Feed aggregator

Komiks: Batman 10 - Epilog

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 08/14/2018 - 06:55

Zakončení Batmanova kánonu vznáší otázku, která si nezadá ani s "Být, či nebýt?". Co je Batman zač? Hrdina na hraně zákona, nebo jen obyčejný šílenec?
Desátá kniha je jako vytržená ze složky u psychiatra. Je rozborem Batmanova odkazu, nahlíží do jeho nitra a snaží se nalézt odpověď na výše položenou otázku.
Pět příběhů postihuje velkými časovými skoky prakticky celou Netopýrovu kariéru a ukazuje jak zranitelného a emočně silně zasaženého Bruce, tak i posedlého ztrhaného muže, jenž je na pokraji zhroucení. Muže, jenž dychtí po zanechání svého odkazu, čemuž obětuje naprosto vše. A v tu chvíli mě kniha nutí se zeptat, co je Batman zač? Epilog tak trochu bourá zažitou a všeobecně přijímanou líbivou teorii o ochránci slabých. Naopak nemilosrdně servíruje vtíravé důkazy, že Batman nemá možná tak daleko k těm, které sám umisťuje do cel. A že je jenom dobře, když v jednu chvíli by osud zmáčknul delete a vymazal tuto postavu z hlavy Bruce Waynea. Nebo je snad i tenhle náhled pomýlený? Bruce sám totiž razantně odmítá jakoukoliv spojitost a kontruje argumenty, kdy ukazuje, že původní Wayne jistě konal jen dle svého nejhlubšího přesvědčení. Možná v tom to ale vězí: tak jednal původní Bruce Wayne, syn Thomase a Marthy Wayneových, ne Batman.
Asi jsem vám, čtenářům této recenze, teď pořádně zamotal hlavu. Jenže přesně to samé se mnou udělala kniha. Vychrlila množství informací v rychlém sledu za sebou, navíc vyprávěných z mnoha úhlů pohledu, což pochopení všech narážek ani trochu neulehčilo. Dokonalého zážitku jsem tedy dosáhl až po druhém úplném přečtení. Ano, pak do sebe vše velice dobře zapadlo. A já pochopil. Možná to vidíte v mých článcích ohledně Batmanova kánonu, ale hutné temné prostředí a množství řečnických obratů mě mátlo už od prvního dílu této série. Na druhou stranu, o to lepší má člověk pocit, soustředí-li se na knihu pořádně a vstřebává ji najednou. Batman 10: Epilog rozhodně není komiks, který byste mohli rozečíst a po dvou příbězích odložit "na někdy". Tím se totiž značně naruší požitek, který by měl být dávkován najednou a v klidu. Narozdíl třeba od sérií Detective Comics, Temný rytíř, nebo i samotných příběhových stand alone knih, které se dají číst prakticky kdykoliv a přitom se v nich dá snadno orientovat.
Je také třeba podotknout, že ačkoliv se jedná o různá časová období života Bruce Waynea/Batmana, připadá mi, že až moc mění svůj styl chování. Jako by se pokaždé jednalo o zcela jiného člověka. To trochu pocit přímé návaznosti kazí, na druhou stranu se možná jen autoři snažili zdůraznit vývoj psychického narušení... Těžko říct, ačkoliv by měl Epilog vše uzavřít, vyvstává po něm ještě více otázek, navíc mnohem palčivějších, než jaké byly po devítce. Ta by spíš snesla cejch konce.
Kresba je vydařená, pro kánon typicky temná, s hrubými rysy a jen omezenou podzimní škálou barev. Jak symbolické, podzim, počátek konce. Mírně melancholický nádech podtrhuje nevyhnutelnost, že tady se s námi série loučí.
Osobně považuji Epilog za vydařené dílo, ačkoliv pro mě není tím, co bych si představoval pod tím pojmem. Rozhodně stojí za přečtení, nečekejte však žádnou detektivní práci, řešení záhad a tajemných úmrtí. Spíše než zamávání na konec ve mně zanechala kniha ten pocit, když se chcete ještě naposledy otočit za odjíždějícím přítelem. Zeptat se na tu poslední otázku, ale nakonec se ovládnete a se zatnutými zuby kráčíte od vlaku, protože radši ani nechcete znát pravdu. Tak tedy sbohem, možná je to takhle lepší.

Batman 10 - Epilog
Scott Snyder, James Tynion IV
Nakladatel: Crew
Překlad: Darek Šmíd, Petr Zenkl
Redakce: Boris Hokr
Rok vydání: 2018
Počet stran: 144
Rozměr: 170 x 258
Provedení: paperback
Cena: 369 Kč

KomiksCrewBatmanDC ComicsS. Snyder
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Marjorie Liu - Sana Takeda, Netvora 1: Probuzení

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 08/10/2018 - 11:47

Netvora je komiksem s neologismem v názvu, balancujícím na rozhraní několika subžánrů fantastiky a inspirovaným vzpomínkami na občanskou válku ve Vietnamu. Přichází šokovat, a to jakýmikoli prostředky.

Ani po skončení války svět rozhodně není mírumilovným místem – hranice i hluboká nenávist rozděluje lidi a rasu arkaniků i po krvavém konfliktu, přičemž další už je na spadnutí. Arkanikové jsou lidmi loveni a zotročováni. Řád mnišek Kumaea na nich dokonce provádí experimenty za účelem získání „lilia“, jehož magické účinky lidé využívají. Maika Půlvlčice byla uvězněna právě v pevnosti Kumaea – na nepřátelské území a do otroctví se však vydala dobrovolně, aby mohla zjistit více o minulosti své matky. Maika totiž ví, že je s ní něco špatně a zjišťuje, že právě matčin výzkum to způsobil. Maika totiž není ve svém těle úplně sama. Hostí v něm prastarou bytost a hlavně její nestvůrný apetit. Když dostane hlad, stává se z Maiky děsivé monstrum jen proto, aby netvora uvnitř nakrmila. Může s něčím takovým uvnitř sebe přežít a zachovat si lidskost?

I díky své neobvyklosti se Netvoře daří zaujmout čtenáře na sto procent. Překvapuje okno za okénkem a list za listem, ať už zvraty nebo svým zpracováním, mistrně kombinuje různá témata a žánry s krásnou vizuální stránkou. S udržením čtenářovy pozornosti už je to ale trochu horší – při čtení je totiž poměrně těžké se pořádně zorientovat. Na čtenáře se valí zamotaná, komplikovaná zápletka a zároveň barvité reálie temného světa, a člověk neví, kde mu hlava stojí. Lze vycítit určité zákonitosti, které ve světě Netvory fungují, ale po většinu času čtenář jen čeká, kdy se zase chytne. Tomu částečně pomáhají stránky vložené na konec jednotlivých kapitol, kde vážený kocouří profesor Tam-Tam vysvětluje něco z historie světa.

Netvora překvapuje brutalitou, která podtrhuje vážné ladění a navozuje fantasknímu světu naprosto realistickou atmosféru. Příběh je podáván uvěřitelně a nemazlí se ani s postavami, ani se čtenářem. Pocity jsou rozebírány mnohem víc do hloubky než děj a to dodává příběhu na atmosféře. Kresba z pera Sany Tanedy je naprosto úchvatná. Je radost se při čtení zastavit a jen si zálibně prohlížet ty barvy, které Netvoře dodávají romantické kouzlo, které pak temný příběh krutě zadupává do země. Prostor je věnován poměrně širokému spektru postav, ve kterých je sice možné se orientovat, ale nějak hlouběji se s nimi sžít nelze – přestože je nám poskytnutý dobrý náhled na důvody jejich jednání.

Minulost hlavní hrdinky je postupně odhalována, stejně jako identita toho, co jí činí mostrem – tedy netvorou. V temné atmosféře se sice dá najít odlehčení v podobě Maičiných společníků, tedy roztomilé lištičky Kippy a kocoura Rena, ale autorky se bezpečně vyhnuly nepatřičným vložkám nebo vtípkům, které by výsledný dojem pokazily. Netvora je rozhodně výjimečným komiksem, který stojí za zkoušku – není to jen nějaký úvodní díl, který by sliboval velké věci v budoucnosti, ale vrhá se přímo na věc. Vnáší svěží vítr, na kterém se nesou i nějaké menší neduhy, které bohužel nejde jen tak přehlédnout. Pokud ale další díl přinese trochu jasnější kontury příběhu, pak to bude pořádná jízda.

 

Marjorie Liu, Sana Takeda – Netvora 1: Probuzení
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 208, brož
Rok vydání: 2018
Cena: 499 Kč
 

 

KomiksCrewM. LiuS. Takeda
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Juraj Červenák, Horiaca ríša

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 08/07/2018 - 09:46

Už po tretí raz sa vďaka vydavateľstvu Artis Omnis ponárame do bohatierskych príbehov Juraja Červenáka. Čo však môže byť prekvapením pre fanúšikov pôvodnej série, nie je to naposledy. Až slovenské vydanie je zrealizovanou predstavou autora o štyroch knihách, z ktorých sa v prvom vydaní stali tri. Horiacou ríšou preto príbeh nekončí – záver epickej tetralógie s názvom Biela veža ohlásil autor na skorú jar 2019. Netreba ale vešať hlavu: vďaka Horiacej ríši sa z príbehu budeme tešiť dlhšie a pribudla aj čisto nová a voňavo krásna grafika od Michala Ivana.

„Čudesná jar zavítala v tom roku do povodia Itylu.“

Ponurá zima Dračej cárovnej pominula a my sa k osudom kniežaťa Svjatoslava vraciame v momente, kedy upiera zrak od dobytého bulharského územia k Chazarskej ríši a Kaukazu. Aj napriek veľkým víťazstvám však stále musí prekonávať prekážky v podobe chýbajúcej bohatierskej družiny, svojhlavého varjažského veliteľa či mohutného chazarského vojska.

Iľja a ostatní bohatieri to cestou na juh za Svjatoslavom tiež nemajú jednoduché. Hoci porazili Babu Jagu, priateľ, ktorého sa vydali zachrániť, výrazne stratil na ľudskosti a do bohatierskej družiny zasieva zrnká pochybností.

Ani tretia strana, dvor chazarského vladára, nezaháľa. Intrigy, mocenské túžby a aj štipka romantiky, to všetko rozochvieva zdanlivo pevné základy multikultúrnej Chazarskej ríše a niektorým postavám neostáva iné, len sledovať, ako sa im všetko rúca pred očami.

