamaráda Lentilka. Lentilek totiž začíná být schopný promítat se do reálného světa a je agresivní.
Přetržené pouto má dobrý námět, ale naráží hned z několika důvodů. Michal Unar je nevypsaný autor – na jeho povídce je vidět, že píše rád a ví přesně, jak by měl příběh vypadat. Má ho promyšlený a dokonce místy napínavý, ale stavba vět je někdy kostrbatá a dialogy pokulhávají. Často tak věty vyruší od čtení a je to škoda. Další důvod je předvídatelnost, alespoň na samotném konci povídky, kde je překvapivý zvrat, ale ten čtenáři viděli už tisíckrát v různých provedeních, takže se mine účinkem.
Druhá povídka je Marnotratný od Víta Martina Matějky. Příběh sledujeme z pohledů dvou znepřátelených stran – města, které drží poslední obranu před nájezdem nepřátel, a démonů, kteří se snaží právě ono město dobýt.
Marnotratný hraje na obě strany. Nemění jen pohledy bitvy, ale taky čas a osobu. A tak zatímco ve městě vypráví o knězi ve třetí osobě v minulosti, tak na straně démonů vidíme vše z osoby první a v přítomném čase. Tohle přeskakování zrovna neruší, ale působí zbytečně, protože nám nedá ani novou informaci pro příběh, ani ho nijak neurychlí nebo neudělá akčnější. Oproti Přetrženému poutu ale Marnotratný nemá problém s větnou skladbou, čte se snadno a bez přerušení. Bohužel ale ve finále moc nevysvětlí, a tak dostaneme jen krveprolití bez nějaké hlubší myšlenky nebo děje.
Fascinace 8: Přetržené pouto a další povídky vybrala tentokrát dvě slabé povídky. Většinou se snažila mixovat dobré a špatné, ale tentokrát se to nepovedlo. Jestli Fascinaci čtete na cestách, jak je tomu určená, tak vás tahle na chvíli zabaví, ale nejspíš u ní budete kroutit hlavou, protože ty předchozí byly přeci jen lepší.

 

FASCINACE 8: Přetržené pouto a další povídky

Autoři: Michal Unar, Vít Martin Matějka

Ilustrace: Kateřina Perglová, Jitka Šenkříková, Eva Letáková

Nakladatelství: Petr Šimek

Počet stran: 67

Rok vydání: 2018

Cena: 39 Kč

FascinaceLiteraturaRecenzeM. UnarP. ŠimekV. M. Matějka
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství CREW

Fri, 03/09/2018 - 23:13

Rádi bychom vás upozornili na komiksovou novinku, za jejímž scénářem stojí jeden z nejpopulárnějších současných amerických komiksových scenáristů, Jeff  Lemire:

Plutona
Poeticky temný příběh ve stylu Stephena Kinga či Stranger Things. Pět dětí objeví v lese tělo legendární superhrdinky Plutony. Tento objev je vyšle na temnou cestu, která hrozí, že zničí jak jejich přátelství, tak jejich životy. Jedna z nejlepších komiksových knih roku 2016!

Překlad Richard Podaný, kniha obsahuje 152 barevných stran, ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1151&pr=180301
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=943&pro=d&pr180301

 

Vaší pozornosti bychom rovněž rádi doporučili:

Fullmetal Alchemist – Ocelový Alchymista 2
Edwarda Elrica nezajímá nic jiného, než jak svému bratru Alphonsovi vrátit jeho původní tělo, o které přišel při nebezpečném alchymistickém pokusu. Zároveň je však státním alchymistou, a proto mu nezbývá než krátce přerušit svou pouť a věnovat se služebním povinnostem. Na první pohled snadný úkol se však rychle změní v noční můru a bratři Elricovi musí čelit nejen šílenému vědci, ale také tajemnému vrahovi likvidujícímu státní alchymisty.

Překlad Anna Křivánková, kniha obsahuje 188 černobílých stran, ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1150&pr=180301
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=944&pro=d&pr180301

 

Živí mrtví 24: Život a smrt
Vrací se Michonne! V pravý čas, Šeptači se ukazují jako silnější ohrožení, než se mohlo zdát. Jak moc jsou nebezpeční pro komunitu? Carl se rozhodne to zjistit.

Překlad Martin Antonín, kniha obsahuje 136 černobílých stran, ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1152&pr=180301
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=946&pro=d&pr180301

CrewKomiksFMAPlutonaŽiví mrtví
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Mladé čarodějky

Thu, 03/08/2018 - 07:46

Vychutnejte si rozmanitou přehlídku fantasy povídek, které byly vyčarovány s umem a elegancí skutečných čarodějek inkoustu a pera. Nechte se unést příběhy z jiných světů. Můžete se těšit na vše, co ke klasice žánru patří. Dívky v nesnázích, draci a jiné bestie, bojovníci bez bázně a hany, astrální cestování a samozřejmě nějaká ta magie. Sborník je to převelice pestrý a každý si v něm jistě najde tu svou čarodějku. Autorky textů patří mezi kvalitní výkvět mladé české fantastiky.

Seznam povídek:
Michaela Merglová - Nejkrásnější dar
Linda Koutová - Vykladač snů
Monika Vorálková - Přízrak z Lesa
Tereza Holubová - O rytíři a vysvobozené panně
Jitka Ládrová - Pravidla světa mrtvých
Jela Abasová - Jsem Damian
Monika Leová - Dračí zlato
Petra Machová - Dotek stínu
Tereza Matoušková - Sladká jako míza, hořká jako slzy

Autor: antologie
Ilustrace na obálce Pavel Koňařík
Vydal: Černý Drak, 2017
Formát: brožovaná 115 x 166 cm, 312 stran
Doporučená cena 209 Kč
ISBN: 978-80-906481-7-3

Ukázka z knihy


Tereza Holubová
O rytíři a vysvobozené panně

„…a statečný rytíř zabil zlého draka. Unesenou pannu pak posadil na hřbet svého koně a odvezl si ji na svůj velkolepý hrad.“
„A ona se do něj zamilovala?“
„Samozřejmě.“
„A žili šťastně až do smrti?“

***

Krev.
Staré instinkty se v něm okamžitě probudily.
Chodba před nimi sálala horkem, ale Orgilovými kostmi projížděl známý chlad. Pevně semkl čelist, aby mu nezacvakaly zuby.
Myslel si, že už je to všechno za ním, ale ten nezaměnitelný pach krve, síry a zhmotnělého tepla okamžitě vytáhl všechny vzpomínky na povrch a jeho tělo se napnulo v očekávání boje.
Zhluboka se nadechl a počkal, dokud se neovládl tak, aby na jeho hlase nebylo znát žádné pohnutí.
„Chcete mi říct, že se v mém sklepě uhnízdil drak?“ Znělo to tak, jak chtěl. Neochvějně. Přísně.
Hradní správce se vyhnul jeho pohledu. Lehce sklonil hlavu. Třásly se mu ruce. Orgil měl pocit, že se muž nebojí ani tak draka, jako jeho samotného.
Mlčel.
„Už jste tam byl?“
Správcova hlava klesla téměř na úroveň prsou. Stále mlčel.
„Tak se na to podíváme.“
Orgil se sehnul, aby mohl projít nízkým vchodem do sklepa. Ani nevěděl, že tady na hradě takovou místnost mají. Víno skladovali ve velkých sklepích v úplně jiné části hradního komplexu a stejně tak kobky a vězení by hledal jinde. Neuměl si představit, na co měla tato místnůstka podle jeho předků sloužit.
Pomalu sestupoval po kluzkých, špatně vytesaných schodech a snažil se nevnímat, jak mu srdce pumpuje krev do žil. Nepřirozeně, rychle. Nedokázal stáhnout ruku z meče. Svaly v celém těle ho bolely, ba přímo pálily, ale uvolnit je nemohl.
Cítil to.
Drak tu někde byl.
Ať se to zdálo jakkoli nemožné.
Nebo tu možná ještě někde je…
Správce se nalepil hned za něj. Dýchal mu na zátylek a Orgil slyšel, jak mu podkluzují boty na schodech.
Došlápl na poslední stupínek a otevřel se před ním malý prostor, ozářený velikým ohněm přímo uprostřed. Odtud to teplo.
Pořádně se rozhlédl, aby se ujistil, že odnikud nehrozí nebezpečí. Potom vstoupil.
Kolem ohně se v přesných rozestupech povalovaly kosti. Některé úplně holé, jiné se zbytky masa. Opatrně kopl špičkou boty do jedné z nich. Zřejmě patřila nějaké šelmě.
Pro obratnost.
V první chvíli si toho nevšiml, ale teď už věděl, co hledá. Zapátral očima v temnějších koutech a jen kousek od sebe spatřil kamennou mísu. Sehnul se k ní, ale vzápětí s nakrčeným nosem ucukl.
Krev.
Krev šelmy.
Dech se mu pomalu zklidňoval, jak mozek postupně analyzoval situaci. Žádné nebezpečí nehrozí… prozatím.
Jen pro jistotu obešel sklep kolem dokola a prohlížel si jednotlivé detaily. Po pravé ruce našel další kamennou mísu a kousek od ní malé kůstky. Ptačí.
Pro schopnost létat.
„Pane…“ oslovil ho správce a Orgil se pomalu otočil. Muž stál naproti němu a držel v ruce velkou kost.
„Dračí,“ odpověděl Orgil.
Pro sílu předků.
„Někdo,“ spustil pomalu a několika krátkými kroky překonal vzdálenost k nejzazší zdi. Přidřepnul si ke kostem, které tu ležely, a s nepříjemným mrazením přejel po jedné z nich prstem. „Někdo vykonal v mém vlastním hradu rituál na vyvolání draka z temnoty.“ Jeho hlas podivně rezonoval mezi kamennými zdmi a jako by byl po chvíli pohlcen komíhajícími se plameny.
„Ale…“
„To je teď, když budeme slavit narozeniny mé ženy značně… nevhodné.“ Vzpomněl si, jak takový dospělý drak vypadá.  „Ne, že jindy by to vhodné bylo.“
Vstal a naposledy se rozhlédl kolem sebe. Zdálo se, že rituál proběhl úspěšně. Ta bestie se může objevit kdykoli a kdekoli.
„Ukliďte to tady. Jestli sem přijdu a najdu cokoli – rozumíte, cokoli – co by připomínalo tenhle bordel, tak z toho vyvodím důsledky,“ otřel si ruce do kalhot a zamířil k točitým schodům. „Je vám jasné, že má paní se o tomhle nesmí dozvědět?! Ona a ani nikdo jiný.“
„Jistě, můj pane. Ale…“
Orgil se otočil. Správce se skláněl nad nejvzdálenějšími kostmi a zdálo se, že je zkoumá.
„Ano?“
„Odpusťte mi, můj pane, ale co budeme dělat s tím… s tím drakem?“
„To není vaše starost.“
Byl už za zákrutem chodby, když za sebou zaslechl rozechvělé: „Můj pane, tyhle kosti…“
Ani se neohlédl: „Lidské.“
Pro nenávist.

***
„Oštěp, má drahá, oštěp,“ zasmál se Orgil a naklonil se k jedné z Lajřiných příbuzných se světáckým úsměvem. „V životě jsem dokázal zabít tři draky, ale popravdě musím říct, že mečem bych si na ně netroufl.“
„Říkáte, že mečem se drak zabít nedá?“ zeptal se někdo ze vzdálenějšího konce stolu. Orgil se ani nenamáhal zjišťovat kdo. Za tři dny totiž měla proběhnout obrovská slavnost na počest pětadvacátých narozenin jeho ženy Lajry a všichni pozvaní hosté se už sjížděli, takže hrad byl plný lidí.
„Dá, jistěže dá, ale…“ teatrálně se odmlčel, „asi je na to potřeba obratnějšího muže.“
Všichni u stolu se rozesmáli a Lajřina tetička zamávala pohárem ve vzduchu a upřela na něj pohled velkých očí.
„Myslím, že se podceňujete. Ten příběh je jako z pohádky – statečný šlechtic osvobodí krásnou dívku z dračích spárů. Cožpak není jedno, zda to bylo mečem, nebo oštěpem?“
„Přesně tak! I kdyby to bylo kamenem, hlavně že ta stvůra chcípla,“ přitakal Orgilův bratranec a pozvedl číši. „Na Orgila!“
Sálem se ozval jednotný výkřik, jako by to někdo naplánoval. Orgil s blahosklonným úsměvem zvedl ruce do vzduchu a pokoušel se uklidnit nadšení, které svým vyprávěním vyvolal.
Nebylo to jenom proto, že ho bavilo předvádět falešnou skromnost, ale také proto, že v jedné osobě obdiv očividně nevzbudil. Usmívala se a šeptala si se svými příbuznými, ale on ji na rozdíl od nich znal. Vyčetl to z jejích rovných zad a z drobných doušků, kterými častovala svůj pohár. Vyčetl z toho pohrdání.
Z pozorování ho vytrhnul vysoký hlas Utgary jedné z jeho vzdálený příbuzných, kdysi horké kandidátky na post jeho ženy:
„A řekni nám, Lajro, miláčku, není na cestě nějaký malý drakobiječek?“
Lajra vyhledala tazatelku pohledem a přátelsky se usmála: „Ne. Ale když už se ptáš, musím se zeptat i já tebe: řekni nám, není na cestě nějaký malý kurevníček?“
Utgara prudce vstala. Tváře jí planuly rudým plamenem a v očích se jí blýskalo. Zdálo se, že čeká nějaké zastání, ale nikdo se k němu neměl. Hrdě zvedla hlavu a pohlédla přímo na Orgila:
„Pokud dovolíš, aby se takhle chovali ve tvém domě k tvé vlastní krvi, Orgile, pak…“ vztekle se odmlčela, jak jí došla slova, „odcházím si lehnout a ráno odjíždím.“
„Vzhledem k nepřítomnosti tvého manžela se obávám, že tvá postel bude v tuto chvíli obsazená jednou z mých komorných,“ přisadila si Lajra a s uspokojením sledovala mizející záda v zelených šatech. „A jestli jí udělá dítě, tak ať se o něj taky postará!“
V místnosti zůstalo i po Utgařině odchodu napjaté ticho. Někteří hosté upírali zahanbené pohledy do svých talířů, jiní si je vyměňovali se svými příbuznými a ten zbytek jimi těkal mezi Orgilem a Lajrou v touze po nějaké hádce, která by dala zavdat senzačním klepům.
Orgil se otočil ke dveřím a pokynul. „Zábavu!“
Netrvalo ani minutu a po stole plném jídla jim přebíhal jakýsi muž po rukou a hadí žena si zamotala ruce a nohy tak, že dostála svému jménu a změnila se v klubko propletených zmijí.
Slunce za okny pomalu zapadalo a louče získávaly čím dál větší význam, ačkoli stále zůstávaly nepozorovanými svědky událostí.
Až v okamžiku, kdy nabyl dojmu, že hosté zapomněli na ten neblahý výstup, naklonil se Orgil ke své ženě tak, jako by jí chtěl s rozšafným úsměvem pošeptat nějaký kompliment, a zeptal se:
„Tohle bylo vážně nutné?“
Lajra ani na okamžik nepřestala pozorovat zeď před sebou. Natáhla se pro pohár s vínem a upila tak malý doušek, že Orgil pochyboval, jestli si vínem vůbec smočila rty. Potom vstala.
„Drazí hosté,“ promluvila, zatímco šašek se postavil přímo před ní na jednu ruku a zvědavě ji sledoval s hlavou zvednutou co nejvýš, „doufám, že se bavíte a že vám nedáváme důvod pomlouvat naši pohostinnost. Pevně věřím, že odpustíte paní domu, která se necítí dobře, když si půjde lehnout dřív.“
Orgil pevně obtočil prsty kolem svého poháru a pozvedl ho k ústům, aby skryl hořký výraz, který se mu dral přes všechno sebeovládání do tváře.
„Jen si odpočiň, Lajro. Hlavně ať jsi v pořádku na oslavu,“ zachraňovala situaci jeho sestra Hirma.
„Jsi laskavá,“ usmála se Lajra.
„Na paní domu!“ Ať už ten výkřik přišel odkudkoli, byl za něj Orgil vážně vděčný. Povstal a pozvedl pohár směrem k odcházející ženě. Ta se zastavila a věnovala celému shromáždění dokonalý úsměv.
Aspoň že jsi dobrá herečka, když už nic jiného, pomyslel si a důstojně dosedl zpátky na židli. Podivný horký pocit se mu rozléval hrudníkem, tlačil na plíce a klesal do žaludku, úplně stejně, jako by jím byl naplněný jeho pohár, a on ho bez rozmyslu hltavě polykal.

