Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 7 hours 8 min ago

Rozhovor s Martinem Sládkem

Mon, 10/01/2018 - 06:33

Letošního května přistála na pultech knihkupectví Hladová smečka, vikinská fantasy se svérázným, ale sympatickým hrdinou. Vzbudila vesměs nadšené čtenářské ohlasy a my se proto ptáme – bude další? Jak jinak než samotného autora téhle severské jízdy, Martina Sládka.

1. Od tvojí první knížky (Nabídka, která se neodmítá) to je k druhé (Hodina vlků) žánrově docela skok, je to tak? Co tě přimělo změnit žánr?
Nestarám se o žánr, píšu, co mě baví – co bych sám rád četl, takže zasazení pro mě není klíčové. Už od dětství mě fascinovaly určité světy, takže jsem si je pak zřejmě přirozeně vybral jako pozadí pro příběhy.
Stejně tak jsem kdysi napsal vydané povídky z různých dalších světů: namátkou Conquistador z období dobývání Jižní Ameriky nebo nějaké dvě typické elfí fantasy, na jejichž názvy už si ani nevzpomínám.

2. V Hodině vlků a Hladové smečce sis vybral vikingy a jejich prostředí, je to náhoda, nebo máš ke starému Severu nějaký vztah?

Jako Čech k němu žádný vztah nemám. Ale miloval jsem (a pořád mám nejradši) jejich mytologii, to byl úplný začátek mého zájmu o vikingy. Až pak jsem při průzkumu zjistil, jak výjimečná a pokroková společnost to na tehdejší dobu byla. Ženy tam třeba disponovaly stejným právem jako muži. Byla to hodně otevřená společnost (na středověká měřítka), ačkoli také velice pověrčivá. Na popisování všech zajímavostí ale samozřejmě v románech není čas ani prostor.

3. Čímž se dostáváme k Haraldovi: kde se vzal? A vidíš se v něm aspoň trochu?
Vzal se někde v mojí hlavě, výsledek inspirace jinými hrdiny. Každý autor dává do postav něco ze sebe, takže ano, více či méně se v něm vidím.

4. Když říkáš inspirace jinými hrdiny, napadne tě třeba nějaký konkrétní, některý, který tě ovlivnil opravdu hodně?
Skoro každý od Gemmella, protože tam je to pořád (naštěstí) o tom samém (Druss, Mannanan, Tulák například), Koniáš, Bakly, Geralt, Bonhart, Regis, na všechny si nevzpomenu. Více než oni mě ovlivnily minizápletky a události v jejich knihách, stačil třeba jen nějaký náznak, ze kterého pak vznikl nový příběh. Pak také reálné postavy z historie, protože tam jsou ty příběhy ještě lepší. Guillaume de Beaujeu, Guillaume le Maréchal a další. Pokud sáhnu hodně hluboko do vzpomínek, tak v dětství samozřejmě Achilles, Thor, postavy a příběhy z mytologie. Takže Gemmellova poslední sága o Trojské válce mi úplně vzala dech. Je hezké mít nedostižné vzory.

5. Jak ses k té mytologii v dětství dostal? Petiška a tak?
V knihovně jsem narazil na obrázkové knihy s trochou textu, každá za jednu mytologii. Severská, Řecká, Egyptská… to jsem zhltl asi v osmi. Tehdy ještě nebyl dostupný internet a stejně na něm byly houby, takže jsem byl odkázán na knihovnu. Někdy v té době jsem od táty dostal Vinnetoua, ale prokousal jsem se k němu až v deseti, do té doby to na mě bylo obtížné čtení. Pak jsem Maye přečetl celého. Bigglese taky. A při odpoledním nudění v probraném dětském koutku knihovny jsem narazil na fantasy polici. Tak jsem ji probral taky. To byly hezký časy. Pár let jsem prakticky nedělal nic jiného, než četl, kreslil a umýval nádobí.

6. Nu, zpět k Haraldovi, takové slibné hrdiny by asi byla škoda opouštět – plánuješ pro něj nějaké další dobrodružství?
Ono už je napsané, jen tak špatně, že ho Tomáš Němec odmítl vydat. Takže díky, Tomáši. Až dokončím aktuálně rozepsanou věc, tak to opravím. A pak se to možná vydá. A ještě mám pak v hlavě jednu věc o Haraldovi, docela rozsáhlou, tak ji možná někdy napíšu. V osmdesáti. Ale mimo tyto dvě věci si myslím, že Harald je hranici vyčerpání. Co jsem o něm chtěl napsat, jsem už buď napsal, nebo už na to delší dobu myslím. Žádný hrdina a žádný příběh by se neměl natahovat do neúnosna, jen proto, že je o něj třeba zájem. Tohle skvěle udělal Sapkowski Geraltovi. Oni taky musí odpočívat. A na druhou stranu, Žamboch tohle přepískl u Baklyho, což mě mrzelo. Ale to je osobní dojem.

 

7. To je úctyhodný plán. Spisovatelé obecně tohle „pravidlo moc nedodržují, spíš to občas vypadá, že se těch hrdinů nechtějí vzdát, ani Sapkowski se toho moc nedrží… Myslíš, že tobě (třeba po té dlouhé věci) a Haraldovi takový sentiment nehrozí?

Zatím nehrozí. Když mě v budoucnu napadne hezký příběh, který by se do Haraldova světa hodil, tak ho tam klidně zasadím. Ale mermomocí to šroubovat nechci.

8. Na čem zrovna pracuješ?
Shrnuto: cestování časem, historie, záchrana světa, pár osobních příběhů, paradoxy, kyborgové, vesmírné lodi, krypto-filozoficko-existenciální otázky, žádní upíři, žádní elfové, pár nervových zhroucení a malá pointa na konci. Inspirace od každého trochu: Planescape Torment, Hyperion, Deus Ex, Divocí a zlí, Světlonoš a pár dalších věcí, na které si nevzpomínám. A Vzpoura deprivantů od Koukolíka.

9. Jak se vlastně stalo, že je z tebe spisovatel? Byl to tvůj dětský sen, nebo se to takříkajíc vyvrbilo časem?
Já se za spisovatele nepovažuji.
Částečně za to může fantazie, kterou ze mě nedokázala vyždímat škola. A štvalo mě, že nemůžu v knihovně najít víc příběhů, které jsem měl nejradši. Tak jsem si je musel napsat sám. Že se občas líbí i někomu jinému, je příjemný bonus.

10. Tři vydané knížky, to už je na nálepku „spisovatel dostačující, nebo ne? Nebo co myslíš, že dělá spisovatele?

Papuče, dýmka, károvaná deka, houpací křeslo a psací stroj. Nic z toho nemám.


Martin Sládek se narodil v Praze roku 1986. Začínal v literárních soutěžích – v roce 2009 vyhrál O nejlepší fantasy. Jeho povídky najdete v antologiích Fantasy 2009 (2009), Kadeti fantazie (2010) a Žoldnéři fantazie: Knížata páry a ducha (2013). První Martinovou vydanou knihou je Nabídka, která se neodmítá (2013), sbírka postapo sci-fi povídek. V roce 2016 vyšla Hodina vlků, soubor dvou novel z alternativního raného středověku. Letošní novinkou je Hladová smečka, pokračování Haraldových dobrodružství, tentokrát v románové formě.

Obrázkový materiál: Mystery Press

M. SládekLidérozhovorInterviewMystery PressHaraldHladová smečka
Categories: Vector Graphic

Editorial: Říjnové návraty

Mon, 10/01/2018 - 06:28

Školáci za sebou mají první měsíc nového školního roku. Teplé sluneční paprsky ještě bojují ze všech sil, ale kabáty a bundy vytažené z našich šatníků jasně ukazují, že podzim se pomalu, ale jistě hlásí o slovo. Zase se dostáváme do období, kdy budou hrnek něčeho horkého a dobré čtivo těmi nejlepšími společníky pro dlouhé zimní večery, kdy zalezeme po (možná) náročném dni do našich postelí.
Už během září jsme vám nabídli spoustu recenzí, v nichž jsme vám doporučili, co byste si mohli přečíst. Za sebe bych přidal ještě znepokojující horor Mainstream, který je na české poměry opravdu nadstandardní. Pokud máme v naší kotlině víc autorů jako je Miroslav Pech, pak to s tímhle žánrem u nás nevypadá tak špatně, jak se mělo ještě před pár lety. Ostatně už tenhle týden vám Hanina Veselá řekne o dalším „českém“ hororu nazvaném Sešívance.
Říjen to je tak trochu měsíc návratů. Na Velký knižní čtvrtek dorazí novinka Pavla Renčína nazvaná Klub vrahů a bude zajímavé, kam se tenhle autor po Vězněné tentokrát vydá. Do ringu se (snad) po dlouhé pauze vratí tenhle měsíc i Miroslav Žamboch. Tentokrát nám dopřeje další temnou fantasy, kde bude zase lámat vazy drsňák Bakly. A velký návrat čeká po celé řadě novel taky Tomáše Bandžucha, který v roce 2012 zaujal knihou Ve službách republiky. Tentokrát nás ale nečekají další příběhy Petra Hankla, nýbrž detektivka z počátků první republiky. Nevím, jak vy, ale já se nemůžu dočkat.

Právě v říjnu, konkrétně, 28., oslaví naše země krásných sto let existence. Oslavte tenhle den v klidu a zamyslete se, nad tím, co znamená být českým občanem. Važme si toho, co máme a snažme se společně, ať je naše země ještě krásnější a máme se tu všichni společně dobře. 

Martin Stručovský
Šéfredaktor 

EditorialLidéSardenM. Stručovský
Categories: Vector Graphic

Kůstek znovu na scéně!

Sat, 09/29/2018 - 00:00

Kůstek, neboli v originále Bone, je příběh překvapivého úspěchu. Z komiksu, který vznikl doslova na koleně, se stal celosvětový hit, který obdržel neuvěřitelných deset Eisnerových cen, jedenáct cen Harvey, a kompletní vydání bylo magazínem Time zařazeno mezi sto nejlepších knih všech dob (čímž se Kůstek zařadil mezi komiksové tituly, které jsou známé a opěvované i u nás, jako například Strážci, Návrat temného rytíře či Pod dekou). Jeho autor, Jeff Smith, se stal nejen legendou, ale podařilo se mu otevřít dveře i dalším tvůrcům, kteří se rozhodli jít vlastní cestou, bez podpory velkých firem.

Ale to nebyl jediný průlom, kterého Kůstek dosáhl. Po úspěchu mezi dospělejším publikem byl Jeff Smith požádán, aby vytvořil barevnou verzi komiksu, zaměřenou na mladší čtenáře, v rámci nakladatelství Scholastic Inc. Tato verze měla obrovský úspěch a byla jednou z věcí, které dostaly děti zpátky do knihoven a ke čtení knih.

„Ze stejného důvodu vydáváme Kůstka znovu v barvě i my,“ říká Petr Litoš z Nakladatelství CREW. „Kůstek nabízí úžasný příběh, humor, dobrodružství i sympatické postavy, ale absence barvy může být pro děti překážkou. A to by byla ohromná škoda.“

Kůstek je vážně úžasný komiks. Jeff Smith si v něm troufl rozvinout velký epický fantasy příběh, který sice začíná jako lehké dobrodružné vyprávění, ale postupně se rozrůstá a prohlubuje. A ještě v sobě navíc spojuje dva světy. Jeden typický fantasy, s lidskými hrdiny, draky, příšerami a tajemnými válečníky... a jeden moderně „disneyovský“ – který zastupují tři hlavní hrdinové, Kůstkové. Díky tomu vzniklo něco, co kritici označují za „mnohem legračnějšího Pána prstenů“. Mix žánrů je ostatně vidět i na perfektní kresbě, ve které se mísí vliv Mickey Mouse s Moebiem.

Čtenáři spolu s hrdiny vstupují do říše, ve které žijí doutníky kouřící draci, kde se v lesích skrývají krysí monstra, která vás chtějí sníst (ideálně ve formě zapékánků), kde i sbírání medu může být životu nebezpečné a kde každý z lidí má své tajemství. Tak se rozjíždí fantasy epos, ve kterém se míchá humor s emocemi, napětí s hororem, a jedno plynule přechází v druhé – všechno vystižené dynamickou kresbou, díky které Kůstek připomíná nejlepší filmy od Pixaru. A podobně jako tyto filmy, i on bez problému nadchne děti i dospělé. Stejně jako Asterix, Garfield, Hobit nebo Nekonečný příběh nemá ani Kůstek shora žádná věková omezení.

Celá série u nás už jednou vyšla, v původní verzi – a teď vychází v kolorovaném vydání, pod značkou CREW KIDS. Tato značka, zaměřená na mladší čtenáře, byla stvořena k usnadnění orientace dětem, rodičům, knihovníkům i učitelům. Dalším komiksem, který vychází pod touto značkou na začátku školního roku, je titul Mladí Titáni do toho! – humorný pohled na svět superhrdinů inspirovaný i u nás vysílaným animovaným seriálem.

Překlad Michael Bronec, kniha obsahuje 144 barevných stran, ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1234&pr=180919
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1019&pro=d&pr180919

 

KůstekKomiksCrewJ. Smith
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Alexandra Pavelková, Údolí lilií

Fri, 09/28/2018 - 13:09

Vyprávění příběhů. Kdo to dneska ještě dělá? Ale jistě, s příběhy se setkáváme denně. Vlastně jsou všude kolem nás. Sebejistě se tvářící pánové v kravatách je projíždí na mobilu cestou do práce, postarší paní s načechraným účesem je probírají spolu s novým Bleskem, chlapci s propíchnutýma ušima si je pouštějí do sluchátek; každý den čteme knížky, hrajeme hry, posloucháme hudbu nebo líčení kamarádů o tom, co se jim stalo včera… Skoro to vypadá, že jsme příběhy zahlceni. Člověk je koneckonců z příběhů celý složený. Přesto to dneska už jaksi není… ono, nemyslíte?