Krok za krokom

Juraj Červenák nám ukazuje ďalšiu časť stredovekého sveta, a že to nie je malá vec. Názvy kaukazských národov a ich vzájomné vzťahy sa len tak sypú a na prvých stranách hrozia, že čitateľa zahltia. Autor ich však zvládol ukočírovať a pridal do svojej pestrej mozaiky sveta ďalší krásny kúsok. Zároveň nás presviedča o tom, že nielen „veľké“ mytológie západnej civilizácie majú svoje čaro. Ak ste si mysleli, že slovanskými a ugrofínskymi mýtmi sa vedomosti a záujem autora končia, ste na veľkom omyle.

Čo by to však bolo za Horiacu ríšu, keby v nej nebolo hrdinov. Je potrebné vyzdvihnúť Červenákovu prácu s postavami. Svjatoslav ani bohatieri už nie sú tie sväté obrázky zo začiatku série. Udalosti, ktoré prežili, ich ovplyvňujú viac, než by sme si možno priali a na povrch sa postupne predierajú aj ich temnejšie stránky. Svoj podiel na tom majú nielen ľudské pochybnosti o vlastných schopnostiach, ale aj intrigy jednej z postáv. Napriek tomu (vďaka tomu?) nestrácajú sympatie čitateľa a získavajú na uveriteľnosti. Dokonca sa po Babe Jage dočkáme aj ďalšej silnej ženskej postavy, ktorá mužským kolegom viackrát zachráni zadky – a tí, čo čítali Gemmelovu Tróju vedia, čo to silná ženská postava je.

Na druhej strane je nutné spomenúť aj to, že sa nám do knihy zatúlalo pár neduhov, ktorým by sa autor Červenákových kvalít mohol vyhnúť. Či už sú to kostrbaté myšlienkové pochody („Musel si pripomenúť, že v boji je zrejme schopnejšia ako on. Darmo ním lomcovala mužská potreba správať sa ako ochranca...“, s. 278), repetitívnosť obrazov (smrť postavy vs. následný opis smrti prostredníctvom vnútorného monológu hrdinu – s. 88, resp. 91), a niekedy tiež zamrzí skratkovité myslenie postáv.

Hlasné ticho pred búrkou

Aj napriek uvedeným nedostatkom je však Horiaca ríša kvalitným príspevkom do bohatierskej ságy. Po zmene tempa v Dračej cárovnej nám tu opäť spoza rohu nesmelo vykúka epika a veľké činy, ako však zhodnotil sám Svjatoslav, je to skôr príbeh viacerých malých víťazstiev. Krok za krokom sa posúvame k veľkému finále a Horiaca ríša je ako ticho pred búrkou. Len poriadne hlasné.

Juraj Červenák: Horiaca ríša, Bohatier - kniha tretia
Vydavateľstvo: Artis Omnis
Redakcia: Marta Blašková Maňáková, Andrea Harmanová
Obálka: Michal Ivan
Väzba: pevná s prebalom
Počet strán: 352
Rok vydania: 2018
Cena: 13,90 €
 

RecenzeLiteraturaJ. ČervenákFantasyBohatýrArtis Omnis
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Kore Jamazaki, Čarodějova nevěsta 2

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 08/07/2018 - 08:46

Koupit si na zvláštní mytologické aukci mladičkou Čise bylo snad to nejlepší, co čaroděj Elias kdy mohl udělat. Je to ale tím nejlepším i pro ni? 

Čise už si pomalu zvykla na nové obydlí a po vyřešení případu s temnou usazeninou v kočičí říši se začíná učit nová kouzla a čáry. Ještě aby ne – magické energie má na rozdávání. Všechno má ale i svou temnou stránku. Čise si zatím neuvědomuje, že její hubené tělíčko takový nápor brzy přestane zvládat a je tak ve vážném ohrožení, i když skrze svůj talent pomáhá lidem kolem sebe. Elias už je ale o krok napřed a má plán, díky kterému nebude Čise muset po každém sebemenším čarování odpočívat několik dní, aby se zotavila.

Zatím ale není ten správný čas situaci řešit, u místního kostela řádí velký černý pes a lidé opět potřebují pomoc. Aby toho nebylo málo, dvojici se do cesty připlete tajemný kouzelník a jeho neodbytná asistentka, která Čise a Eliasovi jen ztěžuje práci.

Druhý díl „holčičí“ mangy od Kore Jamazaki ještě více odbíhá od slibované romantiky a ubírá se směrem k hororu, což ale vůbec nevadí. Autorka opět ukazuje, že nápaditost jí nechybí a odkrývá další záhady magického světa kolem dvou hlavních hrdinů. Seznámíme se tak například s nádhernou královnou víl a jejím trhlým manželem a na místním hřbitově jednomu psovi dojde, že je opravdu psem.

I když je odhalování dalších střípků z čarovné říše docela zábavné, postavy brzy přejdou jen k plnění různých nebezpečných úkolů, které působí trochu jednotvárně a čtenáře odvádějí od toho, co jej skutečně zajímá. V tomto případě je to stav Čise a Eliasův tajný experiment, který ji má vyléčit, aby se pod tíhou veškeré magie nerozpadla.

O hlavních postavách se nedozvídáme téměř nic nového, zato se ale objevují postavy nové a začíná být malinko náročné se v nich orientovat. Díky bohu, že podivný čaroděj a malá čarodějka jsou sami o sobě natolik zajímaví, že odbočky od jejich osobních příběhů prozatím tolik nevadí. Elias je tajemný jako hrad v Karpatech a Čise je na hlavní hrdinku hrozně poslušná, netečná a zranitelná, což působí svěžím dojmem.

Autorka upouští od roztomilých a vtipných nákresů, které v první Čarodějově nevěstě přidávala k začátkům kapitol. Zato si ale více dává záležet na detailech a kresba mnohdy temnotu příběhu skvěle odráží. 

Dalo by se říct, že druhý díl Čarodějovy nevěsty příběh nikam dál neposouvá. Zčásti je to bohužel pravda. Na druhou stranu, Kore Jamazaki ukazuje, že není úplně nevinná a dokáže se pustit i do nechutností a zvláštností, se kterými se hlavní hrdinové musejí vypořádat. Navíc v první i druhé části pomalu odkrývá záporná postavu, která zřejmě v příběhu odehraje svou roli, jen si na to budeme muset ještě chvíli počkat. 

Čarodějova nevěsta 2

Scénář a kresba: Kore Jamazaki
Nakladatelství: Crew
Překlad: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 184
Cena: 199 Kč
 

KomiksAnimeMangaK. JamazakiCrewA. Křívánková
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Martin Šinkovský, Mlžný ostrov zbarvený do ruda

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 08/06/2018 - 08:44

Komiks Mlžný ostrov zbarvený do ruda je znám ze stránek časopisu ABC. Dílo vzniklo spoluprácí scénaristy Martina Šinkovského s ilustrátorem T762 alias Petrem Novákem. Nejedná se o jejich první společnou tvorbu, komiksové propojení bylo realizováno již v časopise Bublifuk. 

Komiks je určen pro čtenáře od 9 let. Násilí sice kniha obsahuje, ale nezobrazuje ho explicitně. Na druhou stranu některá vyobrazení tváří jednotlivých postav působí hrůzostrašně sama o sobě. Kresba nemusí vyhovovat každému, ale lze si na ni zvyknout. Část knihy odehrávající se v Římě včetně římských vojáků je vyobrazována lépe a působí propracovanějším dojmem. Komiks přibližuje smyšlené události, které předcházely oficiální výpravě Římanů do Británie za císaře Claudia. Šest římských zabijáků je vysláno do Británie, aby budilo hrůzu mezi místními obyvateli. Kniha by se však nemohla odehrávat v období římského císařství, aby nedošlo na intriky a zneužívání druhých pro vlastní mocenské ambice. Nechybí boje, tajemno a šokující závěr. Fantasy prvek nesou na svých bedrech keltští druidové jakožto mocní mágové s vyplňujícími se předtuchami a disponující nadpřirozenými schopnostmi.
V daném rozsahu a při určeném věku čtenářů nelze čekat komiks s bohatými vedlejšími liniemi – odehrává se ve třech liniích a i to je příjemné zpestření.  
Sympaticky působí doslov o vztahu římské říše a Británie. Tato upřesňující historická část komiksu je velice důležitá, dětský čtenář by bez ní byl ztracen
Vnitřní strana obálky vpředu i vzadu obsahuje tutéž mapu – provincii Britannia kolem roku 150. Dojem však kazí opakující se překlep u popisku římského legionáře, téměř ho nelze přehlédnout. Naštěstí je tato chyba zcela ojedinělá. Komiks může sloužit jako akční alternativa bez humoru k francouzskému Asterixovi. Malému i dospělému čtenáři umožní fantazijní vhled na reálnou historii.

Mlžný ostrov zbarvený do ruda
Šinkovský, Martin

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 72
Rozměr: 195 x 255 mm
Provedení: Vázaná
Cena: 249,- Kč
 

KomiksM. ŠinkovskýAlbatrosCooBoo
Categories: Vector Graphic

Letní SOUTĚŽ 04

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 08/03/2018 - 12:22

Čerstvě vylíhnuté nakladatelství horové a divné literatury  Carcosa (ten titul jsme si nevymysleli, to máme přímo od nakladatele:-)) vydává další zajímavou knihu a vy si o ní můžete zasoutěžit. Osvícení v temnotě je antologií dvanácti hororových povídek, mezi nimiž je u nás dosud nevydané rané dílo Stephena Kinga. Zajímá vás to? Tak nám napište:

  • Jaké další knihy dosud vyšly v produkci nakladatelství Carcosa?