***
Pil víc než obvykle, ale opojné účinky, v něž doufal, se odmítaly dostavit. Nevydržel to dlouho a raději si k sobě přivolal správce:
„Kdyby se po mně někdo ptal, šel jsem uvítat paní z Helholu, která právě dorazila.“
„Jistě, můj pane.“
Jakmile vstal, dal mu alkohol dost jasně najevo, že přeci jen koluje jeho tělem. Svět se s ním zhoupnul a lidé na krátkou chvíli strašlivě zrychlili své pohyby. Těkal očima a pokoušel se zaostřit, ale nedařilo se mu to. Chytil se opěradla své židle a snažil se najít ztracenou rovnováhu.
„Copak, copak, Orgile, vyšel jsi snad ze cviku?“
Lajřin bratr mu šermoval rukama před obličejem a oči se mu matně leskly. Orgil mu dával tak dva, maximálně tři poháry, než padne v bezvědomí k zemi.
„Nikdy jsem moc nepil,“ odtušil klidně a pustil se své opory. Svět se přestal vzpouzet a podřídil se jeho vůli.
„To je možná právě ta chyba!“ vykřikl nadšeně Moran a poklepal ho po rameni. „Přemýšlel jsi o tom, o čem jsme spolu diskutovali?“
Jistěže o tom přemýšlel. Asi před měsícem přijel Moran s požadavkem, aby Orgil přepsal všechno své jmění a tituly na něj, popřípadě na jeho syna, pokud nebude mít s Lajrou potomky – bylo to tak absurdní a drzé, že o tom Orgil nemohl nepřemýšlet. A přestože dal Moranovi jasně najevo, že podobný nesmysl nepřipustí, přišel se švagr v alkoholovém opojení zeptat znovu.
Orgil se natáhl a objal ho kolem ramen. „Morane, příteli, mohu tě ujistit, že jsem si ten tvůj návrh probral ze všech stran a došel jsem k tomu nejlepšímu řešení.“
Moran se rozesmál a poplácal ho po tvářích, jako by byl malý kluk, který zasáhl šípem střed terče.
Orgilem zacloumal nečekaný vztek. Tím sladčeji mu ale zněla jeho vlastní slova, která následovala a která musela být jasná i takovému notorickému ignorantovi, jakým Moran bez pochyby byl: „Z mých peněz neuvidíš ani jedinou minci.“
Pustil ho a s nonšalantní úklonou se vzdálil.

***
Mířil k Lajřiným pokojům a v hlavě si pokoušel srovnat, co jí vlastně řekne. Jak se má chovat? Mile, jako by se nic nestalo? Podlézavě, jako by za to mohl on? Za co vlastně?
Nemá se otočit a vrátit se zpátky do síně?
Jeho kroky duněly chodbou a zdálo se, že mu odbíjejí poslední vteřiny předtím, než se rozhodne. Rozčilovalo ho to. Zastavil se. Vdechl ticho a nechal se jím zcela zahalit.
Ano, vrátí se.
Hlasitý vzlyk ho zastihl napůl otočeného, s jednou nohou ve vzduchu. Opatrně položil nohu zpět na podlahu a zaposlouchal se. Znovu. Ženský pláč, bezpochyby.
Lajra.
Nikdy ji neviděl plakat. Snad nikdy neviděl, že by projevila nějakou emoci.
Tiše našlapoval, aby mu neutekla. Došel až na druhý konec chodby, kde seděla, zahalená temnotou na sedátku u okna a vzlykala.
Věděla o něm?
Stál tam a netušil, co by měl udělat. Slova mu uvízla v hrdle, objetí si nedovolil.
„Orgile?“
Překvapeně sebou trhnul, když si uvědomil, že tohle není hlas jeho ženy. Utgara zvedla hlavu a rozpuštěné vlasy jí milosrdně skryly opuchlou tvář. Tohle nebyla jeho světlovlasá, drobná žena… jak se mohl splést?
„Odpusť,“ vypravil ze sebe. „Já…“
Utgara vstala a utřela si oči do rukávů. „Šla se projít ven.“
Někde pod tou chladnou korektní maskou, jako by se přeci jen zablesknul kus Lajry. Tón, jakým to řekla; tvář obalená stínem, myšlenky schované ve tmě.
Otočil se. Neměl jí co říct.
Ani jí, ani Lajře.
„Utgaro!“ Přesto se ještě vrátil.  Vzal její ruku do své a vtiskl jí polibek na tvář. „Nemusíš odjíždět.“
Usmála se. „Všechno mohlo být jinak.“
Snažil se jí pohlédnout do očí, ale příšeří před ně postavilo nepřekonatelné hradby, strážené početnou linií tmavých vlasů.
Vrátila mu polibek, obohacený o tichý povzdech. „Mohlo to být jinak, Orgile.“

***

Byla překrásná.
Věděl to, když se nabídl, že zabije tu bestii, která ji věznila, věděl to, když žádal o její ruku, věděl to, když si ji bral.
A věděl to i teď.
Zůstal stát pod košatou korunou stromu a sledoval ji. Bílá bludička, jediný jasný bod uprostřed tmavé bezhvězdné noci. Bez odporu by se jí nechal svést z cesty.
Prohlížela si cosi ve své dlani, potom to skryla v záhybech šatů a tiše si povzdechla. Prsty přejela po okvětních plátcích velikých květin a zaklonila hlavu ve snaze najít jedinou hvězdu. Působila tajemně… cize… nepřátelsky…
Možná proto si ji drak vybral za rukojmí. Síla z rituálu mu přestala stačit, když dospěl a potřeboval novou temnotu, která by jej krmila. A jednoho dne uchopil do svých dlouhých drápů krásnou šlechtičnu a odnesl si ji do svého hnízda. Orgil věřil, ostatně jako všichni, že to udělal proto, aby nabýval na síle jejím smutkem, strachem a rozhořčením, ale dnes ho poprvé napadlo, že to mohlo být jinak. Možná v sobě Lajra měla stejně jako draci něco z jiného světa, něco temného, co je lákalo.
„Copak je špatně tentokrát?“ nedokázal vyloučit ze svého hlasu podráždění. Věděl, že si ho všimne.
„Nic,“ odtušila, aniž by se otočila.
„Myslíš si, že jsem si nevšiml, jak se celý večer tváříš? Co se děje?“
„Nic!“ Konečně se k němu otočila. Bílé šaty zašustily o květiny, které zasáhly. „Měl by ses vrátit. Hosté se budou ptát.“
Podrážděně došel až k ní a chytil ji za rameno. „Mně jsou hosté ukradení. Budeš mít oslavu, lepší než samotná královna. Co je zase špatně?“
Lajra setřásla jeho ruku a o krok ustoupila.
„Říkáš to, jako bych si já nějakou oslavu vydupala! Neprosila jsem se tě o nic, Orgile, rozumíš, o nic!“
Rozhodil rukama. Bezmyšlenkovitě udělal několik kroků tam a zase zpátky. Všechno v něm vřelo.
„Takže jsme zase u toho, že? U draka.“
Konečně se jí tváří mihlo něco konkrétního. Možná to byla zloba, ale nedokázal to určit. Cítil uspokojení. Donutil ji, aby na chvíli – na malou chvíli – odhodila tu svoji šlechtickou masku.
„Já o té bestii nikdy v životě nemluvila, Orgile!“ zasyčela. Cupovala květinu, kterou držela v ruce. „Já nikdy! To ty! Jediné, co tě na mně vždycky zajímalo, byla ta stvůra! Bez ní by sis mě ani nevšiml! Podívej se – jediné, co se tady řeší, je to, jestli ta odporná bestie chcípla oštěpem, nebo mečem. To mně zničila život! Tebe… tebe vyzvedla k nebesům. Ne hosté, ale já jsem ti ukradená, tak je to!“
„Co to zase plácáš za nesmysly?“
Jediný blesk, který proťal modrou oblohu jejích očí, byl poslední emocí a posledním (dost pochybným) vítězstvím, kterého dosáhl.
„Nic. Zapomeň na to.“
Podvědomě tušil, že nemá cenu zůstávat. Ale nechtěl odejít takto. Nechat ji tu a vrátit se do hradu, zatímco nehlučná řeka mezi nimi vymele další hluboké koryto.
„Tak mi řekni, co mám dělat?“
„Nic. Nic.“

…konec ukázky


Jela Abasová
Jsem Damian

Král měl dva úsměvy: jeden ztuhlý na rtech, druhým se šklebila rána na jeho hrdle.
„Kde je korunní princ? A kde jsou jeho bratři?“
„Nikde k nalezení, můj pane. Jenom královské dcery…“
„Co tím myslíš, že nejsou k nalezení?!“
„Nejsou ve svých komnatách, můj pane. Brána je ale pořád zavřená a ve stáji nechybí žádný kůň.“
„Děvečka ze psince tvrdí, že ho viděla!“ ohlásil se další sluha. „V trůnním sálu…“
„Co by tak děvečka ze psince dělala v trůnním sálu, prosím tebe?!“
„To já nevím! Ale prince Damiana viděla. Měl…“ tu sluha zaváhal. „Držel prý korunu. A měl rudé ruce.“
„Lháři! Princ Damian by nikdy…“
„Říkám jen, co jsem zaslech –“
„Tak dost!“ uťal stávající hádku bratr mrtvého krále. „Jestli se budete prát u těla našeho vládce, nechám vás zmrskat. A dvojnásob, jestli uslyším ještě slovo pomluv o korunním princi. Co princi – teď už králi.“
„Jenom mě zajímá, proč by utíkal,“ zamumlal si pod vousy jeden velmož. „A kam vlastně.“
„Proč? Řeknu vám proč, milý pane. Princ Damian má jistě strach. Zrovna mu zavraždili otce. Kdoví, co se mu míhá hlavou? Možná dokonce podezírá mě.“
Následující otázka zůstala zamlčena, ale v duchu si ji položil asi každý. Svítání se vydrápalo z moře a vloudilo se do oken. Živý bratr pozoroval mrtvého. A mrtvý bratr se usmíval čím dál víc. Jako by ho těšily potíže, co posmrtně působí svému rodu.

*

„Je mi zima.“ Oktavian popotáhl. „Je tady hrozná tma, Dami.“
To přímo volalo po jízlivé odpovědi. Kdyby Damian nebyl tak vysílený a prázdný. Neodpovídal, toužil se schoulit do klubíčka a počkat si na konec světa.
„Copak mě neposloucháš? Je mi zima. Hrozně. Mám hlad…“ V Oktavianově hlasu zněl potlačovaný pláč.
Damian si s těžkým povzdechem opřel bolavou hlavu o studenou zeď. „To mě mrzí.“
„A nic víc mi k tomu neřekneš?!“
„Snaž se být potichu. Vzbudíš bratra.“
Oktavian si opřel hlavu o jeho rameno a tiše fňukal. „Tak alespoň olejku,“ snažil se sjednávat. Damiana se pomalu zmocňoval vztek. Jsem rád, že jsem vás vytáhl z těch postelí! pomyslel si. Nemáme olejku, nemáme vodu, u pekelné hlubiny, nemáme ani pořádný oděv! Sedíme tady v nočních čepicích a máme jen svoje životy. Ale jestli ti to nestačí…
Tu pomyslel na otce, jak mu krev vytéká skrz zuby. Střáslo ho. Kdyby teď začal křičet, možná už nikdy nepřestane.
Roztřesenými prsty hladil po vlasech Sebastiana, nejmladšího z bratří. Takové to šťastné zlatovlasé děcko, co rádo naslouchalo povídačkám o mořských příšerách a těšilo se, že na narozeniny dostane svou první válečnou loď (třebaže to bude člunek).
„Dami?“ Oktavianův hlas se chvěl. „Dami… Dami, poslyš… a co děvčata?“
„Naše sestry budou v pořádku. Nejspíš je provdají, aby tak posílili své postavení v říši.“ Damianovi se povedlo říct to tak chladně, až se zhnusil sám sobě. Ale co měl dělat? Připustit si, k čemu vlastně došlo, a zešílet zoufalstvím?
Nejsem dobrý bratr. Jaké štěstí, že se stalo to nahoře, pomyslel si v záchvatu morbidní sebetrýzně, protože bych nebyl ani dobrý král.
V tom okamžiku, ve čtrnácti letech, poprvé pocítil tíhu své koruny.

*

Chodba je vyvedla na odlehlou pláž. Vypotáceli se ven do noci poseté hvězdami. Pevně se drželi jeden druhého. Moře bylo nevlídné a temné. Nad hlavami jim čněly ostré skály. Snad je ukryjí před očima pronásledovatelů.
„Myslíš… že o těch chodbách opravdu nikdo neví?“ chtěl vědět Oktavian.
„Nikdo. To tajemství se předává jenom z otce na syna, z krále na korunního prince. Z Damiana na dalšího Damiana. Kdyby nejstarší syn zemřel, jeho mladší bratr by přijal spolu se jménem i tajemství.“
„Vždycky mi přišlo divné, že kdybys umřel, zdědil bych tvé jméno.“
„No jo.“
„Víš, že kdyby tam nebyly ty skály, tak vidíme, jak se v oknech paláce svítí?“

*

Uzená ryba, jídlo chudáků, se na jazyku rozplynula jako med. Bez soli nebo koření – jedl ji holýma rukama, olizoval si prsty. Krotil se, aby ji nesnědl celou sám. Ty dny se potloukali bez cíle krajinou a přežívali jenom díky krádežím. Vždycky, když minuli jednu z početných soch jejich velikého předka, měl Damian pocit, jako by mu to kamenný zjizvený obličej vyčítal. Já jsem osvobodil tuhle zem, říkal, ty ji okrádáš.
„Myslíš, že nás hledají?“ ptal se nesčetněkrát Oktavian. Jejich kroky, původně bez cíle, teď mířily ke statkům pana Timeje, otcova dobrého přítele. Snad tam najdou spásu.
Jejich vzhled mu dělal starosti. Zlaté vlasy byly na ostrovech považovány za znamení krve králů. Takové měl Damian Zhouba moře; takové mělo osm dalších Damianů a všechny jejich děti. Jaká rostlinka přebarvuje vlasy? Vtíral sobě a bratrům do hlavy bláto a mořský písek. Výsledek jeho snahy byl příšerný, třebaže Sebastianovi se nakonec celkem líbil: malý tleskal a dožadoval se dalších veselých her. Oktavian si držel dlouhé pramínky zamazaných vlasů a neustále vrhal na Damiana zděšené pohledy, jako by to bylo to nejhorší, co je potkalo.

