Feed aggregator

Víkend ve stínu Rudé věže

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 01/19/2018 - 03:00

Koncem loňského roku vydalo nakladatelství Brokilon novou knihu Karoliny Francové. Autorka se vám prostřenictvím několika textů pokusí svůj svět přiblížit. Dneska vám přinášíme třetí a zároveň závěrečný z nich. 

(www.liberecbezcestovky.cz)

Když se řekne Liberec, každému se vybaví monumentální Rudá věž, ale hlavní město Česka toho nabízí mnohem víc. Novorenesanční radnici, Renerovy termální lázně, technický unikát bývalého hotelu na Ještědu, Jezírko, moderní budovu Krajské vědecké knihovny či proslulý klub Lázně.

K dopravě do hlavního města je nejvýhodnější použít portál vedoucí z každého krajského města přímo na liberecké hlavní nádraží. Cena portálenky je sice mírně vyšší než autobusová či vlaková jízdenka, ale doprava zabere jen mrknutí oka. Z nádraží je to potom co by kamenem dohodil do hotelu Imperial, jehož pokoje jsou galerií soudobého designu. Moc se ale nezdržujte a ihned vyrazte do ulic, abyste prohlídku centra města stihli do setmění. Na rozdíl od jiných klidnějších lokalit v zemi se v Liberci nikomu nedoporučuje zůstávat venku po soumraku.

Volným krokem projdete k obchodnímu centru u terminálu MHD, kde můžete obdivovat několik výstavních paláců z počátku dvacátého století – palác Nisa, palác Dunaj nebo obchodní dům Baťa. Pak Pražskou ulicí vystoupáte po stopách původní tramvajové trati k náměstí Dr. Eduarda Beneše, které vám nabídne pohled na zdobnou budovu radnice. Na její přední straně se nachází bronzový památník ve tvaru tankového pásu jako vzpomínka na devět obětí vpádu armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V blízkosti radnice stojí také budova první české scény – divadla F. X. Šaldy, a moderně pojatá krajská knihovna, jejíž střecha se rozpíná nad údolím jako stránka otevřené knihy. Knihovna se nachází v místě židovské synagogy vypálené nacisty v průběhu Křišťálové noci a při její výstavbě do budovy byla začleněna i židovská modlitebna v podobě poloviny Davidovy hvězdy. Prohlídku města poté můžete zakončit v termálních lázních na Renerově třídě. Tam, kde stával chátrající areál kdysi slavných Libereckých výstavních trhů, se dnes nacházejí desítky malých a různobarevných jezírek. Z některých stoupá horká pára, jiná pokrývají lesklá zrcadla ledu, pár jich připomíná loužičky tekutého kovu. Vodu mají kalnou, plnou bublinek i křišťálově průzračnou. Mezi nimi se vinou třpytivé cestičky, tvořené nánosy usazenin. Vzadu se zvedají bělostné kamenné terasy.

V sobotu ráno vstaňte brzy, abyste se v klidu najedli, než pro vás přijede obrněné taxi a ozbrojený doprovod. Ten si objednejte den předem na recepci. I když terminál tramvajové linky č. 3 leží na úpatí Ještědu, turistům se nedoporučuje, aby výstup na horu riskovali bez ochrany. Na sloupech bývalé lanové dráhy sídlí početná populace gryfů a pohyb ve volné přírodě není bezpečný. Taxi vás po staré silnici vyveze až na vrchol, kde ozbrojení strážci dohlédnou na vaše bezpečí, zatímco si pohodlně prohlédnete bývalý horský hotel s televizním vysílačem a krytým vyhlídkovým ochozem. V provozu je restaurace a kavárna, ale počítejte s vysokými cenami, které odpovídají rizikovému pracovišti. Vrchol Ještědu nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na Rudou věž vypínající se přímo proti němu na úpatí Jizerských hor. Pokud jste nezapomněli udělat rezervaci, večer můžete strávit v proslaveném klubu Lázně, kde se setkává každý, kdo něco znamená a má cestu do Liberce. Hudební bar se nachází v novorenesanční budově starých městských lázní. Ke vchodu ukrytému v trojitém podloubí vede šest žulových schodů. Nad ním se tyčí sochy Poseidona a jeho manželky Amfitrité. Terasu umístěnou nad vchodem zdobí pás reliéfu zachycující vodní hry. A na vysokém štítě se stále ještě skví nápis Kaiser Franz Josef Bad. V bývalé dětské poliklinice naproti klubu sídlí zastupitelství Spojených států amerických a v budově Severočeského muzea ambasáda Ruské federace.

V neděli se vypravte do Lidových sadů k proslulému Jezírku. Poseďte na terase restaurace Rybářská bašta a obdivujte kolonii ptáků ohniváků na ostrůvku uprostřed umělého jezera. Jasně oranžová mláďata se kolébají ve žlutých plamenech a dospělci za sebou zanechávají roj sršících jisker pokaždé, když vzlétnou nad hladinu, aby pro ně ulovili zlatou rybku. Pod vodou jejich oheň pohasne do růžovošedé barvy chladnoucího popela, ale sotva se vynoří s úlovkem, jejich tělo na vzduchu rudě vzplane, jako když vylétne rachejtle. Můžete též zkusit své štěstí, zakoupit povolenku a na břehu Jezírka nahodit udici. Od Jezírka je možné vzít si taxi až k bráně Rudé věže. Tato monumentální stavba s kruhovým půdorysem o průměru čtyři sta metrů se nad Libercem tyčí do výšky půl kilometru. Její koruna tone v mracích a její základy se noří do jediného zdroje magie na světě. Ve vstupní hale se nachází stavba romantického hrádku, který dnes slouží jako správní a vojenské portáliště. Ponořte se na okamžik do rudého šera a nechte kolem sebe proudit energii mocenského centra země.


 

LiteraturaK. FrancováBrokilončeská fantasyBrokilon alternativaalternativní historiePurpurová nocFantasy
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Posehn, Gerry Duggan, Scott Koblish - Deadpool 3: Hodný, zlý a ošklivý

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 01/18/2018 - 03:00

Deadpool nikdy nebyl opěvován tak jako jeho slavnější kolegové. Možná proto se v třetím pokračování s názvem Hodný, zlý a ošklivý pokusí navázat mnohá spojenectví. 

Luke Cage společně s Iron Fistem a Deadpoolem v prvních dvou sešitech rozjíždějí retro příběh plný sexy zvonáčů a šílených účesů. Opravdový tým tvoří pouze první dva zmínění, ač Deadpool by si jistě přál opak, proto se všemožně pokouší dát s nimi do kupy. Nakonec společně bojují proti padouchovi, který si naprosto nerasisticky říká Běloch a mimo pasáctví má zálibu i v držení mocných artefaktů. 

V další části už přichází na řadu ústřední příběh, ve kterém si hlavní (anti)hrdina všímá, že mu tu a tam z těla zmizí nějaký orgán. Nemůže za to nikdo jiný než skupinka záludných vědců ze Severní Koreje, která se snaží získat nepřemožitelnou armádu pomocí genofondu Deadpoola a DNA několika X-Menů. Wolverine a Captain America jsou dalšími účastníky takzvaného programu Zbraň X. Právě kvůli korejskému programu se Deadpool rozhodne ty dva vyhledat. Nejdříve se s velkým úspěchem nesetkává, ale posléze se trojice chtě nechtě dává dohromady a společně vyráží do boje proti celému režimu.

Třetí Deadpool oproti předchozím dvěma komiksům přináší nečekaný zvrat, a tím je vážnost celého příběhu. Samozřejmě vtípky lítají od jednoho panelu ke druhému, ale jde o jejich perfektní spojení s poměrně melancholickým životem samotného Deadpoola, ze kterého se stává spíše smutný klaun. Ukazuje tak, že i tato série může být brána vážně. Je vidět, že si scénáristé Brian Posehn a Gerry Duggan sedli a jim oběma dohromady sedla postava. Dokázali výborně spojit humor, akci i smutek vycházející z ponuré Deadpoolovy minulosti, kterou se v této části zaobírají více než kdy jindy. Stává se z něj docela sympaťák, protože je konečně vidět, že nebyl stvořen jen k troušení ujetých vtípků a šílenému vraždění všeho kolem, obvyklé hektolitry krve nevyjímaje.

Z hlediska vizuálního zpracování vede hlavně úvodní retro příběh – styl kresby, rozmístění textu a panelů mu totiž skvěle odpovídá. Ve zbytku příběhu na čtenáře čeká spousta barev, kresba nepostrádá ani dynamiku potřebnou k doplnění akce. Nijak zvlášť nevyčnívá, ale ani nepokulhává za předešlými částmi série.

Čtenář si zde ale konečně uvědomí, že Deadpool vlastně trpí pořád, i když to není věc, která by se v komiksech s ním často probírala. Třetí pokračování se tak stává zábavným nejen z hlediska vtipů, ale i z hlediska vedení příběhu jako celku. 

Deadpool 3: Hodný, zlý a ošklivý
Brian Posehn, Gerry Duggan, Scott Koblish
Nakladatel: Crew
Překlad: Darek Šmíd
Rok vydání: 2017
Počet stran: 160
Rozměr: 167x258
Provedení: paperback
Cena: 369 Kč

KomiksB. PosehnG. DugganS. KoblishDeadpoolMarvelCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: František Kotleta, Rázová vlna

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 01/17/2018 - 03:00

Epický závěr postapokalyptické trilogie bruntálského řezníka je tady.

Plukovník Michálek. Ryan. Alice. Nacumi. Jména z předchozích dvou dílů dobře známá. Fosilie z dob, kdy byl svět ještě normální. Z časů před tím, než války vyhladily většinu lidstva a modrá planeta se změnila v pouhou trosku putující vesmírem. Ti poslední, kteří mají nějakou naději a vůli zachránit to, co ze země zbylo.

