Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 5 hours 57 min ago

ČASOPIS: Pevnost 8/2018

Fri, 08/03/2018 - 11:55

SRPNOVÁ PEVNOST JE PLNÁ AKCE A MEGAŽRALOČÍCH KUSANCŮ

Je léto, čas dovolených… tak co si vzít s sebou někam k vodě, na hory, za poznáním? Co třeba nějakou pořádnou akční jízdu plnou hlášek, krve, potu, sexu a popkulturních narážek, kde stránky mizí jak sněhové vločky v pekle? Jasně, to je vždycky dobrá volba. A kdo tohle umí nejlíp? Čeští autoři. Kulhánek, Kotleta, Kopřiva, Fuchs, Drescher… máme tu pro vás celou tuhle partu a jako bonus novou kotletovskou povídku, takže už teď víte, že tahle Pevnost je horký zboží, který prostě musíte mít! Ale my se teprve rozjíždíme. Až budete u vody, mrkněte občas pod hladinu – semotámo se tam skrývaj hodně nebezpečný potvory a jedna taková teď připlave do kin rovnou z pravěku… a dostane přes hubočumák od Jasona Stathama! A pak je tu spousta novinek, recenzí, jako jsou třeba velká ohlédnutí za Mravenečkem a Vosičkou a Jurským světem… Jo a viděli jsme seriál Cloak and Dagger a je to paráda!
Zpátky ke čtení – je libo upíry v Chicagu? Antologii inspirovanou dílem Stephena Kinga? (Jasně, jsou to horory, skvělý horory!) Věnujeme se taky otázce, zda Mráz nebo Noc, stavíme vedle sebe naprosto geniální povídkové sbírky Brandona Sandersona a Joea Abercrombieho, vysvětlíme vám, jak si žijou polští upíři v době reálného socialismu… a pokocháme se novým luxusním vydáním klasiky všech klasik – Draculy Brama Stokera! No a jako bonus si uděláme rekapitulaci startrekovských knih v Brokilonu.
Tak a teď šup na komiksy – další strip, pokračování Magionu, recenze, zprávy o nové Akademii komiksu… a povídání o dvou velkých jménech mezi komiksovými hrdinkami – Lady Mechanice a Druuně! Ale vše si pro sebe nakonec ukradne kdo? Zrzavý koček Garfield, co slaví čtyřicet let! Gratulujeme!
Hm, co se ještě dělá v létě? Jo! Hodně se sportuje! Takže se s Mílou Lincem podíváme na historii z hlediska sportu. To si tak vezmete hlavy nepřátel… pardon, „mičudu“, a jdete si zakopat! Pak si za odměnu trochu zapařte na kompech i s deskovkami a ohlédněte se za skvělými festivaly, jako je Junktown nebo Festival fantazie… a beneficí na počest Honzy Kantůrka. Říkal Oook! A my to říkáme taky! Oook! Protože my v Pevnosti máme všechno, co vás zajímá!
 

Obsah aktuální Pevnosti zde.

 

ČasopismagazínPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Vladimír Šlechta, Zima v Thonnierice

Thu, 08/02/2018 - 08:46

Thornel se vrací do Thonniericy s pověřením Sylvie Viktoriny la Baro vytvořit špionážní síť, jakou měl ve městě chvalně (i nechvalně) proslulý dobrodruh Thompson. Na promrzlou zem se snáší první sníh, zásob je málo, město vyčerpal konflikt s církví, král je ještě ucho a jeho mocenská situace nejistá. To nevypadá na klidnou zimu…    

V mozaice Krvavého pohraniční přibyl další střípek. Dobrodružství Thompsonových potomků s detektivní zápletkou. Tentokrát se jedná o ryze městskou fantasy s velmi skromnou porcí magie, která je určená všem. Pro neznalé předchozí Šlechtovy knihy, Kukaččích mláďat, je vypsán stručný přehled postav, a to hned na začátku. Propříště by však neškodil přehledný rejstřík na konci. Najdete tu i několik map. Spoilerů se bát nemusíte, tolik jich zas není. Příběh funguje samostatně a je příjemným startem pro další cyklus – „Krvavé pohraničí 2“.

Thornel je ještě mlíko, a i když statečnost a smysl pro čest mu nechybí, má se pořád co učit a ostatní mu to rozhodně neusnadní. Jeho průvodkyní v časech nepohody je drsná slečinka, Justýna Karni mající zkušenosti za tři lidské životy. Velice zábavná postava. Pomáhá jim „pan stříbrovlásek“ Coelin, víc úředník než voják, u něhož si čtenář není jist, zda ho má mít rád, nebo mu chtít nabančit. Pak je tu všestranně talentovaná Zirry, ale nemá tolik prostoru jako v Kukaččích mláďatech, kde se naši mladí hrdinové objevili poprvé. Její jen naznačená linka s králem by možná zajímala nejednu čtenářku…

Poslední dobou se z Thonniericy stalo problémové místo. Netěšte se na budování sítě špionů ani na to, jak početné město v zimě nakrmit. Thornel s kamarády bude řešit mnohem závažnější, akutnější záležitost. Samotná zima je nakonec jen kulisou, děj by se klidně mohl odehrát v jakémkoli jiném ročním období, ale co si budeme povídat, číst tuhle knížku v létě se přímo nabízí. 

Šlechtův styl je podobný jako v Kukaččích mláďatech. Postavy vzbuzují tu větší, tu menší sympatie, dialogy mezi nimi jsou vtipné a jadrné. Příběh plyne svým tempem bez nějakých krkolomných zvratů a šokujících odhalení, finální akce je stručnější, následuje delší dojezd, ale velmi dobře se to čte, kniha má svoji atmosféru a všechna kolečka do sebe zapadnou. Víme, jakou má kdo barvu vlasů a zda má na sobě pelerínu nebo pláštík. Máme představu o kazetových stropech interiérů i o městské správě. Tušíme, s kým spal temný mág Alarich Touraine. Středověk jak má být v cudném fantasy hávu. Celé to působí takové hezky vymazlené. Kniha se dá zvládnout za dva večery, a ještě budete chtít nášup.

      
Vladimír Šlechta: Zima v Thonnierice  

Nakladatelství: Brokilon

Rok vydání: 2018

Počet stran: 369

Obálka: Tomáš Flak

Mapy: Ladislav Hrdina

Jazyková redakce: Jiří Popiolek

Cena: 298 Kč

 

 

     
 

 

RecenzeLiteraturaBrokilonV. ŠlechtaKrvavé pohraničí
Categories: Vector Graphic

Tomb Raider potřetí: Jak to s Larou Croft nakonec dopadne?

Wed, 08/01/2018 - 08:46

Koncem července vychází v nakladatelství Comics Centrum třetí svazek série Tomb Raider Archivy, který obsahuje sešity č. 35–50 z původního komiksu o Laře Croft od vydavatelství Top Cow. Lara opět zavítá na různá exotická místa, objeví ztracený zlatý důl, prožije hrůznou noc na jednom z Irských hradů a dojde i na poslední setkání s Chasem Carverem. Kromě komiksu a galerie obálek najdou čtenáři ve třetím svazku archivů také beletristickou povídku s názvem Air Tibet, která původně vyšla v publikaci Laraʹs Book: Lara Croft and the Tomb Raider Phenomenon od kanadského spisovatele a vizuálního umělce Douglase Couplanda. Na scénáři a výtvarné stránce jednotlivých sešitů se opět podílela mnohá zvučná jména, například James Bonny, Wilson Tortosa, Jonathan Sibal, Tyson Wengler nebo Adam Hughes.

Celé archivy vycházejí v České republice jen s přibližně půlročním zpožděním za americkým originálem. Tomb Raider Archivy S.3 vycházejí tradičně ve velkém formátu a v pevné vazbě. Na internetových stránkách Comics Centra si je zájemci mohou za zvýhodněnou cenu předobjednat od 19. 7. 2018. Spolu s Tomb Raider mají čtenáři možnost zároveň předobjednávat i nová, upravená vydání komiksů Hellboy 2: Probuzení ďábla a Ú.P.V.O. 3: Žabí mor, která by měla být v prodeji počátkem srpna. 