Alžběta je realitní agentka. A matka diabetické dcery, jinak by tohle zaměstnání nedělala. Údolí řeky Slatiny totiž zbožňuje a vodit sem bohaté měšťáky, aby okukovali, co všechno se dá zkazit penězi, je tak trochu proti jejímu přesvědčení. Ale vybírat si nemůže. Jednoho dne prochodí údolím kilometry s nepříjemným Párničanem, jehož společnost nakonec musí snášet mnohem déle, než by se jí líbilo. Na cestě zpět je totiž zastihne bouře a oni i s Alžbětinou dcerou vyhledají útočiště v zapadlé chalupě, jejíž majitelka Tina je tak trochu zvláštní. A co teprve její návštěva Herald, tajemný ramenatý muž s věrným psem po boku. V chalupě není televize, není tu signál, ani karty… jen příjemně zatuchlá atmosféra starých dob, letitého dřeva a pletených svetrů. A jelikož se zdá, že náhodně se sešlá společnost zde stráví dlouhé hodiny, začnou si vyprávět příběhy.

Sedmkrát se zaposlouchají do vyprávění jednoho z nich. Příběhy jsou ze starých dob, a přesto je každý úplně jiný. O mladíkovi, který za rytířský stav vyměnil duši, o malíři, který chtěl stvořit dokonalé dílo, o pomstě, o elfech, o řece a starodávných bozích… Každá kapitola přináší něco zcela nového a originálního. I mezihry – nebo spíše rámec – mají vlastní příběh na pokračování, to když se dění v chalupě neočekávaně zdramatizuje. U většiny povídek, včetně té, která všechny spojuje, si budete přát, aby pokračovaly dál.

Je však nutné připustit, že některé z povídek vám jen tak prolétnou myslí, aby se tam dlouho neohřály. Nebo budete po několika týdnech po dočtení horko těžko hledat mezi příběhy hranice. Pavelková totiž tak úplně nevyužila příležitosti, která se jí s dekameronským vzorem naskytla a všechny povídky odrážejí její styl, který se s každým příběhem mění jen nepatrně. Pokud by si s poetikou trošku víc pohrála, nebylo by co vytknout. Takhle se může stát, že i když čtete o úplně jiném ději, příběhy vám díky podobným obratům nebo tempu vyprávění splynou. Kdyby šlo o román s jednou či dvěma linkami, nezbylo by než vrnět blahem, protože styl je to příjemný a velmi čtivý. V tomto případě si ale můžeme povzdechnout nad nevyužitou příležitostí.

Nenechte se však odradit, Alexandra Pavelková je mistrná autorka a Údolí lilií je i přes výtky výborná kniha. Náměty povídek jsou nápadité a originální a ani u hlavního příběhu se nudit nebudete. Zvlášť jeho vyvrcholení je vskutku atmosférické a mohu-li se podělit o osobní zážitek, číst jeho nejdramatičtější část v otřásajícím se letadle nahánělo husí kůži. Takže ano, čtěte. A zkuste si při tom povzdechnout nad tím, jak zřídka se dnes vypráví příběhy, i když jsou všude okolo i v nás.


Alexandra Pavelková, Údolí lilií
Nakladatelství: Argo
Rok: 2018
Obálka: Jana Šouflová
Překlad: Alexandra Pavelková
Stran: 239
Cena: 298 Kč
 

RecenzeLiteraturaA. PavelkováArgoFantasy
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z vydavatelství OneHotBook

Thu, 09/27/2018 - 00:00

Andy Weir: Artemis

účinkují: Tereza Dočkalová, Marek Lambora

vydává: OneHotBook celkový čas: 9 hodin 23 minut

Druhý román amerického spisovatele Andyho Weira, autora bestselleru Marťan, který má rovněž audioknižní podobu a byl také zfilmován s Mattem Damonem v hlavní roli (Ridley Scott, 2015), vychází jako audiokniha ARTEMIS v podání Terezy Dočkalové. Tu v krátkých partech doplnil herec Marek Lambora. „Andy Weir je úžasný ,koumák‘. Své hrdiny rád staví do komplikovaných situací, jejichž řešení vyžaduje značnou dávku improvizace, většinou v rámci obecně známých jevů a fyzikálních zákonů, aplikovaných ale na různých místech sluneční soustavy. Vymýšlí smělé i zoufalé kousky a s bravurou kosmického kaskadéra elegantně vybírá krkolomné zákruty svých vyprávění,“ nastiňuje Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A dodává: „K jeho novému příběhu jsme hledali mladý, ale sebevědomě ostřílený hlas, jehož nositelka má vlastní lumpárny a rošťáctví možná už za sebou, ale stále v krvi; narátorku, jež se nezalekne nízké gravitace Měsíce, ale naopak skrze svůj zábavně oprsklý projev zdůrazní posluchačskou přitažlivost Artemidy. Poté, co jsme Jana Zadražila vyslali na Mars, se Tereza Dočkalová stala naší první ženou, která spočinula na Měsíci.“

Jazz Bašarová pracuje jako kurýrka, která občas doručuje i nelegální, čili lépe zaplacené, zboží. Jak jinak přežít v Artemidě, jediném městě na Měsíci, když nejste bohatý turista nebo výstřední milionář? Když si tu poctivě vyděláte sotva na jídlo? Když ani příležitostné pašování nestačí na slušnější bydlení? Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Jazz dostane nabídku provést velkou věc. A to za odměnu tak závratnou, že se prostě neodmítá. Jenže tahle zakázka jí brzy přeroste přes hlavu – zaplete se totiž do vysoké hry, v níž jde o ovládnutí Artemidy. A kterou by nemusela přežít…

„Bavila mě drzost a ráznost hlavní postavy. Těžké pro mě naopak bylo umět si ve fantazii vytvořit místo pro dlouhé technické popisy způsobu, jak vyřadit na dálku ovládané bagry těžící na Měsíci,“ prozrazuje interpretka Tereza Dočkalová, která se v nahrávce stala hlasem protagonistky, z jejíhož pohledu je příběh vyprávěn. A dodává: „Jazz Bašarová mi byla blízká právě svou drzostí. A tím, že její výchozí pozice v měsíčním městě je ,loser‘ ve špatných životních podmínkách, že aby se měla alespoň jakžtakž dobře, musí se dost otáčet a častěji za hranicí zákona. Troufalá, schopná holka, s arabskými kořeny, pašerák na Měsíci – připadala mi jako komiksově dokonalý prototyp hrdinky, kterou chce být v dětství každá holka, co alespoň jednou hrála s klukama fotbal a pak doma zatajila, že jí schválně zlomili malíček u nohy. Takže mě to samozřejmě bavilo ohromně.“ Herečka sice přiznala, že autorův předchozí román nečetla ani neposlouchala audioknihu, ale viděla jeho filmovou adaptaci. „Film jsem viděla, protože sci-fi a fantasy miluju odmalička. Moje nejoblíbenější je teď zrovna steampunková odnož fantasy,“ líčí Tereza Dočkalová.

Nahrávku doprovází původní elektronická hudba švitořivě pulsující v odlehčené atmosféře Měsíce, promíchaná s nespočtem zvuků a jinglů živoucího organismu Artemidy zanechávajícího odraz každodenního provozu svých obyvatel.

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 319 Kč i jako CD mp3 za 339 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

 

Guillermo del Toro, Daniel Kraus: Tvář vody

účinkují: Jitka Ježková a Pavel Soukup

vydává: OneHotBook celkový čas: 12 hodin 43 minut

Literární předloha filmu oceněného čtyřmi Oscary, kterou napsal mexický režisér snímku Guillermo del Toro s americkým spisovatelem Danielem Krausem, vychází jako audiokniha TVÁŘ VODY v podání Jitky Ježkové a Pavla Soukupa. „Na rozdíl od filmu nabízí román větší vhled do nitra protagonistů, a to nejen těch ústředních, ale také do problémů dalších figur, které reprezentují celé spektrum outsiderů, jež prostě musíte mít rádi, neboť dokážou vystoupit z pozic ,věčných vedlejších postav‘ přisuzované jim obvykle společností a stát se skutečnými aktéry, kteří nečekaně uvedou běh věcí do pochodu. V audioknize tak máte možnost zjistit, s jakými dilematy se potýká černošská uklízečka Zelda či měkkosrdcatý sovětský agent doktor Bob Hoffstetler a po čem tajně touží žena v domácnosti Lainie Stricklandová,“ uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook.

Němá Elisa žije v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jejími jedinými přáteli jsou stárnoucí malíř Giles a kolegyně Zelda. Jednoho dne jí však na seznam úkolů přibyde nová laboratoř, jíž obývá živý objekt tajného vládního experimentu – humanoidní vodní tvor. V amazonské džungli byl znám jako Deus Brânquia neboli Žabernatý bůh, zde je předurčen k vivisekci. Mezi němou dívkou a zvláštní bytostí vznikne nečekané pouto, které navždy změní jejich osudy.

„Na románu Tvář vody se mi líbí nejen téma a příběh, ale i detaily – styl a způsob psaní. Autoři mají velmi poetický slovník, používají množství metafor a řadu podobenství, navíc má příběh velmi humanistické poselství a sympatizuje s těmi, kteří se vymykají a jsou společností ignorováni či přímo vylučováni. Mezi takové postavy patří stárnoucí gay, zoufalá hospodyňka, hlavní hrdinky jsou uklízečky, jedna z nich je černoška a druhá němá sirota… Je to napínavé, má to tajemství – četlo se mi to strašně dobře a mám z toho radost – zkrátka je poznat, že jsou to dobří autoři,“ líčí Pavel Soukup, který se ujal četby „pánské“ linie příběhu, a tedy vyprávění o mužských postavách. „Je to příběh o lásce, právu na ni. O lidských – a nejen lidských – právech obecně. V románu je to zdůrazněno ještě mnohem víc než ve filmu. Ten jsem viděla až po nahrávání audioknihy a musím říct, že já jsem ji vnímala a četla docela jinak, o něco vážněji a fatálněji. Ale jelikož je autor scénáře i románu totožný, lze audioknihu brát jako rozšíření záběru, které jde víc do hloubky,“ nastiňuje Jitka Ježková svůj pohled na celé vyprávění i ve srovnání s oscarovým snímkem. A jak si interpreti užili rozmanité figury? „Strickland je voják zničený válkou v Koreji, který už není schopen fungovat bez drog, chce se z toho vymanit a čeká, až jeho mise skončí a on se osvobodí a bude žít tak, jak si představoval. Mezitím se mu ale rozpadá rodina a on získává utkvělou představu, že je protivahou Žabernatého boha, kterého má za úkol přivézt ke zkoumání odkudsi z Amazonie. Při lovu na toho nádherného obojživelného tvora se skrze animální instinkty sám začne považovat za Boha pralesa a následující dění už vnímá filtrovaně coby jakýsi SVÁR BOHŮ, z nichž může zvítězit jen jeden… Strickland s generálem Hoytem zosobňují vrcholný zápor. Ale jsou tam i dvě pasáže proustovského charakteru, které vypráví přímo Deus Brânquia, to bude pro posluchače teprve překvapení…“ popisuje Pavel Soukup postupné upadání hlavního antihrdiny do tenat šílenství, ale i další netradiční části textu. A Jitka Ježková dodává: „Nešlo vysloveně o to, abych měnila hlas, ani se to po mně nechtělo. Ovšem bylo třeba všechny ženské hrdinky odlišit. Pomohla jsem si zejména výrazem a prožitkem. Šli jsme s režisérem po jejich charakterech. Nejvíc mě oslovila postava Elisy a její přerod v silnou a samostatnou ženu. Dlouho se tomu vědomě brání, ale podvědomě k tomu směřuje.“

Nahrávku doprovází původní hudba, která kombinuje melodiku a tradiční akustické nástroje jihoamerických indiánů: víří vzdušností píšťal a píšťalek, hutností Panovy flétny, pohybuje se v rytmu bubínků a chrastítek, je však zpomalena a pročesávána hřebenem šamanských písní. Do vláčného tempa vstupují tajemné ozvěny a vzdychání neviditelné pralesní fauny, zvuky vody, rytmus dechu… V kontrastu s živočišným tepem se nahrávkou vinou tiché a intimní klavírní melodie, promlouvající beze slov, ale s nadějí.

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 369 Kč i jako 2CD mp3 za 399 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit

audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

AudioknihaAudioknihyA. WeirOneHotBookG. Del ToroJ. JežkováP. SoukupT. Dočkalová
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Tui. T. Sutherlandová, Ohnivá křídla - Dračí věštba

Wed, 09/26/2018 - 00:00

Draci jsou vděčnou součástí fantasy příběhů. Vzpomeňte si třeba na Eragona či na Daenerys a její miláčky... Dokonce ani slavná série o Harrym Potterovi se bez nich neobešla. Mladí drakomilci tak jistě najdou zalíbení i v knize Ohnivá křídla – Dračí věštba, která v sobě ukrývá kouzelný příběh odehrávající se uprostřed pohádkového dračího společenství, kde se ovšem zcela nepohádkově válčí o trůn.

