Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 1 hour 59 min ago

Tomb Raider počtvrté: Vychází poslední díl Archivů o Laře Croft

Sat, 11/10/2018 - 18:51

 

V listopadu nabízí nakladatelství Comics Centrum svým čtenářům Tomb Raider Archivy S.4 – čtvrtý svazek akčního komiksu o kultovní ženské hrdince.

V průběhu loňského a letošního roku dostali čeští čtenáři příležitost přečíst si o dobrodružstvích sexy archeoložky v podobě takzvaných Archivů, neboli sebraných svazků, které začala roku 2016 vydávat americké nakladatelství Dark Horse.

Na rozdíl od prvních tří svazků, nabízejících čtenáři příběhy ze „základní“ řady komiksu, obsahuje čtvrtý a poslední svazek několik samostatných příběhů, dále dodatečné prequely k sérii – sešity s číslem nula a jedna polovina – a pak speciální řadu s názvem „Cesty za dobrodružstvím“.

Čtenáři se mohou těšit na dobrodružství v mnoha exotických světových destinacích, výlet do říše snů, nebo putování myslí samotné hrdinky, a to celkem v 19 sešitech a jedné bonusové manze od Krise Renkewitze.

Mezi scénáristy a výtvarníky, kteří se na čtvrtém svazku Archivů podíleli, se tentokrát objevili například Joe Jusko (který je také autorem předmluvy), Dan Jurgens, Fiona Kay Averyová, Drew Johnson, Many Clark, Billy Tan, Jonathan D. Smith, Tyson Wengler a mnozí další.

Tomb Raider Archivy S.4 vycházejí opět ve velkém formátu a v pevné vazbě. Nakladatelství Comics Centrum stejně jako v případě druhého dílu Archivů vytvořilo alternativní obálku; české vydání je tedy po této stránce celosvětovým unikátem.

Na internetových stránkách Comics Centra si zájemci mohou knihu objednat za zvýhodněnou cenu do 13. 11. 2018.

Anotace knihy:
Vzrušení a vzácné artefakty má Lara Croft ze všeho nejraději!
Archivy S.4 je sbírka původních povídek, díky nimž prožijete spolu s Larou Croft ty nejúžasnější okamžiky. Buďte při tom, až se střetne s přidrzlým pirátem v příběhu, jenž překračuje meze života a času. Odhalte tajemství jejích začátků a zjistěte, co z ní udělalo neporazitelnou bojovnici. Vydejte se spolu s ní na cesty za historickými památkami, navštivte snové světy či džungle, a to vše v jedinečném výtvarném provedení...
Tento svazek obsahuje sešity 0 a 1/2, které vyšly v nakladatelství Top Cow jako součást série Tomb Raider, sešity 1–12 série Cesty za dobrodružstvím a dále pět samostatných sešitů: Vše, jak má být, Škorpionova hůl, Přepadení, Tisící prvá noc a Největší ze všech pokladů. Do závěrečného svazku Archivů přispěly stálice komiksového nebe, jako např. Adam Hughes, Billy Tan, Tony Daniel, Andy Park, Keu Cha, David Finch, Joe Jusko a mnozí další!

„Tomb Raider Archivy S.4“
Autoři: Adam Hughes, Billy Tan, Tony Daniel, Andy Park, Keu Cha, David Finch, Joe Jusko a další
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným laminem a parciálním lakem, 528 barevných stran
U nakladatele od 30. 10. 2018 do 13. 11. 2018 za cenu 780 Kč, dále pak 910 Kč.
Kniha vychází 5. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+
 

Tomb RaiderKomiksComicscentrumComics Centrum
Categories: Vector Graphic

OneHotBook: audioknižní novinky, které ještě vyjdou do Vánoc

Fri, 11/09/2018 - 20:45

Letos před Vánocemi jsme nachystali opravdu hodně audioknižních laskomin, a proto jsme pro vás připravili přehled všech nových audioknih, které ještě letos vyjdou. A jelikož někdo už přemýšlí o tom, jakým dárkem by svým blízkým udělal radost, rozhodli jsme se být nápomocni. Audiokniha je totiž výtečný společník pro každého, stačí jen vybrat tu pravou. Chystané tituly i nedávno vydané novinky jsme tedy rozdělili tak, abychom Ježíška trochu inspirovali.
S audioknihami ale nemusíte nutně čekat až pod stromeček. Vždyť při balení dárků, předvánočním úklidu, pečení cukroví i zdobení stromku rozhodně oceníte rozptýlení v podobě „mluveného slova“ i vy. Užijete si tak chvíle strávené s rodinou či přáteli u společného příběhu, který vás dojme nebo rozesměje, ale hlavně stmelí.
 

    Hotýlek (Alena Mornštajnová), čte: Jaromír Dulava.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/hotylek/

    Český ráj (Jaroslav Rudiš), čte: Petr Čtvrtníček.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/cesky-raj/

    Stín kapradiny (Josef Čapek), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/stin-kapradiny/

    Vánoce Hercula Poirota (Agatha Christie), čte: Lukáš Hlavica.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/vanoce-hercula-poirota/

    Terror (Dan Simmons), účinkují: Martin Stránský, Vladislav Beneš, David Novotný, Ivan Lupták, Jan Vlasák, Jiří Hromada, Robert Mikluš, Daniel Rous, Miloslav König, Petr Jeništa, Lukáš Příkazký.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/terror/

    Někdo blízký (Cara Hunterová), účinkují: Honza Hájek, Magdalena Borová.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/nekdo-blizky/

    Lazar (Lars Kepler), čte: Pavel Rímský.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/lazar/

    Hadohlavec (Peter May), účinkují: Jana Plodková, Martin Myšička.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/hadohlavec/

    Maigret v akci (Georges Simenon), čte: Jan  Vlasák.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/maigret-v-akci/

    Selfies (Jussi Adler-Olsen), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/selfies/

    Firma (John Grisham), čte: Martin Písařík.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/firma/

    Alias Grace (Margaret Atwoodová), účinkují: Lucie Pernetová, Pavel Batěk, Martin Zahálka, Lucie Juřičková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/alias-grace/

    Pán věže (Anthony Ryan), účinkují Ivan Lupták, Pavel Soukup, Eva Josefíková, Klára Suchá, Jiří Suchý z Tábora.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/pisen-krve/

    Čarodějky na cestách (Terry Pratchett), čte: Zuzana Slavíková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/carodejky-na-cestach/

    Stráže! Stráže! (Terry Pratchett), čte: Jan Zadražil.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/straze-straze/

    Text (Dmitry Glukhovsky), čte: Martin Písařík.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/text/