Rázová vlna začíná přesně tam, kde Poločas rozpadu skončil. Hurá. Mnozí určitě pamatujete na frustraci, když jste zjistili, že Poločas rozpadu opravdu skončil. Nikde žádné skryté stránky. Tajná hesla, která by odkryla, co se dělo dál. Návod na obětování. Nic. Jediné štěstí, že knihy od sebe dělilo jen cca pět měsíců od vydání. Nabuzený čtenář tedy mohl naštěstí poměrně brzy naskočit zpátky do rozjetého vlaku, aby si ještě jednou připomněl, že jen pro ten dnešní den stojí za to žít. 

U bruntálského řezníka jsme všichni zvyklí na zběsilou akci, svist kulek a abstraktní malby z mozků na stěnách. Ani toto v Rázové vlně, a vlastně celé trilogii, nechybí. Nicméně díl od dílu je jich méně. Prim hraje samotná dějová linie, a ne jen akce za akcí utopená v hektolitrech krve. Nenechte se však vyděsit, že by Kotleta pověsil svůj pověstný styl na hřebík. To ani náhodou. Mrtvých měnitelů i novodobých amazonek si užijete více než dost. Stejně tak drsného humoru. Ani kadence hlášek tolik neklesá. Jen jsou stránku od stránky temnější a syrovější.

Rázová vlna je nejen skvělým zakončením celé série, ale sama o sobě dobře napsanou zábavnou knihou ženoucí hrdiny do grandiózního finále o záchranu naší planety. A že to finále stojí za to!

V rozmezí jednoho roku nám Kotleta nasázel trilogii, která byla pro jeho fanoušky velkolepým návratem bruntálského řezníka. Bezpochyby mu však získala i mnoho nových fanoušků. Konzistentní postapo příběh začínající v naší sice radioaktivitou spálené, ale pořád rodné hroudě, s nemalou dávkou hrdosti a lásky k vlasti, ale hlavně k lidstvu a životu samotnému.

V rozmezí jednoho roku nám Kotleta dal trilogii, kterou bude mít sám potíž v budoucnu překonat.

Ach, synku, synku,
doma-li jsi?
Ach, synku, synku,
doma-li jsi?
Tatíček se ptá oral-li jsi,
tatíček se ptá oral-li jsi.

František Kotleta, Rázová vlna

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304
ISBN: 978-80-7557-096-3
Cena: 299 Kč

RecenzeLiteraturaF. KotletaEpochaFantastická EpochaSpad
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Mlok 2017

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 01/16/2018 - 03:00

Píšete, nebo chcete psát? Možná byste měli sledovat českou f/sf scénu. Sborník soutěžních povídek z každoroční Ceny Karla Čapka je dobrým startem. A to i v případě, že namísto povídek jsou vám mnohem bližší delší texty. Loni po dlouhé době hlavní cenu vyhrála kategorie román/novela. Naposled se to povedlo v roce 2002 Karolíně Francové, která k letošnímu sborníku napsala působivý doslov.
Mlok tradičně obsahuje tři mikro povídky, pět krátkých povídek, pět dlouhých a jednu novelu. Začněme tím nejlepším: 
Dům s Erínyemi, beletristická prvotina Jany Pažoutové, si svou cenu rozhodně zaslouží. Zatímco ostatní autoři sborníku své texty povětšinou umisťují do naší současnosti či alternativních světů a pestrých steampunkových kulis, Pažoutová si zvolila starověk. Vypravěčem její mysteriózní detektivky je syn z aristokratické rodiny, Sotérius, který se po jedenácti letech obléhání, dobývání a porážky Tróje vrací zpět do rodných Mykén. Jenomže jedenáct let je dlouhá doba a Sotérius není žádný princ z pohádek. Je to voják, jeden z těch, kteří vyskočili z trojského koně, a jeho minulost je minulostí člověka, který zabíjel a plenil v dobytém městě. Není však zdaleka jediný, kdo ukrývá temná tajemství. V domě Eutychovy dcery Eiréné, s níž byl před válkou zasnouben, běsní přízraky a dívčina otce to dohnalo až k sebevraždě. Sotérius chce dívce pomoci a zbavit dům prokletí. Čtenář je spolu s ním postaven před velmi ponuré osudy několika postav a autorčin poutavý styl s přibývajícím stránkami přispívá ke gradaci příběhu.
Z dlouhých povídek lze vyzdvihnout A 38/2 Heleny Drdlové, kde se klasické fantasy motivy mísí se sci-fi a ve sterilním prostředí podzemních laboratoří se rozvíjí velmi podivná romance mladé vědkyně a jejího pokusného objektu. Příběh ve stylu Stmívání ale nečekejte. Drsně poetický Sen v Písku Michaely Merglové je dalším příjemným počtením, které by ale zasloužilo více prostoru.
V kategorii krátká povídka se s Posledním šamanem na Viljuji po dlouhé době opět vrací talentovaný Miroslav Sedláček. Atmosférická věc z mrazivého severu, které nechybí pointa. Neméně působivé jsou také Písky na nebesích zkušené a čtenářům Sardenu jistě známé Jany Rečkové o mladém staviteli (nejen) vzdušných zámků.
Do sborníku pronikl i příběh na pomezí hororu, v mikro povídce Evy Trnkové, Hlístnatec, o tom, že monstra nemusí být úplně tak bezcitná. A nemůže chybět ani steampunk v brilantně napsaných Chrpách na klíč od Toma Hadravy, jednoho z mála autorů sborníku. Ačkoliv sborník je výsledkem soutěže, do níž přispívají obě pohlaví takřka rovným dílem, náhoda chtěla, že pánové jsou letos zastoupeni jenom dvěma jmény a většina příběhů obsahuje silné ženské postavy.

Bohužel tomu vůbec neodpovídá obálka sborníku, která nijak nevybočuje se zažité řady a evokuje spíše akční fantasy jízdu plnou androidů než několik místy až poetických příběhů, v nichž jsou hybateli děje právě ženy.


Mlok, sbírka vítězných prací za rok 2017
Vydala: Cena Karla Čapka ve spolupráci s Novou vlnou
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Cena: 272 Kč

RecenzeLiteraturaMlok
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Juraj Červenák, Dračia cárovná

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 01/15/2018 - 03:00

V Ityle temná voda hučí, na krvavom nebi sokol kričí a k vám, bratia a sestry, na tých krídlach sokolích bylina bohatierska letí. Počúvajte, molodci a devy, príbeh o udatných bojaroch kyjevských a cárovnej dračej!

Ubehol približne polrok od slovenského vydania prvej knihy trilógie Bohatier a do kníhkupectiev sa dostáva jeho pokračovanie s názvom Dračia cárovná. Na pultoch ju spoznáte vďaka rovnako úchvatnej grafickej úprave a podobnému objemu naznačujúcemu rozsah ďalšieho dobrodružstva kyjevských hrdinov.

Bohatiersku družinu z ruských bylín nachádzame uprostred misie, na ktorú ich vyslal knieža Svjatoslav. Od epickej bitky v závere Oceľového žezla uplynuli dva mesiace a medzi spojencami, dobyvateľmi a podriadenými obyvateľmi ríše je potrebné udržiavať rovnováhu. Práve nejednoznačný úspech misie a napätie medzi národmi odštartuje bohatiersku výpravu – pre zmenu nie na juh, kam smerujú túžby Svjatoslava, ale do močarísk a studených hôr severného Ruska.

Úprimne, Cárovnú som otvárala s miernou obavou. Predsa len, prostredné diely a všetky poznámky na margo ich kvality... Faktom však je, že druhý diel JE odlišný. Našťastie, zámerne. Juraj Červenák premyslene zmenil taktiku a rozprávačský štýl. Zatiaľ čo Oceľové žezlo na vás vpadlo ako horda rozvášnených Varjagov a zasypalo vás bitkami, odseknutými údmi a nadprirodzenými bytosťami, Dračia cárovná, verná významu jednej z prezývok („Matka hadov“), postupuje opatrnejšie, zakráda sa tieňmi a tmou a prekvapí v nečakanej chvíli útokom.

Pomalšie tempo románu pocítite už po prvej kapitole. Akčných pasáží v prvej línii boja ubudlo a väčší priestor dostávajú samotné postavy. Autor rozvíja ich životné príbehy a vzťahy a veľmi prirodzene tak odkrýva ich súčasné motivácie a konanie. Ak vám bohatieri neprirástli k srdcu doteraz, rýchlo sa to zmení.

Na druhej strane, nudy sa netreba obávať v žiadnom prípade. Červenák aj tu preukazuje vyčerpávajúce znalosti slovanskej mytológie, ktorú dopĺňa pestrou plejádou tvorov a postáv ugrofínskych mýtov a bájí. Fantastický prvok má teda aj v druhom Bohatierovi silné zastúpenie a strety bohatierov s nepriateľmi, ale aj so svetom bohov a mágie si naplno užijete.

Čerešničkou na drsnej a divokej torte menom Dračia cárovná sú potom aj stretnutia postáv s rôznym kultúrnym pozadím, ktoré autor využíva na konfrontáciu odlišných svetonázorov, náboženstiev a kultúrnych zvyklostí. Za zmienku stoja komické situácie („Riadne je pokrstené, len čo je pravda.“ – „Čože je?“ nechápal varjažský náčelník. – „Ááále, to je také kresťanské slovo.“, s. 11), ale aj tie, ktoré priam volajú po tom, aby si čitateľ mýty naštudoval a pátral po podobnostiach sám (napr. rozhovor o troch Perúnových dcérach a Odinových Valkýrach).

