Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 3 hours 55 min ago

RECENZE: Aliette de Bodardová, Řád zlomených křídel

Tue, 07/25/2017 - 14:36

Ocitáme se v Paříži, která jen málo připomína kdysi tak náderné a oslnivé město. Ztěžka se vzpamatovává z Velké války řádů a ty, které to přežily, tančí na vratkých ruinách a bojují o holé přežití. Členové řádů jsou převážně Padlí andělé, které nebeský otec svrhnul z Města, odebral jim křídla i vzpomínky a jediné, co jim zůstalo, je magie. Právě ta je příčinou jejich sdružování, neboť jen tak se dokáží chránit před obyčejnými smrtelníky, kteří by za kus těla Padlého dali cokoli.

Jedním z nejmocnějších řádů je Stříbrostín, založený prvním Padlým andělem Jitřencem, který před dvaceti lety za záhadných okolností zmizel. Děj se začne zamotávat v momentě, kdy se do Stříbrostínu dostává Isabelle, právě svržená z nebes, a Philippe, záhadný a nevyzpytatelný muž, jehož životní etapa začala dávno před vznikem řádů. Philippe totiž probudí kletbu, která se začíná šířít řádem, a která jako temnota pohltí vše, co potká a nese s sebou zkázu a smrt. Po několika záhadných úmrtích se do hry vloží ostatní řády s cílem krizi v Stříbrostínu využít a Jitřencův odkaz zničit.

Řád zlomených křídel je prvním dílem série s názvem Dominium Padlých andělů. Román vyniká pečlivě vybudovanou atmosférou, kde hlavní roli hraje beznaděj, zoufalství a touha získat moc za každou cenu. K tomu přispívá i tajemná kletba, která obchází řád, nedá se identifikovat, pojmenovat, vidět ani cítit. Nikdo neví, kdy udeří a zanechává po sobě mrtvé. Děs a hrůza hýbe všemi a autorka tak snadno udržuje čtenáře v napětí.
Postavy jsou poměrně výrazné a charakterově dobře vykreslené. Selene, nynější představená Stříbrostínu, jde ve stopách svého učitele Jitřence - muže, jehož moc, sláva a odhodlání psaly legendy. Je si vědoma toho, že Jitřenci nesahá ani po kotníky, ale i přesto bojuje a nevzdává se. Isabelle, mladá Padlá, v jejíž osobě se podivně míchá naivita s moudrostí věků. Madeleine, slabošská alchymistka, bojující se závislostí na andělské esenci. A pak je tu poněkud nejednoznačný Philippe. Vyhořelý životem a se strachem živit v sobě i ten sebenepatrnější zlomek naděje na šťastný konec.

Philippova postava je inspirovaná Dálným východem – ať už se jedná o jeho schopnosti pracovat s energií čchi nebo různé vietnamské mytologické postavy (draci, duchové, Nefritový císař apod.), které jsou díky němu zakomponovány do příběhu. Alliete de Bodardová má totiž francouzsko-vietnamské kořeny a znalosti obou kultur zdárně využila. Míchání motivu Padlých andělů vycházejícího z křesťanské nauky a východních mystik působí na první pohled zvláštně a nesourodě. Ale na druhou stranu se tak autorce podařilo pojmout profláklé andělské téma docela neotřelým způsobem a dává dostatečný prostor pro různorodost kouzel a čtenářovu představivost.

I když se koncept jednotlivých řádů nedá považovat za bůhvíjak originální, výsledný děj je působivý. Mocenské hrátky, intriky, pomsta a vůdci, kteří dokáží hrozbu zaobalit do přání příjemného dne a za okázalostí obykle skrývají chladnou, kalkulující mysl. To vše v temných kulisách zdevastované Paříže, kde slabí a bezcenní nemají šanci přežít. Například scéna bitvy Padlých ve zchátralém chrámu Notre-Dame je dokonalá.

Řád zlomených křídel je temný příběh na pomezí thrilleru, na první díl poměrně komplexní, s vyzrálými postavami a příjemně komplikovanou a napínavou zápletkou.

Řád zlomených křídel
Alette de Bodardová

Série: Dominium Padlých andělů I
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Obálka: Alena Gratiasová
Počet stran: 424
Cena: 329 Kč

RecenzeLiteraturaA. de BodardováHostFantasy
Categories: Vector Graphic

Letem (fantastickým) světem: Rychlovka z Comic - Conu

Mon, 07/24/2017 - 07:53

Zdravím z opuštěnýho ostrova, kde je vzácný připojení k netu. Venku nám pořádně topí a já se po dlouhý době ozývám. Protože vás nemůžu připravit o všechny ty bombový trailery z Comic - Conu.

Filmy

Thor: Ragnarog

Thorova trilogie vrcholí. Asgard padl, náš hrdina přišel nejen o vlasy, ale i hlavně se z něj stává gladiátor, co si to musí rozdat s Hulkem. Jak tohle celý dopadne, to i neodhaduju trhat. Ale celý to vypadá dost šíleně a neotřele. A jako kdyby to plavalo proti proudu času.
 

Ready Player One

Spielbergova adaptace světovýho bestselleru. Schválně, kolik z vás si bude po tomhle chtít pustit Návrat do budoucnosti.
 

Liga spravedlnosti

Chápu, že pro někoho (chápej, pro zapálenýho komiksovýho fanouška) bude orgasmus vidět všechny tyhle DC postavy pohromadě. Ale mě to prostě nerajcuje. Asi je to tím, že nemám za sebou originy jednotlivých postav.
 

Seriály

Defenders

Zatímco trailer na Avengers 3 se oficiálně neobjevil, pouliční bitkaři nám ukázali pořádný žraso. Tahle týmovka se objeví už brzo. A nikdo nepochybujeme o tom, že to bude letní nářez jak steak s hranolkama. 

Star Trek: Discovery

Epický. Oddaní fanoušci asi uvidí mouchy bourající kánon… ale tohle mě teda fakt baví
 

Inhumans

A cenu pro divnost roku vyhrávají… Inhumans. Ale třeba to bude bomba.
 

Westworld

Nebavila mě první řada. A podle traileru hádám, že druhá na tom nic nezmění.
 

 

Stranger Things

A třešnička na dortu. Nikdo nepochybujeme o tom, že tenhle retro výlet bude zase bombovej.
 

 

 

Plakát k Avengers 3

Když už jsme nedostali ten trailer...

 

Ant Man and Wasp...

Mimochodem, bude tam hrát i Lawrence Fishburne a Michelle Pfeiffer

 

 

Stranger ThingsAvengersMarvelJustice LeagueDCWestworld
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: o závěrečné Kladivo na čaroděje

Mon, 07/24/2017 - 00:00

Všichni fanoušci Felixovy party se konečně dočkali a po drobných odkladech a odsunech už se můžou doma mazlit se závěrečným, dvanáctým dílem první série Kladiva na čaroděje. Na Sardenu už se stalo téměř tradicí si o každý nový díl zasoutěžit a nemůžeme vás o to ošidit ani tentokrát, za což samozřejmě můžeme/te poděkovat nakladatelství Epocha.

Kdo nezná kladivní svět a chtěl by to zkusit od konce, případně jen zkusit soutěžní štěstí, než poběží do knihkukpectví, protože všech předchozích jedenáct dílů má doma, nechť přistoupí blíže. Máme pro vás jeden výtisk dvanáctého dílu série, jenž nese jméno Poslední stadium.

Máme zapeklitou otázku a dožadujeme se odpovědi:

  • Kolik dílů z první série napsal Jiří Pavlovský a proč je jeho jméno i na obálkách dílů, které nenapsal?

Bádejte a piště nejlépe na naši soutěžní adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 30.7.2017, do předmětu napiště Poslední stadium a nezapomeňte na vaše jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše opodvědi!

 

SoutěžSoutěžeKladivo na čarodějeJ. PavlovskýEpochaFantastická Epocha
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Steve Robinson, Poslední anglická královna

Sun, 07/23/2017 - 13:53

UKÁZKA Z KNIHY

Julian Davenport vlastnil přepychový střešní apartmán s výhledem na Tower Bridge v obvodu Bermondsey. Kromě toho byl majitelem tří luxusních automobilů a druhého domu v Aspenu, kde trávil většinu zim. Jeho londýnská realitní společnost vykazovala vysoké zisky, ulovil ženu, která ohromovala okolí chirurgicky vylepšenou krásou, a jejich dvě rozmazlené a frackovité pubertální dcery ho zbožňovaly. Už jen pro to štědré kapesné, které od něj každý týden dostávaly. Davenport si určitě myslel, že má vše, co by si mohl muž jako on přát. A jeho tmavovlasý návštěvník v šedém elegantním obleku věděl, že ho o tohle všechno za malý okamžik připraví.
„Pojďte dál, ať to máme rychle vyřízené,“ vyzval Davenport muže, aniž by se mu podíval do očí. „Manželka se má každou chvíli vrátit domů.“
Davenport byl malý, hubený muž s energickým vystupováním a odměřeným tónem v hlase. Měl na sobě bílý plyšový župan, který si právě zavazoval. Obrátil se od vstupních dveří a v kožených pantoflích se šouravě vydal přes holá prkna podlahy v prostorné vstupní hale, vybavené sedačkami s bílými koženými potahy.
„Nesahejte na nic, na co nemáte,“ dodal. „Tím chci říct, abyste nesahal na nic, je to jasné?“
Návštěvník měl na rukou řidičské rukavice z tenké kůže, které si svlékl a vsunul do kapsy, zatímco následoval Davenporta do pokoje pro hosty. Pohled po celou dobu upíral na zátylek bohatého podnikatele – na změť dlouhých, šedivých pramínků, které působily mokrým dojmem. Jako by právě vyšel ze sprchy.
Davenport se svalil do křesla. „Posaďte se.“
„Raději postojím. Máte tu věc?“
Davenport se návštěvníkovi konečně podíval do očí. Přikývl a natáhl se pro cosi za svým křeslem. „Tady to je,“ řekl a odhalil štíhlé dubové pouzdro. Položil ho na konferenční stolek a přistrčil k druhému muži.
„Všechno je původní,“ dodal Davenport. „Nic nechybí.“
Jakmile návštěvník pouzdro spatřil, přispěchal k němu a zvedl ho. Prohlížel si ten nezajímavý předmět, jako by dostal do rukou cosi mimořádně krásného.
„Opatrně,“ ozval se Davenport. „Je to tři sta let staré.“
Návštěvník věděl naprosto přesně, jak je pouzdro staré. Prudce odklopil víko a když uviděl jeho obsah, dech se mu zatajil. Uvnitř krabičky vykládané zeleným sametem bylo uložené paralelní pravítko, redukční kružidlo, posuvné měřítko a několik dalších matematických nástrojů. Špičkami prstů přejel po chladivých mosazných předmětech a koutky úst mu prolétl náznak úsměvu.
„Je tam to, co jste hledal?“ zeptal se Davenport.
Návštěvník položil pouzdro na stůl a vyjmul z něj jeden z nástrojů – obdélníkový úhloměr. Pečlivě ho prozkoumal, pak ho vrátil na místo a vzal do ruky posuvné měřítko.
„Mohl byste to uspíšit?“ ozval se Davenport. „Už jsem vám říkal, že se moje žena má každou chvíli vrátit domů.“
Návštěvník si ho nevšímal. Nenechá se popohánět. Vytáhl z pouzdra paralelní pravítko a pomalu jím otáčel v rukou. Pak se na chvíli zarazil, přitáhl si ho blíž a s přivřenýma očima zkoumal jakýsi detail.
„Kdo by si to pomyslel?“ poznamenal Davenport. „Před vaším telefonátem jsem neměl tušení, co se mi tu doma válí.“ Ušklíbl se. „Nějaká rodinná památka, ne? Otec mi o ničem takovém nikdy nevyprávěl.“
„To od něj nebylo prozřetelné.“
„To mi povídejte.“
Davenport poposedával na samém okraji křesla a mnul si nervózně ruce. „Tak to bychom měli, ne? Je to to, co hledáte?“
Návštěvník přikývl. Číslice byly vyryté do mosazného povrchu nástrojů a přestože byly miniaturní, jeho ostrému zraku neunikly – čtyři binární čísla a jedno decimální. Připomínaly mu, že jeho život měl cíl, a teď, když přišel čas onen cíl naplnit, ucítil, jak se hluboko v jeho nitru něco pohnulo. Celý se napjal, aby ten pocit potlačil, a opatrně nástroj uložil zpět do pouzdra.
„A kdy budete mít zbytek?“ zeptal se Davenport.
„Brzy,“ odpověděl návštěvník a zatímco jednou rukou zaklapl víko pouzdra, druhou vytáhl zpod saka pistoli a střelil Davenporta dvakrát do hrudi.