    Cizinka (Diana Gabaldon), čte: Jitka Ježková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/cizinka/

    Jedna želva za druhou (John Green), čte: Eva Josefíková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jedna-zelva-za-druhou/

    Velcí Češi 1918 (Josef Landergott), účinkují: Martin Zahálka, Jiří Hromada.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/velci-cesi-1918/

    Vladař (Niccolò Machiavelli), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/vladar/

    Stará dáma vaří jed (Arto Paasilinna), účinkují: Milena Steinmasslová, Jan Zadražil.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/stara-dama-vari-jed/

    Deníček moderního fotra 3 (Dominik Landsman), čte: Filip Švarc.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/denicek-moderniho-fotra-3/

    Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka (Evžen Boček), čte: Veronika Kubařová.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/aristokratka-vlna-zlocinn/

    Mumínci a čarodějův klobouk (Tove Jansson), čte: Vladimír Javorský.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/muminci-carodejuv-klobouk/

    Jak zlomit dračí prokletí (Cressida Cowell), čte: David Novotný.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jak-zlomit-draci-prokleti/

    Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (Michael Ende), vypráví: Jan Vlasák.
Více na:  http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jim-knoflik-lukas-lokomot/

 

AudioknihaAudioknihyOneHotBook
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Selinina velká loupež

Thu, 11/08/2018 - 00:00

Selina Kyleová alias Catwoman byla u nás donedávna jen ta kočka v latexovém oblečku, která se mihla v jednom filmovém Batmanovi a následně v příšerném vlastním filmu. Věděli jsme o ní, že je zlodějka, snaží se nezabíjet a podle míry infantility a stáří filmu má něco společného s kočkami.

Naštěstí autorem komiksu, který byl vybrán do DCKK, je Ed Brubaker, a tak je jasné, že nepůjde o nějakou pláštěnkovou heroickou a barevnou slátaninu. Brubaker si totiž rád hraje a rád píše hrdiny civilněji a má rád krimi. Udělal to u Kapitána Ameriky, Daredevila, Gotham Central, a tak je víc než jasné, jakým směrem posune hrdinku, zlodějku, jejíž komiksová kariéra stála tak nějak na vodě a plácala se od jednoho břehu k druhému. Rozhodně nás nečeká "slečna Kočka".

Dostaneme klasický příběh o skládání týmu z lidí, kteří mají nějakou minulost, ne úplně si věří a o velké loupeži. Catwoman je zde vlastně úplně bez kostýmu, který si užijete hlavně retrospektivně a překvapivě dobře to funguje a vy si ji oblíbíte možná víc, než kdyby na sobě měla ten zbytečný latex a kůži. Zároveň v druhé lince sledujete noirovou detektivku, ve které po údajně mrtvé Catwoman pátrá soukromý detektiv Slam Bradley, ne nepodobný svému pravzoru Marlowemu. Selinina velká loupež rozhodně není jen pro milovníky pláštěnek. Naopak se do ní může pustit vlastně kterýkoli čtenář komiksů, detektivek nebo komiksových detektivek a nebude zklamán.

Jelikož bych vás připravil o požitek, nebudu tu prakticky ani trochu shrnovat děj, jen vězte, že kočičího kostýmu si moc neužijete, zato nakládaček, mafiánů, podrazů i smělých plánů, které se ovšem zhusta kříží s jinými plány a to i několikanásobně. A taky smrti, i té si užijete vrchovatě, což není ani v DC nijak běžná záležitost. Ed Brubaker je prostě jiný a Darwyn Cooke nezůstává pozadu. Dohromady udělali úkrok stranou a vytvořili dva propletené příběhy, které si z DC berou postavy, ale jinak by fungoval krásně i samostatně.

Darwyn Cooke se v tomhle komiksu postaral i o kresbu, která je hodně jiná. Cooke má za sebou mimo jiné působení v DC jako kreslíř story boardů a je to vidět. Jeho kresba je hodně filmová. Dynamická, přitom velmi jednoduchá. Jako by vzal tlustý fix a jen skicoval. Bez předkreslení, hravě, bez nějakých pravidel. Rád mění kamery, používá detailní záběry na postavy nebo jejich části a využívá hodně tmu a stíny, a to i na prosluněné pláži v Miami. Chvilku jsem si na ni musel zvykat, ale když se nenecháte odradit pár prvními stranami, poznáte, že kresba neuvěřitelně podporuje atmosféru a při neustálém pohybu je pořád přehledná.

Selinina velká loupež není Catwoman. Tady nám DCKK trochu lhalo. Je to čistá Selina Kyleová, ale to nemění nic na tom, že do výběrového kompletu zcela jistě patří.


SLAM BRADLEY: PO STOPÁCH CATWOMAN: Původně vyšlo v Detective Comics #759–-762 srpen–listopad 2001
SELININA VELKÁ LOUPEŽ: Původně vyšlo v září 2002

Autoři: Ed Brubaker, Darwyn Cooke
Vazba: vázaná
Stran: 144
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 249Kč

KomiksDCKKCatwoman
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sergej Vasilievič Lukjanenko, KVAZI

Wed, 11/07/2018 - 00:00

Svet sa úplne zmenil. Možno vírus a možno voľačo úplne iné kriesi mŕtvych a z tých sa stávajú krvilačné beštie, bažiace po ľudskom mäse. Presnejšie...túžia po hocijakom mäse, hlavne nech je čerstvé a krvavé. A verte mi, niet nad ľudský mozog!

Pravdivo, pravdivo vám hovorím: Prichádza hodina, a už je tu, keď mŕtvi  počujú hlas Božieho Syna a tí, ktorí naň dbali, budú žiť... Evanjelium Jána 5:25

Ano, v životě přece musí existovat i něco dobrého. Kromě samotného života... Denis Simonov

Naša budúcnosť podľa Sergeja Lukjanenka vôbec nemusí byť taká strašná. Síce dôjde ku globálnej katastrofe, no tá má vlastne celkom super následky. Priznávam, že všetci ich za skvelé nepovažujú, no žiť večne, uznajte sami, nie je na zahodenie.
Niektorí ľudia sú z možnej nesmrteľnosti nadšení, iní spisujú posledné vôle, kde žiadajú kremáciu. Tá totiž dôsledne znemožní, aby sa z vás po smrti stal povstanec. Znie to ako povstalec, no povstanci nemajú žiaden ušľachtilý cieľ, za ktorý by bojovali. Oni vlastne nemajú žiaden cieľ, pretože nemyslia. Vedení sú len túžbou ukojiť hlad. Preto sú nebezpeční a už deti v škôlke z riekaniek a pesničiek vedia, že pred povstancom, aj keby to bola ich vlastná babička, treba utekať hlava nehlava. Platí na nich hlavne mačeta. Ak povstanca dekapitujete, tak sa šťastne vyhnete zožratiu.