Dračí vládkyně kmene pískoletů zemřela a o nástupnictví tvrdě soupeří její tři dcery s příhodnými jmény Žhava, Plamena a Žára, s různou podporou ostatních dračích kmenů. Následkem je krvavá válka, která zachvátila celou zemi. Dle proroctví boj ukončí pět dráčat narozených za nejjasnější noci. A tak poznáte Hliňáka, Tsunami, Zářenu, Hvězdoplava a Slunéčku, kteří se v temném úkrytu po horami podrobují výcviku, aby dostáli vyřčené věštbě a zachránili svět. Idylku trochu narušuje to, že mláďata se krvelačným hrdinům podobají asi jako ještěrka Šmakovi a boj je to poslední, co by je bavilo. A tak vezmou osud do svých pařátů a svým věznitelům upláchnou. A sotva dráčata roztáhnou svá nedorostlá křídla a vyrazí do světa, čeká je nejen řada nástrah, ale také pořádné dobrodružství.

Tui T. Sutherlandová se proslavila především jako autorka dětské literatury. Čeští čtenáři ji znají jako autorku oblíbené dětské série Spirit Animals a řady knih Psí průšviháři, kde se zaměřila na čtyřnohé mazlíčky. A odtud je jen krůček k okřídleným mazlíčkům (ostatně Hagrid by vám jistě vysvětlil, že není lepší domácí zvířátko než drak). Dračí věštba je první knihou mnohadílné slibné série.

Je až s podivem, že k napsání poutavého vyprávění nepotřebuje lidské hrdiny, ani žádnou rasu lidem se podobající. Křídla, šupiny, ocas, ohnivá tlama a je to. Ovšem jejich emoce jsou lidské víc než dost. Příkladem budiž Hliňák, dobrák od kosti, mouše by neublížil, ale snaží se v sobě probudit zabijáka, aby dostál vštěpovanému proroctví. K čemu je drak, kterého mnohem víc baví se starat o ostatní a zachraňovat je? Tak se v sobě snaží vykřesat jiskru nelítostného dravce a posléze zjišťuje, že pravé hrdinství spočívá v něčem úplně jiném. A s ostatními dráčaty postupně oceňuje sílu přátelství a vzájemné pomoci. Společně by totiž nemuseli být tak slabí a k ničemu, jak si ostatní myslí.

Ovšem žádné láskyplné a harmonické scény nečekejte. Dobro bylo poněkud zašlapáno do bahna a zoufale se plácá na místě, zatímco zlo v podobě hrůzu nahánějících královen vítězně tančí na mrtvolách ostatních draků a opájí se krví. Jak kniha začíná roztomile popisem utlačovaných mláďat, tak se velmi rychle přesune ke krutosti a zabíjení. A milá dráčata poznají, že svět, který jim byl po tolik let utajen, umí být neskonale krásný ve své svobodě, ale zároveň zákeřný a nemilosrdný.

Tempo děje je příjemně svěží, příhody hezky odsýpají a nic nebrání si příběh pořádně vychutnat. Kniha je určena čtenářům od jedenácti let, což je znát hlavně v jednoduchosti vyprávění a milém ponaučení, které mezi řečí vyplývá. Ale vsadím dračí vejce, že se kniha zalíbí i starším čtenářům. Konečně, všichni chceme věřit v dobré konce a přátelství, které překoná i tu nejzapeklitější překážku. 

Ohnivá křídla – Dračí věštba je nenáročnou knihou o tom, že s těmi správnými kamarády se zvládne ledacos. A že hrdina může být i ten, kdo se navenek cítí slabý a neužitečný. Nenechte se odradit doporučeným věkem, Hliňák a jeho souputníci vás totiž mohou báječně překvapit.

Ohnivá křídla
Dračí věštba
Tui T. Sutherlandová

Série: Ohnivá křídla 1.
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Původní název: Wings of Fire: The Dragonet Prophecy
Rok původního vydání: 2012
Překlad: Zdík Dušek
Počet stran: 312
Cena: 299 Kč

RecenzeLiteraturaT. T. SutherlandováFantasyFragmentSarden čte dětem
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA:Crwecon speciál

Tue, 09/25/2018 - 00:23

KOMIKSOVÝ FESTIVAL SE VZÁCNÝMI ZAHRANIČNÍMI HOSTY

Praha plná komiksových hvězd!

V pátek 28. 9. bude nakladatelství CREW spolu s Argem pořádat od 10.00 v Pražské Městské knihovně CRWECON SPECIÁL. Celodenní setkání komiksových fanoušků se slavnými zahraničními hosty!

Hvězd bude více, ale asi největší je legendární Pat Mills. Muž, který v podstatě stvořil moderní anglický komiks. Člověk, který do žánru vnesl revoltu, vzpouru proti systému a odvážné nápady, který stál roku 1977 u vzniku magazínu 2000 AD a stvořil tak slavné postavy jako je nelítostný polda budoucnosti Soudce Dredd či irský bojovník Sláine!

„Vznik 2000 AD byl obrovský přelom v dějinách komiksu. O tom ostatně svědčí i to, že z něj vzešla většina současných komiksových ikon – lidé jako je Alan Moore, Neil Gaiman, Grant Morrison, Garth Ennis a další,“ říká jeden z pořadatelů akce, Jiří Pavlovský. „Člověk si neuvědomuje, jak zlomový tenhle magazín byl – v době před ním v Anglii existovaly vlastně jen výchovné či „humorné“ komiksy pro děti. Taky se tenhle fenomén povedl teprve na druhý pokus – první Millsův komiksový počin, magazín Action, byl po několika číslech zakázán, protože kazil mládež.“

Pat Mills tu promluví o historii Soudce Dredda, o nakladatelství 2000 AD, o své tvorbě… a představí svůj zombie projekt Defoe, který se bude odehrávat v Praze! Přijede také jeho malířský kolega Stewart Moore (Defoe), který předvede kresby a možná i zvěční některé návštěvníky do zombie podoby!

Ovšem ani příznivci amerického komiksu a superhrdinů nepřijdou zkrátka! Nedorazí nikdo menší, než jeden z i u nás nejvíce obdivovaných komiksových výtvarníků, Jim Lee! Jeho monumentální kresby jsou pro moderní komiks absolutně zásadní. Když dostal na začátku své kariéry svou vlastní sérii X-Men, stal se z toho nejúspěšnější komiks všech dob, kterého se prodalo (i s dotisky) přes osm milionů kusů! Dnes je Lee jeden z nejdůležitějších lidí v nakladatelství DC a pracuje na těch největších postavách jako je Batman (Ticho) a Superman (Pro zítřek, Nespoutaný) či efektních týmovkách jako jsou Liga spravedlnosti (Počátek, Zrození zla) a Sebevražedný oddíl (Černá sféra).

Za Argo pak dorazí slavný spisovatel fantasy (a dnes už také komiksů) Ben Aaronovitch, autor i u nás ohromně úspěšného cyklu Řeky Londýna! Jedné z nejúspěšnějších sérií z žánru městské fantasy, která čtenáře zavádí do Londýna, kde u policie slouží čarodějové, u nás už vyšlo sedm knih plus komiks… a těsně před akcí mu vyšla další kniha a druhý komiksový příběh, Noční kouzelnice!

Všichni autoři, ohlášení i ještě plánovaní, budou vyprávět, odpovídat na dotazy moderátorů i čtenářů… a návštěvníci si od nich budou moci nechat podepsat knihy!

Rozhodně to bude akce, u které by žádný komiksový fanoušek neměl nechat ujít!

A samozřejmě, jelikož je to akce CRWE, je vstupné zdarma… jen je nutné se, vzhledem k omezenému počtu míst, registrovat přímo na stránce www.crew.cz

 

 

 

PozvánkaCrwecon
Categories: Vector Graphic

FILM: Sestra

Mon, 09/24/2018 - 00:00

Hrady v rumunských horách byly tajemné už od dob Drákulových – ve světě série V zajetí démonů tam ale sídlí i jiné zlo. A jak se zdá, mnohem horší.

Již v temném středověku byla v srdci hradu Cârța zvráceným knížetem otevřena brána, skrze kterou mohlo zlo volně projít na náš svět. Záhy byla Vatikánem zapečetěna, a k jejímu uzavření bylo použito mocné relikvie, která zůstala na tomto místě ukrytá. Na hradě byl zřízen klášter, aby bylo možné hlídat zapečetěnou bránu i démona, který se neúnavně snaží proniknout na povrch. Jednoho dne mladík z blízké vesnice před branou kláštera nachází tělo mladé jeptišky s oprátkou kolem krku. Vatikán do Rumunska vysílá záležitost vyšetřit otce Burkea, zkušeného exorcistu stíhaného vlastní minulostí. K ruce mu je přidělena mladá novicka Irene, sama pronásledovaná temnými vizemi, o jejichž pravém smyslu nemá ani tušení. Jako průvodce horami jim pomáhá Frantík, mladík z vesnice v podhůří, kde si lidé při zmínce o klášteru leda odplivnou. Zakrátko je jasné proč – už první noc ukazuje, že opatství již Bůh dávno opustil a zlo je opět svobodě. A také jen krůček od toho, aby se volně vrhlo do světa – zastavit ho ale nebude jednoduché.

Sestra je již třetím spin-offem čerpajícím ze světa oblíbeného V zajetí démonů (The Conjuring), respektive z jeho druhého pokračování. Právě tam se poprvé objevila démonická jeptiška, která je antagonistou a jmenovkyní nového filmu z hororového univerza. Sestra zakládá na církevní, respektive satanistické tematice, obohacené i o známé triky a klišé jako obracející se kříže na stěnách či klasický exorcismus. Nutno však přiznat, že s daným tématem tvůrci pracují velmi obratně. Atmosféra filmu byla perfektní a patrně právě ona je tím, co diváka udrží po celou dobu přilepeného na plátně. Když totiž nahlédneme pod pokličku, je vidět, že Sestra má několik děr, které ani skvělé zpracování nedokáže zakrýt.

Ze začátku filmu vypadá vše slibně a první polovina je rozhodně silnější než závěr. Lekačky fungují skvěle, zvlášť ve spolupráci s výtečnou kamerou, a našlo se několik momentů, které mi opravdu utkvěly v paměti. Jak však děj plynul a minuty odsýpaly, zábavnost postupně vadla jako listí na podzim. Děsivé momenty se opakovaly se stále stejným vzorem, hrůza je opouštěla a staly se nepříjemně předvídatelnými. Vyjevila se také nejslabší stránka filmu, která degradovala mnohé našlápnuté momenty – bohužel, největší slabinou Sestry je její scénář. Zápletka jako taková je poměrně zajímavá a posouvání děje byla přisouzena slušná porce času, ale soukolí drhne. Dialogy jsou dobře napsané, ale bez slitování je vraždí naprosto nevhodně umístěné humorné hlášky. Těch má na kontě nejvíce Frantík, který má na svědomí likvidaci dobré atmosféry hned v několika pasážích. Co ale zamrzí ještě víc než zamýšlený vtip, je ten nezamýšlený – protože mnohé seriózně míněné momenty zkrátka vyvolávají úšklebek na tváři. Přinejlepším.

Zklamáním byl i samotný závěr. Vyhnu se spoileru, ale finální zúčtování bylo ukončeno zvratem, který mě opravdu rozesmál a budu na něj se smíšenými pocity vzpomínat ještě dlouho. Zde se mistři tesaři zkrátka utnuli. Nevyvážený scénář nezvládli zachránit ani herci, kteří byli přirození a uvěřitelní, a tam, kde tomu tak nebylo, byla na vině právě práce scénáristů. Podařilo se však zachovat mysteriózní nádech podpořený silnou atmosférou, a tak přece jen nečekáte pouze na další moment, kdy vám úlekem zaskočí pití, ale i na to, jak to celé vlastně dopadne. Bohužel, nebýt posledních několika okamžiků, dočkali bychom se jen poměrně sladkého happy endu.

Sestra v sobě nepochybně má určité kouzlo, hlavně díky skvělé atmosféře a dobrému technickému zpracování. Naneštěstí druhá polovina ve srovnání s tou první výrazně oslabuje a četnost humorných a trapných okamžiků stahuje film dolů. Stopáž je však milosrdná a neponechává prostor pro hluchá místa, a díky zápletce okořeněné špetkou napětí ubíhá film vcelku rychle. Ke sledování Sestry není potřeba nějak zvlášť znát zbytek série, spinoff na ni navazuje jen v samotném závěru. Film jako takový si pravděpodobně užijete, i když zůstal někde na půl cesty. Nějaké hlubší dojmy tak ve vás zřejmě zanechá jen v případě, pokud po cestě z kina potkáte v tmavé uličce nějakou podezřele vypadající postavu v hábitu…

Sestra (The Nun)
Stopáž: 96 min
Režie: Corin Hardy
Scénář: Gary Dauberman
Hudba: Abel Korzeniowski
Hrají: Taissa Farmiga, Demián Bichir, Jonas Bloquet, Bonnie Aarons, a další

 

FilmHororC. Hardy
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA: RotiCon 2018

Sun, 09/23/2018 - 22:23

Pozvánka na RotiCon

Všem, kteří toto uzří, reinkarnaci známé pražské akce oznamujeme! Jsme nový con, který absorboval ducha legendárních Eroticonů. Náš repertoár čítá nejen erotiku ve scifi a fantasy, ale i nová témata, která na žádném jiném conu nenajdete.

Čeká vás kouzlo lásky o svatojánské noci, orgasmus jako klíč k otevření magického zdroje i nymfomanie ve službách nekromancie. Eros a Thanatos v české knižní obálce pojednaný optikou černé mše, milostná magie v hard verzi a další zajímavosti.