* * *

Jefferson Tayte seděl na londýnském chodníku poblíž Covent Garden a čekal, až dorazí sanitka. Odpoledne jedné propršené zářijové neděle se nacházelo asi v polovině a vystrašení lidé, kteří se předtím rozprchli, teď kolem něj utvořili dav plný ustaraných tváří, a to navzdory neustávajícímu dešti, který rozpíjel krev na Taytově světle hnědém plátěném obleku. Nebyla to jeho krev, ale pokud by si mohl s mužem ve své náruči vyměnit místo, neváhal by ani vteřinu.
Tayte měl jen málo přátel, vlastně by se dalo říct, že měl asi jen jediného skutečného přítele. A když pozoroval, jak zdánlivě nemožné množství krve Marcus Brown ztrácí, chmurně si uvědomoval, že pokud pomoc nedorazí brzy, jeho přítel to nezvládne. Jean stála vedle něj, pouhá rozmazaná šmouha na okraji zorného pole. Marcus mu ji představil jen chvilku předtím. Dvě hodiny nazpět seděli v restauraci a pochutnávali si na pravém britském nedělním obědě, klábosili a smáli se nad hovězí pečení a dobrým vínem. Tayte konverzoval s Jean, se kterou se právě seznámil, a s Marcusem zase probírali roky, co se neviděli. Jediné, na co teď ale dokázal myslet, byla všechna ta krev kolem něj a jeho zraněný přítel. A to, proč by ho kdokoli chtěl zastřelit.
Na čem jsi to pracoval, Marcusi? Kdo to udělal?
V tomhle okamžiku nevěděl vůbec nic, ale byl si jistý, že jejich rozhovor v restauraci musí skrývat alespoň nějakou odpověď. Jeho útržky mu pořád zněly v hlavě, ale ve všem tom zmatku se rychle vytrácely. Bylo mu jasné, že pokud bude chtít pochopit, co se právě stalo, bude je muset znovu poskládat dohromady.

* * *

Když Tayte a Marcus vstoupili, bylo v restauraci Rules docela živo. Oba dva si nesli otlučené kožené aktovky, které jako by soupeřily o to, která z nich toho na cestách zažila víc. Tayte přiletěl před čtyřiadvaceti hodinami z Washingtonu, aby se zúčastnil Mezinárodního genealogického kongresu v londýnské O2 aréně, ale hlavním důvodem, proč do Londýna
dorazil, byl Marcus. Chtěl příteli poblahopřát k jeho nedávnému odchodu do penze. Marcus pracoval většinu života v Národním archivu a Tayte mu chtěl osobně poděkovat za všechnu podporu, kterou mu za ta léta poskytl. Až nedávno ho napadlo, že se k tomu vlastně nikdy nedostal. Marcus byl jediný blízký člověk, který mu po smrti jeho adoptivních rodičů zůstal. V Americe kdysi působil jako hostující profesor v oboru genealogie a Tayte, který najednou nikoho neměl a nikam nepatřil, potřeboval více než kdy jindy najít směr, kudy se bude ubírat jeho život.
Restaurace Rules byla pro Marcuse očividně jedinou možnou volbou pro oslavy jakéhokoli druhu. Nebyl to levný podnik, ale „dostaneš tam to, co si zaplatíš“ prohlásil a trval na tom, že útrata jde na něj. Při tom legračně napodoboval Taytův americký přízvuk, což často s oblibou dělával. Poukázal také na to, že podnik funguje už od roku 1798 a že jde o nejstarší restauraci v Londýně, takže jistě vědí, co dělají.
Interiér Rules byl zařízen ve starosvětské krémové a červené barvě, se zlato-červeným kobercem na podlaze, židlemi z mahagonu a stoly schovanými pod naškrobenými ubrusy. V některých částech stropu se na několika místech nacházely obdélníkové kopule z malovaného skla a zdi téměř zakrývala mozaika zarámovaných karikatur a starých fotografií slavných hostů. Jak Tayte pozoroval obsluhu v bílých zástěrách, černých bluzonových sakách a motýlcích, měl pocit, jak by se ocitl v Paříži, přestože Paříž nikdy na vlastní oči neviděl. Snad by i uvěřil, že jeho přítel vybral Rules jen pro jejich malou oslavu, nebýt ženy, která na ně čekala u koktejlového baru. Marcus oba své přátele stručně představil.
„Tohle je má dobrá přítelkyně, profesorka Jean Summerová.“
Měla na sobě černé šaty a lakované boty s vysokým podpatkem. Taytovi se zdála trochu moc hubená, ale vedle něj působil hubeně skoro každý.
Marcus se lehce sklonil a políbil jí hřbet ruky. „Jean neměla tenhle víkend co na práci, tak jsem jí nabídl, ať se k nám připojí. Nevadí ti to, viď?“
Tayte se je usmál.
„Jean se jako historička specializuje na všechno, co se týká Londýna a královské rodiny, že, má drahá?“ řekl Marcus. „To je dobré vědět. Jsem si jistý, že si budete mít o čem povídat.“
„Na všechno asi ještě ne,“ zapochybovala Jean. „Ale věřím, že se tomu blížím. Ať už to znamená cokoli.“ S krátkým zasmáním podala Taytovi pravici.
Potřásli si rukama. „JT,“ představil se a usmíval se, dokud to nebylo trapné.
Tipoval, že jí je hodně přes třicet. Hnědé vlasy jí sahaly po ramena a rtěnka na její tváři působila nepřirozeně zářivě. Jeho první dojem byl, že se snažila až příliš, a něco na ní mu říkalo, že dnes nechala doma brýle – její oči byly unavené a neklidné, jako by je kontaktní čočky dráždily. Typičtější příklad ženy na schůzce naslepo byste asi nenašli.
Došlo mu to, když je usadili k rohovému stolku s výhledem do prostoru restaurace. Předkrm se nesl v duchu neformální konverzace. Poté každý z nich pozvedl číši vína, aby pronesl přípitek. Marcus připil Taytovi ke čtyřicátinám, které měl před několika měsíci, a Tayte Marcusovi k jeho odchodu do důchodu. Jean, tou dobou už o dobrou sklenku vína napřed, připila sama sobě, aby oslavila konečný rozsudek, jímž se potvrdil její rozvod. Tím se vše vysvětlovalo. Ne že by to Taytovi vadilo. Jean se ukázala být příjemnou společnicí a pokud byla do Marcusových seznamovacích hrátek zapojená, pak byla podle jeho mínění klamána ona.
Někdy během hlavního chodu se Tayte Marcuse zeptal, na čem že pracoval od svého nástupu do penze. Otázku pronesl jen tak mimochodem a čekal, že si vyslechne obvyklý desetiminutový monolog o rodinné historii, kterou Marcus právě probádával. Namísto toho si jeho přítel promnul kozí bradku a začal si nervozně pohrávat s jídlem na talíři. Vypadal, že uvažuje nad tím, co má říci. Když odpověď přišla, byla příliš stručná na to, aby ji Tayte mohl brát vážně.
„Na ničem,“ řekl. Pak si popostrčil brýle na nose o trošku výš a pokračoval v jídle.
Tayte se jen zasmál. „Na ničem? Tomu ani na vteřinu nevěřím.“
Marcus Brown a rodinná historie, to byla téměř synonyma. O tomhle tématu publikoval tolik knih a Tayte věděl, že se nepřestane zabývat jedinou věcí, kterou miloval, jen proto, že mu už Národní archiv nebude posílat pravidelnou výplatu.
„No tak, Marcusi,“ řekl Tayte. „Ty vždycky na něčem pracuješ.“
Marcus si odkašlal do dlaně a znovu se neklidně zavrtěl. Vypadal, jako by se pokoušel potlačit úsměv, který mu už už hrozil proklouznout. Trvalo chvíli, než se zase ovládl. Pak se naklonil nad stůl.
„Teď ne,“ odbyl jej polohlasem. „A určitě ne tady.“
Na tváři Jean se objevil spiklenecký úsměv. „Co máš za lubem, Marcusi Browne?“
Marcus zakroutil hlavou, ale Jean se tak lehce nevzdávala.
„Má to něco společného s královnou Annou?“ Obrátila se k Taytovi. „Celý měsíc nemluvil o ničem jiném.“
Nakonec se úsměv na Marcusově tváři přece jen objevil. „Podívejte, jsem doslova vázaný slibem mlčenlivosti,“ dodal. „Můžeme to tak prosím nechat být?“
„A co Bonnie Prince?“ Jean se doširoka usmála.
Tayte obdivoval její vytrvalost, ale zdálo se, že Marcus tak nad¬šený není. Gestem Jean naznačil, aby ztišila hlas. Oči měl náhle široce otevřené a úsměv mu zmizel z tváře.
„Dobře,“ zašeptal. „Na něčem pracuju, to je jasné, ale teď o tom opravdu nemůžu mluvit. Hned ráno se mám setkat s jistými lidmi a řekněme jen, že jde o ten druh lidí, kteří si chtějí svá tajemství nechat pro sebe.“

* konec ukázky

 

Celosvětově úspěšné thrillery Steva Robinsona zaujaly svou originalitou a správně namíchaným mixem napětí a historie i náročné české čtenáře. Po Stopách v krvi a Hlubokém hrobu nyní péčí nakladatelství Mystery Press vychází třetí román, Poslední anglická královna.

