Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 33 min 7 sec ago

SOUTĚŽ o Hladovou smečku

Fri, 05/25/2018 - 13:37

DVĚ SMEČKY ZNEPŘÁTELENÝCH VIKINGŮ A JEDEN PROKLETÝ DRAKKAR PLNÝ ZLATA… a ještě mnohem víc vás čeká v knize Hladová smečka od Martina Sládka. Tuhle nefalšovanou fantasy nám do soutěže věnovalo nakladatelství Mystery Press, které zas po delší době zabrousilo do vod fantastiky. Martin Sládek není na autorském poli žádný nováček a chcete-li si jeho nejnovější knihu přečíst a zároveň zkusit soutěžní štěstí, napište nám:

  • Kolikátou vydanou knihou je pro Martina Sládka Hladová smečka? A napište nám název aspoň jedné z těch předchozích.

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 3.6.2018, do předmětu napište Hladová smečka a nezapomeňte na svoji korespondenční adresu a telefonní číslo, aby měla papírová kniha kam doputovat.

Těšíme se na vaše odpovědi.


 

SoutěžSoutěžeMystery PressM. Sládek
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Cynthia Haudová - Bradi Ashtonová - Jodi Meadowsová, Má lady Jane

Fri, 05/25/2018 - 09:52

Rod Tudorovců znají mnozí díky stejnojmenné televizní sérii. Nyní mají šanci se o tomto rodu dozvědět i naše děti a mládež, tedy hlavně o tom, co se stalo po smrti Jindřicha VIII. a nástupu jeho syna Eduarda na trůn. Ten byl neduživým chlapcem, který se nedožil ani dospělosti a zemřel na tuberkulózu. Před smrtí odkázal anglický trůn své sestřenici Janě Greyové, která si však post královny udržela devět dní, než ji kat připravil o hlavu. Země se zmítala boji mezi katolíky a protestanty, nová královna Marie klidu rozhodně nepřispěla. Tak praví kánon. Jak to ale bylo doopravdy? Proč byl Jany muž Gifford tak trochu kůň? Jak se Eduardovi podařilo frnknout smrti? Co byla doopravdy zač slavná Alžběta I. Tudorovna? To a mnohem více nám poví autorské trio Haudová-Ashtonová-Meadowsová v knize Má lady Jane.

Jana je typická knihomolka. Má ráda svůj klid, knihy a z celého srdce by si přála být Ediankou. Ediané jsou ti, kteří se dokáží proměňovat ve zvířata, Veritové jsou naopak jejich odpůrci, obyčejní lidé. Když se Jany bratranec Eduard ocitne na smrtelné posteli, nechá Janu provdat a odkáže jí trůn. Život krále není peříčko a královny v 16. století už vůbec ne. Rozehrává se pohádkové dobrodružství primárně určeně pro mládež 14+, ale rozhodně neurazí ani staršího, historií poznamenaného jedince.

Autorky v díle bravurně využívají historických faktů a doplňují je o fantasy prvky. Samozřejmě obratně uaplňují prázdná místa historie a odpovídají i na takové otázky, jako kdo byl William Shakespeare. Děj samotný se odvíjí ze tří pohledů: Jany, Gifforda a Eduarda. Každá z postav má svůj osobitý přístup i smysl pro humor, leckdy i sarkasmus. Obzvláště vydařené jsou slovní přestřelky mezi Janou a Giffordem. Oba jsou jako oheň a voda, tvrdohlaví a ještě násilím oddáni. Kapitoly, ač z různých úhlů pohledu, na sebe plynule navazují a ucelují čtenáři pohled na dění v knize.  To je samo o sobě plné akce, výstižných a nenásilných popisů, i romantického jiskření, které nepřekročí pýřící se tváře a braní za ruku.

Jediné, co na celé knize působí příliš rušivě, je paradoxně česká gramatika. Korektor zřejmě usoudil, že žánr není jeho šálek kávy a příliš pozornosti textu nevěnoval. Chybějí písmena, dochází k prohození rodů u sloves i absenci mezer. To vše tak bije do očí, že to kazí dojem z knihy, ať už si čtenář chce text vychutnat sebevíce. Nezachrání to ani jemné dekorace stránek a zdobné nadpisy.

Má lady Jane, která je jistě nadprůměrným dílem young adult literatury, na nějaký čas zabaví i pobaví vás i vaši rozpustilou teenagerku. Jako bonus ji poučí o části anglické historie a snad vzbudí zvídavost a touhu dozvědět se více. Knihu lze vřele doporučit s využitím slov autorek: „Pro všechny, kdo vědí, že pro Leonarda DiCapria bylo na těch dveřích místa dost.“

Má lady Jane
Cynthia Haudová, Bradi Ashtonová, Jodi Meadowsová
Vydavatelství: Fragment
Rok: 2017
Stran: 407
Doporučená prodejní cena: 349 Kč
 

RecenzeLiteraturaAlbatrosFragmentC. HaudováB. AshtonováJ. Meadowsová
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Julie Nováková, Světy za obzorem

Thu, 05/24/2018 - 09:52

Je třeba obléci se do skafandru. Tam venku totiž čeká na prozkoumání mnoho zvláštních světů. Ovšem možná by bylo vhodnější se nejprve ponořit do jiných hlubin než těch vesmírných. Vždyť oceán naší vlastní mysli stále ukrývá mnohá tajemství…

Světy za obzorem jsou sborníkem sci-fi povídek z pera Julie Novákové. Povídek už autorka napsala celkem více než třicet a některé z nich byly otištěny i v zahraničních časopisech. Kromě toho publikovala také sedm románů a sestavila dvě antologie. Ačkoli píše zejména sci-fi, není jí cizí ani detektivní žánr.

Kniha obsahuje celkem šestnáct povídek, z nichž některé se v ní objevují poprvé, a dokonce též jednu báseň. Každému příběhu navíc předchází zajímavý komentář o jeho vzniku, někdy i s vědeckými referencemi. Jednotlivé příběhy jsou pak rozřazeny do čtyř částí dle toho, kde se zrovna odehrávají. Začíná se na Zemi, pokračuje se přes Sluneční soustavu kamsi Za hranice… …a ještě dál. Čtenář tak zavítá do hlubin lidské a zvířecí mysli, podívá se do virtuální reality i na jiné planety, setká se s několika motivy hudby a okusí sci-fi steampunk či noir detektivku odehrávající se ve vzdáleném světě.

Na příbězích je vidět, že autorka má nejen mnohé znalosti z oblasti astronomie, biologie či psychologie, ale že má především velmi dobrou fantazii. Příběhy jsou tak značně originální a navíc si v nich každý přijde na své: na humor, akci, napětí, zvraty, strach, zamyšlení, případně poetiku. Té si čtenář užije zejména v závěru, jelikož knihu uzavírá báseň s názvem Vzpomínka z konce času. Co se týče negativ, některé povídky mohou být pro zkušeného čtenáře průhledné. Dále lze vytknout místy nevyužitý potenciál nápadů, popřípadě konec některých příběhů, jenž by mohl být dramatičtější či více překvapující. Též je dobré zmínit, že konec několika povídek zanechává vícero otázek, což sice může určitým čtenářům vadit, ale na druhou stranu budou potěšeni ti, již jsou rádi, když v nich dílo rezonuje ještě dlouho po jeho přečtení.

Příběhy mají filozofický přesah týkající se otázky (posmrtného) života, smrti či smyslu bytí nebo postihují aktuální problémy světa, kupříkladu otázku náboženského fanatismu. Také jako by říkaly, že velkou neznámou nemusí být jen daleké planety, ale rovněž naše vlastní mysl, kterou je třeba poznat jako první, viz řazení povídek, a teprve poté lze poznávat planetu Zemi a nakonec i jiné světy. Ovšem i když se člověk snaží poznávat, ne vždy dostane na všechno odpověď. Mnohé je totiž tajemné jako sám vesmír, což sborník dobře ilustruje.

Obálka s astronautem velmi dobře navozuje tajemnou sci-fi atmosféru. Odraz na hledí jeho skafandru jako by nebyl jen odrazem, ale rovněž symbolem toho, že i v naší hlavě jakožto centru lidské mysli je stále mnoho nepoznaného.

Světy za obzorem jsou poměrně čtivou knihou, kterou lze doporučit všem příznivcům sci-fi žánru, zejména pak těm, již si rádi přečtou nevšední sci-fi povídky.


Julie Nováková
Světy za obzorem

Nakladatel: Brokilon
Rok vydání: 2018
Počet stran: 595
Cena: 398 Kč

RecenzeLiteraturaBrokilončeská sci-fiJ. Nováková
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jonathan Maberry (ed.), Vetřelci: Hon na brouky

Wed, 05/23/2018 - 09:52

Vetřelci: Hon na brouky obsahuje osmnáct povídek světoznámých autorů, které čtenáře zavedou do vesmíru plného xenomorfů. Název Hon na brouky evokuje označení mariňáků pro střety s vetřelci. Povídky jsou zajímavým mixem vetřelčí klasiky i unikátů. Do kategorie klasiky spadá hned první povídka Náhodné setkání. Čtenář prozkoumává prostředí neznámé planety, setkává se s vetřelci a jedním ziskuchtivým mariňákem. Klasičtí vetřelci se nevyskytují ve všech povídkách, jinde jsou nahrazeni jinými likvidačními monstry - tvory zabíjející vše živé, nebo menšími živočichy plyvajícími oheň.

V povídce Rozbitý je zase hlavní postavou android Bishop. Povídka Pro dobrotu na žebrotu zavádí čtenáře do života lovců odměn hledajících uprchlé zločince, do střetu se však ještě přichomýtnou xenomorfové. V dalších povídkách hraje prim společnost Weyland-Yutani. Tematicky nejoriginálnější texty dodal Larry Correia píšící o zbrani mariňáků a Scott Sigler, ten jako jediný totiž zachytil příběh vyprávěný z pohledu veřelce. Osmnáct dobře čtivých povídek je pořádná nálož s příjemným zjištěním obsahové rozmanitosti. Je jasné, že mariňáci se nevyjadřují rétorikou univerzitních profesorů, tudíž o vulgarismy v knize není nouze. Českým čtenářům z plejády autorů bude znám hlavně James A. Moore, autor druhého dílu trilogie Vetřelec. Ještě známějším autorem by měl být tvůrce trilogie Bouře ve vesmíru, vztahující se ke stejnému tématu, Tim Lebbon.
Kniha Vetřelci: Hon na brouky obsahuje příběhy plné hrdinství, zbabělosti, bojů, ale i zrady. Jedná se o příjemné čtení, překonávající i očekávání, to hlavně díky své dějové rozmanitosti. Zaujme však také svojí obálkou - na přední straně je vyobrazena hlava xenomorfa s kapající kyselinou a na zadní straně jsou otevírající se tři vetřelčí vejce. Editor Jontahan Maberry v předmluvě uvádí, že jakmile se roznesly informace o práci na této knize, musel odmítnout několik stovek nabídek na spolupráci. A to je dobré vědět. Vetřelci totiž evidentně mají stále co nabídnout i dnes, byť ve filmové tvorbě se jim příliš nedaří. Takže popadněte svoji pulzní pušku a vyražte na hon.  