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 19.8.2018, do předmětu napiště Osvícení v temnotě a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenčí adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

P.S. Nakladatelství Carcosa pošle rádo případnou výhru i na Slovensko, takže jak někdy zdůrazňujeme, že zahraniční soutěžící mají bohužel zapovězeno soutěžit, tentokrát je to naopak!!! Bratia Slováci - súťažit možno ;-)


 

SoutěžSoutěžeCarcosaHoror
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 8/2018

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 08/03/2018 - 11:55

SRPNOVÁ PEVNOST JE PLNÁ AKCE A MEGAŽRALOČÍCH KUSANCŮ

Je léto, čas dovolených… tak co si vzít s sebou někam k vodě, na hory, za poznáním? Co třeba nějakou pořádnou akční jízdu plnou hlášek, krve, potu, sexu a popkulturních narážek, kde stránky mizí jak sněhové vločky v pekle? Jasně, to je vždycky dobrá volba. A kdo tohle umí nejlíp? Čeští autoři. Kulhánek, Kotleta, Kopřiva, Fuchs, Drescher… máme tu pro vás celou tuhle partu a jako bonus novou kotletovskou povídku, takže už teď víte, že tahle Pevnost je horký zboží, který prostě musíte mít! Ale my se teprve rozjíždíme. Až budete u vody, mrkněte občas pod hladinu – semotámo se tam skrývaj hodně nebezpečný potvory a jedna taková teď připlave do kin rovnou z pravěku… a dostane přes hubočumák od Jasona Stathama! A pak je tu spousta novinek, recenzí, jako jsou třeba velká ohlédnutí za Mravenečkem a Vosičkou a Jurským světem… Jo a viděli jsme seriál Cloak and Dagger a je to paráda!
Zpátky ke čtení – je libo upíry v Chicagu? Antologii inspirovanou dílem Stephena Kinga? (Jasně, jsou to horory, skvělý horory!) Věnujeme se taky otázce, zda Mráz nebo Noc, stavíme vedle sebe naprosto geniální povídkové sbírky Brandona Sandersona a Joea Abercrombieho, vysvětlíme vám, jak si žijou polští upíři v době reálného socialismu… a pokocháme se novým luxusním vydáním klasiky všech klasik – Draculy Brama Stokera! No a jako bonus si uděláme rekapitulaci startrekovských knih v Brokilonu.
Tak a teď šup na komiksy – další strip, pokračování Magionu, recenze, zprávy o nové Akademii komiksu… a povídání o dvou velkých jménech mezi komiksovými hrdinkami – Lady Mechanice a Druuně! Ale vše si pro sebe nakonec ukradne kdo? Zrzavý koček Garfield, co slaví čtyřicet let! Gratulujeme!
Hm, co se ještě dělá v létě? Jo! Hodně se sportuje! Takže se s Mílou Lincem podíváme na historii z hlediska sportu. To si tak vezmete hlavy nepřátel… pardon, „mičudu“, a jdete si zakopat! Pak si za odměnu trochu zapařte na kompech i s deskovkami a ohlédněte se za skvělými festivaly, jako je Junktown nebo Festival fantazie… a beneficí na počest Honzy Kantůrka. Říkal Oook! A my to říkáme taky! Oook! Protože my v Pevnosti máme všechno, co vás zajímá!
 

Obsah aktuální Pevnosti zde.

 

ČasopismagazínPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Vladimír Šlechta, Zima v Thonnierice

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 08/02/2018 - 08:46

Thornel se vrací do Thonniericy s pověřením Sylvie Viktoriny la Baro vytvořit špionážní síť, jakou měl ve městě chvalně (i nechvalně) proslulý dobrodruh Thompson. Na promrzlou zem se snáší první sníh, zásob je málo, město vyčerpal konflikt s církví, král je ještě ucho a jeho mocenská situace nejistá. To nevypadá na klidnou zimu…    

V mozaice Krvavého pohraniční přibyl další střípek. Dobrodružství Thompsonových potomků s detektivní zápletkou. Tentokrát se jedná o ryze městskou fantasy s velmi skromnou porcí magie, která je určená všem. Pro neznalé předchozí Šlechtovy knihy, Kukaččích mláďat, je vypsán stručný přehled postav, a to hned na začátku. Propříště by však neškodil přehledný rejstřík na konci. Najdete tu i několik map. Spoilerů se bát nemusíte, tolik jich zas není. Příběh funguje samostatně a je příjemným startem pro další cyklus – „Krvavé pohraničí 2“.

Thornel je ještě mlíko, a i když statečnost a smysl pro čest mu nechybí, má se pořád co učit a ostatní mu to rozhodně neusnadní. Jeho průvodkyní v časech nepohody je drsná slečinka, Justýna Karni mající zkušenosti za tři lidské životy. Velice zábavná postava. Pomáhá jim „pan stříbrovlásek“ Coelin, víc úředník než voják, u něhož si čtenář není jist, zda ho má mít rád, nebo mu chtít nabančit. Pak je tu všestranně talentovaná Zirry, ale nemá tolik prostoru jako v Kukaččích mláďatech, kde se naši mladí hrdinové objevili poprvé. Její jen naznačená linka s králem by možná zajímala nejednu čtenářku…

Poslední dobou se z Thonniericy stalo problémové místo. Netěšte se na budování sítě špionů ani na to, jak početné město v zimě nakrmit. Thornel s kamarády bude řešit mnohem závažnější, akutnější záležitost. Samotná zima je nakonec jen kulisou, děj by se klidně mohl odehrát v jakémkoli jiném ročním období, ale co si budeme povídat, číst tuhle knížku v létě se přímo nabízí. 

Šlechtův styl je podobný jako v Kukaččích mláďatech. Postavy vzbuzují tu větší, tu menší sympatie, dialogy mezi nimi jsou vtipné a jadrné. Příběh plyne svým tempem bez nějakých krkolomných zvratů a šokujících odhalení, finální akce je stručnější, následuje delší dojezd, ale velmi dobře se to čte, kniha má svoji atmosféru a všechna kolečka do sebe zapadnou. Víme, jakou má kdo barvu vlasů a zda má na sobě pelerínu nebo pláštík. Máme představu o kazetových stropech interiérů i o městské správě. Tušíme, s kým spal temný mág Alarich Touraine. Středověk jak má být v cudném fantasy hávu. Celé to působí takové hezky vymazlené. Kniha se dá zvládnout za dva večery, a ještě budete chtít nášup.

      
Vladimír Šlechta: Zima v Thonnierice  

Nakladatelství: Brokilon

Rok vydání: 2018

Počet stran: 369

Obálka: Tomáš Flak

Mapy: Ladislav Hrdina

Jazyková redakce: Jiří Popiolek

Cena: 298 Kč

 

 

     
 

 

RecenzeLiteraturaBrokilonV. ŠlechtaKrvavé pohraničí
Categories: Vector Graphic

Tomb Raider potřetí: Jak to s Larou Croft nakonec dopadne?

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 08/01/2018 - 08:46

Koncem července vychází v nakladatelství Comics Centrum třetí svazek série Tomb Raider Archivy, který obsahuje sešity č. 35–50 z původního komiksu o Laře Croft od vydavatelství Top Cow. Lara opět zavítá na různá exotická místa, objeví ztracený zlatý důl, prožije hrůznou noc na jednom z Irských hradů a dojde i na poslední setkání s Chasem Carverem. Kromě komiksu a galerie obálek najdou čtenáři ve třetím svazku archivů také beletristickou povídku s názvem Air Tibet, která původně vyšla v publikaci Laraʹs Book: Lara Croft and the Tomb Raider Phenomenon od kanadského spisovatele a vizuálního umělce Douglase Couplanda. Na scénáři a výtvarné stránce jednotlivých sešitů se opět podílela mnohá zvučná jména, například James Bonny, Wilson Tortosa, Jonathan Sibal, Tyson Wengler nebo Adam Hughes.

Celé archivy vycházejí v České republice jen s přibližně půlročním zpožděním za americkým originálem. Tomb Raider Archivy S.3 vycházejí tradičně ve velkém formátu a v pevné vazbě. Na internetových stránkách Comics Centra si je zájemci mohou za zvýhodněnou cenu předobjednat od 19. 7. 2018. Spolu s Tomb Raider mají čtenáři možnost zároveň předobjednávat i nová, upravená vydání komiksů Hellboy 2: Probuzení ďábla a Ú.P.V.O. 3: Žabí mor, která by měla být v prodeji počátkem srpna. 

Anotace knihy:
Co Laru Croft stále nutí pátrat v ohrožení života po nejvzácnějších pokladech světa?

Připojte se k půvabné archeoložce při jejím hledání dávno ztraceného zlatého dolu v arizonské poušti. Staňte se svědky její snahy vymýtit ducha z jistého hradu v Irsku.
Stůjte při ní, až bude obviněna z vraždy, i při jejím posledním setkání s Chasem Carverem. Nakonec se vydejte do budoucnosti na prohlídku muzea Lary Croft, kdy se Lařina sbírka cenných artefaktů dostane do hledáčku jí podobných dobrodruhů...

Svazek obsahuje sešity 35–50 řady Tomb Raider nakladatelství Top Cow. Obsahuje díla předních komiksových tvůrců, například Tonyho Daniela, Michaela Choie, Erica Basaldua, Tylera Kirkhama, Francise Manapula, Grega Landa, Adama Hughese a mnoha dalších!


„Tomb Raider Archivy S.3“
Autoři: James Bonny, Wilson Tortosa, Jonathan Sibal, Tyson Wengler, Adam Hughes a další
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným laminem a parciálním lakem, 432 barevných stran
U nakladatele od 19. 7. 2018 do 19. 8. 2018 za cenu 780 Kč, dále pak 910 Kč.
Kniha vychází 26. 7. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+
 

Tomb RaiderLara CroftKomiksComics CentrumComicscentrum
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Františka Vrbenská - Zuzana Hloušková (eds.), Žena s labutí

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 07/31/2018 - 08:51

Žena je jako labuť. Krásná, a přece plná protikladů. Navenek mírná, uvnitř divoká. Zdánlivě křehká, ale ve skutečnosti oplývá neuvěřitelnou vnitřní silou. Umí roztáhnout křídla i pokorně sklopit hlavu. A když jde do tuhého, zvládne i nepříjemně zobáknout.

Čtvrtý díl antologie Žena s labutí je přesně taková. Humorná i vážná, romanticky pohádková i melancholicky zádumčivá. Stejně jako předchozí díly (Žena se sovou, Žena se lvem, Žena s drakem) má tuto povídkovou sbírku na svědomí editorské duo Františka Vrbenská a Zuzana Hloušková. Přispívající autorky jsou opět jak zasloužilé fantasy harcovnice, které se mohou pochlubit vydanou knihou (či několika), tak i méně zkušené spisovatelky, které zatím sbírají ocenění v literárních soutěžích. Kvalita jednotlivých povídek je však překvapivě vyrovnaná.