Na záver už len pár postrehov.
1. Ak som sa pri Oceľovom žezle sťažovala na prehnané a občas rušivé využívanie archaizmov, teraz niet čo vytknúť. Červenák našiel bod absolútnej rovnováhy a román má ten pravý slovansko-ugrofínsko-seversko-historický šmrnc.
2. V istých momentoch mi Dračia cárovná pripomínala Sapkowského ságu o zaklínačovi – použitím vsunutých „príbehov v príbehu“ či takmer epizodickou stavbou románu. Našťastie však ide len o formálne podobnosti a román ako celok má vlastný štýl, ktorý si určite užijete.
3. Ak ste si mysleli, že slovník pojmov a mien v závere prvého Bohatiera bol obsiahly, vedzte, že sa dá ešte rozšíriť. Opäť poklona vedomostiam autora.
4. Za fantastickú záverečnú pasáž v podsvetí by sa nemusel hanbiť žiadny svetový fantasy román.

Čo ešte dodať? Dračia cárovná prekvapí zmenou rozprávačského štýlu a prostredia, v ktorom sa odohráva, no poteší aj tým, čo sa nezmenilo – originálnym príbehom, kvalitnou jazykovou úpravou a grafickým spracovaním, na ktoré je radosť pozerať. Už nám ostáva len netrpezlivo čakať na záverečný diel – Cárovná nám totiž máva pred nosom prostým a pravdivým tvrdením: Bude to epické!

Juraj Červenák: Dračia cárovná, Bohatier - kniha druhá
Vydavateľstvo: Artis Omnis
Redakcia: Marta Blašková Maňáková, Andrea Harmanová
Obálka: Michal Ivan
Väzba: pevná s prebalom
Počet strán: 416
Rok vydania: 2017
Cena: 14,90 €

RecenzeLiteraturaJ. ČervenákFantasyBohatýrArtis Omnis
Categories: Vector Graphic

Chůze na ostří nože po česku

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Sun, 01/14/2018 - 08:15

Koncem loňského roku vydalo nakladatelství Brokilon novou knihu Karoliny Francové. Autorka se vám prostřenictvím několika textů pokusí svůj svět přiblížit. Dneska vám přinášíme druhý z nich. 

(doc. Petra Jarkovská: Renerova požehnání a prokletí aneb chůze na ostří nože po česku, str. 7 – úvod, vydala Magická fakulta Univerzity Karlovy, 2024)

„Nejpůsobivější však jsou stěny Rudé věže, jimiž se kolem dokola složitě proplétá vzor Renerových požehnání a prokletí. Právě těmi změnil Česko v srdce světa. Oblé kudrlinky požehnání dlouhého života a zdraví přecházejí v ladné a štědré křivky požehnání prosperity. Rámec jim tvoří síťoví lomené čáry prokletí nepoctivých a všechno jako brnění překrývají průhledné šupinky ochranného prokletí. Vzor se neustále mění, jak se lidé rodí a umírají, pracují a hřeší.“

Tato práce se v teoretické rovině zabývá Renerovými požehnáními a prokletími (také označovanými zkratkou „RPP“ či lidově jako „erpépéčka“). Jde o dvě požehnání a dvě prokletí, která Radek Rener, první novodobý český mág, dne 1. 8. 2014 vyslovil za účelem udržení cirkulace magie v Česku. Jejich účinnost je vázána buď na území státu, nebo na českou státní příslušnost. Požehnání dlouhého života a zdraví zaručuje každému českému občanu osmdesát let života bez chorob a v plné síle. Požehnání prosperity českým občanům přináší úspěch v každé činnosti, kterou si vyberou jako zdroj obživy. Prokletí nepoctivých dopadá na každého, kdo se na území Česka dopustí přečinu či zločinu. Ochranné prokletí pak zajišťuje bezpečí země a absolutní bezpečí Radka Renera a jeho rodiny.

Není nejmenších pochyb o tom, že Renerova požehnání a prokletí během deseti let zásadním způsobem proměnila českou společnost. Byla vyhlášena plošná amnestie, zrušena vězení, rozpuštěna vězeňská služba a justiční stráž, došlo k radikálnímu snížení počtu policistů. Kriminalita se přiblížila nule. Zdravotnictví se specializovalo na gerontologii a úrazovou medicínu. Byl ukončen systém státní sociální podpory. Radikálně posílila ekonomika i měna. Čeština se stala nejžádanějších světovým jazykem a čeští odborníci patří k nejvyhledávanějším. Země obstála ve válečném konfliktu a postavení Radka Renera se upevnilo.

Je však třeba stále mít na mysli, že to primárním účelem erpépéček není a nikdy nebylo. Radek Rener o Purpurové noci sice prorazil rezervoáry, ale bez dalšího zásahu by magie časem zlenivěla a magická hladina by opět ustálila v klidovém režimu. Bez koloběhu, který si od ní vynucuje velká čtyřka požehnání a prokletí, by zase ztuhla a nebylo by možné ji využívat. Erpépéčka čerpají magii přímo ze zdroje, na němž je vystavěna Rudá věž, a jakmile ji požehnání vyčerpá, jedno z prokletí ji stáhne zpět a tím zajistí její permanentní cirkulaci.

Renerova požehnání a prokletí jsou dechem a tepem české společnosti a právě ony ji dělají tím, čím dnes je. Je proto v nejvyšším zájmu každého, kdo v Česku žije, důkladně se seznámit s jejich podstatou a pravidly, která jimi byla nastolena. Toto pojednání vám to umožní.

LiteraturaK. FrancováBrokilončeská fantasyBrokilon alternativaalternativní historiePurpurová nocFantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Becky Chambersová, Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 01/11/2018 - 03:00

Rok 2017 byl rokem silných debutů. Sci-fi román Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je bezpochyby jedním z nich.

Hned na začátek je nutno říci, že málokdy se autor tak dokonale trefí s pojmenováním knihy vzhledem k jejímu ději. Název Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu totiž přesně popisuje, o čem román je. Různorodá skupina vesmírných cestovatelů se vydává na úmornou, dekadny (těžko říct kolik přesně dnů našich to je, ale předpokládejme, že pekelně hodně) dlouhou cestu k novému, mladému a na první pohled nehostinnému světu, který je rozhořčený vlastní existencí, aby si odpracovali zatím nejtěžší šichtu ve svých životech. 

Námět knihy je výborný a většinu milovníků sci-fi by už samotná anotace měla přivést do extáze. Posádka vesmírné tunelářské lodi, která se živí tvorbou hyperprostorových tunelů, dostane nabídku, která je může posunout do úplně jiné těžařské ligy, případně jim zajistit pohodlný život bez starostí na několik dalších let. Jenomže všichni dobře víme, že tyhle životy měnící nabídky mají obvykle několik háčků, mnohdy přímo háků. A Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je celá o tom, jak se posádka vesmírné lodi, příhodně pojmenované Poutník, vyrovná s událostmi a nepříjemnosti, které na cestě za splněním úkolů musí překonat, a to na úrovní profesní, ale hlavně osobní.

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je podle mnohých sci-fi knihou roku 2017. Není se čemu divit - je to román vskutku silný. Ne však tolik díky ději samotnému. Za nadšené ovace vděčí postavám. Sci-fi elementy zde tvoří jen prostředí. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je totiž kniha o vesmířanech a jejich životech. S každou hlavní postavou, a že jich je osm, se na téměř 500 stránkách seznámíte opravdu důkladně. Ať již se specifiky typickými pro jejich rasu, tak s životními příběhy. Zvláště na těch si Becky Chambersová dala záležet. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je taktéž kniha velmi liberální - klade důraz na vztahové nuance a přijetí vlastní identity. Nebojí se hovořit o poměru mezi stejnými pohlavími, je otevřena otázkám klonování i tomu, kde je u umělé inteligence hranice mezi technologií, a tím, kdy už je brána jako osoba s vlastními touhami, city a sny.

Je však něco, co čtenáře u posádky Poutníka zarazí. A to, jak moc jsou na sebe za všech okolností milí. Až na jednu výjimku, Corbina, technika, který nemá rád nikoho a nikdo nemá rád jeho. Ale stará se o pohon lodi, tak jej všichni s občasným přetáčením panenek ignorují. Jinak čekáte, kdy na vás ze stránek knihy vyskočí jednorožci a duha. Bez debat je krásné, když spolu tolik osob dokáže na malém uzavřeném prostoru měsíce vydržet bez konfliktů a stále se na sebe usmívat. V realitě to ale tak úplně nefunguje a trocha přirozeného napětí by postavám i jejich vývoji rozhodně neuškodila.

Pokud máte rádi akční knihy, které se s každou stránkou ženou divoce kupředu či hledáte humornou oddechovku s průměrnou kadencí 50 vystřelených mozků na 100 slov, zde jste na špatné adrese. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je román výpravný a hlavně pomalý. A to i přesto, že je posádka na své cestě vystavena mnoha útrapám a incidentům, ty nejsou nijak vygradované a jejich potenciál je ztracen mezi řádky. Do ruky se vám prostě dostává kniha o běžném životě skupiny lidí a mimozemšťanů, kteří spolu cestují za nějakým účelem.

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je rozhodně knihou zajímavou a čtivou. Becky Chambersová nás v prvním díle série Poutníci seznamuje s perfektně vystavěným prostředím, tedy jejím pojetím uspořádání vesmíru, jeho společenstvími a hlavními hrdiny, posádky tunelářské lodi. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu se dá přirovnat k několika prvním tahům na šachovnici. Ale o tom, jak dopadne dobře rozehraná partie, rozhodnou až další díly. Ten druhý je v originále již vydán, v češtině se jej dočkáme na jaře 2018. 