Vetřelci: Hon na brouky
Editor: Maberry, Jonathan
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 360
Rozměr: 130 x 200 mm
Provedení: Vázaná
Cena: 369,- Kč

 

RecenzeLiteraturaJ. MaberryAlienVetřelecBAronet
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jan Pohunek, Přiznání iluminátů

Tue, 05/22/2018 - 09:52

Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Lze to zpochybňovat, ale v žádném případě už nelze zpochybnit, že všechny nitky vedou k iluminátům. Pokud by s tím však někdo čirou náhodou odmítal souhlasit, pak by si měl dotyčný urychleně přečíst všechna jejich přiznání. A kdoví, možná si ostatní po pár dnech budou moci přečíst pro změnu jeho parte. Vždyť nikdo nesmí vědět příliš mnoho…

Přiznání iluminátů jsou sbírkou fantasy a sci-fi zpovědí ze stejnojmenné oblíbené facebookové stránky. Autorem knihy je Jan Pohunek, který kromě několika povídek napsal i dva romány. První pojmenoval Prolomené světy – Atlantský harc, druhý pak Temní ilumináti. S ním má sice recenzované dílo společné téma, avšak koncipováno je zcela jinak. Autor totiž tentokrát víceméně rezignoval na příběh, který se táhne po kouskách a je tudíž velmi krátký, a namísto toho se soustředil na jednotlivá přiznání, jež tvoří podstatnou část knihy. Těch je skutečně dost a mají podobu krátkých textů rozřazených do dvanácti kapitol. Čtenář se v nich dozví, jak ilumináti ovlivňují dění kolem nás, a také se více než dobře seznámí například s Dělníky konspiraceStarým pánem, Oddělením míru a lásky, Tajnými dějinami dějin či Nedoporučovanými technologiemi. Ve zpovědích se pracuje nejen s různými konspiračními teoriemi, ale rovněž se záhadami, mytologií či politikou. Českého čtenáře navíc určitě potěší, když se dozví, že dle knihy ilumináti někdy tahají i za nitky v jeho domovině.

Přiznání, do kterých Jan Pohunek vložil velkou dávku fantazie, jsou velmi úsměvná, originální a až na několik výjimek nepůsobí křečovitě. Mimoto se v nich objevují překvapivé pointy spolu s inteligentním humorem. Autor navíc svou satirou zdařile upozorňuje na maloměšťácké myšlení: podléhání konspiračním teoriím, hoaxům či fake news. Ukazuje tak, že v dnešní době je zapotřebí mnohem více kritického uvažování než dříve. Kromě pozitiv je však ještě nutné zmínit, že pokud čtenář dostatečně nezná kontext jednotlivých přiznání, nemusí vše pochopit, což může být místy problém i pro sečtělého člověka.

Obálka dobře koresponduje s obsahem knihy, v níž se objevuje několik černobílých ilustrací. Stejně jako samotná přiznání, ani ony nepostrádají vtip a jsou tak příjemným zpestřením při četbě.

Přiznání iluminátů jsou vcelku povedenou oddechovou knihou, která by se mohla líbit nejen čtenářům, jež zaujali Temní ilumináti, ale i těm, kdo se rádi zasmějí nad konspiračními teoriemi.


Jan Pohunek
Přiznání iluminátů

Nakladatel: Straky na vrbě
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304
Cena: 195 Kč

RecenzeLiteraturaJ. PohunekStraky na vrbě
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sara Raaschová, Led nebo oheň

Mon, 05/21/2018 - 09:52

Zimní království se osvobodilo od nadvlády Jara, zlo bylo zažehnáno a Meira se stala královnou. Zní to jako šťastný konec, ale není tomu tak. Meira se zoufale snaží být dobrou královnou, která bude spravedlivě a dobře vládnout svému zbídačenému lidu. Jenže zjišťuje, že to vůbec není snadné. Zvlášť když se jí pod nohy motá cordellský princ Theron. Zdánlivá pomoc Cordellu je ovšem spíš nůž na krku a v momentě, kdy se objeví dlouho ztracená propast magie, která by mohla být zdrojem magie pro všechny, začíná jít o všechno. Meira se vydává do světa vyhledat klíče k propasti a také spojence v hrozící válce. Cestou nalezne odpovědi na řadu otázek a také nová přátelství.

Prvním dílem Sníh nebo popel otevřela Sara Raaschová dveře do světa Primorie. Světa, kde obyvatele jednotlivých království ovládají panovníci s pomocí magických zdrojů a kde i přes všechna kouzla vládnou obvyklé lidské nešvary – touha po moci, zrada, závist, zloba... Ve své prvotině začala vyprávět příběh bojovnice Meiry, který v knize Led nebo Oheň zdárně pokračuje.

Vražedné tempo, které autorka nasadila v prvním díle, zpomaluje a kniha trochu trpí nešvarem druhých dílů, kdy se vlastně nic zas tak zásadního nedozvíte a spíš se připravuje pole pro závěr trilogie. Více než válčení a akce se dočkáte pletichaření, intrik, tajných plánů a skrytých úmyslů, zkrátka politiky. Což sice přidává na zajímavosti, ale rapidně ubírá na napínavosti. V momentě, kdy se děj začíná jevit dosti utahaným, se ale příběh konečně překlopí do efektního finále, které zamíchá kartami tak, že netušíte, kdo vlastně v ruce drží eso a kdo spodka. A zároveň vás náležitě naladí na pokračování, které se na pultech knihkupectví (nebo na stránkách e-shopů) objeví někdy v létě.

Meira se zuby nehty snaží být dobrou královnou. Oproti předchozímu dílu trochu vyzrála, trochu zmoudřela, ale i tak má z osudu svého království těžkou hlavu a někdy až příliš propadá sebelítosti.  Oporou by jí mohl být Theron, který se ovšem z poměrně sympatického mladíka proměnil v otravné a ukňourané princátko. Anebo Mather, který se naopak nechává sžírat zlostí. Romantický trojúhelník je tentokrát spíše vedlejší a Meiřiny eskapády spíše oživuje, než že by působil rušivě. Příjemným oživením je postava Ceridwen, která se nebojí jít si za svým přesvědčením a co se týče emoční vyzrálosti, strčí do kapsy všechny postavy.

Velmi působivé jsou obrazy jednotlivých království. Touhou spalující ohnivé Léto, pokrok a techniku uctívající Yakim, umění oceňující maskované Ventralli jsou každé tak jiné a také velmi osobité, stejně jako jejich vládci. Mírným zklamáním je postupné objevování klíčů. Tolik námahy dostat se do jednotlivých království a pak je během chvilky hotovo, což je trochu škoda.

Leď nebo oheň je sympaticky naivní pohádka pro dospělé (nebo spíš pro ty, co se pohybují někde na prahu dospělosti). Pokud přivřete oko nad občasnou zřejmou nelogičností a nebudete příliš dumat nad hlubším smyslem, knihu si náležitě užijete.

Led nebo oheň
Sara Raaschová

Série: Sníh nebo popel (2.)
Nakladatelství: CooBoo
Původní název: Ice like Fire
Rok původního vydání: 2015
Rok českého vydání: 2018
Překlad: Zdeněk Uherčík
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč

RecenzeLiteraturaS. RaaschováAlbatrosCooBoo
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Garth Nix, Žabí polibek

Fri, 05/18/2018 - 08:36

Máte rádi pohádky? Takové ty, které vás překvapí svými nápady, nenásilně vám nabídnou pár témat k zamyšlení a možná vám umožní změnit názor na něco, co jste dávno měli za zažité a neměnné? Pak jste tu správně, Garth Nix vám právě otvírá vrátka do zahrad své představivosti…

Pryč jsou časy, kdy se slova „pohádka“ užívalo jako pejorativního označení pro fantasy, případně jiné „pokleslé“ žánry – a pokud si vaše známá učitelka literatury pořád nedá říct, bez výčitek ji můžete nazvat fosílií. Tak například Alenka v říši divů dodnes prožívá svoji renesanci a čtenáři v ní jako lovci pokladů neustále nachází další skryté významy, podobně jako třeba v Malém princi. A někteří současní autoři potenciál pohádek vidí také a vůbec je nezatracují, ba naopak. Chápou se jich jako hodné macechy a vychovávají k obrazu svému.

Princezna Anya z Žabího polibku si s Alenkou nebo Princem ruku asi nepodá, do jejich velikosti zatím nedorostla, ale toho vůbec nemusíme litovat. Má totiž spoustu vlastních předností. Je úžasně originální, jak už to tak u moderních adaptací pohádkových topoi bývá. Ve své neotřelosti přitom neztrácí kouzlo, protože i když si s motivy pohrává a staví je do úplně nového světla, pořád je poznáte a budete se cítit jako doma, a to v době, kdy vám bylo míň než deset a všechno ještě bylo fajn. Hlavní hrdinku byste pravděpodobně chtěli za kamarádku, nemluvě o bytostech, se kterými se setkává na své výpravě. Samotný příběh se drží tradiční kostry fantastického putování za důležitým úkolem, ale přiznejme si, že bez toho by to nebylo ono. A navíc ačkoli ona kostra je tradiční, svaly a šlachy dostaly nové kouzlo… no, dost už toho tělesného přirovnávání a pojďme se konečně podívat, o čem že to vlastně je.

Princezna Anya není následnicí trůnu Trallonie. Tou je její starší sestra Morven. Jenže ani ta se královnou pravděpodobně nestane, protože jejich nevlastní otec, vévoda Rikard, si na trůn brousí zuby sám. Možná doslova. Rikard je totiž čaroděj a v tomhle světě jsou čarodějové taková trochu zvláštní sebranka. „Odmlčel se a ušklíbl. Anya věděla, že chtěl říct ‚jestli vůbec‘. Prostě si nemohl pomoct. Za chvíli už si bude mnout ruce a pochechtávat se. To byl další vedlejší účinek příliš mnoha zlých kouzel. Chlad, přílišné žvatlání o plánech a horní špičáky, které byly směšně dlouhé a ostré, byly všechno vedlejší projevy. V posledním stadiu dokonce zlí čarodějové zapomínali dýchat, ovšem i pak si stále mysleli, že jsou naživu, a pokračovali ve svých intrikách.“ (str. 35). Ale Anye to příliš nevadí. Jediné, co chce, je být zalezlá v knihovně, číst si a učit se z kouzelnických knih. Jenže vévoda má zvláštní slabost pro proměňování lidí v něco, co nejsou, a Anya ve vypjaté situaci slíbí své hysterické sestře, že zachrání jejího aktuálně oblíbeného prince, toho času proměněného v žábu. Než se Anya stačí rozkoukat, ocitne se mimo relativní bezpečí a pohodlí královského sídla, na Výpravě, na kterou vůbec nebyla připravená, a s úkolem, který neustále nabývá na důležitosti a obtížnosti. S sebou má jen hrstku přátel a vlastní odvahu a důvtip. Snad to nakonec bude stačit na záchranu prince, sestry, Trallonie a vlastně i všech ostatních království.

Ano, já vím, takhle to trochu zní, jako kdyby Nix jenom přehodil pohlaví a na hrdinskou výpravu poslal místo prince princeznu. A je pravda, že v Žabím polibku potkáte mnohem víc žen než mužů – rytířky, čarodějnice a kuchařky, trpaslice, princezny a jednu obzvlášť povedenou kouzelnici. Ostatně zdá se, že Garth Nix má pro ženy a dívky v rolích literárních hrdinek slabost, což dokazují už jen názvy jako Sabriel, Lirael, Abhorsenka, Clariel… Ale víte, co to taky znamená? Že Nix právě tyhle ženské hrdinky setsakra umí. A vypadá to, že sám tuhle problematiku reflektuje, minimálně symbolicky: „Vousy se však z místa neodlepily. Kouzelnice za ně několikrát zatahala, zaklela hlubokým mužským hlasem, vyplivla bonbon, znovu zanadávala svým normálním hlasem a rozčileně přešla lávku v červených botách, zatímco všude rozstřikovala bahnitou vodu. ‚Nesnáším tyhle vousy!‘ vyštěkla. ‚Vždycky mě nějak obelstí. Zrovna když si myslím, že jsem objevila poslední past, najdu další.‘“ (str. 147). Nebo vám snad kouzelnice, která se před očima veřejnosti převléká do odění kouzelníka-muže a následně má obtíže s odlepením majestátního plnovousu, nepřijde jako úžasně zjevný a zároveň dovedně skrytý komentář k tematice genderu a literárních klišé?