Stopy v krvi vedou ke královské rodové linii…

Američan se slabostí pro Anglii. Tak by se dal stručně charakterizovat hlavní hrdina výše zmíněných románů, genealog Jefferson Tayte, čtyřicetiletý samotář s mírnou nadváhou, který se celý život potýká s ironií toho, že navzdory své profesi nedokázal nikdy odhalit vlastní původ.

To mu ale nebrání, aby při pátrání v rodových liniích nepomáhal ostatním, což ho zavádí nejen do různých epoch převážně britských dějin, ale rovněž do řady smrtelných nebezpečí. Ve Stopách v krvi Tayte odhalil nebezpečné tajemství ukryté ve psací skříňce z osmnáctého století a v následujícím Hlubokém hrobu zase odkryl tragický osud dvou milenců z dob druhé světové války.

V románu Poslední anglická královna se Robinson zatím nejvíce přiblížil knihám Dana Browna, když Jeffersona Tayta a historičku Jean Summerovou vyslal na riskantní misi za nalezením královského potomka, který se může stát hrozbou pro současnou Británii.A zároveň v knize otevírá dosud pouze naznačené téma Taytova vlastního původu…

Anotace:
Když americký genealog Jefferson Tayte dorazí do Londýna, zemře mu v náruči jeho starý přítel a kolega. Nedlouho poté se Tayte a profesorka historie Jean Summerová vydají po mrtvolami poseté cestě, která je zavede až do roku 1708 k Londýnské královské společnosti.

Co si mají myslet o příběhu pěti vědců, kolegů Isaaca Newtona a Christophera Wrena, kteří byli za tajuplných okolností oběšeni za velezradu?

Jak se blíží k odhalení pravdy, Tayte a Summerová zjišťují, že se ocitli ve smrtelném nebezpečí. V jejich blízkosti se pohybuje vrah, odhodlaný obnovit to, co považuje za jedinou pravou královskou linii – a rovněž machiavelistický „lovec dědiců“, který v nejnovější sérii vražd, únosů a skandálů vidí jedinečnou obchodní příležitost


 

Mystery PressUkázkaUkázkyS. RobinsonZ jiného soudkuThrillerJefferson Tayte
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Michael Kardos, Dřív než ji najde

Sun, 07/23/2017 - 13:35

Žít v programu na ochranu svědků není žádná slast, ani když to trvá pár měsíců. Sotva si kdokoli dokáže představit, jaké to je, žít pod jeho jménem celý život. Melanii Denisonové bude za chvíli osmnáct a už má všeho po krk. Chtěla by normálně žít, chodit na plesy, cestovat a surfovat po internetu. Chtěla by lásku a cukrovou vatu z pouti a ne věčně žít ve strachu, že ji vypátrá její šílený otec a znovu se ji pokusí zabít. Před patnácti lety zavraždil její matku a tehdy tříletá dívka unikla smrti jen zázrakem. Jejího otce nikdy nedopadli a pravděpodobnost, že by se pokusil dokončit, co se mu tehdy nepovedlo, je příliš vysoká. Mladá žena žije se svým strýcem a tetou pod cizím jménem v Západní Virginii, daleko od místa kde se vše odehrálo a těsná klec programu se všemi přísnými pravidly se jí zdá čím dál menší. Když zjistí, že je těhotná, uvědomí si, že se nechce dál schovávat a vezme věci do vlastních rukou. Že nakonec vypátrá něco úplně jiného, než co očekávala, je jasné jako to, že při otáčení stránek šustí papír.

Dvě časové roviny vyprávění vám dovolí nahlédnout i do mysli Melaniina otce a být přímými účastníky událostí, které se odehrály před patnácti lety. A je to právě psychologie postav, co dává příběhu potřebný a uvěřitelný rozměr. Ne všichni jsou těmi, za které se vydávají (nebo kterými by chtěli být) a ne všechno se odehrálo tak, jak to na první pohled vypadá.

Dřív než ji najde je spíš psychologický než thriler. To mu ale neubírá na napětí, překvapivých zvratech a dramatických situacích. Za nudnou se nedá označit ani úvodní část celého příběhu. Ačkoliv seznamuje s protagonisty v pozvolnějším tempu a nenabízí akci ani hory mrtvol, vyrovnává to tísnivou atmosférou, která se plíží kolem jak upír hledající novou oběť v zapadlých a opuštěných uličkách. Michael Kardos rozehrává se čtenářem partii, u které zná pravidla jenom on. Asi jako kdybyste začali hrát prší a někdy v průběhu hraní se to změnilo v poker, jen vám to ostatní nějak zapomněli říct. Autor velmi šikovně využívá všechny možnosti, které thrillerový žánr nabízí, naznačuje a navádí čtenáře na falešné stopy a do slepých uliček, aby pak vzápětí na něj vyplázl jazyk a onou rádoby slepou uličkou s ďábelským řehotem utekl pryč. Takřka do poslední chvíle nebudete příliš tušit, na čem jste, stejně jako hlavní hrdinka. Svojí zásluhu na tom určitě má i výborný překlad Moniky Pavlisové, který patří k těm, o nichž nepřemýšlíte. Prostě čtete. Což je kouzlo dobrého překladu. A dobrého příběhu zvláště.

ukázku z knihy najdete zde

Michael Kardos
Dřív než ji najde

Originální název: Before He Finds Her
Nakladatelství: Mystery Press
Překlad: Monika Pavlisová
Vazba: pevná
Počet stran: 368
Cena: 349Kč
 

RecenzeLiteraturaM. KardosMystery PressZ jiného soudkuThriller
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Franҫois Boucq, Dobrodružství Jeronýma Moucherota

Sat, 07/22/2017 - 10:24

Nakladatelství CREW se odvázalo a vydalo velmi originální komiks. Kniha Dobrodružství Jeronýma Moucherota zařazena do edice Mistrovská díla evropského komiksu obsahuje tři z pěti ve Francii dosud vydaných alb. Hlavním hrdinou je pojišťovák v obleku s leopardím vzorováním a jako doplněk používá kufřík s černobílým zebřím pruhováním a čtenáře ještě šokuje plnícím perem propíchnutá pojišťovákova nosní přepážka. Díky němu je vždy připraven na podpis pojišťovacích smluv. A to je teprve začátek.
Pojišťovací agent a jeho svět totiž hravě překonává hranici zvláštnosti. Při svých dobrodružstvích, cestách do práce nebo za rodinou, se střetává s krvežíznivými a nebezpečnými šmouly nebo se utkává se žralokem, který pluje ve zdech jeho bytu. Jeho tři synové vypadají jako jeho zmenšená, nikoli ale zároveň patřičně omlazená kopie. Autem jezdí po drátech vysokého napětí, potkává při tom jednonohé provazochodce, trpaslíky, tradiční i netradiční, a zažívá plno dalších dobrodružství. Naštěstí mu vypomáhá jeho soused, moderní Leonardo da Vinci. Pochopitelně ani Leonardo není očekávatelnou stabilitou a čtenářům zdvihne obočí už Leonardův spolubydlící – muž v podvazcích a spodním prádle.
Jedno je jisté, je to naprosto neotřelé dílo, které se však absolutní bizarností vyčleňuje z běžných škatulek. Kladem je, že humor nemá autor, až na absolutní výjimky, potřebu zveličovat přisprostlými nebo vulgárními sekvencemi. Stravitelnější jsou pro čtenáře kratší komiksy v albu Hrr na nepředvídatelno! Oproti nim totiž alba Žralok domácí a Pepitová pohroma působí až příliš dlouze. Sice umí překvapit na každé stránce, ale přesto takový trvalý atak surrealismu nemusí vyhovovat všem. Sympaticky působí vsuvky superhrdinského komiksu, při nich se plně ukáže originalita tohoto díla.

Komiks lze doporučit lidem s nadstandardně ulítlým smyslem pro humor, milujícím bláznivé situace. Jedná se o nezapomenutelnou originální knihu s několika vtípky a základními dějovými liniemi, které se zaryjí do paměti. Její originalita znamená zároveň ale riziko, že někdo třeba knihu ani nedočte do konce. Kniha pak jako bonus obsahuje původní obálky vydaných alb, rozsáhlejší medailonek o autorovi a pohled na komiks od stand-upového komika Luďka Staňka.

Dobrodružství Jeronýma Moucherota
Franҫois Boucq

Nakladatelství: CREW
Rok vydání: 2017
Počet stran: 200
Rozměr: 191 x 260 mm
Provedení: Brožovaná s chlopněmi
Cena: 589,- Kč

KomiksCrewF. Boucq
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Siri Pettersenová, Plíseň

Fri, 07/21/2017 - 10:25

První díl série Havraních kruhů s názvem Ódinovo dítě vyvolal poměrně velké nadšení a ukázal českému čtenáři, že norští autoři to umí pořádně rozbalit nejen na poli severských kriminálek. Nyní vyšel díl druhý s názvem Plíseň, který nezasvěceným může znít poněkud podivně, ale ti, kdo s Hirkou prošli v závěru první knihy havraními kruhy, se mohou těšit na pořádné dobrodružství.

Aby zachránila svou zemi před nájezdem slepých, odešla Hirka z Ymslandy a ocitla se v Anglii. Zoufale se snaží zorientovat v novém světě, který s tím, kde prožila celý svůj život, má pramálo společného. Ovšem pocit, že tahle oběť má smysl, vezme za své v momentě, kdy se i v tomto cizím a podivném světě objeví mrtvorozený a Hirka najednou zjišťuje, že Ymslanda i její milovaný Rime v bezpečí rozhodně nejsou. O její osobu mají zájem podivné entity a spolu s lidským společníkem Stefanem a nalezeným slepým se tak pouští do divoké honičky, aby se znovu pokusila zachránit, co je jí tak milé.

Naproti tomu Rime, který je nyní Nosič havrana a představený Rady, rozhodně nesedí s rukama v klíně. Snaží se dát věcem řád, což je všechno, jen ne snadné. Zoufale se touží setkat s Hirkou a pomstít její odchod, a tak se pouští do činů, které mají dalekosáhlé důsledky a pěkně zamotají během světa.

Siri Pettersenová, autorka této severské fantasy trilogie, se s tím rozhodně nepáře a nasadila slušné tempo. V knize se to hemží neočekávanými zvraty, nenadálými odhaleními a a jakmile se zdá, že už to konečně dává smysl, tak po pár stránkách přijde zjištění, že už je to zase všechno jinak. Tím udržuje svižnost po celou dobu čtení a vyvaruje se tak hluchých míst. Oproti Ódinovu dítěti ubrala na přímočarosti a vsadila na kombinaci tajných plánů, akce a útěků, a to celkem úspěšně.

Jen je trochu škoda, že většina děje se odehrává v našem světě, který i přes veškerou snahu o zajímavost, napětí a rafinovanost zápletky nenabízí nic moc atraktivního. Ódinovo dítě totiž zaujalo ani ne tak dějem, jako úžasnou atmosférou vycházející ze severské kultury a mytologie a neotřelostí světa, do kterého Pettersenová Hirčin příběh zasadila. Tady si pod sebou trochu podřezala větev, protože tohle prostě kulisy reálného světa nabídnout nedokážou. Navíc Hirka se Stefanem podivně přeskakují z místa na místo, během jedné strany se přesunou z Benátek do Stockholmu, o pár stránek dál už jsou zase v Yorku, což působí trochu chaoticky a hlavně těžko uvěřitelně. Ovšem plusové body za to, jak si autorka pohrála s Hirčiným objevováním pro ni tolik neznámého a podivného světa.