Becky Chambersová, Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Nakladatelství: Host
Přeložila Lucie Bregantová
Počet stran 496, váz.
ISBN 978-80-7577-144-5
Rok vydání 2017
Cena: 369 Kč

LiteraturaRecenzeHostB. ChambersováSci-fi
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Ray Bradbury, Marťanská kronika

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 01/10/2018 - 03:00

Marťanská kronika je klasika. Od prvního vydání u nás, v roce 1959, uběhlo spousta času, nicméně řada myšlenek, které se Ray Bradbury snaží předat čtenáři, jsou i v dnešní době velmi aktuální. Jedná se o soubor autorových povídek, které vznikly mezi léty 1945-50. Většina z nich vyšla nejprve v různých periodicích, ale i přesto je kniha tématicky poměrně ucelená. Popisuje osídlování Marsu, první úspěšné i neúspěšné expedice, nadšené pionýry ze Země a prvotní srážky s Marťany. Ke konci také postapokalyptické vize, kdy Země zmizí ve víru atomové války a na Marsu zůstane pár přeživších. Kniha se řadí do žánru sci-fi, i když sám autor v úvodu píše, že s vědou a technikou jeho povídky příliš společného nemají. Mnohem důležitější je vize budoucího světa a nástin myšlenek, kam nás naše civilizace zavede. To spojené s čistou fantazií, kterou autor nijak nedrží na uzdě a kterou často snoubí s vyprávěním leckdy až mýtického charakteru.

Ray Bradbury je i tak považován za představitele zlaté éry sci-fi literatury. Jeho nejznámější román je 451 stupňů Fahrenheita popisující neveselou budoucnost antiutopické společnosti. Za pozornost také stojí mysteriózní dílo Tudy přijde něco zlého.

V Marťanské kronice najdete jen pár vyloženě klasických povídek, zbytek jsou spíše roztříštěné myšlenky a snové obrazy ve snaze nastavit lidstvu zrcadlo a ukázat, k jaké zkáze směřujeme. Od padesátých let se bohužel příliš nezměnilo, takže důsledky pocítí i současný čtenář. Děj většiny knihy se odehrává na Marsu, Marťané jsou popisování jako skoro až bájné bytosti snědé pleti, se zlatýma očima, se schopností čtení myšlenek a metamorfózy. Jejich planeta je krásná ve své jedinečnosti a pozemští obyvatelé na ní neurvale vtrhnou a bez skrupulí si ji zabírají pro sebe. Vnášejí do míst své zvyky a tradice a původní obyvatele pomalu ale jistě vytlačují. Jestli vám to připomíná dobývání amerického západu, nejste daleko od pravdy, jistá paralela je tam znát. Touha objevit neznámé a dobýt zemi zaslíbenou. Mezi řádky autor kritizuje soudobou společnost, která ve své chamtivosti, sobeckosti a víře v technický pokrok zapomíná na ryzí hodnoty a opomíjí sílu přírody a učenosti a ve výsledku i na vlastní lidství.

Dalším varováním, které se Bradburymu podařilo o knihy vplést, je obezřetnost před atomovou válkou, která by mohla mít pro Zemi fatální důsledky. Aktuální před šedesáti lety, stejně jako dnes. A také před přílišnou přetechnizovanou společností a cenzurou (hold vzdává například Edgaru Allanu Poeovi ve vynikající povídce Usher II).

Autorovi se nedá upřít jistá poetičnost, v sci-fi literatuře celkem vzácný jev. Hraje si s představami, mnoho věcí zůstává nevyřčených a nechává čtenáři prostor pro vlastní interpretaci a pro to, aby se mezi řádky dobral pravdy nebo autorova záměru. Místy se dokonce vyjadřuje natolik vzletně, že by strčil do kapsy kdejakého básníka.

Ačkoli se může zdát, že kromě prostředí Marsu, ve kterém se odehrávají, nemají povídky příliš společného, opak je pravdou. Tvoří naprosto ucelený celek mapující necelých třicet let života na Marsu, od první zemské výpravy až po posledního Marťana tak, jak je autor viděl ve své bujné fantazii a jak se mu do nich povedlo promítnout celospolečenské problémy a obavy celosvětového charakteru.

Tato kniha bezpochyby zaujme všechny milovníky fantastiky, ať už milujete kterýkoli podžánr, Marťanská kronika ve své moudrosti a nadčasovosti přesahuje všechno.

Marťanská kronika
Ray Bradbury

Nakladatelství: Plus
Původní název: The Martian Chronicles
Rok vydání: 2017
Autor obálky: Milan Malík
Počet stran: 288
Cena: 299

RecenzeLiteraturaAlbatrosPlusR. BradburySci-fiklasika
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: Adam Skořepa, Čas budoucí

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 01/09/2018 - 14:42

Jako první letošní novinkovou výhru vám nabízíme český titul z nakladatelství Epocha. Jedná se o novelu Adama Skořepy s názvem Čas budoucí, ze které si můžete na Sardenu přečíst ukázku. A jak tuto knihu získáte?

  • Stačí, když nám napíšete alespoň tři titulu edice Fantastická Epocha, které vyšly v loňském roce.

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 14.1.2018, do předmětu napište Čas budoucí a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon.

Těšíme se na vaše odpovědi!

SoutěžSoutěžeEpochaFantastická EpochaSci-fi
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Thomas Olde Heuvelt, HEX

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 01/09/2018 - 03:00

Milovníci hororu zbystřete. Objevila se kniha, kterou si i sám mistr oboru King pochvaloval.

Black Spring. Na první pohled zcela obyčejné a ničím zajímavé malé město. Na pohled druhý městečko se zajímavou legendou, folklorní postavičkou, která láká turisty. Na pohled třetí pro ty odvážné, nebo spíše hloupé, kteří se rozhodnou nahlédnout pod pokličku tajemství, které obyvatelé Black Spring střeží, doživotní prokletí.

Black Spring má problém jménem Katherine. Čarodějnici, respektive její přízrak, který už několik stovek let bloudí po městských ulicích, občas se vám zjeví v ložnici nebo u jídelního stolu, ale jinak už dlouho nikomu neuškodil. Každému obyvateli Black Spring je od malička vštěpováno, jak se k děsivé čarodějnici chovat. A i když si občas někdo dovolí drobný nejapný žertík na její adresu, všichni bez rozdílu dodržují jedno dávné pravidlo - zašitá ústa a oči čarodějnice nikdy nesmí být otevřena, jinak se stane něco hrozného. Zní to jako poměrně bezproblémové soužití. Má to však jeden háček. Pokud někdo město opustí na delší dobu, přepadávají jej sebevražedné myšlenky a je nucen se urychleně se vrátit zpět, pod opratě starodávné kletby. Osud, se kterým se místní omladina odmítá smířit a chce se za pomoci síly internetu prokletí jednou pro vždy zbavit. Nikdo z nich ale netuší, že tak uvrhnou sebe, své rodiny i celé město do šíleného kolotoče smrti, zoufalství i duši rvoucího smutku.

Důvodů, proč před Thomasem Olde Heuveltem smeknout, je vícero. Jedním z nich je naprosto brilantně vykreslené prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Městečko Black Spring na stránkách románu opravdu ožívá - každá jeho ulice, strom v lese, temnota, která jej a jeho obyvatele pomalu, ale jistě pohlcuje. Místy máte při čtení pocit, že se vám její chapadla plazí po ramenou a čekají na příhodný moment vás uškrtit.

HEX je opravdu hororový román. Ne jen podle zařazení na policích v knihkupectví, ale svou podstatou. Thomas Olde Heuvelt vytvořil koncentrovaný balík hrůzy a nějakým způsobem ho narval do stránek knihy. Je pravda, že já jsem extrémní strašpytel a vyděsí mě i nečekané zapraskání postele v noci, ale troufám si říct, že HEX dá na frak i těm silnějším náturám - zvláště zhruba někde v polovině románu. Protože děs a hrůza HEX není skryta ani tak v samotném nadpřirozeném elementu jako v teroru, který dokáže vytvořit jen lidská přirozenost. I když je pravda, abychom nadpřirozenu neubírali, že občas budete mít pocit, že vám Katherine stojí v obýváku a jen tak si na vás kouká.

Je nutno ale také podotknout, že HEX má i vtipné momenty. Hlavně zpočátku románu, kdy se s městem a jeho zvyklostmi teprve seznamujeme. Situace, kdy rodina večeří, zmerčí Katherine, jen protočí panenky a hodí přes ni deku, aby nerušila, je úsměvná. HEX má však i pár slabších momentů - některé události se v celkovém tónu knihy zdají být poněkud přemrštěné. Šokovat čtenáře za každou cenu není vždy nutné. Stejně tak může být čtenář zpočátku zmaten množstvím postav a jmen, které mu autor staví do cesty. Hlavní tahouni příběhu ale naštěstí poměrně brzo vykrystalizují a počáteční smršť charakterů tak dostane řád. 

HEX má ještě jednu zvláštnost. Velkou roli v příběhu hrají technologie. Zvláště privátní sociální síť omladiny Black Springu, kde mapují pokusy na Katherine a speciální aplikace HexAPP. Jednoduchý a chytrý způsob, jak sledovat pohyb čarodějnice po městě a okolí, a zároveň tak varovat místní, aby zabránili, mnohdy velice zábavně, tomu, aby ji objevil někdo zvenčí.

Thomas Olde Heuveltovi se povedl husarský kousek. HEX je spojením opravdu originálního námětu, nečekaného závěru a příběhu bez hluchých míst a mezer.  Nepřišla jsem snad ani jednu otázku, na kterou bych dříve či později nedostala odpověď. Dohromady to vše vytváří koktejl, který se dneska jen tak nevidí.

Thomas Olde Heuvelt, HEX

Nakladatelství: Argo
EAN: 9788025721988
Edice: Fantastika
Formát: 338 stran, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 348 Kč

LiteraturaRecenzeArgom T. O. HeuveltHoror
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Adam Skořepa, Čas budoucí

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 01/08/2018 - 14:32

Tento příběh se ještě nestal, přesto si ho nyní vyprávíme, jako bychom na něj vzpomínali. Náš příběh se týká událostí, které se nám mohou zdát tak vzdálené, že na ně nemyslíme. Budoucnost sto let daleká od našich dnešních starostí nás nezajímá, stejně jako se příliš často nezaobíráme tím, co se stalo před sto lety. Náš čas je jiný. Přesto i tento příběh si přeje být vyslyšen a prožit. Možná právě proto, že ještě neměl příležitost se odehrát.