Z pestrého výčtu hostů a přednášeních namátkou zmiňme Karolínu Francovou, jejíž múza vdechla život nejednomu temnému mágovi, fotografkou a spisovatelkou Haninu Veselou, která údajně píše svou hrdinku Magnólii podle sebe, a dobrou vílu české f/sf, Františku Vrbenskou. Čeká vás košilatá one man show šéfredaktora spřáteleného webu Vanili, Honzy Vavřičky a vystoupení zakladatele infernalistické skupiny, malíře Sandra Dragoje, jehož démonické obrazy ozdobí stěny podniku, v němž letošní RotiCon proběhne.

Naším hostem bude i autor Černého bodu, Martin Jiroušek. Dozvíte se, jak je to s vydáváním dalších knih Andrzeje Pilipiuka o životě největšího ochlasty v dějinách Polska, Jakuba Vandrovce, a s plnou parádou pokřtíme Pilipiukovu novinku, Upíra z okrsku.

Pod vedením zlatovlasé krásky z Triumvirátu, Michaely Mergelové, si budete moct zkusit napsat erotickou scénu, můžete zajít na Gastroworkshop nebo si nechat namalovat oblíbený symbol od bodypainterky TANAKI. A to je pouze část z naší nabídky.

Těšit se můžete na úžasnou neopakovatelnou atmosféru, dvě linie přednášek a workshopů, a poutavý doprovodný program. Celou akcí vás bude provázet moderátor Marek Tvrdý. Na závěr promluví harfa Jany Maffet Šouflové a zazní hodinka keltských a středověkých melodií.

KDY: Magické datum 13. října 2018, sobota, od 12:00 – 22:00

KDE: Stylové prostory Dark Velvet, který najdete na adrese: Husitská 677/15, Praha 3. Nejlépe se tam dostanete autobusy, které jezdí ze stanice metra Florenc. Zastávka: U památníku. Dark Velvet disponuje Absintherií a kromě standartních nápojů nabízí i speciální drinky. Zákusky, vynikající domácí masové koláče a další občerstvení. Kuřáci uvítají posezení v klidné zahrádce. Podrobnější informace o temně sametovém místě naší akce: http://darkvelvetcafebar.cz/

Lístky budou k dostání na místě konání. Podrobný rozpis akce najdete na našich webových stránkách: www.vandrovec.net

Eroticon uzavírá čtrnáctiletou tradici a žezlo přechází na jeho mladého následníka. Ať žije RotiCon!

Pokud si nechcete nechat ujít žádnou z novinek, sledujte FB stránky události:
https://www.facebook.com/events/993271594187747/

 

PozvánkaRotiConEroticon
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR s Julií Novákovou

Fri, 09/21/2018 - 00:47

Některé věci s přibývajícím věkem zrají. Doufejme, že se totéž dá (za jistých okolností) říct i o rozhovorech. Jedna mladá slečna, ze které se určitě časem stane obdivovaná a uznávaná dáma české fantasy, nám rozhovor přislíbila dávno před prázdninami, ale nějak se nám nedařilo vše dotáhnout do zdárného konce. Nutno podotknout, že veškeré prodlevy padají pouze na má bedra! Julie Nováková je už dnes (pro fantasy fandom zcela jednoznačně) známou českou autorkou sci-fi, propagátorkou psaní a hlavně publikování v anglickém jazyce, popularizátorkou vědy, vědkyní a k tomu všemu stíhá dávat webzinům jako je Sarden rozhovory. Jedna nejmenovaná osoba o ní prohlásila, že pravděpodobně musí být mimozemšťan, nikoho tak akčního a neuvěřitelného prý totiž nezná. Rozhodně se k tomu přidávám, protože neznám nikoho dalšího, kdo by tolik připomínal neohrožené hrdiny sci-fi románů s jejich rozhledem, nadšením pro věc, touhou experimentovat a pořád zkoušet něco nového.

1. Julie, připadáš si jako zmiňovaný hrdina, nebo tě nikdy nad tím takhle nenapadlo přemýšlet? A odkud se vůbec vzala tvoje touha dívat se ke hvězdám?
Začnu druhou polovinou otázky: ta touha spíš nikdy nezmizela, než že by se odněkud vzala. Copak se snad každé malé dítě, i když jako já žije ve světelně znečištěné Praze, občas nepodívá na oblohu a neptá se, co jsou všechny ty zářící tečky? Otázky nekončí – co je to hvězda, kometa, planeta... Když pak kolem šestého roku života tráví dost času s nosem zabořeným do encyklopedií, nelze se divit, že se o svět bude zajímat i nadále! Snad každé dítě je zvědavé a z občasného pořádání různých přednášek, dílen nebo soutěží pro mladší účastníky mám zkušenost, že zvědavost stačí vytáhnout na povrch – podnítit fantazii, nadhodit zajímavou otázku, ukázat nejen to, co už víme, ale možná především to, na co odpovědi ještě hledáme. Z mnoha školních učebnic můžeme získat dojem, že už je všechno poznané a sepsané, ať jde o vesmír, oceány, lidské tělo, dějiny... Potřebujeme víc materiálů, které podporují zvědavost, samostatné kritické myšlení a pátrání po dalších informacích. Přesný počet měsíců Jupiteru je v zásadě nepodstatný a nesmyslný se učit nazpaměť – s objevy drobných měsíců na vzdálených drahách se stejně průběžně mění. To, jak které z nich vznikly a třeba jak si velké ledové měsíce mohou udržet pod ledovou slupkou vodní oceány, už jsou zajímavé otázky, na které můžeme navázat zase dalšími a dalšími...
Co se týče první otázky – svým způsobem ano! Vždycky jsem měla blízko ke zvědavým a poněkud výstředním postavám, ať už to byl Sherlock Holmes, komandér Data nebo pan Spock...

2. Co bylo dřív? Julie vědkyně nebo Julie spisovatelka? A nehádají se někdy tyhle dvě části tvého já, když chtějí mít navrch?
Těžko říct. Vymýšlení příběhů i zvědavost ohledně fungování světa mě provázely odmalička a asi vždycky byly propojené. Když mi bylo asi deset, napsala jsem sérii povídek o čtveřici dětí zažívajících dobrodružství a řešících zločiny – a posílala jsem je při tom na spoustu zajímavých míst světa, jelikož jsem měla mnohokrát přečtený světový atlas (dá-li se atlas číst) i spoustu knih o přírodě a cestování. Ještě než jsem začala chodit do školy, ležela jsem v knihách – jak v beletrii, hlavně dobrodružné, tak v knížkách o vesmíru, zvířatech, rostlinách, zajímavých místech...

3. Na Wikipedii se o tobě dá přečíst, že jsi bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Co přesně to znamená a jakou práci to obnáší? Není to tak dávno, co jsi úspěšně promovala... můžeš našim čtenářům prozradit, v jakém přesně oboru?
Není to tak dávno? Mně přijde, že to hrozně letí – najednou jsem ve třetím ročníku doktorátu... Studuji obor teoretická a evoluční biologie a konkrétně se zabývám evolucí chování, ještě konkrétněji altruismu – zjednodušeně řečeno nezištného chování (ať už u lidí nebo zvířat – například sdílení potravy, varovná volání před predátory, pomoc s výchovou cizích mláďat aj.). V práci k dizertaci se věnuji hlavně testování Triversovy hypotézy recipročního altruismu. Mimo to učím část předmětu Základy astrobiologie a pořádám k němu seminář s hostujícími přednášejícími. Právě astrobiologii – kterou velmi zjednodušeně řečeno zajímají okolnosti vzniku a vývoje života na Zemi, možnost podmínek pro život mimo ni a naše šance na detekci těchto podmínek nebo přímo života na jiném tělese – bych se do budoucna ráda věnovala více, pokud se naskytne ta možnost; u nás k tomu moc příležitostí není. Chodila jsem i na přednášky na matfyzu a "dole na geologii", což je pro tento multidisciplinární obor jedině užitečné, a baví mě propojovat poznatky z biologie, astronomie, geofyziky a dalších oblastí. Dílem díky štěstí, dílem díky "zdvořilé drzosti" jsem trochu pronikla do těchto kruhů a rozhodně bych tam ráda zůstala.

4. Přináší ti práce inspiraci pro psaní nebo náměty přicházejí i z jiných zdrojů?
Samozřejmě obojí. Ostatně v úvodech k několika povídkám ve sbírce Světy za obzorem popisuji jejich vznik právě z "vědeckého nápadu". Jedna se například zrodila přímo na přednášce z evoluce fenotypu... Inspirace ovšem může přijít odkudkoli. Nápady jsou na psaní to nejjednodušší (zato nejtěžší je najít si klid a čas, zkrátka "sednout si na zadek a psát"); můžou přijít stejně tak ze zahlédnutí zajímavého člověka v metru nebo na procházce jako z informace v přednášce nebo článku, ze staré fotografie, z někým vyřčené fráze, spatření historické památky, poslechu skladby... zkrátka jsou doslova na každém kroku.

5. Tvoje nejnovější povídková kniha se jmenuje Světy za obzorem. Vydala by ses ty sama za hranice našeho světa, kdyby ti někdo dal skutečnou příležitost?
Rozhodně! Koneckonců jsem v generaci, která má při troše štěstí šanci zažít "rutinní" pilotované mise na Měsíc v těsně postreproduktivním věku, což je ideální věk na to vydat se do vesmíru. Máte za sebou doktorát či dva a řadu profesních zkušeností a úspěchů, příliš nehrozí, že se po návratu z vesmíru ještě budete chtít rozmnožit, ale ještě jste ve skvělé fyzické i psychické kondici... Samozřejmě netuším, jestli bude budoucnost vypadat takhle, ačkoli bych si to přála – závisí to na příliš mnoha faktorech, které neovlivním. Ale do té míry, do jaké ji mohu ovlivnit, budu pracovat na její realizaci. Na IAC 2016 v Guadalajaře jsem měla jedinečnou příležitost jednak být osobně u odhalení SpaceX projektu ITS a Muskova oznámení výhledu kolonizace Marsu (a bohužel jsem v Q&A neměla možnost se zeptat na protiradiační stínění a také planetární ochranu), jednak jsem si jako členka skupiny studentů vybraných ESA mohla promluvit s ředitelem Evropské kosmické agentury Janem Wörnerem. Vznikl i krátký rozhovor a směr, jakým Wörner vede ESA, se mi rozhodně líbí (a asi mě nechcete zatáhnout do debaty o tom, nakolik efektivnější je organizace ESA oproti NASA, pokud nemáte zájem tím strávit delší čas... snad jen řekněme, že věci jako SLS se Evropě zatím vyhýbaly a technicko-finanční spíše než politická stránka tu rozhodují o tom, co jsou to utopené náklady). Nejenže bych se tedy vydala za hranice našeho světa – chci aktivně pracovat na tom, aby jednou mnoho z nás mělo tu příležitost.

A ještě jedna podotázka ke Světům za obzorem: Nedávno jsi přednášela na škole, kam chodí naše redaktorka Eylonwai a neměla příležitost položit otázku, která se týká jedné povídky, kterou jsi studentům předem poslala k přečtení a zamyšlení: V povídce My stíny vystupuje v hlavní roli "dvojenec" (tj. někdo, kdo má v sobě dvě osobnosti), což je koncept založený na skutečné poruše (disociativní porucha identity). Tak by mě zajímalo, jak na tuhle myšlenku přišla a jestli si myslí, že je zapojování takovýchto témat do sci-fi v poslední době "v kurzu" (připomnělo mi to například postavu Ohan v Dlouhé cestě na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové) a zda je sci-fi vhodnější platformou pro podobná témata než jiné žánry. Nemusí nutně jít jen o DPI, ale třeba i o problematiku genderu (jedna z osobností byla muž, druhá žena) a podobně – zkrátka témata, která v dnešní společnosti docela rezonují.
Sci-fi mi pro podobná témata určitě přijde jako vhodný žánr – koneckonců se podobné motivy objevují už někdy v 60. a 70. letech u Delanyho, Le Guinové a dalších, a nejspíš ještě dřív u dalších autorů, na které jsem jen ještě nenatrefila (a pokud chceme přímo fiktivní zobrazení DPI, máme tu Jekylla a Hyda). S DPI jsem se v moderní sci-fi asi prvně setkala ve Světě podle prota (kde šlo přímo o tuto poruchu) a posléze ve Wattsově Slepozrakosti (kde jedna z postav měla zcela úmyslně pět uměle navozených osobností). Musím přiznat, že Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu mám ještě "v pořadí", nicméně popisem mi už při vydání originálu připomněla Rádčskou trilogii od Ann Leckieové. Právě to je krásný příklad nové myšlenky, kterou zvládne pojmout SF a mainstream ne. Mimochodem, vůbec nezávidím Petru Kotrlemu překlad trilogie – já bych si na to rozhodně netroufla. Stačilo mi po sobě přeložit právě My stíny... Tato povídka i trilogie Leckieové jsou mimochodem věci, které může autor relativně "snadno" nebo spíše přirozeně napsat v angličtině, ale česky by podle mě nevznikly. Osobně mě motiv použitý v povídce My stíny napadl v souvislosti s detektivní zápletkou. Psaní už pak šlo jako po másle... ale než jsem při překladu do češtiny přišla na vhodný termín (dvojence nakonec vymyslel jeden z přátel, kterých jsem se ptala na radu) a rozhodla se, v jakém čase, čísle a rodu to přeložím, trochu jsem se zapotila.