„Protože už jste mrtví!“
„Ale není to ani smrt. Je to stav, pro nějž lidská řeč dřív neměla vhodné slovo.
„A teď už ho snad má?“
„Jistě. Kvazi. Kvaziživot...“  str.112

Z niektorých povstancov sa stanú kvazi. Podľa profesora Viktora Aristarchoviča Tomilina vyššia forma života. Mŕtvi a predsa živí. Sila sa im znásobila, zmysly zostrili, posadnutosť tým, v čom vynikali zaživa je neuveriteľná. Viktor Aristarchovič mal však smolu, niekto si objednal jeho vraždu. Na miesto činu prichádza Denis Simonov, policajný vyšetrovateľ pre smrteľné prípady a zarytý odporca nemŕtvych. Zrejme na truc mu pridelia za partnera vysoko postaveného kvazi menom Michail Ivanovič Bedreněc, ktorý určite niečo skrýva. No takých, ktorí sa pokúšajú hrajkať na svojom vlastnom piesočku s hračkami tých ostatných, je v tomto príbehu oveľa viac.
Čoskoro sa z Denisa a kvazi stávajú (navzdory všetkému) celkom dobrí parťáci. Raz si pomáhajú, kryjú si chrbát, potom si nedôverujú, no vzápätí podržia jeden druhého pred celým svetom. Stopy vedú k profesorovej manželke Viktórii, ktorá je kvaziženou. Tá sa s vyšetrovateľmi bavenká ako mačka s myškami. Bol výskum Viktóriinho muža naozaj taký dôležitý? Čo majú znamenať všetky tie jej nelogické kroky, to chaotické pobehovanie? Je Viktória teroristka a chce zničiť všetko živé, či zneuznaná záchrankyňa ľudstva? Kto sa v tom má vyznať...

Kým Denisa a Michaila vodí Viktória z jedného konca Moskvy na druhý, oni sa snažia nájsť v celom tom zmätku systém a dať všetkému nejaký zmysel. Čas neúprosne beží. Odkedy vyšetrovatelia vedia, prečo musel profesor Tomilin zomrieť a v akom ohrození je ľudstvo, letí sťa šialený. Stihnú nájsť Viktóriu? Vo veľkomeste, akým Moskva je, to fakt nie je jednoduché. Do všetkého sa im navyše neustále pletie kvaziho adoptívny syn Nal a Denisova nová láska z práce. Pritom všetci vieme, že deti a ženy vždy veci zbytočne skomplikujú.

Lukjanenko nám pripravil zmes humoru a akejsi kvazi zombie apokalypsy. Moskva je našťastie dosť veľká a poskytla románu zaujímavé kulisy. Oživení ľudia s vlastnou inteligenciou a takmer nesmrteľní, sú zase čitateľsky atraktívni. Román Kvazi sa číta veľmi ľahko a autor sa postaral o dialógy okorenené nadsádzkou a o vnútorné monológy, ktoré nenudia. Autorov zmysel pre humor prenesený do replík hlavnej postavy odľahčuje atmosféru a pôsobí nenútene.

„Zatímco jsem se v jeho ocelovém stisku bezmocně plácal a snažil se neudusit, říkal jsem si, že být žena, určitě bych z jediného takového objetí musel otěhotnět.“

Dlhý čas nebudete tušiť, prečo sa tie veci dejú. Práve neistota núti človeka čítať stále ďalej a čítať rýchlejšie, preto lebo chce konečne zistiť, z akého dôvodu tu už tristo strán, takmer bez dychu, pobehuje po upršanej a studenej Moskve a stále ho to neskutočne baví... Výsledok nebude šokujúci, pretože život je predvídateľný. Ľudstvo tak isto, či už je živé, či nemŕtve.  Povedané slovami Denisa Simonova:

„Ten život je fakt nelogický! Ale občas zkrátka musí ztratit veškerou logiku, aby získal smysl.“

Príjemné čítanie!

Ulázku z knihy si můžete přečíst zde.

Kvazi
Autor: Lukjaněnko Sergej
Originální název: KvaZi
Překlad: Konstantin Šindelář
Počet stran: 352 stran
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Argo
Kniha byla vydána ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.
Doporučená cena: 298,- Kč

RecenzeLiteraturaS. LukjaněnkoSci-fiArgoTriton
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Supermanova smrt

Tue, 11/06/2018 - 00:00

Supermanova smrt je úžasný doják. Doják na prachy!

V roce 1992 se DC rozhodlo, že je třeba Supermanovskému mýtu dát trochu té šťávy a vydojit z fanoušků i těch posledních pár centů, které jsou za opláštěnkovaného bijce ochotni dát. Znovuzrození, mnohokrát omílaný přílet, dospívání a první pošťuchování s Luthorem asi už nezabíralo, a tak se v DC rozhodli pro změnu Supermana zabít. A při tom samozřejmě vydělat takový balik dolarů, že by stačil na to, aby ho s ním utloukli sami, bez záporáka. Ale nepředbíhejme.

Kdesi daleko začne někdo mlátit do zdi. Je vytvalý, a tak se probije až ven na vzduch a na zem. Ten někdo je Doomsday. Poprvé se objevil v Supermanově smrti a měl jen jednu vlastnost, jedno poslání: všechno vydržet a zabít Supermana. Tak jednoduché to je. Marně se Lex Luthor snažil leta Supermana přechytračit a zainvestoval do jeho smrti miliardy dolarů. Louise Simonson a Roger Stern na to šli od lesa. Prostě se vykašlali na pravidla hry a Superana zabili novým a neznámým záporákem. Tedy žádný světoborný nápad. Bum, bác, trocha slziček, kladení věnců a tak... A ono jim to vyšlo. Supermanova smrt se stala hitem a vůbec při tom nevadilo, že DC v očividné snaze vydojit co nejvíc rozprostřelo tenhle příběh do několika sérií, takže kdo chtěl být v obraze, musel platit jak mourovatý a držet krok na více frontách. Nevadilo to, že se Superman chová jako retard a při souboji s Doomsdayem nepoužívá prakticky vůbec mozek, ale jen do něj buší dle pravidla: kde nepomůže síla, pomůže větší síla. DC šlo na tuhle marketingovou akci překvapivě primitivně.