Anna pocházela z rodiny, ve které byla láska ke strojům a nadání k vymýšlení nových vynálezů běžnou vlastností. Jeden z jejích předků byl znamenitý hodinář, který se však nevěnoval jen zhotovování a opravě hodinek. Rád vyráběl i hračky, kterým propůjčoval díky složitému a preciznímu uspořádání ozubených koleček a hodinových strojků zdání živosti. Jeho potomci se časem zapojili do tehdy nového odvětví výpočetní techniky, která v sobě skýtala neskutečný potenciál, a spolu s ním i mnohá tajemství. I Anna podědila po svých předcích touhu stvořit nové, ještě pokročilejší stroje a  vdechnout mechanizovaným kusům kovu jejich vlastní život. Anna se zabývala výrobou robotů, ne však jednoduchých konstruktů s prostým účelem. Snažila se vytvářet pokud možno univerzální bytosti s širokým uplatněním, zároveň se jim ale pokoušela vdechnout duši a rozvíjet autonomii umělého života. Podobně jako antický Pygmalion se svou Galateou, jako rabín Löw se svým Golemem, i Anna, které díky její odbornosti nikdo neříkal jinak než „robotička Anička“, toužila po dokonalém stvoření, u jehož zrození by ona stála.

Anička byla bezesporu geniální. Už odmala měla ke strojům blíž než k lidem, což bylo v její rodině naprosto normální. První slovo, které se naučila, bylo „šroubovák“. Na  své třetí narozeniny provedla reverzní inženýrství svého robotického štěněte, které se posléze pokusila zkřížit s automatickým domácím vysavačem. O fyzice v té době neměla nejmenší ponětí, přesto dokázala s elektronickými součástkami pracovat se stejnou samozřejmostí a lehkostí, s jakou jiné děti stavěly na pláži hrady z písku. Intuitivně poskládala a  pospojovala všechny elektronky, tranzistory a rezistory, správně zapojila drátky, spínač a vodiče a vytvořila obvod. Jako tříleté batole však neměla sílu pořádně utáhnout šroubky a přidělat hlavici vysavače namísto hlavy robopsa. Spustila proto křik, protože mluvit ještě pořádně neuměla. Do jejího pokoje hned vběhli její vystrašení rodiče, které překvapilo, že jejich jinak klidná dcerka najednou tak hlasitě pláče. Když ji nalezli s laserovou pájkou v ruce, jak klečí u rozebrané domácí elektroniky, pochopili, o  co jde. Aniččini rodiče totiž byli podobně nadaní a zároveň i podobně zvláštní jako Anička samotná. Tatínek se posadil na zem vedle své malé vynálezkyně, jemně jí vzal pájku z ruky a dodělal za ni jejího prvního robota. Když se nezvyklý pes-vysavač konečně rozeběhl, výskala Anička radostí. Robot sice nesloužil svému účelu, protože mu chyběl zásobník na vysátou špínu, motor vysavače ale bez problémů běžel a robotické štěně dokázalo i nadále běhat po pokoji a tvářit se roztomile, ačkoliv s novým designem mu to šlo o poznání hůře.

Rodiče Aničku v její kreativitě vždy bezpodmínečně podporovali. Díky tomu se mohla Anička zaměřit především na vymýšlení nových vynálezů. Protože oba její rodiče pracovali na dobře placených pozicích ve výzkumném oddělení jedné velké firmy, která vyráběla všechny možné stroje od myček na  nádobí až po bezpilotní letadla, měla Anička nejen krásné dětství bez jakéhokoliv nedostatku, ale zároveň mohla navštěvovat v  práci své rodiče, kteří se věnovali něčemu, co Aničku zajímalo. Často, někdy s dovolením svého otce, někdy potají, používala Anička i  firemní laboratoř. Malá robotička ale občas neznala míru a jedním svým nočním výletem do laboratoře způsobila výpadek proudu v celé továrně, čímž na několik hodin zastavila výrobu. Otec jí za to sice pořádně vynadal, byl ale hrdý na to, že má jeho dcera odvahu experimentovat a že se nebojí za své pokusy nést následky.

Přesto si oba Annini rodiče uvědomovali, že kvůli své práci nemohou své dceři poskytnout dostatek času. Rozhodli se proto poslat Aničku na elitní školu robotiky, která v sobě spojovala střední i vyšší stupeň vzdělání, takže po jejím absolvování na Aničku čekal akademický titul. Anička tím byla nadšená, protože její nová škola měla mít nejmodernější vybavení a přednášet tam jezdily největší kapacity v oboru, takže si příliš nelámala hlavu tím, že bude bydlet na  internátě daleko od své rodiny. Sotva se nastěhovala do studentské ubytovny, hned se šla zeptat učitele, kde najde laboratoř, kde si může půjčit nástroje, a jaké je heslo k  síti. Přestože Anička nebyla příliš iniciativní v navazování tradičních mezilidských vazeb, neměla se svými spolužáky žádný problém. Sice se jich stranila a žádné kamarády ani kamarádky neměla, ale nezůstávala stranou, protože by ji ostatní vyloučili ze svého kolektivu. Anička měla zkrátka vždy na práci lepší a pro ni zajímavější věci než probírání kluků, chození po nákupech nebo pořádání pyžamových večírků.

Její učitelé si rychle všimli jejího nadání a nadšení, nebylo tedy žádným překvapením, že se Anička stala jejich chráněnkou. I její spolužáci ji měli velmi v oblibě, protože jim bez váhání půjčovala k opsání úkoly a poznámky k testům. Za odměnu jí spolužáci vždy nosili svačinu a sladkosti, Anička se díky tomu nemusela starat o oběd a mohla rovnou po vyučování utíkat do školní laboratoře, kde trávila mnoho hodin a kde občas i usnula, takže ji vzbudila až noční robotická uklízečka. Anička na škole excelovala ve  všech hlavních předmětech, ačkoliv neměla moc ráda historii. Aničku totiž nebavilo učit se o věcech, které už byly, připadalo jí to zbytečné. Jak by mohly dějiny ovlivnit její výzkum? Pomůže jí snad znalost historicky významných bitev v zapojování fúzního reaktoru? Nebo v optimalizaci výpočetního výkonu neuronové sítě? Nebo při výrobě optického mikročipu?

Anička nerada věnovala pozornost čemukoliv, co ji rozptylovalo od jejích pokusů. Naštěstí se téměř vždy našel někdo, kdo za ni vyřešil náležitosti související s běžným životem v lidské společnosti. Školu ukončila bez problémů a na přímluvu svého profesora kybernetiky hned po ukončení studia získala praxi v předním robotickém ústavu, kde si robotičku Aničku vzhledem k jejím schopnostem také velice rychle oblíbili. Netrvalo dlouho a Anička se stala ředitelkou oddělení experimentální robotiky, čímž si vlastně splnila svůj dětský sen. Její laboratoř byla daleko pokročilejší než ta, ve které pracovali Aniččini rodiče, mladá robotička měla nyní k dispozici všechny součástky a materiály, na které si vzpomněla, a získala přístup k  tajným vládním výzkumům, což její vlastní bádání posunulo daleko vpřed. Anička se dostala do postavení, kdy mohla použít všechny zdroje světa k tomu, aby vyrobila stroje další generace. Byla si toho dobře vědoma a naplňovalo ji to štěstím.

Ačkoliv se Anička dostala na vedoucí post, a měla se tedy více věnovat administrativě svého oddělení, trávila stále většinu svého času v laboratoři. Všechno „nudné papírování“, jak tomu Anička říkala, nechávala na svém sekretariátu, ve své ředitelské kanceláři se téměř nikdy nevyskytovala, i prezentaci výsledků oddělení měl na starosti její tajemník. Možná i díky tomu, že se přímo podílela na výzkumu, vedla Anička své oddělení dobře a její tým ji obdivoval za její nasazení. Anička nebyla nadutá, nepodléhala aroganci, která často s geniálním talentem a  vedoucím postavením přichází. Její talenty ale přesahovaly kapacity drtivé většiny lidí, Anička byla vskutku výjimečná. Během svého studia i praxe získala základní znalosti snad ve všech oborech exaktní vědy a  výrazně prohloubila své praktické dovednosti související s její specializací v robotice. Ve svých dvaceti osmi letech mistrovsky ovládala nejen konstrukci mechanických spojů a hardwaru, ale i vývoj vlastního softwaru. Její jméno bylo známé po celém světě a psaly se o  ní knihy i vědecké práce o jejích teoriích. Získala mnoho ocenění a dělala přesně to, co v životě chtěla.

 

Anotace:

Novela s prvky vědecké a společenské fikce, která ve třech volně navazujících příbězích popisuje jednu z mnoha možností vývoje umělé inteligence a jejího vlivu na formování lidské společnosti. Čas budoucí přináší znepokojivou představu budoucnosti, v níž lidstvo dosáhne dlouho očekávaného světového míru, leč kvůli nedokonalé povaze člověka jej opět odmítne.

Kniha Čas budoucí je k dostání na pultech knihkupectví od prosince 2017. Čtenáři si ji ale mohou pořídit i na knižních e-shopech, s 25% slevou přímo na stránkách Nakladatelství Epocha: http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=876, kde naleznou další informace.