6. Působíš jako ohromně činorodý a aktivní člověk – co děláš, když zrovna nepíšeš nebo nebádáš? Dají se při tvém nasazení zvládat ještě nějaké další koníčky?
Mám štěstí, že mě veškerá má práce obvykle baví, a když mě některá chvilkově bavit přestane, můžu je prostřídat. Kromě vědy a psaní překládám, věnuji se popularizaci vědy formou přednášek, článků i pořádání nejrůznějších seminářů a workshopů, čas od času moderuji besedy... Volného času, kterých bych trávila něčím nesouvisejícím alespoň okrajově s prací, moc nemám, ale vzhledem k šíři pracovních zájmů mi to alespoň zatím nevadí. Mimo to jsem pár let dělala krav magu a plánuji se k ní zase vrátit.

7. Nemalou součástí tvé tvorby je nejen samotné psaní, ale také propagování psaní v angličtině. Jakou cestou jsi dospěla zrovna k tomu, že to je ten správný způsob, jak se dostat za hranice české kotliny?
Prostě jsem to zkusila a vyšlo to. A nezůstalo u jediné povídky – teď už je jich kolem dvaceti a dál zvolna přibývají. Daří se mi i s překlady jiných autorů – ty vyšly v Tor.com a Strange Horizons, brzy i v F&SF... Anglicky mluvící trh je větší i rozmanitější a nabízí širší možnosti (nemluvě o vyšších honorářích). Momentálně se snažím dokončit svůj první román napsaný anglicky, tak uvidíme, kam to dojde.

8. Na Sardenu jsme před nějakou dobou (ono to bylo už v roce 2015!!! to je děs, jak to letí :-D) publikovali překlad tvého článku Malé trhy, velké zázraky, který vyšel v online magazínu Clarkesworld. Změnilo se od té doby něco? Ať už na tvém postoji k problematice, nebo na situaci jako takové?
Český trh se tolik nezměnil – pořád tu máme dva tištěné časopisy, které se zaměřují na fantastiku, a řadu převážně menších nakladatelství, byť produkcí trhu dominuje několik gigantů. Pořád tu nefunguje řada věcí, které jsou v zámoří běžné, ale to je logický důsledek velikosti čtenářské obce. U nás by se profesionálně platící SFF magazín s volně dostupným obsahem těžko udržel, stejně tak magazíny ve formě podcastů (audio povídek). Pokyny pro autory ze strany časopisů a nakladatelů schází stále, a ty by zde mohly fungovat, ale asi tu není dostatečný zájem.

9. Co je podle tebe nejdůležitější, pokud Čech rodilec uvažuje o tom, že by začal psát v angličtině?
To, jestli píše česky nebo anglicky. Pokud jen česky (a nenapíše bestseller s přesahem do mainstreamu, kdy by sám nakladatel měl zájem pracovat na vydání v zahraničí), potřebuje si zajistit překlad, a to není úplně jednoduché. Pokud nadšený bilingvní fanoušek sám nabídne, že něco přeloží zadarmo – super, možná máte vyhráno, pakliže bude výsledek kvalitní. To se ale většinou asi nestane. Ceny za překlad směrem do angličtiny se většinou pohybují kolem 300 Kč za normostranu, což je adekvátní. Znám překladatele, kteří by neradi šli pod 400 korun, ovšem také vím, že kamarádovi někdo překládá text za 80 Kč/NS s příslibem podílu z prodejů. Pokud je práce kvalitní a překladateli nevadí takhle nízká částka (osobně beru dvojnásobek za překlad do češtiny a níž by se mi jít nechtělo), budiž – ale pokud se tím někdo chce alespoň trochu uživit, je adekvátní několikanásobná částka. Na druhou stranu náklady typicky padají na hlavu autora, a ten nemá jistotu, že povídku někde udá, což není ideální situace.
Co s tím? Plošné řešení zatím neexistuje. Některé časopisy přijímají ukázky, což znamená nižší výdaj a jeho zvýšení pouze při vyžádání celého textu v případě zájmu editora, ale je jich hrstka. Osobně to řeším tak, že překládám to, co se mi líbí a co podle mě má šanci na vydání v profesionálně platícím periodiku. Oslovím autora s tím, že povídku přeložím a v případě vydání si rozdělíme honorář. Riziko je tedy na mé straně, ale taky si vybírám, co přeložím, a nemám na to žádné uzávěrky ani jiná omezení. Navíc mi riziko, že se povídka neprodá a investice do času nevrátí, pomáhá snižovat Patreon. To mi dává větší volnost ve výběru i možnost přeložit více kousků. Pokud mi ale někdo sám nabídne text k překladu do angličtiny a není to něco, z čeho bych byla absolutně nadšená a považovala vydání prakticky za jisté, řeknu si o honorář ze strany autora. Z hlediska vynaloženého času je pro mě překlad většinou o chlup méně výhodný než vlastní psaní, ale není to propastný rozdíl. Ovšem to je dáno i žánrem – profesionální sazba za SFF povídky je 6 amerických centů za slovo či více (pro srovnání zhruba pět- až šestkrát tolik, než platí XB-1 či Pevnost). Když pak prodám překlad někam, kde dávají třeba deset, dostanu z toho polovinu a já i autor se přiblížíme nejnižší hranici profesionální sazby. Ovšem "mainstreamoví" překladatelé směrem do angličtiny berou i 14 a více centů za slovo. V rámci žánru prakticky není šance se k tomu přiblížit, ať už jako autor či překladatel, pokud nepůjde vyloženě o románový bestseller. Tuhle práci zkrátka člověk nedělá pro peníze – ale to neznamená, že by ji měl dělat zadarmo nebo za vydřidušské sazby.

A poslední bonusová otázka, protože od našeho rozhovoru se ti podařilo získat Cenu Akademie SFFH za počin roku (nadějný nováček rozhodně nejsi a zvláštní cena...) se svou antologií Dreams from Beyond. Má to pro tebe nějaký význam?
Určitě! Jsem ráda, že se pronikání českých autorů do zahraničí oceňuje, a rozhodně nejde o poslední podobný projekt. V antologii jsou kromě mé maličkosti autoři Pavel Renčín, Petra Slováková, Jaroslav Mostecký, Jan Kotouč, Jaroslav Veis, Tomáš Petrásek, Vilma Kadlečková, Lucie Lukačovičová a Hanuš Seiner. Honza Kotouč měl nedávno velmi úspěšnou kampaň na IndieGoGo na překlad svých knih a snad ještě koncem letošního roku první z nich anglicky vyjde, Pavlu Renčínovi má vyjít povídka v mezinárodní antologii Sunspot Jungle Vol. II, Petra má pár kratších věcí anglicky, Jarkova povídka vyšla znovu v magazínu Mithila Review, Tomáš si nedávno přeložil do angličtiny svou vynikající Poslední hlídku a já doufám, že se jí po vydání dostane patřičné pozornosti, z Vilmina Mycelia existuje pár kapitol přeložených do angličtiny a snad se to pohne dál, Lucie už anglicky napsala a vydala víc povídek a novelet a úspěšně v tom pokračuje a Hanušovy povídky v mém překladu vycházejí v předních angloamerických žánrových magazínech – a doufám, že víc toho vyjde i od ostatních jmenovaných i zde nejmenovaných autorů (z dosud nezmíněných třeba Tom Hadrava úspěšně publikoval mj. ve Strange Horizons a Liminal Stories). . Nejde také jen o angličtinu. Ve filipínštině se objevily SFF povídky zatím ode mě a Hanuše Seinera, v portugalštině příští rok vyjdou práce od Tomáše Petráska, Lucie Lukačovičové, Miroslava Žambocha, Hanuše Seinera a mé maličkosti, v rumunštině vyšlo speciální číslo časopisu Fantastica zaměřeného na ČR, v čínštině zatím máme mě a Lucii, v estonštině mě, v japonštině existuje překlad Tvůrce od Pavla Renčína a připravují se další projekty (francouzština, ukrajinština, azerština, bulharština)... a to jsem ještě nezmínila, že v polštině vychází romány z české akční školy. I když se teď ve výčtu soustředím na současné autory, rozhodně není kompletní. Obrovskou zásluhu na překladech do mnoha jazyků má především Jaroslav Olša, Jr., český velvyslanec tohoto času na Filipínách, překladatel, editor, spoluzakladatel Ikarie... V něm má česká sci-fi velvyslance pro celý svět.

No věřili byste tomu? Ještě štěstí, že znám Julii osobně a tudíž vím, že není vymyšlená!

 

Julie Nováková se narodila v roce 1991 v Praze. Je českou autorkou sci-fi, detektivek a fantasy. Má na kontě romány Zločin na Poseidon City, Nikdy nevěř ničemu, Tichá planeta, Bez naděje, Prstenec prozření a Elysium a také antologii Terra nullius. Umístila se na předních místech soutěží Cena Karla Čapka, Vidoucí, Ikaros a O vavřínovou korunu. Studuje biologii na PřF UK, pracuje na nových povídkách, publicistice i dalším SF románu a věnuje se výuce tvůrčího psaní v týmu WritingWorkshop.cz. Publikuje také v anglickém jazyce, kde jí zatím vyšly čtyři povídky a řada článků. Jako členka instruktorského týmu je zapojena do projektu Writing Workshop, kde se podílí na výuce tvůrčího psaní v českém i anglickém jazyce.

Chcete-li se dozvědět o Julii a její tvrobě další a bližší informace, doporučujeme vám její web.

A kdyby vám náhodou tohle všechno bylo málo, můžete v tomto odkazu najít nově i ochutnávku jedné povídky ze Světů za obzorem v mluvené podobě a také další zajímavé odkazy.

rozhovorInterviewJ NovákováLidépublicistika
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 9/18

Thu, 09/20/2018 - 23:18

PROČ MÁTE TAK VELKÉ ZUBY, BABIČKO? PROTOŽE VENOM, PRŮVODCE NOVÝM ČÍSLEM PEVNOSTI. DĚSIVÝCH BYTOSTÍ ALE BUDE V ŘÍJNOVÉM VYDÁNÍ MNOHEM VÍC. A JEŠTĚ SE NA SKOK VRÁTÍME ZA VIKINGY!!!

Na rovinu, VENOMA přístupného třináctileté omladině si neumíme představit. Jelikož ale náš oblíbený symbiont za velkou louží trhá všechny rekordy, je jasné, že Tom Hardy natočil další velký biják. A protože je VENOM i přes svoje cool brutální hlášky pořád trochu hororová figura, budeme se o strachu bavit i na dalších stránkách. Do kin totiž již brzy vstoupí také HELL FEST: PARK HRŮZY a u příležitosti toho se také podíváme i na všechny filmové děsáky, které se točí kolem ruských kol, klaunů, strašidelných hradů a dalších propriet ze zábavních parků. Stejně tak ale podrbeme o novém PREDÁTOROVI a parádnických ČARODĚJOVÝCH HODINÁCH. Ze seriálu přitom tvrdí muziku ponurý CASTLE ROCK a mile diverzantský a s fantazáckými klišé žonglující DISENCHANTMENT. A to už se na nás valí literatura a společně s ní hned triumvirát pozoruhodných ság. Další konec světa nastane společně s PÁTÝM ROČNÍM OBDOBÍM, temného elfa Drizzta od R. A. Salvatoreho pak čekají SPOLEČNÍCI a v rámci Kronik železného druida se představí PROHNANÝ. Na nebezpečí číhající na sociálních sítích přitom upozorní ZERO od Marka Elsberga. Společně s HUMBOOKem, kterého jsme hrdým partnerem, vám ale představíme také Petru Machovou a její DRAČÍ MĚSTO a program celého festivalu. A protože Vikingů není nikdy dost, vrátíme se k minulému číslu rozhovorem s Lasse Holmem a také velkým článkem v historické sekci. Anebo si raději dopřejete nálož povídek od Petra Klepala a Pavla Bareše? Ani tím jsme ale neřekli poslední slovo. Z řad PROFÍKŮ vám bude nově radit Jiří Pavlovský. Mezi komiksy nahlídneme na západozemského TAJEMNÉHO RYTÍŘE a na LARU CROFT. Od Pavla Renčína se necháme pozvat do KLUBU VRAHŮ. A obrázky k nám přicestovaly z KRONIK NOVÉHO ILLENU. Docela nášup, no ne? Inu, za důvěru jakost. I říjnová Pevnost vládne a zve vás do svých bran!!! :-)

Obsah nejnovější Pevnosti zde.

ČasopisPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

Audiokniha: Dan Brown/Martin Sláma, Počátek

Thu, 09/20/2018 - 08:29

Velký třesk, nebo Slovo? To je oč tu běží. Profesor Langdon se dostává do sporu vědy s Církví. Odvěký boj o to, jaký byl Počátek světa, se vyhrocuje. Tentokrát se oblíbený odborník na šifry zaplete do oblasti moderního umění a techniky, kde si sice není moc jistý, ale získá neocenitelného pomocníka.

Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau. Místo, kde se chystá velkolepá událost. Slavný vědec a vizionář na poli technologií Edmund Kirsche pořádá výstřední událost roku, na které se chystá prozradit svůj unikátní objev na poli vzniku života. Většina náboženských systémů světa je ohrožena. Někteří jsou ochotni udělat cokoli, aby Kirsche umlčeli. Naneštěstí pro ně je na akci pozván také vědcův blízký přítel, profesor Robert Langdon.

Španělský král umírá. Jeho syn Julián chystá svatbu, ale jeho snoubenka se stane lovnou zvěří. Někdo tvrdí, že byla unesena, druhý, že je vražedkyně. Následovník trůnu se stává obětí manipulací a lží. Dokáže odhalit pravdu a být lepším panovníkem?