Pro nás, kteří nemáme DC nasledováno, je navíc v Supermanově smrti ještě jedno překvapení, a to složení Ligy spravedlnosti, které je pro toho, kdo čte jen česky, naprosto neznámé. Respektive známe jen Blue Beatla. Zbytek jsou Guy Gardner, Fire, Ice, Booster, Maxima a Bloodwynd... kdože? Nevadí, stejně nesehrají žádnou zvláštní roli, vlastně tam slouží Supermanovi jako pověstné "červené uniformy".

Z výše napsaného by se dalo usoudit, že Supermanova smrt je marketingový produkt otřesné úrovně. A svým způsobem je. Příběh nehledejte, na postavy si nezvykejte. Na druhou stranu, já osobně, a vím že jsem v menšině, na Supermanovu smrt nedám dopustit. Jo, je to vlastně jeden souboj přes celou knihu. Superman používá jen pěsti a ne mozek, ale ta kresba a to panelování je prostě úžasné a dodá tomu tu správnou epickou atmosféru. Jinde byste mávli rukou a zavřeli knihu, tady vám to kresba nedovolí. Jak se totiž stupňuje děj, ubývá panelů. Čím blíž jsme finále, tím sugestivnější a detailnější záběry zápasu dostaneme. Nejdřív jich je hodně, pak 4, 3, 2 ... a nakonec celý sešit celostránkových ilustrací drsného pěstního souboje na život a na smrt. A ono to na čtenáře funguje! Opravdu z těch stránek čiší naléhavost, i když víte, jak to dopadne, protože se to koneckonců jmenuje Supermanova smrt.

Supermanovu smrt tedy ultimátně zachraňuje panelování a kresba, která je na valné většině stran zvlášť v těch velkých záběrech vymazlená k dokonalosti. Musí být, koneckonců jde o jeden ze zásadních příběhů DC a byl tak i plánovaný. Vy, kteří máte rádi propracovaný děj, smysluplnou konverzaci a dějové zvraty, berte Supermanovu smrt s velkou dávkou shovívavosti. My ostatní, kteří máme rádi, když si pláštěnky dávají po držce, už se můžeme zlobit mnohem míň. A všichni dohromady si vychutnejme mainstreamovou, trochu zastaralou, ale promyšlenou a skvěle napanelovanou kresbu. A navíc, pokud stejně jako já nemáte Supráka moc v lásce, tak tady fakt pateticky natáhne bačkory. Co chtít víc.

Obsahuje sešity série Superman: Man of Steel #17-19, Superman #73-75, The Adventures of Superman #496-497, Action Comics #683-684, Justice League of America #69 a Superman #21.

Autoři: Roger Stern, Dan Jurgens, Jon Bogdanove
Vazba: vázaná
Stran: 192
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 229Kč

KomiksDCKKSuperman
Categories: Vector Graphic

Velká vánoční soutěž 01

Mon, 11/05/2018 - 05:33

Vánoce už pomalu klepou na dveře. A protože milujeme nejen Vánoce, ale i knihy, rádi bychom vám letos zase nadělili pod stromeček nějaké dobré čtení. Jeden týden, jedna soutěž, jedna kniha či komiks. O co všechno budeme hrát, neprozradíme. Do prvního kola ale vyráží Bakly, na jehož návrat jsme čekali opravdu dlouho. Kdo by mu chtěl pomoci s Hledáním smrti, nechť nám na náš email pošle odpověď na následující otázku:

  • V jaké povídce se Bakly objevil poprvé?

Napovíme, že u toho tenkrát byl i Koniáš.


Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 11.11.2018, do předmětu napiště Vánoce 1 a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

Velká vánoční jízdaSoutěžeVánoční soutěžSoutěž
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Steve Robinson, Spříznění