Ukázku z knihy si můžete přečíst také na https://issuu.com/epocha/docs/cas_budouci_demo

Info o knize

Čas budoucí / Autor: Adam Skořepa / Obálka: Janka Michailidu / Formát: měkká vazba, 110x180 mm / Vydání: první / Počet stran: 72 / Cena: 95 Kč (na www.epocha.cz 71 Kč) / Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) / ISBN: 978-80-7557-097-0 / https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha/

O Nakladatelství Epocha

Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

 

UkázkaUkázkyEpochaFantastická EpochaSci-fi
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Gwent - Výtvarné umění zaklínačské karetní hry

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 01/08/2018 - 03:00

Fanouškovství má v různých stádiích pohlcení mnoho podob. Od sběratelství licencovaných předmětů přes výzdobu příbytku tématickými doplňky až k učení se jazyků imaginárních národů.

Když roku 2015 vydalo polské herní studio CD Projekt Red dlouho očekávaný poslední díl zaklínačské trilogie, hráčská komunita byla ohromena a dlouhou dobu se diskuze netočily kolem jiného tohoto tématu. Až pozoruhodně často se však kromě úžásného příběhu a hratelnosti začaly objevovat zmínky o minihře, kterou si je možné s AI v Zaklínači 3 zahrát. Nejednalo se totiž o žádnou blbůstku, ale o přesně tematicky zapadající karetní hru Gwint, jíž znali čtenáři už i z knížek. Ta si v putykách severních království získávala rychlostí laviny své příznivce. Sbírání a směnám karet do svého balíčku propadla nemalá část hráčů a brzy se začaly rojit požadavky na samostatné vydání plné hry, jako je třeba Heartstone. A protože CDR na své fanoušky myslí, vydal tento rok plnou verzi upraveného Gwintu s anglickým názvem Gwent. Ten se ujal i mezi ostatními jazyky, protože Gwent je trochu odlišný, než standardní Gwint, čili za výměnou písmenka stojí i odlišné účinky karet a několik herních režimů.

Perfektní vizuální zpraocvání této hry si vyloženě říkalo o vlastní artbook, a tak jeho uvedení na trh nebylo velkým překvapením, avšak velice potěšilo. Kniha je vydávána pouze ve vázané variantě a od počátku působí velice solidním dojmem.

Na 248 stranách se čtenáři otevírá fantaskní barevný svět nádherných kreseb, které jej provede skrz pět karetních balíčků hratelných frakcí, šestou kapitolou zabývající se neutrálními kartami a sedmou o zvláštních kartách. Je důležité si uvědomit, že se jedná přesně o to, co název hlásá, čili v knize nikde nenaleznete popisy účinků karet nebo tipy na taktiky. Osobně mám rád, když artbooky obsahují i tyto dodatkové pasáže, na druhou stranu musím uznat, že by mohly působit rušivě. Kresby tedy doplňují pouze předmluvy k jednotlivým frakcím a následně popisky k samotným kartám, které ale mají vyprávěcí charakter pro doplnění znalostí pozuadí, z nějž tato hra čerpá. Kresby/malby jsou standardně celostránkové, ostré se sytými barvami a jemným rastrem, který nás začne rušit teprve až při opravdu podrobném prohlížení všech detailů. Ani pak však naštěstí není nijak výrazný. Knha tedy nedisponuje občasnými chybami, jež bylo možné viudět v publikaci Zaklínač a jeho svět, kde byly některé obrázky neostré a kazily tak celkový dojem.
Kniha má i úctyhodnou hmotnost, což Vám navodí pocit, že držíte opravdu bytelný kus.

Doplňující vyprávění je snadno srozumitelné se zajímavostmi a citacemi z hry či knih, což jedny potěší, že se dozvěděli něco navíc, a druhé zahřeje při vzpomínce na chvíle strávené se Zaklínačem.

Knihu hodnotím jedině kladně. Pro fanoušky Zaklínače, nebo i pouze samostatné hry Gwent (což stejně bude ve výsledku ta samá cílovka), ji mohu s čistým svědomím jedině doporučit. Jenom od ní nesmějí čekat to, čím není, jak jsem psal výše.

Gwent - Výtvarné umění zaklínačské karetní hry

Výtvarná vedoucí: Katarzyna Redesiuk
Autoři popisků: Marcin Batylda, Travis Currit, Borys Pugacz - Muraszkiewicz
Vydavatel: Dark horse (EN), Fantom print a Crew (CZ)
Překlad: Filip Ženíšek
Odborný redaktor: Marek Tvrdý
Počet stran: 248
Vazba: pevná
Cena: 599 Kč

RecenzeZaklínačFantom PrintCrew
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Zdeněk Ležák - Martina Otčenášková, Jail City: Město v zajetí

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Sat, 01/06/2018 - 03:00

Komiks Jail City: Město v zajetí vypráví o Robertovi, obyčejném klukovi, nepříliš prospívajícím studentovi hradeckého gymnázia, kterému zemřel otec. Aby načerpal nové síly, spolu se svou matkou na měsíc odlétá za strýcem do USA. Cestou z letiště do Altusu, typického zapadákova, se jim stane něco neuvěřitelného. Robert uvidí u kukuřičného pole indiány a při jejich sledování projde on a jeho maminka Liliana bránou času do roku 1874.

Díky této události se komiks trvale rozvíjí a prolíná ve dvou dějových liniích. V první se Robert snaží s matkou opustit zakleté město Jail City. O to zajímavěji působí skutečnost, že místními obyvateli jsou považováni za možné zachránce a ničitele kletby indiánských šamanů. Městečko nikdo není schopen opustit, kukuřičné lány jsou obestřeny tajemstvím a nikdo jimi nepronikne. Aby toho nebylo málo, obyvatelé se musí ještě bránit občasným přepadům indiánů, které i když zastřelí, jejich těla se rozplynou a příště útočí ještě větší silou. V druhé lince se snaží přijít na kloub záhadě zmizení jejich strýc Jerry. Ten naštěstí pochopí, že se nejedná o ojedinělý případ cestování časem – kukuřičná pole v okolí města Altus totiž občas fungují jako Bermudský trojúhelník. Pátrání ho přivede k místní indiánské komunitě, ale navzdory její pomoci vede ke zdárnému výsledku ještě dlouhá cesta.

Kniha je psána jazykem určeným pro teenagery, cílovou skupinu čtenářů. Kluky toužící po dobrodružství i starší milovníky mayovek nadchne. Kresba je solidní, panely přehledně rozvržené. Pokud čtenář očekává, že vše půjde hlavním hrdinům snadno, bude vyveden z omylu. Autor hrdinům hází klacky pod nohy, jak to jen jde. Hlavní hrdina v několika místech knihy promlouvá ke čtenáři a snaží se ho poučit. Sice tyto vsuvky odvádějí pozornost od rozjetého děje, na druhou stranu obohatí o znalosti sedlání koní, revolverů, indiánských válek.

Příjemným bonusem je pak desková hra vycházející z děje komiksu. V ní je úkolem každého hráče sesbírat čtyři části Mapy času a provést rituál.

Kniha Jail City je zajímavou variantou k americké superhrdinské produkci, hovoří pro ni příznivá cena, sympatické westernové téma propojené s cestováním v čase a herní příloha.  

 

JAIL CITY: Město v zajetí
Lěžák, Zdeněk – Otčenášková, Martina
Ilustrace: Kocián, Michal

Nakladatelství: EDIKA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 104
Rozměr: 210 x 297 mm
Provedení: Vázaná s laminovaným potahem
Cena: 399,- Kč

 

Z. LežákM. OtčenáškováKomiksAlbatrosEdika
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Františka Vrbenská - Zuzana Hloušková (eds.), Žena se sovou

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 01/05/2018 - 03:00

Druhý díl série antologií českých a slovenských autorek fantastiky je tady. Ženu se sovou zaštiťuje opět Františka Vrbenská a Zuzana Hloušková a vybrali do něj třináct povídek z českého i slovenského prostředí. Snad jim toto číslo nepřinese smůlu. Doufejme, že volba to byla šťastná.

Tento díl se od prvního liší v jednom zásadním bodu – věnuje se poli fantasy a povídky s prvkem sci-fi, které se vyskytovaly v prvním díle, jsou nyní vynechány. Snad jen první povídka První rychlost od Ludmily Vaňkové v sobě lehké sci-fi prvky má. Při pozornějším čtení se však ukáže, že se jedná spíše o náhled na svět připomínající Stopařova průvodce po galaxii – mimozemské civilizace žijí mezi námi jen v poněkud odlišném měřítku. Příště až vás tedy kousne brouk, ujistěte se mikroskopem, že se nejednalo o kosmickou loď vyspělé civilizace, která z vaší ruky právě startovala.

Zásadní proměna oproti prvnímu dílu je patrná také na větším množství povídek s čistě ženskou tématikou. Povídka Dieťa stepi od Livie Hlavačkové přibližuje mateřskou lásku k dítěti a až magickým způsobem vysvětluje moc a sílu Čingischána. Jitka Ládrová ve svém příspěvku Ornáda zase ukazuje, že běžná žena se nikdy silou muži nevyrovná. Ovšem může si ho podmanit a omotat kolem prstu, pak je všechna jeho síla v její moci a změní pro ni třeba celý svět. I když to může působit až idealisticky, vidíme v povídce, že nic není zadarmo a žena za tento „luxus“ musí tvrdě zaplatit. Obě díla jsou pak psána čtivě a děj svižně utíká. Nicméně v Dieťeti stepi mohou hlasy předků působit místy rušivě a zmatečně. Pomyslným vrcholem nahlédnutí do ženského světa je Lektvar správných žen od Věry Mertlíkové. Od pradávna jsou ženy spojovány s magií a není to tak dávno, co byly trestány za čarování leckdy i tím nejvyšší trestem. Autorka v této povídce mísí pohádkové motivy s čarováním jako vystřiženým z Žítkovských bohyň. Hlavní postava, čarodějnice Helena se vydává do lesa, aby nasbírala byliny pro lektvar správných žen. Na své cestě potkává utrápené ženy – lidské, trpasličí i například upíří. Z jejich trápení jsou patrné povahové rysy žen, které jim jsou tradičně přisuzovány a jak je těžké je někdy ovládnout. Povídka je příjemně rozčleněna do částí, kdy každé setkání má svůj vlastní začátek i konec, a čtenář se tak neztrácí. Překvapivý konec pak nenásilně spojí prvky moderní psychologie s tradiční vírou v byliny a kouzla.