A to je právě ono – v Žabím polibku je takových míst, u kterých se můžete (a nemusíte!) na chvíli zastavit, popřemýšlet nad jejich skrytým významem a se zamyšleným „hmmmm!“ pokyvovat hlavou, o mnoho víc a týkají se i jiných věcí než mužských/ženských rolí. (Tak třeba psů. Psi v Žabím polibku hrají velkou roli. A pokud sami máte psího kamaráda nebo vám zkrátka jejich chování není cizí, při každém psím popisu se budete smát a říkat si, jak moc je to výstižné a přesné.) Ale Nix vám zároveň dá na výběr: taková místa totiž z děje nijak nevyčnívají a nemusí vás nijak vytrhnout z plynulého čtení, pokud nechcete. Protože Žabí polibek se čte skvěle, nad jeho originálními nápady se budete usmívat a nad některými obzvlášť humornými pasážemi, jak věřím, smát i nahlas. Nemusíte se bát ani toho, že byste si cukrem zkazili zuby, ne každého čeká happyend a smrti ani utrpení se kniha nevyhýbá. Zkrátka je všeho tak akorát, všechno výborně sedí, jinými slovy velmi příjemné čtení s přesahem. A tak mojí jedinou výtkou bude až neúnosné nadužívání citoslovce „ach“ v přímé řeči.

Garth Nix, Žabí polibek
Originální název: Frogkisser
Překlad: Daniela Čermáková
Vydání: 2018
Vydavatelství: Baronet
Stran: 352
Cena: 349 Kč
ISBN 978-80-269-0839-5

 

RecenzeLiteraturaG. NixBAronetSarden čte dětem
Categories: Vector Graphic

RECENZE: A. G. Howardová, Krverůž

Thu, 05/17/2018 - 09:52

Některé motivy se vrací neustále, protože legendy neumírají. Fantom opery je jednou takovou. Slavný román Gastona Lerouxe, odehrávající se v druhé polovině 19. století, ho vynesl na povrch pařížských stok a učinil z něj zdroj inspirace pro scénáristy i literáty. A. C. Howardová pokračuje v jejich stopě. Čtenářům je známá Young Adult sérií Šepotání, kde využila kulis z dalšího nehynoucího díla, Alenky v říši divů. Krverůž je její pátou vydanou knihou. Krásná obálka má stejný design jako Šepotání. Hezky to vypadá, leč i mate: Krverůž je samostatný příběh.


Howardová přenesla Lerouxův motiv do současnosti, na uměleckou konzervatoř Krverůž, stojící na místě staré Fantomovy opery. Na mobily a internet ale zapomeňte. Nic takového se tu „nenosí“. Co se naopak nosí, to jsou školní uniformy. Škola plná bizarních dekorací dýchá atmosférou viktoriánských domů. Nechybí ani zarostlá zahrada, tajemný les a přilehlý hřbitov. Výuka probíhá v zrcadlových sálech. Na přání tajemného sponzora objektu byla zrcadla umístěna i na chodbách. Profesoři a další pomocný personál nezůstávají svému místu nic dlužni. Najdete tu „Frankensteinovu nevěstu“ mající zálibu v sešívání zvířátek; výrobce dřevěných figurín, který své nejoblíbenější kousky vozí všude sebou – na trakaři; mladého bubeníka se sexy zadkem, který všem vykládá, jak málem promarnil život na motorce… A časem vás začne zajímat, proč kavka v lese mňouká jako kočka a komu (nebo čemu) patří bezejmenný náhrobek na nedalekém hřbitově.


Rune, dívka, jejíž hlas je prokletí i dar, je typickou hrdinkou Young Adult. Výrazná, a přesto sympatická, ne však tak geniální, aby zastínila intelekt samotné čtenářky. Její mužský protějšek je silný, jak má být, a přitom roztomile naivní. Ve srovnání s Lerouxovým Raulem z toho ale vychází podstatně líp. Budete ho mít rádi. Ani vedlejší postavy nejsou ploché. Howardová má cit pro detail – někdy až příliš velký, a tak nás v první polovině čekají barvité popisy nejen interiéru školy, ale i ošacení a stravy studentů a později pak opakované vstupy do jejich mysli a cítění. Vůbec nezajímavějšího pána si ale autorka vypůjčila od samotného Lerouxe, a je škoda, že na něj nebylo víc prostoru.


Krverůž obsahuje části psané z pohledu Rune a pasáže v er formě, probíhající v přítomnosti i minulosti. Howardová má vypravěčský talent, který doplňuje brilantní překlad Magdalény Stárkové, a velmi jemně pracuje s retrospektivou, díky čemuž i přes přebujelou dekorativnost zůstává kniha čtivá. To, co umí znamenitě namíchat, je atmosféra a „omáčka“ (neplést s „vatou“!). Někde v poslední třetině ale nastává zlom. Popisné pasáže ustupují do pozadí a naplno se rozjíždí děj. Autorka se nebojí známý motiv obohatit vlastními inovacemi. Ač i zde platí, že méně je někdy více. Drama, k němuž se schylovalo prakticky od první stránky, se blíží vrcholu. Jenomže… Vše, co až doposud jakžtakž drželo pohromadě, začíná skřípat. Místo, aby postavy dělaly, co umí, je čtenář formou podrobného vysvětlování seznámen s jejich plány. Tempo a spád se vytrácí. Jako by si to autorka sama uvědomila, zběsile přidává plyn a napětí se odbyde v odstavci či v jediné větě. Závěrem přibude teorie o tom, jak to s Fantomem vlastně bylo. Konečně se poskládají všechny střípky skládačky; pro příznivce Lerouxe to ale bude přinejmenším na pozvednutí obočí.


Tím nechci říct, že Krverůž je špatná kniha. Není. Pár večerů pod lampou při ní příjemně uteče a některé scény utkví v paměti na hodně dlouho. Ale mohla být lepší, a díky závěrečnému zpracování působí jako prvotina sice talentované, ale ještě ne úplně zkušené autorky. To vše poněkud vylepšuje krásné provedení. CooBoo vypustilo vábničku v podobě Fantoma, a pokud patříte mezi příznivce Lerouxových pokračovatelů (v zahraničí to rozhodně není první Young Adult s tímto tématem), nebojte se po Krverůži sáhnout. 


Krverůž

A. G. Howardová

Nakladatel: CooBoo

Počet stran: 464

Obálka: Nathália Suellen (ilustrace), T. Middleton (grafická úprava)

Překlad: Magdaléna Stárková

Redakce: Barbora Vrátilová 

Provedení: pevná vazba

Rok vydání: 2017              
 

 

A. G. HowardováRecenzeLiteraturaAlbatrosCooBoo
Categories: Vector Graphic

Akademický SLOUPEK

Wed, 05/16/2018 - 14:33

Do umírajících se nekope.
A může se kopat do těch, kteří jsou zodpovědní za to, že onen umírající je (bohužel velmi nedůstojným způsoben) držen na přístrojích a hadičkách a nucen k další existenci na tomto světě? Máme nechat námi dříve milovaného jít a zachovat si v srdci vzpomínku na to, jaké to bylo, když se těšil pevnému zdraví a plné síle, nebo se chceme dívat, jak se mu pomalu ztrácí osobnost, až z něj nezbude nic než prázdná schránka bez obsahu?
Nikoliv, nezbláznila jsem se, ani jsem si nespletla webové stránky a moje přemítání vážně patří na Sarden. Mluvím totiž o Akademii SFFH, o jejím posledním, právě uzavřeném ročníku a o letošním předávání cen zvláště.

Starat se o takovou mnohohlavou obludu, jakou celá Akademie SFFH bezesporu je, není žádná selanka a ti, kteří s ní měli v minulosti co do činění, mi jistě dají za pravdu. A právě proto neměl nový pečovatel o kouzelné tvory čekat, že tuhle zubatou bestii zvládne se síťkou na motýly! Pana Moravu osobně neznám, nikdy mi nic neprovedl a nechci se ho tudíž nijak dotknout, ale to, co se svým týmem letos předvedl, to je do nebe, možná až do dalekých galaxií volající.

Každoročně se kolem Akademie strhne nějaká (někdy i víc než jedna) bouřlivá diskuze, která minimálně poslední roky vyšumí pěkně do ztracena a veškerá, případně i věcná argumentace je zase hodně rychle a hodně tiše zapomenuta a ignorována. Letos se například řešilo zda, a jak eventuálně roztrhnout pacienta ve dví. A napříště nechat slovenské akademiky hrát si na vlastním dvorku. Za pár týdnů nato přišel všem akademikům první seznam vydaného čtiva za loňský rok a ukázalo se, že obsahuje hezkých pár přešlapů přesně z kategorie argumentů v oné debatě. Vážně si toho nikdo nevšiml a museli na to přijít až sami akademici v oficiálním seznamu knih, který se kvůli tomu pak předělával?
Jako vážně?
Mimochodem si vůbec nevybavuji, že by mi přišlo na konci odpovědní doby u druhého hlasování jakékoli upozornění, že jsem hříšník a mám posledních dvacet čtyři hodin na hlasování, jinak se proměním v žábu. Samozřejmě že jsem nestíhala, i když jsem věděla, že deadline se blíží, a bylo to jen a jen moje vlastní máslo, tiše se roztékající na mé vlastní hlavě. Takže jsem nehlasovala. Nikoliv úmyslně. Nebyl to bojkot, jen prokrastinace. Kolik akademiků na tom asi bylo stejně jako já…
Jako vážně?
Pamatuju doby, kdy byl hlavní přednáškový sál v centrální části budovy na Světě knihy v sobotu ve tři odpoledne nacpaný k prasknutí a lidé se kupili u vchodu jako sníh na zápraží. V letošním roce na Světě knihy v sobotu ve tři odpoledne zely prořídlé řady hlavního sálu prázdnotou a na neobsazené židle by se vešla minimálně jedna exkurze celé třídy základní školy i s paní učitelkou. Kdo tady ztratil prestiž? Cena?  Organizátoři? Možná je to lidem prostě fuk.
Jako vážně?

Už minulé dva ročníky, které moderoval pan Morava osobně, postrádaly šmrnc a originalitu „přímého přenosu“. No budiž, je nový, říkali si možná všichni, však to bude určitě lepší. Opak je pravdou. Ono to letos bylo neskonale horší. Samotná akce postrádala jakoukoli koncepci, zjevně i scénář a celé předávání cen se proměnilo v tragikomickou hitparádu trapnosti. To, co se odehrálo na podiu v úvodu, bylo smutné a v jistém kontextu i urážlivé.
Neříct předávajícímu ceny, že ona cena je in memoriam, a nechat všechny přihlížející trnout, kdy se ozve „Tak, kde je ta paní Rečková, aby si převzala cenu?“, a když se něco podobného skutečně ozvalo, nechat je sledovat paní Danu Kalinovou, velmi elegantní dámu a bývalou šéfku velkého cirkusu zvaného Svět knihy, jak se propadá hanbou až k protinožcům, protože NEVÍ, že Jana Rečková se právě v té chvíli náramně baví, divže nespadne z pomyslného obláčku, sledujíce ze spisovatelského nebe grotesku zvanou předávání cen Akademie SFFH.
O pokusu zmínit (ne)vtipným způsobem další dva letos zesnulé autory a překladatele spojené s fantastikou, totiž Jana Hlavičku a Jana Kantůrka, už se raději zmiňovat nebudu. Stejně byste mi to nejspíš nevěřili a ten, kdo tam byl, si to masochisticky užil na vlastní uši a oči.
Nemá smysl se v tom dál jakkoli vrtat. Všechno už se to stalo a naštěstí o tom neexistuje žádný záznam. Nemá ani smysl spílat panu Moravovi do diletantů. Třeba je to jinak skvělý člověk a někde jinde umí skvělé věci a tady si prostě jen vzal příliš velké sousto, teď se jím úspěšně dusí a neví, jak ho vykašlat.
Aby nedošlo k mýlce! Rozhodně si ani tiše, ani nahlas nemyslím, že bych věděla jak na to a celé to dělala lépe a radostněji. Není mi pět a velmi dobře znám svoje limity.
Jen si tak říkám, neměli bychom konečně ty přístroje a hadičky odpojit a nechat entitu zvanou Akademie SFFH důstojně a v klidu odejít??? A v budoucnu se pokusit nahradit ji něčím smysluplnějším.