*

Byl králem velkým Damian
Ocel a plamen jeho meč;
Však kdysi býval žebrákem
S rezavou čepelí šel v seč

Hudbu a tichý zpěv Damian zaslechl, když se vracel s čapkou plnou ukradených ryb. Rozběhl se k místu, kde zanechal bratry, srdce mu divoce bušilo. A zůstal nevěřícně stát. Ta hudba, to byl Oktavian. Hrál na lyru.
„Co to tu vyvádíš?! Přestaň!“
„Dami! Já jsem jen myslel – moje písně vždycky všechny uklidní…“
„Nemyslels! Já ti říkal, že nemáš tu lyru tahat sebou. Už teď nás možná hledá půlka království. Opravdu hazarduješ s našimi životy pro trochu hudby?“
„Ale táta vždycky říkal, že píseň o prvním Damianovi dodává odvahu jeho dědicům, a taky… malý nemohl spát… pořád si s něčím povídal! Děsí mě! Jak jsem ho měl umlčet?“ Oktavian se ho očividně bál, výmluvy se z něj linuly jedna za druhou.
„Dobrá,“ povzdechl Damian. „Už toho nech a pojď se najíst.“ Oktavian se nepohnul. Díval se někam za něj. Malý Sebastian pustil kamínky, s nimiž si až dosud hrál, a zíral taky. Damian věděl, že se musí obrátit. Nechtěl se obrátit.
Měsíc se leskl na obnažené čepeli, na sveřepých tvářích dvou mužů ležel stín.
To je Kyrl z domácí stráže, uvědomil si Damian. A ten druhý – jeden ze strýcových mužů.
„Dobrý večer, princi Damiane,“ řekl Kyrl svým vážným hlubokým hlasem. „Pojďte prosím s námi v klidu, ať se vyhneme zbytečnému zranění.“ V hlasu mu Damian postřehl smutek, ale čepel se ohavně šklebila.
„To-to není pravda,“ vykoktal princ. „Přišli jste nás zabít. Zabijete nás!“
„Jenom vás, vaše bratry ne,“ poznamenal strýcův muž, „pochybuju, že oni mají co do činění se smrtí vašeho otce.“
„Já taky nemám! Myslíte si snad, že jsem zabil vlastního otce? Proč, probohy?! Vždyť bych jednou stejně zdědil trůn!“ Pomalu ustupoval.
Kyrl zavrtěl hlavou. „Kéž byste alespoň nebral tu korunu. Proč jste musel vzít korunu? Tolik bych chtěl věřit, že jste nevinný…“
„Já ji ale ne-mám,“ zajíkl se Damian. „Jakou korunu? Nemám ji!“
„Lháři!“ Svist meče. Bezejmenný voják zde nebyl, aby ho zajal. Damian uskočil a meč místo, aby mu rozpůlil hlavu, jen prosekl rukáv.
„Ne! Prosím! Já jsem nic –“ Damian nesmí prosit! znělo mu v hlavě. Tvůj praděd porazil mořskou bestii, vyrval duši samotnému moři a vsadil ji do své koruny, my neprosíme, neklaníme se! Bojuj! Bojuj! A třeba zemři! „Dejte mi alespoň meč, zbabělci!“ slyšel se řvát. „Nezabil jsem ho! Ale vás zabiju!“
Na okamžik mu to uvěřili. Mužům zbledly obličeje a meče ochably. Pustil se do nich pěstmi, ale pak uviděli, kdo na ně útočí doopravdy – špinavé čtrnáctileté dítě.
Kyrl mu vykroutil ruku za záda. Damian zrádce udeřil do nosu. Zmítal se jako úhoř. „Běžte!“ křičel na bratry. „Běžte!“
Dostal se ze sevření, shýbl se pro kámen. Kyrl ránu lehce odrazil. Druhý muž jeho běsnění opovržlivě přihlížel.
„Stačí, ty spratku, půjdeš s ná –“
Vyděšeně zmlkl. Z Kyrlova břicha trčel hrot oštěpu. Již podruhé za několik dnů Damian pozoroval, jak někomu, koho dobře zná, teče přes zuby krev.

…konec ukázky

UkázkaUkázkyR. KonaříkČerný drakM. MerglováL. KoutováM. VorálkováT. HolubováJ. LádrováJ. AbasováM. LeováP. MachováT. Matoušková
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Petra Stehlíková, Faja

Tue, 03/06/2018 - 07:23

Nestává se moc často, aby bylo pokračování lepší, než první díl. Petře Stehlíkové se to však s románem Faja povedlo.

Faja neztrácí čas s oslími můstky a pokračuje tam, kde Naslouchač skončil. Ilan je již pevně usazena v pozici brusiče obávané skupiny bojovníků, pětadvacítky. A to tak pevně, že vezmou Ilan s sebou nejen do Nížin, ale přímo do jednoho z jejich center, Olymposu, kde mají v plánu několik měsíců odpočívat. Příchod sklenaře skrývajícího se pod voalou, aby náhodou neurazil umělou dokonalost Nížanů, vyvolá rozruch mezi obyvateli Olympu a mocenskými trakcemi, jejichž machinace se dotknou i samotné Ilan. Ta se musí vyrovnat s novými informace, které ji donutí přemýšlet nad tím, kdo je přítel a kdo nepřítel schovaný pod maskou, dávnými tajemstvími vyplouvajícími na povrch i s vlastními rostoucími schopnostmi. A nad tím vším se vznáší staletí starý nápis zjevující se ve sklenářských městech “Jeho jméno vládne.”

Když se v roce 2016 odnikud zjevil první díl Naslouchač, vyvolal nadšení mezi čtenáři i recenzenty. Originální (ve všech smyslech onoho slova) čtivý, český fantasy román. Křičeli jsme haleluja. Když nakladatelství Host ohlásilo vydání druhého dílu, srdce spousta lidí zaplesala. Očekávání byla vysoká. Byla naplněna?

U prvních stránek si možná mnozí řeknou, že ne. Ono právě zmíněné neztrácení času s oslími můstky v podobě prologu a vhození do vody málokomu sedne. Zvláště pokud je mezi vydáním jednotlivých dílů prostoj delší, než několik týdnů a máte paměť jako rybička Dori. Naskočení zpátky do příběhu a vzpomenutí si na všechno a všechny může chvíli trvat.

Tam, kde Naslouchač představil fascinující a drsný svět Duvalského pohoří, kde žijí v otroctví sklenáři, první polovina druhého dílu Faja dává prostor Nížinám a jeho obyvatelům - hypermodernímu světu, kde chudoba a choroby jsou neznámými slovy a který je zcela závislý na dodávkách lutominu z Duvalského pohoří. To ale neznamená, že svět za Skarou je zapomenut. Právě naopak. Petra Stehlíková dovolila čtenáři nahlédnout hlouběji do historie sklenářů a jejich legend a odkryla tak další dílky skládačky.

Faja je oproti Naslouchači komplikovanější. Ne v množství postav - příliš mnoho nových do děje významněji nevstoupí. Díky tomu dostanou mnohem více prostoru ty, které už čtenáři znají. Ať již někteří členové pětadvacítky, kdy se z víceméně anonymních bojovníků stávají lidé s minulostí, útrapami i radostmi, či samotná Ilan, která dospívá nejen fyzicky, ale hlavně mentálně. Už není jen vyděšené malé děvčátko skrývající se jako chlapec pod mantii a voálem, ale mladá slečna, která začíná bojovat za sebe samotnou i za své lidi. Byť má občasné pubertální záchvaty. Komplikovanost se projevuje v ději samotném. Lehce pohádkový nádech z prvního dílu se vytrácí, temnota nabývá na síle a nepřátelé již nejsou jen nejasnými obrysy. Byť odpověď na otázku, kdo je vlastně nepřítelem, je stále mlhavá.

Petře Stehlíkové se povedl husarský kousek. Nejenže s pokračováním Faja dokázala udržet vysoko nastavenou laťku dílu prvního. Ona ji ještě o kousek posunula. Naslouchač byl čtivým úvodem do světa, kde narození na špatné straně barikády znamená doživotní otroctví a strádání. Faja se snaží ukázat, že ten svět není tak černobílý, jak se na první pohled může zdát. Přesto má pořád roli nevděčného přechodného dílu, který směřuje do snad epického finále.

A nám, čtenářům, teď nezbývá, než netrpělivě čekat na poslední díl, který snad vyjde v roce 2018. Závěr, který nám Petra Stehlíková ve Fajovi přichystala, je totiž doslova infarktový. 

Petra Stehlíková, Faja

Nakladatelství: Host
Počet stran 440, váz.
ISBN 978-80-7577-176-6
Rok vydání 2017
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaP. StehlíkováHost
Categories: Vector Graphic

Audiokniha: Stephen King/Klub smolařů, To

Mon, 03/05/2018 - 07:21

Kultovní kniha To Stephena Kinga se dočkala minulý rok nejen nové filmové adaptace, ale také audio podoby, kterou vydalo nakladatelství OneHotBook.

Jak už je u vydavatelství OneHotBook zvykem, i tentokrát si dalo záležet. Vybralo sedm narátorů, jejichž hlasy jsou nezaměnitelné a které můžete slýchávat na televizních obrazovkách prostřednictvím dabingu. Jan Vondráček, David Novotný, Jitka Ježková, Jan Zadražil, Michal Zelenka a Vasil Fridrich namluvili každý jednu z postav, hrdiny z Kingova Klubu smolařů, který se postaví proti velkému zlu v podobě jednoho hnusného klauna. Každý z narátorů namluvil svoji postavu v dětské i dospělé verzi. A samozřejmě také ty postavy, které přijdou s jejich hrdiny do interakce. To celé rámuje Pavel Soukup v roli vypravěče, který děj uvádí v rozsáhlém atmosférickém prologu. A svým hlasovým projevem nasadí hodně vysokou laťku, jíž se naštěstí jeho kolegové dokážou bez nejmenšího problému vyrovnat. V castingu mělo OneHotBook opravdu hodně dobrou ruku – žádný z herců tu není slabý nebo hodně dobrý. Naopak. Jejich síly jsou naprosto vyrovnané a kvalita poslechu tak stoupá vzhůru s každou přibývající minutou.
Tím se dostáváme k času. A ten je opravdu pekelný. Celý Kingův špalek při převedení do audio verze zabere padesát jedna hodin a čtyřicet jedna minut. Takže tohle je věc, která vám vydrží hodně dlouho. Dost důležité je, že se při převodu nikterak nezkracovalo, takže pokud se vám nechce vláčet se s knížkou na dovolenou nebo si ji brát večer do postele, tady máte jednoduché a elegantní řešení, jak si ji vychutnat se vší pohodlností. Ona stopáž pak může pro mnohé posluchače být i největším kamenem úrazu. A právě tady to bude hodně individuální. Buď u poslechu vydržíte a užijete si ho. Anebo ho naopak vzdáte a utečete.
Každopádně doporučuju investovat do poněkud dražší verze s cédéčky, protože i celková úprava je opravdu povedená a audio kniha by se tak mohla stát ozdobou vaší soukromé knihovny.

To

King, Stephen
Narátoři: Jan Vondráček, David Novotný, Jitka Ježková, Jan Zazdražil, Michal Zelenka, Vasil Fridrich, Pavel Soukup
Vydavatelství: OneHotBook
Režie: Hynek Pekárek
Déka: 51 hodin, 41 minut
Cena: download - 897 Kč; CD - 1077 Kč

 

S. KingAudioknihaOneHotBookJ. VondráčekD. NovotnýJ. JežkováJ. ZadražilM. ZelenkaV. Fridrich
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 3/18

Thu, 03/01/2018 - 00:00

SDÍLEJTE, LAJKUJTE A VOLEJTE SLÁVA, PROTOŽE NEOHROŽENÁ HLAVNÍ HRDINKA MNOHA CHLAPECKÝCH SNŮ A HERNÍ SÉRIE TOMB RAIDER SE PO LETECH VRACÍ NA PLÁTNA KIN!!! NOVÁ BŘEZNOVÁ PEVNOST SE KOŘÍ LAŘE CROFTOVÉ, ALE DOJDE I NA DÉMONY, LEGIE, IMPÉRIA A ROBOTICKÉ OCHRÁNCE LIDSTVA!!!!

Má inteligenci vysokoškolské profesorky, pohybovou průpravu Ester Ledecké a mušku, kterou by ji mohl závidět i Vasilij Zajcev. Ne nadarmo je LARA CROFT už po dekády jednou z nejvýraznějších postav v dějinách počítačové pařby. A protože se do její spanilé kůže nyní navlékla líbezná švédská krasavice Alicia Vikanderová, věnujeme vévodkyni z Bridgety hned šest stránek nového čísla. Vzpomínkami nám ale proběhne i BLACK PANTHER, ze kterého se v zámoří vyklubal nečekaný supertrhák, a zároveň si posvítíme i na příjemnou hororovou duchařinku WINCHESTER: SÍDLO DÉMONŮ. Ze seriálů to přitom jistí skvěle temné DVA SVĚTY s neméně skvělým a temným J. K. Simmonsem. Ovšem pozor, vrzání pístů a bzučení laserových motorových pil napovídá, že k nám kráčejí kolosy z PACIFIC RIM a společně s nimi další mechové, nasazující za lidstvo svůj kovový kejhák v boji za budoucnost. A co na to literatura? MY JSME LEGIE, hlásí nový, vesmír kolonizující sci-fi opus Dennise E. Taylora. Stejně tak ale naše dobrá vousatá redakční duše Míla Linc vydal svůj třetí román, navracející se do zlověstného Černého hvozdu, KDYŽ SE POHNE LES. Ti nejlepší válečníci všech dob se pak porvou v PROPASTI ČASU, které vyšel třetí díl IMPÉRIUM, a zároveň nabídneme rozhovor s autorem cyklu Romanem Burešem. A mimochodem, víte, že světem opět hýbe POTTEROMÁNIE? A že si můžete přečíst parádní povídky od JAKUBA MAŘÍKA a HANY KÁŇOVÉ? A že přinášíme také rozhovor s CAMILLOU a VIVECOU STENOVÝMI, autorkami mytologizujícího hororu HLUBOKÝ HROB? Anebo se chcete s profíkem DIANOU GABALDONOVOU naučit psát milostné scény? Samozřejmě ale dojde i na KINGDOM COME: DELIVERANCE, na PROKLETÍ FARAONŮ, na GEEKZÓNU, a i to je jenom začátek. Zapomeňte na zimu, pořádně se zachumlejte a zaplujte s Pevností do světa fantazie, protože Pevnost vládne, a to na každé ze svých dvaadevadesáti stran! Přejeme hezké počtení :-)

Obsah nové Pevnosti najdete zde.

ČasopisPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

PUBLICISTIKA: Rozhněvané mladé ankety

Wed, 02/28/2018 - 16:47

Drtivá většina lidských snah směřuje k frustraci. Alespoň těch mých. V občanském životě jsem učitel na gymnáziu. Organizuji pro své studenty nejrůznější aktivity – dramaťák, tvůrčí psaní, večerní divadla, v dubnu a květnu nás čeká série autorských čtení (jste srdečně zváni!), proběhly dva Literární víkendy (pozveme si autory, ve škole se i spí, na sobotu je připravena „Velká noční hra“, což je něco mezi Pevností Boyard, táborovou bojovkou, literární únikovkou a zážitkovou pedagogikou), pro veřejnost chystáme akce v rámci festivalu Den poezie, máme výměnný pobyt s gymnáziem v Budapešti… A všechno mě to baví. A všechno to má smysl. Nebo si to aspoň namlouvám. Jenomže nerad kohokoliv do čehokoliv nutím. Takže přestože příprava Literárního víkendu zabere měsíc až dva (v pětičlenném týmu), výsledek (a ručím za to, že je skvělý!) okusí deset až patnáct žáků. Na výměnný pobyt máme problém sehnat dvanáct nadšených účastníků. Do divadla jde někdy až dvacet lidí. A někdy třeba jenom pět. A tak dál.

S anketou Kniha roku Sardenu je to podobné. Na Silvestra rozešlu hromadné e-maily redakcím a lidem, kteří mají k fantastice co říci. Měsíc čekám, jestli mi někdo odpoví, dvakrát připomínám, že se těším na odpovědi. Týden to vyhodnocuji a chystám, dohledávám údaje o knihách, kontroluji, zda byly vydány v daném roce, kdo je překládal, zda se na nich respondent nepodílel a podobně. Vždy se sejde velké množství odpovědí, které variují jediné téma: moc jsem toho nečetl, necítím se na to, abych cokoliv nominoval. Dobře. Beru. A pak vyjde nové XBčko a třešnička na dortu v podobě úvodníku Vlada Ríši:

„Jak ošemetné je hodnotit literaturu, byť tak specifickou, jakou SF je, víme všichni, kdo jsme se někdy pustili do porotcování. Přesně to jsem si opět uvědomil, když jsem byl požádán, abych vybral jednu až tři knihy loňského roku, které považuji za hodnotné.

Kde ty doby jsou, kdy jsem se pyšnil, že jsem četl vše, co ve sci-fi za rok vyšlo. Jen v lednovém čísle našeho časopisu (tedy knihy vydané v prosinci minulého roku) je kolem sto třiceti knížek. Vynásobíme-li si to dvanácti (i když některé měsíce jsou slabší), tak se určitě dostaneme k číslu 1000. To se prostě učíst nedá ani kdybyste byli důchodce a nedělali nic jiného, než četli.

Jaké je řešení? Nevím. Už kdysi pánové Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř zpívali v jedné písni:

Statistika nuda je,
má však cenné údaje,
neklesejte na mysli,
ona vám to vyčíslí.

Jenže statistika umění nevyčíslí,
i když si to lidé myslí…
(aspoň někteří)“

Tak ale do prčic už! Anketa Kniha roku Sardenu se přece naopak snaží tento problém řešit. Pojďme si to v klidu bod po bodu vysvětlit – a pokud to, co píšu, není dostatečné nebo v tom shledáváte nějakou chybu, budu rád, když dáte vědět v komentářích nebo na mail.

První a základní premisa: nikdo není povinen se jakýmkoliv způsobem podílet či účastnit. Účast v anketě je dobrovolná. Přesto věřím,  že jde o společný zájem všech, kteří se o fantastiku aktivně zajímají.