Co se týče postav, příjemnou změnu prodělal Rime, z kladného hrdiny se přetavil v muže, pro kterého svět přestává být černobílý. Začíná zjišťovat, že dobro a zlo často záleží jen na úhlu pohledu a že nutné oběti jsou někdy větší než očekávaný zisk. Hirka naštěstí zůstala stále stejná, silná dívka, která zuby nehty bojuje se svým neradostným osudem. Skvěle se povedlo vylíčit její pocity bezútěšnosti a zoufalství, které ji provází v lidském světě. Jejího parťáka tady hraje Stefan. Oproti Rimemu ovšem působí nemastně neslaně, tváří se jako nejdrsnější zabiják, ovšem v jádru je vyděšeným klukem. Zdá se tak být celkem zbytečnou postavou a snad jen Vidoucí ví, co tím autorka zamýšlela. Více prostoru dostali také mrtvorození, kteří se konečně začínají vybarvovat a parádně míchají kartami ve hře o Hirčin osud.

Plíseň je poměrně zdařilým druhým dílem, který ublížil sám sobě poněkud nevhodně zvoleným prostředím. Nicméně autorka ukázala, že i tak umí napsat čtivý a poutavý příběh, a nezbývá než čekat, jaké velkolepé finále si pro Hirku a Rimeho připravila v závěrečném díle s názvem Síla, na který si natěšení čtenáři musí počkat do podzimu.

 

Plíseň
Siri Pettersenová

Série: Havraní kruhy (2.)
Původní název: Råta
Přeložila: Jitka Jindřišková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Obálka: Alena Gratiasová
Počet stran: 456
Cena: 368 Kč

RecenzeLiteraturaS. PettersenováHost
Categories: Vector Graphic

REPORTÁŽ: Festival fantazie: deset dní mimo realitu

Thu, 07/20/2017 - 02:07

Svítá. Arénou se rozléhá vrkání holubů, kteří hřadují na střešních trámech a tlumené chrápání od vedlejšího stanu. V rychlosti se obleču do tepláků a vyrážím se proběhnout do nedalekého lesa. Když se vracím, pár lidí už se trousí do sprch nebo dokonce míří na výpravu za snídaní. Proplétám se mezi spacáky a stany a mezitím přemýšlím, ke kterému fandomu se tričkem přihlásím dnes. Nakonec se rozhodnu pro zlovlka se slovy Starků a konečně si můžu jít sehnat něco k snídani. Začíná první den na Festivalu fantazie.

 

 

A takových dnů nakonec bylo deset, i když teď zpětně to zní neuvěřitelně – v Chotěboři zkrátka musí existovat nějaké svérázné časové zákony, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ačkoli totiž dny na „efefku“ probíhají relativně podobně, nikdy nesklouznou do rutiny a vy se pak doma divíte, jak je možné, že to tak rychle uteklo. Rok dopředu plánujete, co tentokrát opravdu musíte stihnout nebo nevynechat, ale najednou jste zase doma a stejně se to nepovedlo. Mně se letos opět nepoštěstilo zajít na FF Cosplay, který už pravidelně s něčím koliduje, nebo si skočit trochu škodolibě se zasmát na některou z přednášek PoníConu. Lítost přesto není na místě: pokud si zvládnete vytvořit vzpomínky, při kterých se zasmějete nebo aspoň zasněně pousmějete, stálo to za to. A vytvořit si takové vzpomínky na Festivalu fantazie není žádný problém. Letos, při dvaadvacátém ročníku, jste to mohli zkusit například na LARPu z prostředí Hry o trůny, kdy jste se buď jako jeden ze tří nástupců na Železný trůn, nebo jako člen nějakého rodu snažili trochu zamíchat s politickou situací. Ačkoli šlo jen o dvouhodinovou hru, i tak to ve mně zanechalo silné pocity (i když, vzhledem k tomu, že Aegona nakonec všichni zradili, trochu ukřivděné). Pokud máte raději něco kreativnějšího, možná by se vám zalíbil workshop Origami náušnice, kde jste si mohli složit roztomilé drobnosti z rýžového papíru, nebo omalovánky Doctora Who, což se dalo pojmout dosti originálně. I pro divočejší zábavu se našlo místo: téměř každý večer probíhala na některé z linií velkolepá párty, což byla skvělá příležitost pro odhození zbytečných zábran. Boží soudpárty na ThroneConu se tentokrát inspirovala seriálovým výbuchem Baelorova septa, takže po chvíli jste mohli vidět zeleně. To ale ani v nejmenším nezabránilo Jackovi a Brogovi, dvěma z organizátorů linie, aby to zase jednou rozjeli na stole. Ne každý však má rád hlasité večírky, proto raději zajde do kina. Skvělou volbou byl například Rozpolcený, Wonder woman nebo třeba Král Artuš. A pozor, pokud se na Festivalu chystáte na film, počítejte s tím, že budete odcházet s úplně jiným zážitkem, než kdybyste šli do kina „normálního“. Tady se fanoušci totiž nebojí projevit potleskem nebo smíchem.

 

 

Přednášky na nejrůznější možná témata jsou jednou z hlavních náplní Festivalu fantazie. Přesto už několikátým rokem pozoruji, že jich navštěvuji stále méně. Výběrem to nejspíš nebude – pokud máte rádi cokoli, co se jakýmkoli způsobem týká (ale mnohdy ani netýká) fantastiky, nehrozí, že by vás nic nezaujalo. Častěji se spíš stává, že si v programu zakroužkujete víc přednášek v ten stejný čas a pak na stáncích sháníte Hermionin obraceč času nebo lezete do TARDIS v marné naději, že tentokrát už opravdu bude uvnitř větší než zvenku. Já jsem se ale letos přistihla, že mnohem víc času trávím v Deskoherně, kde jsme si tentokrát užili nejvíc zábavy u Kočky Karly, nebo jen tak někde na pokecu s kamarády (vzájemně se nevylučuje). I tak jsem pár zajímavých přednášek stihla. Nejvíc času jsem strávila na linii ThroneCon, což je vzhledem k tomu, že patřím k organizátorskému týmu, nejspíš pochopitelné. Letos se u nás nakupily především soutěže a kvízy všeho druhu, ale i „vážný“ program stál za to. Třeba přednáška Historie vs GoT, která se točila hlavně kolem Války růží. Mimo TC linii jsem se dostala na povídání o tvorbě H. P. Lovecrafta a už asi posté sama sobě slíbila, že si ho konečně celého přečtu, na Nejzajímavější zrušené hry, což vás buď donutilo se radovat, nebo litovat, že tyhle hry si nikdy nezahrajete, na Vědu Mass Effectu – přednášku, která byla spíš o vědě než o Mass Effectu, ale neskutečně zajímavá, nebo na hodinku o Objektivizaci superhrdinů v MCU, což bylo dílem zábavné a dílem taky trochu smutné. Zmínit musím i oblíbenou přednášku Čím se baví angličtináři od Solasta, na které jste mohli být (rozesmátými) svědky toho, co za věci jsou schopni vymyslet studenti střední školy. A pokud se náhodou stalo, že mě přestalo bavit sedět na přednáškách, nebylo nic jednoduššího než si skočit na OutCon nebo MoveCon, kde opět excelovala Škola rytířských ctností se svou výukou šermu podle Zaklínače, Kingdom Come nebo třeba Assassina.
Čestná zmínka nakonec musí poputovat GateConu, což je linie, která má svá vlastní pravidla a svůj vlastní svět a jste-li v tomto světě cizincem, pak budete jenom zírat. A úžasně se přitom bavit, zvlášť pokud zavítáte na jejich párty, která se letos (pro mě z nepochopitelných důvodů) nesla ve stylu country a amerického venkova. Balík slámy a „cosplaye“ polonahých farmářů included. Bylo to milé a zábavné.

 

 

Už jste někdy slyšeli pojem DepCon a přemítali, co to sakra znamená? Tak já vám to vysvětlím: to takhle přijedete unavení (každodenní párty vás přeci jenom dříve nebo později doženou) a hladoví (protože uznejme, živit se deset dní hranolky s kečupem asi taky není úplně uspokojivé) domů a jediné, na co dokážete myslet, je měkká postel a jídlo o třech chodech s donáškovou službou do postele, pokud možno. Pak se vyspíte a najíte, vybalíte věci z kufru… a najednou si uvědomíte, že jste zpátky v realitě. Tady už na vás lidi budou zírat, když vyjdete do ulic navlečení do poníkovského cosplaye nebo i když si jenom vezmete tričko s marvelovským hrdinou. Začnou vám chybět dlouhé hodiny s přáteli strávené u deskovek a/nebo u piva, začnete s nádechem melancholie vzpomínat na překvapivě dojemnou historku o původu přezdívky, kterou vám někdo vyprávěl, dokonce si budete přát, aby se vrátila ta atmosféra zjitřených pocitů, skoro jak na výletě se střední. Není to snadné, ten návrat do kruté všednosti.

Nedávno jsem si všimla takového protivného a hloupého sloganu, který používá jedna nejmenovaná drogerie. „Tady jsem člověkem.“ Poupravte na „Tady jsem sám/a sebou a nemusím se za to stydět.“ a dostanete Festival fantazie. Příště se tam zase potkáme!

 

ReportážeAkceFestival FantazieChotěboř
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Audiokniha A. C. Clarke, Setkání s Rámou

Wed, 07/19/2017 - 09:37

Arthur Charles Clarke se nesmazatelně zapsal do historie sci-fi literatury. Není tedy překvapivé, že je trh stále doplňován jeho knihami, byť samotný autor zemřel již před devíti lety. Protože však technický pokrok jde stále dopředu, tak již dávno nejsme odkázáni na knihy pouze v papírové formě, své pevné místo na trhu si našly také audioknihy. Bylo by zvláštní, kdyby se tento trend vyhnul knihám A. C. Clarkea, který byl výrazným zastáncem technického optimismu.  Takže se nyní, čtyřicet pět let od prvního výtisku, setkáváme s audio verzí knihy Setkání s Rámou. Tato kniha je prvním dílem původní tetralogie, kterou doplnil o další dva díly Gentry Lee.