Vaše Monika Slíva
zástupce šéfredaktora tu
a
„stáleještě“ akademik tam

Ceny Akademie SFFHSloupekpublicistikaM. Dvořáková
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Míla Linc, Když se pohne les

Wed, 05/16/2018 - 09:52

Když se pohne les, je zle. Minimálně všude tam, kam dosáhne zákeřná moc Černého hvozdu. Jakmile tě jednou pohltí, už není úniku – zapomeneš, co je lidské, a vzpomeneš si, co je bestiální.

Jan Boček z Bočkova ví, co je to čest. Jakožto panoš ušlechtilého rytíře Vojtěcha má všechny výhody rytířského stavu na dosah: všichni si ho váží, v hostincích má dveře vždy otevřené, urozené dámy mu padají k nohám… no dobře, takhle to tak úplně nefunguje. Ve skutečnosti je Jan sotva odrostlé ucho, které v pití nezná míru, na ženy zatím štěstí nemělo a co obnáší být rytířem, to se teprve učí. Výprava s Vojtěchem a družinou ze Svinibrodu vede přes Černý hvozd a právě ona bude Janovou největší zkouškou.

Ve hvozdu se totiž něco hýbe. Z děr vylézají pokřivenci – ti, kteří bývali lidmi. Od té doby, co jim zčernaly oči, mají naopak na lidi spadeno. A ze všech sil brání podivnou sošku, kterou jim rytíři horko těžko vytáhli z doupěte. Je jasné, že sošku musí odnést z dosahu Černého hvozdu, pak bude zlo zažehnáno. Ale skutečně je to tak? Nehraje si jen les s jejich hlavami? Neskrývá se mezi nimi zrádce? Jan Boček se ocitne ve světě, kde dnes už neplatí, co bylo včera, přátelé můžou být falešní a kde zabít je překvapivě jednoduché. A on jediný má v ruce všechny klíče k vyřešení hrozby Černého hvozdu.

Češi historickou fantasy umí, prostě ano. Nepíšou ji vždy, ale když už se do toho pustí, výsledek vás ohromí. A jak by mohl zklamat Míla Linc, odborník na (nejen) literární středověk kovaný? Skutečně, jakmile se začtete do jeho knihy, za chvíli zapomenete na těch pár století, které vás od středověku dělí ve skutečném světě. Popisy jsou neuvěřitelně plynulé a přirozené. Zkrátka poznáte, že tady je Míla Linc doopravdy doma. A co víc, právě vás do toho svého doma zve na vydatný oběd i s dezertem. Jak by se dalo odmítnout?
Kde to naopak trošku skřípe, je akce. Boje, bitky, potyčky a ozbrojené střety, to holt někdy vypadá dobře před očima, ale už hůř se o tom píše. Méně je někdy více, a ač se člověk opravdu snaží pohyb vystihnout, je poměrně vzácné, že čtenář si představí to, co měl básník na mysli. Autorů zručných v tomto směru je málo a Míla Linc mezi ně – zatím! – bohužel nepatří.
Ale neklesejte na mysli, čemu se Lincovi nedostává v bitvách, to bohatě vynahrazuje působivou atmosférou (skvěle vyváženým poměrem lesního dusna, humoru, epičnosti a „přívětivé“ středověké civilnosti), důvtipnými dialogy a napětím. Nečekejte detektivku a šokující zvraty, ale přesto si na čtení vymezte pár volných hodin, protože se lehce může stát, že se nebudete moci odtrhnout, dokud nedočtete poslední stránku.

A teď je snad konečně příležitost maličko si zaslintat nad grafickým vyvedením tohoto knižního drobka. Jak Češi umí historickou fantasy, tak Straky umí knihy. Možná je to nějakou osobní slabostí, ale mám-li popsat, jaký je můj knižní typ – myšleno z fyzického hlediska – Straky jasně vedou. Jana Šouflová je už tradiční sázka na jistotu, tentokrát mi však zvlášť zahrála do noty. No schválně, prohlédněte si dobře rytířův výraz na obálce. To přece mluví samo za sebe! A uvnitř vás čeká bonus – ilustrace Ondřeje Janovského, které jsou nenásilně vtipné a chytré. Malé měsíčky místo tří hvězdiček na oddělení textu už jsou jen takovým vyloženě kratochvilným potěšením.

Nutno říct, že Míla Linc to slušně rozjíždí. Pokud bude pokračovat v zajetém tempu – a některé nápovědy v Když se pohne les nasvědčují tomu, že ano, a že to bude ještě sakra epické – máme si proč mnout ruce v natěšeném očekávání. Nevím jak vy, ale já si už teď dělám místo v knihovně.

Míla Linc, Když se pohne les
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2017
Počet stran: 416
Obálka: Jana Maffet Šouflová
Ilustrace: Ondřej Nerion Janovský
Cena: 250 Kč
ISBN 978-80-87364-78-9

RecenzeM. LincLiteraturaČerný hvozdStraky na vrbě
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: James Tynion IV, Freddie E. Williams II - Batman/Želvy Nindža

Tue, 05/15/2018 - 09:52

"Nejsem devadesátková generace a o Želvách vím jen to, že je zbožňoval můj spolužák ze základky." S takovýmto základem a pár postřehy pochycenými z každodenního života (na úrovni "Oni mají italská jména, že?") jsem si objednával své první větší setkání s touhle zmutovanou partou teenagerů. Říkal jsem si, že můj oblíbený Netopýr by mohl sloužit jako ideální můstek mezi mnou a tímto barevným univerzem. A nyní můžu říct, že jsem si vybral zcela správně.
Vyprávění se zaměřuje primárně na Želvy,  ty mají charaktery napsané dobře a působí přirozeným dojmem. Želváci jsou totiž sympatičtí od prvního setkání. Člověk by mohl čekat hloupé dětské postavičky sršící vtipem na hraně trapnosti, místo toho se mu ale dostává dobře vyvedených charakterů s propracovanou osobností. Zarazilo mě, že "cool hlášky" nebyly zas až tak časté, místo toho se často jednalo o rozumný pohled na věc protkaný správně bláznivými momenty. Jen tak pro připomenutí, že to jsou ještě teenageři. Pravda, trochu zjednodušeně působí postavy samotného Batmana a Alfréda.  Netopýr s komorníkem se chovají melancholičtěji a trochu přihlouple, což sice působí lidštějším dojmem, ale k daným postavám patří větší odměřenost. Za etalon emocionálního vývoje považuji Kameňák, tam mi změna Wayneova chování sedla. V crossoveru mi ale připadá podivně rychlá a dětinsky jednoduchá.
Příběh je nekomplikovaný, přímočarý, je ale třeba podotknout, že to není vždy na škodu, ačkoliv byla místa, kde mě  předvídatelnost moc nebavila. Dozvíme se, že Želvy byly spolu se svým Mistrem a úhlavním nepřítelem vrženy do Batmanova světa, a že mají na záchranu sebe a poražení padoucha jen silně omezený čas. Dojde na oťukávání (doslova) mezi novými příchozími a  Baťoušem, bližší poznávání hrdinů , pár honů na zloducha, kdy nic nejde napoprvé, a v hodince nejtěžší Deus Ex Machina jak vyšitý. Člověk má až pocit, že ví, co bude následovat. Asi jako u průměrného renesančního románu , nehodnotí se originalita, ale forma zpracování. A ta je u tohoto crossoveru na výborné úrovni.
Už od prvních stránek mě zaujala o něco světlejší a pestřejší paleta barev, než jsme standardně u Batmana zvyklí, navíc proložena světlými dělicími liniemi. Komiks tak nepůsobil hutně a pobízel k plynulému čtení.
Batman / Želvy Nindža jsem si užil. Přes jistou předvídatelnost příběhu nepůsobí hloupě a dá se zhltnout s příjemným pocitem poznání nového universa, a to jak z jedné, tak i z druhé strany. Jde o vstup, o nenásilné seznámení se s něčím novým. Nevím, jak bych se na to díval, kdybych znal předem obě univerza, možná bych měl výhrady k charakterům Želv. Každopádně jako nevážná mlátička s pár úsměvnými momenty crossover funguje dobře a nemám mu co vážnějšího vytknout, snad až na občasnou linearitu.

Batman/Želvy Nindža
James Tynion IV, Freddie E. Williams II
Nakladatel: Crew
Překlad: Darek Šmíd
Redakce: Kateřina Skokanová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 160
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 399 Kč

KomiksCrewBatmanŽelvy ninjaJ. TynionF. E. Williams
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Klíč k času

Mon, 05/14/2018 - 08:03

Hrátky s časem jsou populárním tématem napříč filmem i literaturou. V tisící první variantě se ho pro mladší čtenáře rozhodla zpracovat rusky píšící spisovatelka Natalja Ščerba, která do dobrodružného mixu k magii času přidala i hrozbu kolize dvou světů a (ne)všední problémy dospívající dívky.

Vasilisin život plyne vcelku klidně a obyčejně, stejně jako u jiných třináctiletých děvčat. Chodí do školy a je členkou gymnastického oddílu, řeší neshody s arogantními spolužačkami a volný čas tráví se svým nejlepším kamarádem Leškem. Vasilisa bydlí u své babičky s tlupou koček, po večerech počítá složité rébusy a rovnice a už netrpělivě vyhlíží letní tábor, na který se díky laskavé trenérce dostala. Když ale Vasilisina babička dostane infarkt a pro dívku si přijede její otec, vše se změní. Hrdinka se seznamuje se svou rodinou a novým světem, ve kterém jako by ji všichni nenáviděli. Zjišťuje, že její otec je mocný časoděj ze světa sousedícího s tím naším, a že jí samotné hrozí nebezpečí, pokud se ukáže, že po něm tento talent zdědila…

Blížící se srážka obou světů, mezi nimiž se zmenšuje časová propast, princip magie a reálie světa slibují originalitu nebo alespoň závan svěžího vánku mezi ostatními díly v žánru. Bohužel ale v prvním díle příběh srší na čtenáře mnoho pojmů, které zatím povětšinou nemají na děj velký vliv. Magie času, tedy „časování“, je tu variací na všeobecně známé kouzlení typické pro fantasy, které je podmíněno několika pravidly, přesto je pojetí čárů poměrně zajímavé. Nezbývá než doufat, že časování a magie se v dalších dílech více rozvinou, až se jim začne naplno věnovat hlavní hrdinka. Stejně tak se Eflara, svět sousedící s tím naším, domácím (v reáliích knihy zvaným Ostala) zatím jevila spíš jen jako klasický pohádkový svět za zrcadlem, plný víl a zastaralých technologií. Představování fantastického světa se neobešlo bez určitého zmatení, které čtenář sdílel s hrdinkou Vasilisou.