Sun, 11/04/2018 - 22:43

Jefferson Tayte kráčel naleštěnou chodbou Německého kardiocentra v Mnichově. Světle hnědý oblek měl po letu stále po­ muchlaný, vrhal nervózní pohledy po Jean a jen doufal, že nejdou příliš pozdě.
Odpoledne přiletěli z letiště Heathrow na schůzku se sedmadevadesátiletým mužem jménem Johann Langner a velmi je šokovalo, když uslyšeli, že předchozího dne prodělal srdeční infarkt, a to i proto, že Tayte upínal velkou naději k tomu, co by mu Langner mohl říct.
Vzrušení ze schůzky a Jean Summerová, která seděla u okna a po celou dobu ho držela za ruku, pomohly Taytovi přečkat relativně krátký let a překonat strach z létání. Nyní měl žaludek stažený ze zcela jiných důvodů.
„Víte jistě, že nás chce pan Langner stále vidět?“ zeptal se Tayte muže v šedém obleku, kterého následovali.
Tayte neznal jeho jméno, hádal ale, že se jedná o šoféra. Byl stejně vysoký jako Tayte, ale štíhlý jako Jean. Čekal na ně, když vystoupili z letadla, odnesl jim zavazadla k mercedesu, který na ně čekal před příletovým terminálem, ale místo aby je vzal do hotelu, jak Tayte předpokládal, odvezl je rovnou do nemocnice. Taytův vak s oblekem měl přehozený přes paži a Jeanin batoh přes rameno.
„Instrukce Herr Langnera byly velmi jasné,“ odvětil muž pouze se slabým německým přízvukem. „Už se dostatečně zotavil a chce vás vidět co nejdříve.“ Zpomalil, otočil se k Taytovi a dodal: „Dokud stále může.“
Tayte kývl. Chápal, že s ohledem na věk Johanna Langnera a jeho špatný zdravotní stav, to už zítra nemusí být možné.
Jean musela skoro utíkat, aby Taytovým dlouhým krokům stačila, a z džínové bundy, kterou měla oblečenou přes žluté letní šaty, jí přitom málem vypadl tablet, který si nedávno koupila. Jako profesorka historie byla dobře obeznámena s rešeršemi a od chvíle, co se opět setkala s Taytem v Londýně poté, co dokončil svůj předchozí úkol, strávila během následujících dvou týdnů každičkou volnou chvíli na internetu, neboť se rozhodla zjistit co nejvíc o muži, k němuž Tayte upínal takové naděje.
„V Der Spiegel jsem četla, že galerie pana Langnera právě zprostředkovala prodej Matissova obrazu za rekordní částku,“ řekla muži, kterého následovali.
„Ano, máte pravdu,“ potvrdil muž. „A pro Herr Langnera to nebyla žádná maličkost. Začínal prakticky z ničeho a několik let trvalo, než si tímto způsobem dokázal vydělat na živobytí, pak si ale získal reputaci a jeho obchody se rozjely. Dokonce se mu podařilo vrátit několik obrazů, které byly ukradeny za války, jejich právoplatným majitelům.“
„Co ho pohání?“ zeptal se Tayte. „A kde to můžu sehnat?“
Muž se krátce zasmál. „O obchody se už několik let stará jeho syn Rudolf, tentokrát ale dohlížel Herr Langner na prodej osobně.“
„Možná na něj bylo toho vzrušení příliš.“
„To je docela možné. Šlo o spoustu peněz.“
Zastavili se u dveří vpravo. Muž na ně krátce zaklepal, otevřel je a postavil jejich zavazadla na zem. Pokoj uvnitř byl světlý, převážně bílý s trochou modré na několika kusech nábytku a na žaluziích na okně, které nabízelo výhled na společnou odpočinkovou zahradu v plném letním květu.
Johann Langner seděl na posteli, připojený k EKG monitoru vedle sebe, a hleděl na hosty přes pravé sklo brýlí; to levé měl zakryté. Poté, co Tayte a Jean přistoupili blíž, zvedl třesoucí se ruku zkroucenou artritidou a odhrnul si z čela řídké bílé vlasy. Muž, který je přivedl, se ujal představování.
„Herr Langnere, to je pan Tayte, americký genealog, a jeho společnice, profesorka Summerová.“
Langner se usmál, čímž zvýraznil znetvoření ve svém obličeji, v okolí lícních kostí a čelisti, a odhalil křivé zuby zhnědlé věkem a tabákem. „O oko jsem přišel za války,“ řekl Langner, kterému zjevně neuniklo, že Tayte civí na zakryté sklo jeho brýlí. Na rozdíl od muže, který je právě představil, byl jeho německý přízvuk velmi silný.
Tayte oplatil Langnerovi jeho úsměv. „Omlouvám se,“ řekl. „Nechtěl jsem zírat.“
„To je v pořádku,“ ujistil ho Langner. „Většina lidí zírá, když mě vidí poprvé, a věřte mi, zíral byste ještě víc, kdybych si sundal brýle.“
Ta představa Langnera očividně pobavila. Tiše se pro sebe zasmál, pak se otočil k muži u dveří a řekl: „Můžeš jít, Chris­ tophe.“
Christoph se usmál. „Kde je Ingrid? Možná bych s vámi měl počkat, dokud se nevrátí.“
„Ingrid je moje osobní ošetřovatelka,“ vysvětlil Langner Taytovi a Jean. „Byl to můj třetí infarkt a Ingrid mi pokaždé doslova zachránila život. Měla by se brzy vrátit.“ Langner se natáhl pro něco u postele. Chvíli šmátral, pak jim ukázal kabel s tlačítkem. „Nejsem natolik starý ani slabý, abych nezvládl zmáčknout čudlík, kdybych potřeboval pomoc,“ ujistil Christopha. „Navíc vím jistě, že jsem v dobrých rukách.“ Znovu se usmál na hosty.
„No dobrá,“ ustoupil Christoph, „trvám ale na tom, že počkám venku.“
„Ano, ano. Když musíš,“ odvětil Langner. Jakmile se Chris­ toph ocitl z doslechu, dodal: „Myslí to dobře, ale chová se ke mně jako k dítěti.“
Tayte se pousmál, a když si uvědomil, že pořád svírá aktovku, postavil ji na zem u postele a přitáhl blíž dvě židle, aby si s Jean mohli sednout. Přitom ho napadlo, proč výrobci nedělají ty židle širší. Možná by pak nemusel tak silně tlačit na područky, aby se z ní zase zvedl.
„A teď, pane Tayte,“ pravil Langner, jakmile se usadili, „cítím, že vám dlužím omluvu za to, že jsem vás nepřijal dřív.“
„To je naprosto pochopitelné,“ ujistil ho Tayte. „Jsem prostě rád, že to tentokrát vyšlo.“
Tayte se poprvé pokusil sejít s Johannem Langnerem před rokem, krátce poté, co se vrátil z Londýna zpátky do Washingtonu, jenže mu bylo pokaždé řečeno, že Langnerův zdravotní stav je příliš špatný na to, aby kohokoli přijal. Tedy až donedávna.
„Tak dobrá,“ řekl Langner. „V dopise jste se zmínil, že věříte, že bych vám mohl pomoct najít vaše rodiče.“
Tayte se zhluboka nadechl, zatajil dech a přemýšlel o důsledcích toho prostého prohlášení. Aspoň prozatím měl pocit, že veškerý výzkum jeho vlastní rodinné historie, kterému se celé roky marně věnoval, vedl jen k tomuto muži a k tomu, co by mu mohl, ale taky nemusel říct. Poté, co konečně obdržel telefonát, na který čekal po celou dobu plnění svého předchozího úkolu, a to potvrzení, že Langner ho přece jen přijme, ovládla ho ještě úzkostnější touha setkat se s ním. Sáhl si do saka a vytáhl fotografii, kterou mu matka nechala, když ho před čtyřiceti lety, ve věku sotva několika měsíců, opustila v Mexiku.
„Jak určitě víte,“ pravil Tayte, „živím se zkoumáním rodinné historie. Od chvíle, co jsem zjistil, že jsem adoptovaný, jsem se snažil pátrat v té své, zatím ale marně.“
„Opravdu?“ řekl Langner. „Genealog, který neví nic o své rodině. To musí být bolestivě ironické.“