Anotace knihy:
Co Laru Croft stále nutí pátrat v ohrožení života po nejvzácnějších pokladech světa?

Připojte se k půvabné archeoložce při jejím hledání dávno ztraceného zlatého dolu v arizonské poušti. Staňte se svědky její snahy vymýtit ducha z jistého hradu v Irsku.
Stůjte při ní, až bude obviněna z vraždy, i při jejím posledním setkání s Chasem Carverem. Nakonec se vydejte do budoucnosti na prohlídku muzea Lary Croft, kdy se Lařina sbírka cenných artefaktů dostane do hledáčku jí podobných dobrodruhů...

Svazek obsahuje sešity 35–50 řady Tomb Raider nakladatelství Top Cow. Obsahuje díla předních komiksových tvůrců, například Tonyho Daniela, Michaela Choie, Erica Basaldua, Tylera Kirkhama, Francise Manapula, Grega Landa, Adama Hughese a mnoha dalších!


„Tomb Raider Archivy S.3“
Autoři: James Bonny, Wilson Tortosa, Jonathan Sibal, Tyson Wengler, Adam Hughes a další
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným laminem a parciálním lakem, 432 barevných stran
U nakladatele od 19. 7. 2018 do 19. 8. 2018 za cenu 780 Kč, dále pak 910 Kč.
Kniha vychází 26. 7. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+
 

Tomb RaiderLara CroftKomiksComics CentrumComicscentrum
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Františka Vrbenská - Zuzana Hloušková (eds.), Žena s labutí

Tue, 07/31/2018 - 08:51

Žena je jako labuť. Krásná, a přece plná protikladů. Navenek mírná, uvnitř divoká. Zdánlivě křehká, ale ve skutečnosti oplývá neuvěřitelnou vnitřní silou. Umí roztáhnout křídla i pokorně sklopit hlavu. A když jde do tuhého, zvládne i nepříjemně zobáknout.

Čtvrtý díl antologie Žena s labutí je přesně taková. Humorná i vážná, romanticky pohádková i melancholicky zádumčivá. Stejně jako předchozí díly (Žena se sovou, Žena se lvem, Žena s drakem) má tuto povídkovou sbírku na svědomí editorské duo Františka Vrbenská a Zuzana Hloušková. Přispívající autorky jsou opět jak zasloužilé fantasy harcovnice, které se mohou pochlubit vydanou knihou (či několika), tak i méně zkušené spisovatelky, které zatím sbírají ocenění v literárních soutěžích. Kvalita jednotlivých povídek je však překvapivě vyrovnaná.

Témata rozehraná v jednotlivých příspěvcích jsou rozličná, stejně tak i světy ve kterých se hrdinové pohybují. Vynikající je humorná povídka Anny Olejárové s názvem Krakeniáda, která vypráví o tom, co se stane, když se probudí tisíce let starý tvor a připletou se k tomu dva vykutálení kumpáni. Cynismus z ní přímo odkapává a ve slovenském jazyce nevybíravá mluva ústřední dvojice obzvláště vyniká. Do vod historické fantasy zabrousila Veronika Salášková se svou povídkou Kožešina a hůl. Přenese vás do období, kdy lidé žili v rodových klanech a šamani mluvili s bohy. Své o tom ví Vranka, která nese těžký úděl záchrany rodného kmene. Námětu se držela Emma Surdu, jejíž povídka Labutí kámen je variací na známý příběh Labutí jezero. A pokud máte rádi pohádky, jistě vás potěší povídka Za chyby se platí od Radmily Tomšů, kde se statečné děvče dostane do střetu se zlou královnou.

Tato sbírka je opravdu povedená, každý kousek je něčím výjimečný. Pointou, nápadem, zpracováním či prostě jen uvěřitelností postav. Mezi jediné slabší kousky by se dala zařadit povídka El Instigator od autorky Sančy Fülle, která působí trochu zmateně. Respektive čtenář neznalý světa autorčina románu Strážce noci, ze kterého text vychází, bude v reáliích a okolnostech trochu ztracen a náležitě si vyprávění neužije. A pak také kratičká Havraní rapsodie od Petry Štarkové, která se pokouší o sondu do duše Edgara Allana Poea, ovšem i přes výborný nápad je málo úderná a tolik nezaujme. Ostatní jsou pohlazením pro duši a je až s podivem, kolik touhy, napětí a lásky se vejde do takové relativně malé knihy.

O ženském a mužském psaní bylo v souvislosti s těmito antologiemi napsáno víc než dost. Nicméně jsou některá témata, o kterých se mužům píše těžko. Jak se asi mohou autoři vcítit do ženy, která nemůže otěhotnět nebo do manželky, kterou její druh bije? Do matky, jejíž dítě je v kómatu před branami věčnosti? Těžko. Není to nemožné, ale budou tomu chybět emoce ženy, která ví. Důkazem budiž povídka Ponechajte si od Moniky Kandrikové, která je napůl vážná a napůl humorná a pojednává o velmi netradičním řešení potíží s početím. Nebo výborný kousek Po oblakoch nikto nechodí obutý od autorky Jany Plauchové, který filozofuje o právu volby a tvoří perfektní závěr knihy.

Otázka, které pohlaví dokáže lépe napsat fantasy příběh, je vcelku zbytečná... Asi taková, jako kdyby se přemítalo, zdali píšou lépe černoši nebo běloši, mladí či staří. Vždy je to o autorovi, jeho kvalitách  a o čtenáři. Jistě, čtenářský vkus se liší knihomol od knihomola, někdo přísáhá na hard sci-fi a mikropovídky, jiný nemůže žít bez romance a co nemá aspoň deset stran, nečte. V této antologii si ovšem na své přijde každý a něžnější pohlaví opětovně ukazuje, že k napsání skvělé fantasy povídky není potřeba přemíra testosteronu.

Ve srovnání s předchozím svazkem Žena s drakem, který byl víceméně průměrnou sbírkou, vychází Žena s labutí vítězně. Je velmi povedená, čtivá a jako lehká četba na prázdniny by mohla být skvělou volbou.

Žena s labutí
Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková

Nakladatelství: Efortna
Rok vydání: 2018
Autorka obálky: Jana Maffet Šouflová
Počet stran: 347
Cena:  349 Kč

Lehké fantazijnoEfortnaF. VrbenskáZ. HlouškováAntologieFantasyV. SaláškováA. OlejárováE. SurduP. ŠtarkováR. TomšůS. FülleM. KandrikováJ. Plauchová
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR: Ceny za nejlepší českou detektivku

Mon, 07/30/2018 - 10:41

Před pár týdny, konkrétně v červnu, se udělovaly přestižní ceny, po kterých jistě touží každý autor detektivních příběhů.  Ano, jsme si plně vědomi faktu, že detektivka není sci-fi ani fantasy, ale detektivní zápletka je mnohdy nedílnou součástí i těchto příběhů.  A vzhledem k tomu, že mezi oceněnými se ocitly hned dva tituly z knižní stáje nakladatelství Mystery Press, se kterým rádi a dlouhodobě spolupracujeme, vytáhli jsme z Tomáše Němce, jednoho ze spolumajitelů Mystery Pressu, alespoň kratičkou reakci na toto ocenění.

Tři otázky pro hrdého nakladatele:

1. Co pro tebe konkrétně tyhle úspěchy na poli knižně detektivním znamenají?
Každého ocenění si samozřejmě moc vážím a beru ho tak, že asi děláme svou práci dobře. Hlavně mám ale radost za autory a všechny ostatní (sazeče, grafiky, výtvarníky, redaktory…), kteří se  na oceněné knize podíleli. Víš co, milionové honoráře spisovatel návštěvám obvykle neukazuje, v tomhle ohledu jsou sošky naprosto nepostradatelné.

2. Cítíš se býti hrdým manažerem, když máš ve své knižní stáji takové "koně"?
Nepoužíval bych slovo „manažer“, jest to slovo pro knižní branži nevhodné, ba možná až odporné. Já jsem pouhý nakladatel a ano, na naši stále se rozrůstající (a hodláme v tom pokračovat) autorskou stáj jsem patřičně hrdý!