Setkání s Rámou nás přenese do budoucnosti, konkrétně do roku 2131. Život lidí za tu dobu prošel velkou proměnou: planety Mars i Merkur jsou osídlené. Ochranu planet před případným ohrožením z vesmíru obstarává Vesmírná ochrana, tedy monitorování vesmírného prostoru, aby lidé mohli včas zasáhnout a nemusela se opakovat tragédie z roku 2077, kdy dopad meteoritu vymazal severní Itálii z mapy. Dávno zmizel též lidský optimismus, že bychom mohli být v celém vesmíru sami a vznikají dokonce i nová náboženství, která hlásají například příchod Ježíše Krista jako mimozemského návštěvníka.
Život lidí plyne poklidně dál až do chvíle, kdy Vesmírná ochrana zaznamená neznámé těleso za oběžnou dráhou Jupitera. Protože většina jmen z evropských panteonů je díky pokroku ve vesmírném výzkumu vypotřebována, dostane toto nové těleso název pocházející z hinduistického panteonu: Ráma. Nejbližší loď Endeavour se vydá Rámu prozkoumat. Zjišťují, že se jedná o uměle vytvořenou loď, která uvnitř obsahuje svou vlastní biosféru. Rozehrává se hra argumentů o to, co je tato loď zač a na scéně se objevuje mnoho otázek: Kdo jsou její obyvatelé? Jedná se skutečně o výsledek působení transcendentální moci, která tento umělý svět stvořila pro lidi rodu homo sapiens sapiens? Máme právo loď zničit, zkoumat či tím již zasahujeme do práv jejích tvůrců?

Způsob, jakým knihu Martin Myšička předčítá, přenese posluchače do budoucnosti. Jeho čtení je sugestivní a dokáže si s mluveným projevem opravdu vyhrát. K tomu mu dopomáhají efekty, které umožňují odlišit mluvený projev více postav v případě jejich rozhovoru. Bohužel však tyto efekty nejsou uplatněny vždy, a tak se občas stává, že navzdory snaze vypravěče se posluchač občas v množství postav ztrácí. Chce to tedy spíše soustředěné poslouchání a kniha se tak nestává vhodnou jako doplněk k jízdě autem či jiným činnostem, jak audioknihy většinou lidé využívají.  

 

A. C. Clark
Setkání s Rámou

Interpret: Martin Myšička
Vydavatel: Walker and Volf
Doporučená cena:  249 Kč
 

RecenzeLiteraturaAudioknihaA. C. ClarkeWalker & VolfSci-fi
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Liou Cch'-sin, Problém tří těles

Tue, 07/18/2017 - 08:02

Hard sci-fi ve své nejčistší podobě, to je román Problém tří těles

Problém tří těles je úloha nebeské mechaniky, jejímž cílem je spočítat, a tak předpovědět pohyb tří těles, které se navzájem gravitačně ovlivňují. Původní problém tří těles se vztahoval k řešení pohybu soustavy Slunce-Země-Měsíc. Poprvé ho již roku 1687 ve svých Principiích rozebíral Isaac Newton.

Čína v období Velké kulturní revoluce. Čas, kdy být vědcem, kdy držet se svých názorů a odmítat se podřídit většinovému smýšlení, vás mohlo stát v lepším případě cestu do lágru, v horším pak život sám. Wen-ťie prožívá toto období jako mladá dívka, která se stala svědkem veřejného mučení a vraždy svého otce. Režimu nepohodlné rodinné zázemí a fakt, že je sama vědkyní jejímu kádrovému profilu moc nepomohlo. Nespravedlivá vražda otce a odsunutí na okraj společnosti byly momentem, kdy se v mladé, a na první pohled nenápadné dívce začala rodit hluboká nenávist k veškerému lidství, která jednou možná přivede náš svět do záhuby.

Wang Miao, vědec zabývající se vývojem nanotechnologií, nastupuje na scénu o pár desítek let později. Čínská vzdělanost se zmítá v nejistotě. Množství čínských fyziků páchá, na první pohled bez důvodu, sebevraždy. A zdá se, že Wang Mio by mohl být další na řadě. Pátrání po důvodech sebevražd jeho kolegů a snaha o udržení vlastní příčetnosti jej dovede až k zvláštní virtuální hře zvané Problém tří těles. Ta v sobě ukrývá mnohá tajemství a při jejich rozplétání se Wang Miao dostává k centru spiknutí jaké moderní svět nezažil.

Obecný problém tří těles je analyticky velmi těžko řešitelný, dlouho se nevědělo, zda vůbec řešitelný je. Teprve roku 1912 finský matematik Karl Frithiof Sundman ukázal, že existuje řešení ve tvaru mocninné řady. Řešení vykazuje známky chaotického chování bez zjevné periody. Sundmanova řada konverguje velmi pomalu, takže je pro reálné výpočty nepoužitelná. Problém se tedy musí řešit některou z numerických metod.

Pokud hledáte akcí nabitý sci-fi román popisující divoké bitky s mimozemšťany a vesmírného kovboje, který spasí svět, jste na špatné adrese. Liou Cch'-sin buduje svůj příběh pomalu, zdařile využívá reálných historických událostí do kterých pak zasazuje hrdiny. První polovina knihy je přesto tak trochu zmatečná. Autor ve svém vyprávění skáče od postavy k postavě, od události k události a ani pozorný čtenář místy neví, co se vlastně děje. Kousky skládačky však postupně zapadají do sebe a vytváří fascinující literární reflexi jednoho ze základních fyzikálních zákonů: akce - reakce. 

Problém tří těles je od začátku do konce propleten fyzikou a jejími podobory.  Liou Cch'-sin se nebál zabřednout do polemizování nad fungováním rozličných dimenzí, nahlédl pod pokličku virtuální reality a nevyhnul se i ani vesmírnému výzkumu. Nejsem fyzik, abych dokázala posoudit nakolik autor vycházel z vědeckých studií a nakolik vytvářel vlastní hypotézy. Ale ty hluboko v hlavě zasunuté vzpomínky na dva semestry fyziky na univerzitě mi tak nějak našeptávají, že Liou Cch'-sin ví o čem píše.

O něco jednodušeji (pro Ljapunovovým časem omezený vývoj) se dají řešit omezené problémy tří těles, například, když jedno těleso má oproti ostatním zanedbatelnou hmotnost (to znamená, že pohyb alespoň jednoho ze dvou ostatních jím není prakticky ovlivňován). Takové zjednodušení lze například použít pro soustavu Slunce-Země-Měsíc. Měsíc prakticky neovlivňuje pohyb Slunce okolo společného těžiště celé soustavy.

Máte obavy, že nekomplexní znalost událostí Velké kulturní revoluce a čínské vědecké scény vám nedopřeje se do románu plně položit? Pak se netřeba bát. Třešničkou na dortu Problému tři těles jsou poznámky pod čarou, které pochází z pera původního anglického překladatele románu. Ty pomáhají čtenářům, ne zcela znalých čínských vědeckých velikánů a historických detailů, orientovat se v příběhu a jeho pozadí.

Román Problém tří těles je ten typ knihy, která dokáže rozdělit čtenářskou obec na dvě skupiny. Jedna ji odloží po pár desítek stránkách, znuděná, nespokojená a nechápající, proč je kolem novely takový cirkus. Ta druhá, zvláště pokud miluje žánr hard science-fiction, chrochtá blahem a vynáší Liou Cch'-sin do nebes a nebojí se nazvat Problém tří těles novou zásadní knihou žánru.

Při hledání řešení omezeného problému tří těles objevil v roce 1772 Joseph Louis Lagrange librační centra. V 80. letech 19. století se studium omezeného problému tří těles Henrim Poincarém stalo základem pro teorii chaosu.

Liou Cch'-sin se podařil husarský kousek. Na stránkách svého románu spojil reálné historické premisy se samotným jádrem sci-fi žánru - prvotním kontaktem lidí s mimozemskou civilizací i cestování vesmírem. Nic však není dokonalé. Ač je kniha postavená na fyzice samotné, některé dějové zvraty a události neměly s logikou moc společného. Je pár pasáží, kde má čtenář pocit, že byl Liou Cch'-sin vyloženě líný přemýšlet nad tím, jak tam své postavy dostat. A tak je tam prostě a jednoduše postavil.

Problém tří těles je na čtení nelehká kniha. Těžko ji doporučit nebo naopak zavrhnout. Zda se zařadíte do skupiny těch odmítavých nebo velebících, či se vám podaří zůstat někde na pomezí, to musíte zjistit sami. Mně otevřela cestu k žánru, kterému jsem se dříve spíše vyhýbala a už se nemůžu dočkat, až Host vydá na podzim v češtině druhý díl. Rozhodně je to tedy pokus, který stojí za to. 

 

Liou Cch'-sin, Problém tří těles

Nakladatelství: Host
Rok vydání 2017
Přeložil Aleš Drobek
Počet stran 447, váz.
ISBN 978-80-7577-061-5
Cena: 369 Kč

Zdroj vysvětlení: Wikipedie

RecenzeLiteraturaL. Cch'-sinHostSci-fi
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Hadžime Isajama, Útok Titánů 11

Mon, 07/17/2017 - 08:14

Eren má pořádný malér, a my tak máme o zábavu postaráno na dalších pár knih!

No, jak jinak to říct. Zkrátka průšvih. Až doteď mu vlastně všechno docela vycházelo. Štěstí ale vyprchalo a Eren musí v nejnovějším díle Útoku Titánů od Hadžime Isajamy čelit přesile dvou Titánů, kteří se celou dobu vydávali za jeho přátele a spolubojovníky ve zbrani proti společnému nepříteli. Kdo je ale vlastně nepřítel?

Obě strany mají jasno v tom, čeho chtějí touto potyčkou dokázat: Veliký Titán a jeho Obrněný společník potřebují Erena, aby mu ukázali svůj domov. Eren chce pomstu. Tak jednoduché to je, jeho dva protivníci jsou hlavní důvod, proč musel s Arminem a Mikasou opustit své město, a kvůli Obrněnému titánovi zemřela jeho matka. Není to tedy jen souboj o osud lidstva – tentokrát je to osobní!

Souboj je neuvěřitelně brutální, a i přesto, že Reiner s Bertoltem mají za úkol nechat Erena naživu, rozhodně se nedrží zpátky. Jejich protivník taky ne, i když jeho v tuto chvíli pohánějí mnohem primitivnější pudy. Celková agresivita rvačky je zdůrazněna nedostačujícími regeneračními schopnostmi. Tak intenzivní každý úder ve skutečnosti je. Ovšem důležitější, než samotný souboj je to, co se v jeho průběhu a důsledku dozvíme či naopak nedozvíme.

Eren je stále ještě nezkušený dítě: vždy byl impulzivní a po všem se vrhal po hlavě. Začíná být ale jasné, že to tentokrát stačit nebude a že brutální síla jeho dva protivníky nezdolá. Ti jsou totiž zkušení a ostřílení ‚veteráni‘, přeci jen to byli oni, kdo zničili město před pěti lety, a to znamená, že měli minimálně tak dlouho, aby nabrali spoustu zkušeností a naučili se spoustu titáních triků. Dojem zkušených válečníků jim kazí snad už jen ta porucha osobnosti. Tu ale dorovnává typický manga stereotyp: hlavní hrdina se postaví silnějšímu nepříteli, dostane pěkně napráskáno, a stráví dalších deset knih tréninkem a plánováním. Uvidíme, jak dlouho to bude trvat právě Erenovi.

Na nejdůležitější otázku tohoto dílu, a dost možná příběhové linie, ne-li dokonce celé dosavadní série, však odpověď nedostaneme. Alespoň zatím ne. Kdo je náš nepřítel? Je jasné, že jde do tuhého, když nedokážeme rozeznat přítele od protivníka a nevíme, komu věřit. Jak můžeme porazit ‚ty zlé‘, když ani nevíme, kdo k oněm ‚zlým‘ patří. Máme se spoléhat sami na sebe a na naše vlastní instinkty? Bude v Útoku Titánů brzy platit proslulé ‚když nebudeme žít spolu, zemřeme každý zvlášť‘?