 

Jak jsme u Dana Browna zvyklí, děj se opět pohybuje v několika rovinách, které se navzájem proplétají a ovlivňují. Toho využili tvůrci audioknihy a každá dějová linka má vlastní hudební úvod. Setkáme se tedy s mnišským chórem, ale i podivným elektronickým zvukem. Tyto audio-oddělovače jsou natolik navzájem odlišné, že se vám plést nebudou. 

Martin Sláma, který se zhostil role vypravěče, se rozhodně nemá za co stydět. Jeho podmanivý hlas se skvěle hodí pro četbu tohoto žánru. V akčních pasážích vás strhne a v napjatých vám naopak poběží mráz po zádech. Jeho hra s hlasem je bravurní. Je znát, že audiokniha prezentuje příběh velmi úspěšného spisovatele současnosti a její tvůrci neponechali nic náhodě. Též přebal jasně odkazuje ke knize, což je pochopitelná volba.

Kompletní čtená audio verze knihy Počátek je rozdělena do podkapitol, které mají cca 10-15 minut, což je praktické pro poslouchání na cestách či jako doprovod při různých činnostech. Nedovolí vám to se ztratit, a pokud vám část vyprávění uteče, pak snadno najdete, kde jste skončili.

K provedení audioknihy toho tedy nelze mnoho vytknout. Bohužel, slabší stránku, kterou čeští tvůrci ovlivnit nemohli, je děj. Dan Brown čtenáře jako tradičně seznamuje s mnoha uměleckými díly, tentokrát hlavně z oblasti současného umění. Je otázka, zda to příliš velké až matoucí množství děl do knihy zahrnul kvůli nadšení z nové oblasti umění, kterou dosud nevyužil, nebo je touto oblastí autor natolik uchvácen, že nemohl jinak. Děj samotný je hodně podobný ději Šifry mistra Leonarda, tedy alespoň základní osnova. Nedokázal však napodobit její akci a náboj. Počátek je nejslabší z předchozích Brownových děl, ale zase s revolučními myšlenkami, které ovšem nedokázal naplno rozvést.

 

Počátek
Dan Brown
Interpret: Martin Sláma
Vydavatelství: Tympanum
Rok: 2018
Cena: 299 Kč

Recenze byla přejata z blogu Petry Madelíčkové

D. BrownTympanumM. SlámaAudioknihaAudioknihyLiteratura
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Azzarello - Eduardo Risso, 100 nábojů: 12 - Špinavci

Wed, 09/19/2018 - 00:02

Předposlední díl střílecí rubačky se zamotaným příběhem je jako vystřižená předposlední pětina z filmu. Přesně tak na mě Špinavci působili. Dvanáctá kniha série je přesně ta část, kdy se hlavní hrdina připravuje na bossfight. Kdy Kevin natahuje lano z domu k domku na stromě, kdy Wade hledá po domě své slepé spolubydlící všechny dostupné zbraně. Jednoduše řečeno, je to předehra.
Že se nedá Trustu věřit (jaká to ironie) zjistily vlivné rody již dávno, nyní jim však teprve naplno dochází, jak moc jim tenhle hráč, co měl stát opodál a hlídat, tvrdě zpřeházel figurky na stole a sám se ustavil do role šampiona, z níž jej teď nikdo nedokáže sesadit. A on sám nemá v úmyslu nechat na hřišti jakoukoliv možnou konkurenci.
Tak se stalo, že započala systematická likvidace hlav důležitých rodů, včetně kompletního vymazávání jejich příbuzných. Pistole s tlumiči, čistá práce, ale neméně brutální. Taková hrozba nutí rody uzavírat křehká, a dříve jen těžko představitelná spojenectví. Taková, v nichž si nikdo nepodá ruce, protože budou obtěžkány všemožným arzenálem. Například spojení svazkem Megan Dietrichové s rodem Mediciů. Takové dohody však nejsou přijímány zcela bez námitek, nejen okolím, ale zasévají i vnitřní sváry mezi Augusta a Benita (otce se synem). Těžko říct, jak tento zoufalý krok ovlivní zakončení, možná ještě více destabilizuje situaci a urychlí pád.
Špinavci jsou rychlovka, kterou hravě přelousknete během hodinky. Čtou se svižně, kresba trefně doplňuje vyprávění a svou jednoduchostí ideálně sedne k napjatému příbehu. Silné stínování a již tradiční přehnané grimasy, k tomu navíc často se měnící paleta, pracující ale vždy jen s minimem odstínů  na danou příběhovou linii. Kvalita je srovnatelná s předchozími díly, nenalezneme hluchá místa. Nečekejte žádné výrazné zvraty, jako tomu bylo u Začátku konce, jedná se spíše o mírné zvolnění před finálním sprintem v cílové rovince. Ve vzduchu je napětí, začíná se vařit výbušná směs, a všichni jen čekají, kdy to bouchne. Všichni hráči se jen tak zlehka oťukávají, sem tam při tom někdo umře, ale to je holt riziko uvedené v pravidlech. Tyto politováníhodné události jsou totiž jen drobnostmi, semifinálem směřujícímu ke grandióznímu zakončení. Protože toto je teprve ten pravý začátek konce.
Škoda jen, že dvanáctý díl vyšel tak dlouho po předchozím, protože po dvou letech jsem se do spletitého příbehu dostával velice těžce.
 

100 nábojů: 12 - Špinavci
Brian Azzarello, Eduardo Risso
Nakladatel: BB Art
Překlad: Petr Zenkl
Korektura: Mirka Jarotková
Redakce: Jiří Pavlovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 128
Rozměr: 171 x 258
Provedení: paperback
Cena: 399 Kč

KomiksBB artE. RissoB. Azzarello100 nábojůP. Zenkl
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: H. P. Lovecraft - E. Kriek, Z neznámého světa a další příběhy

Tue, 09/18/2018 - 08:46

Hnus, sliz, hrůza, hlubiny, neznámo, děs a šílenství… asi víte, o čem mluvím, že? Temní bohové s chapadly jsou zase tady a chystají se vám ukrást klidný spánek!

Má vůbec smysl psát tady něco o Lovecraftovi? Mistr „kosmického hororu“ se od své renesance drží mysli čtenáře jak přítulná chobotnice a nechce se pustit. Nutno dodat, že ani čtenář nechce, aby ho pustil, naopak si ho hezky hýčká a ještě si nadmíru užívá hrůzu, o které mu Lovecraft šeptá do ucha. Ono je totiž na ani dodnes zcela neprobádaných mořských hlubinách stále něco nesmírně fascinujícího a ze své přirozenosti pro člověka děsivého. To, že se v tajemných koutech oceánů skrývá něco gigantického, co vám chce vnutit svou vůli, vlastně skoro není překvapivé. Jen si vzpomeňte, jaké pocity prožíváte, když na dovolené u moře plavete příliš daleko od břehu a najednou si uvědomíte tu propast pod sebou. A co by se v ní mohlo skrývat. Lovecraft tenhle živočišný, základní strach dokázal dokonale využít. Možná proto, že ho sám perfektně znal.

Možná ho zná i holandský kreslíř Erik Kriek, protože si jednoho dne řekl: „Co kdybych zkusil nakreslit něco, co nakreslit vlastně nejde?“ a pustil se do Lovecrafta. A my dneska v rukou držíme krásně vyvedenou knížku s vazbou, na kterou budete chtít sahat pořád dokola a s úžasnou obálkou, která skrývá noční můry. Víme, že když se na nepojmenované ukáže prstem, dost často to ztrácí část své děsivosti (vzpomeňte na Vetřelce, kterého se bojíte, dokud jenom cvaká po lodi, ale jakmile jsou na něm v dalších dílech detailní záběry, už se jenom smějete). Takže je na místě ptát se – jak dopadl Lovecraft?

Komiksová sbírka obsahuje povídky Vyděděnec, Barva z kosmu, Dagon, Z neznámého světa a Stín nad Innsmouthem. Rovnou vám můžu říct, že ani jeden z těch kusů není slabší. Jasně, Stín nad Innsmouthem je prostě epos, grandiózní finále, ke kterému kniha celou dobu spěla. Ale třeba takový párstránkový Dagon? Úžasná věc. Nebo Vyděděnec se svižnou a řemeslně výborně zvládnutou pointou? Perfektní. A to by se vlastně dalo říct o všech příbězích, které jsou vybrané vskutku pečlivou rukou.

Erik Kriek zkrátka umí. Hlavní roli v jeho kresbě hraje světlo a stín, respektive spíš jen ten stín, který si občas žije vlastním životem a budete-li ho pozorně sledovat, objevíte velmi zajímavé věci. Okénka hýří detaily, ale nic není přeplněné, všechno se výborně doplňuje a vytváří tu správnou kombinaci rozteklosti, slizkého vlnění, pokroucenosti, špičatosti, a když je třeba – gigantičnosti. A když už jsme u těch detailů, při čtení sledujte oko u čísla stránek; zjistíte, že se nervózně rozhlíží kolem.

Kriek si z Lovecrafta vybral to nejlepší. Ubral, kde bylo potřeba, a přidal, kde se to hodilo. Vše s největší úctou k mistrovi, samozřejmě. Hned u prvního příběhu poznáte, že svému řemeslu skutečně rozumí. Citlivě pracuje s vypravěčskou perspektivou tak, že krok za krokem vybuduje napětí, jen aby vám v závěrečném okénku vybouchlo do tváře. Všimli jste si, že Lovecraftovi vypravěči bývají spíš anonymními postavami bez hlubší psychologie? Kriek si toho všiml také, a tak se i kresba soustředí na to, co se děje kolem. Strach jako entita, strach z něčeho enormního a nepoznatelného, neviděného a neustále přítomného, to je střed zájmu Lovecraftových příběhů a Kriekova komiksu.

Nemá smysl dál kolem toho kroužit, Lovecraftova hrůza v rukou Erika Krieka ožila. A to tím nejlepším možným způsobem. Pokud si tedy chcete do paměti vrýt podobu rybích lidí a ráchat se v příjemně nepříjemném jezírku hrůzy, neváhejte a přijměte pozvání do neznámého světa.

H. P. Lovecraft - Erik Kriek, Z neznámého světa a další příběhy
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková
Stran: 120
Cena: 298 Kč
 

KomiksH. P. LovecraftE. KriekArgoArgokomiksVeronika ter Harmsel Havlíková
Categories: Vector Graphic

Vychází nový díl komiksu James Bond 007 s tajuplným podtitulem Hammerhead.

Mon, 09/17/2018 - 20:12

Na začátku září vychází u nakladatelství Comics Centrum v pořadí již třetí díl série o legendárním agentovi s povolením zabíjet s názvem „James Bond 3: Hammerhead“. Tentokrát nepůjde o nic menšího než o osud celé Británie.

Šarmantní britský špión se v novém příběhu nakladatelství Dynamite Entertainment pouští do řešení zapeklitého případu. V průběhu vyšetřování bude muset čelit nejen útokům nepřátel Británie, ale také, a to především, nástrahám půvabů atraktivní dědičky zbrojního impéria

Ani ty ho však nesmí odradit od snahy odhalit identitu a dopadnout padoucha se záhadnou přezdívkou Kraken, který má v plánu zmocnit se britského nukleárního arzenálu a také supermoderní zbraně jménem Hammerhead. Po prvních dvou dílech série s podtituly Vargr a Fantom, které u Comics Centra prozatím vyšly a jejichž scénář měl na svědomí Warren Ellis, dochází u třetího dílu ke změně. Pera se tentokrát chopil Andy Diggle (Bažináč, Parchanti, Daredevil) a kresbu si vzal na starost Luca Casalanguida (Skorpio). Komiks vychází u Comics Centra 5. září 2018 a čtenáři mají možnost si jej v nakladatelském e-shopu zakoupit s výraznou slevou.

Ohlasy na komiks „James Bond 3: Hammerhead“:
„Napínavé a půvabné. Andy je asi můj nejoblíbenější autor špionážních scénářů napříč celou západní komiksovou kulturou, takže příběh je za mě perfektní. A Luca tomu všemu dodává překrásnou moderně noirovou náladu.“
Kieron Gillen
„Jako bych se díval na ty nejlepší z filmových bondovek. Paráda!“
Bryan Hitch

O sérii James Bond 007:
Komiksová série o Jamesi Bondovi vychází u nakladatelství Dynamite Entertainment od roku 2015, kdy se jim podařilo získat licenci od společnosti Ian Flemming Publications. Série nově napsaných příběhů slavného agenta se odehrává v současnosti. Autory první a druhé minisérie (u nás s podtituly Vargr a Fantom) je známý spisovatel a scénárista Warren Ellis, další pak přebírá spisovatel Benjamin Percy.

„James Bond 3: Hammerhead“
Autoři: Andy Diggle, Luca Casalanguida
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem s parciálním lakem, 144 barevných stran
U nakladatele od 5. 9. 2018 do 19. 9. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč, běžná cena 599 Kč
Kniha vychází 5. 9. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+

KomiksJames BondComics CentrumComicscentrumA. Diggle
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sara Raaschová, Mráz nebo noc

Mon, 09/17/2018 - 08:46

V Primorii se schyluje k finální bitvě. Angra a jeho magie Rozkladu hrozí vše utopit v nenávisti, zmaru a tupé poslušnosti. Zimní královna Meira se tak vydává vykonat to, co je potřeba, aby byl Angra poražen a svět byl zase v pořádku, očištěn a zbaven magie, která tady v lidech probouzí jen to nejhorší.

Mráz nebo noc je závěrečný díl debutové trilogie autorky Sary Raaschové. Přímo navazuje na předchozí díly Sníh nebo popel a Led nebo oheň, ve kterých představila osm království, kde králové a královny vládnou zdrojovou magií, která ovšem svádí k boji o moc. A neohroženou bojovnici Meiru, která se nedá zlákat příslibem snadných řešení.