3. A už proběhla nějaká oslava, přípitek, bouchaly špunty? Nebo jste to pěkně postaru všichni oslavili prací a budeš teď "svoje" spisovatele pohánět ještě k lepším výkonům?
Jak jsme roztroušení po celé republice, tak jsme se k hromadnému bouchání špuntů ještě nedostali. Takže zatím slavíme prací, neboť Stachanovci jsou náš vzor. Ale napravíme to. Ne že ne. Jak se umíme postavit k práci, tak se umíme postavit i k oslavám. Nekompromisně.

Děkujeme panu Němcovi za briskní a rychlé odpovědi, které jste si právě přečetli. A po zdolání textu níže se případně můžete vrhnout i na obě detektivky, pokud zatím unikaly vaší pozornosti. Obě dvě stojí rozhodně za to a oba autoři už těmto svým knižním ratolestem nadělili nebo chystají další knižní sourozence.

 

Cena Jiřího Marka je nejprestižnější tuzemské ocenění pro nejlepší český detektivní román, které od roku 1996 uděluje Česká asociace autorů detektivní literatury (AIEP). V aktuálním ročníku zabodovaly hned dvě knihy z Mystery Pressu: třetí místo obsadila humorná detektivka Marie Rejfové Kdo jinému jámu kopá, historická detektivka Viléma Křížka Smrt má vůni inkoustu pak získala rovnou hlavní cenu.

Ceny za nejlepší české detektivky zamířily do Mystery Pressu!

Historická detektivka Smrt má vůni inkoustu, oceněná Cenou Jiřího Marka, je románovou prvotinou Viléma Křížka. „Autor stvořil v Eliáši Sattlerovi obraz podivínské osobnosti, která vyniká nejen bystrým úsudkem, ale kupodivu rovněž neobvykle citlivým čichem, který využívá i při odhalování zločinů,“ charakterizuje román předseda poroty Lubor Falteisek.

Marie Rejfová vsadila v knize Kdo jinému jámu kopá pro změnu na svérázný humor a kromě promyšlené detektivní zápletky se jí také podařilo brilantně vystihnout vztahy mezi obyčejnými lidmi (v čele s hlavními hrdiny, učitelkou Josefínou Divíškovou a komisařem Tvrdíkem) a zároveň dovedně zprostředkovat atmosféru současného českého maloměsta.

Úspěch obou knih je pro Mystery Press o to cennější, že se toto relativně mladé nakladatelství (zal. 2015) začalo věnovat české detektivní tvorbě teprve v loni, kdy také vyšly oba oceněné tituly. Usnout na vavřínech však Mystery Press nehodlá: letos v květnu vydala Rejfová druhý román s Josefínou Divíškovou Komu straší ve věži, nový případ Eliáše Sattlera si budou moci čtenáři přečíst tento rok v listopadu a detektivky dalších českých autorů se chystají!

Recenzi na obě detektivky si můžete také přečíst  na našem webu:

Kdo jinému jámu kopá-recenze
Smrt má vůni inkoustu-recenze

 

rozhovorInterviewT. NěmecMystery PressM. RejfováV. KřížekLidé
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Daniel Gris, Říkají mi Lars

Fri, 07/27/2018 - 00:00

Chtělo by to něco vymyslet.
Stojím v šeru, vzduch je nabitej elektřinou a já koukám na tři postavy choulící se na starejch a rozvrzanejch židlích. Tři lidi, se mnou vlastně čtyři. Čtyři osudy, momentálně navzájem propletený tak, že by se v tom nevyznal ani drahej psychiatr. Natož poldové, který proto ani nemá cenu volat. Pátá osoba chybí, ale právě ona je důvod, kvůli kterýmu jsem tohle naše malý rendez-vous svolal. Teda, svolal možná není to pravý slovo, protože kdybych měl čekat, až se milostivá společnost uráčí, uhryžu si tady nehty nudou. Naštěstí dokážu bejt přesvědčivej.
Přejíždím je očima. Chlápkovi uprostřed se říká Boxer a jako jedinej má kromě rukou svázaný i nohy. U něj je to nutnost, protože toho bych jinak neuhlídal. Umí to s bouchačkou i nožem, má za sebou armádní výcvik, a v životě už několik ran rozdal. I schytal, což mu jde vidět na ksichtě, takže když na něj koukám, skoro jako bych se díval do zrcadla. Je mu kolem čtyřicítky, má krátký hnědý vlasy, pod nima hustý obočí a ještě o kousek níž pichlavý oči, kterýma by mě zrovna teď nejraději zabil a stáhnul z kůže. Anebo stáhnul z kůže a zabil až pak, ale to jsou nuance, kterejma se začnu zabejvat teprve, až budou aktuální. Na tváři má zaschlou stružku krve, táhne se mu přes pravej spánek a končí v pečlivě zastřiženejch vousech. Vídal jsem ho už dřív, ještě v odrbanejch džínách, maskáčový bundě a s mastnejma vlasama. To bylo jeho pravý já, ovšem teď si najednou začal hrát na manekýna. Jenže když chodíte častěji na manikúru než tahat železo, nějak se to projeví. Proto taky tady teď sedí s poutama na rukou, zatímco já můžu v klidu přemejšlet, co s ním.
Co s ním a taky s těma dvěma dalšíma. Po pravý ruce má dědka v obleku v ceně mýho auta, uhlazenýho seladona, díky kterýmu to všechno před pár tejdny začalo. Teda hlavně kvůli jeho prachům, ale to snad nemusím vysvětlovat. Rachitickej páprda, kterej se snaží vypadat o dvacet let mladší, proto má plnou hubu krásnejch novejch zubů, třikrát tejdně je na solárku a obden si dává lekci spinningu. Tu raději pod dohledem trenéra, ať mu má kdo zavolat záchranku, kdyby to s ním náhodou seklo. Opálenej a vrásčitej realitní magnát, kterej si vozí zadek v Mercedesu S-Klasse a přitom se modlí, aby se mu pod rukama tyhle koně nesplašily. Jenže když stěží zvládá obyčejný nadupaný auto, jak ho mohlo vůbec napadnout, že zkrotí mrchu Bonnie?
Mrchu, která sedí právě teď jen malej kousek od něj.
Sjíždím ji pohledem. Sotva třicetiletá bohyně, v jejíchž očích byste se utopili. Pokud byste se k nim teda přes hrudník vůbec dostali.
Vzpomínám si na jedno z našich prvních setkání.
„Co jste vlastně zač, Larsi?“
„Já? Já jsem anděl. Jen jsem nějak naštval pánaboha, a ten mě skopnul sem dolů na zem.“
Už ani nevím, co tenkrát odpověděla. Ale ono u týhle ženský taky nejde o to, co říká, ale jak to říká. Když totiž promluví, zvedají se vám z jejího hlasu chlupy na rukou. A většinou nejen ty. Může se ptát, jak se máte, popisovat cestu z parkoviště anebo se bavit třeba o šunkový bagetě, ale vy ve všech těch slovech dokola slyšíte stejně jen tu jednu jedinou větu: „Mohl bys mě najít u sebe v posteli… kdybys na to měl…“
Tak přesně tohle slyšíte. A ona ví, že to slyšíte. A vy víte, že ona ví. Jenže na ni nemáte.
Ovšem náš seladon na vedlejší židličce na ni měl, a proto ji v tý svý posteli našel. A když po třech společnejch nocích téměř kolaboval, zatímco ona se sotva rozehřívala, osvítil ho zřejmě poťouchlej duch svatej a nakukal mu, že zkrotit tuhle kobylku bude snadný právě tak jako přikoupit další činžák.
A někdy v tý chvíli se rozjel celej tenhle příběh, jehož finále máme zatím ještě pořád před sebou.
Koukám na tu bestii s našlapaným hrudníkem a dobře si uvědomuju, že i v týhle chvíli to na mě zkouší. Pohled má jako reklamu na psí útulek, přitom si ale špičkou jazyka jen tak mimochodem přejíždí po horním rtu a zpod dlouhejch řas pozoruje, jestli to se mnou něco dělá. A ono dělá, jako pokaždý, ovšem zrovna teď jsme tady kvůli daleko vážnější věci.
Jeden z těchhle tří je prolhaná prospěchářská ultramegasvině, druhej je v jeho vleku a třetí lže prostě jen proto, že to s pravdou nikdy nikam nedotáhl. Jenže já nevím, kterej z nich je kterej. A to se dozvědět musím, protože bez toho, abych si mezi nima udělal jasno, Golda nikdy nenajdu.
Svýho kámoše Golda.
Golda, jehož manželka mi promáčela rameno uštvanejma slzičkama. Golda, jehož děti stály opodál jako oukropečci, a i když je každý z nich podobný jinýmu sousedovi z ulice, i tak mají o tátu strach. Golda, se kterým jsem se kdysi dávno seznámil při fasování našich prvních policejních uniforem.
Takže tady teď stojím, přejíždím pohledem dědka, nagelovaného bouchače a prsatýho vampa, a přemejšlím o tom, jak rozlousknout rovnici o třech neznámejch.
Nakonec si odkašlu a pak jim řeknu, co jsem vymyslel.
„Každýmu z vás teď prostřelím koleno. Jinak se fakt nikam nedostaneme.“
Devětadevadesát rad ze sta, který mi dal můj nebožtík táta, se točilo kolem ženskejch. Ta poslední se ale týkala toho, jak si nejlíp zjednat respekt.
„Nikdy nevyhrožuj ničím, co nejseš schopnej doopravdy udělat. To pak budeš jen pro srandu.“
A já pro srandu bejt nechci. Teď a tady ze všeho nejmíň.
Z pouzdra na opasku proto vyndávám svůj otřískanej revolver značky Ruger.