Témata rozehraná v jednotlivých příspěvcích jsou rozličná, stejně tak i světy ve kterých se hrdinové pohybují. Vynikající je humorná povídka Anny Olejárové s názvem Krakeniáda, která vypráví o tom, co se stane, když se probudí tisíce let starý tvor a připletou se k tomu dva vykutálení kumpáni. Cynismus z ní přímo odkapává a ve slovenském jazyce nevybíravá mluva ústřední dvojice obzvláště vyniká. Do vod historické fantasy zabrousila Veronika Salášková se svou povídkou Kožešina a hůl. Přenese vás do období, kdy lidé žili v rodových klanech a šamani mluvili s bohy. Své o tom ví Vranka, která nese těžký úděl záchrany rodného kmene. Námětu se držela Emma Surdu, jejíž povídka Labutí kámen je variací na známý příběh Labutí jezero. A pokud máte rádi pohádky, jistě vás potěší povídka Za chyby se platí od Radmily Tomšů, kde se statečné děvče dostane do střetu se zlou královnou.

Tato sbírka je opravdu povedená, každý kousek je něčím výjimečný. Pointou, nápadem, zpracováním či prostě jen uvěřitelností postav. Mezi jediné slabší kousky by se dala zařadit povídka El Instigator od autorky Sančy Fülle, která působí trochu zmateně. Respektive čtenář neznalý světa autorčina románu Strážce noci, ze kterého text vychází, bude v reáliích a okolnostech trochu ztracen a náležitě si vyprávění neužije. A pak také kratičká Havraní rapsodie od Petry Štarkové, která se pokouší o sondu do duše Edgara Allana Poea, ovšem i přes výborný nápad je málo úderná a tolik nezaujme. Ostatní jsou pohlazením pro duši a je až s podivem, kolik touhy, napětí a lásky se vejde do takové relativně malé knihy.

O ženském a mužském psaní bylo v souvislosti s těmito antologiemi napsáno víc než dost. Nicméně jsou některá témata, o kterých se mužům píše těžko. Jak se asi mohou autoři vcítit do ženy, která nemůže otěhotnět nebo do manželky, kterou její druh bije? Do matky, jejíž dítě je v kómatu před branami věčnosti? Těžko. Není to nemožné, ale budou tomu chybět emoce ženy, která ví. Důkazem budiž povídka Ponechajte si od Moniky Kandrikové, která je napůl vážná a napůl humorná a pojednává o velmi netradičním řešení potíží s početím. Nebo výborný kousek Po oblakoch nikto nechodí obutý od autorky Jany Plauchové, který filozofuje o právu volby a tvoří perfektní závěr knihy.

Otázka, které pohlaví dokáže lépe napsat fantasy příběh, je vcelku zbytečná... Asi taková, jako kdyby se přemítalo, zdali píšou lépe černoši nebo běloši, mladí či staří. Vždy je to o autorovi, jeho kvalitách  a o čtenáři. Jistě, čtenářský vkus se liší knihomol od knihomola, někdo přísáhá na hard sci-fi a mikropovídky, jiný nemůže žít bez romance a co nemá aspoň deset stran, nečte. V této antologii si ovšem na své přijde každý a něžnější pohlaví opětovně ukazuje, že k napsání skvělé fantasy povídky není potřeba přemíra testosteronu.

Ve srovnání s předchozím svazkem Žena s drakem, který byl víceméně průměrnou sbírkou, vychází Žena s labutí vítězně. Je velmi povedená, čtivá a jako lehká četba na prázdniny by mohla být skvělou volbou.

Žena s labutí
Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková

Nakladatelství: Efortna
Rok vydání: 2018
Autorka obálky: Jana Maffet Šouflová
Počet stran: 347
Cena:  349 Kč

Lehké fantazijnoEfortnaF. VrbenskáZ. HlouškováAntologieFantasyV. SaláškováA. OlejárováE. SurduP. ŠtarkováR. TomšůS. FülleM. KandrikováJ. Plauchová
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR: Ceny za nejlepší českou detektivku

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 07/30/2018 - 10:41

Před pár týdny, konkrétně v červnu, se udělovaly přestižní ceny, po kterých jistě touží každý autor detektivních příběhů.  Ano, jsme si plně vědomi faktu, že detektivka není sci-fi ani fantasy, ale detektivní zápletka je mnohdy nedílnou součástí i těchto příběhů.  A vzhledem k tomu, že mezi oceněnými se ocitly hned dva tituly z knižní stáje nakladatelství Mystery Press, se kterým rádi a dlouhodobě spolupracujeme, vytáhli jsme z Tomáše Němce, jednoho ze spolumajitelů Mystery Pressu, alespoň kratičkou reakci na toto ocenění.

Tři otázky pro hrdého nakladatele:

1. Co pro tebe konkrétně tyhle úspěchy na poli knižně detektivním znamenají?
Každého ocenění si samozřejmě moc vážím a beru ho tak, že asi děláme svou práci dobře. Hlavně mám ale radost za autory a všechny ostatní (sazeče, grafiky, výtvarníky, redaktory…), kteří se  na oceněné knize podíleli. Víš co, milionové honoráře spisovatel návštěvám obvykle neukazuje, v tomhle ohledu jsou sošky naprosto nepostradatelné.

2. Cítíš se býti hrdým manažerem, když máš ve své knižní stáji takové "koně"?
Nepoužíval bych slovo „manažer“, jest to slovo pro knižní branži nevhodné, ba možná až odporné. Já jsem pouhý nakladatel a ano, na naši stále se rozrůstající (a hodláme v tom pokračovat) autorskou stáj jsem patřičně hrdý!

3. A už proběhla nějaká oslava, přípitek, bouchaly špunty? Nebo jste to pěkně postaru všichni oslavili prací a budeš teď "svoje" spisovatele pohánět ještě k lepším výkonům?
Jak jsme roztroušení po celé republice, tak jsme se k hromadnému bouchání špuntů ještě nedostali. Takže zatím slavíme prací, neboť Stachanovci jsou náš vzor. Ale napravíme to. Ne že ne. Jak se umíme postavit k práci, tak se umíme postavit i k oslavám. Nekompromisně.

Děkujeme panu Němcovi za briskní a rychlé odpovědi, které jste si právě přečetli. A po zdolání textu níže se případně můžete vrhnout i na obě detektivky, pokud zatím unikaly vaší pozornosti. Obě dvě stojí rozhodně za to a oba autoři už těmto svým knižním ratolestem nadělili nebo chystají další knižní sourozence.

 

Cena Jiřího Marka je nejprestižnější tuzemské ocenění pro nejlepší český detektivní román, které od roku 1996 uděluje Česká asociace autorů detektivní literatury (AIEP). V aktuálním ročníku zabodovaly hned dvě knihy z Mystery Pressu: třetí místo obsadila humorná detektivka Marie Rejfové Kdo jinému jámu kopá, historická detektivka Viléma Křížka Smrt má vůni inkoustu pak získala rovnou hlavní cenu.

Ceny za nejlepší české detektivky zamířily do Mystery Pressu!

Historická detektivka Smrt má vůni inkoustu, oceněná Cenou Jiřího Marka, je románovou prvotinou Viléma Křížka. „Autor stvořil v Eliáši Sattlerovi obraz podivínské osobnosti, která vyniká nejen bystrým úsudkem, ale kupodivu rovněž neobvykle citlivým čichem, který využívá i při odhalování zločinů,“ charakterizuje román předseda poroty Lubor Falteisek.

Marie Rejfová vsadila v knize Kdo jinému jámu kopá pro změnu na svérázný humor a kromě promyšlené detektivní zápletky se jí také podařilo brilantně vystihnout vztahy mezi obyčejnými lidmi (v čele s hlavními hrdiny, učitelkou Josefínou Divíškovou a komisařem Tvrdíkem) a zároveň dovedně zprostředkovat atmosféru současného českého maloměsta.

Úspěch obou knih je pro Mystery Press o to cennější, že se toto relativně mladé nakladatelství (zal. 2015) začalo věnovat české detektivní tvorbě teprve v loni, kdy také vyšly oba oceněné tituly. Usnout na vavřínech však Mystery Press nehodlá: letos v květnu vydala Rejfová druhý román s Josefínou Divíškovou Komu straší ve věži, nový případ Eliáše Sattlera si budou moci čtenáři přečíst tento rok v listopadu a detektivky dalších českých autorů se chystají!

Recenzi na obě detektivky si můžete také přečíst  na našem webu:

Kdo jinému jámu kopá-recenze
Smrt má vůni inkoustu-recenze

 

rozhovorInterviewT. NěmecMystery PressM. RejfováV. KřížekLidé
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Daniel Gris, Říkají mi Lars