V předchozí knize se odhalili tři Titáni, kolik jich asi bude v té další? A jaká další tajemství na nás čekají? Isajama příběhovou linii teprve rozjíždí a my všichni rozhodně máme o zábavu postaráno na spoustu měsíců dopředu!
 

Útok titánů 11 (Shingeki no Kyojin, vol. 11)

Scénář a kresba: Hadžime Isajama

Překlad: Anna Křivánková

Datum vydání: 27.4.2017

Nakladatelství: Crew

Vazba a rozměry: Brožovaná, 113 x 175

Počet stran: 196

Cena: 189 Kč

KomiksH. IsajamaÚtok TitánůCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: David Eddings, Elénium

Sun, 07/16/2017 - 11:40

Pojďte si poslechnout příběh z dob, kdy čest byla víc než pouhé slovo, kdy běh života spoluutvářely kouzla a kdy rozmary bohů pěkně míchaly lidskými osudy...

Hlavním hrdinou je rytíř pandionského řádu Sparhawk, který se po deseti letech vrací z vyhnanství, avšak najde svou královnu Ehlanu, kterou se zavázal chránit, nevyléčitelně nemocnou. Zjišťuje, že její království se snaží rozvrátit prohnaný arcibiskup Anniáš a jeho nohsledi, a tak se s pomocí svého panoše Kurika a ostatními přáteli vydává na dalekou cestu, aby nalezl pro královnu lék. Cesta je to dlouhá, trnitá, plná překážek a nečekaných zvratů. A jakmile se do hry vloží bohové, nejde už jen o záchranu království, ale celého světa. A času není nazbyt.

David Eddings je jedním z klasiků epické fantasy, proslavil se například pětidílným románem Belgariad (mimo fantastiku napsal skvělou knihu The Losers, ovšem chce to zvládnout čtení v angličtině, u nás bohužel nevyšla). Elénium je souborné vydání románů Diamantový trůn, Rubínový rytíř a Safírová růže. Rozhodnutí spojit zmíněné romány do jednoho je geniální, knihou samotnou by se sice při její váze dalo poslat nějakého zlotřilce do říše snů, ale čtení vydrží pěkně dlouho. Vzhledem k tomu, že jednotlivé knihy na sebe krásně navazují, je vyprávění plynulé a není třeba bojovat s manickým třesem, abstinenčními příznaky a děravou pamětí, než seženete díl další.

Příběh sám o sobě je příjemně přímočarý. Rytíři putují za určitým cílem, osud/bohové/nepřátelé jim staví do cesty překážky, které udatní muži zdolají (nebo jim naopak zásadně změní plány), a jede se dál. Autor udržuje víceméně jednu vypravěčskou linii, postav je tak akorát, aby se to čtenáři nepletlo, a kladní hrdiné jsou vyváženi obdobným počtem záporáků.

Ostatně v postavách je Eddingsova síla. Sparhawk a jeho kumpáni (za pozornost rozhodně stojí panoš Kurik, který si se Sparhawkem vyměňuje břitké hlášky a jedovatosti, a to je opravdu osvěžující a hlavně neskonale vtipné) jsou skrz naskrz klaďasové, pro které je morálka, ochrana slabších a záchrana světa otázkou cti a jsou ochotní pro tyto ideály položit život. Na druhou stranu záporáci jako arcibikup Anniáš, bůh Azaš a ostatní jsou chamtiví, mocichtiví a prohnaní výlupci. V tomhle je Eddings také krásné přímočarý, staví proti sobě dobro a zlo, které se střetávají podle jednoduchého schématu odvěkých pohádkových bojů. Skvadru hrdinů bez bázně a hany doplňují ženské hrdinky, jako je krásná královna Ehlana či tajemná styrická učitelka a znalkyně magie Sephrenie. A rozhodně nehrají druhé housle, právě naopak mužským protějškům zdatně sekundují a jsou motorem, který je žene dál.

Čtenář se setká s postavami ze všech společenských vrstev, nezůstane mu utajen život představitelů církve, bohatých králů, prostých chuďasů i sedláků, námořníků, vojáků a ani takříkajíc spodiny. Zlodějské podsvětí se autorovi podařilo skvěle vypodobnit a postava zlodějíčka Talena je dokonalá a nadmíru zábavná.

A nezůstane jen u lidských hrdinů, v Eddingsově světě se spolu střetávají i bohové či trollové. Souboj dětské bohyně Aphrael a zákeřného boha Azaše je působivý. Velmi zajímavá je i rasová tématika. V knize se neobjevují žádní elfové ani trpaslíci, tedy bytosti pro klasickou fantasy tak typické, autor místo toho rozložil síly mezi několik národů, které ale rozhodně nežijí svorně a v klidu. Liší se svým životním stylem i vírou, a právě odlišné náboženství vede k nenávisti, rasismu a vykořisťování slabších a méně mocných. Inu, evropskému středověku jako by to z oka vypadlo, a celou knihou tak proudí nadčasové poselství o toleranci a otevřenosti vůči novému.

Kromě postav jsou výborně napsané i  dialogy, které nepostrádají vtip okořeněný špetkou sarkasmu, který někdy až hraničí s černým humorem. Příběh tak získává jiskru, která hrozí rozhořet touhou tento svět nikdy neopustit a se sympatickými dobrodruhy putovat až do skonání věků.

Prostředí, kam čtenáře Sparhawkovo dobrodružství zavádí, si nic nezadá s temným středověkem, i když tady je přikryto hávem romatických ideálů. Králové, rytířské řády, moc v rukou církeve, obléhání, válečná tažení, souboje, pletichy a intriky... Toho všeho si čtenář užije dosyta. Bonusem je doprovodná mapa, která pomáhá se v Eddingsově rozmanitém světě orientovat.

Elénium je nádherně komplexní oslavou rytířského románu, který se spojil s kouzly a magií a výsledkem je dokonalý příběh, při jehož čtení zaplesá nejedna romantická duše ztracená kdesi ve středověku, pro kterou je potěšením rozjímat nad chrabrostí rytířů, krásou dam a vírou v sílu dobra. Pokud se řadíte mezi milovníky dobrodružství ve stylu takových klasik jako je Ivanhoe či Stevensonův Černý šíp, radím vám dobře, rovnou si knihu sežeňte, nebudete litovat. David Eddings je zkrátka mistrovský vypravěč, který dokáže svým postavám vdechnout život, emoce a hlavně lidskost a zanechat tak pocit, že jste právě prožili něco jedinečného.

Elénium
David Eddings

Původní název: The Diamond Throne, The Ruby Knight, The Saphire ROse
Nakladatelství: Triton
Překladatel: Robert Tschorn
Ilustrace obálky: Dusan Kostic
Rok vydání: 2017
Počet stran: 830
Cena: 599 Kč

 

RecenzeLiteraturaD. EddingsFantasyTriton
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK 1 a 2 , Batman: Ticho - Kniha první a Kniha druhá

Fri, 07/14/2017 - 08:39

Tak už i DC vyrukovala na trh se svým výcucem toho nejlepšího v podobě snadno dostupných úzkých knížeček. Jednoduchý lesklý styl s názvem titulu na hřbetu knihy je praktický a nezůstávají na něm otisky prstů, což je jedině dobře. Nesmí samozřejmě chybět dnes již standartní postupně vznikající obraz několika hrdinů na hřbetech knih.

Ticho odkazuje na Batmanovo dětství, ale bez originovského vysvětlení nebo popsání vzniku tohoto superhrdiny. Primárně jde o Bruceův vztah k rodině, a to jak k té, kterou ztratil, tak i k nově nabyté, včetně toho, jak jej ovlivňuje během jeho kriminalistických aktivit. V Tichu je několik WTF momentů, během nichž si říkáte, co se to právě stalo, dokud nedojde daný zvrat k vyvrcholení, což nebývá vždycky zrovna rychle a udžuje čtenáře v napětí ještě několik stran poté, s pocitem "Takže takhle už to je? Nebo bude ještě nějaká změna?". Nejlepší pak při opětovném čtení vidím (po přečtení všech ostatních komiksů, které o Batmanovi v Česku vyšly) jeho hloubku a důležitost, protože samotný Bruce se během něj hodně mění a uvědomuje si nové skutečnosti, stejně tak dochází k zásadním rozhodnutím, která prolomují některé jeho hlavní zásady a takřka překopávají celou Batmanovu podstatu, stejně tak příběh bere pevně do rukou Batmana jako symbol neměnného modelu spravedlnosti. Příjmeným dezertem je na konci knihy vždy jeden komiks z Batmanova úplného počátku. Ve prvním svazku se jedná o Detective comics č.27 z května 1939, kde se Batman objevio úplne poprvé. Jedná se o známý případ vražd několika spolumajitelů firmy na chemikálie. Zápletka s netopýrem proskakujícím světlíkem a hasákem mlátícím tupé padouchy není nijak ohromující, ale je příjemé porovnat si, kam se komiksy posunuly. Ve svazku číslo 2 nalezneme Detective comics č. 33 z listopadu roku 1939, který začíná několikaobrázkovým "originem", jenž alespoň trochu vysvětlí, proč a jak se stal Bruce Wayne tím největším mačem pod sluncem. Příběh samotný tvoří zakrslý blázen s napoleonským komplexem, smrtícím paprskem a vzducholodí. Taková ideální mixáž na dobrou párty. V obou retro komiksech je krásně vidět, jak je čtenáři potřeba neustále zdůrazňovat, že Batman provedl "mocný chvat", nebo, jak je tenhle ochránce práv bezbranných skvělý a dokonalý. Každopádně beru oba díly jako vítaný bonus.