Postavy se až na výjimky nedají nálepkovat jako dobré nebo zlé, ačkoli čtenáři jejich pohnutky nejsou vyjeveny, protože na jejich jednání je nahlíženo právě z pohledu protagonistky. Kromě toho, že je důvěřivá, se Vasilisa často chová spíš tak, jak vyžaduje posun děje, a jen částečně to lze odůvodnit jejím pubertálním věkem. Přesto je možné se snadno s hrdinkou ztotožnit a držet jí palce. Příběh plyne hladce přímo vpřed, bez žádných zbytečných odboček a hluchých míst. Zvraty, které jsou obvykle součástí něčího zlého plánu, dokáží překvapit, a mnohdy je až frustrující, jak se hlavní hrdince nic nedaří. Člověk v sobě opět pocítí dětské já z dob před přechodem k „depresivnímu čtivu pro dospělé“, kdy se ještě zlobil kvůli tomu, že něco není fér. Příběh v sobě obsahuje i špetku politikaření, které je poměrně zajímavé, i když se děje spíš nepřímo a zprostředkovaně. U knihy pro mladší čtenáře je i přesto osvěžující.

Kniha není psána nijak komplikovaně, je čtivá a příběhu se vyhnula různá škobrtnutí i přešlapování na místě. Schéma typické pro žánr je obohacené o originální reálie a cílení na mladší skupinu čtenářů vůbec není překážkou, aby po Časodějích sáhli i ti starší. Klíč k času je svěží, dokáže zaujmout a okouzlit, i když funguje vpravdě jako úvod do série a tu pravou jízdu jeho poslední kapitola teprve slibuje.

 

Natalja Ščerba – Klíč k času (Časodějové, 1. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 344, vázaná
Rok vydání: 2016
Cena: 299 Kč
 

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaFragmentAlbatrosČasodějové
Categories: Vector Graphic

Ceny ASFFH za rok 2017 uděleny

Sat, 05/12/2018 - 17:27
Kniha roku


František Novotný: Hvězdné hry (Nová vlna)


Průřez tvorbou jednoho z nejzásadnějších českých spisovatelů science fiction. Neznáte-li jeho povídky, bude vám povědomá alespoň Valhala, opus magnum, který v roce 2014 shrnul všechny díly dlouho vycházející ságy. A zrovna včera vydalo Argo novou knihu Františka Novotného, Osudový konvoj.
 

Cena za dlouholetou práci pro SF


Jana Rečková (in memoriam)


27. března 2018 zemřela jedna z velkých osobností fandomu. Asi málokdo pochyboval o tom, že tuto cenu získá – pozdní ohodnocení obrovského kusu práce, který za Janou Rečkovou je. Vzpomínka Františky Vrbenské vyšla na Sardenu zde.

Další nominovaní:
Alexander Schneider
Františka Vrbenská

Nejlepší internetové médium


Legie – databáze F&SF (legie.info)


Obtížně se nám tu tato kategorie hodnotí. Těší nás nominace, to samozřejmě. Legie aktuálně funguje asi nejlépe jako prostředek komunikace mezi fanoušky. Diskuze u jednotlivých knih, stále přibývající nové tituly, schopnost reagovat na různá upozornění a doplnění… Legie žije. A tím nechceme pominout XB-1, což je stále nejprofesionálnější web u nás. Ale těší nás ta nominace Sardenu…

Další nominovaní:
Sarden
XB-1

Nejlepší nakladatelství


Argo


Že jste to čekali? My vlastně také. Aaronovitch, Tregillis nebo VanderMeer jako kvalitní žánroví autoři, Ishiguro nebo Tidhar pro fajnšmekry… a pak takové třešničky na dortu, jakou je Ó Cadhainova Hřbitovní hlína. To vše – a mnohem víc – loni vyšlo. Dobré.

Další nominovaní:
Brokilon
Epocha
Host
Straky na vrbě

Nejlepší překlad


Milan Žáček za knihu V Kalábrii (Peter S. Beagle; Argo)


Kvalita překladů Milana Žáčka je dlouhodobě na vysoké úrovni. A to přesto, že nepřekládá málo. Máte-li Petera S. Beagla spojeného s jednorožci, nebudete zklamaní ani teď. Křehká novela o porozumění a lásce se čte jedním dechem.

Další nominovaní:
Aleš Drobek: Problém tří těles
Michal Jedinák: Ľavá ruka Boha
Jakub Němeček: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
Hana Vrábelová: Magie spojuje

Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka


Robert Czarny za knihu Válka světů (H. G. Wells; Triton)


Od vydání Války světů loni uběhlo 120 let. Přesto se točí nová filmová zpracování (poslední z roku 2013, na rok 2018 se chystá další z produkce BBC) – a vznikají nové obálky. Něco málo z jeho práce si můžete prohlédnout třeba zde.

Další nominovaní:
Jan Bodrov: Cesta k moři
Ivan Galdík: Ctnosti králů
Galina Miklíková: Párožrúti sa vracajú
Lenka Šimečková: Kaziměsti

Nejlepší povídka


Jana Rečková: Kamarádky navždycky


Povídka o lásce, odpuštění a neodpuštění, o hrách kluků a holek v době, kdy ještě o světě moc nevědí – ale už si myslí, že vědí dost. A trochu duchařiny, aby toho nebylo málo.

Další nominovaní:
Anna Olejárová: Preplatok (Fantázia 2017)
Martin Petro: Muž, ktorý vymyslel farbu (Fantázia 2017)
Anton Stiffel: Adeptka (Fantázia 2017)
Františka Vrbenská: Zlaté mlhy na pobřeží (Žena se sovou)

Nejlepší povídková kniha


Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!; překlad Jakub Němeček)


Četli jste Okultaci? Byla nominována již loni. A Barron cenu nezískal. Spravil si chuť letos. Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká je Okultaci v lecčems podobná. Jen škoda, že v některých povídkách zůstává Barron tak tajemný, až přestává být srozumitelný. Kniha pro zarputilé čtenáře – a milovníky plíživé, neobvyklé knižní hrůzy.

Další nominovaní:
Zuzana Hloušková & Františka Vrbenská (eds.): Žena se sovou (Fortna)
Boris Hokr & Leoš Kyša (ed): Ve stínu Říše (Epocha)
S. T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 3 (Laser-books)
František Novotný: Hvězdné hry (Nová vlna)

Počin roku


Julie Nováková za sestavení antologie Dreams from Beyond (Nová vlna)


V této kategorii asi nebylo co řešit. Julie Nováková se setsakramentsky snaží zpropagovat českou tvorbu v zahraničí už pěknou řádku let. A to tvorbu svoji i cizí. A ukázala se být i výbornou editorkou – antologie Terra Nullius je jedna z nejlepších povídkových sbírek, které z poslední doby máme. Můžete si anglicky počíst sami zde.

Další nominovaní:
Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská za projekt Lehké fantazijno
Rastislav Weber za štylistický editor Umberto
Roman Tilcer za cyklus rozhovorů Tváře překladu pro XB - 1
Jana Rečková za překlad cyklu Expanze a vlastní vydané knihy

Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha


Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 3 – Pomníky zimy (Brokilon)


Algor, ach Algor! První dva díly byly skutečně skvělé – třetí je výborný, ale úniků na poslední chvíli a zvláštních náhod, když se to zrovna hodí, tam začíná být příliš. I přesto v této kategorii nebylo o čem přemýšlet. Fascinující je, že i do dalších dílů je nachystáno velké množství rovnocenně napínavých dějových linií. Fascinující – těšíme se na další díl!

Další nominovaní:
Juraj Červenák: Dračia cárovná (Artis Omnis)
Alex Drescher: Lovcův odkaz (Fantom Print)
František Kotleta: Rázová vlna (Epocha)
Alexandra Salmela: Antihrdina (Artfórum)

Nejlepší SF


Liou Cch'sin: Vzpomínka na Zemi 1 – Problém tří těles


Málokterá kniha loni vzbudila tolik kontroverze. Plnokrevná sci-fi, kniha jako matematický problém, epická čínská sága oceněná ve světě. No jo. Ale také výtky k vědeckým teoriím od lidí, kteří tomu rozumějí, a výtky ideologické (viz např. recenze Borise Hokra na lidovky.cz). Vyberte si.

Další nominovaní:
Charlie Jane Andersová: Všichni ptáci na nebi (Host)
Alex Drescher: Lovcův odkaz (Fantom Print)
Jan Hlávka & Jana Vybíralová: Pomníky zimy (Brokilon)
Jeff VanderMeer: Autorita (Argo)

Nejlepší fantasy a horor


Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!; překlad Jakub Němeček)


Podívejte se o pár řádků výš, tam už to všechno je… Ale budiž, jiná kategorie, jiný komentář. Osobně mi to vlastně bylo jedno. Všechny knihy v této kategorii byly kvalitní. Nejneobvyklejší a nejpodivnější je Ishigurův Pohřbený obr. Fascinující čtení. Stále ještě nevím, co o tom napsat a říct. V Kalábrii je příjemná novelka, křehká, jak je psáno výše. Vítězství by ale snesla, zas tak křehká není. Město mečů je sice pokračování, ale vlastně jde o úplně jinou knihu z téhož světa. A Bennett zůstává silný v příběhu i filosofii. A Ken Liu s Dynastií Pampelišek líčí velkolepý pád a vzestup jedné říše. Těch příběhů je v Ctnostech králů tolik, až to oslabuje celek, jde o tak kolosální příběh, až jsou v něm ty minipříběhy… příliš mini. Přesto jde o počin pozoruhodný. A že zvítězil Barron? No. Tak jo. Beru.

Další nominovaní:
Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo)
Robert Jackson Bennett: Město mečů (Host)
Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr (Argo)
Ken Liu: Ctnosti králů (Host)

Ceny ASFFHAkademie science fiction fantasy a hororuSvět knihyAkademie
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: C. E. Tobisman, Pochybnost