„To tedy máte pravdu,“ potvrdil Tayte. „Pohání mě to ale vpřed. Jistým způsobem cítím, že mě to nutí zlepšovat se v tom, co dělám, v naději, že jednoho dne budu dost dobrý na to, abych našel odpovědi, které hledám. To, že mě adoptovali, jsem se dozvěděl krátce poté, co moji adoptivní rodiče zemřeli při pádu letadla, když jsem byl ještě v pubertě. Nechali mi tohle.“ Tayte podal fotku Langnerovi. „Věřím, že ta žena na obrázku je moje matka. Snažím se ji najít, nebo aspoň zjistit, kdo je. Fotka pochází z roku 1963.“
Langner se na obrázek zadíval. „Zdá se, že jste si tím rokem dost jistý. Jak to?“
„K tomu se dostanu za minutu, pokud dovolíte,“ pravil Tayte. „Poznáváte ji?“
Langner se zamyslel a dal si s odpovědí načas. Potom zavrtěl hlavou. „Ne, je mi to líto.“
Tayte na to byl připraven. Nečekal, že by to bylo tak snadné. „Poznáváte ale budovu, před kterou stojí.“ Nebyla to otázka.
Langner si přiblížil fotku ke zdravému oku a zkoumal ji.
Do hovoru se zapojila Jean. „Koupil jste ji od vlády v roce 1958 poté, co byla určena k demolici jako součást revitalizačního projektu.“
Langner přitakal a odložil fotku na postel. „Ano, je to jedna z mých budov. Stojí na kraji města, kousek odsud. Kamenní lvi tam byli původně umístěni jako reprezentace síly a odvahy. Je těžké je přehlédnout.“ Usmál se na Jean. „Určitě už jste provedli vlastní pátrání. Vidím, že toho o mně víte mnohem víc než já o vás.“
Ta poznámka přiměla Jean zavrtět se na židli. Zastrčila si po ramena dlouhé hnědé vlasy za ucho a zahanbeně se na něj usmála. „Byl to vítaný oddych od historických postav, kterými se zabývám obvykle.“
Langner se zasmál. „Živí mají přednost před mrtvými, co? Nepotrvá dlouho a sám se stanu jednou z vašich historických postav.“ Obrátil se k Taytovi. „Takže vaši matku vyfotili před jednou z mých budov a vy jste urazil tak dlouhou cestu v naději, že vám pomůžu ji identifikovat?“
„Možná ne přímo,“ řekl Tayte.
Sem ho zavedly měsíce pátrání, do kterého se pustil poté, co otevřel bezpečnostní schránku, kterou mu odkázal jeho starý přítel a učitel, Marcus Brown, a on teď jen doufal, že se nemýlí – zoufale si přál mít pravdu. Sáhl do aktovky a vytáhl složku, kterou si položil na kolena. Otevřel ji a vzal z ní kopii novinového výstřižku, který mu nechal Marcus spolu s krátkým vysvětlením, že mu o něm neřekl, protože nechtěl v Taytovi vzbudit naděje, dokud nebude vědět víc. Víc toho však nebylo, a Tayte hádal, že Marcus musel učinit svůj objev krátce před smrtí, jinak by zjistil další informace. Ale i když jich bylo málo, Tayte věřil, že to postačí.
„Určitě si vzpomínáte na den, kdy tohle vyfotili pro místní noviny, pro Abendzeitung,“ řekl a podal výstřižek Langnerovi.
Langner si ho vzal. Byly na něm dvě fotky stejné neoklasicistní budovy. Jeden snímek byl očividně novější a pocházel z roku 1963, když článek vyšel. Druhá byla z nezapomenutelné doby světových dějin. Oba obrázky ukazovaly širokou třípatrovou budovu s centrálním sloupovím, které aspoň na Tayta působilo dost tíživě, obrovité betonové sloupy se vypínaly skoro do celkové výšky stavby. Uprostřed se nacházely dvě kamenné sochy lvů, přesně ty samé, jaké byly vidět i na fotce Taytovy matky.
Z nápisu nad hlavním vchodem byly na fotce vidět pouze části: „nd E“. S takto omezenými nápovědami si Tayte dříve myslel, že se jedná o budovu nějakého hotelu a strávil mnoho hodin vymýšlením nejrůznějších názvů, jako třeba Grand Excelsior. Ještě víc času pak strávil rešeršemi hotelů, jejichž názvy odpovídaly, nenašel však žádný, který by se hodil. A žádný div, nyní totiž věděl, že hledal na špatných místech. Slova nad hlavním vchodem nebyla ani v angličtině, nápis byl německy: „Blut und Ehre“ – „Krev a čest“.
Tayte slyšel Langnera něco říct, promluvil však tak tiše, že mu nerozuměl. „Promiňte, co jste říkal?“
„Hitlerjugend,“ zopakoval Langner s pohledem upřeným na kopii článku, jako by v něm starší obrázek, ten se sloupy zdobenými dlouhými vlajkami nacistické strany, probouzel zasuté vzpomínky. „Blut und Ehre bylo heslo Hitlerovy mládeže. Ta budova byla určena pro slibné mladé hochy z celého Německa.“ Zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem s tím místem udělat něco dobrého, přestože spousta Mnichovanů by ho tehdy nejraději zničila. Já věřil, že je důležité budovu zachovat.“ Odmlčel se. „Jak zní ta britská fráze? Ach, ano… Lest we forget. Abychom nezapomněli.“
„Takže jste z té budovy udělal muzeum?“ zeptala se Jean.
„Dalo by se to tak říct. Já tomu ale radši říkám vzdělávací centrum. Nyní ji ovšem zastínilo NS-Dokumentationszentrum, mnichovské Dokumentační centrum historie nacismu, které postavili na místě, kde dříve bývala centrála NSDAP – Národně socialistické německé dělnické strany, kterou nepochybně znáte jako nacistickou stranu.“
Langner se znovu zadíval na kopii novinového výstřižku. „1963,“ řekl a usmál se pro sebe. „Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mnichovský starosta přestřihl stuhu.“ Vzhlédl k Taytovi. „Jak by vám mohla bývalá akademie Hitlerjugend pomoct při hledání vaší matky?“
Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto nejosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla. Ještě nikdy nenarazil na podobně konkrétní spojení se svojí rodinou a Marcus tu fotku očividně považoval za důležitou, což Tayta hnalo dál. Dospěl k závěru, že teď už mu zbývá jenom zjistit, co tu jeho matka dělala, a pak sledovat další vodítka. Natáhl ruku k Langnerovi a ukázal na další obrázek na výstřižku. Byl na ní dav s protestními transparenty. Vybral jeden konkrétní.
„Abych se vrátil k vaší předchozí otázce, jak vím, že fotka mojí matky pochází z roku 1963. Odpovědí je, že tam byla v den oficiálního otevření vašeho vzdělávacího centra. Zúčastnila se ceremonie.“
Tayte se odmlčel a opět ho napadlo, jestli třeba fotku neudělal jeho otec. „Vidíte tu čepici s kšiltem a se zubatým vzorem z šedesátých let, kterou má ta žena na hlavě?“
Langner se zadíval pozorněji a přitakal. Tayte obrátil jeho pozornost zpět k fotce své matky.
„Na fotce v novinách není její obličej dobře vidět, je ale zjevné, že se jedná o stejnou čepici, jíž drží moje matka na fotce, kterou mi nechala. Styl i vzor jsou identické.“
„Takže vaše matka byla Demonstrant? Protestovala proti tomu, že jsem zachránil budovu Hitlerjugend před demolicí?“
„Možná,“ připustil Tayte. „Anebo tam byla z nějakého jiného důvodu a k davu se připletla náhodou. Mě zajímá to, proč tam vůbec byla – jestli kvůli budově, nebo kvůli někomu, kdo s ní byl nějak spojený.“
„A to vás přivedlo ke mně,“ řekl Langner.