Myšlenka na anketu podle vzoru Knihy roku Lidových novin se objevila v roce 2014. Vždy když v prosinci Lidovky přijdou s Knihou roku, koupím si ono sobotní vydání a přečtu je. Celé. Názory všech těch 192 osob (tolik respondentů bylo v roce 2017). Přepíšu si knihy, které mě zaujaly, o něčem, co jsem třeba zavrhl, zjistím, že jsem to zavrhovat neměl, upravím si názory, dozvím se něco nového. Dobře, možná jsem blázen a knihomol, ale sakra, baví mě to. A věřím, že mezi čtenáři fantastiky jsou podobní blázni. A protože nevím, že by podobná anketa o fantastice existovala, přišel jsem s návrhem anketu zavést.

Anketa přináší možnost prezentovat osobní názor – a čtenář ankety má možnost tento názor konfrontovat s dalšími názory, protože jsou všechny hezky na jednom místě. Nikdo nepředpokládá, že respondenti četli všechno. A pozor – nikdo nepředpokládá, že půjde o reprezenativní výběr. Četli jste v roce 2017 z fantastiky jenom Kotletu? A líbil se vám natolik, abyste ho uvedli do ankety? Super, sem s tím. Četli jste v roce 2017 z fantastiky jenom Kotletu? A nelíbil se vám natolik, abyste to uvedli do ankety? Super, sem s tím. Jasně, odpověď nezasáhne do výsledků ankety, ale bude zveřejněna. A to je to podstatné.

V roce 2014 se na Sardenu to ještě nestalo. Chvíli trvalo, než se řeklo, že do toho Sarden půjde a že je to dobrý nápad. V roce 2015 jsme už věděli, že anketa bude – a v březnu 2016 jsme čtenáře poprvé seznámili s výsledky. V průvodním e-mailu pro redakce všech webů a časopisů, na které jsem byl schopen získat kontakt, stálo mimo jiné toto: „Jde v jistém smyslu o alternativu k Cenám Akademie science fiction, fantasy a hororu, jakkoliv jim nechceme konkurovat ani s nimi soutěžit. Rádi bychom navázali na anketu Kniha roku Lidových novin, ovšem výhradně v oblasti fantastiky. V prvé řadě nám jde o to, abychom mohli prezentovat jakousi mozaiku preferencí u osobností, o nichž se domníváme, že mají k fantastice co říci.

Zopakuji: o alternativu k Cenám ASFFH. Podle čeho se má český čtenář rozhodovat? No jasně – oblíbení autoři, doporučení kamarádů, časopisy, weby, nakladatelství, tohle všechno a ještě víc. A ve výrazné míře ceny. Nominace na Man Bookerovu nebo Pulitzerovu cenu znamená několikanásobně vyšší zájem o danou knihu. Jsme v ČR. Je to tu menší, ale i tak Ceny ASFFH každoročně rozvíří emoce – a pokud na trh vliv nemají, mají přinejmenším potenciál vliv mít. S Knihou roku vířit emoce nechceme. Chceme nabídnout alternativu: zajímáte se o to, jaké byly nejlepší knihy v roce 2017? To my nevíme. Ale můžeme vám říci, co zaujalo ty, kteří se fantastikou zabývají. Uděláme z toho závěr (aby to čtenář nemusel lovit sám), vytáhneme tituly, které byly jmenovány nejčastěji. O jejich kvalitě to nemusí nic vypovídat. Osobně si naopak rád zalovím v „margináliích“ (letos mě zaujala třeba Alenčina noční můra v Říši divů; nominoval ji pouze a jenom Jakub D. Kočí, nikdo jiný si nevzpomněl nebo to neuznal za hodno zmínění; gamebooky jsem hrával v 90. letech – a při čtení komentáře jsem si říkal, že je možná čas oprášit ty prachem zaváté časy…).

Zopakuji: nechceme Cenám ASFFH konkurovat ani s nimi soutěžit. Fakt ne. A přes všechny objektivní výhrady (viz polemiky z minulého roku) jsme za Ceny ASFFH rádi. Ale tohle je anketa. Tečka.

Zopakuji: v prvé řadě jde o to, abychom ukázali mozaiku preferencí u osobností, o nichž se domníváme, že mají k fantastice co říci. Anketa není soutěž. Nevybíráme nejlepší knihu (co to vůbec je?). Nerozdáváme ceny (kde bychom na ně vzali? Sarden děláme dobrovolně ke svým vlastním zaměstnáním, studiím a podobně). Informujeme čtenáře, komunitu čtenářů fantastické literatury. Jasně, výsledkem je jakýsi žebříček. Lidé mají rádi žebříčky. Ale důležité nejsou počty, důležitá je možnost přečíst si zajímavé názory zajímavých lidí na zajímavé knihy.

Původní záměr byl, aby anketa byla „nadnárodní“. Respondenti pošlou tipy, já to zpracuji, výsledky poskytneme ostatním webům a časopisům. Článek zadarmo – a článek, který většinu čtenářů zajímá. Protože – wait for it – lidé mají rádi žebříčky. Ostatně, výsledky pravidelně publikují na Dagonu, Dětech noci, na Vlčí boudě (i když letos zatím ne…) a v Interkomu. To není špatné! Jo, a nemusí se to jmenovat Kniha roku Sardenu, jakkoliv se už počítám za zdejší inventář a Sarden je domovská planeta ankety. Jenomže jsme nevěděli, jak to dopadne, chtěli jsme anketu „stabilizovat“, nabídnout ji jako „nadnárodní“ až po pár letech. Zatím to vypadá, že stabilizace znamená trvalé snižování počtu respondentů. První rok jich bylo 44, druhý rok 35, letos 28. A teď šiju i do vlastních řad – ze Sardenu jsme přispěli tři…

Těch, kteří to s fantastikou myslí vážně (tj. soustavně ji sledují, zajímají se, čtou recenze, diskutují, jezdí na cony…), je v ČR hrstka. Přesto si myslím, že sto lidí by se našlo. A dokud bude mít alespoň deset lidí pocit, že má smysl mi zaslat odpověď, budu pokračovat. Stejně jako se všemi těmi aktivitami pro studenty, které jsem zmínil na úvod. Ale trocha spolupráce od těch, kteří se (zatím?) drží stranou by neškodila. Každý respondent s tím může strávit čas dle svých možností a tužeb – stačí se během minuty zamyslet a během další napsat tři knihy, které se vám líbily. Nebo si s tím můžete vyhrát, popřemýšlet, napsat rozsáhlý komentář. Nebo jste v předchozím roce nic z fantastiky nečetli, ale doporučili byste skvělou knihu z oblasti literatury faktu. Nebo jste nečetli nic z loňského roku, ale konečně jste si doplnili knihy, které vyšly v roce 2014 – a dvě z nich vám přijdou jako hodny zmínky. Sem s nimi. Sem s tím vším. Nepřemýšlejte, jestli máte dostatečně načteno nebo jestli je tato kniha kvalitnější než tamta. Napište knihy, které považujete za hodnotné. To je jediné kritérium, zcela a záměrně silně subjektivní. Až budu zpracovávat výsledky, už si z toho vyberu relevantní informace.

Parafrázujme si Viktora Dyka: opustíš-li anketu, nezahyneš, opustíš-li anketu, zahyne. Vzhledem k tomu, jak byla tato báseň zneužita po roce 1948, jsem ten citát možná nevybral úplně dobře. Ale chápete mě, ne? Anketa není povinnost. Třeba se na to vykašlu a nikdo to po mně nepřevezme. Svět se nezboří. Jen holt bude o pár doporučení méně. To je vše. A teď mě omluvte, jdu dočíst Dobrodružství Jeronýma Moucherata (díky Pepovi Horkému) a pak se pustím do Manaragy Vladimíra Sorokina (díky Petru Hetešovi). Shodou okolností dva zajímavé tituly, které mi unikly a na které jsem přišel díky anketě. Protože takhle nějak to má fungovat.


Dodatek:
Za zpětnou vazbu, krocení emocí a uvědomění si faktu, že mi nejde o konfrontaci či provokaci, ale že se snažím řešit problém, děkuji Janu Czechaczkovi.

Na tomto místě se také sluší poděkovat všem, kteří do ankety přispěli či přispívají. Tento článek není o vás, vy jste ti dobří.
 

Kniha roku Sardenuanketa Kniha roku SardenuKniha roku Lidových novinFantastika
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Stephen King, Danse Macabre

Tue, 02/27/2018 - 07:55

O tom, že spisovatelský um Stephena Kinga není omezen pouze na beletrii, jsme se mohli přesvědčit už v roce 2002, kdy u nás vyšlo jeho historický první teoretické dílo nazvané O psaní. Jedná se z velké části o autobiografii, ve které si pozve čtenáře do své tajemstvím opředené pracovny a sdílí s nimi nemalou část svého soukromého života. Kniha sice neobsahuje žádné konkrétní tipy a návody, jak by název mohl napovídat, ale i přes to (a možná hlavně právě proto) je pro mnoho dnešních autorů nemalou inspirací a posunula je kupředu na jejich spisovatelské cestě.


I Danse Macabre je knihou teoretickou, což by některé čtenáře mohlo na první pohled odradit. Důrazně radím, nedejte se. Stephen King se vydává na pouť hororovým žánrem, tedy územím, které zná snad lépe než kdokoliv jiný. Ačkoliv se nejedná o beletrii, věřte, že stránky vám pod rukama budou ubíhat téměř rychlostí světla. Úryvky z textů, které podle něj jednou provždy ovlivnily danou oblast nejen literární, ale i filmové tvorby, prokládá vlastními postřehy a spojuje je s příběhy ze svého vlastního života, mládí a dětství. Sledujeme světoznámého spisovatele jako desetiletého chlapce, který poprvé v životě pocítí nefalšovaný děs. Píše se rok 1957, mladý Stephen sedí s kamarády v kině a společně sledují Den, kdy se zastavila Země, když najednou plátno potemní, film se zastaví a vedoucí kina všem přítomným roztřeseným hlasem oznámí, že Rusové právě vypustili družici Sputnik. Dobyli vesmír dříve než hrdá Amerika, což bylo pro její další generaci, vychovávanou v „podivném cirkusovém ovzduší paranoii, patriotismu a národní namyšlenosti“ něco nepředstavitelného a navždy to otřáslo těmi pevnými a neoblomnými hodnotami, které v nich jejich rodiče tak pracně od samého narození pěstovali.


Jak již bylo zmíněno výše, Danse Macabre je teoretickým nahlédnutím do hororového žánru. King zde přichází s podrobnou analýzou konceptů strachu a hrůzy, nestvůr, nesmrtelnosti a prostě všeho, co k dané tématice neodmyslitelně patří. Velkou část věnuje rozboru tří dle jeho slov základních děl hororové literatury. Jsou to Frankenstein anglické spisovatelky Mary Shelley, Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda skotského spisovatele Roberta Luise Stephensona a samozřejmě také známý Dracula irského Brama Stokera. Věřím, že každý fanoušek hororového žánru se s těmito knihami již setkal, a pokud ne – nejvyšší čas to napravit.
Kromě výše zmíněných rozebírá King v Danse Macabre další přibližně stovku filmů a nemenší množství knih, které do jeho pole působnosti nějakým způsobem zasáhly. Hledá paralely, definuje obecnější tendence a opakující se prvky, ptá se, proč vlastně lidé milují horory, rozvíjí odvážné teorie a s tím vším pracuje na pozadí vlastních zkušeností a životních příběhů. Přináší nám tak skutečně jedinečné dílo, které by nemělo chybět ve sbírce žádného fanouška hororu.


„John Lennon se mýlil – ukázalo se, že populárnější než Ježíš nejsou Beatles, ale zombie.“

Danse Macabre
Autor: Stephen King
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: BETA - Dobrovský
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 464
Cena: 449 Kč

RecenzeLiteraturaS. KingBeta-Dobrovský
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Daniel Tučka, Pelyněk, II.

Fri, 02/23/2018 - 07:54

Oblohu brázdí vzducholodě, podmořské hlubiny zase ponorky navigované mořskými pannami. Elektřina existuje jen v bájích a dřevo a knihy mají cenu zlata. V Archipelagu bojují dělníci za svá práva a v Raabu naopak procitají bohové. Oblaka páry a vůně magického pelyňku vás uhranou podruhé!

Druhý díl navazuje na knihu první. Adelaide se po cestě do jižních zemí s velkou slávou vrací do Nového Kapitolu, cestovatelské zážitky ji otevírají dveře do šlechtických kruhů a stává se jednou z nejmocnějších žen v zemi. To s sebou ovšem nese nebezpečí zneužití ze strany těch, kteří se cestou ke vlastním cílům nezaleknou té nejhorší zrady. Pod Novým Kapitolem hoří doutnák a hrozí tak výbuch, který nenávratně změní společenské prostředí. Kromě toho je na spadnutí válka se Schwaabským císařstvím a raabským šáhem. Do toho se zamotají nadpřirozené bytosti spjaté s pelyňkem a je tak jasné, že nezůstane kámen na kameni. A aby toho nebylo málo, z jižních zemí se vrací Nicolas a Christian, kteří světu přináší úžasnou elektřinu.

„Dřevěná loď versus bitevník – používáte snad nějaká kouzla?“
„Tak nějak. Částečně elektřinu, pane.“
„Schwaab má stroje bez uhlí a páry. Potápí naše lodě zpod mořské hladiny. Posílá na nás raabské démony. A vy přijdete s tím nesmyslem, s elektřinou! Což se svět zbláznil?“

Že se vám ze shrnutí děje zamotala hlava? Nezoufejte, ačkoli je kniha nabitá událostmi, je děj mnohem přímočařejší než v knize první. Zhruba první dvě třetiny knihy se odehrávají v Archipelagu, převážně v Novém Kapitolu, kde sledujete neohroženou Adelaide, její sestru, prostitutku Frídu, a řadu dalších. Jednotlivá revoluční hnutí se snaží přijít k moci a tak si užijete dostatek intrik, tajných plánů, taktizování i nečekaných zvratů. Daniel Tučka se nebojí řešit sociální otázky a není divu, že atmosféra je tak třaskavá.

Jakmile opustíme revoluční vír v Archipelagu, najíždí vyprávění na dobrodružnou notu, Nicolas s vynálezcem Christianem se vrací domů a jejich zážitky převracejí naruby veškeré dosavadní vědecké znalosti. Také se ke slovu dostávají nadpřirozené bytosti, jako třeba mořské panny, démoni a dokonce i samotní bohové. Ti, kdo si v prvním díle oblíbili nekalého záporáka Felixe Monteze či profesora Spinaliho, budou ovšem možná malinko zklamaní, neboť zmínění se v příběhu téměř neobjeví.

Druhý díl je vyzrálejší a konzistentnější než kniha první. Následujete známé postavy ve známém prostředí a odpadá tak potřeba se nejdřív ve všem zorientovat. Vplujete do příběhu rovnýma nohama a vůbec nevadí, že jste první díl četli měsíce zpátky, protože v úvodu je vše patřičně shrnuto. Zároveň autor zůstává věren svému stylu. Vypráví poklidně, vyjadřování je precizní, bohaté, opět mile starosvětské. I přes většinou vzletné vyjadřování postav nemá problém jim do úst vložit vtip v obalu sžíravé ironie. Čtení se tak stává opravdovou lahůdkou, obzvláště pro ty, kdo dokáží ocenit působivé finesy českého jazyka.

Daniel Tučka i ve druhém díle Pelyňku dokazuje, že český steampunkový román může být velmi poutavé čtení. Dle anotace třetího dílu se dá předpokládat, že nás čeká strhující finále, které nakladatelství Straky na vrbě chystá na rok 2018. Nu, nezbývá nic jiného než se začít pořádně těšit.

Pelyněk, II.
Daniel Tučka

Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2017
Obálka: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 508
Cena: 250 Kč
 

RecenzeLiteraturaD. TučkaPelyněkStraky na vrběSteampunk
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Petr Heteša, Nezkoušej na mě zapomenout

Thu, 02/22/2018 - 21:22

Petr Heteša patří mezi autory vypalovaček, které jsou akční, nahláškované. A samozřejmě tak trochu (kyber)punk. Tentokrát se ale vydal poněkud jiným směrem, než je u něj úplně obvyklé.