Sat, 05/12/2018 - 09:52

Doktor běžel lehkým krokem po cestě lemované stromy. Když dorazil ke kopci, který se táhl podél pobřeží, zrychlil a pustil se nahoru, přesně jak to doporučovali v Běžcově světě. I při té námaze mu v hrudi narůstal hřejivý pocit satisfakce. Všechny jeho oběti za to stály. Jeho profesní život byl obtěžkán složitými rozhodnutími, kompromisy a nesnadnými výzvami. Ale dnes mohl ospravedlnit jednu každou z nich.
Chvilku si dovolil oddávat se svému triumfu. Ta emoce byla mezi ostatními tak nějak nepatřičná, ale i tak si ji užíval sám. Kolik lidí může říct, že jejich životní dílo má cenu? Že jejich čas na Zemi něco znamená? Doktor dnes věděl s jistotou, že ten jeho rozhodně ano.
Silou se prodíral na vrcholek kopce, mhouřil oči do slunce a snažil se rozpoznat tvar klubu Bon Air Beach Club. Šedá konstrukce se krčila na pobřeží asi půl druhého kilometru za širokou křivkou zátoky. Touto dobou už budou jeho přátelé opření o mahagonový barový pult v klubu, budou se navzájem zasypávat hollywoodskými válečnými historkami a nudit jeden druhého stížnostmi na manželky a milenky. Ale on už o nic z toho nestojí. Teď už ne.
Cesta se vyrovnala a on zpomalil. Nohy ho pálily vynaloženým úsilím při běhu do kopce, který teď ležel za ním. Měl dojem, že to takhle bylo celý život. Vždycky cítil bolest, až když zpomalil. Ale to už splnil svůj cíl. Dorazil na vrchol. Vítězně.
Doktorovy myšlenky přerušil pohled na dva muže na cestě.
Jeden z nich ležel na zemi. Druhý se skláněl nad svým spadlým kamarádem. Kola byla zaparkovaná vedle sebe pod korunami palmových stromů asi o třicet kroků dál.
„Jste v pořádku, chlapi?“ zavolal doktor směrem k vytáhlému, bledému muži, který ještě stál. Měl na tváři červené mateřské znaménko ve tvaru ležící fazole a na hlavě takovou tu hipsterskou lyžařskou čepici, ve které mu v kalifornském slunci muselo být neskutečné vedro.
„Já jsem v pohodě,“ odpověděl ten bledý muž, „ale tady kamarád potřebuje pomoc. Závodili jsme tamhle na cestě nahoru na kopec, a když jsme se dostali na vrchol, on sletěl z kola.“
„Podívám se na to,“ řekl doktor.
Přidřepl si ke zraněnému muži. Byl menší a urostlejší než ten první, ale stejně bledý. Svíral si kotník a sténal. Doktor ho zběžně prohlédl a všiml si, že – dost překvapivě, vzhledem k jeho nehodě – na jeho cyklistických kalhotách není vůbec žádná špína. Jeho šatník to jistě ocení.
„Nějakou dobu už nevykonávám praxi,“ řekl doktor, „ale pořád ještě poznám zlomeninu.“ Jemně chytil zraněného muže za nohu a prohmatával měkké tkáně kolem kotníku, zatímco sledoval výraz obličeje, aby zachytil příznaky bolesti. Nic se neobjevilo.
Namísto toho si oba muži vyměnili pohled.
Najednou bylo všechno až děsivě jasné. Kola zaparkovaná moc úhledně, příliš daleko od cesty. Žádný pot na čele spadlého muže. Žádná špína na oblečení.
Doktorovi začalo zběsile bít srdce.
„Bude to jen výron.“ Narovnal se do stoje. „Mám v autě obinadlo. Je to hned dole pod kopcem, zajdu pro něj.“
Pomalu udělal dva kroky zpátky, a potom se sprintem rozletěl zpět cestou, kterou přišel. Doufal, že jen špatně pochopil nevinnou situaci. Zvažoval, jak asi divné bude jeho chování připadat těm dvěma mužům, pokud ano.
Jenže potom uslyšel tlumenou ránu a dva planoucí žhavé body se mu vpálily do stehna.
Taser!
Doktor zakopl a sval se vinou elektřiny stáhl v křeči.
Naslepo hmatal rukou po příčině bolesti, našel jednu elektrodu a vytrhl ji ven, čímž přerušil spojení a zastavil proud. Jenže noha se pořád svíjela v agonii.
Bolest ale ustupovala zdrcujícímu vědomí, že jeho strach byl oprávněný. Strach, který zaplašil jako nějakou noční můru. Strach, který se teď děsivě zhmotnil, když kulhal po opuštěné cestě. Přišli pro něj! Bože, skutečně pro něj přišli.
Křičel o pomoc. Ale kolem ani živáčka. Jen prázdná instalatérská dodávka zaparkovaná u krajnice na silnici křížící běžeckou stezku.
Stezka! Doktor rychle očima zkoumal její okraj. Křovinami porostlý násep za ní prudce klesal o několik desítek metrů až dolů na pláž.
Vzepjal se a převalil se přes okraj.
Ramenem tvrdě narazil na zem a poškrábal si holou kůži nezakrytou nátělníkem.
Kutálel se z kopce, narážel do kamenů a křoví ho drásalo, až se nakonec zastavil na pláži.
Nadzvedl se na loket, aby se rozhlédl a našel možnou pomoc, a přitom sténal bolestí.
Oči nespatřily nic než pustý písek a lhostejné moře. Byl sám.
Doktor vůbec nepochyboval, co jeho pronásledovatelé udělají, až se k němu dostanou. Zemře. Přímo teď. Přímo tady na pláži.
To vědomí ho zasáhlo takovou silou, že se pod jeho tíhou málem rozsypal. Ale potom si vzpomněl. Ještě jedna věc, kterou musel udělat. Jeden poslední úkol, který je třeba dokončit, než se opona zatáhne.
Bojoval se zipem své ledvinky a nutil se zůstat soustředěný.
Jakmile vytáhl telefon, pokusil se napsat heslo. Jenže ruce zalité tepenným krvácením z hluboké rány na zápěstí se po dotykovém displeji jen sklouzly.
Shora ho zasypal déšť oblázků. Útočníci se klouzali z kopce a rychle se blížili. Budou u něj za pár vteřin.
Doktor si utřel ruku do trička a zkusil to znovu. Musí dostat kritické informace ven, než tady umřou společně s ním.
Donutil třesoucí se ruku ke klidu a napsal heslo. Potom pokračoval textovou zprávou. Písmena a čísla se objevovala stále rychleji. Tohle plánoval. V jeho těle se rozléval adrenalin a doktor už svá zranění necítil. Jeho celá existence se smrskla na zářící displej v ruce.
Nemůže selhat. Teď ne.
Prstem stiskl „Odeslat“ právě ve chvíli, kdy za ním utichl křupavý zvuk blížících se kroků.
Oči ho pálily. Hlava se motala. Jeho klinické já mu říkalo, že ztratil minimálně půl litru krve. Brzy ztratí vědomí.
Ale pořád vnímal, když se otočil, aby čelil svým vrahům.
A pořád vnímal, když si ten vysoký, bledý muž stoupl za něj, chytil ho za krk a prudkým škubnutím ho nenávratně poslal do temnoty.

Muž v lyžařské čepici si přidřepl vedle těla. Muž středního věku. Afroameričan. Nepraktikující doktor. Stoprocentně jeho cíl.
Vypáčil telefon z ruky mrtvého muže a podíval se na displej.
Potom našel očima svého druha a pokrčil rameny.
Otřel z telefonu otisky prstů a upustil ho do písku.

* * *

Caroline Audenová se hrbila nad svým laptopem s rameny přiškrcenými ve vlněném pracovním kostýmku. Vlasy jí padaly do očí, zatímco studovala šachovnici. Počítač hrál sicilskou obranu. To znamená, že ona musí hrát pyrenejský útok. Štvalo ji, že musí obětovat tolik materiálu, ale jestli chce vyhrát, jiná možnost není.
Caroline se složitou hrou snažila odpoutat pozornost od nervózního šimrání v břiše. Za deset minut začne její první pracovní den ve firmě Hale Stern, LLP, jedné z nejdynamičtějších právnických firem v Los Angeles. Ještě chvilku počká schovaná v malé kavárně, kde obsluhují všechny ty sešněrované týpky. Na zdech kavárny Black Dog Café se skvělo graffiti a z personálu byly lehce cítit drogy, čímž se stavěla do ostrého kontrastu s konzervativně oblečenými zákazníky.
„Bude. Slibuju, že bude,“ z opačného konce kavárny k ní dolehl hlas.
Něco v něm znělo tak syrově a zoufale, že to Caroline přimělo zvednout oči.
Uviděla baristu, jak se sklání nad pultem a mluví do telefonu. Jeho potetovaná předloktí a modré číro na hlavě vůbec nešly dohromady s bezútěšným, skoro až dětským strachem v očích.
„Já vím, ale přísahám, že…,“ začal, ale potom mu klesla ramena. „Rozumím.“
Zavěsil a otočil se, aby vyčistil pult. Neuspořádané pohyby utěrky prozrazovaly zmatek v hlavě.
Caroline pustila z hlavy svou šachovou partii a sledovala baristu. Snažila se přijít na to, co asi způsobilo jeho rozladění. Pokud moh¬ la soudit podle vzhledu, jednalo se o muže, který se obvykle nenechal rozhodit názorem kohokoli jiného. Obecně sebevědomá duše, již dnešního chladného, jasného rána sebevědomí opustilo.
Caroline s ním najednou cítila jistou spřízněnost.
„Co se stalo?“ zavolala přes celou kavárnu.
Barista chvilku zaváhal, než odpověděl. „Můj šéf si myslí, že zákazníkům účtuju vyšší částky a peníze si nechávám,“ řekl a pokračoval v útoku na nevinný pult tvrdými, rozezlenými a neefektivními tahy hadrem.
„A je to pravda?“ zeptala se Caroline.
„Ne. Jenže z pokladny zmizela spousta účtenek. Nemůžu je nikde najít.“ Vrhl na obviněný stroj pohrdavý pohled. „Debilní zkurvenej počítač.“
Caroline přikývla. Už viděla lidi zhroucené tváří v tvář technologiím, které zradila stránka osobního bankovnictví chráněná heslem, nebo aplikace, která se ne a ne správně spustit. Věděla, že problém je prakticky pokaždé v chybě uživatele.
„Můžu se podívat?“ zeptala se a vstala od stolu. Ačkoli nemůže zahnat obavy, které jako hladové vrány krouží kolem její vlastní mysli, může zahnat ty jeho.
Barista si ji prohlížel.
Věděla, co vidí. Malou ženu s mahagonovými vlasy, rozcuchanými i navzdory veškerým jejím snahám o jejich zkrocení. Ale chytré oči, rychlé a bystré. Neodpovídala stereotypu technologického nerda.
Cítila, jak ji posuzuje.
Po dalším chvilkovém zaváhání uhnul na stranu.
„Je po mně, jestli ty účtenky nenajdu,“ zamumlal.
Caroline si prohlížela rozhraní. Unixová platforma. Pokladní software jako z antikvariátu.
Podívala se na baristu, který teď stál u kávovaru a utíral hrnečky na kávu. Utěrku měl v pravé ruce. Fajn, takže je pravák. To znamená, že pokladnu ovládá levou rukou, zatímco horké nápoje servíruje tou pravou.
Caroline si prohlížela levou stranu rozhraní poklady a všimla si tlačítek s inventurou.
„Nedělal jste nedávno inventuru?“ zeptala se.
„Dělal,“ odpověděl barista.
Carolininy prsty se rozletěly po displeji.
„Takhle to nemá vypadat,“ barista strachy zvýšil hlas.
„Jen izoluju nedávno upravované záznamy.“ Změnila filtr a stiskla ‚Enter‘. „Nejspíš jste během inventury stiskl tlačítko nabídky. Účtenky se uložily jako položky k inventarizaci. Teď už je to v pořádku. Všechno je zpátky tam, kde to má být.“
Caroline se vrátila ke svému stolu pro věci. Už tady otálela až moc dlouho. Je čas vyrazit.
Zaklapla svůj laptop a oči jí padly na vyšisovanou koženou brašnu. V technologickém světě byla ucházející, jenže pro ten právnický jí najednou připadala moc obnošená. Až dostane první výplatu, bude si muset koupit novou. Anebo ne. Musí šetřit, aby se mohla odstěhovat z matčina domu. To je důležitější než brašna na laptop beze skvrn. Příčetnost především. Doplňky až potom.
„Nevím, jak jste to udělala,“ zavolal barista od pokladny, „ale zachránila jste mi zadek.“
„O nic nešlo.“ Caroline pokrčila rameny. Bylo hezké mít moc něco spravit. Technologické nouzové situace se spravovaly daleko líp než masakr, který nechala doma. Její strýc chrápající na gauči, od včerejška nepřevlečený, snící o vodce a rumu. Její matka pouštějící na Spotify od rána do večera pořád dokola jedinou písničku od Jasona Mraze, až měla Caroline chuť vystřelit si mozek z hlavy.
Než vypadla z domu, hodila strýcovy klíčky od auta do chlebníku. Aspoň nebude moct řídit, dokud nevystřízliví.
„Nedala byste si kávu?“ zeptal se barista.
„Stačí mi horká čokoláda.“ Caroline neměla chuť vysvětlovat, že po kávě začne vibrovat jako dřevěná káča uprostřed hurikánu. Měla přirozené dispozice jako ladička a i bez kofeinu měla dost problém udržet svou mysl v klidu.
„Příště je to na mě,“ trval na svém barista. „Vy tady někde pracujete?“
„Dnes nastupuju do nové práce.“ Caroline se protočil žaludek, i bez kávy.
„Budu hádat – něco kolem počítačů,“ smál se na ni barista.
„Ne. Právo.“
Barista zvedl obočí vysoko na čelo. „Vážně? Proč ne počítače?“ zeptal se. „S počítači to umíte.“
Caroline mlčela. Dobrá otázka.
 