Ovšem ne každý musí nutně milovat fantasy motivy smíchané s historií a bájnými stvořeními. Pro toho je určena hororová povídka Slučka od slovenské autorky Kataríny Soyky. Tradiční prostředí opuštěné chaty v lese, kde bývalý majitel spáchal sebevraždu, není ničím novým ani převratným. Mistrná je však autorčina hra se světem snů, skutečností a vlivem psychického onemocnění, které by jistě neurazilo ani čtenáře Gillian Flynn. Patříte-li spíše do milovníků krimi, nezoufejte, i pro vás se ve sbírce něco najde a to díky Blance Jiruškové: Hvězdář se dívá nahoru. Na akademii kouzelníků se řeší smrt knihovníka i dávné zločiny řádu. Nic není zadarmo, ani moudrost děděná po věky. Problémem může povídka být jedině pro milovníky Zeměplochy. Tu postavy i barevnost jazyka připomínají, nicméně chybí vytříbenost Terryho Pratchetta a jeho schopnost lehce kombinovat humor s vyššími myšlenkami.

Za pomyslnou třešničku na dortu lze považovat Zlaté mlhy na pobřeží od Františky Vrbenské. Zkušenosti autorky na poli spisovatelském se nezapřou a v této povídce je náležitě uplatnila. Starý mořský vlk se snaží dostat na rybářskou loď, aby si opět oddřel to své a ze získaných peněz proplatil dluhy i své živobytí na další měsíce. I přes zákaz doktorů spěchá zpátky na moře. Plány mu zhatí špatné počasí a odložený let. Když se zklamaně prochází po molu, zahlédne umírajícího psa. Nikdo si ho nevšímá, nikdo o něj nestojí. Ten pes se zdá být námořníkovou spřízněnou duší, byť se znají sotva pár minut. Mořský vlk ho vezme do náručí, hladí a trpělivě čeká, až vděčný pes odejde. Po jeho smrti vydá jeho tělo Poseidonovi. Brzy však pochopí, že pes nebyl tak úplně sám. Jeho panička námořníkovi oplatí laskavost, byť se proto musí vrátit ze zásvětí. Povídka dosahuje vrcholu nejen originálním dějem, ale též schopností autorky přiblížit čtenáři vnitřní svět hlavního hrdiny a zároveň vykreslit prostředí.


Při porovnání s předchozím dílem je Žena se sovou ucelenější a více zaměřená na pole fantasy. Opustila přílišné ambice o co nejvíce, aby následně vznikl pel mel všeho možného i nemožného. Tato kniha se již nesnaží do světa křičet: „Jsme ženy a snažíme se vyrovnat mužům!“ Naopak hlásá: „Jsme ženy, no a co?“. Nabyté sebevědomí a upuštění od genderové rivality knize určitě prospěly.

 

Žena se sovou

Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková
Vydavatelství: Fortna
Rok vydání: 2017
Počet stran: 346
Cena: 300 Kč

RecenzeLiteraturaF. VrbenskáZ. HlouškováV. MertlíkováL. HlavačkováB. JiruškováJ. LádrováFortna
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Martin Bečan, Kaziměsti

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 01/04/2018 - 03:00

Párty odehrávající se v kostele, kde se místo svěcené vody můžete pokropit vodkou... Anebo ji vypít, záleží na vás. Kanál, který sežere vše, co mu padne do chřtánu. Dům, kde vám po kuchyni běhají trilobiti a dveře zdrhají, protože mají nožičky. Že to zní bizarně a bláznivě? Vítejte Nikde.

Lazar, Parma, Cesmín a Zima jsou vysokoškoláci, kteří si plnými doušky užívají studentského života v jednom nejmenovaném moravském univerzitním městě. Jednoho dne nasednou na tramvaj s označením nula, což by nebylo nic zas tak neobvyklého, kdyby vozidla takového označení městem jezdila. Parta kamarádů překročí záhadnou hranici a najednou skončí v místě, které připomíná známé město a zároveň je naprosto jiné. Podivné, šílené a vysoce nepravděpodobné.  A světe div se, zalíbí se jim to natolik, že se tam rovnou přestěhují. A po chvíli zjistí, že se podstatným způsobem mění oni i samotné místo. Rostliny místo vousů a kůže pokrytá šupinami je pouhý začátek, který ovšem může skončit zcela fatální dohrou.

Jedná se o prvotinu českého autora Martina Bečana a nutno říct, že prvotinu velmi zdařilou. Místy je dílo poměrně dobře řemeslně zvládnuté, místy to trochu drhne, ale rozhodně se jedná o velmi čtivou záležitost. Autor rozhodně netrpí omezenou představivostí, naopak s gaimanovskou grácií otevírá dveře do světa, který se na první pohled zas tak neliší od toho našeho. Ovšem ve skutečnosti je to snová hra s realitou, kde se může přihodit naprosto cokoli. Skutečnost a perspektiva se lámou, jak se to zrovna hodí a nikdy nevíte, co se skrývá za příštím rohem. A když už si říkáte, že větší šílenost vás snad nečeká, hned na další stránce zjistíte, že jste se zase mýlili. Fyzikální zákony zde platí velmi neurčitě a ztratit se s hrdiny v ulicích Podivné, Podivnější a Nejpodivnější je snadné. Na druhou stranu ovšem může Bečanova mimorealita někdy působí trochu přeplácaně. Ale originalita a bujná fantazie se mu rozhodně upřít nedají.

Hned ze začátku se tempo slušně rozjíždí. Nasednete do tramvaje s podivným označením a už se nechcete vrátit zpět. Ovšem po rozehrání zápletky a odhalení zásadního konfliktu dochází ke zpomalení a děj se začíná trochu táhnout. Závěr je ovšem vcelku působivý. Postavy jsou naprosto uvěřitelné, starší ročníky s láskou zavzpomínají na svá studentská léta, lehkomyslnost mládí a na naprostou kamarádskou sounáležitost. S nějakou hlubší psychologií se autor nezabývá, ale ještě že tak, ve víru událostí by to stejně působilo rušivě.

Kaziměsti jsou výborný urban fantasy román pro všechny, kteří touží na chvíli vypadnout z šedi a strnulosti běžné reality a ponořit se do hravé mozaiky bláznovství. Věřte, že po přečtení knihy se na své okolí začnete dívat zcela jinýma očima a vaše město už vám nikdy nebude připadat stejné.

Kaziměsti
Martin Bečan

Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Ilustrace obálky: Lenka Šimečková
Počet stran: 253
Cena: 269 Kč

RecenzeLiteraturaM. BečanAlbatrosčeská fantasyUrban fantasyměstská fantasy
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Mike Richardson - Stan Sakai, 47 róninů

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 01/03/2018 - 03:00

"Znát tento příběh znamená znát Japonsko."
Citát, jenž naleznete na přebalu knihy vás donutí zamyslet se a přemítat, co pro vás pojem Japonsko vlastně znamená. U mě se ihned vyrojily myšlenky na Pearl Harbor, osobité styly tamních modelářů, preciznost a Usagi Yojimbo. A byl to právě poslední jmenovaný, který mě dovedl k Čtyřiceti sedmi róninům.
Jedná se o komiksové zpracování legendy o skupině čtyřiceti sedmi samurajů, jež ztratili svého pána, ale tím pro ně nekončila jejich povinnost. Příběh totiž pojednává o oddanosti, kterou chovali vůči svému daimjóovi i po jeho potrestání za čin, který byl vyprovokován zkorumpovaným dvorním úředníkem. A protože čest má v Japonsku nejvyšší cenu, dá se očekávat, že svého pána pomstí. S obrovským sebezapřením se vzdají všech svých pozemských statků, odejdou od rodin, znemožní své postavení. To vše, aby ze sebe udělali v očích lidu opovrženíhodné jedince, kteří již ztratili motivaci k životu. Opak je ale pravdou a snášejí tedy urážky se ctí a vědomím, že čas odplaty se blíží.
Z knihy je cítit neskutečná péče, jíž jí bylo autory dopřáno. Vyprávění má spád, nezadrhává se na zbytečnostech a neustále čtenáře nutí přečíst ještě stranu-dvě-padesát. Navíc je doplněno mnou milovanou kresbou Stana Sakaie, který jednoduše řečeno období šógunátu kreslit umí. Přesné ostré tahy a méně výrazné tóny dodávají knize na starobylejším a klidném vzhledu. Díky všem těmto aspektům jsem knihu začal číst a nezavřel, dokud jsem nepřečetl i to nejzapadlejší slůvko. Pravda, nebyla to zrovna dlouhá doba, celý příběh mi zabral něco přes hodinu a půl, ale zážitek byl o to intenzivnější a s aktéry jsem prožíval každou chvíli jejich osudů.
Richardson a Sakai nám předvedli vynikající dílo, které rozhodně stojí za přečtení, protože má svou hloubku a člověka chytne od první stránky. Nemám jedinou výtku, kterou bych mohl namítnout.
Netroufám si tvrdit, že bych nyní znal podstatu Japonska, že bych se snad nyní vyznal v tak moc rozdílné kultuře, ale rozhodně mě příběh obohatil v náhledu na tamní společnost a její zvyklosti.