Obálka Lukáše Tumy láká na klasického Hetešu. Spousta akce, hlášek a jeden tvrďácký hrdina. To vše v rámci pořádného špalku. Hlášky v knize jsou. Tvrdácký hrdina taky – byť na mě působil dojmem, že je to vlastně autorovo literární alter ego, jehož prostřednictvím si plní svoje v reálu nesplnitelná přání. S akcí je to slabší. Sice na nějakou dojde, ale budete se k ní muset pročíst. Což tedy není skrz místy pubertální pojetí humoru úplně jednoduché. Nemluvě o hlavním hrdinovi, který se jevil místy dost protivně a namachrovaně.
Petr Heteša to v románu Nezkoušej na mě zapomenout tentokrát zkusil jinak. U sci-fi zůstal, ale pokusil se ji spojit s detektivkou, která je místy okultní a místy procedurální. A je docela škoda, že nenapsal další akční sci-fi flák. Prostředí, které stvořil, je totiž povedené a místy vede k hodně humorným situacím. A slušně připomene román Není cesty zpět. Jenže to propojení sci-fi a detektivky působí prostě násilně. Jako kdyby se Heteša pokusil seskládat puzzle z dílků, které k sobě nepasují. Klacky pod nohy mu v tom klade na detektivku přemrštěná stopáž. Někdy v první čtvrtině to celé začne drhnout, autor informace dávkuje pomalu a víc než na ně se soustředí na laciné fóry a hrdinovy chutě na alkohol a obdiv k ženám a dopravním prostředkům. Působí to dojmem, jako kdyby si tentokrát vybral příliš velký bochník chleba, s nímž si nevěděl rady. A tak ve druhé polovině přepne do svého starého akční módu plného střílení a servíruje to, co slibuje obálka.
Je určitě fajn zkusit si něco nového. Ale někdy je zkrátka dobré se držet svého kopyta a nepouštět se do žádných experimentů. Doktor Jekyll by mohl vyprávět o tom, jaké mohou být následky. Nicméně fanoušci Petra Heteši nebudou zklamáni, protože autor zůstal věrný svému stylu i městu Baltimore. 

Petr Heteša, Nezkoušej na mě zapomenout

Nakladatelství: Brokilon
Obálka: Lukáš Tůma
Počet stran: 422
ISBN: 978-80-7456-337-9
Cena: 298 Kč

RecenzeLiteraturaBrokilonP. Heteša
Categories: Vector Graphic

LITERATURA: Kniha roku Sardenu 2017 – výsledky

Thu, 02/22/2018 - 12:23

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

již potřetí vyhlašujeme výsledky ankety Kniha roku Sardenu. Oslovili jsme osobnosti, o kterých se domníváme, že mají k danému tématu co říci, redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou a ty, kteří se nám přihlásili, že by se v anketě chtěli vyjádřit. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?

Letos se v anketě sešlo 28 odpovědí, z nichž jsme sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Každý respondent byl upozorněn, že započítáváme pouze a právě knihy, které byly vydány v roce 2017 v češtině v prvním vydání, a že se do výsledného žebříčku nezapočítávají knihy, na kterých měl respondent jakýkoliv autorský či redaktorský podíl. Každý hlas má stejnou váhu, je tedy bezpředmětné, zda je kniha uvedena na prvním, druhém, nebo třetím místě. Odpovědi ovšem zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když autor takto propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase rozumíme tomu, že těžko zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Pro ilustraci: kdyby v roce 1979 přišel Robert Asprin a prohlásil, že nejlepší kniha za rok 1978 je Another Fine Myth (v češtině Další prima mýtus, Perseus, 1994), odpověď bychom zveřejnili, ale do výsledného žebříčku by tento konkrétní hlas nebyl započítán.

Vzhledem k nízkému počtu respondentů jsme přidali jednu novinku: pokud respondent považoval za vhodné knihu doporučit, přestože ji nezařadil mezi tři nejlepší, dostala tato kniha tzv. „zmínku“. Knihy se shodným počtem hlasů a „zmínkou“ řadíme v žebříčku výše. Příklad: pokud by v loňské anketě získaly tituly Všemi dary obdarovaná a Vodní nůž stejný počet hlasů, výše by skončil ten titul, který by byl ještě některého respondenta zmíněn mimo soutěž jako doporučeníhodný.

Lidé mají rádi žebříčky. Je to atraktivní forma propagace knih – a snad to má i při malém vzorku respondentů jistou výpovědní hodnotu. Za podstatnější ovšem považujeme odpovědi jednotlivých přispěvatelů (a že jsou některé velmi rozsáhlé!). Ty najdete zde.

1. místo (pět hlasů + zmínka)

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo, 338 stran, překlad: Milan Žáček)
Pro knihu hlasovali: Wojta Běhounek, Filip Gotfrid, Jan Křeček, Antonín K. K. Kudláč, František Mejstřík (mimo soutěž ji zmínila Tereza Dědinová)

2. místo (čtyři hlasy)

Liou Cch'-Sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host, 448 stran, překlad: Aleš Drobek)
Pro knihu hlasovali: František Mejstřík, Julie Nováková, Zdeněk Rampas, Alena Tománková (pozn.: kniha Vzpomínka na Zemi 2 – Temný les získala hlas od Františky Vrbenské, jako jeden celek byla série nominována Františkem Mejstříkem)
 

3. místo (tři hlasy + zmínka)

Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon, 652 stran)
Pro knihu hlasovali: Erika „Ena“ Adamová, Tereza Dědinová, Jana Jůzlová (mimo soutěž ji zmínila Julie Nováková)

4.–5. místo (tři hlasy)

Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host, 552 stran, překlad: Milan Pohl)
Pro knihu hlasovaly: Tereza Dědinová, Zuzana „Daletth“ Hartmanová, Kateřina „Czistoslava“ Netušilová

Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub, 320 stran, překlad: Veronika Volhejnová)
Pro knihu hlasovali: Erika „Ena“ Adamová, Renata Heitelová, Petr Heteša

6.–8. (dva hlasy + zmínka)


Pavel Bareš: Projekt Kronos 1 – Projekt Kronos (Host, 568 stran)
Pro knihu hlasovali: Vendula Kreplová, Míla Linc (mimo soutěž ji zmínil Jan Křeček)

Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!, 384 stran, překlad: Jakub Němeček)
Pro knihu hlasovali: Filip Gotfrid, Antonín K. K. Kudláč (mimo soutěž ji zmínila Julie Nováková)

Nik Perumov: Letopisy zlomu (Triton, 784 stran, překlad: Konstantin Šindelář)
Pro knihu hlasovaly: Monika „Slíva“ Dvořáková, Veronika Mahdalová (mimo soutěž ji zmínila Zuzana „Daletth“ Hartmanová)

9.–17. (dva hlasy)

Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo, 144 stran, překlad: Milan Žáček)
Pro knihu hlasovali: Zuzana „Daletth“ Hartmanová, Josef Horký

Karolina Francová: Purpurová noc 1 – Ve stínu Rudé věže (Brokilon, 300 stran)
Pro knihu hlasovali: Julie Nováková, Zdeněk Rampas

Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr (Argo, 320 stran, překlad: Lenka Sobotová)
Pro knihu hlasovali: Josef Horký, Jan Křeček

František Kotleta: Spad 2 – Poločas rozpadu (Epocha, 304 stran)
Pro knihu hlasovali: Veronika Mahdalová, Lukáš Vaníček

Leonard Medek: Dobrodruh 4 – Ďáblova obrazárna (Straky na vrbě, 544 strany)
Pro knihu hlasovali: Jan Křeček, Antonín K. K. Kudláč

Mariam Petrosjanová: Dům, ve kterém… 3 – Prázdná hnízda (Fragment, 432 stran, překlad: Konstantin Šindelář)
Pro knihu hlasovaly: Zuzana „Daletth“ Hartmanová, Kateřina „Czistoslava“ Netušilová

Victoria Schwabová: NeObyčejní (Argo, 368 stran, překlad: Lukáš Houdek)
Pro knihu hlasovaly: Vendula Kreplová, Zuzana Řeháková

Brian Staveley: Kronika netesaného trůnu 2 & 3 – Prozřetelnost ohně & Poslední smrtelné pouto (Fantom Print, 528 a 640 stran, překlad: Petra Kubašková)
Pro knihy hlasovali: Martin Bečvář, Jiří Pavlovský

Ian Tregillis: Milkweed 3 – Nutné zlo (Argo, 362 stran, překlad: Pavel Bakič)
Pro knihu hlasovali: Filip Gotfrid, Zdeněk Rampas
 

Kniha roku SardenuKniha rokuSardenpublicistikaAnketaanketa Kniha rokuHexProblém tří tělesPomníky zimyTemná hmotaMěsto mečůThomas Olde HeuveltLiou Cch'-sinBlake CrouchJan HlávkaJana VybíralováRobert Jackson BennettNik PerumovLaird BarronPavel BarešIan TregillisPeter S. BeagleKazuo IshiguroLeonard MedekKarolina FrancováMariam PetrosjanováVictoria SchwabováFrantišek KotletaBrian Staveley
Categories: Vector Graphic

LITERATURA: Kniha roku Sardenu 2017 – komentáře

Thu, 02/22/2018 - 00:32

Než zveřejníme celkové výsledky (již zítra!), můžete si je spočítat sami. Všem respondentům děkujeme – a tady jsou jejich odpovědi. Jen připomínáme, že do ankety byly nějakým způsobem zahrnuty ty knihy, které jsou vyznačeny tučným písmem:

 

ERIKA „ENA“ ADAMCOVÁ (recenzentka – Fantasy Planet, Fandom.sk)

1. Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub / Zelený kocúr)
Veľmi dobre napísaná kniha, napínavý príbeh, ktorý prinúti čitateľa zamyslieť sa aj nad sebou samým a tým, čo všetko dokážeme, ak sme k tomu prinútení.

2. Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon)
Mám rada túto sériu space opery, sledujem ju od začiatku. Pútavo napísaný príbeh, postavy, až ma mrzí, že ešte nezískala Cenu Akadémie...

3. Elan Mastai: Dnešek není naposled (Knižní klub / Ikar)
Tak pri tejto knihe som sa smiala a zároveň premýšľala, ako dokáže náhoda, nepatrný skutok či slovo ovplyvniť celú našu budúcnosť. 

Škoda, že môžem navrhnúť len tri knihy. Favoritov mám viac. Mimo anketu: Veronica Roth: Zárezy smrti (vynikajúca YA, ktorú môže bez problémov čítať aj dospelý, prípadne ešte dospelejčí čitateľ. Teším sa na pokračovanie…) a Jiří Pavlovský: Poslední stadium (Kladivo na čaroděje 12; je to moja obľúbená séria a Jirka Pavlovský ju Posledním stadiem skvele zakončil. Smutno, no skvele!).

 

MARTIN BEČVÁŘ (recenzent – Fantasy Planet, Fantasya, Pevnost)

1. Miroslav Žamboch: Na ostřích čepelí (Triton; původně 2001)

2. David Eddings: Elénium (Triton; souborné vydání, jednotlivé díly vyšly od 90. let několikrát)
Ano, jsem staromilec a miluju, když se skvělé věci vrací. Netuším, jak zejména Elénium osloví mladší generace odkojené současnou „krvavou“ fantastikou, ale oceňuji odvahu a snahu dostat mezi lid tyhle polozapomenuté klenoty.

3. Brian Staveley: Kronika netesaného trůnu 3 – Poslední smrtelné pouto (Fantom Print)
Kromě staromilce jsem i milovníkem dobré fantasy – i když volba mezi novými Prachmistry a touto trilogií byla sakra těžká. Každopádně – tahle kniha je skvělou ukázkou právě nové „vlny“ fantastiky, má nápad a čte se jedním dechem. Navíc se jedná o poslední díl trilogie.

 

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Čeho si na HEXu cením nejvíc, je nápad. Ač autor pracuje s tradičním motivem prokleté čarodějnice, jež dává zabrat obci na konci světa, šikovně přetavil obehrané téma do podoby, které bez problémů dokáže zadělat na nejedno doživotní trauma. Dokonalé na tom je, že zpočátku vyprávění působí jako bohapustá komedie v originálním aranžmá. Ta se ale polehoučku proměňuje ve strašidelnou noční můru, která graduje s každou další stránkou, aby vyvrcholila v makabrózním kataklyzmatu hodným nejlepších děl hororu.

John Scalzi: Konec Impéria 1 – Zánik Impéria (Classic)
Spisovatel John Scalzi opustil svět Koloniálních válek a vrhl se do zcela nového cyklu s vervou grizzlyho na kokainu, přičemž tentokrát je hodně znát, že si dopředu i promyslel, jak vývoj událostí vést a k čemu směřovat. Děj je tak osekaný na nezbytné minimum a příjemně bezprostřední postavy dělají z jinak tradiční hry o trůn rozpadajícího se impéria velmi zábavnou podívanou. Skvělým prvkem je přitom hrozba katastrofy apokalyptických rozměrů, která je stejnou měrou neodvratná, jako neuchopitelná.

Ken Liu: Ctnosti králů (Host)
Komorní epická fantasy zasazená do čínských kulis, které se sice jmenují jinak, ale ta parafráze je zřejmá. Je to hrdinské i tragické, nekompromisní k jedincům a fatální k davům, ostatně jak už u téhle kultury bývá zvykem. Autor navíc s chirurgickou zručností obnažuje stinné stránky panování, kdy jen minimum stačí k tomu, aby dnešní miláček byl zítra veřejným nepřítelem. Tady prostě není nikdo bez poskvrny. Jenže za trochu špinavosti teď můžete platit lety blahobytu později, projde-li vám to u historie.

 

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

David Mitchell: Hodiny z kostí (Mladá fronta)
David Mitchell navazuje na svou oblíbenou techniku vícehlasého vyprávění, předkládání neucelených záběrů a kousků příběhů, které se až po zavření knihy proměňují v celistvý obraz, tentokrát ale zůstává u jedné ústřední postavy, ke které se vrací vždy po několika letech (či desetiletích) jejího života. Vysvětlování fantastické zápletky mi tu přišlo trochu zbytné, ale pořád je to ohromně působivé dílo.

Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon)
Třetí část cyklu Algor. Vlastně se mi z celého cyklu líbí nejméně, zdá se mi, že by původně úžasně neakční, promyšlená a s lehkostí i humorem napsaná space opera začala podléhat „nutnosti“ zahustit děj akčními scénami, ale i tak…

Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host)
Druhý díl Božských měst, pořád mě nepřestává fascinovat ten svět, jak se bozi, krajina a lidé navzájem ovlivňují, jak hluboko se táhnou kořeny současných pohnutek. K tomu podmanivá atmosféra, nápaditost a umění vyprávět.

Skoro bych sem zařadila i Hex (Thomas Olde Heuvelt), kdybych četla jen první asi polovinu knihy. Začátek je výborný, líbí se mi samotný nápad a neotřelý způsob, jak se vypořádat se životem v místě, které už nikdy nemůžete opustit a kterým prochází mrtvá čarodějnice.  Jako pravá strašidla přitom působí spíš sami obyvatelé dotyčného městečka. Jenže… zhruba v polovině se něco zvrtne a nastupuje akční, velkoformátová a vnitřně vyprázdněná apokalypsa. Závěr je přitom odlišný pro anglické vydání (a český překlad), původně byla kniha zasazena do Nizozemska a uzavřela se jinak, skoro mám chuť naučit se nizozemsky…

 

MONIKA „SLÍVA“ DVOŘÁKOVÁ (zástupkyně šéfredaktora – Sarden)

Nik Perumov: Letopisy zlomu (Triton)
Tenhle špalek, kterým by v případě potřeby šel možná zabrzdit i vlak, by určitě neměl ujít pozornosti všech pravověrných epično milujících fantastů. Je to krása nesmírná a přitom v ní (krom jména autora) nic ruského nenajdete. Odvěký boj dobra se zlem, zajímavé tradiční i netradiční rasy, neotřelé zápletky i hrdinové… je to klasická fantasy v nejlepším slova smyslu.

Stephanie Oakesová: Posvátné lži Minow Blyové (Host)
Není to tak úplně fantasy ani sci-fi, protože všechno, co se odehrává v knize, by se klidně mohlo stát. A díky tomu je příběh sedmnáctileté Minow tak mrazivý a sugestivní. Přišla nejen o ruce, ale i o celý svůj dosavadní život a hlavně o veškeré iluze. Zbývá už jen víra v lepší zítra. Tahle nenápadná kniha by si určitě zasloužila víc pozornosti, než kolik se jí dostalo.

Ann Leckieová: Impérium Rádč 2 – Ve službách Meče (Plus)
Můžu citovat z vlastní recenze? :-D
Ve službách meče není čtení pro každého a není to čtení do vlaku. Přesto trvám na tom, že trilogie Rádčská říše rozhodně stojí za přečtení nebo minimálně za pokus. Nabízí totiž velmi neotřelý pohled na mimozemskou civilizaci se zcela odlišnými principy společenské i biologické hierarchie než je ta naše pozemská. Nedá to sice úplně zadarmo, ale odměnou je detailně promyšlený a fungující vesmír v cizí galaxii. A co víc by si měl skalní fanda sci-fi přát?