Na konci předchozího dílu Meira odešla s jedním z představitelů Řádu očištěných. A nyní stojí před úkolem, z něhož jí běhá mráz po zádech a útroby se pokrývají jinovatkou. Musí od Angry získat klíče k propasti magie a projít tajemným labyrintem, kde na ni čekají zkoušky, které mají prověřit její odvahu a čistotu srdce. Jedině tak může zničit veškerou magii jednou provždy a s ní i Rozklad, který se jako bouřlivá lavina šíří jednotlivými zeměmi. Naštestí na to není sama, po boku vládkyně ledového království neochvějně stojí její přítel z dětství Mather, letní královna Ceridwen a řada dalších. Jedna sněhová vločka totiž neznamená nic, ale tisíce dokáží vyvolat pořádnou sněhovou bouři.

Je znát, že autorka je s každým dílem vypsanější. Chyby a nesrovnalosti, které provázely první díl, se přetvořily v poměrně povedenou stavbu děje. Meira už se nechová nelogicky (nebo to aspoň tak nebije do očí)  z  prostoduché hrdinky se zrodila sebevědomá vůdkyně, která konečně ví, co dělá. Nic proti předchozím pochybám a váhavosti, ale hrdinka s jasným názorem na věc je příjemná změna.

Navíc Sara Raaschová konečně pochopila, že pro dobrou akční scénu je třeba postavy a situaci trochu připravit, nechat čtenáře chvíli v napětí a pokud se to natáhne na víc jak dvě věty, vůbec ničemu to nevadí. Na druhou stranu se rozhodla využít poslední šance smést čtenáře naprostou emoční smrští. Postavy konečně přestanou cupitat okolo a s vervou se vrhnou navzájem do náruče. A rovnou s vášní a dojemností velké životní lásky, před kterou i smrt uroní slzu a jde se ohánět kosou někam jinam. Velké emoce vyvolává i oddané přátelství, touha po odpuštění či tíha provinění, které postavy provází celou knihou.

Angra je naproti tomu symbolem všeho špatného, k čemu lidé mají sklony. Nenávistný, manipulativní, užírající se chamtivostí a snahou být neomezeným pánem. Se svou neutuchající touhou po moci a bohatství je tak typickým záporákem, i když většinu času je skryt někde v pozadí jako nejasná hrozba. Autorka však chce ukázat, že magie a neomezené prostředky nejsou to pravé štěstí a vlastně ani žádná velká zábava. Snaží se naznačit, že lidé jsou dokonalí takoví, jací jsou, a že to nejlepší v nich nemá nic společného s kouzly.

Finále se ovšem povedlo. Závěrečný boj je napínavý a patřičně okořeněný dostatkem vypjatých scén a krvavých momentů. A do poslední chvíle vlastně nevíte, kdo z těch peripetií vyvázne a kdo podlehne Angrově zuřivé touze zničit všechno a všechny.

Mráz nebo noc je rozhodně nejlepší a nejvyzrálejší knihou celé trilogie. I tak ale pořád zůstává četbou, která si přes všechna zlepšení a pokroky udržuje jistou dávku naivity. Osloví tak hlavně čtenáře mladší věkové kategorie, kteří pohádkovost a přímočarost příběhu pravděpodobně ocení více než náročnější četbou zformovaní fantasy nadšenci.

Mráz nebo noc
Sara Raaschová

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Původní název: Frost like Night
Rok původního vydání: 2016
Překladatel: Zdeněk Uherčík
Počet stran: 327
Cena: 329 Kč

S. RaaschováAlbatrosCooBooLiteraturaRecenzeZ. Uherčík
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA: CONiáš 2018

Sun, 09/16/2018 - 00:02

Hrdinové ještě nevymřeli

Rok s rokem se sešel a Městská knihovna v Praze zve na další ročník jednodenního conu CONiáše. Nemusíte se bát dorazit – budete totiž pod ochranou hrdinů, protože právě hrdinství je téma, které celý program spojuje.

Možná se ptáte, kdo jsou to ti hrdinové. Jsou to lidé, kteří se nebojí postavit proti přesile? Nebo lidé, kteří se nebojí nosit rudé slipy přes kalhoty a tvrdit, že to je „Super“? Lidé, kteří se nebojí říct nahlas svůj názor? Nebo bojovníci, kteří zachraňují svět bez ohledu na to, kolik lidí u toho umře? Jak má správný hrdina vypadat? A jak se má chovat? A jací hrdinové jsou nejlepší? A co dělat s internetovými hrdiny?
Ptát bychom se mohli ještě dlouho. Faktem zůstává, že bez hrdinů by nebyla hrdinská fantasy. A vlastně ani žádné jiné příběhy. A bez hrdinů by nebyl ani dvanáctý ročník CONiáše, který na otázky položené výše bude hledat odpovědi.

Tisíc slonů a mnozí efektové

Protože je CONiáš jednodenní a má jednu programovou linii, dáváme si na ní opravdu záležet. Letos tu máme proto jednu novinku – rozhodli jsme se rezignovat na hodinové přednášky, běžné na jiných conech. Řečníci budou mít v drtivé většině případů dvacet minut, aby řekli vše podstatné. Je jasné, že to budou mít náročnější na přípravu – ale o to větší divácký zážitek by to měl být.
Na koho se těšit? Na začínající, ale fakt dobré spisovatele: Alžběta Bílková vyhrála soutěž Fragmentu s knihou „Z Kouře a kamene“. Zuzana Hartmannová zase miluje rohaté potvory. Velká naděje české fantastiky Kristýna Sněgoňová vysvětlí, proč mají rusalky rády krev…  Na pódiu ale budou i autoři již zkušení: Martin Sládek, Pavel Bareš, Pavel Renčín. A jiní se zase ponoří do historie (Tomáš Bandžuch), mytologie (Lucie Lukačovičová, Františka Vrbenská, Jan Kravčík) nebo současnosti (Tomáš Pipota nebo Jiří Hiemer).
A k tomu ještě další pecky. Karel Doležal má připravenou další přednášku ve stylu „Desetkrát něco“, které vždy patří k vrcholům všech akcí, kde přednáší. Nebudou chybět filmové ukázky s nejlepšími hrdiny, seznámíme vás se skutečnými hrdiny, kteří riskují životy v nebezpečných oblastech, a nebudou chybět ani křty, vyhlášení výsledků soutěží a další slavnostní program.
Krom toho letos nebude chybět zahraniční host. Ze slunného Chorvatska přijede Ana-Marija Posavec. Nejspíš ji neznáte, ale ve své domovině patří k předním fantasy spisovatelkám a v průběhu podzimu jí vyjde první kniha v češtině. Young adult příběh s prvky fantastiky o hlavním hrdinovi Vincentovi se totiž odehrává přímo v Praze!

 


Víc, než stihne jeden zažít

Kromě programu vás čeká i hromada dalších věcí. Na místě budou tradičně prodejní stánky, takže můžete pořídit vánoční dárky s velkým předstihem a bez vánočních stresů.
Budeme mít tradiční fantastickou výměnu knih – vyměňovat se bude kus za kus, a vy můžete dát starým knihám novou šanci (a nemusíte je házet do kontejneru). V předsálí budou deskovky v nepřeberném množství, a rozhodně si nenechte ujít RetroHernu, která vás přenese do dob dávno minulých, kdy hry neměly úchvatnou grafiku, ale o to úchvatnější hratelnost a příběhy.
Protože jsme knihovna, bude na místě i čítárna – a samozřejmě hromady a hromady knih. Protože knihy jsou prostě nejlepší.
Chcete památeční placku? Stačí si projet náš kvíz a zjistit tajné heslo, díky kterému ji získáte:
http://web2.mlp.cz/lisu/index.php/612853?lang=cs
Chcete naprosto originální placku? Na nějakou dobu k plackovači řetězem přivážeme skvělé výtvarníky, kteří vám vytvoří obrázek na přání (Roland Havran, Kocour Gadr a další). Samozřejmostí je dostupné občerstvení, příjemné prostředí knihovny a nějaké to další překvapení. Chybět nebudou ani bohaté materiály a kniha pro každého příchozího – tentokrát díky laskavosti nakladatelství Gorgona.
Dvanáctý CONiáš rozhodně nebude dvanáctý do tuctu!

Jak k nám?
A teď to nejdůležitější.
CONiáš se odehraje v sobotu 22. 9. 2018 od deseti hodin (knihovnu otevřeme už v 9.30). Přesná adresa je Mariánské náměstí 1, Praha 1 – hned u metra, hned u autobusu, kousek od tramvaje a trochu dál od vlaku, ale pořád v dosahu pěškobusu, pokud jste zdaleka a nechcete utrácet za lístky.
Kdo má platný čtenářský průkaz Městské knihovny v Praze, má vstup na CONiáše zadarmo. Pro ostatní je pak vstupné v ceně nové průkazky – 80 korun. Ale průkazka nám udělá radost. Čtenáři mimopražských knihoven pak dostanou drobný dárek jako bonus.
Letos je možnost pořídit si i VIP vstupné, stojí 400,- a jeho součástí budou bohaté materiály, limitované edice artefaktů, možnost svým hlasem ovlivnit dalšího CONiáše a vstupenka na film Predátor Evoluce ve 3D, který program CONiáše uzavírá. Jen pro dvanáct nejrychlejších!
Více informací najdete na www.mlp.cz/conias
Ještě více informací na www.facebook.com/Conias.knihovna


 

PozvánkaConiášAkce
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR s Danielem Grisem

Fri, 09/14/2018 - 10:14

Před pár dny jsme na Sardenu vydali recenzi drsné noirové krimi Říkají mi Lars. Již v recenzi jsem zmiňovala, že tento žánr striktně vzato na náš web nepatří, ale akci, drsnost i humor obsahují mnohé fantasy i sci-fi knihy, žánry se prolínají, a tak rádi a často odbíháme na návštěvu i k sousedům. Nemohli jsme si nevšimnout, že kolem autora této prvotiny se vznáší aura jisté tajemnosti, a rozhodli jsme se tedy pro vás trochu zapátrat a Daniela Grise vyzpovídat. Co z toho vzešlo a jestli pro vás budou jeho odpovědi uspokojivé, to už musíte posoudit sami.

1. Kdo je Daniel Gris? Vynořil jste se odnikud, což není až tak neobvyklé, a mnoho autorů nepíše povídky, nepublikuje nikde nic a rovnou vydá román. Když si ale člověk přečte váš autorský medailon, vystřelí mu obočí do nebeských výšin.
Nerozumím tomu. Co je v nepořádku s mým medailonem? Jsem obyčejný chlapík z Prahy, dvě ruce, dvě nohy, jeden penis, jedna hlava. Pocházím z úplné rodiny, a i když to se mnou rodiče často neměli jednoduché, nakonec ze mě, myslím, vyrostl celkem vyrovnaný člověk. Máma byla ošetřovatelka se specializací, něco jako jsou dnes zdravotní klauni, jen ona se starala o smutné pány, masírovala je, hladila a tak… Táta byl drobný živnostník, myslím, že cukrář. Ačkoli, toho jsem při práci moc neviděl… Vždycky, když vytáhl ty své zkumavky a misky, a řekl, že jde vařit dobroty, máma nás děti vyhnala na dvorek za maringotkou…

2. Zjevně nepíšete proto, abyste si vydělal na koktejly v Karibiku… Čím si na ně vyděláváte?
Dělám marketingové poradenství pro jednu nejmenovanou politickou stranu, ale Tomio mi zakázal o tom mluvit, takže…

3. Co vůbec bylo pro chlapa vašeho formátu prvotním impulzem k psaní a proč zrovna drsná krimi? (hm, fakt je ten, že červená knihovna nebo pohádky pro děti by vám asi tak dobře nešly, nebo ano?)
Popravdě, já už dřív psal, i když zatím jen tak do šuplíku, a o drsnou krimi nešlo. Bylo to ještě v době, kdy jsem učil na gymnáziu. Mimochodem krásná doba… Tehdy jsem měl společný kabinet s Míšou Vieweghem, možná ho znáte, taky se později vrhl na knížky. Ale pak jsem jednou ráno našel svůj stůl v kabinetu vypáčený, ztratily se mi tenkrát nějaké rozpracované rukopisy, Báječná léta pro kočku například, a další… Ovšem to mohl udělat kdokoli, nerad bych někoho bez důkazů obvinil, takže jsem to tehdy nechal plavat… Samozřejmě mi to ale na nějakou dobu vzalo chuť do psaní a začal jsem zase až nedávno, po návratu z vězení.

4. Z vězení? Předpokládám, že jste se tam dostal jen kvůli politické objednávce nebo něco takového. Tak bezúhonný člověk jako vy určitě nemohl páchat žádná zvěrstva.
Žádná politická objednávka, žádná zvěrstva, jen nějaký menší problém se psem. Na letišti. Nějak se mu nelíbil můj kufr a pak se to trochu zvrtlo…

5. Praha je „oficiálně“ přiznaná jako místo, kde se odehrává Larsův příběh, ale zároveň není uvnitř knihy jediná zmínka, která by to potvrzovala. Byl to z vaší strany záměr? Má to nějaký hlubší důvod? Prostě to tak vyšlo?
Larsův příběh je přenositelný kamkoli si budete přát. Až někomu dojde, že je ta kniha naprosto vhodná ke zfilmování, bude mít scénárista usnadněnou práci. Místa, jména osob, to všechno je univerzální. Vnadné femme fatale i zazobaní dýchaviční seladoni žijí na celém světě, stejně jako různé tragikomické postavičky, které se pachtí za svým denním chlebem nebo denní dávkou. Z mé strany tedy čirý kalkul, jak jinak.