47 róninů
Mike Richardson, Stan Sakain, konzultace - Kazuo Koike
Nakladatel: Crew
Překlad: Ľudovít Plata
Redakce: Anna Křivánková
Počet stran: 152
Rozměr: 235x160 mm
Provedení: vázaná
Cena: 479 Kč

 

KomiksCrewS. SakaiM. Richardson
Categories: Vector Graphic

Od Purpurové noci k České válce

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 01/01/2018 - 23:00

Koncem loňského roku vydalo nakladatelství Brokilon novou knihu Karoliny Francové. Autorka se vám prostřenictvím několika textů pokusí svůj text přiblížit. Dneska vám přinášíme první z nich. 

(Občanská výchova 8 – učebnice pro 8. ročník základní školy, vydalo nakladatelství Chytrá škola, 2020)

Radek Rener, první novodobý český mág, narozen 25. 5. 1980. Kolem roku 2000 publikuje první práce zabývající se potenciálními zdroji magie v přírodě a jejich možným využitím. V roce 2004 si otevírá léčitelskou praxi a kromě léčitelských služeb nabízí i výrobu amuletů na míru a navrhuje ochranné runy. Jeho publikační činnost i výsledky praxe se však setkávají se skepsí v odborných kruzích, to Renera podněcuje k hledání důkazu o existenci magického zdroje v Jizerských horách. Jeho úsilí je korunováno úspěchem v létě roku 2012. Po objevení magického zdroje se Radek Rener stahuje z veřejnosti a navrhuje rituál, který magii aktivuje a umožní mu její využití.

K tomu dochází v noci ze 14. 7. 2014 na 15. 7. 2014. Ve 22.34 se Renerovi podaří magický zdroj otevřít a osvobodit z něj uvězněné magické tvory. Magie se přes Česko přelije během hodiny. Ztráty na životech a škody na majetku jsou obrovské. Podle světla typické barvy, které jev provází, se pro tento okamžik vžije označení Purpurová noc.

Dne 30. 7. 2014 se schází k mimořádnému zasedání parlament a schvaluje změnu ústavy, která svrchovanou moc předává do rukou Radka Renera. Dne 31. 7. 2014 je krvavě potlačen armádní puč. V následujících měsících dojde k celkem osmi neúspěšným pokusům o atentát na Radka Renera. V září 2014 Česko vystupuje z Evropské unie a z NATO a je na ně uvržen systém mezinárodních ekonomických sankcí pro porušování základních lidských práv.

V prosinci 2014 přijímá parlament zákon č. 455/2014 Sb., o hlavním městě Liberci. Na tento zákon navazuje na jaře 2015 budování nového administrativního a vládnoucího centra – Rudé věže v lokalitě Liberecké výšiny. Zákonem č. 11/2015 Sb., o darovací povinnosti, je pro občany Česka zavedena všeobecná darovací povinnost orgánů a tělních tekutin pro účely magického řízení země.

Rok 2015 a v první polovina roku 2016 je typická postupným zhoršováním mezinárodních vztahů. Krize vrcholí 1. července 2016, kdy hranice země překračují spojenecké armády a je vyhlášena tzv. Česká válka, v některých publikacích též označovaná jako Třídenní válka. Během tří dnů jsou spojenecké armády poraženy a v Liberci je podepsána mírová dohoda. Z Česka se stává světová velmoc, která jako jediná kontroluje magii.

LiteraturaK. FrancováBrokilončeská fantasyBrokilon alternativaalternativní historiePurpurová noc
Categories: Vector Graphic

Novoroční archivní SOUTĚŽ

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 01/01/2018 - 22:28

Letos jsme po několika letech nepřivítali nový rok Novoroční jednodenní půlnoční bleskovkou... život je zkrátka změna!

Zato pro vás máme v první letošní soutěži hned tři ( vlastně pět, když se to tak vezme) soutěžní tituly a nebudete se kvůli tomu muset ani moc namáhat. Prohrábli jsme totiž náš sardenský knižní archiv a usoudili jsme, že začíná povážlivě praskat ve švech. Máme pro vás tedy hned tři možnosti výhry a bohatě nám tentokrát stačí, když napíšete místo soutěžní odpovědi jméno titulu, který byste si chtěli rozbalit, až otevřete poštovní schránku.

A o jaké knihy hrajete?

1. TRILOGIE CHAOS od Patrika Nesse už sice vyšla před nějakým tím pátkem, ale jistě netřeba Hlas nože, Temný ráj ani Válku hluku nijak blíže představovat.

2. ČERNÁ KRABICE od Joe Hilla vnese do naší soutěže trochu hororové atmosféry.

3. POHŘBENÍ od Kendry Eliot by mohli pro změnu potěšit někoho, kdo má rád trochu thrilleru a napětí a nadto to není tak úplně odleželý archiv.

Vybírejte pečlivě a pak nám nezapomeňte poslat svůj "požadavek" na náš soutěžní mail do neděle 7.1.2018, do předmětu napište přímo titul vybrané knihy a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon.

Těšíme se na vaše odpovědi a do nového roku vám přejeme spoustu skvělých knih a ještě víc času na jejich čtení.

 

 

SoutěžSoutěže
Categories: Vector Graphic

Rok 2017 odešel. Ať žije rok 2018

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Sun, 12/31/2017 - 23:00

Rok se sedmičkou na konci zmizel před několika sekundami/minutami/hodinami/dny/měsíci (záleží na tom, kdy tenhle text čtete) v nenávratnu. Rozplynul se. Přichází rok 2018. Než ale poodkryjeme jeho pokličku, podívejme se krátce na rok 2017 a řekněme si, jaký byl.

Co se české fantastiky týče, přál hlavně debutovým autorům – na přelomu jara a léta, nakladatelé pálili jednu prvotinu za druhou, až se nám z toho točila hlava… Nakladatelství Argo začalo v novém vydávat Martinovu Píseň ledu a ohně (která vypadá skutečně nádherně). Mezi největší filmové překvapení roku patřila adaptace románu To a Wolverine se konečně dočkal pořádného filmu. Jen škoda, že to bylo několik měsíců před tím, než studio Disney koupilo studio Fox, takže nic nebrání tomu, aby se parta X-Menů někdy v budoucnu mrkla mezi Avengers. Jen Hugh Jackman už u toho nejspíš nebude. Z hlediska filmového průmyslu to bude ale ještě hodně zajímavé. Třeba se rytířů Jedi dočkáme ve Vetřelcích. Anebo naopak. A mezitím vším byl Sarden, aby všechno tohle dění nějakým způsobem reflektoval. Pokud jsem na něco pyšný, pak na to, že Sarden žije. A žije díky partě, která ho obklopuje. Protože jak kdysi řekl můj předchůdce – Sarden není projekt jednoho člověka. A ukazuje se to víc a víc.
Ale dosti ohlížení se.
Rok 2018. Jaký bude?
Předně doufejme, že pro naši zemi nebude tragický. Máme totiž na ty osmičky nějaký pech...
Velkou událostí bude letošní Svět knihy, na němž si pošmáknou hlavně komiksoví fanoušci, hlavním tématem festivalu totiž bude komiks. A třeba si pro nás organizátoři chystají nějakého zajímavého hosta. Velkou filmovou událostí budou noví Avengers a vrací se i Deadpool. O fantasy se pak postará Mlok Scamander a parta kolem Albuse Brumbála. Řada nakladatelů ještě neodkryla svoje plány. Což ale neplatí třeba nakladatelství Crew, které slibuje hodně nabouchaný ročník. Račte se mrknout sami.
A samozřejmě ani letos nepřijdete o anketu Kniha roku Sardenu. Už je tu třetí ročník.

Mnoho štěstí a lásky do roku 2018

Přeje

Martin Stručovský
 

Editorialnovoročnípublicistika
Categories: Vector Graphic

VÝZVA: Kniha roku Sardenu 2017 – Uncle Sarden Needs You!

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Sat, 12/30/2017 - 11:33

Přátelé, čtenáři, náhodní návštěvníci!

Sarden letos hodlá zopakovat loňskou a předloňskou anketu Kniha roku Sardenu. Loni a předloni jsme oslovili osobnosti, o nichž jsme se domnívali, že mají k tématu co říci, a zeptali se jich na tři tituly, které je z daného roku oslovily nejvíce. Někteří odmítli, jiní neodpověděli, od dalších nám tipy přišly – a získali jsme celkem 44, respektive 35 anketních odpovědí.

Tento rok to uděláme stejně. Ale chceme dát prostor i našim čtenářům a fanouškům fantastiky. Čí odpověď byste rádi znali? Kdo vám loni v anketě chyběl? Čí názor je pro vás zásadní? Napište nám do komentářů do 10. ledna 2018 jména, pokusíme se zmíněné osobnosti oslovit (e-mail o Knize roku Sardenu plánujeme rozesílat 31. prosince 2017, případně na Nový rok, proto čím dříve, tím lépe – nicméně případné pozdější návrhy pošleme později).

A kolik jste toho v právě končícím roce přečetli vy? Cítíte se dostatečně zběhlí, abyste sami hlasovali? Pokud ano, napište nám do 31. ledna 2017 na redakční e-mail (denik.sarden@gmail.com), do předmětu uveďte „Kniha roku Sardenu“, do zprávy napište své jméno (případně společně s přezdívkou, chcete-li – ale pouze přezdívky neuznáváme), „funkci“ (tedy jak chcete být označeni – např. „fan“, „čtenář“, „odborník“, „blogger“ atd.) a tři knihy z oblasti fantastiky, které vyšly v roce 2017 a které tento rok považujete za nejhodnotnější. Případně můžete přidat krátký komentář (může být redakčně zkráceno). Inspiraci lze najít zde a zde.

Těšíme se na vaše odpovědi, doporučení a komentáře!

LiteraturaKniha roku SardenupublicistikaSarden
Categories: Vector Graphic

Pages

Subscribe to inkscapers.cz aggregator