 

FILIP GOTFRID (knihkupec, publicista)

Ian Tregillis: Milkweed 3 – Nutné zlo (Argo)
Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!)
Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)

 

ZUZANA „DALETTH“ HARTMANOVÁ (spisovatelka, šéfredaktorka webzinu Dagon)

Když se ohlédnu za loňským rokem, byl pro mě čtenářsky trochu slabší. Nejen že jsem nečetla tolik, jak bych si přála, ale i s ohledem na vydané knihy. O to víc mě mrzí, že jsem se ke konci roku nedostala k titulům, u kterých jsem tajně doufala, že by se do mého výběru TOP mohly dostat (namátkou třeba Hodiny z kostí, Ve stínu Rudé věže nebo Ctnosti králů). Pak se musím přiznat, že jsem z celé řady knih byla vyloženě zklamaná. Měla jsem co dělat, abych vůbec dočetla A zrodí se píseň, o Šesti vranách nemluvě – nepříliš povedený překlad a spousta chyb v textu knihu z výběru toho nejlepšího spolehlivě vyškrtly… Na druhou stranu vyšla i řada knih, které rozhodně stojí za přečtení, ačkoliv se do mého nejužšího výběru tří titulů nedostaly – například Kniha dohadů nebo Letopisy zlomu.

Mariam Petrosjanová: Dům, ve kterém… 3 – Prázdná hnízda (Mariam Petrosjanová)
O celé sérii Dům, ve kterém… nebylo řečeno mnoho, ačkoliv by mělo. Je to neotřelé, těžce interpretovatelné dílo, které stírá hranici mezi žánry. Obrací se na čtenáře netradičním způsobem a vyžaduje po nich značnou míru účasti a anticipace – bez toho se totiž může zdát, že knihám něco chybí. Když ale na tuto hru přistoupíte, dostane neuvěřitelný čtenářský zážitek. Jistě, trochu vyšinutý, ale přesto skvělý. Nejinak je tomu i v posledním svazku série, kde nechybí již dobře známá symbolika, přídech neskutečna, smysluplné nelogičnosti a těžko uchopitelná, depresivní atmosféra.

Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host)
Město mečů představuje zdařilou kombinaci detektivní a válečné knihy v netradičních a originálních kulisách s velice lidskými hrdiny. Jednotlivým charakterům se autor věnoval s veškerou péčí, kterou by si jistě postavy občas rády odpustily, vzhledem k tomu, jaké překážky jim jejich tvůrce staví do cesty. Ačkoliv je to celkem nezvyklé, Město mečů jako druhý díl svou kvalitou místy překonává staršího knižního sourozence. Laťka pro další pokračování je tak nastavena velice vysoko.

Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo)
Peter S. Beagle dokáže kouzlit se slovy. Opřede vás pavučinou lyrického vyprávění, v němž se snoubí symbolika s všedností každodenního života. Ačkoliv se jeho příběhy mohou zdát jednoduché a nekomplikované, skrývá se v nich hloubka. Pod zdánlivě triviálním povrchem se ukrývá silný příběh o strachu ze změny, odvaze tento strach překonat, o odhodlání, lásce a důvěře, o nalézání zázraků v běžných věcech. Autor znovu dokázal, že je výtečným vypravěčem, který vás dokáže dojmout i rozesmát (leckdy oboje zároveň), i když u nás mu zrovna moc knih nevychází.

 

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka Dětí noci)

Petra Stehlíková: Faja (Host)
Faja je napínavé pokračování románu Naslouchač, příběh z postapokalyptické budoucnosti, v němž se mísí magie a vyspělé technologie ve velice čtivém souladu a v němž autorka rozehrála fantastické dobrodružství plné nástrah se sympatickými hrdiny. 

Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub)
Temná hmota je sci-fi o cestování mezi dimenzemi. Autor skvěle a čtivě zpracoval představu o tom, jak i to nejnepatrnější rozhodnutí člověka ovlivní nejen jeho budoucnost, ale i jeho charakter. 

 

PETR HETEŠA (spisovatel)

Chuck Wendig: Nuly (Knižní klub)
Téma mi docela blízké – pár hackerů vymění vězení za roční spolupráci na vládním projektu. Problém, který vyhrotí situaci je o tom, jak velkou volnost dát umělé inteligenci, případně komu svěřit ovládací klávesnici. AI je schopna vstřebat a řídit tolik dat, že pokud se jí znelíbíte, tak je schopna vás velice elegantně zničit. Samotný nápad je lepší, než jeho zpracování, ale i tak je to čtení dobré.
 
Vladimír Sorokin: Manaraga (Pistorius & Olšanská)
Nádherně ulítlý postapokalyptický příběh. Příprava grilovaných pokrmů, kdy jako zdroj ohně slouží vzácné knihy světových klasiků (většinou ukradené ze zbytků knihoven)  a podle jejich světovosti se pak odvíjí chuť i cena připraveného jídla – to prostě může napadnout jedině Sorokina. Výborné.
 
Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub)
Zajímavé a docela poutavé zpracování alternativních světů a jejich souběžné koexistence. Trochu mi dělalo problém zachování paměti hlavního hrdiny při přestupu do alternativního života, ale jinak dobrý.

 

JOSEF HORKÝ (recenzent – Fantasy Planet)

Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr (Argo)
Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo)
Francois Boucq: Dobrodružství Jeronýma Moucherota (Crew)

 

JANA JŮZLOVÁ (spisovatelka, redaktorka)

Nepochybně mi nějaké skvělé knihy unikly nebo jsem je nestihla přečíst, ale z těch, které jsem přečetla, to bude Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon). Na autorské dvojici obdivuji schopnost strhujícím způsobem vyprávět příběhy svých hrdinů – ne nějakými květnatými nabubřelými stylistickými prostředky, ale prostě vyprávět o lidech, kteří sice stojí v situacích, v jakých nejspíš nikdo z nás nikdy stát nebude, ale kteří navzdory tomu čtenáře beze zbytku zajímají, protože se chovají srozumitelně a lidsky (s veškerou škálou od toho nejhoršího k tomu nejlepšímu, co „lidské“ chování může znamenat). 
Schopnost vyprávět velké příběhy je něco, co mi v současné literatuře (nejen žánrové) hodně chybí, a proto obrovské díky za Algor.  

 

JAKUB D. KOČÍ (spisovatel, výtvarník)

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů (Mytago)
Krátké vysvětlení (pro ty, kdo gamebooky možná neznají, neb jsou u nás trochu a neprávem opomíjené): Gamebooky miluju už od dětství. Je to většinou sf&f podžánr, ve kterém si čtenář užije dobrodružství skutečně na vlastní kůži. Knihu prochází a rozhoduje, co má hlavní protagonista udělat – stává se tak sám hlavním hrdinou. I mě, dyslektika, kdysi ku četbě přivedly z velké míry právě gamebooky, protože dokázaly udržet moji pozornost a já nad knížkou přestal usínat. Jde tedy mimo jiné o zajímavou doplňkovou učební pomůcku pro lidi, kteří mají podobné obtíže. Vřele vám gamebooky doporučuji.
Krátké hodnocení titulu: Vybral jsem Alenčinu noční můru, i když nejde o žádnou průkopnickou či „hodnotnou“ literaturu, hned z několika důvodů. Je to dobře napsaná kniha. Je to kniha postavená na známém literárním příběhu, ve kterém čtenář může vyzkoušet, kam by se populární hrdinka dostala, kdyby se v určitých situacích rozhodla jinak. Ve společnosti je docela zájem o různé alternativní výklady historie. Takové to „co by kdyby?“. A v neposlední řadě je to kniha od jediného českého nakladatelství, které se vydávání gamebooků (na kterých si vylámali zuby jiní a daleko větší) již několik let systematicky věnuje, za což mu jistě patří dík a pozornost!

 

VENDULA KREPLOVÁ (recenzentka – Dagon)

Pavel Bareš: Projekt Kronos 1 – Projekt Kronos (Host)
Výborný debut, který se na pohled tváří jako pouhý akční superhrdinský příběh (což rozhodně není málo), ale jakmile knihu začnete číst, brzy odhalíte, že v sobě skrývá ještě mnohem víc. Nejde o lehké čtivo, autor hodně skáče mezi různými místy a postavami, ovšem kniha vám to díky zajímavým hrdinům a vizi nepříliš zářné budoucnosti víc než vynahradí. Už se těším na pokračování.

Victoria Schwabová: NeObyčejní (Argo)
Superhrdiny prostě můžu a knihu jsem zhltla jedním dechem. Jde o zase trochu jiný náhled na tuto tematiku, hrdinové jsou zajímaví (byť ne nutně sympatičtí) a v knize není nouze o zabíjení ani brutalitu, takže já jsem spokojená. Tohle se rozhodně povedlo.

Peter McLean: Spálený muž 1 – Drake (Host)
Příběh ze staré školy, při jehož čtení jsem si vzpomněla na drsné a fascinující detektivky/gangsterky ze 30./40. let. Kniha celou dobu udržuje svižné tempo a hlavní hrdina je sympatický loser / nájemný vrah v jedné osobě. Jo, a navíc jsou tam démoni. Chci pokračování a chci ho hned!

 

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden)

Když jsem si pročítal, co jsem v uplynulém roce přečetl, zarazilo mě, že tam není ani jeden titul, který by mě skutečně uhranul. Na knihu, která na mě zapůsobí v síle loňských titulů jako Přibáňův opus Všechno je jenom dvakrát, Robinsonovy Roky rýže a soli nebo výjimečné Vyprávění nedávno zesnulé Ursuly K. Le Guinové (mimochodem, dvě z těchto tří knih jsem loni přečetl až po Knize roku Sardenu; na Ceny ASFFH jsem to naštěstí stihl), zatím čekám. Nejzásadnějším titulem loňského roku byl pro mě dlouho odkládaný rest, Plechový bubínek Güntera Grasse – a to sem samozřejmě nepatří. A pak jsou tu mraky knih, které jsem zatím nečetl, ač je mám doma. Namátkou třeba Andersová: Všichni ptáci na nebi, Hlávka&Vybíralová: Algor 3, Willisová: Slyším tě všude, Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká, Cch'-sin: Problém tří těles…

Teď to vypadá, že jsem z fantastiky za loňský rok nic nepřečetl. Taky mám ten pocit. Z toho, co jsem četl, vybírám následující:

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Nemám rád horory. Bojím se u nich – a zfilmovaný HEX bych určitě vidět nechtěl. Přestože třeba úvodní scéna je kouzelná a vtipná (!!!). Román ale především ukazuje to, co každý vynikající horor. Že ta největší monstra jsou lidé.

Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr (Argo)
Zvláštní kniha, obtížně uchopitelná, čtenář nesmí pátrat po logice, na kterou jsme zvyklí. Usouvztažnění věcí, událostí, dějů je nejednoznačné, vše je v mlze. Ishiguro provádí čtenáře základními otázkami života: kdo jsme? čím jsme tvořeni? jak moc nás utváří naše minulost a naše vzpomínky? A je to brilantně, nádherně napsáno.

Leonard Medek: Dobrodruh 4 – Ďáblova obrazárna (Straky na vrbě)
Do třetice váhám: Projekt Kronos, čtvrtý Franta Franta, nebo návrat do Jižní Zóny? Každý text je jiný, Projekt Kronos sází na akci a zajímavé prostředí, VanderMeerova Autorita na zvláštní atmosféru a nejasnost toho, co je realita a pravda… ale vyberu si Leonarda Medka. Mám rád to, jak zachází s jazykem, a jak prostě umí napsat dobrý příběh, který je zároveň poctou dobovým textům.

 

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (literární historik – Univerzita Pardubice)

Leonard Medek: Dobrodruh 4 – Ďáblova obrazárna (Straky na vrbě)
Je to vlastně stále to samé, ale právě v tom tkví autorova síla – na okraji „velkých dějin“ (reálie má Medek jako obvykle dobře prozkoumané) se odehrávají příběhy jak vystřižené z dobrodružných magazínů této epochy, takže velmi zábavný metatext. Příjemně odlišné od obvyklého pojetí historické fantasy jako pseudostředověké rytírny.

Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!)
Nepatřím k těm, kteří tohoto autora takřka adorují, nemohu ale popřít, že jeho povídky jsou opravdu velmi sugestivní (mimochodem spíš než na Lovecrafta podle mne navazuje na Ambrose Bierce). Čtenářský zážitek umocňuje výborný překlad a invenční grafické zpracování knihy.

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Skvělý důkaz toho, že velmi tradiční a mnohokrát zpracovaný motiv lze zpracovat invenčně a se značnou dávkou realistické přesvědčivosti. Hrůza přicházející zevnitř přebíjí veškeré vnější efekty. Bál jsem se opravdu hodně.

 

MÍLA LINC (spisovatel, knihovník, publicista)

Mohou se nominovat i vlastní knížky? Moje přebujelé ego totiž nenapadá nic lepšího než skandovat „Linc! Linc! Linc!“ (a to tak hlasitě, že to je z Prahy slyšet až do Brna).

Ale zcela objektivně, když nad tím přemýšlím, pokud je Projekt Kronos (Pavel Bareš: Projekt Kronos 1 – Projekt Kronos, Host) z roku 2017, tak hlasuji pro ten. 

 

VERONIKA MAHDALOVÁ (recenzentka – Sarden)

František Kotleta: Spad 2&3 – Poločas rozpadu; Rázová vlna (obojí Epocha)
V roce 2017 rozhodně nešlo minout návrat bruntalského řezníka na scénu, který vlastně technicky započal už na konci roku 2016 s vydáním knihy Spad. Jeho dvě pokračování, která se na policích knihkupectví objevila v loňském roce dokázaly, že František Kotleta nejenže na to pořád má, ale je schopen napsat konzistentní postapo příběh začínající v naší sice radioaktivitou spálené, ale pořád rodné hroudě, s nemalou dávkou hrdosti a lásky k vlasti, ale hlavně k lidstvu a životu samotnému. 

Nik Perumov: Letopisy zlomu (Triton)
Druhým želízkem do ohně je epický fantasy výpravný epos Letopisy zlomu ruského autora Nika Perumova, ke kterému není, co dodat, protože je třeba si to jednoduše zažít.

 

PETRA DRAGITA MACHOVÁ (spisovatelka, recenzentka – Dagon)

Sabaa Tahirová: Jiskra v popelu 2 – Plamen v temnotě (Host)
Pokračování Jiskry v popelu mě příjemně překvapilo. Je víc akční, temné a často nepředvídatelné. Četla jsem ho jedním dechem, autorka umí překvapit. Laia a Elias mají co dělat, aby si zachránili holý krk, natož aby ještě osvobodili Laina bratra z vězení. Když se do toho zapojí nadpřirozené bytosti, nemají hrdinové jistou budoucnost.

Zuzana Hartmannová: Noční labuť (Gorgona Books)
Na nekromantku Nix jsem se velmi těšila. Dostala jsem hrdinku od rány, která se s nikým nepáře, je lidská a přirozeně i chybuje. Po kouscích tak můžeme objevovat Nixinu záhadnou minulost, která v mnohém osvětlí její jednání a náhled na svět. Bavilo mě sledovat její dobrodružství a držela jsem jí palce v napjatých chvílích. Když se spojí magie a lehce výbušná povaha, problémy na sebe nenechají čekat. Rozhodně jsem Noční labuť nečetla naposledy a napjatě očekávám pokračování.

Alwin Hamilton: Poušť v plamenech 1 – Poušť v plamenech (Cooboo)
Svěží fantasy western, jízda od začátku do konce. Tak bych popsala Poušť v plamenech. Jedná se o jedno velké dobrodružství, které se až do konce nezastaví. Smála jsem se a napjatě otáčela stránky, jestlipak hrdinové znovu najdou správnou cestu. Celková atmosféra je jednoduše kouzelná, plná džinů a divokých pouštních koní. Oddechová kniha na jedno odpoledne, jak má být.

 

LEONARD MEDEK (spisovatel)

Vzhledem k tomu, že co jsem z loňské produkce četl, měl jsem - stejně jako loni i předloni – v rukou coby korektor, jsem předem diskvalifikován... Nebýt toho omezení, vypíchl bych Tři bábiny kobyly od Mertlíkové. Nejsou sice ambiciosní opus magnum jako třeba Svobodové Přemyslova krev, ale sedly mi svou pohodovou laskavostí. A laskavé knihy jsou v dnešních časech vzácné.