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 07/27/2018 - 00:00

Chtělo by to něco vymyslet.
Stojím v šeru, vzduch je nabitej elektřinou a já koukám na tři postavy choulící se na starejch a rozvrzanejch židlích. Tři lidi, se mnou vlastně čtyři. Čtyři osudy, momentálně navzájem propletený tak, že by se v tom nevyznal ani drahej psychiatr. Natož poldové, který proto ani nemá cenu volat. Pátá osoba chybí, ale právě ona je důvod, kvůli kterýmu jsem tohle naše malý rendez-vous svolal. Teda, svolal možná není to pravý slovo, protože kdybych měl čekat, až se milostivá společnost uráčí, uhryžu si tady nehty nudou. Naštěstí dokážu bejt přesvědčivej.
Přejíždím je očima. Chlápkovi uprostřed se říká Boxer a jako jedinej má kromě rukou svázaný i nohy. U něj je to nutnost, protože toho bych jinak neuhlídal. Umí to s bouchačkou i nožem, má za sebou armádní výcvik, a v životě už několik ran rozdal. I schytal, což mu jde vidět na ksichtě, takže když na něj koukám, skoro jako bych se díval do zrcadla. Je mu kolem čtyřicítky, má krátký hnědý vlasy, pod nima hustý obočí a ještě o kousek níž pichlavý oči, kterýma by mě zrovna teď nejraději zabil a stáhnul z kůže. Anebo stáhnul z kůže a zabil až pak, ale to jsou nuance, kterejma se začnu zabejvat teprve, až budou aktuální. Na tváři má zaschlou stružku krve, táhne se mu přes pravej spánek a končí v pečlivě zastřiženejch vousech. Vídal jsem ho už dřív, ještě v odrbanejch džínách, maskáčový bundě a s mastnejma vlasama. To bylo jeho pravý já, ovšem teď si najednou začal hrát na manekýna. Jenže když chodíte častěji na manikúru než tahat železo, nějak se to projeví. Proto taky tady teď sedí s poutama na rukou, zatímco já můžu v klidu přemejšlet, co s ním.
Co s ním a taky s těma dvěma dalšíma. Po pravý ruce má dědka v obleku v ceně mýho auta, uhlazenýho seladona, díky kterýmu to všechno před pár tejdny začalo. Teda hlavně kvůli jeho prachům, ale to snad nemusím vysvětlovat. Rachitickej páprda, kterej se snaží vypadat o dvacet let mladší, proto má plnou hubu krásnejch novejch zubů, třikrát tejdně je na solárku a obden si dává lekci spinningu. Tu raději pod dohledem trenéra, ať mu má kdo zavolat záchranku, kdyby to s ním náhodou seklo. Opálenej a vrásčitej realitní magnát, kterej si vozí zadek v Mercedesu S-Klasse a přitom se modlí, aby se mu pod rukama tyhle koně nesplašily. Jenže když stěží zvládá obyčejný nadupaný auto, jak ho mohlo vůbec napadnout, že zkrotí mrchu Bonnie?
Mrchu, která sedí právě teď jen malej kousek od něj.
Sjíždím ji pohledem. Sotva třicetiletá bohyně, v jejíchž očích byste se utopili. Pokud byste se k nim teda přes hrudník vůbec dostali.
Vzpomínám si na jedno z našich prvních setkání.
„Co jste vlastně zač, Larsi?“
„Já? Já jsem anděl. Jen jsem nějak naštval pánaboha, a ten mě skopnul sem dolů na zem.“
Už ani nevím, co tenkrát odpověděla. Ale ono u týhle ženský taky nejde o to, co říká, ale jak to říká. Když totiž promluví, zvedají se vám z jejího hlasu chlupy na rukou. A většinou nejen ty. Může se ptát, jak se máte, popisovat cestu z parkoviště anebo se bavit třeba o šunkový bagetě, ale vy ve všech těch slovech dokola slyšíte stejně jen tu jednu jedinou větu: „Mohl bys mě najít u sebe v posteli… kdybys na to měl…“
Tak přesně tohle slyšíte. A ona ví, že to slyšíte. A vy víte, že ona ví. Jenže na ni nemáte.
Ovšem náš seladon na vedlejší židličce na ni měl, a proto ji v tý svý posteli našel. A když po třech společnejch nocích téměř kolaboval, zatímco ona se sotva rozehřívala, osvítil ho zřejmě poťouchlej duch svatej a nakukal mu, že zkrotit tuhle kobylku bude snadný právě tak jako přikoupit další činžák.
A někdy v tý chvíli se rozjel celej tenhle příběh, jehož finále máme zatím ještě pořád před sebou.
Koukám na tu bestii s našlapaným hrudníkem a dobře si uvědomuju, že i v týhle chvíli to na mě zkouší. Pohled má jako reklamu na psí útulek, přitom si ale špičkou jazyka jen tak mimochodem přejíždí po horním rtu a zpod dlouhejch řas pozoruje, jestli to se mnou něco dělá. A ono dělá, jako pokaždý, ovšem zrovna teď jsme tady kvůli daleko vážnější věci.
Jeden z těchhle tří je prolhaná prospěchářská ultramegasvině, druhej je v jeho vleku a třetí lže prostě jen proto, že to s pravdou nikdy nikam nedotáhl. Jenže já nevím, kterej z nich je kterej. A to se dozvědět musím, protože bez toho, abych si mezi nima udělal jasno, Golda nikdy nenajdu.
Svýho kámoše Golda.
Golda, jehož manželka mi promáčela rameno uštvanejma slzičkama. Golda, jehož děti stály opodál jako oukropečci, a i když je každý z nich podobný jinýmu sousedovi z ulice, i tak mají o tátu strach. Golda, se kterým jsem se kdysi dávno seznámil při fasování našich prvních policejních uniforem.
Takže tady teď stojím, přejíždím pohledem dědka, nagelovaného bouchače a prsatýho vampa, a přemejšlím o tom, jak rozlousknout rovnici o třech neznámejch.
Nakonec si odkašlu a pak jim řeknu, co jsem vymyslel.
„Každýmu z vás teď prostřelím koleno. Jinak se fakt nikam nedostaneme.“
Devětadevadesát rad ze sta, který mi dal můj nebožtík táta, se točilo kolem ženskejch. Ta poslední se ale týkala toho, jak si nejlíp zjednat respekt.
„Nikdy nevyhrožuj ničím, co nejseš schopnej doopravdy udělat. To pak budeš jen pro srandu.“
A já pro srandu bejt nechci. Teď a tady ze všeho nejmíň.
Z pouzdra na opasku proto vyndávám svůj otřískanej revolver značky Ruger.

* * *

Možná byste chtěli vědět, co jsem zač. Tak jako to chtěla vědět Bonnie. Ta, který jsem odpověděl, že jsem anděl.
Žádnej anděl nejsem. A nebyl jsem jím ani kdysi dávno v uniformě. Tehdy vlastně nešlo o nic jinýho než o deset zbytečnejch let, který jsem zabil tím, že jsem se snažil zavděčit tátovi. Policejní legendě, která si mě neuměla představit jinak než jako pokračovatele rodinný tradice. Zákon chránil on, jeho otec i otec jeho otce, a já proto dostal první uniformičku přibližně ve stejný době, jako moji vrstevníci mičudu. Proto asi taky nemám žádný kamarády z dětství.
Ve dvaceti jsem se dal ke sboru, a jestli na mě byl táta někdy doopravdy hrdej, tak šlo právě o tenhle okamžik. Když mě o deset let později vyhodili, byl už naštěstí pod hlínou na hřbitově. Říkám naštěstí, protože ta ostuda by pro něj byla horší než smrt. Přitom jsem tehdy ani neudělal nic tak hroznýho, jen jsem svýmu veliteli řekl, že nemá koule. A že by si jeho stará někoho s koulema zasloužila. A že bych za ní i zašel, ale když si představím tu frontu, kterou bych na ni musel vystát…
Tenkrát jsem to možná kapku přehnal, ale není se co divit, měl jsem v krvi pár promile z předchozí noci. To mi ovšem došlo až ve chvíli, kdy jsme se s mým drahým šéfem drželi za klopy. Mě vyrazili okamžitě, jeho asi o rok pozdějc, když se nečekaně vrátil domů a ve svý paranoie tam seřezal chlapa, kterej jim přišel jenom opravit sporák.
Když jsem teda tehdy odevzdal pistoli a odjížděl s propouštěcíma papírama v kapse, cejtil jsem se, jako by mi někdo přimontoval křídla, který jsem předchozí roky měl někde v zastavárně.
Najednou jsem žil.
Mohl jsem si dělat, co se mi líbí, kdy se mi to líbí a kde chci. Nemusel jsem poslouchat rozkazy, přikyvovat každý kravině a předstírat loajalitu. Mohl jsem poslat do hajzlu každýho, kdo mě naštval, a taky jsem si to patřičně užíval. Mohl jsem konečně bejt Larsem. Byl jsem sám za sebe a ne jen poslušnej panák, nejdřív v uniformě a pak s odznakem detektiva. Jo, to byl vlastně tátův druhej splněnej sen. Když jsem za ním jednou přišel v civilních hadrech do kanclu a vedle jeho odznaku plácnul ten svůj. Detektiv kriminálky. Bože, ten byl pyšnej. Celej den mě vodil od jednoho kolegy k druhýmu a všem mě strkal pod nos.
Podobným způsobem jsem pak během následujících let poznal většinu poldů v tomhle městě. Později mi všichni na jeho pohřbu při kondolencích připomínali, ať se na ně kdykoli s čímkoli obrátím. A já to dělám, dnes ještě častějc než dřív. Kouzlo synka policejní legendy funguje, jak má. Takže díky, táto. Vím, že bys asi nebyl spokojenej s tím, čím se zrovna teď živím, ale ber to tak, že nedělám žádný špatný věci. Aspoň ne podle mýho svědomí. A vychovával jsi mě ty, na to nezapomeň.
Jmenuju se David Scholl. Ale pochybuju, že to jméno v tomhle příběhu ještě někdy padne. Téměř nikdo mě pod ním totiž nezná, pro všechny jsem Lars. Zeptejte se v mý branži na Larse a každej vás okamžitě pošle za mnou. Když o mně někdo mluví, tak jako o Larsovi. Oslovují mě tak lidi, který mě vidí poprvý, stejně jako i ti, co mě znají z dřívějška. Nejspíš by mi tak teď říkala i máma, jenže ta zemřela, když mi bylo dvanáct, a v tý době jsem byl pro svý okolí ještě malej Davídek.
Lars jsem totiž až od svejch patnácti, kdy jsem objevil Metallicu.
Poprvý mi tak řekl Simpi, jeden z kámošů, se kterejma jsme začali ve zkušebně řezat do kytar a bubnů.
„Vypadni od těch škopků, ty vole. Nejseš žádnej Lars!“
Čím častějc mě vyhazovali, tím hlasitějc jsem bubnoval. Jako Lars Ulrich, po kterým mi ta přezdívka už zůstala. Pořád ještě mám ve sklepě našeho baráku starý Sonory a občas do nich tluču tak, až přilítne někdo z nepoučenejch sousedů. Když mu pak otevřu, do půl pasu svlečenej a zpocenej, s třinácti kérkama, holou hlavou a rozcuchanejma vousama, většinou mi ten randál každej z nich promine.
Takže Lars.
„Myslel jsem, že budete nějaký Skandinávec.“
Tohle mi kdysi řekl jeden z mejch klientů. To mě pobavil. Jasně, tohle město je plný všelijaký svoloče z celýho světa, proto si to o mně klidně myslet mohl.
Jenže já jsem místní, až do morku kostí. Narodil jsem se v největší městský nemocnici a myslím, že si mě rodiče upletli jen kousek od ní, na trávníku nedalekýho plaveckýho bazénu. Aspoň takhle mi to tatík jednou naznačil a jak jsem ho znal, nemám důvod mu nevěřit. Taky nemyslím, že bych byl nějak zvlášť v plánu, protože jsem se narodil sotva pět měsíců po svatbě. Jenže co jste tehdy v sedmdesátkách chtěli dělat jinýho? Žádnej internet, youtube ani Spotify, takže lepší zábava než souložení neexistovala.
To se vlastně nezměnilo doteď.
Takže Lars. S tímhle jménem si vystačíte. Když nějaká ženská potřebuje zjistit, jestli její starej nezanáší s jinou, ptá se po Larsovi, kterej je výkonnej a diskrétní. Jindy přijde majitel krámu, že mu nějaký smrkáči už desetkrát posprejovali výlohu. A starej dobrej Lars si tam ty zmrdíky vyčíhá a domluví jim. Pak si od obchodníka i podezřívavý paničky vezme honorář, vykáže ho pro finančák a všichni jsou spokojený. A teprve potom, když je takhle hezky přikrytej, může Lars začít pracovat na věcech, který ho živěj doopravdy.
Jmenuju se Lars a řeším problémy, se kterejma lidi nechtěj z různejch důvodů moc na světlo. Anebo ty problémy někdy naopak vytvářím, to podle potřeby těch, který platěj. Neptejte se mě na hranici toho, co ještě dělám a do čeho se naopak nepouštím. Žádná takhle zřetelná čára neexistuje. Kromě tý, kterou v duchu pořád dokola popisuju tátovi. Nedělám věci, který jsou špatný podle mýho svědomí.
Který to jsou? No, to vám takhle z fleku vlastně ani neřeknu.
Například teď ale stojím s rugerem v ruce a přemejšlím, kterýmu z těch tří na rozvrzanejch židlích prošiju koleno jako prvnímu.
Zrovna tohle ale není nic, s čím by se mý svědomí nesrovnalo.