* * *

Možná byste chtěli vědět, co jsem zač. Tak jako to chtěla vědět Bonnie. Ta, který jsem odpověděl, že jsem anděl.
Žádnej anděl nejsem. A nebyl jsem jím ani kdysi dávno v uniformě. Tehdy vlastně nešlo o nic jinýho než o deset zbytečnejch let, který jsem zabil tím, že jsem se snažil zavděčit tátovi. Policejní legendě, která si mě neuměla představit jinak než jako pokračovatele rodinný tradice. Zákon chránil on, jeho otec i otec jeho otce, a já proto dostal první uniformičku přibližně ve stejný době, jako moji vrstevníci mičudu. Proto asi taky nemám žádný kamarády z dětství.
Ve dvaceti jsem se dal ke sboru, a jestli na mě byl táta někdy doopravdy hrdej, tak šlo právě o tenhle okamžik. Když mě o deset let později vyhodili, byl už naštěstí pod hlínou na hřbitově. Říkám naštěstí, protože ta ostuda by pro něj byla horší než smrt. Přitom jsem tehdy ani neudělal nic tak hroznýho, jen jsem svýmu veliteli řekl, že nemá koule. A že by si jeho stará někoho s koulema zasloužila. A že bych za ní i zašel, ale když si představím tu frontu, kterou bych na ni musel vystát…
Tenkrát jsem to možná kapku přehnal, ale není se co divit, měl jsem v krvi pár promile z předchozí noci. To mi ovšem došlo až ve chvíli, kdy jsme se s mým drahým šéfem drželi za klopy. Mě vyrazili okamžitě, jeho asi o rok pozdějc, když se nečekaně vrátil domů a ve svý paranoie tam seřezal chlapa, kterej jim přišel jenom opravit sporák.
Když jsem teda tehdy odevzdal pistoli a odjížděl s propouštěcíma papírama v kapse, cejtil jsem se, jako by mi někdo přimontoval křídla, který jsem předchozí roky měl někde v zastavárně.
Najednou jsem žil.
Mohl jsem si dělat, co se mi líbí, kdy se mi to líbí a kde chci. Nemusel jsem poslouchat rozkazy, přikyvovat každý kravině a předstírat loajalitu. Mohl jsem poslat do hajzlu každýho, kdo mě naštval, a taky jsem si to patřičně užíval. Mohl jsem konečně bejt Larsem. Byl jsem sám za sebe a ne jen poslušnej panák, nejdřív v uniformě a pak s odznakem detektiva. Jo, to byl vlastně tátův druhej splněnej sen. Když jsem za ním jednou přišel v civilních hadrech do kanclu a vedle jeho odznaku plácnul ten svůj. Detektiv kriminálky. Bože, ten byl pyšnej. Celej den mě vodil od jednoho kolegy k druhýmu a všem mě strkal pod nos.
Podobným způsobem jsem pak během následujících let poznal většinu poldů v tomhle městě. Později mi všichni na jeho pohřbu při kondolencích připomínali, ať se na ně kdykoli s čímkoli obrátím. A já to dělám, dnes ještě častějc než dřív. Kouzlo synka policejní legendy funguje, jak má. Takže díky, táto. Vím, že bys asi nebyl spokojenej s tím, čím se zrovna teď živím, ale ber to tak, že nedělám žádný špatný věci. Aspoň ne podle mýho svědomí. A vychovával jsi mě ty, na to nezapomeň.
Jmenuju se David Scholl. Ale pochybuju, že to jméno v tomhle příběhu ještě někdy padne. Téměř nikdo mě pod ním totiž nezná, pro všechny jsem Lars. Zeptejte se v mý branži na Larse a každej vás okamžitě pošle za mnou. Když o mně někdo mluví, tak jako o Larsovi. Oslovují mě tak lidi, který mě vidí poprvý, stejně jako i ti, co mě znají z dřívějška. Nejspíš by mi tak teď říkala i máma, jenže ta zemřela, když mi bylo dvanáct, a v tý době jsem byl pro svý okolí ještě malej Davídek.
Lars jsem totiž až od svejch patnácti, kdy jsem objevil Metallicu.
Poprvý mi tak řekl Simpi, jeden z kámošů, se kterejma jsme začali ve zkušebně řezat do kytar a bubnů.
„Vypadni od těch škopků, ty vole. Nejseš žádnej Lars!“
Čím častějc mě vyhazovali, tím hlasitějc jsem bubnoval. Jako Lars Ulrich, po kterým mi ta přezdívka už zůstala. Pořád ještě mám ve sklepě našeho baráku starý Sonory a občas do nich tluču tak, až přilítne někdo z nepoučenejch sousedů. Když mu pak otevřu, do půl pasu svlečenej a zpocenej, s třinácti kérkama, holou hlavou a rozcuchanejma vousama, většinou mi ten randál každej z nich promine.
Takže Lars.
„Myslel jsem, že budete nějaký Skandinávec.“
Tohle mi kdysi řekl jeden z mejch klientů. To mě pobavil. Jasně, tohle město je plný všelijaký svoloče z celýho světa, proto si to o mně klidně myslet mohl.
Jenže já jsem místní, až do morku kostí. Narodil jsem se v největší městský nemocnici a myslím, že si mě rodiče upletli jen kousek od ní, na trávníku nedalekýho plaveckýho bazénu. Aspoň takhle mi to tatík jednou naznačil a jak jsem ho znal, nemám důvod mu nevěřit. Taky nemyslím, že bych byl nějak zvlášť v plánu, protože jsem se narodil sotva pět měsíců po svatbě. Jenže co jste tehdy v sedmdesátkách chtěli dělat jinýho? Žádnej internet, youtube ani Spotify, takže lepší zábava než souložení neexistovala.
To se vlastně nezměnilo doteď.
Takže Lars. S tímhle jménem si vystačíte. Když nějaká ženská potřebuje zjistit, jestli její starej nezanáší s jinou, ptá se po Larsovi, kterej je výkonnej a diskrétní. Jindy přijde majitel krámu, že mu nějaký smrkáči už desetkrát posprejovali výlohu. A starej dobrej Lars si tam ty zmrdíky vyčíhá a domluví jim. Pak si od obchodníka i podezřívavý paničky vezme honorář, vykáže ho pro finančák a všichni jsou spokojený. A teprve potom, když je takhle hezky přikrytej, může Lars začít pracovat na věcech, který ho živěj doopravdy.
Jmenuju se Lars a řeším problémy, se kterejma lidi nechtěj z různejch důvodů moc na světlo. Anebo ty problémy někdy naopak vytvářím, to podle potřeby těch, který platěj. Neptejte se mě na hranici toho, co ještě dělám a do čeho se naopak nepouštím. Žádná takhle zřetelná čára neexistuje. Kromě tý, kterou v duchu pořád dokola popisuju tátovi. Nedělám věci, který jsou špatný podle mýho svědomí.
Který to jsou? No, to vám takhle z fleku vlastně ani neřeknu.
Například teď ale stojím s rugerem v ruce a přemejšlím, kterýmu z těch tří na rozvrzanejch židlích prošiju koleno jako prvnímu.
Zrovna tohle ale není nic, s čím by se mý svědomí nesrovnalo.