 

FRANTIŠEK MEJSTŘÍK (recenzent – Vlčí bouda)

Thomas Olde Heuvelt: HEX (Argo)
Hororová kniha HEX se dosahem přibližuje Kingovu znamenitému románu Řbitov zviřátek a bere si za námět obdobný motiv. Když proškrtám určité věci či vyleju omáčku kolem a půjdu až na dřeň, tak mi nakonec zůstane cosi mrazivé. Oním tématem je onemocnění duše dospělého jedince a ne/uzdravení se ze ztráty blízkého. Jistě je přirozené, že nám časem odejdou babička s dědou, rodiče, ale vlastní děti by nás neměly ve frontě na věčnost předběhnout. Je to nepřirozený a naprosto nepopsatelný duševní otřes. Vlastně jenom při té představě tuhne v žilách krev a nejsem si ani jist, zda se dá s podobnou ztrátou vůbec někdy smířit.
HEX nabízí čtenáři kombinaci temného novověku a soudobých nejmodernějších technologií, aplikací, a jiných udělátek, které používají novodobí krotitelé duchů, jako exorcista kříž. Leč marně.  Stačí banální výpadek elektřiny a dřímající duch nás přesvědčí o naší domýšlivosti.
Nizozemský spisovatel Thomas O. Heuvelt také eroduje pevné mantinely mezi zdravým rozumem a absolutním šílenstvím. A ať si už myslíte cokoliv, věřte, že ona hranice je nesmírně křehká. Závěrem, abych to nějak uzavřel, Řbitov zviřátek Stephena Kinga považuji za jeden z nejděsuplnějších hororů všech dob a HEX můžete klidně brát jako volné pokračování s neklesající kvalitou. Hrůza má nové alias, je to HEX!

Liou Cch'-Sin: Vzpomínka na Zemi 1 & 2 – Problém tří těles; Temný les (obojí Host)
Svět se hned několikrát otřásl. Poprvé se citelně zachvěl, když lidstvo učinilo šokující poznání, že není v nekonečném vesmíru samo. Podruhé, když bylo nade vší pochybnost prokázáno, že mimozemská civilizace není člověku přátelsky nakloněna a hodlá naší Zemi obsadit, přičemž tu pro nás nezbude místo. Jsme pro ně pouhý hmyz a další otřesy mají přijít…
Čínský spisovatel Liou Cch'-sin zavádí čtenáře do Říše středu a nechává ho poznat její minulost, přítomnost a v neposlední řadě nastiňuje budoucnost, kdy má Čína a její pokorný lid sehrát zásadní roli. Obsahem obou knih není pouze ústřední ČLR, ale i geopolitický přesah, neboť je nad Slunce jasné, že mimozemské falangy nebudou rozlišovat mezi soudruhy a pány kapitalisty. Jednoduše, nájezdníci nás hodí do stejného pytle a tak bude třeba sjednocujícího úsilí napříč celým světem a vystoupení jako jednotné rasy, jinak je s námi ámen.
Liou Cch'-sin rozezvučil na listech svých knih nadpozemsky božský chór, který rezonuje zvukem jeho inteligence, enormní znalostí, východní filozofií, širokým rozhledem, analytickým smýšlením a vtipem, jako jeden hlas. To vše šmrncnuto originální invencí se špetkou nutné akce, dává dohromady jedinečný literární zážitek. Evropský čtenář rozpozná v textu analogie a odkazy směřující k naší kultuře, myslitelům a potěší ho spisovatelův neskrývaný obdiv ke kolébce současného vědění. Stejně tak autor vzhlíží k západním vědcům či literátům, kteří definovali žánr sci-fi (Asimov, Clarke a jiní). Nepochybuji ani na chvilku o tom, že sága ukrývá jinotaje, jež spíše pochopí rodilý obyvatel dálného východu, než kovaný středoevropan. Ápropos, druhý díl trilogie (Temný les) předčil i náramnou první část s názvem Problém tří těles, což je úkaz ojedinělý a vzácný asi tak, jako dvakrát v životě spatřit Halleyovu kometu. Bude platit do třetice všeho dobrého?

 

KATEŘINA „CZISTOSLAVA“ NETUŠILOVÁ (recenzentka – Děti noci)

Mariam Petrosjanová: Dům, ve kterém… 3 – Prázdná hnízda  (Fragment)
Patrick Ness: Volání Netvora (Slovart; v jiném překladu vyšlo r. 2012)
Robert Jackson Bennett: Božská města 2 – Město mečů (Host)

 

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, editorka, recenzentka)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host)
Možná se nejedná o nejlepší kus loňského roku, ale úvodní svazek trilogie Vzpomínka na Zemi čínského autora Liou Cch'-sina rozhodně patří mezi ty nejzajímavější. Více v mé recenzi pro web XB-1. Loni stihl vyjít i druhý díl, Temný les.

Karolina Francová: Purpurová noc 1 – Ve stínu Rudé věže (Brokilon)
Nový román známé Karoliny Francové rozhodně stojí za pozornost, jen se obávám, že vzhledem k vydání těsně před Vánoci se zatím nestihl dostat k mnoha čtenářům a členům ankety. Fantasy se odehrává ve světě blízké budoucnosti poté, co český mág přivedl zpět na svět mocnou magii, a bravurně kombinuje mýtické bytosti, technologický svět, dilemata a problémy vzniklé příchodem magie, velkolepou akci i komorní dramata. Těším se na pokračování. 

Jeff VanderMeer: Jižní Zóna 2 – Autorita (Argo)
Loni vyšly druhá i třetí část pozoruhodné trilogie Jižní zóna od Jeffa VanderMeera, Autorita a Adaptace. Každý svazek je úplně odlišný – a každý skvělý. Recenze zde.

Ještě bych ráda „mimosoutěžně“ zmínila pár dalších knih, které podle mého určitě stojí za pozornost. Série Algor od Jana Hlávky a Jany Vybíralové se dočkala třetího svazku, Pomníků zimy, a zajímavě se rozvíjí. Vyšla druhá část vynikající rádčské trilogie Ann Leckieové, Ve službách meče. Ctnosti králů od Kena Liu jsou vynikající fantasy plná úžasných vynálezů, přelétavých bohů a krutých válek. Také jsem slyšela dost chvály na novinky od Becky Chambersové (Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu) a Lairda Barrona (Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká). Na rozdíl od předchozích zmíněných knih jsem se k těmto dvěma ale ještě nedostala, a tak jde zatím čistě o doporučení „z druhé ruky“. Za pozornost stojí i nová sbírka Františka Novotného, Hvězdné hry. A pokračovat by se mnoha českými i zahraničními autory dalo ještě dál...

 

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, nakladatel)

1. Neal Stephenson: Barokní cyklus 2 – Zmatení (Talpress)
I když... je to vlastně fanastika? Je to spíš historický román okořeněný něčím, co se patrně nestalo... ale kdo ví? Rozhodně respekt před Stephensonem a jeho znalostmi... a Talpressem, že dvojku vydal.

2. Brian Staveley: Kronika netesaného trůnu 2 – Prozřetelnost ohně (Fantom Print)
První díl byl čtivý, ale v podstatě klasika. Tohle jde výš. Tři sourozenci, každý cvičený v jiném oboru, se snaží pomstít smrt svého otce. Jenže každý jede sólo, a přestože mají všichni v podstatě stejný cíl, jejich cesty se rozchází, každý má trochu jiné informace, prožitky a už pomalu nejsou schopní pochopit motivace těch druhých a akceptovat kompromis. (Škoda, že to třetí díl trochu pohřbil a zahrál do autu…)

 

ZDENĚK RAMPAS (prezident ČS fandomu, šéfredaktor – Interkom)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host)
Karolina Francová: Purpurová noc 1 – Ve stínu Rudé věže (Brokilon)
Ian Tregillis: Milkweed 3 – Nutné zlo (Argo)

 

ZUZANA ŘEHÁKOVÁ (redaktorka – Děti noci)

Ilona Andrews: Kate Daniels 9 – Magie spojuje (Fantom Print)
Victoria Schwab: NeObyčejní (Argo)

 

ALENA TOMÁNKOVÁ (knihovnice, bloggerka)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles (Host)
Siri Pettersenová: Havraní kruhy 2 – Plíseň (Host)
Leigh Bardugo: Šest vran 1 – Šest vran (Fragment)

Ráda bych zmínila celou trilogii Havraní kruhy norské autorky Siri Pettersen, protože mě opravdu velmi zaujala (série i autorka). Nominuji však pouze její prostřední díl, a to nikoli proto, že by ten závěrečný byl horší, ale proto, že právě v Plísni autorka dokázala vykročit z očekávaného rámce vysoké fantastiky, díky čemuž se z druhého dílu nestalo jen překlenutí mezi úvodem a závěrem. Druhý díl mnoho čtenářů zklamal, přitom podle vlastních slov autorky je právě tento její nejoblíbenější.

 

LUKÁŠ VANÍČEK (recenzent – Dagon)

František Kotleta: Spad 2 – Poločas rozpadu (Epocha)
Poločas rozpadu rozhodně není „jen“ druhým dílem trilogie. Naopak. První výlet bruntálského řeznického spisovatele do postapo světa – Spad – byl takový nemastný, neslaný. Průměrný je slovo, které jej vystihuje. Jaké bylo mé překvapení, když Poločas rozpadu byl od první stránky plnohodnotnou, napínavou a neskutečně zábavnou akční jízdou, od které jsem se nedokázal odtrhnout. Kotletovi se podařilo vytvořit silného a nebezpečného protivníka, že čtenář po celou dobu cítí nervózní mrazení v zádech, jak naléhavá je hrozba, kterou představuje. Díky tomu jsou činy ústřední party hrdinů o to hrdinštější, čtenář jim více drží palce a více se raduje z jejich vítězství.

Daniel Tučka: Pelyněk 1 & 2 (Straky na vrbě)
Romány Daniela Tučky plně splňují označení steampunkové. Jsou v nich vynálezy, varianta na viktoriánskou Anglii, trocha magie i tajemno a hlavně – originální a živý příběh plný jedinečných postav, které nepůsobí jak zkopírované z filmů a jiných knih. Už první díl čtenáře zavede na výpravu za tajemným ostrovem, rozdá karty, kde nepůjde o nic jiného, než samotné přežití lidské rasy, a představí hrdiny i zákeřné nepřátele, kteří se neštítí ničeho. Položí také řadu otázek, na které budete chtít znát odpovědi, a ve stejném duchu pokračuje i druhý díl. Za to patří nakladatelství Straky na vrbě veliký dík, že vydaly dva romány ze tří v jednom roce, a čtenáři si tak mohli užít hned dvojitou porci románu, který nepovažuje steampunk jen za kulisy.

Jindřich Rohlík: Brány Skeldalu 2 – Bílá věž (Straky na vrbě)
Do třetice znovu Straky na vrbě. Ty loni vydaly také pokračování Bran Skeldalu – Bílou věž. Díky tomu mohl Jindřich Rohlík v roli autora konečně popostrčit váhající a na startu stále přešlapující příběh z první knihy kupředu, aby se rozeběhl naplno. Kdo někdy hrál původní počítačovou hru Brány Skeldalu nebo nějaké dobrodružství v Dračím doupěti, při čtení Bílé věže si bude připadat jako doma. V jaké jiné knize se v dnešní době vyskytují jako nepřátelé skřeti? Pokud k tomu připočteme i pratchettovský humor a konečně děj, který se ubírá od bodu A k bodu B (doslova), máme výborné čtivo.

 

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka, recenzentka, knihovnice)

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na Zemi 2 – Temný les (Host)
Boris Hokr – Leoš Kyša (eds.): Ve stínu Říše (Epocha)
Jana Rečková: Nezdejší (Straky na vrbě)

LiteraturaKniha rokuKniha roku SardenuSardenFantasy PlanetVlčí boudaDagonDěti nocipublicistika
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Neil Gaiman, Severská mytologie

Wed, 02/21/2018 - 07:54

Velký spisovatel si plní malé sny.

Tak nějak by se dala popsat Severská mytologie, nejnovější kousek zbožňovaného Neila Gaimana, po kterém se okolo Vánoc v knihkupectvích jen zaprášilo. Tedy, po tom kousku, ne po Gaimanovi. Ještě bychom mohli dodat „protože může“ a recenze je hotová. Cože, vám to nestačí? Nu dobrá, pojďme se o tom tedy trochu pobavit…

A začněme od konce: proč „protože může“? Důvod je jednoduchý – vikingové jsou v poslední době děsně sexy. Marvelovský Thor je na světě už nějaký ten pátek, v kinech se ale kladivem ohání až v posledních letech. Seriál Vikings si úspěšně odbývá pátou řadu. Island se stal populární turistickou destinací. A sám Gaiman si tatíčka Ódina půjčil už pro Americké bohy. Zkrátka se zjistilo, že příběhy severské mytologie jsou nejenom relativně snadno dostupné, ale také snadno adaptovatelné a divácky přitažlivé.

Neil Gaiman jakožto onen „velký spisovatel“ skutečně může – má záruku, že o knihu s jeho jménem na obálce se lidi poperou. A když spojíte Gaimanovo jméno s takovou tematikou (a opravdu povedenou grafikou)? Naprostý trhák. Jenže pak přichází obsah a ty „malé sny“.

O Severské mytologii se nedá říct, že by byla špatná. Ale ani se nedá říct, že by byla dobrá. Je to trochu oříšek, protože v tomhle případě víc než jindy záleží na čtenáři. V zásadě můžete ke knize přistupovat ze dvou výchozích pozic: pokud znáte Tóra, Ódina a Lokiho jenom z kina, případně jste se s nimi setkali ještě jinde v popkultuře, ale zároveň byste o nich rádi věděli víc, existuje slušná šance, že Severská mytologie poputuje na výsadní místo ve vaší knihovně. Konečně se trochu vyznáte ve všech těch kuriózních příbězích a budete se moci před přáteli na příštím díle Thora vytahovat, že víte, jak přišel Ódin o oko a že Loki je matkou osminohého koně Sleipniho.
Tou druhou možností je, že vám něco říká jméno Snorri Sturluson, Eddu máte přečtenou několikrát oběma směry, občas listujete staroseverskými ságami, ve volném čase prohráváte v Yggdrasilu a možná jste dokonce navštívili Reykholt, kde má Snorri sochu a jezírko, ve kterém se koupal, když přemýšlel. Dobře, to zní trochu extrémně, ale věřte mi, že ani takový člověk nemusí znát příběhy severské mytologie zrovna nazpaměť. A přesto měl při čtení pocit, že mu Severská mytologie příliš nedává…

A přitom by mohla, velmi snadno! Gaiman se však zřejmě rozhodl, že se chce co nejvíc přiblížit strohému stylu mytických vyprávění a ság. Záměr je to chvályhodný, bohužel se ale ukázalo, že moderní spisovatel takového stylu nejspíš dosáhnout nemůže. Původní mýty (zapsané do konce 19. století) mají svoje neopakovatelné kouzlo a nepodobají se ničemu jinému, s čím se člověk v literatuře může setkat. Přiblížit se tomuto stylu dokázal asi nejlépe Robert Holdstock, ale ten si z větší části vytvořil vlastní mytologický systém. Gaiman se snaží převyprávět příběhy, které jsou zaznamenané jinde a které se navíc docela slušně drží v obecném povědomí. Což by problém nebyl, problém je, že přidává naprosté minimum vlastního obsahu – a to je škoda. Zrovna Neil Gaiman a jeho osobitý rukopis by mohl do příběhů o bozích Ásgardu přinést svěží vítr a vytvořit kultovku, to se ale bohužel nestalo.

Severská mytologie se čte jedním dechem – nejen, že má díky marketingovým strategiím velká písmena a spoustu zbytečně volných stránek, ale je napsaná svižně a bez zdlouhavých odboček. Takže v konečném důsledku opravdu záleží hlavně na čtenáři, jeho kulturní encyklopedii a přístupu: buď si knihu přidáte do sbírky Gaimanových skvostů, nebo ji za pár hodin zhltnete a necháte projít myslí, aniž by tam zanechala výraznější stopy.
 