 

Anotace:
Jefferson Tayte věnoval celý život zkoumání neúplných rodokmenů, aby pomohl rozvráceným rodinám… a odkryl dlouho ukrytá tajemství. Sám je ale samotář, muž bez kořenů – jeho vlastní původ představuje největší záhadu jeho kariéry.
To se však změní, když se Taytovi dostane do rukou nová stopa, za kterou se s profesorkou a kolegyní Jean Summerovou vydají do Mnichova. Hon za odpověďmi je ale zavede na nebezpečné území: ke zlověstným tajemstvím nacistického Německa a lidem ochotným obětovat cokoli, aby je ochránili.
Když jejich pátrání začne ohrožovat základy fašistické organizace, Tayte se Summerovou pochopí, že hrají o čas. Dokážou odhalit kořeny temné minulosti německého národa dřív, než se sami stanou jejími oběťmi?

Genealog Jefferson Tayte sklízí úspěch nejen ve světě, ale také u nás. Bestsellery Stopy v krvi, Hluboký hrob, Poslední anglická královna a Ztracená vládkyně si zcela zaslouženě získaly srdce čtenářů, kteří se nyní mohou těšit z nového přírůstku do série – románu Spříznění…

Pouze muž bez rodiny může odhalit kořeny vlastního spříznění…

Americký genealog Jefferson Tayte se celý život potýká se skutečností, že nezná vlastní rodinu. A možná právě díky tomu se tak odhodlaně vrhá vstříc tajemstvím ukrytým v rodokmenech svých klientů. Tajemstvím, která ho už mnohokrát málem stála život…

Nyní se však karta obrací. Taytovi se dostane do rukou nová stopa, kterou prověřoval jeho zesnulý přítel, a proto se s kolegyní a profesorkou Jean Summerovou vydají na další výpravu do hlubin evropské minulosti v naději, že poodhalí roušku tajemství, obestírající Taytův původ. Když jejich pátrání začne ohrožovat základy fašistické organizace, Tayte se Summerovou pochopí, že jsou ve hře síly mocnější než oni dva a že ne všechny odpovědi musejí nutně vést ke šťastnému konci.

Steve Robinson je zkušený autor, který ve svých knihách již mnohokrát prokázal, že umí brilantně vyprávět nejen dramatické příběhy, ale také barvitě vykreslit historické epochy, v nichž se odehrávají. V thrilleru Spříznění Taytova honba za minulostí čtenářům ukazuje jejich oblíbeného hrdinu v novém světle a série díky tomu získává zcela nový náboj…

Info o knize:

Spříznění
Autor: Steve Robinson

Originální název: Kindred
Překlad: Kateřina Niklová
Formát: vázaná s přebalem
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč
Nakladatelství Mystery Press
 

 

UkázkaUkázkyMystery PressS. Robinson
Categories: Vector Graphic

Vyhlášení 38. ročníku Ceny Karla Čapka

Sun, 11/04/2018 - 05:33

Československý fandom vyhlašuje 38. ročník literární soutěže Cena Karla Čapka.

Své dosud nikde (tj. ani na internetu) nepublikované práce žánru sci-fi, fantasy nebo hororu s fantastickými prvky psané česky nebo slovensky zasílejte v elektronické formě emailem a současně ve třech čitelných papírových kopiích (anonymní výtisky bez uvedení jména autora v textu práce, email však prosíme podepište) na adresu administrátora:

Jiřina Vorlová, Mariánská 401/41, 142 00 Praha 4 - Lhotka (e-mail AQUILA@ALTAR.CZ nebo AQL@SEZNAM.CZ)

Do zásilky prosíme přiložte průvodku obsahující vaše jméno, přesnou adresu, kontaktní email, telefon, datum a způsob platby registračního příspěvku, jeho výši a variabilní symbol (je možné přiložit kopii ústřižku složenky nebo napsat číslo účtu, ze kterého byl registrační příspěvek zaplacen), aby bylo možné platbu dohledat, a názvy všech zaslaných soutěžních prací – u povídkových kategorií lze soutěž obeslat nejvýše dvěma pracemi v každé kategorii, kategorie novela je omezena na jedinou práci od autora. Můžete uvést i orientační počet znaků (včetně mezer). Kontrolu přesného počtu znaků a zařazení do příslušné kategorie podle rozsahů uvedených níže provede administrátor. Průvodku je vhodné přiložit i k emailu.

Dále prosíme vyplňte webový formulář Přihlášky, prohlášení a souhlasu v souladu s nařízením GDPR, který naleznete na stránkách ČS Fandomu v sekci CKČ – Registrace (http://www.fandom.cz/index.php/ck/registrace). Tento webový formulář nahrazuje dříve požadované podepsané prohlášení – to tedy již není nutné do zásilky přikládat.

Za každou soutěžní práci je třeba zaplatit registrační příspěvek ve výši 100 Kč, resp. 4 EUR. Platby prosíme provádějte bankovním převodem nebo poštovní poukázkou typu A (nikoli jiným typem poukázky!) na účet u Fio banky. Jako variabilní symbol uveďte datum narození ve tvaru DDMMRRRR. Číslo účtu 2500447940/2010 pro platby v ČR, resp. 2500447940/8330 pro platby v SR (IBAN a údaje pro SEPA platbu (vnitrostátní) jsou následující: IBAN: SK87 8330 0000 0025 0044 7940, BIC kód/SWIFT: FIOZSKBAXXX, platbu provádějte jako běžnou vnitrostátní nebo SEPA platbu, rozhodně ne jako mezinárodní).

Upozorňujeme na omezení počtu prací od jednoho autora a na povinnost zaplatit registrační příspěvek a zasílat jak papírovou, tak elektronickou formu práce. Rozhodně však nelze považovat za elektronickou kopii oskenovaný text jako sled obrázků či formát PDF. Nejvhodnější je formát DOC, DOCX z Microsoft Wordu, ODT, RTF či prostý TXT (v rozumném kódování).

Do soutěže nemohou být zařazeny práce, za které nebyl zaplacen registrační příspěvek, práce, které se již zúčastnily některého z předchozích ročníků, byly již publikovány v oficiálních tiskovinách, masmédiích či na internetu, k publikování jsou chystány nebo jsou současně přihlášeny v jiné soutěži celostátního významu!! Administrátor soutěže si taktéž vyhrazuje právo kdykoli v průběhu soutěže z ní a jejího hodnocení vyřadit práce prokazatelně nepůvodní, přepisy a odvozeniny prací již zveřejněných, ať už tiskem, ve filmové podobě či jakkoli jiným způsobem; to se netýká původních dosud nepublikovaných prací, využívajících známých umělých reálií a postav z tzv. sdílených vesmírů.