 

Anotace:
Lars je soukromé očko. Opatřuje informace, sleduje lidi, řeší problémy, nebo naopak problémy vytváří, to vše podle přání a potřeb svých klientů. Lars má rád Metallicu, Jacka Danielse, vůni žen a hodinky Luminox.
To, co rád nemá, jsou podivné náhody. A právě podivných náhod je kolem jeho poslední zakázky až podezřele moc. Jedna smrt, jedno záhadné zmizení a jeden únos, to všechno poté, co jako obvykle odvedl bezchybnou práci. Anebo že by tentokrát tak bezchybná nebyla? Kdo za podivnými událostmi stojí? A kdo bude další, komu začne hořet město pod nohama?
Na všechny odpovědi nakonec dojde při neobvyklém setkání ve starém skladišti, kde někteří zúčastnění konečně odloží masky, zatímco jiným budou muset být nemilosrdně strženy…

Drsná krimi křížená s noirem… a Pulp Fiction!

Hlavní hrdina z názvu knihy je potetovaný vousatý chlápek, který se pohybuje na nezřetelné hranici zákona a zločinu. Řeší problémy, nebo naopak problémy vytváří, to vše podle potřeb svých klientů. Když je najat Leem Solomonem, aby získal kompromitující materiály na jeho manželku, netuší, že se zaplete do dramatických událostí, které ho můžou stát i život.

Lars totiž zjistí, že je dotyčná zřejmě čistá jako lilie, proto musí vytvořit situaci, kdy už takový příměr platit nebude… Tím se rozebíhají dramatické události, které postupně zahrnou jednu smrt, jedno záhadné zmizení a jeden únos. A také jednoho Larse, který vše glosuje se suchým humorem někoho, kdo se léta pohybuje ve stínech.

Daniel Gris sleduje kroky hlavního hrdiny bezejmenným městem (v němž ale vnímavý čtenář snadno rozezná Prahu) a s vtipem, napětím a nadsázkou míří od jednoho Larsova průšvihu ke druhému, přičemž nezapomíná odkazovat na klasická díla žánru (např. Pulp Fiction) a přitom píše moderně a suveréně, až je s podivem, že je tento román jeho prvotinou.

O autorovi:
Daniel Gris

Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný.
Na jeho výchově se poté podílelo několik oficiálních i pololegálních institucí. V části z nich se učil zákonům, ve zbytku o tom, jak zákony obcházet. Daniel Gris si postupně pořídil několik manželek různých národností a tvarů, je předpokládaným otcem prozatím nezjištěného počtu potomků.
Má rád hezká auta a rychlé ženy, absint a atmosféru zakouřených barů. V životě vystřídal devatero řemesel, a jelikož se smířil s bídou, nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatele.

Info o knize:
Autor: Daniel Gris
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran:240
Cena: 249 Kč
Nakladatel: Mystery Press
 

UkázkaUkázkyD. GrisMystery Press
Categories: Vector Graphic

Star Wars: Skywalker útočí – Zúčtování na Pašeráckém měsíci

Thu, 07/26/2018 - 08:58

Kniha Star Wars: Skywalker útočí  zúčtování na Pašeráckém měsíci přivádí čtenáře do děje odehrávajícího se těsně po destrukci Hvězdy smrti. Po otevření knihy se objeví klasické žluté titulky a scénarista Jason Aaron se nezdržuje s žádným seznamováním situace a rozjíždí akční jízdu. Na panelech se záhy zjeví ikonické postavy Star Wars – princezna Leia, Luke Skywalker, Han Solo, droidi C-3P0 a R2-D2. Záda jim jistí kdo jiný než Hanův wookieský společník Chewbaccca. Jejich cíl je nemalý – zlikvidovat imperiální zbrojní komplex na Cymoonu 1. Čtenář není ochuzen ani o Jabbu Hutta a Dartha Vadera. Ilustrace Johna Cassadaye jsou nádherné se smyslem pro detail a věrně dokreslují vhled získaný filmovým ztvárněním. Patří k tomu nejlepšímu v knize, byť hodnocení kresby je vždy značně subjektivní. 

Mezičlánkem k druhé části je příběh o starém Benu Kenobim vyprávěném jako četba Luka Skywalkera z deníku Obiwana. Děj je fajn, ale kresba je naprosto odlišná a méně přehledná, s tím je spjato i zcela jiné ztvárnění obličejů. Jako vsuvka dobré, ale komiks v tomto vyobrazení by čtenáře asi moc neuspokojil.
Třetí a poslední příběh sleduje Luka pátrajícího po Jediích a jeho cestu na pašerácký měsíc Nar Shaddaa. Putování nadmíru zajímavé z pohledu fanoušků Jediů – dozví se o nich ledacos nového. Naštěstí jeho komiksové panely jsou zase velice vyvedené a realistické.
Zvratů v ději je mnoho, jak se na akcí pořádně nabitý děj patří. Úplně o dětskou literaturu se ale nejedná. Kniha obsahuje formy mučení, zabíjení nevinných, což konání hrdinů a jejich smysl pro dobro nevyváží.
Zajímavé je, že jméno překladatele se z knihy nedozvíme. Také mohlo být dílo doplněné o obálky obsažených sešitů, na druhou stranu počteníčko je to bravurní. A hlavně, díky využití nejznámějších postav a zasazení děje po likvidaci Hvězdy smrti, si ho mohou užít čtenáři, kteří nemají až takové povědomí o SW a ke štěstí jim stačilo vidět pár filmů. Doufejme, že bude brzy pokračování. Laťka je ale nastavena vysoko.

STAR WARS: Skywalker útočí – Zúčtování na Pašeráckém měsíci

Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 256
Rozměr: 170 x 260 mm
Provedení: Vázaná
Cena: 499,- Kč

 

Star WarsG. LucasDisneyKomiksAlbatrosEgmontJ. Aaron
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Srdce času

Wed, 07/25/2018 - 07:38

Po honu za sedmi kouzelnými klíči se v druhém dílu časodějné série mladí hrdinové vrací do „obyčejného“ lidského světa Ostaly, aby zabránili srážce s jeho kouzelným dvojčetem Eflarou. I země má ale své magické zástupce, kteří hájí vlastní zájmy a chtějí mít rozhodující slovo v záchraně světa.

Stohodinová časová propast, kterou od sebe v dávných dobách velký časoděj Eflarius oddělil Ostalu a Eflaru, se zkracuje. Stejně jako v jeho dobách je třeba, aby sedm klíčníků stanulo v kruhu kolem magického Šarlatového kvítku a společně vyslovili přání, kterým časovou propast obnoví. Eflara, budoucnost země obývané lidmi, by jinak zanikla. Časodějové nežijí ale jen na Eflaře – duchové, jejich odvěcí nepřátelé žijící v tajnosti na Ostale, cítí svou příležitost. Nejvyšší duch země Astragor se ujímá klíčníků, které má dovést až k úspěšné obnově časové propasti. Klíčníci na osudový okamžik čekají na obyčejném sportovním táboře. Vasilisa odhaluje nejen další časodějnické schopnosti, ale také něco z vlastní minulosti. Mnohé ale nadále zůstává skryto – nejen věci minulé, ale i záměry hráčů, kteří se snaží klíčníky ovlivnit.