 

Anotace:
Lars je soukromé očko. Opatřuje informace, sleduje lidi, řeší problémy, nebo naopak problémy vytváří, to vše podle přání a potřeb svých klientů. Lars má rád Metallicu, Jacka Danielse, vůni žen a hodinky Luminox.
To, co rád nemá, jsou podivné náhody. A právě podivných náhod je kolem jeho poslední zakázky až podezřele moc. Jedna smrt, jedno záhadné zmizení a jeden únos, to všechno poté, co jako obvykle odvedl bezchybnou práci. Anebo že by tentokrát tak bezchybná nebyla? Kdo za podivnými událostmi stojí? A kdo bude další, komu začne hořet město pod nohama?
Na všechny odpovědi nakonec dojde při neobvyklém setkání ve starém skladišti, kde někteří zúčastnění konečně odloží masky, zatímco jiným budou muset být nemilosrdně strženy…

Drsná krimi křížená s noirem… a Pulp Fiction!

Hlavní hrdina z názvu knihy je potetovaný vousatý chlápek, který se pohybuje na nezřetelné hranici zákona a zločinu. Řeší problémy, nebo naopak problémy vytváří, to vše podle potřeb svých klientů. Když je najat Leem Solomonem, aby získal kompromitující materiály na jeho manželku, netuší, že se zaplete do dramatických událostí, které ho můžou stát i život.

Lars totiž zjistí, že je dotyčná zřejmě čistá jako lilie, proto musí vytvořit situaci, kdy už takový příměr platit nebude… Tím se rozebíhají dramatické události, které postupně zahrnou jednu smrt, jedno záhadné zmizení a jeden únos. A také jednoho Larse, který vše glosuje se suchým humorem někoho, kdo se léta pohybuje ve stínech.

Daniel Gris sleduje kroky hlavního hrdiny bezejmenným městem (v němž ale vnímavý čtenář snadno rozezná Prahu) a s vtipem, napětím a nadsázkou míří od jednoho Larsova průšvihu ke druhému, přičemž nezapomíná odkazovat na klasická díla žánru (např. Pulp Fiction) a přitom píše moderně a suveréně, až je s podivem, že je tento román jeho prvotinou.

O autorovi:
Daniel Gris

Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný.
Na jeho výchově se poté podílelo několik oficiálních i pololegálních institucí. V části z nich se učil zákonům, ve zbytku o tom, jak zákony obcházet. Daniel Gris si postupně pořídil několik manželek různých národností a tvarů, je předpokládaným otcem prozatím nezjištěného počtu potomků.
Má rád hezká auta a rychlé ženy, absint a atmosféru zakouřených barů. V životě vystřídal devatero řemesel, a jelikož se smířil s bídou, nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatele.

Info o knize:
Autor: Daniel Gris
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran:240
Cena: 249 Kč
Nakladatel: Mystery Press
 

UkázkaUkázkyD. GrisMystery Press
Categories: Vector Graphic

Star Wars: Skywalker útočí – Zúčtování na Pašeráckém měsíci

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 07/26/2018 - 08:58

Kniha Star Wars: Skywalker útočí  zúčtování na Pašeráckém měsíci přivádí čtenáře do děje odehrávajícího se těsně po destrukci Hvězdy smrti. Po otevření knihy se objeví klasické žluté titulky a scénarista Jason Aaron se nezdržuje s žádným seznamováním situace a rozjíždí akční jízdu. Na panelech se záhy zjeví ikonické postavy Star Wars – princezna Leia, Luke Skywalker, Han Solo, droidi C-3P0 a R2-D2. Záda jim jistí kdo jiný než Hanův wookieský společník Chewbaccca. Jejich cíl je nemalý – zlikvidovat imperiální zbrojní komplex na Cymoonu 1. Čtenář není ochuzen ani o Jabbu Hutta a Dartha Vadera. Ilustrace Johna Cassadaye jsou nádherné se smyslem pro detail a věrně dokreslují vhled získaný filmovým ztvárněním. Patří k tomu nejlepšímu v knize, byť hodnocení kresby je vždy značně subjektivní. 

Mezičlánkem k druhé části je příběh o starém Benu Kenobim vyprávěném jako četba Luka Skywalkera z deníku Obiwana. Děj je fajn, ale kresba je naprosto odlišná a méně přehledná, s tím je spjato i zcela jiné ztvárnění obličejů. Jako vsuvka dobré, ale komiks v tomto vyobrazení by čtenáře asi moc neuspokojil.
Třetí a poslední příběh sleduje Luka pátrajícího po Jediích a jeho cestu na pašerácký měsíc Nar Shaddaa. Putování nadmíru zajímavé z pohledu fanoušků Jediů – dozví se o nich ledacos nového. Naštěstí jeho komiksové panely jsou zase velice vyvedené a realistické.
Zvratů v ději je mnoho, jak se na akcí pořádně nabitý děj patří. Úplně o dětskou literaturu se ale nejedná. Kniha obsahuje formy mučení, zabíjení nevinných, což konání hrdinů a jejich smysl pro dobro nevyváží.
Zajímavé je, že jméno překladatele se z knihy nedozvíme. Také mohlo být dílo doplněné o obálky obsažených sešitů, na druhou stranu počteníčko je to bravurní. A hlavně, díky využití nejznámějších postav a zasazení děje po likvidaci Hvězdy smrti, si ho mohou užít čtenáři, kteří nemají až takové povědomí o SW a ke štěstí jim stačilo vidět pár filmů. Doufejme, že bude brzy pokračování. Laťka je ale nastavena vysoko.

STAR WARS: Skywalker útočí – Zúčtování na Pašeráckém měsíci

Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 256
Rozměr: 170 x 260 mm
Provedení: Vázaná
Cena: 499,- Kč

 

Star WarsG. LucasDisneyKomiksAlbatrosEgmontJ. Aaron
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Srdce času

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 07/25/2018 - 07:38

Po honu za sedmi kouzelnými klíči se v druhém dílu časodějné série mladí hrdinové vrací do „obyčejného“ lidského světa Ostaly, aby zabránili srážce s jeho kouzelným dvojčetem Eflarou. I země má ale své magické zástupce, kteří hájí vlastní zájmy a chtějí mít rozhodující slovo v záchraně světa.

Stohodinová časová propast, kterou od sebe v dávných dobách velký časoděj Eflarius oddělil Ostalu a Eflaru, se zkracuje. Stejně jako v jeho dobách je třeba, aby sedm klíčníků stanulo v kruhu kolem magického Šarlatového kvítku a společně vyslovili přání, kterým časovou propast obnoví. Eflara, budoucnost země obývané lidmi, by jinak zanikla. Časodějové nežijí ale jen na Eflaře – duchové, jejich odvěcí nepřátelé žijící v tajnosti na Ostale, cítí svou příležitost. Nejvyšší duch země Astragor se ujímá klíčníků, které má dovést až k úspěšné obnově časové propasti. Klíčníci na osudový okamžik čekají na obyčejném sportovním táboře. Vasilisa odhaluje nejen další časodějnické schopnosti, ale také něco z vlastní minulosti. Mnohé ale nadále zůstává skryto – nejen věci minulé, ale i záměry hráčů, kteří se snaží klíčníky ovlivnit.

Pokračování série nabízí čtenářům mnohem lepší vhled do reálií než první díl. Pravidla magie začínají dávat smysl, nejsou tak matoucí, a zároveň autorka více rozvíjí politiku světa. Zodpovídá otázku rozdělení společnosti, včetně tajemných duchů obývajících Ostalu. Platí, že čím víc se Vasilisa naučí, tím více se toho dozvídají i čtenáři. Lze v tom vidět příslib pro další díly série, kdy hlavní hrdinka snad konečně započne pořádné hodinářské studium. Nezbývá než si počkat, jak moc do hloubky nakonec autorka při budování světa půjde - zatím nám totiž nabízí spíš nahodilé informace, jejichž propojení je jen lehce načrtnuto. Jak je vlastně možné, že časodějové ovládají čas, kde se vlastně všechna magie bere - to jsou záležitosti, jejichž řešení by reálie znatelně obohatilo.

Srdce času zdatně připravuje půdu dalším pokračováním a nabízí mnoho otázek do budoucna, přičemž však nezapomíná svědomitě zodpovědět ty, na které čtenář čeká už od prvního dílu. Děj už totiž netěží pouze z tajemné minulosti, která na své tajemnosti postupně ztrácí, ale obrací se vpřed a začíná se komplikovat. Dějové pasáže ze sportovního tábora jsou jednoznačně slabší – naopak dění mezi časoději, včetně toho politického, patří k tomu nejlepšímu. Vytváří dobré pozadí pro celý příběh a do budoucna má velký potenciál – ať už Vasilisiny netušené schopnosti, střet s nepřáteli, které si po cestě vytváří, nebo pravá agenda jejího otce.