Na rozjezd se nám DC rozhodlo naservírovat jeden z nejlepších, a dle některých dokonce nejlepší, příběh z Batmanova universa, a sice beznadějně vyprodaný díl Ticho z dílny Jepha Loeba a Jima Leeho.
A jsou dva způsoby, jak se na první dva díly série dívat. Na jednu stranu se jedná o perfektní komiks s naprosto dokonalou kresbou a velice zdařilou zápletkou, na druhou však může být pro nové zájemce o DC hrdiny trochu matoucí. Objevuje se v něm totiž mnoho postav, o nichž čtenář skoro nic neví, pokud nečetl předchozí komiksy. Můžu to říct ze své vlastní zkušenosti, protože když jsem před rokem s Batmanem začínal já, náhoda tomu chtěla, že se mi do rukou jako první dostala v knihovně právě tato kniha. Dodnes si pamatuju ty zmatky při snaze najít, proč se ten či onen chce mstít, nebo proč se tahle ženská ani trochu nediví, když ji Batman vytáhne během letu z jejího osobního tryskáče? Nebo proč ten dědula po penetraci ledvin šavlí není mrtvý a klíďo si s netopejrem povídá? A jakéže studny co oživují? Prostě mnoho otázek, ze kterých jsem nebyl ani trochu moudrý a protože jsem nechtěl v půlce knihy zastavit, přečíst si ostatní díly (s nejistým výsledkem, kdy se dostanu k odpovědím na své otázky), nezbylo mi nic jiného než googlení a otravování na FB skupinách pro ujasnění si podrobností. Čímž jsem si ale tak trochu i narušil kontinuitu čtení a následný požitek z dalších knih.Když se člověk podívá na ediční plán, je vidět, že dalším postavám je jako první komiks věnován origin. Pro jednotnost série si myslím, že by se to hodilo i u Batmana, ačkoliv uznávám, že jeho vznik zná snad úplně každý. Jenže se stále může objevit někdo, kdo je jím zcela neosvícen, a pro toho bude Ticho podivnou slátaninou, protože nebude znát kontext.
Pravda, nové vydání Ticha je pořádné lákadlo pro to koupit si první díl, což vás ale hned donutí koupit si i druhý, jinak nemáte příběh kompletní, no a od toho je už jen krůček k tomu, že když už máte dva... Inu, jednoduše se to dá považovat za marketingový tah, který má společně s příslibem bonusů při předplacení snadno a rychle přitáhnout velkou masu čtenářů. Bohužel, je to dvousečná zbraň a věřím, že jsou i tací, které nejasnosti, a díky tomu i slabší požitek z příběhu, odradil od zabřednutí do takového "chaosu".

DC KK 1 a 2: Batman: Ticho - Kniha první a Kniha druhá

Scénář: Jeph Loeb, Gardner Fox
Kresba: Jim Lee, Bob Kane
Vydavatel: Eaglemoss
Série: DC komiksový komplet
Počet stran: 160 a 176
Vydání: třetí
Vazba: pevná
Cena: 49 Kč a 149 Kč

 

KomiksBatmanEaglemossJ. LoebG. FoxJ. LeeB. Kane
Categories: Vector Graphic

RECENZE: David Eddings, Elénium

Tue, 07/11/2017 - 07:42

Pojďte si poslechnout příběh z dob, kdy čest byla víc než pouhé slovo, kdy běh života spoluutvářely kouzla a kdy rozmary bohů pěkně míchaly lidskými osudy...

Hlavním hrdinou je rytíř pandionského řádu Sparhawk, který se po deseti letech vrací z vyhnanství, avšak najde svou královnu Ehlanu, kterou se zavázal chránit, nevyléčitelně nemocnou. Zjišťuje, že její království se snaží rozvrátit prohnaný arcibiskup Anniáš a jeho nohsledi, a tak se s pomocí svého panoše Kurika a ostatními přáteli vydává na dalekou cestu, aby nalezl pro královnu lék. Cesta je to dlouhá, trnitá, plná překážek a nečekaných zvratů. A jakmile se do hry vloží bohové, nejde už jen o záchranu království, ale celého světa. A času není nazbyt.

David Eddings je jedním z klasiků epické fantasy, proslavil se například pětidílným románem Belgariad (mimo fantastiku napsal skvělou knihu The Losers, ovšem chce to zvládnout čtení v angličtině, u nás bohužel nevyšla). Elénium je souborné vydání románů Diamantový trůn, Rubínový rytíř a Safírová růže. Rozhodnutí spojit zmíněné romány do jednoho je geniální, knihou samotnou by se sice při její váze dalo poslat nějakého zlotřilce do říše snů, ale čtení vydrží pěkně dlouho. Vzhledem k tomu, že jednotlivé knihy na sebe krásně navazují, je vyprávění plynulé a není třeba bojovat s manickým třesem, abstinenčními příznaky a děravou pamětí, než seženete díl další.

Příběh sám o sobě je příjemně přímočarý. Rytíři putují za určitým cílem, osud/bohové/nepřátelé jim staví do cesty překážky, které udatní muži zdolají (nebo jim naopak zásadně změní plány), a jede se dál. Autor udržuje víceméně jednu vypravěčskou linii, postav je tak akorát, aby se to čtenáři nepletlo, a kladní hrdiné jsou vyváženi obdobným počtem záporáků.

Ostatně v postavách je Eddingsova síla. Sparhawk a jeho kumpáni (za pozornost rozhodně stojí panoš Kurik, který si se Sparhawkem vyměňuje břitké hlášky a jedovatosti, a to je opravdu osvěžující a hlavně neskonale vtipné) jsou skrz naskrz klaďasové, pro které je morálka, ochrana slabších a záchrana světa otázkou cti a jsou ochotní pro tyto ideály položit život. Na druhou stranu záporáci jako arcibikup Anniáš, bůh Azaš a ostatní jsou chamtiví, mocichtiví a prohnaní výlupci. V tomhle je Eddings také krásné přímočarý, staví proti sobě dobro a zlo, které se střetávají podle jednoduchého schématu odvěkých pohádkových bojů. Skvadru hrdinů bez bázně a hany doplňují ženské hrdinky, jako je krásná královna Ehlana či tajemná styrická učitelka a znalkyně magie Sephrenie. A rozhodně nehrají druhé housle, právě naopak mužským protějškům zdatně sekundují a jsou motorem, který je žene dál.

Čtenář se setká s postavami ze všech společenských vrstev, nezůstane mu utajen život představitelů církve, bohatých králů, prostých chuďasů i sedláků, námořníků, vojáků a ani takříkajíc spodiny. Zlodějské podsvětí se autorovi podařilo skvěle vypodobnit a postava zlodějíčka Talena je dokonalá a nadmíru zábavná.

A nezůstane jen u lidských hrdinů, v Eddingsově světě se spolu střetávají i bohové či trollové. Souboj dětské bohyně Aphrael a zákeřného boha Azaše je působivý. Velmi zajímavá je i rasová tématika. V knize se neobjevují žádní elfové ani trpaslíci, tedy bytosti pro klasickou fantasy tak typické, autor místo toho rozložil síly mezi několik národů, které ale rozhodně nežijí svorně a v klidu. Liší se svým životním stylem i vírou, a právě odlišné náboženství vede k nenávisti, rasismu a vykořisťování slabších a méně mocných. Inu, evropskému středověku jako by to z oka vypadlo, a celou knihou tak proudí nadčasové poselství o toleranci a otevřenosti vůči novému.

Kromě postav jsou výborně napsané i  dialogy, které nepostrádají vtip okořeněný špetkou sarkasmu, který někdy až hraničí s černým humorem. Příběh tak získává jiskru, která hrozí rozhořet touhou tento svět nikdy neopustit a se sympatickými dobrodruhy putovat až do skonání věků.

Prostředí, kam čtenáře Sparhawkovo dobrodružství zavádí, si nic nezadá s temným středověkem, i když tady je přikryto hávem romatických ideálů. Králové, rytířské řády, moc v rukou církeve, obléhání, válečná tažení, souboje, pletichy a intriky... Toho všeho si čtenář užije dosyta. Bonusem je doprovodná mapa, která pomáhá se v Eddingsově rozmanitém světě orientovat.

Elénium je nádherně komplexní oslavou rytířského románu, který se spojil s kouzly a magií a výsledkem je dokonalý příběh, při jehož čtení zaplesá nejedna romantická duše ztracená kdesi ve středověku, pro kterou je potěšením rozjímat nad chrabrostí rytířů, krásou dam a vírou v sílu dobra. Pokud se řadíte mezi milovníky dobrodružství ve stylu takových klasik jako je Ivanhoe či Stevensonův Černý šíp, radím vám dobře, rovnou si knihu sežeňte, nebudete litovat. David Eddings je zkrátka mistrovský vypravěč, který dokáže svým postavám vdechnout život, emoce a hlavně lidskost a zanechat tak pocit, že jste právě prožili něco jedinečného.

Elénium
David Eddings

Původní název: The Diamond Throne, The Ruby Knight, The Saphire ROse
Nakladatelství: Triton
Překladatel: Robert Tschorn
Ilustrace obálky: Dusan Kostic
Rok vydání: 2017
Počet stran: 830
Cena: 599 Kč

 

RecenzeLiteraturaD. EddingsFantasyTriton
Categories: Vector Graphic

Soutěž: Alex Drescher, Lovcův odkaz

Mon, 07/10/2017 - 11:54

Akční vypalovačky se pořád těší u čtenářů velké oblibě. A přesně do téhle řady spadá i nová kniha tajemného autora Alexe Dreschera. Lovcův odkaz přináší všechno, co od tohohle typu příběhu požadujete. Takže na letní dovolenou naprosto ideální čtení. Pokud si ho chcete i vy přečíst u vody nebo nad sklenicí studeného piva, můžete si zkusit zahrát. Lovcův odkaz odkryje ten z vás, kdo správně odpoví na následující otázku: 

Do jaké série Lovcův odkaz spadá? 

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 9.7.2017, do předmětu napiště Lovcův odkaz a nezapomeňte na svojí korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

SoutěžSoutěžeA. DrescherSvětla v temnotáchFantom Print
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jana Rečková, Protože se stmívá

Mon, 07/10/2017 - 01:47

Ten, kdo dosud neměl tu čest seznámit se s dílem Jany Rečkové, má nyní skvělou příležitost svou chybu napravit. Sborník Protože se stmívá je přehlídkou toho nejlepšího z autorčiny povídkové tvorby – celkem devatenáct příběhů schovaných v sametové pevné vazbě přináší široký výběr témat a námětů a zavádí čtenáře do všech zákoutí fantastiky. Od sci-fi k fantasy, od humorných příhod k mrazivé hororové atmosféře, prakticky každý si zde přijde na své.

Název knihy neodkazuje na žádnou konkrétní povídku, jak tomu v případě sbírek často bývá, ale velice přesně vystihuje různorodý mix obsažených příběhů. Ačkoli je každý kousek naprostý originál, všechny je spojuje předzvěst či přítomnost něčeho temného a nevyhnutelného. Rečková přináší tradiční prvky jako mimozemšťany a paralelní realitu světa mrtvých, ale zpracovává tento známý materiál novými a neokoukanými způsoby. Nad jejími neskutečnými (v tom pozitivním slova smyslu) nápady a světy mnohdy opravdu zůstává rozum stát. Autorčin styl psaní je bohatý na ironii a úžasnou práci s jazykem, tempo vyprávění je pak místy doslova vražedné. Rychlý sled událostí a proud slov je místy možná až lehce matoucí a je třeba se nad dějem v povídce pořádně zamýšlet, na druhou stranu je však celých pět set stran neskutečně čtivých. Je snadné nechat se strhnout a začít hltat jeden příběh za druhým.

Vydařená obálka odkazuje hned k úvodní kratší povídce s názvem Maximálně 80% duše. Jde o komorní příběh o jedné vdově a čtyřech exmanželkách osobitého malíře, který jim ukázal, jak do umění opravdu vložit duši – ale rozhodně ne celou. Podobně osobním, skromným příběhem je i Minimůrka, kde autorka naprosto skvěle a přesvědčivě vykreslila pocity unavené, zklamané manželky a její problémy. Právě uvěřitelnost a detailnost postav musím vyzdvihnout – charaktery jsou opravdu živé, se svými myšlenkami, touhami a vzorci chování. Jsou to sympaťáci, kterým budete fandit – ať už jde o malého chlapce Damíka, který nemůže chodit a v povídce Ruské kolo objevuje děsivé tajemství staré pouťové atrakce, nebo o studentku Martinu, která s babičkou nedobrovolně nastoupí na Vánoční autobus, ve kterém se nudný zájezd za nákupy změní v boj o život.