Pokračování série nabízí čtenářům mnohem lepší vhled do reálií než první díl. Pravidla magie začínají dávat smysl, nejsou tak matoucí, a zároveň autorka více rozvíjí politiku světa. Zodpovídá otázku rozdělení společnosti, včetně tajemných duchů obývajících Ostalu. Platí, že čím víc se Vasilisa naučí, tím více se toho dozvídají i čtenáři. Lze v tom vidět příslib pro další díly série, kdy hlavní hrdinka snad konečně započne pořádné hodinářské studium. Nezbývá než si počkat, jak moc do hloubky nakonec autorka při budování světa půjde - zatím nám totiž nabízí spíš nahodilé informace, jejichž propojení je jen lehce načrtnuto. Jak je vlastně možné, že časodějové ovládají čas, kde se vlastně všechna magie bere - to jsou záležitosti, jejichž řešení by reálie znatelně obohatilo.

Srdce času zdatně připravuje půdu dalším pokračováním a nabízí mnoho otázek do budoucna, přičemž však nezapomíná svědomitě zodpovědět ty, na které čtenář čeká už od prvního dílu. Děj už totiž netěží pouze z tajemné minulosti, která na své tajemnosti postupně ztrácí, ale obrací se vpřed a začíná se komplikovat. Dějové pasáže ze sportovního tábora jsou jednoznačně slabší – naopak dění mezi časoději, včetně toho politického, patří k tomu nejlepšímu. Vytváří dobré pozadí pro celý příběh a do budoucna má velký potenciál – ať už Vasilisiny netušené schopnosti, střet s nepřáteli, které si po cestě vytváří, nebo pravá agenda jejího otce.

Ačkoli finále mělo být osudovou událostí, postrádalo pořádný spád a odehrálo se pouze na prostoru několika stran. Mohlo být delší i propracovanější, přesto nepostrádalo špetku dramatu. Autorka si připravila slušný základ na pokračování, i když nenechala Srdce času skončit úplně otevřeně, na rozdíl od prvního Klíče k času. Díky cílení na mladší čtenáře je kniha členěná spíš do kratších epizodních úseků, zato se ale čte příjemně a plynule. Hlavní hrdinka se stává sebejistější, přesto je z textu nadále cítit určitá naivita – navzdory tomu i dospělé postavy mají většinou rozumné motivy. Mezi literaturou pro mládež je Srdce času zkrátka solidním počinem, kterého se rozhodně nemusí ani dospělý čtenář zaleknout – i přes určité mouchy i druhý díl nabízí milý, odpočinkový příběh, který dokáže zaujmout.

Natalja Ščerba – Srdce času (Časodějové, 2. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 376, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 349 Kč


 

 

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaFragmentAlbatrosČasodějovéYoung adultFantasyRecenzeFantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: František Novotný, Osudový konvoj

Mon, 07/23/2018 - 08:46

František Novotný se do paměti fanoušků domácí fantastiky zapsal velkolepou sérií Valhala, kde létají dvojplošníky z první světové války a draci, sérií, v níž si autor hraje s časem a dějinami, a ukazuje hnus obou totalitních režimů, které postihly naši zemi. A téma hrátek s časem a alternativními světy nepustilo Novotného ani v jeho nové knize nazvané Osudový konvoj. Byť to tak ze začátku knihy vůbec nevypadá.

David Marek se živí jako skipper, námořní kapitán, který má přeplout s lodí jistého pracháče z jednoho kontinentu na druhý. Nemá na to být sám, čeká pár přátel, co se mají plavit s ním. Takže čas před začátkem vyplňuje poflakování se po Bostonu a obhlížením památek. A při jednom takovém výletu pozná tajemnou Winku. A taky zažije pár teroristických útoků. Jak už to tak bývá, stává se okamžitým podezřelým.
Podle výše uvedeného by se mohlo zdát, že Novotný přesedlal ze žánru sci-fi k více či méně akčnímu thrilleru. Že se prostě snaží vést na nějaké vlně. Jenže není tomu tak. První obrat přichází na straně třicet tři. Místo arabského číslování se najednou objevuje římská čtyřka a s ním žánrová změna. Ocitáme se na moři, uprostřed bitevních lodí a místo skippera Davida Marka tu najednou máme vojenského námořníka Davida Marka. Prostory sice zůstávají stejné, ale jsme o jedno století zpět. A rozhodně to není jediné překvapení, které na stránkách knihy Novotný schovává. Prozrazovat je by ale bylo hodno řádného natlučení rákoskou.
V Osudovém konvoji se tak střídají dvě dějové linky, které jsou pečlivě odděleny nejen pomocí různého číslování kapitol, ale také optikou vypravěče, která je podána ich formou a er formou. Což Novotnému umožňuje, aby si skvěle hrál s časem a historií. Ale také aby oslavoval a obdivoval lodě. Láska k těmhle strojům je cítit doslova z každé stránky a námořní bitvy působí opravdu autenticky. Až jsem měl místy pocit, že Novotného zajímají lodě a historie víc než lidé, kteří tu jsou jen proto, aby někdo odříkával dialogy. Skoro jako kdyby autor konstruoval příběh především kolem časohrátek a strojů, nikoliv kolem lidí.
Právě námořní bitvy jsou pomyslnou třešničkou na dortu celé druhé dějové linky, která působí o něco dějověji než ta první. V té mi zase přišlo (hlavně ze začátku), jako kdyby autor nevěděl, o čem v ní má psát. Ovšem jen do té doby, než hrdinové začnou zkoumat jádro pudla.
Osudový konvoj není rozhodně kniha pro každého. Postavy vám k srdci nepřirostou a na konci si budete připadat, že se vám vaří hlava. V tomhle příběhu se totiž míchají dohromady věci, které na první pohled moc dohromady nejdou. Jenže ono to celé funguje dost dobře a před autorem nezbývá než smeknout za to, jak se mu to celé povedlo.


Osudový konvoj
František Novotný
Nakladatel: Argo
Formát: 374, vázaná
Rok vydání: 2018
Cena: 348 Kč

RecenzeLiteraturaArgoalternativní historieF. Novotnýdruhá světová válka
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sarah J. Maasová, Dvůr křídel a zmaru

Fri, 07/20/2018 - 00:00

Třetí díl ságy o tom, jak lidská dívka k „vílímu zmaru“ přišla… Pod tím pojmem si představte nesmrtelnost po boku běsnícího netvora, spoluvládu s temným, lehce zkroceným princem (ach, Rhysi!) a krutou smrt z rukou strašlivého nepřítele. Naše hrdinka se jmenuje Feyre. Začíná jako chudá lidská dívka, jejíž jedinou starostí je zajistit přežití nevděčným lidem – lenivému otci a sestrám. Jsou dvě. Něžná éterická Ellen a její ochránkyně Nesta s jazykem nabroušeným jako ostří šavle. Feyre její snaha zajistit sestrám jídlo zavede až na práh vladaře vílího dvora, netvora Tamlina. A pohádka může začít.

První díl, Dvůr trnů a růží, by se klidně mohl jmenovat Kráska a zvíře. Druhý, Dvůr mlhy a hněvu, pak Kráska, démon a intriky, a třetí? Kráska a válka. Maasová v trojce přesahuje klasickou Young Adult a blíží se epické fantasy, protkané vztahy mezi jednotlivými aktéry a zvraty v jejich charakterech a osudech. Feyre si zachovala část své naivity i chyb, ale rozhodně nechce zůstat světu – ať už lidskému, či vílímu – nic dlužná. Více než sedm set stran se dá zhltnout takřka jedním dechem. Maasová je zaplnila pohádkovostí, která prolíná celý Feyřin příběh, intrikami, malými i velkým monstry, válečným běsněním i obyčejným strachem z toho, co bylo a bude. Nevyhýbá se ani erotickým scénám se všemi dráždivými detaily. Oproti minulému dílu jich ještě přibylo. Rhysand je zvířátko, které by dámy chtěly mít doma.