Ačkoli finále mělo být osudovou událostí, postrádalo pořádný spád a odehrálo se pouze na prostoru několika stran. Mohlo být delší i propracovanější, přesto nepostrádalo špetku dramatu. Autorka si připravila slušný základ na pokračování, i když nenechala Srdce času skončit úplně otevřeně, na rozdíl od prvního Klíče k času. Díky cílení na mladší čtenáře je kniha členěná spíš do kratších epizodních úseků, zato se ale čte příjemně a plynule. Hlavní hrdinka se stává sebejistější, přesto je z textu nadále cítit určitá naivita – navzdory tomu i dospělé postavy mají většinou rozumné motivy. Mezi literaturou pro mládež je Srdce času zkrátka solidním počinem, kterého se rozhodně nemusí ani dospělý čtenář zaleknout – i přes určité mouchy i druhý díl nabízí milý, odpočinkový příběh, který dokáže zaujmout.

Natalja Ščerba – Srdce času (Časodějové, 2. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 376, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 349 Kč


 

 

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaFragmentAlbatrosČasodějovéYoung adultFantasyRecenzeFantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: František Novotný, Osudový konvoj

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 07/23/2018 - 08:46

František Novotný se do paměti fanoušků domácí fantastiky zapsal velkolepou sérií Valhala, kde létají dvojplošníky z první světové války a draci, sérií, v níž si autor hraje s časem a dějinami, a ukazuje hnus obou totalitních režimů, které postihly naši zemi. A téma hrátek s časem a alternativními světy nepustilo Novotného ani v jeho nové knize nazvané Osudový konvoj. Byť to tak ze začátku knihy vůbec nevypadá.

David Marek se živí jako skipper, námořní kapitán, který má přeplout s lodí jistého pracháče z jednoho kontinentu na druhý. Nemá na to být sám, čeká pár přátel, co se mají plavit s ním. Takže čas před začátkem vyplňuje poflakování se po Bostonu a obhlížením památek. A při jednom takovém výletu pozná tajemnou Winku. A taky zažije pár teroristických útoků. Jak už to tak bývá, stává se okamžitým podezřelým.
Podle výše uvedeného by se mohlo zdát, že Novotný přesedlal ze žánru sci-fi k více či méně akčnímu thrilleru. Že se prostě snaží vést na nějaké vlně. Jenže není tomu tak. První obrat přichází na straně třicet tři. Místo arabského číslování se najednou objevuje římská čtyřka a s ním žánrová změna. Ocitáme se na moři, uprostřed bitevních lodí a místo skippera Davida Marka tu najednou máme vojenského námořníka Davida Marka. Prostory sice zůstávají stejné, ale jsme o jedno století zpět. A rozhodně to není jediné překvapení, které na stránkách knihy Novotný schovává. Prozrazovat je by ale bylo hodno řádného natlučení rákoskou.
V Osudovém konvoji se tak střídají dvě dějové linky, které jsou pečlivě odděleny nejen pomocí různého číslování kapitol, ale také optikou vypravěče, která je podána ich formou a er formou. Což Novotnému umožňuje, aby si skvěle hrál s časem a historií. Ale také aby oslavoval a obdivoval lodě. Láska k těmhle strojům je cítit doslova z každé stránky a námořní bitvy působí opravdu autenticky. Až jsem měl místy pocit, že Novotného zajímají lodě a historie víc než lidé, kteří tu jsou jen proto, aby někdo odříkával dialogy. Skoro jako kdyby autor konstruoval příběh především kolem časohrátek a strojů, nikoliv kolem lidí.
Právě námořní bitvy jsou pomyslnou třešničkou na dortu celé druhé dějové linky, která působí o něco dějověji než ta první. V té mi zase přišlo (hlavně ze začátku), jako kdyby autor nevěděl, o čem v ní má psát. Ovšem jen do té doby, než hrdinové začnou zkoumat jádro pudla.
Osudový konvoj není rozhodně kniha pro každého. Postavy vám k srdci nepřirostou a na konci si budete připadat, že se vám vaří hlava. V tomhle příběhu se totiž míchají dohromady věci, které na první pohled moc dohromady nejdou. Jenže ono to celé funguje dost dobře a před autorem nezbývá než smeknout za to, jak se mu to celé povedlo.


Osudový konvoj
František Novotný
Nakladatel: Argo
Formát: 374, vázaná
Rok vydání: 2018
Cena: 348 Kč

RecenzeLiteraturaArgoalternativní historieF. Novotnýdruhá světová válka
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sarah J. Maasová, Dvůr křídel a zmaru

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 07/20/2018 - 00:00

Třetí díl ságy o tom, jak lidská dívka k „vílímu zmaru“ přišla… Pod tím pojmem si představte nesmrtelnost po boku běsnícího netvora, spoluvládu s temným, lehce zkroceným princem (ach, Rhysi!) a krutou smrt z rukou strašlivého nepřítele. Naše hrdinka se jmenuje Feyre. Začíná jako chudá lidská dívka, jejíž jedinou starostí je zajistit přežití nevděčným lidem – lenivému otci a sestrám. Jsou dvě. Něžná éterická Ellen a její ochránkyně Nesta s jazykem nabroušeným jako ostří šavle. Feyre její snaha zajistit sestrám jídlo zavede až na práh vladaře vílího dvora, netvora Tamlina. A pohádka může začít.

První díl, Dvůr trnů a růží, by se klidně mohl jmenovat Kráska a zvíře. Druhý, Dvůr mlhy a hněvu, pak Kráska, démon a intriky, a třetí? Kráska a válka. Maasová v trojce přesahuje klasickou Young Adult a blíží se epické fantasy, protkané vztahy mezi jednotlivými aktéry a zvraty v jejich charakterech a osudech. Feyre si zachovala část své naivity i chyb, ale rozhodně nechce zůstat světu – ať už lidskému, či vílímu – nic dlužná. Více než sedm set stran se dá zhltnout takřka jedním dechem. Maasová je zaplnila pohádkovostí, která prolíná celý Feyřin příběh, intrikami, malými i velkým monstry, válečným běsněním i obyčejným strachem z toho, co bylo a bude. Nevyhýbá se ani erotickým scénám se všemi dráždivými detaily. Oproti minulému dílu jich ještě přibylo. Rhysand je zvířátko, které by dámy chtěly mít doma.

Osobně hodnotím tento díl jako dějově i řemeslně nejlepší. Z hlediska vztahových eskapád ale Dvůr mlhy a hněvu nepředčí a čtenáři klasické Young Adult asi budou mít dvojku o trošku raději. Tento díl se veze spíš ve stylu seriálu Hra o trůny. Na velmi dobré úrovni je také překlad Ivany Svobodové. Škoda jen těch pár chybiček, které utekly při redakci. Příznivci epické fantasy mohou namítnout, že nesmrtelné víly se občas chovají jako banda puberťáků a některé z nich jsou celkem dekadentní. Na druhou stranu, jsou to víly. Kdo ví, co nekonečný život udělá s psychickou. A navíc, ta jejich necivilizovaná, živelná nenávist je tak zábavná…

Navzdory ponurému úvodu, který je z nějakého nejasného důvodu psán z pohledu Rhysanda, Feyre zůstává hlavní hrdinkou a vypravěčkou. Velký podíl ale mají také její sestry. Ze své liščí nory vylézá Lucien, trošku prostoru má i paroháč Tamlin, a dostává se i na další oblíbené postavy, i když Rhysanda bude tentokrát méně než ve dvojce, kde téměř vyčerpal svůj temný potenciál. Jediné, co lze Maasové vytknout: jistý zvrat při závěrečných scénách, kdy jedna zapomenutá postava spadne z nebes jako deus ex machina, a protože se to autorce hodí do krámu, udělá to a to… Americký čtenář bude asi plakat dojetím, ale cynik Čech si poklepe na čelo. V jinak kompaktním příběhu to působí jako kopanec do slabin. Je to však jen malým kazem na kráse téměř dokonalého díla.

Je však tento díl i posledním? Ať si tuto otázku čtenář zodpoví sám. Pro český trh se minimálně chystá ještě novela z tohoto světa.

 

Sarah J. Maasová
Dvůr křídel a zmaru

Nakladatel: Coo Boo

Překlad: Ivana Svobodová

Redakce: Michal Kolezsar, Lubomír Kuba

Počet stran: 720

Provedení: brožovaná

Rok vydání: 2018

Cena: 399 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyYoung adultS. J. Maasová
Categories: Vector Graphic

Letní soutěž 03

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 07/18/2018 - 08:58

Léto je v plném proudu a naše prázdninové soutěžení taky. Kdo má zájem, může zkusit svoje štěstí ve hře o Parťáckou romananci od nakladatelství Crew. A co byste nám tak mohli napsat, abyste si zasloužili výhru? Inu, protože jso prázdniny, nebudeme příliš trápit vaše mozky a dáme nějakou otázku pro milovníky komiksu začátečníky:

  • Jaká jsou civilní jména obou hrdinů komiksu? Co má "v občance" napsáno Spider-man a Deadpool?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu seardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 29.7.2018, do předmětu napište Parťácká romance a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi!

SoutěžSoutěžeCrewKomiks
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jakub Pokorný, Chúťky upíra

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 07/18/2018 - 07:28

Jakub Pokorný prichádza na knižný trh s nezávisle vydanou fantastickou kriminálkou Chúťky upíra. Ako napovedá anotácia i krátka zverejnená ukážka, hlavné mesto Slovenska ohrozujú tajomní útočníci. Sú to upíri? A existujú vôbec?  Nebudem príliš spoilovať, keď prezradím, že áno. Bohužiaľ, práve anotácia a ukážka, podobne ako niektoré filmové trailery, ukazujú z diela to najlepšie. Chúťky upíra totiž trpia základnými nedostatkami.

Prvým a najmenej závažným je v tomto prípade absencia jazykových a štylistických korektúr. Okrem bežných preklepov a omylov, ako sú umiestnenie čiarok alebo ukončenie priamej výpovede bodkou (aj čiarkou), to zamrzí napríklad pri používaní dvojtvaru upíri/upíry (mýtická bytosť vs. živočíšny druh). Pri čítaní treba počítať aj s veľkým počtom „keď“ a „ktorý“ a autor sa nevyhol ani problémom s častým opakovaním slov, čo sa ukazuje už v úvodných vetách:

Do temnej vlhkej cely ho hodili veľmi prudko, snažil sa oponovať, že je nevinný, no márne. Pri ich prudkom zásahu to ani nebolo možné.

Text má však aj ďalšie problémy. Hoci by sa vzhľadom na dĺžku dal považovať za novelu či kratší román, príbeh je až príliš rozvláčny a viacero scén, ktorými chcel autor spestriť dianie (napr. výlet do Helsínk), len komplikuje pochopenie deja. Ten je čitateľovi predstavený povrchne, hovorovou rečou, akoby sa autor ani nesnažil písať umelecký text.