K mání jsou epické hrdinské příběhy jako Země brouků, kde lidstvo zápasí o přežití a půdu s obřími hořícími brouky, nebo Poslední ticho ve skalách, současná fantasy, ve které jde nejen o dědictví předků a střet různých kultur. Do více či méně vzdálených končin vesmíru a na různorodé obydlené stanice se čtenáři přenesou hned několikrát, například v povídce I kdybych měl jít Tajnůstkářovým údolím nebo v závěrečném příběhu Nebylo ráno, který celou sbírku svým koncem skvěle uzavírá.

Výběr povídek je skutečně široký a pokrývá mnoho žánrů a námětů – včetně cestování časem, jedinců se zvláštními schopnostmi, návratů mrtvých na náš svět, vražd… Rozhodně je do čeho se začíst. Příběhy odsýpají s příjemným napětím, překvapení na čtenáře čekají po každém otočeném listu a zvědavost, jak to vlastně dopadne, stoupá při čtení s každým dalším odstavcem. A ačkoli jsem se chvílemi v ději ztrácela, nakonec jsem se sbírkou Protože se stmivá nechala zcela pohltit, okouzlena světy, které Rečková tak mistrně vytvořila.

 

Jana Rečková – Protože se stmívá
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Žaneta Kortusová
Počet stran: 520, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 399 Kč

LiteraturaRecenzeJ. RečkováEpochaEdice Pevnostčeská fantastika
Categories: Vector Graphic

test

Sun, 07/09/2017 - 22:32

test  velky

Wednesday, July 5, 2017 - 18:00Kategorie: KonferenceSemináře
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Sui Išida, Tokijský ghúl 4

Fri, 07/07/2017 - 00:00

Po střetnutí s Holubicemi se z Kena stala nová legenda mezi ghúly. Jenomže budí pozornost i u těch, co mu nepřejí nic dobrého.

Ken je se svým ghúlím životem už smířený. Pracuje na své fyzičce a dostává se hlouběji do ghúlí komunity. Je rozhodnutý stát se aktivní členem společnosti a opatrně pátrá, jestli ghúlka, jejíž orgány mu transplantovali, měla rodinu, se kterou by se mohl seznámit. Jenomže i přes snahu zapadnout má Ken problémy – po incidentu s Holubicemi se z něj stává tak trochu legenda a začínají se o něj zajímat ghúlové, kteří s ním nemají zrovna nejlepší úmysly.

Je těžké recenzovat Tokijského ghúla 4, aniž by člověk prozradil, co se v něm stane. Celý díl totiž buduje děj tak, aby vám na konci vmetl do obličeje pořádné psycho. Velká část komiksu sleduje Kena, který trénuje a učí se bojovému umění, chrání svého kamaráda, seznamuje se s novými ghúly a začíná pro ně plnit úkoly. Poté přichází na scénu Labužník, před kterým Kena všichni varují, ale když si spolu poprvé promluví, vypadá to, že Ken našel spřízněnou duši.

Tokijský ghúl 4 se vymotal z klišé, které předváděl první dva díly. Ken přestává být tak pasivní jako dřív a ztrácí svou naivitu. Už nečeká, že všichni budou jeho nejlepší kámoši a začíná si upevňovat svoje místo v komunitě. Tóko už není archetyp chladné potvory. Má lidskou kamarádku a snaží se s ní vycházet i přesto, že si ghúlové s lidmi moc nerozumí. Mizera Nišio, který se v prvních dílech ukázal v tom nejhorším světle, taky odhalí svou druhou stránku. Tokijský ghúl 4 tak už nestojí na věčně se opakujících archetypech, ale konečně vyvíjí charaktery postav k obrazu svému.

Největší hvězdou Tokijského ghúla 4 se ale stává Labužník. Už na pohled jde o postavu, která patří do vyšší společnosti a to, jak se před ním mají ostatní na pozoru, rozeznívá poplašné zvonky. Instinkt je dobré poslouchat, protože i přes svou fasádu brzy začne předvádět psychopatické chování, které by ve filmovém světě stálo za Oskara a při čtení vás z něj bude mrazit. Manga šílenci umí být dost přes čáru, někdy až směšní – namátkou řekněme Light Yagami v posledních dílech Death Note – ale Labužník umí krásně balancovat na hraně. Je přehnaný, ale je děsivý.
Tokijský ghúl 4 se ještě hlouběji podívá do temné stránky ghúlů. Sui Išida už nám ji párkrát naservíroval, ale nikdy ne v takovém množství, jako tady. Konečně hraje vlastní hru a manga se tak vyvíjí zajímavým směrem. Z Tokijského ghúla 4 vám proběhne mráz po zádech a vy si budete přát, aby co nejdřív přišel další díl a nejlépe se stejnou náloží, jako tenhle.

 

Tokijský ghúl 4

Autor: Sui Išida

Nakladatelství: Crew

Vazba: Brožovaná

Počet stran: 200

Rozměry: 128 x 184 mm

Rok vydání: 2017

Cena: 199 Kč

KomiksS. IšidaCrewTokijský ghúlAnimeManga
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Blake Crouch, Temná hmota

Thu, 07/06/2017 - 02:31

Blake Crouch představil v Temné hmotě nástrahy mnohovesmíru.
„Všechno, co se mohlo stát v minulosti, se stalo, jen v jiném vesmíru.“ (str. 130)

Učitel fyziky Jason Dessen chtěl strávit čtvrteční večer s manželkou Danielou a synem  Charliem, jeho přítel ze studií však oslavoval v blízkém baru v Chicagu vědecké ocenění, a tak se na naléhání své ženy vydal za ním. V té chvíli netušil, že svou rodinu už možná nikdy neuvidí. Po přepadení se probudí připoutaný na lůžku ve výzkumném ústavu, kde lidé, které nezná, oslavují jeho návrat. Jason si brzy uvědomí, že jestli tito lidé zjistí, že není tím, za koho ho mají, ocitne se v ohrožení.

Ani po útěku však hrdina není v bezpečí, není totiž tam, kde by měl být – tohle Chicago je jiné, než jaké zná, jeho dům vypadá jinak, nemá syna a Daniela není jeho manželka, ale úspěšná malířka. Zdá se mu tenhle svět, nebo byl sen všechno to, co zažil, než se probudil v tom ústavu? Jason si postupně dává dohromady střípky skládačky (a čtenář s ním) a přichází na to, že ten Jason, za kterého ho tu všichni mají, je geniální fyzik. Jeho „kolegové“ jsou mu však v patách a jen díky pomoci milosrdné psycholožky se dostává do přenosové krychle, která nabízí nekonečné množství Jasonových životů – v kterém však najde to své pravé Chicago a hlavně svou jedinečnou ženu a syna?

Temná hmota je nevšední příběh o tom, jak rozhodnutí každého člověka ovlivňují jeho život a charakter a všechno kolem něj. Jason dal v mládí přednost své lásce a dítěti před kariérou a po patnácti letech vede šťastnější život než jeho jiná verze, která upřednostnila laboratorní výzkum. Je sympatickým hrdinou, s kterým je snadné se ztotožnit a zároveň obdivovat jeho houževnatost, statečnost a smysl pro rodinu. Nevzdává se, prochází různými – i postapokalyptickými – verzemi Chicaga a stále doufá, že se vrátí do toho „svého“. Nakonec si však nejtěžší překážky připraví on sám.

Americký autor a scenárista Blake Crouch (můžete znát seriál a román Městečko Pines) vypráví Jasonův příběh v první osobě a přítomném čase. Poutavým stylem a napětím zaujme čtenáře hned v první kapitole, postupně rozkrývá fascinující zápletku, přidává na tempu a v poslední třetině přichystá nečekanou zákrutu i vyústění.

Netuším, jestli to tak autor zamýšlel, ale vedle skvělé sci-fi v tomto románu napsal i krásný příběh o lásce. Jeho hrdina hledá tu pravou a jedinečnou osobu (lidská jedinečnost má v tomto románu zcela jinou úroveň) a je pro ni ochoten obětovat vše, i sám sebe. V podstatě je to to jediné, co ho pohání, co ho motivuje, díky čemu přežívá. Zároveň je však vztah ústřední dvojice ve své dokonalosti a ryzosti až neuvěřitelný – ostatně zřejmě proto se ho hrdinovi někdo pokusil ukrást. 

Temná hmota, k níž Blake Crouch píše i filmový scénář, se umístila jako druhá v žebříčku Goodreads v kategorii nejlepší sci-fi za rok 2016. Podle mě zaslouženě, protože jsem se od první kapitoly nemohla od knihy odtrhnout. Temná hmota pobaví i přiměje k zamyšlení, přináší napětí a občas i vžene slzy do očí. A kdo by nestál o knihu, která v něm probouzí emoce?

 

Vydal: Knižní klub, 2017
Originální název: Dark Matter
Překlad: Veronika Volhejnová
Vazba: pevná
Počet stran: 320
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaB. CrouchKnižní klubSci-fi
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství CREW

Wed, 07/05/2017 - 16:36

Na druhý svazek sebraných spisů soudce Dredda čekali fanoušci dlouhých sedm let, ale to čekání se vyplatilo:

Soudce Dredd: Sebrané spisy 02
Příhody soudce Dredda, zákonodárce budoucnosti, pokračují v druhé knize sebraných spisů, které chronologicky dokumentují jeho život. Najdete v ní mnoho napínavých Dreddových případů, včetně prvních příběhů, ve kterých se objevili soudce Smrt a psi-soudkyně Andersonová.
Scénáře k těmto příběhům psali talentovaní autoři Pat Mills (Sláine) a John Wagner (A History of Violance) a kresebně se na nich podíleli Ian Gibson (The Ballad of Halo Jones), Dave Gibbons (Watchmen – Strážci), Brian Bolland (Batman: Kameňák) a mnozí další.

Překlad Ľudovít Plata
kniha obsahuje 240 černobílých stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1090&pr=170622
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=880&pro=d&pr170622

 

 

 

Vaší pozornosti bychom rovněž rádi doporučili:

Batman 7: Konec hry
Ha. Ha. Ha.
Batmanův největší soupeř se vrátil odvyprávět ještě jeden, poslední fór. Tentokrát se však nesměje. Temný rytíř totiž během jejich posledního setkání nezvládl naplnit padouchova velkolepá očekávání, takže definitivně končí sranda. Joker je vážný. Smrtelně. Veškeré hry končí, Korunní kašpar zločinu zazvonil k závěrečnému dějství – a tentokrát se diváci nedočkají komedie...

Překlad Martin Antonín
kniha obsahuje 176 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1089&pr=170622
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=879&pro=d&pr170622

KomiksCrewBatmanSoudce Dredd
Categories: Vector Graphic

Pages