Neil Gaiman, Severská mytologie
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2017
Překlad: Viola Somogyi
Počet stran: 254
Cena: 298 Kč
Autor obálky: Neil Johnston
ISBN: 978-80-257-2311-1

 

LiteraturaRecenzeN. GaimanMytologieArgo
Categories: Vector Graphic

Modrá Crew 5: Třetí zákon III - IV

Tue, 02/20/2018 - 06:32

Páté číslo Modré Crwe obsahuje dokončení francouzského komiksu Třetí zákon, konkrétně se jedná o Knihu 3: Lukáš aneb Dech býka a Knihu 4: Jan aneb Den havrana. Ve srovnání s předcházejícími čísly je o poznání rozměrnější. Sympatické je, že cenu tato skutečnost nijak neovlivnila. Příběh plynule navazuje na události z předchozího čísla. Hlavní hrdinové inkvizitor Marburk, okouzlující schovanka Elisabeth a jejich spojenec Trevor byli zajati ve Stornwallu, nezůstanou tam však dlouho a závod o tajemný svitek vedoucí k absolutnímu poznání světa pokračuje dál. Čtenáři se dostává bohatou měrou soubojů, putování hlavních hrdinů, luštění záhad i velkolepé finále. Patřičně zamotaný příběh propletený mnoha zvraty je ve druhé polovině až příliš fantazijní.

Větší prostor v tomto dílu dostávají templáři, je vysvětlen důvod jejich vzniku v souladu s komiksovým dějem. Čtenář nemusí být fundovaný historik, aby ho lehce zaskočilo, že k přesunu po moři templáři používají vikinské lodě. Sympatickou vsuvkou je lokalizace části děje do českého království, to český čtenář hned zbystří a začne prohlížet jednotlivé panely o to důkladněji. Děj v Čechách, respektive v Praze, je zachycen na půl stránce, značně minimálně, přesto potěší.

Kreslíř Alex Alice pokračuje ve vysoce nastavené laťce z minula, obzvlášť působivé jsou jeho obálky. Mě osobně závěr příliš nezaujal, ale zase ne natolik, abych netoužil po přečtení dalšího čtyřdílného pokračování Třetího zákonu 2. Komiks Třetí zákon, který ve Francii vyšel poprvé v roce 1997, přinesl autorům totiž takový úspěch, že napsali další čtyřdílné volné pokračování v roce 2010. Třeba se někdy dočkáme jeho vydání i u nás.
Koncept vydávání Modré Crwe je zachován i nadále, tj. o dalších číslech rozhodují výhradně předplatitelé. A ti rozhodli o tom, že v šestém a sedmém čísle bude vydán Dlouhý John Silver od stejného autora – Xaviera Dorisona. 


Modrá Crew 5: Třetí zákon III - IV
Scénář: Dorison, Xavier
Kresba: Alice, Alex
Nakladatelství: Crew
Rok vydání: 2017
Počet stran: 136
Rozměr: 260 x 190 mm
Provedení: Brožovaná
Cena: 249,- Kč
 

KomiksModrá CrewTřetí zákonX. DorisonA. AliceCrew
Categories: Vector Graphic

Black Panther, příběh jednoho otloukánka

Mon, 02/19/2018 - 07:54

Black Panther se v rámci filmového univerza Marvelu představil v Občanské válce, kde si tak trochu udělal hon na Winter Soldiera a teď konečně přichází ve vlastním filmu. Nejlepší na něm je, že funguje mimo rámec tohohle komiksového světa, což dělal třeba už Ant-Man. Jenže Black Panther není primárně příběh o superhrdinech (tady se nabízí otázka, jestli jím vlastně je, tedy v tom klasickém smyslu slova). Celý příběh se točí především kolem wakandské královské rodiny a jejího temného tajemství, které jako kdyby pocházelo z antických tragédií, a které postupně vyplave na povrch a ovlivní životy všech obyvatel téhle země. Právě vztahy mezi členy rodiny jsou v tomhle příběhu to nejzajímavější. Po celou dobu máte hodně silný pocit, že se díváte na perfektní rodinné drama.

Nejsilnějším tématem, které filmem rezonuje, je příběh otloukaného outsidera, který hledá svoje místo pod sluncem. V tomhle ohledu zvládl svoji roli Michael B. Jordan na výbornou a po Creedovi ukazuje, že tenhle typ postav mu naprosto sedne. Vedle toho se jimi ale vinou otázky, které se týkají utlačování africké komunity nebo poskytnutí humanitární a technologické pomoci slabším lidem.
Fanoušci fantastiky se ale nemusí bát. Wakanda objevuje v marvelovském světě zatím neznámé území. Dostáváme se do světa, kde se mixuje technologie se starými rituálními tradicemi. V jednom záběru tak svištíme futuristickými kulisami a v tom dalším sledujeme prastarý zápas, jehož cílem je obhájení královského titulu. Zkrátka hotová slast pro oko. Po dlouhé době svět, ze kterého se vám nebude chtít odejít. Ani se vám nebude chtít věřit, že Wakanda je na Zemi a dá se do ní dostat letadlem, nikoliv skrz skříň. Taky je tu spousta nejrůznějších akčních scén, které sice nejsou tak dobré jako ve Winter Soldierovi, ale koukat se na ně dá. A samozřejmě dostanete velké finále, které ale působí trochu přepáleně, ale zkrátka k marvelovkám už tak trochu patří.
Ve výsledku tu máme film, z kterého fanoušci klasických marvelovek nejspíš radostí skákat nebudou, ale hlavně ostatní by si tentokrát mohli přijít na své. Takhle mnohovrstevnatý komiksový snímek tu nebyl už dlouho.

Black Panther
Režie: Ryan Coogler
Scénář: Ryan Coogler, Joe Robert Cole
Hudba: Ludwig Goransson 
Hrají: Chadwik Boseman, Michael B. Jordan, atd.
Stopáž: 134 minut
Hodnocení: 70%

 

Black PantherAvengersMarvelDisneyFilmR. CooglerCh. Boseman
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: Gotham Central 2

Mon, 02/19/2018 - 00:00

Nakladatelství BB Art vytáhlo minulý týdne z tiskařského lisu druhé pokračování komiksovky Gotham Central. Šašci a blázni jsou tu a dožadují se vaší pozornosti!!! Soutěžili jsme už o první díl a ode dneška máte možnosti vysoutěžit si ten druhý.  Co si pro vás připravili Ed Brubaker, Michael Lark a Greg Rucka? Stačí když nám odpovíte, začarujete štěstí a můžete si to zjistit sami!

Tato komiksová série již byla ověnčena mnoha cenami...

Jak zní celý název některé z cen, kterými se tato série může pochlubit?

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 25.2.2018, do předmětu napište Šašci a blázni a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefonní číslo. Těšíme se na vaše odpovědi.

 

SoutěžSoutěžeGotham CentralBB art
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství Epocha

Fri, 02/16/2018 - 11:11

LAURELL K. HAMILTONOVOU proslavila u nás i po celém světě bestsellerová série Anita Blakeová – lovkyně upírů. Během jejího psaní autorka dostala nápad na novou ságu – a zrodila se rusovlasá princezna MEREDITH GENTRYOVÁ, která na začátku příběhu pracuje jako soukromé očko v Los Angeles v oddělení pro nadpřirozené případy. A že o ně ve světě, kde vedle lidí žijí všemožné druhy kouzelných bytostí, není nouze. Merry, která v sobě má malou příměs kouzelné krve, je však ve skutečnosti princeznou Temného království a má nárok na trůn. Jenže ne každý by ji na něm rád viděl. Proto utekla do lidského světa a skrývala se pod falešnou identitou.
Série Merry Gentry začíná ve chvíli, kdy je její tajemství prozrazeno. Merry se vrací ke dvoru a musí čelit mocenským pletichám, v nichž sex a láska jsou jen nástroji k dosažení vyšších cílů. Zachovat si důstojnost a zůstat věrná svým citům a zásadám není snadné, když Merry na každém kroku jde o holý život… A jak intriky nabývají na síle a proti sexy rusovlásce se začínají obracet i její nejbližší, začíná se hrát nejen o něj, ale o osud celého světa…

Anotace:

„Zemři pro mě, Onilwyne. Zemři pro mě a dodrž svůj slib.“ Jeho meč mu vyklouzl z prstů. „Pokud mě dokážeš zkrvavit, dokážeš mě i zachránit.“ „Zabil bys mě i mé nenarozené děti. Proč bych tě měla zachraňovat?“ „Kvůli lítosti,“ pronesl a jeho oči začaly hledět trochu stranou od míst, kde jsem stála. Ucítila jsem růže a slova, která vyšla z mých úst, nebyla má. „Jsem temná bohyně. Jsem ničitelka světů, jsem tváří měsíce, když se vytratí všechno světlo. Mohla jsem k tobě přijít, Onilwyne, v podobě světla, jara a života, ale tys na sebe přivolal zimu a ve sněhu se neskrývá žádná lítost. Je v něm pouze smrt."

Princezna Merry se zotavuje z únosu a následného útěku z dvora šíleného krále Taranise. Nemocniční klid však nemá dlouhého trvání a přichází další útok na její život. Útok, který Merry hluboce zasáhne, protože proti ní obrací její nejbližší. Přes krvavou pomstu a podporu svých nejbližších milovaných mužů princezna ví, že nyní se nesmí zastavit. Vrací se do říše kouzel, aby se postavila svým nepřátelům, kteří ani zdaleka nečekají se založenýma rukama. Osudový střet se blíží a proti sobě stanou nejen meče a kouzla, ale i moderní vojenská technika. Tenhle boj se totiž už dávno netýká jen jednoho světa a Merry tak má ve svých rukou další osud všech kouzelných bytostí i lidí…

Kniha Doušek temnoty je k dostání na pultech knihkupectví od února 2018. Čtenáři si ji ale mohou pořídit i na knižních e-shopech, s 25% slevou přímo na stránkách Nakladatelství Epocha: http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=826, kde naleznete další informace.

Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

Info o knize
Doušek temnoty (Meredith Gentryová 7) / Autorka: Laurell K. Hamiltonová / Překlad: Dominika Moulíková / Obálka: foto Jakub Jíra, grafická úprava Lukáš Tuma / Formát: vázaná s přebalem, 130x194 mm / Vydání: první / Počet stran: 344 / Cena: 325 Kč (na www.epocha.cz 244 Kč) / Nakladatel: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) / ISBN: 978-80-7557-068-0
http://www.facebook.com/fantastickaepocha
https://www.facebook.com/anitablakeova

O Nakladatelství Epocha
Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica.
Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha.
Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

 

EpochaFantastická EpochaL. K. HamiltonMerry Gentry
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Bublifuk 8: Namydlené vynálezy

Wed, 02/14/2018 - 07:54

Bublifuk 8 s podtitulem Vymydlené vynálezy se nám naposledy ukazuje tak, jak ho známe. Oblíbené komiksy končí své dějové linky a to třeba tím, že se zapíšou do historie nebo velkou robotí bitvou.

Právě Fernando a Stella vstupují do historie. Pomáhají na pouti, která přijela do města, a mistr Leonardo od nich chytá nápady na své další výtvory – a že jich je tentokrát hromada. Právě mistr Leonardo ale odjíždí zpátky do Milána, a tak se musí s našimi hrdiny rozloučit.
Následují dva krátké příběhy. Vynálezce Alva je nespokojený s letošní zimou. A kdo by nebyl, když nikde není ani vločka. Zachrání nás Alvův ledovač, abychom si mohli aspoň zabruslit – ne každý z toho ale bude mít radost. Po Alvovi jsou tu Biblické příběhy tentokrát s Babylonskou věží. Tahle báje je všeobecně známá, ale je v ní poučení pro děti, které příběh ještě znát nemusí.
Roboti Píp & Půp se s námi taky loučí a to v epickém stylu. Ve stylu bojových her se do sebe v oceánu pouštějí dva obří roboti a bojují za záchranu lidstva. Nekončí ale jen obyčejnou rvačkou, přináší taky zprávu o lidech jejich myšlení.
Tři mušketýři zahajují svou poslední kapitolu šermířským soubojem, který se jen hemží referencemi na pátou epizodu Star Wars. I když je D’Artagnan v pořádném maléru, Petr Kopl pořád vtipem nešetří, a hlavně grimasy kardinála rozesmějí leckterého čtenáře.
Poslední komiksy jsou Hilfréd Hubertus Babočka a Piráti na suchu. Péťa s Péťou se vrátili strojem času do minulosti a pomáhají zachránit svého strýčka před zlým hrabětem a jeho robotem. Konečně se tak stávají součást ídobrodružství, o kterém doteď jen slýchali. Piráti na suchu už mají pro změnu opuštěného ostrova plné zuby a nejradši by své dva roky prázdnin ukončili. A s trochou štěstí se jim to snad podaří.
Bublifuk ve své nynější podobě končí a další sešit pro nás naservíruje nové příběhy. Některých nynějších bude škoda, protože udržovaly dobré tempo a byly zábavné. Na druhou stranu třeba Roboty Pípa & Půpa oželím ve prospěch něčeho přehlednějšího. Namydlené vynálezy ukončily dějové linky Bublifuku se vší ctí.

 

Bublifuk 8: Vymydlené vynálezy

Sestavila: Klára Smolíková

Nakladatelství: Triton

Vazba: Sešit

Počet stran: 36

Rozměry: 170 x 240 mm

Rok vydání: 2018

Cena: 55 Kč

KomiksBublifukTritonSarden čte dětemK. SmolíkováP. Kopl
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Anthony Del Col, Assassin's Creed 3: Návrat domů

Mon, 02/12/2018 - 02:03

Třetí díl komiksové série o boji mezi řádem Asasínů a Templářů nás přivádí na ostrov tajné asasínské základny. A jak to s každou skrýší bývá, v zájmu akčnosti příběhu musí být zcela stupidním způsobem odhalena. Ale k tomu se dostanu.
Ve vedení řádu jsou spory o budoucí úloze Asasínů. Mají zůstat pozorovateli, nebo se stát aktivním společenstvem se sítí agentů?. Do nestabilní situace, navíc podpořené úspěchy Templářů, přibude ještě jeden problém. Na ostrov je dopravena vnučka jedné z nejvyšších představených bratrstva Charlotta De La Cruzová.  Měla by být jako naprostý nováček zasvěcena do všech probíhajících akcí?
Právě její nezkušenost a ukvapenost následně vede k neuposlechnuti rozkazu a tím zavinění odhalení základny. Se sérií Assassin's Creed mám v komiksovém podání docela problém z důvodu nesympatičnosti charakterů, což jsem zmiňoval již v předchozí recenzi na druhý díl. Většina postav se chová hrozně hloupoučce a člověk nemůže pochopit, jak se sakra dostali na své pozice. Jsou buď zcela nezáživné, nebo mají své jediné vlastnosti šíleně přehnané. Proto se v knize objeví bezcitný rádobyvůdce, ultra-mega-cool-krasoň, který je nade vše povznesený, silná rozhodná ženština, tvrdohlavý, žárlivý, ale zároveň oddaný kamarád atd. Navíc to vypadá, jakože se nás Návrat domů snaží přesvědčit, že se nemůžete stát tajným zabijákem hýbajícím dějinami, pakliže nemáte metrosexuální sklony a nepracujete v genderově vyváženém týmu. Tím spíš, že hlavní hrdinka je přesně ta dokonalá neohrožená mikšice jako minule. Dostane celou skupinu do problémů, aby následně situaci zachránila tak hloupým způsobem, že by se měl stydět i před taktikami Scoobyho Doo. Nebo by se měli stydět Templáři, kteří nejsou schopní s flotilou a soukromou armádou s podporou letectva rozdrtit skupinku dvacetiletých "swaggerů" a dámu pokročilého věku.
Čas od času vsazené retrospektivní pasáže jsou jedinými, jež měly potenciál na zajímavé události, bohužel jej však nevyužily a jedná se o vcelku nemastné neslané převyprávění stokrát provařeného námětu žárlivosti.
Jednoduše řečeno se jedná o opravdu hodně jednoduše napsaný příběh, který může jenom doufat, že jej nebude číst kdokoliv starší deseti let. Pro kohokoliv staršího se totiž bude jednat o zcela nudný příběh, během nějž budete mnohokrát kroutit hlavou, co se to proboha na stránkách před vámi děje.
Kresba není špatná, dokáže navodit atmosféru a vcelku dobře dokresluje popisované události, ale u druhého dílu mi připadala povedenější. Je ale docela bohatě kolorovaná, což se dá považovat u tohoto typu komiksů jako plus.
Komiks tak může bodovat jedině u nejzarytějších fanoušků série, pro které by zároveň ale mohlo jít o poskvrnu na dobrém jménu úspěšných her.
 

Assassin's Creed 3: Návrat domů

Scénář: Anthony Del Col, Conor McCreery
Kresba: Neil Edwards
Překlad: Kateřina Niklová
Datum vydání: 25.10.2017
Nakladatelství: Crew
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 128
Cena: 329Kč

KomiksCrewAssassin’s CreedA. Del Col
Categories: Vector Graphic

Pages