Osobně hodnotím tento díl jako dějově i řemeslně nejlepší. Z hlediska vztahových eskapád ale Dvůr mlhy a hněvu nepředčí a čtenáři klasické Young Adult asi budou mít dvojku o trošku raději. Tento díl se veze spíš ve stylu seriálu Hra o trůny. Na velmi dobré úrovni je také překlad Ivany Svobodové. Škoda jen těch pár chybiček, které utekly při redakci. Příznivci epické fantasy mohou namítnout, že nesmrtelné víly se občas chovají jako banda puberťáků a některé z nich jsou celkem dekadentní. Na druhou stranu, jsou to víly. Kdo ví, co nekonečný život udělá s psychickou. A navíc, ta jejich necivilizovaná, živelná nenávist je tak zábavná…

Navzdory ponurému úvodu, který je z nějakého nejasného důvodu psán z pohledu Rhysanda, Feyre zůstává hlavní hrdinkou a vypravěčkou. Velký podíl ale mají také její sestry. Ze své liščí nory vylézá Lucien, trošku prostoru má i paroháč Tamlin, a dostává se i na další oblíbené postavy, i když Rhysanda bude tentokrát méně než ve dvojce, kde téměř vyčerpal svůj temný potenciál. Jediné, co lze Maasové vytknout: jistý zvrat při závěrečných scénách, kdy jedna zapomenutá postava spadne z nebes jako deus ex machina, a protože se to autorce hodí do krámu, udělá to a to… Americký čtenář bude asi plakat dojetím, ale cynik Čech si poklepe na čelo. V jinak kompaktním příběhu to působí jako kopanec do slabin. Je to však jen malým kazem na kráse téměř dokonalého díla.

Je však tento díl i posledním? Ať si tuto otázku čtenář zodpoví sám. Pro český trh se minimálně chystá ještě novela z tohoto světa.

 

Sarah J. Maasová
Dvůr křídel a zmaru

Nakladatel: Coo Boo

Překlad: Ivana Svobodová

Redakce: Michal Kolezsar, Lubomír Kuba

Počet stran: 720

Provedení: brožovaná

Rok vydání: 2018

Cena: 399 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyYoung adultS. J. Maasová
Categories: Vector Graphic

Letní soutěž 03

Wed, 07/18/2018 - 08:58

Léto je v plném proudu a naše prázdninové soutěžení taky. Kdo má zájem, může zkusit svoje štěstí ve hře o Parťáckou romananci od nakladatelství Crew. A co byste nám tak mohli napsat, abyste si zasloužili výhru? Inu, protože jso prázdniny, nebudeme příliš trápit vaše mozky a dáme nějakou otázku pro milovníky komiksu začátečníky:

  • Jaká jsou civilní jména obou hrdinů komiksu? Co má "v občance" napsáno Spider-man a Deadpool?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu seardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 29.7.2018, do předmětu napište Parťácká romance a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi!

SoutěžSoutěžeCrewKomiks
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jakub Pokorný, Chúťky upíra

Wed, 07/18/2018 - 07:28

Jakub Pokorný prichádza na knižný trh s nezávisle vydanou fantastickou kriminálkou Chúťky upíra. Ako napovedá anotácia i krátka zverejnená ukážka, hlavné mesto Slovenska ohrozujú tajomní útočníci. Sú to upíri? A existujú vôbec?  Nebudem príliš spoilovať, keď prezradím, že áno. Bohužiaľ, práve anotácia a ukážka, podobne ako niektoré filmové trailery, ukazujú z diela to najlepšie. Chúťky upíra totiž trpia základnými nedostatkami.

Prvým a najmenej závažným je v tomto prípade absencia jazykových a štylistických korektúr. Okrem bežných preklepov a omylov, ako sú umiestnenie čiarok alebo ukončenie priamej výpovede bodkou (aj čiarkou), to zamrzí napríklad pri používaní dvojtvaru upíri/upíry (mýtická bytosť vs. živočíšny druh). Pri čítaní treba počítať aj s veľkým počtom „keď“ a „ktorý“ a autor sa nevyhol ani problémom s častým opakovaním slov, čo sa ukazuje už v úvodných vetách:

Do temnej vlhkej cely ho hodili veľmi prudko, snažil sa oponovať, že je nevinný, no márne. Pri ich prudkom zásahu to ani nebolo možné.

Text má však aj ďalšie problémy. Hoci by sa vzhľadom na dĺžku dal považovať za novelu či kratší román, príbeh je až príliš rozvláčny a viacero scén, ktorými chcel autor spestriť dianie (napr. výlet do Helsínk), len komplikuje pochopenie deja. Ten je čitateľovi predstavený povrchne, hovorovou rečou, akoby sa autor ani nesnažil písať umelecký text.

Zrejme nikto nečaká opulentné opisy á la Victor Hugo či kvetnatý jazyk Gormenghastu, no úplná absencia opisov či hlbších dialógov nielenže nedokáže vytvoriť atmosféru, ktorú by si moderný krimitriler o upírskych vraždách zaslúžil, ale bráni čitateľovi aj v tom, aby si vytvoril vzťah k postavám. O jednom vyšetrovateľovi sa tak dozviete jedine to, že je blond a druhý má zhodou náhod(?) rovnaké priezvisko ako dve ďalšie postavy. Odlíšite ho aspoň podľa toho, že disponuje akým-takým pozadím a vnútornou motiváciou, no klišé príbeh o nefunkčnej rodine vám autor oplieska o hlavu v každej kapitole.

Bolo by však chybou tvrdiť, že Pokorného text nemá žiadny svetlý bod. Dobrých nápadov je hneď niekoľko – tajomná upírka, ktorá ťahá za nitky, ceremónia prijatia do upírskej sekty, záverečný boj na vrchole Gerlachovského štítu. Aj niektoré akčné scény by mohli byť skvelé. Keby neboli „odbavené“ niekoľkými vetami. Chúťky upíra sú napísané skratkovitým jazykom autora, ktorý sa ešte nestihol vypísať.

Bohužiaľ totiž oslavu výročia mladej dvojice nezachráni konštatovanie „užívali si romantiku“ a opis záverečného súboja s nepriateľom vetou: „Následný súboj vyzeral ako páriaci sa roj komárov,“  dosahuje úroveň – Sofokles odpustí – antickej tragédie. Vyššie spomenuté scény (a mnohé ďalšie) tak tým pádom okamžite prehrávajú súboj s honbou za počtom strán a vyvrcholením príbehu.

Čerešničkou na upírskej krimi-torte sú potom rôzne nešťastne kombinované (resp. zbytočné) slovné spojenia, prirovnania a logické kiksy, ktoré namiesto atmosféry vyvolávajú len úsmev na tvári. Za všetky môžeme spomenúť napríklad:

„Bol ako vyschnutá Sahara.“

„Nad ránom nasledujúceho dňa našli policajti mŕtve telo vyšetrovateľa Martina ležať na dlažbe malej kuchyne v byte. Ten mal slúžiť ako ochrana pred úmrtím.“

„V márnici si podal ruku s patológom, bol to vysoký chlap s týčiacim sa ohryzkom.“

„Vykračovali popri štekajúcich labradoroch a ratlíkoch, až došli nakoniec uličky, ktorá sa ukázala byť slepou. Erika si odskočila za roh betónového múru. Filip stál zadumaný s jej kabelkou s mobilom v ruke, pozerajúc si najnovšie aktuality na Twittery.“

Záverečným zhrnutím bude v tomto prípade dvojité odporúčanie. Chúťky upíra nie sú tým, čím by chceli byť – na to ešte musia vypiť veľa krvi (najmä autorovej). Letné čítanie bude v tomto prípade lepšie hľadať na iných adresách.

Jednou z tých „lukratívnych“ autorských adries by potom mohol byť napríklad Stephen King – jeho kniha O písaní (resp. O psaní) môže byť dobrou voľbou pre čitateľov i pre autora Chúťok upíra.

 

Jakub Pokorný – Chúťky upíra
Vydavateľstvo: Dibuk
Väzba: e-kniha
Počet strán: 120
Rok vydania: 2018
Cena: 3 €
 

RecenzeLiteraturaJ. PokornýHoror
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Vasilevna Ščerba, Klíč k času

Tue, 07/17/2018 - 08:46

Natalja Vasilevna Ščerba svými časodějnými příběhy teprve debutuje na ruském i českém trhu, avšak řada literárních cen, které obdržela (Silver Caduceus, Hvězdný most 2009, cena S. Lukjaněnka a další) svědčí o jejím vypravěčském talentu.