6. Říká se, že v každé hlavní postavě je nějakou měrou zakuklen autor a u Larse se to přímo nabízí. Jak moc je s vámi Lars spřízněn? Jak moc je Lars Danielem? Nebo obráceně?
Tuhle otázku dostávám často, tedy můžu citovat nacvičenou odpověď. Lars je něco jako můj ušlápnutější brácha, který se mi snaží vyrovnat, což se mu samozřejmě nikdy nepodaří. Ale mám toho chlapa rád. A myslím, že nejsem sám. Podle ohlasů na knihu už z Larse musela do prádla hezká řádka dámských kalhotek a nejedny trenýrky těch citlivějších kluků. Takže ano, jisté průsečíky Larse a jeho autora existují.

7. Máte se svým hlavním hrdinou ještě další plány? S ohledem na infarktový konec vaší první knihy nahlas doufám, že ano. A dál? Nebo přijdou jiní?
S nakladatelem jsme domluveni, že pokud mu první díl Larse vydělá na kabriolet a smečku štětek, začnu pracovat na pokračování. On tedy mluvil o školném pro děti, ale všichni přece umíme číst mezi řádky. Jestli tedy bude první díl úspěšný, o čemž  není třeba pochybovat, přijde vám Lars dveře rozkopnout znovu.

8. Co děláte, když zrovna nepíšete? 
Když nepíšu, tak si obvykle uděláme s přítelkyní hezký večer. Zajdu pro ni do sklepa a pak koukáme třeba na nějaký film podle Rosamunde Pilcher… Prostě romantika.

9. A prostě se nemůžu nezeptat, ať třeba shořím v pekle… Znáte se s Frantou Kotletou?
Osobně se neznáme, ale viděli jsme se na několika swingers párty. Možná jsme přišli i do lehčího kontaktu, ale tím si nejsem jistý, ona je tam někdy dost tma, zvlášť v místnostech, kde dochází k pikantnějším věcem…

10. No nic, pravděpodobnosti byla malá, ale i ve sportce člověk sem tam vyhraje. Nesmíte se zlobit, že se ptám, my fantazáci jsme jak malé děti (zvědaví i neukáznění) a ke všemu se skoro všichni dohromady a napříč známe, to je pak těžké udržet spekulace na uzdě. Samozřejmě tím vůbec nic nenaznačuju, to jen, že zjevně znáte lidi, kteří zase znají (a velmi dobře) jeho… Jemu dost dlouho trvalo, než si troufl vyjít na veřejnost po všech těch prožitých traumatech z minulosti. Jak to máte vy? Chystáte se zůstat v ústraní a užívat si svoje inkognito, nebo se můžeme alespoň výhledově těšit na nějakou autogramiádu, besedu, autorské čtení, co já vím?
S nakladatelem přemýšlíme o autogramiádě, ovšem taková akce musí být úměrná egu a významu Daniela Grise, tudíž musí proběhnout v odpovídající formě. Bude třeba sehnat např. větší počet nadprůměrně rostlých hostesek… Zájemkyně se mohou hlásit na adrese daniel.gris@post.cz nebo tomas.nemec@mysterypress.cz. Předem upozorňuji, že na žádosti bez fotografie či s fotografií v oblečení nebude vůbec reagováno.

 

Daniel Gris se narodil nám neznámo  kdy, přibližně v minulém století. Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný. Na jeho výchově se poté podílelo několik oficiálních i pololegálních institucí. V části z nich se učil zákonům, ve zbytku o tom, jak zákony obcházet. Daniel Gris si postupně pořídil několik manželek různých národností a tvarů, je předpokládaným otcem prozatím nezjištěného počtu potomků. Má rád hezká auta a rychlé ženy, absint a atmosféru zakouřených barů. V životě vystřídal devatero řemesel, a jelikož se smířil s bídou, nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatele.

rozhovorLidéInterview. D. GrispublicistikaMystery Press
Categories: Vector Graphic

Baltimore 3: Tajemný poutník

Thu, 09/13/2018 - 00:00

Tajemný poutník Baltimore
aneb
Hororové miniatury s příchutí beznaděje

Na začátku září vychází u nakladatelství Comics Centrum třetí díl komiksové série Mikea Mignoly Baltimore 3: Tajemný poutník.

Zatímco první dva díly série s podtituly Morové lodě a Prokleté zvony tvořily ucelený příběh sledující z větší části putování válečného veterána a lovce upírů lorda Baltimora za svým úhlavním nepřítelem Haigusem, třetí díl nabídne čtenářům několik kratších povídek, dokreslujících detaily a kontury temného baltimorovského světa.
Autoři scénáře, Mike Mignola a Christopher Golden, však hlavního hrdinu neopouštějí. Namísto pátrání po zlém upírovi se ale tentokrát spíše soustředí na epizody ze života prostých lidí, které potkává, a jež poznamenala válka a řádění temných nadpřirozených bytostí.
V souladu s vyzněním předchozích dílů čeká čtenáře i ve třetí části temná atmosféra plná víceméně krvavých hororů, lidských tragédií či v lepším případě happy endů s hořkou příchutí, to vše svou kresbou podpořil již tradičně Ben Steinbeck, zatímco barvy autoři opět svěřili  Daveu Stewartovi.

Komiks vychází u Comics Centra 5. září 2018 a čtenáři mají možnost si jej v nakladatelském e-shopu zakoupit s výraznou slevou.

Ohlasy na komiks Baltimore 3: Tajemný poutník:
„Podmanivý a drsný apokalyptický příběh z konce první světové války.“
Bloody Disgusting
„Tento horor plný násilí a krve, jenž společně vytvořili Mignola s Goldenem, je jen dalším dokladem toho, jak přínosná je jejich vzájemná spolupráce.“
Geeks of Doom

Anotace:
Na cestě za svou pomstou Lord Baltimore potkává pološíleného vědce, který se pokouší vyléčit vampirismus a stvoří ještě děsivější zrůdy. Zatímco náš hrdina nepřestává pátrat po zjizveném upírovi, jemuž dává vinu za veškeré zlo světa, jeho pronásledovatel – ďábelský inkvizitor – odhaluje svou temnou minulost.

O sérii Baltimore:
Baltimore je hororová komiksová série z pera Mike Mignoly, tvůrce Hellboye, a Christophera Goldena. Původně vyšel příběh lorda Baltimora roku 2007 v podobě ilustrovaného románu pod názvem Baltimore, or, The Steadfast Tin Soldier and the Vampire (Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr, v ČR 2011). V komiksové podobě začal příběh vycházet roku 2010 u amerického nakladatelství Dark Horse.

Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy
Autoři: Mike Mignola, Christopher Golden, Ben Stenbeck
Z anglického originálu „Baltimore: A Passing Stranger
and Other Stories“ přeložil Jan Kantůrek, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s lesklým přebalem, 160 barevných stran
U nakladatele od 5. 9. 2018 do 19. 9. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč, běžná cena 599 Kč
Kniha vychází 5. 9. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+


COMICS CENTRUM vzniklo v roce 2003. Zakladatelé nakladatelství získali své zkušenosti s komiksem již v roce 1993 prací na magazínu Comics Arena. Ve své produkci se Comics Centrum zaměřuje na komiksové příběhy určené především dospělým čtenářům, na díla zajímavá po scenáristické i grafické stránce. Nakladatelství vydává romány v obrazech, jako je například Tomb Raider Archivy, Ragemoor, Drsná škola, Goon, Vrána, Hellboy Universum, Sin City, Želvy Ninja, 300 – Bitva u Thermopyl nebo Conan. V roce 2007 Comics Centrum vydalo v České republice historicky první knihu o dějinách světového komiksu. Pro české vydání nakreslil speciální obálku Bryan Talbot. V roce 2012 Comics Centrum přivítalo v Praze Jamese O´Barra, výtvarníka a autora kultovního komiksu Vrána, který zde prvně pohovořil o své práci, komiksech, o Vráně a její zfilmované verzi. Vydání restaurovaného komiksu Drsná škola z roku 2013 bylo natolik úspěšné, že si restaurovaná data vyžádali i ve vydavatelství Dark Horse v USA. Od roku 2014 začalo Comics Centrum vydávat speciální velkoformátové sbírky komiksů tzv. „Kolosální knihy“. Doposud takto vyšly knihy: „Kurva velký Sin City“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha první“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha druhá“, „Kolosální Conan“, Arkwright Integral, „Witchblade“ a „Darkness“. S velkým ohlasem se setkala série „Myší hlídka“ a RPG „Myší hlídka: Hra na hrdiny“.
www.comicscentrum.cz

 

KomiksM. MignolaBaltimoreComics Centrum
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Ray Bradbury, Temný karneval

Wed, 09/12/2018 - 00:00

Termín „weird fiction“ se v českých vodách nikdy moc neuchytil. Bodejť, taky je to stará americká škola, které u nás říkáme prostě fantastická povídka a máme na mysli třeba i Balzaca nebo Maupassanta. Ale Bradbury navazuje hlavně na Poea nebo Lovecrafta. A to už jsme doma.

Horor? Thriller? Duchařina? Parodie? Komedie? Všechno dohromady. Však jsme taky na karnevalu! A nutno dodat, že někdy zatraceně temném, protože z některých povídek vás bude seriózně mrazit. Ve sbírce je jich celkem 25 a jak už se tak u povídek stává, některé jsou lepší než jiné. Asi nemá smysl zastírat, že pár kusů do druhého dne zapomenete a u některých názvů v obsahu budete několik minut prodlévat, než si vzpomenete, co že za povídku se za nimi skrývá. A pak jsou tu ty ostatní. Ty, jejichž stránky vám budou v hlavě šustit ještě hodně dlouho.

Tak třeba taková Skleněná nádoba. Podivně zdeformované orgány plovoucí v masivních sklenicích asi nejednoho z nás dokážou vyvést z rovnováhy, a co teprve když jsou tak fascinující jako v Bradburyho představivosti. Nebo Vítr, který je najednou něčím víc než jen rozmarem počasí, něčím s vlastními záměry – a věřte mi, ty nejsou vůbec pěkné. A Další v řadě, poslední a nejspíš nejdelší povídka sbírky? Napětí, které se tady stupňuje až k nevydržení, vás přiková k židli a nepustí, dokud nedočtete až k ediční poznámce. Nejspíš nezapomenete ani na svéráznou rodinku, na kterou jsou i Addamsovi krátcí. Rodinná sešlost, Cestovatelka a Strýček Einar jsou takovou trošku bizarní hororovou oddechovkou.

Co však Bradbury umí až k slzám dokonale, to jsou popisy plné živoucích metafor. Najednou se přistihnete, že spíš než čtení samotné vám z něj zůstává… pocit. A tím se také zásadně liší od těch tradičních fantastických povídek, na které jsme zvyklí z hodin literatury. Ano, jsou tu duchové, mrtví, takové ty rádoby laciné hororové „triky“ a to vše v té nejlepší návaznosti na klasiku – ale! Ray Bradbury je neuvěřitelně citlivý a vnímavý autor, který to, co vidí a co jeho představivost překreslí měkkými tahy imaginace, dokáže vtisknout papíru s překvapivou něhou a nápaditostí. Z povídky Nádrž vám patrně v mysli zůstane obraz, vůbec ne nepodobný del Torovu čerstvému snímku Tvář vody. A Emisar začíná odstavcem, který si patrně budete muset přečíst několikrát za sebou:

Martin věděl, že už je zase podzim, protože Pes s sebou nosil domů vítr a mrazíky a vůni jablek měknoucích pod stromy. V černých spirálách chlupů přinášel Pes celík zlatobýl, prach pozdního léta, slupky žaludů, veverčí chloupky, peří červenek, které už odletěly, piliny čerstvě nařezaného dříví a sežehnuté listí spadané z rudě planoucích javorů. Pes vyskakoval. Pršky jemňoučkých kapradin, ostružinových úponků a ostré trávy zavířily po posteli, odkud volal Martin. Nebylo pochyb, nebylo už vůbec pochyb, tohle neuvěřitelné zvíře je Říjen!

Jestli na vás z úryvku prudce a přitom sladce nedýchl podzim, utíkejte otevřít okno a vpuste si do domu ranní mlhu!

Z téhle sbírky povídek se o Bradburym dozvíte mnohem víc, než byste řekli. Každá povídka je totiž uvozena kratičkým komentářem autora o okolnostech vzniku toho kterého kusu a mnohdy je to skutečně pozoruhodné čtení! Osvětlí vám mnoho z toho, jak Bradbury psal a co všechno ho dokázalo inspirovat. Kromě toho je připojeno datum vzniku, které se většinou pohybuje okolo doby druhé světové války. Povídky, které budete číst, jsou vůbec první, které Bradbury kdy vydal.

Temný karneval je vskutku příhodný název. Sbírka je živým rejem povídek, z nichž každá má jinak barevnou a jinak ozdobenou masku. A co se skrývá pod nimi? Nu, na to už musí čtenář přijít sám. Některé prokoukne před koncem, některé mu zůstanou zahalené ještě dlouho po dočtení. A některé možná neodhalí vůbec. A rada na závěr? Čtěte pomalu. Tenhle karneval si totiž chcete pořádně vychutnat a pospíchat se v tomhle případě nevyplácí.


Ray Bradbury, Temný karneval
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 337
Překlad: Petr Caha, Jarmila Emmerová, Jiří Hanuš, Josef Hořejší, Tomáš Korbař, Stanislava Menšíková, Vojtěch Pala
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyR. BradburyPlus
Categories: Vector Graphic

Pages