Pokud byste spojili Lisbeth Salanderovou (hlavní hrdinku Larssonovy trilogie Milénium) a Erin Brockovichovou (ústřední protagonistku stejnojmenného Soderberghova filmu), dostali byste Caroline Audenovou, začínající právničku s minulostí hackerky.

Čím víc se snaží o spravedlnost, tím víc se vzdaluje od zákona…

V románu Pochybnost se tahle křehká, avšak ambiciózní žena dostane do ohniska sporu mezi bohatou a mocnou biotechnologickou korporací a obyčejnými lidmi, které prakticky zmrzačil jeden z produktů této společnosti (SuperSója, zdravý doplněk stravy způsobující ale u konzumentů selhání ledvin).

Caroline dostane za úkol prostudovat ke kauze podklady a následně má informovat nadřízené o tom, co zjistila. Nakonec však zajde při svém pátrání – zejména díky zálibě v hackerství – dál než by měla. Zjistí přitom, že s případem souvisí smrt uznávaného vědce, čímž se sama ocitne na mušce velmi mocných lidí…

Přestože je Pochybnost autorčinou prvotinou, C. E. Tobisman napsala strhující a čtivý thriller, který si v ničem nezadá s nejlepšími romány Johna Grishama. Příběhem prostupuje všudypřítomná paranoia, takže čtenář do poslední stránky netuší, komu může věřit. A rozuzlení je nečekané a šokující, jak už tomu u podobných knih má být…

Anotace:
Caroline Audenová získá práci ve špičkové právní kanceláři v Los Angeles a je nadšená z nové výzvy – a vděčná za to, že může zapomenout na svou temnou minulost počítačové hackerky.
Její nový šéf ji pověří úkolem zjistit, jestli oblíbená geneticky modifikovaná potravina nezpůsobuje u lidí selhání ledvin. Caroline nemá udělat nic víc než prozkoumat podklady a seznámit nadřízené s tím, co zjistila, jenže její technické dovednosti a intuice ji zavedou mnohem dál, než původně zamýšlela.
Když začne tušit, že by mohla existovat souvislost mezi smrtí uznávaného vědce a netransparentním biotechnologickým gigantem, hlasitě se ozve proti zjevné křivdě a brzy se sama ocitne na mušce. Čas se krátí a tisíce životů jsou v ohrožení... včetně toho jejího.
Teď musí tahle nezkušená začínající právnička s problematickou minulostí a zálibou v hackerství prokázat, že firma s majetkem v řádu miliard dolarů způsobila smrt tisíců lidí – než dostanou i ji samotnou.

 

Info o knize:
Autor: C. E. Tobisman
Originální název: Doubt
Překlad: Monika Pavlisová
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 368
Cena: 349 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)

C. E. TobismanUkázkaUkázkyMystery PressZ jiného soudku
Categories: Vector Graphic

Peklo na osmadvacet způsobů aneb Hellboy a⁠ jeho Neuvěřitelné příběhy

Fri, 05/11/2018 - 07:46

Mike Mignola tentokrát svěřil svého „pekelného chlapce“ do rukou kolegů komiksových výtvarníků a⁠ scénáristů. Pestrou směsici originálních pohledů na hellboyovské universum vydává nakladatelství Comics Centrum pod názvem Hellboy: Neuvěřitelné příběhy.

S⁠ Hellboyem měli čeští čtenáři tu čest již mnohokrát. V⁠ nakladatelství Comics Centrum vychází již od roku 2002 série Hellboy z⁠ pera Mikea Mignoly, později vydaná také ve formě tří souhrnných Pekelných knižnic. Tato kniha však není jejich součástí a⁠ není plánována do žádné z⁠ dalších.

Šéfredaktor nakladatelství Comics Centrum Václav Dort k⁠ vydání knihy Hellboy: Neuvěřitelné příběhy uvádí: „Je to vůbec poprvé, kdy Mike Mignola umožnil dalším tvůrcům napsat a⁠ namalovat krátké příběhy s⁠ Hellboyem.“

Nevšední nápad vpustit do Hellboyova světa nové komiksové tvůrce se zrodil v⁠ hlavě samotného Mikea Mignoly a⁠ jeho redaktora ze společnosti Dark Horse, Scotta Allieho v⁠ době, kdy se ke svému konci blížilo natáčení prvního filmu Hellboy režírovaného Guillermem del Torrem a⁠ uvedeného do kin roku 2004

Účel publikace byl velmi praktický: nabídnout fanouškům, které ke komiksu přivede právě film, novinku v⁠ podobě povídek rozvíjejících příběhy samotného Hellboye i⁠ vedlejších postav z⁠ jeho světa

Vznikla tak sbírka celkem 28 povídek, do níž přispěli například Eric Powell (tvůrce taktéž kultovní série Goon), John Arcudi, Scott Morse, Craig Thompson, John Cassaday, Jason Pearson, Jim Pascoe, Frank Cho, Tom Fassbender a⁠ mnozí další.

Protože tvůrci dostali při vymýšlení příběhů naprostou volnost, zrodila se směsice veskrze originálních náhledů na Hellboyův svět, v⁠ jejímž rámci si mohou čtenáři přečíst příběhy o⁠ raketových batozích, dětských démonech, strašidelných cirkusech či zrezlých kosmických lodích. A⁠ chybět samozřejmě nesmí ani proslulý Kostěj a⁠ baba Jaga. Scénáře těchto dvou příběhů se ujal sám Mike Mignola a⁠ o⁠ výtvarnou stránku se postaral Guy Davis.

„Pro fanoušky parádních retrokreseb Mikea Mignoly povinnost.“
Entertainment Weekly

„Od prvního vydání Hellboye v⁠ březnu 1994 se Mikeovi Mignolovi podařilo vybudovat obrovský komiksový vesmír srovnatelný s⁠ tím, co vytvořili Stan Lee s⁠ Jackem Kirbym v⁠ Marvel Comics během Stříbrné éry.“ The AV Club
 

„Hellboy: Neuvěřitelné příběhy“
Autoři: Mike Mignola a⁠ další
Z⁠ anglického originálu „Weird Tales“ přeložil Jan Kantůrek, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s⁠ přebalem, 264 barevných stran
U⁠ nakladatele od 24. 4. do 8. 5. 2018 za cenu 419 Kč, dále pak 489 Kč, běžná cena 699 Kč
Kniha vychází 24. 4. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+

HellboyM. MignolaComics CentrumComicscentrumKomiksDark Horse
Categories: Vector Graphic

RECENZE: James Hazel, Jepice

Thu, 05/10/2018 - 08:03

Jepice je knížka, kterou rozhodně nepřehlédnete. Tematické záložky i knihkupectví oblepená plakáty. Zkrátka a dobře velký titul, který chce vzbudit vaši zvědavost, abyste mu nahlédli pod pokličku. Já to ale udělal za vás.

Jepice začíná jako klasická detektivka. Nález těla v lese, rozjíždí se vyšetřování. Policie se domnívá, že má co dočinění s nějakým cvokem. V tenhle moment se zdá, že jsou karty rozdané, jenže James Hazel vás záhy vyvede z omylu. Na scénu totiž uvádí právníka a bývalého policajta Charlieho Priesta, z něhož se vyklube hlavní hrdina celého tohohle dobrodružství. A činí tak ve scéně, která vám určitě ulpí v paměti, ještě aby ne, když v ní musí Priest hned zkraje bojovat o vlastní život.
Jenže jak se ukáže, život má hodně velký smysl pro humor. A o pár stránek dál je Priest přizván k vyšetřování člověka, který mu usiloval o život. Začíná tak mix scén, v nichž Priestovi jde po krku naštvaný a neschopný policajt a kdy se odmítá na pátrání po vrahovi jakýmkoliv způsobem podílet. Ačkoliv sám už něco takového dělá. Což vás povede k menšímu kroucení hlavou a probuzení dojmu, jako kdyby se autor tímhle snažil nahnat nějaké ty normostrany navíc. Podobný, byť ne tak silný pocit pak může vzbuzovat druhá dějová linka, která se odehrává v minulosti. Konkrétně krátce po druhé světové válce v Anglii. V ní sledujeme snahu Britů získat na tajné základně od jistého nacistického lékaře formuli na jistý preparát, který má cosi společného s jepicemi.
Jepice se na první pohled tváří jako velký áčkový thriller. Ve skutečnosti se ale pod jeho slupkou skrývá nefalšovaná zábavná jízda, která balancuje na hraně kvalitního braku. A když budete knihu číst tímhle způsobem, užijete si to. Čeká vás akce, mrazivé scény a akční finále, které jako kdyby vypadlo z nějakého bijáku s Kurtem Russellem. Taky dojde na nějaké dějové zvraty, které vám vezmou dech. Takže pokud hledáte nějakou odpočinkovou četbu, jste na správné adrese.

Jepice 
James Hazel
Nakladatel: Domino 
Překlad: Petra Krámková
Počet stran: 464
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaDominoZ jiného soudku
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Technokněží - Alejandro Jodorowsky a Zoran Janjetov

Wed, 05/09/2018 - 10:36

 

Albino nemá úplně šťastný start do života. Je jako jeden ze sourozenců produktem brutálního znásilnění, které jeho matce sebralo zářnou budoucnost, a tak není divu, že není přílišným objektem mateřské lásky ani zájmu. Naštěstí - alespoň si to v tu chvíli myslí - najde útěk od reality ve světě virtuálních her a usmyslí si, že se stane technoknězem. Tvůrcem zábavy a hybatelem myšlenek lidí v celé galaxii. Studium na technokněze ale není nic pro slabé nátury. Bude muset vyvinout veškerou chytrost, obratnost a vynalézavost. Bude muset zahodit své principy, pošlapat své sny a zatratit svou duši proto, aby ve všech zkouškách přežil a technoknězem se skutečně stal. Vesmír rozhodně není přátelské místo a pokud studujete na technokněze, platí do pro vás dvojnásob, protože učení probíhá hlavně metodou pokus - omyl a omyly bývají ve 100% případů osudné.

Technokněží jsou další a nikoli poslední knihou ze světa Incalu a Metabaronů, která se k nám od nakladatelství Crew dostane, ale jsou knihou, která je zatím nejméně náročná. Nejpřímočařejší a nejpochopitelnější. Jodorowski vypráví příběh Albina, ale i jeho matky a sourozenců za pomoci velice jednoduché šablony, se kterou se každý, kdo má alespoň trochu načteno, nejednou setkal. Hrdina cestuje z místa na místo, stoupá v hierarchii a přitom překonává stále těžší a těžší překážky, většinou za pomoci lsti a chytrosti, a tak poráží nebo alespoň obchází nebezpečí. V kontrastu je pak postup jeho matky, která nastoupila cestu pomsty a veškeré její snažení motivované nenávistí a vedené silou je osudem zle odměňováno a směřováno k smíření a odpuštění metodou cukru a biče. Stejně jako tomu bylo u Metabaronů, i tady jde vlastně o retrospektivu, jen zde ji vypráví hrdinovo starší já a postupně se blíží současnosti a objasňuje motivaci svého současného chování. Struktura příběhu je ale na rozdíl od Metabaronů řádově jednodušší a prakticky směřujeme bez odboček k cíli. Pokud by se mě tedy někdo zeptal na "lehčího" Jodorowského, s klidem bych mu doporučil právě Technokněží. Jsou sice plní novotvarů, ale tomu se u Jodorowského nevyhnete nikde. 