Zrejme nikto nečaká opulentné opisy á la Victor Hugo či kvetnatý jazyk Gormenghastu, no úplná absencia opisov či hlbších dialógov nielenže nedokáže vytvoriť atmosféru, ktorú by si moderný krimitriler o upírskych vraždách zaslúžil, ale bráni čitateľovi aj v tom, aby si vytvoril vzťah k postavám. O jednom vyšetrovateľovi sa tak dozviete jedine to, že je blond a druhý má zhodou náhod(?) rovnaké priezvisko ako dve ďalšie postavy. Odlíšite ho aspoň podľa toho, že disponuje akým-takým pozadím a vnútornou motiváciou, no klišé príbeh o nefunkčnej rodine vám autor oplieska o hlavu v každej kapitole.

Bolo by však chybou tvrdiť, že Pokorného text nemá žiadny svetlý bod. Dobrých nápadov je hneď niekoľko – tajomná upírka, ktorá ťahá za nitky, ceremónia prijatia do upírskej sekty, záverečný boj na vrchole Gerlachovského štítu. Aj niektoré akčné scény by mohli byť skvelé. Keby neboli „odbavené“ niekoľkými vetami. Chúťky upíra sú napísané skratkovitým jazykom autora, ktorý sa ešte nestihol vypísať.

Bohužiaľ totiž oslavu výročia mladej dvojice nezachráni konštatovanie „užívali si romantiku“ a opis záverečného súboja s nepriateľom vetou: „Následný súboj vyzeral ako páriaci sa roj komárov,“  dosahuje úroveň – Sofokles odpustí – antickej tragédie. Vyššie spomenuté scény (a mnohé ďalšie) tak tým pádom okamžite prehrávajú súboj s honbou za počtom strán a vyvrcholením príbehu.

Čerešničkou na upírskej krimi-torte sú potom rôzne nešťastne kombinované (resp. zbytočné) slovné spojenia, prirovnania a logické kiksy, ktoré namiesto atmosféry vyvolávajú len úsmev na tvári. Za všetky môžeme spomenúť napríklad:

„Bol ako vyschnutá Sahara.“

„Nad ránom nasledujúceho dňa našli policajti mŕtve telo vyšetrovateľa Martina ležať na dlažbe malej kuchyne v byte. Ten mal slúžiť ako ochrana pred úmrtím.“

„V márnici si podal ruku s patológom, bol to vysoký chlap s týčiacim sa ohryzkom.“

„Vykračovali popri štekajúcich labradoroch a ratlíkoch, až došli nakoniec uličky, ktorá sa ukázala byť slepou. Erika si odskočila za roh betónového múru. Filip stál zadumaný s jej kabelkou s mobilom v ruke, pozerajúc si najnovšie aktuality na Twittery.“

Záverečným zhrnutím bude v tomto prípade dvojité odporúčanie. Chúťky upíra nie sú tým, čím by chceli byť – na to ešte musia vypiť veľa krvi (najmä autorovej). Letné čítanie bude v tomto prípade lepšie hľadať na iných adresách.

Jednou z tých „lukratívnych“ autorských adries by potom mohol byť napríklad Stephen King – jeho kniha O písaní (resp. O psaní) môže byť dobrou voľbou pre čitateľov i pre autora Chúťok upíra.

 

Jakub Pokorný – Chúťky upíra
Vydavateľstvo: Dibuk
Väzba: e-kniha
Počet strán: 120
Rok vydania: 2018
Cena: 3 €
 

RecenzeLiteraturaJ. PokornýHoror
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Vasilevna Ščerba, Klíč k času

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 07/17/2018 - 08:46

Natalja Vasilevna Ščerba svými časodějnými příběhy teprve debutuje na ruském i českém trhu, avšak řada literárních cen, které obdržela (Silver Caduceus, Hvězdný most 2009, cena S. Lukjaněnka a další) svědčí o jejím vypravěčském talentu.

Klíč k času působivě otevírá sérii, u níž bychom se neměli nechat odradit skutečností, že hlavní hrdince Vasilise a jejím vrstevníkům je okolo třinácti. Útrapy, kterými si jako domnělý sirotek projde, nejprve od spolužaček a následně od nevlastních sourozenců a podivného otce, jsou realistické tak, že čtenář jednoduše musí stát na její straně. Zdá se, jako by ji všichni ze záhadných důvodů z něčeho podezírali nebo rovnou nenáviděli.

Eflara, alternativní svět, kam je hrdinka proti své vůli přenesena z naší reality, je plná podivných bytostí, ale hlavně ovládán časoději – lidmi podobnými mágům. Pomocí manipulace s časem mohou provádět různé věci, bojovat nebo třeba vykouzlit ovocné koblihy. Mladí časodějové jsou podle stupně svého nadání vzděláváni v časodějné škole, vedené Elenou, mocnou časodějkou a přítelkyní Vasilisina otce, která dívku z celé duše nenávidí a nejraději by ji na místě zabila, pokud by to její otec dovolil. Hanlivě ji nazývá fejrou – neboť její matka údajně patřila k vílám, mocným magickým bytostem, rozděleným tradičně na světlý a temný dvůr se dvěma královnami.Jak si poradí Vasilisa ve světě, kde každý sleduje jen vlastní zájmy a vidí ji jako překážku nebo nástroj pro své plány? I když si nakonec najde spojence, jejich věrnost je nejistá, a kromě dívky samotné si ostatní postavy nejspíš moc sympatií čtenářů nezískají. Příběh je ovšem tak napínavý a plný nečekaných zvratů a odhalení, že odtrhnout se od knihy je téměř nemožné. Výsledkem je, že ji přečtete jak se říká na jeden zátah a nebudete se moct dočkat dalšího dílu. 

Díky tomu, že Vasilisa je týrané opuštěné dítě a dostává se do magického světa, může se nabízet asociace s Harrym Potterem J. K. Rowlingové. Nejedná se však o klasický příběh ze školního prostředí, v němž jsou zlo a dobro poměrně jasně definovány. U Klíče k času nikdy nebudete vědět, kdo – a zda vůbec někdo – stojí na dívčině straně a jaký osud ji potká na příští stránce. Rozhodně není žádná superhrdinka a její vítězství i selhání jsou pro čtenáře uvěřitelná. Atmosféra kouzelného světa, pozoruhodné magické bytosti a zejména napínavost příběhu jsou však pro obě série společné.

Je trochu škoda, že autorka nevyužila více potenciálu manipulace s časem. Časování, jak nazývá kouzlení, je spíše okrášlením klasických kouzel, jak je známe a časové skoky nebo manipulaci s budoucností zde nenajdeme. Pokud se však neradi ztrácíte ve složitostech paralelních rovin, může to být naopak výhoda.

Obálka a vnitřní grafické zpracování knihy jsou tematické a opravdu pěkné. Ozubená kolečka, spirálky i variace hodinových ciferníků dodají čtení estetický rozměr. Navíc můžete po Klíči k času v klidu sáhnout i pokud nesnášíte chyby a překlepy v textu. Korektury byly pečlivé a kniha je velmi kvalitně připravená.

Natalja Vasilevna Ščerba, Klíč k času

Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-2967-2
Překlad: Martina Pálušová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 344
Cena: 299 Kč
 

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaFantasyAlbatrosFragmentN. PálušováČasodějové
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Peter David, Robin Furthová, Temná věž: Bitva na kopci Jericho

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 07/16/2018 - 08:46

Když jsme spolu s námi navštívili svět komiksové Temné věže naposledy, naskytl se nám vskutku bezútěšný pohled – Roland a jeho pistolníci utíkali před nespočetnou armádou Dobrého muže a nad troskami bájného Gileadu zavlála rudá vlajka Karmínového krále. Bílá utrpěla drtivou porážku v bitvě, ale válka jako taková ještě není u konce. Dokud v žilách přeživších koluje krev Eldů, naděje neumírá… Mračna se stahují nad Středosvětem a pomalu, ale jistě se schyluje s rozhodující bitvě. Bitvě na kopci Jericho.

Ohledně této ságy jsme toho napsali už spoustu. Chválili jsme kresbu Richarda Isanova a s radostí můžeme oznámit, že na tomto díle se spolu s ním opět podílel i Jae Lee, jehož rukopis mohl některým v předchozí knize chybět. Máme se tedy všichni opět zase na co těšit!

Vyzdvihovali jsme i tempo, jakým celá sága graduje a atmosféru, která je díl od dílu hutnější a dokáže čtenáře naprosto pohltit. I tohoto se v Bitvě na kopci Jericho dočkáme. Společně můžeme sledovat zoufalou snahu pistolníků neztratit odhodlání tváří v tvář neodvratné hrozbě a tiše se modlit, aby jejich pokusy zhatit plány Dobrého muže konečně vyšly. Jenže temnota je mocná, mnohem mocnější než světlo a svoji cestu si najde i mezi řady odvážných pistolníků…

Fanouškové knižní ságy samozřejmě ví, jak Bitva na kopci Jericho dopadla. A osobně si myslím, že i ti, co četli předchozí komiksy, to minimálně tuší. Zrovna tato část je však v románových knihách vzpomínaná jen občas, bez jakýchkoliv detailů a barvitého líčení. Možná proto je tento díl snad nejponuřejší a nejtemnější ze všech doposud vydaných částí komiksové Temné věže. Nejenže víte, co se stane, ale vidíte to v tak jasných barvách, až z toho mrazí. Trpíte spolu s hlavními hrdiny, ale stejně komiks nedokážete odložit. A přesně tak to Stephen King, autor knižní předlohy má rád...

Nezoufejte však. Bitva na kopci Jericho byla vlastně teprve začátek všeho. A než se koncem roku dočkáme dalšího pokračování komiksového zpracování Kingova mistrovského díla, můžete se vydat na cestu do Středosvěta prostřednictvím románové série a zjistit, co všechno vlastně krev prolitá na pahorku zvaném Jericho odstartovala…

 

Temná věž: Bitva na kopci Jericho

Peter David, Robin Furthová

Nakladatelství: Crew
Překlad: Linda Bartošková
Ilustrace: Richard Isanov, Jae Lee
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 144
Cena: 349 Kč

KomiksTemná věžCrewMarvelP. DavidR. FurthováL. BartoškováS. King
Categories: Vector Graphic

Pages

Subscribe to inkscapers.cz aggregator