Vymezení soutěžních kategorií je následující:
mikropovídka – max. 9 000 znaků (včetně mezer)
krátká povídka – 9 001 až 30 000 znaků
povídka – 30 001 až 90 000 znaků
novela – 90 001 až 450 000 znaků
Práce delší 450 000 znaků (včetně mezer) nebudou do soutěže zařazeny.
O přesném zařazení do kategorie rozhoduje administrátor soutěže.

Uzávěrka tohoto ročníku soutěže je 20. listopadu 2018. Práce odeslané po tomto termínu budou po dohodě s autorem zařazeny do následujícího ročníku. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na Parconu 2019.

Bližší informace podá administrátor nebo je lze najít na http://www.fandom.cz/ v sekci CKČ.

Těšíme se na vaše příspěvky!

Jiřina Vorlová
 

CKČLiterární soutěžeJ. Vorlová
Categories: Vector Graphic

Editorial: ze Tmy rovnou do Bradavic

Sat, 11/03/2018 - 18:17

Listopad. Myslím, že název tohohle měsíce mluví za své. Padající listí, plískanice už taky dorazila. Konečně ideální stav zahrabat se do peřin s teplým čajem a hlavně nějakou dobrou knihou či komiksem. Kdo nedohání resty z první půlky roku, ten už se veze na prvních peckách předvánoční sezóny, s nimiž se nakladatelé vytasili. Nejočekávanější knižní hity listopadu má tentokrát na triku nakladatelství Argo. To si připravilo totiž lahůdku pro fanoušky Conana - komiksovou adaptaci vybraných Howardových povídek. A to hned se třemi obálkami. A nezůstane jen u Conana. Podzim je ideální měsíc pro horor. Pokud už náhodou máte přečteného nového Kinga, můžete sáhnout po Tmě od Jozefa Kariky. A že máte raději sci-fi? Žádný problém. Dorazí taky reedice Pádu Hyperionu. A bez čeho se neobejdeme? Bez nějakého pořádného fantasy bijáku. Už v půlce měsíce si můžeme zajít na druhý díl Fantastických zvířat. A tentokrát nás čeká i návrat do Bradavic.
Zkrátka a dobře tohle bude další úžasný měsíc plný úžasných knih a zážitků.

Pohodový listopad vám přeje

Martin Stručovský
Šéfredaktor 

LidéM. StručovskýConanFantastická zvířata
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Jason Aaron - R. M. Guéra, Skalpy 8: Musíš hřešit, abys byl spasen

Fri, 11/02/2018 - 05:33

Letos jsme dostali už osmý díl Skalpů. Píše to ještě pořád Jasonu Aaronovi dobře, nebo se z téhle série stala nesmyslně protahovaná žvejka, jejíž závěr už měl dávno přijít?

Skalpy jsou příkladem série, která je tak trochu chameleonská a nikdy nevíte, co od kterého dílu úplně čekat. Celé to začalo jako drsná kriminálka z indiánské rezervace, kam se vrátil po delší době zhrzený synek Dashiell Zlý kůň. Dostali jsme spoustu násilí, Lincolna Rudou vránu a agenta Nitze, dva protivníky na život a na smrt. Zdálo se, že všechno je dokonale nalajnované a pojede se podle plánu. Jenže Aaron se během dalších sešitů zaměřil taky na jiné postavy, začal rozvíjet podzápletky a přidal velkou porci mysticismu, který indiánské prostředí jenom podtrhává. Ve výsledku tak dostáváme sérii, která se pořád dobře čte, má dobře napsané postavy, ale v hlavě vám hlodají otázky typu: kdy už se to nějak pohne a proč ještě pořád není konec?
Ne, že bych se chtěl s těmi postavami loučit. Mám je rád, a i když jsou mnozí z nich pěkní parchanti, tak mi přirostli k srdci. Jenže Aaron na můj vkus až moc uhnul od hlavního příběhu a celé to příliš rozkošatěl. Ale třeba celá série bude mít grády, až si ji příští rok, kdy vyjde poslední díl, přečteme na jeden zátah.
Osmé Skalpy začínají celkem poklidně. V příběhu Přiznat barvu se vrací na scénu šerif Karnow, kterého známe už z jednoho předešlých dílů Skalpů. Tentokrát ho Aaron představuje o trochu víc, než tomu bylo poprvé. Tenhle chlapík má za sebou pestrou minulost, z níž rád vypráví celou řadu historek. Jenže možná s to s jeho minulostí nemá úplně tak, jak všem vypraví.
To Noc, kdy padl jih ukazuje, že mít smůlu se občas vyplácí. Agent Nitz by mohl povídat. Nadřízení zastavili pro dosavadní nulové výsledky vyšetřování Rudé vrány, což je pro něj velká rána a ztráta smyslu veškerého života. Se situací se pokusí vyrovnat po svém a všechno to bude mít dost nečekaný závěr.
Po zmíněných dvou kratších příbězích přichází na řadu Musíš hřešit, abys byl spasen, který zabírá zbytek knihy a je rozdělen na čtyři díly. Z velké části je zaměřený na Lincolna Rudou vránu a volby nového náčelníka kmene. O tenhle post se uchází i muž Hassel, k němuž má Rudá vrána blízko a pojí je dohromady společná minulost. Do popředí se pak dostává Lincolnova dcera Caren a Dino Zakrslý medvěd, kteří se spolu přátelí. Jenže náš mladý přítel si to vykládá, na rozdíl od náčelníkovy dcery, trochu jinak, což pro něj bude mít v budoucnu možná nečekané důsledky.
Ve srovnání s prvními kratšími příběhy je Musíš hřešit, abys byl spasen více mystická (scéna v jeskyních je naprosto skvělá) a klade menší důraz na akci. Díky postavě Hassela zjišťujeme, že Rudá vrána dokáže hrát fair play, když chce. Konec pak nasvědčuje tomu, že tahle série už brzy půjde do finále. Snad teď už Aaron nesundá nohu z plynu a pojede do cíle jako o závod.

Skalpy 8: Musíš hřešit, abys byl spasen
Jason Aaron - R. M. Guéra
Nakladatel: Crew
Překlad: Štěpán Kopřiva
Rok vydání: 2018
Počet stran: 156
Vazba: brož
Cena: 439 Kč

KomiksCrewSkalpyJ. AaronR. M. GuéraŠ. Kopřiva
Categories: Vector Graphic

Pages