Na uměleckou vizuální stránku Technokněžích jsem si musel nějakou dobu zvykat. Ne že by byla nějaká netradiční, ba naopak, jde o propracovanou detailní kresbu, která je pastvou pro oko. Jen ty charaktery mi dlouho přišly tak nějak plastové, statické a bez emocí. I v akčních scénách jsem Zoranu Janjetovi ten pohyb a vypjaté emoce nevěřil. Naštěstí jde opravdu jen o zvyk a od určité chvíle jsem s kresbou neměl nejmenší problém. Ba naopak, některé technické části příběhu, sny nebo virtuální realita jsou prokreslené opravdu výborně. Za tenhle můj pocit může podle mě naprostá absence vrásek u většiny postav v kombinaci s hodně plynulými barevnými přechody v colloringu obličeje. 

Technokněží si určitě zaslouží místo na poličce kteréhokoli hard-scifisty inklinujícího zároveň ke komiksu. Ti zkušení je budou možná hodnotit slaběji, ale určitě je neurazí. Ti, kteří naopak od Jodorovského nic nečetli, mají jedinečnou příležitost naskočit do jeho komiksů v tom nejméně náročném kuse bez obav, že by jim chyběla znalost světa a užít si ho naplno. 

Technokněží (Les technoperes)

Autor: Alejandro Jodorowsky a Zoran Janjetov 
Nakladatel:Crew
Překlad:Richard Podaný  
Vazba:brožovaná
Stran: 408  
Rozměry:19,1 × 26 cm
Rok vydání:2017
Cena: 999Kč

TechnokněžíMetabaroniIncalA. JodorowskyZ. Janjetov
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Vladimír Sorokin, Manaraga

Tue, 05/08/2018 - 08:03

Malá kniha o trochu jiném čtení knih velkých.

Svět i lidstvo už zažili lepší roky. Pomalu se vzpamatovávají z nesčetných lokálních i světových válek. Trendy jsou však něco, co ani pár atomovek a kolapsů nemůže zastavit. Zemi, zvláště její extrémně bohatou část obyvatelstva, zachvátila nová mánie - čtení knih. Nenechte se však mýlit. Nejedná se o čtení knih, jak jej známe my a znali i naši předkové. Čtení dostalo zcela nový rozměr a za jeho provedení, které je nelegální, zaplatíte nemalou částku. A čím vzácnější kniha je, tím roste cena.

Stále se zdá vše být naprosto v pořádku, však? Pak se seznamte s Gézou, Maďarem, který svým klientům připravuje pokrmy zásadně na ruských klasicích. Ano, slyšeli jste správně. Géza, ačkoliv se Michelinské hvězdy pravděpodobně nikdy nedočká, se může kasat tím, že se řadí mezi elitní book'n'grillery". Tedy kuchaře, kteří pro své klienty z celého světa nepřipravují pokrmy na ničem jiném, než na ohni z knih a dle některých tak znehodnocují dědictví staré mnohdy i stovky let.

Vy si názor udělejte sami. Román Manaraga vám k tomu nabízí mnoho příležitostí. Přidejte se ke Gézovi a jeho toulkám po světě, setkejte se s jeho extrémními klienty, připravujte s ním ty nejvybranější lahůdky na ohni ruských klasiků. Poznejte Gézu a jeho svět. Aspoň to málo, do čeho vám Vladimír Sorokin dovolí nahlédnout. A pak nám řekněte - dokázali byste v takovém světe žít?

Jedním z důvodů, proč jsem po románu Manaraga sáhla, byla mnohá prohlášení o tom, jak Sorokin na vizi světa rozvráceného válkami reflektuje stávající společnost. To se však ukázalo jako prohlášení poněkud zavádějící. Manaraga výrazně ukazuje na všeobecnou digitalizaci společnosti, ústup tištěného média či touhu lidí přicházet se stále zajímavější a šílenější zábavou. Návaznost na problémy současného světa ale budete hledat marně.

Stejně tak mě lákalo, že se dle anotace jedná o dystopii. A zde bohužel přišlo další zklamání. Nenechte se mýlit - román je postaven na kulisách světa roztříštěného na kusy válkou mezi státy, náboženstvími i lidmi samotnými. Ale to všechno stojí v pozadí a na děj jako takový nemá žádný vliv. Je hrozná škoda, že příčiny rozpadu struktur jak je známe, nedostaly větší prostor kromě pár zmínek mezi řádky. Čtenář se vlastně ani pořádně nedozví, co k rozpadu struktur vedlo.

Mluvit o ději je v případě románu Manaraga taky trochu nadnesené. Ve větší části knihy nás Sorokin spolu s Gézou doslova tahají z jednoho konce světa na druhý. Autor předhazuje čtenáři historky z book'n'grill večerů - komu Géza vařil, jakou vzácnou knihu obětoval na oltář večeře i podivnosti jeho klientů. Ústřední zápletka dostává prostor až v poslední čtvrtině románu a bez jejího postupného vystavování a gradování vyznívá ve finále do ztracena. Zbytečně. Holt, zvláštnosti a zážitky Gézy z jeho cest jsou mnohem zajímavější a čtivější, než závěrečný autorův pokus o akci.

Manaraga je malá kniha. Útlý výtisk velkého autora o délce necelých 200 stran. Kniha, která vyhrožuje koncem literatury tak, jak ji známe. Román, který varuje před rostoucí devalvací literatury. Manaraga je dílo, u kterého budou mnozí zívat nudou, ale zároveň text, u nějž se další začnou zamýšlet, co nás vlastně čeká. A pokud aspoň pár bude přemýšlet, pak Sorokin dosáhl toho, co pravděpodobně chtěl. 

Vladimír Sorokin, Manaraga

Nakladataleství: Pistorius & Olšanská 
ISBN 978-80-7579-005-7
Překlad: Dvořák, Libor
Rok vydání: 2017
Cena: 229 Kč

RecenzeLiteraturaV. SorokinPistorius & Olšanská
Categories: Vector Graphic

Epocha bude na Světě knihy opět fantastická

Tue, 05/08/2018 - 07:45

Jako každý rok, i letos se zúčastníme mezinárodního knižního veletrhu SVĚT KNIHY (http://sk2018.svetknihy.cz/), jehož 24. ročník se bude konat ve dnech 10. – 13. května 2018 na pražském výstavišti v Holešovicích. Opět obsadíme dva stánky – jen a jen naše bude místo v levném křídle veletržního paláce (L402), kde naleznete celou naši produkci – literaturu faktu, beletrii i fantastiku. Pro tu však můžete zamířit i do křídla pravého, kde budeme znovu součástí velkolepě pojatého a stylově vyzdobeného stánku P615. Kromě našich knih a sympatických redaktorek, které vám knihy nejen prodají, ale i rádi poradí s výběrem, tam naleznete i knihy a jiné zboží dalších vydavatelů a společností zabývajících se fantastikou.

Velmi rádi vás uvidíme nejen na stáncích, ale i na některém z doprovodných pořadů. Letos jsme si pro vás, co se fantastiky týče, připravili tyto lahůdky:

Pátek 11. 5. 2018, 11,00-11,50 (Sál Fantastika)
NOVÁ ÉRA FANTASTICKÝCH ANTOLOGIÍ
Velký úspěch nedávno vydané antologie Ve stínu Říše se stal impulsem pro nový projekt antologií, které pod vedením editorů Leoše Kyši a Borise Hokra připravuje Nakladatelství Epocha. Více informací na: https://www.facebook.com/events/1752903698095214/

Pátek 11. 5. 2018, 18,00-18,50 (Sál Fantastika)
FRANTIŠEK KOTLETA
Beseda s nejpopulárnějším autorem české fantastiky. Jeho knihy plné dobrodružství, akce, magie, sexu a humoru bourají žebříčky bestsellerů a on sám vzbuzuje otázky: Kdo je, sakra, František Kotleta? Více informací na: https://www.facebook.com/events/2035633590022691/


Sobota 12. 5. 2018, 17,00-17,50 (Sál Fantastika)
DRUHÁ SEZONA KLADIVA NA ČARODĚJE STARTUJE
Druhá sezona oblíbené série akční urban fantasy je připravena… Křest antologie O krok před peklem a povídání s autory série o minulosti, současnosti a hlavně budoucnosti party netradičních hrdinů. Účast přislíbili Jiří Pavlovský, Darek Šmíd, Martin D. Antonín, Jakub Mařík a další, moderuje Pavlína Kajnarová. Více informací na: https://www.facebook.com/events/413125919140958/

Svět knihyFantastická EpochaEpochaPozvánkyPozvánkaAkceF. KotletaKladivo na čaroděje
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství CREW

Tue, 05/08/2018 - 01:20

Jean Giraud, lépe známý pod pseudonymem Moebius, přinesl ve své komiksové tvorbě bezesporu mnoho prvků, které v tomto médiu způsobily revoluci. Český čtenář se nyní může seznámit s některými z jeho nejvěhlasnějších krátkých prací v reprezentativním souboru nazvaném:

Dlouhý zítřek a další příběhy
Vstupte do fantazie tvůrce, který ovlivnil celý svět, včetně našeho Káji Saudka. Do nejslavnějších prací komiksové ikony – do knihy zachycující to nejzásadnější z jeho tvorby! V této knize poznáte Moebiovo dílo v celé jeho šíři. Najdete tu jak sci-fi příběhy (včetně slavného Dlouhého zítřku, který inspiroval vizuální podobu Blade Runnera), tak temné historky z naší reality. Najdete tu humor i horor, absurdní dramata i filozofické pocitovky, komiksy postavené na dialozích i zcela beze slov. Hlavně tu ale najdete spoustu fascinujících vesmírů a bytostí.

Překlad Richard Podaný
kniha obsahuje 220 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1173&pr=180430
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=965&pro=d&pr180430

 

Vaší pozornosti bychom rovněž rádi doporučili:

Doctor Strange 1: Cesta podivných
Každé seslané koulo má svou cenu. Co se stane, když pozemský Nejvyšší čaroděj začne zaostávat s placením? To se dozvíte, zatímco se náš milý doktor probere prakticky nahý na velmi podivném místě – bez kouzelnických knih, beze zbraní a aniž by si vybavoval, jak se tam dostal... nebo proč ho pronásledují všechny ty obludy!

Překlad Kateřina Tichá
kniha obsahuje 136 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1168&pr=180430
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=962&pro=d&pr180430

 

Bojový anděl Alita 2: Smrtící anděl
Alita tu už nebydlí. Po Hugově smrti opouští krásná kyberdívka jediný domov, který znala, a stejně tak svou práci lovkyně zločinců. Nově se totiž hodlá věnovat brutálnímu sportu zvanému „motorball“, při kterém kyberkončetiny létají vzduchem a nejednoho hráče už odvezli z arény rovnou do šrotu. Alita však na nebezpečí nehledí – motorball pro ni neznamená jen únik před smutkem nad ztrátou přítele, ale také cestu za poznáním sebe sama.

Překlad Anna Křivánková
kniha obsahuje 480 černobílých stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1172&pr=180430
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=964&pro=d&pr180430

CrewKomiksMoebiusDoctor StrangeJ. KiširoJ. AaronMarvel
Categories: Vector Graphic

Pages