Klíč k času působivě otevírá sérii, u níž bychom se neměli nechat odradit skutečností, že hlavní hrdince Vasilise a jejím vrstevníkům je okolo třinácti. Útrapy, kterými si jako domnělý sirotek projde, nejprve od spolužaček a následně od nevlastních sourozenců a podivného otce, jsou realistické tak, že čtenář jednoduše musí stát na její straně. Zdá se, jako by ji všichni ze záhadných důvodů z něčeho podezírali nebo rovnou nenáviděli.

Eflara, alternativní svět, kam je hrdinka proti své vůli přenesena z naší reality, je plná podivných bytostí, ale hlavně ovládán časoději – lidmi podobnými mágům. Pomocí manipulace s časem mohou provádět různé věci, bojovat nebo třeba vykouzlit ovocné koblihy. Mladí časodějové jsou podle stupně svého nadání vzděláváni v časodějné škole, vedené Elenou, mocnou časodějkou a přítelkyní Vasilisina otce, která dívku z celé duše nenávidí a nejraději by ji na místě zabila, pokud by to její otec dovolil. Hanlivě ji nazývá fejrou – neboť její matka údajně patřila k vílám, mocným magickým bytostem, rozděleným tradičně na světlý a temný dvůr se dvěma královnami.Jak si poradí Vasilisa ve světě, kde každý sleduje jen vlastní zájmy a vidí ji jako překážku nebo nástroj pro své plány? I když si nakonec najde spojence, jejich věrnost je nejistá, a kromě dívky samotné si ostatní postavy nejspíš moc sympatií čtenářů nezískají. Příběh je ovšem tak napínavý a plný nečekaných zvratů a odhalení, že odtrhnout se od knihy je téměř nemožné. Výsledkem je, že ji přečtete jak se říká na jeden zátah a nebudete se moct dočkat dalšího dílu. 

Díky tomu, že Vasilisa je týrané opuštěné dítě a dostává se do magického světa, může se nabízet asociace s Harrym Potterem J. K. Rowlingové. Nejedná se však o klasický příběh ze školního prostředí, v němž jsou zlo a dobro poměrně jasně definovány. U Klíče k času nikdy nebudete vědět, kdo – a zda vůbec někdo – stojí na dívčině straně a jaký osud ji potká na příští stránce. Rozhodně není žádná superhrdinka a její vítězství i selhání jsou pro čtenáře uvěřitelná. Atmosféra kouzelného světa, pozoruhodné magické bytosti a zejména napínavost příběhu jsou však pro obě série společné.

Je trochu škoda, že autorka nevyužila více potenciálu manipulace s časem. Časování, jak nazývá kouzlení, je spíše okrášlením klasických kouzel, jak je známe a časové skoky nebo manipulaci s budoucností zde nenajdeme. Pokud se však neradi ztrácíte ve složitostech paralelních rovin, může to být naopak výhoda.

Obálka a vnitřní grafické zpracování knihy jsou tematické a opravdu pěkné. Ozubená kolečka, spirálky i variace hodinových ciferníků dodají čtení estetický rozměr. Navíc můžete po Klíči k času v klidu sáhnout i pokud nesnášíte chyby a překlepy v textu. Korektury byly pečlivé a kniha je velmi kvalitně připravená.

Natalja Vasilevna Ščerba, Klíč k času

Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-2967-2
Překlad: Martina Pálušová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 344
Cena: 299 Kč
 

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaFantasyAlbatrosFragmentN. PálušováČasodějové
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Peter David, Robin Furthová, Temná věž: Bitva na kopci Jericho

Mon, 07/16/2018 - 08:46

Když jsme spolu s námi navštívili svět komiksové Temné věže naposledy, naskytl se nám vskutku bezútěšný pohled – Roland a jeho pistolníci utíkali před nespočetnou armádou Dobrého muže a nad troskami bájného Gileadu zavlála rudá vlajka Karmínového krále. Bílá utrpěla drtivou porážku v bitvě, ale válka jako taková ještě není u konce. Dokud v žilách přeživších koluje krev Eldů, naděje neumírá… Mračna se stahují nad Středosvětem a pomalu, ale jistě se schyluje s rozhodující bitvě. Bitvě na kopci Jericho.

Ohledně této ságy jsme toho napsali už spoustu. Chválili jsme kresbu Richarda Isanova a s radostí můžeme oznámit, že na tomto díle se spolu s ním opět podílel i Jae Lee, jehož rukopis mohl některým v předchozí knize chybět. Máme se tedy všichni opět zase na co těšit!

Vyzdvihovali jsme i tempo, jakým celá sága graduje a atmosféru, která je díl od dílu hutnější a dokáže čtenáře naprosto pohltit. I tohoto se v Bitvě na kopci Jericho dočkáme. Společně můžeme sledovat zoufalou snahu pistolníků neztratit odhodlání tváří v tvář neodvratné hrozbě a tiše se modlit, aby jejich pokusy zhatit plány Dobrého muže konečně vyšly. Jenže temnota je mocná, mnohem mocnější než světlo a svoji cestu si najde i mezi řady odvážných pistolníků…

Fanouškové knižní ságy samozřejmě ví, jak Bitva na kopci Jericho dopadla. A osobně si myslím, že i ti, co četli předchozí komiksy, to minimálně tuší. Zrovna tato část je však v románových knihách vzpomínaná jen občas, bez jakýchkoliv detailů a barvitého líčení. Možná proto je tento díl snad nejponuřejší a nejtemnější ze všech doposud vydaných částí komiksové Temné věže. Nejenže víte, co se stane, ale vidíte to v tak jasných barvách, až z toho mrazí. Trpíte spolu s hlavními hrdiny, ale stejně komiks nedokážete odložit. A přesně tak to Stephen King, autor knižní předlohy má rád...

Nezoufejte však. Bitva na kopci Jericho byla vlastně teprve začátek všeho. A než se koncem roku dočkáme dalšího pokračování komiksového zpracování Kingova mistrovského díla, můžete se vydat na cestu do Středosvěta prostřednictvím románové série a zjistit, co všechno vlastně krev prolitá na pahorku zvaném Jericho odstartovala…

 

Temná věž: Bitva na kopci Jericho

Peter David, Robin Furthová

Nakladatelství: Crew
Překlad: Linda Bartošková
Ilustrace: Richard Isanov, Jae Lee
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 144
Cena: 349 Kč

KomiksTemná věžCrewMarvelP. DavidR. FurthováL. BartoškováS. King
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Hubertus Rufledt - Helge Vogt, Alisik 1: Podzim

Fri, 07/13/2018 - 08:46

Náhrobní kámen, černé kočky, hřbitov a postavy, které jsou na první pohled neviditelné. Pokud vám tohle něco připomíná, pravděpodobně se vám do rukou dostal komiks Alisik 1: Podzim. Knihu, která svojí obálkou zaujme už na první pohled, mají na svědomí zatím ne příliš známí pánové Hubertus Rufledt a Helge Vogt. Pokud vás zdařilá ilustrace zlákala tak jako nás, pravděpodobně si dřív nebo později položíte následující otázku. Kdože je ta holka, co vypadá tak trochu jako z filmu Tima Burtona? Jak už název napovídá, jméno hlavní hrdinky je Alisik. To je ale asi o knize to jediné, co dopředu dokážete odhadnout. Pokud očekáváte romantickou záležitost, částí tak trochu do emo a zbytkem něco jako Stmívání, budete určitě zklamáni. Tenhle komiks je totiž úplně o něčem jiném.

To, že hlavní hrdinka je vlastně mrtvá, se dozvíme hned na první stránce. Ostatně, stejně je na tom většina dalších hlavních postav. Jsou to duchové, uvězněni mezi dvěma světy, říší temnoty a královstvím světla. Na starém hřbitově sdílejí své životní příběhy a snaží se tak přečkat čas, dokud vyšší síly nevyřknou finální verdikt nad jejich osudem.
A mladičká Alisik čeká s nimi. Ze své minulosti si nepamatuje nic a se svým osudem se smiřuje o to hůř. Kdyby alespoň věděla, jak zemřela a čím si takový trest vysloužila. A to ještě netuší, že do jejího života zanedlouho přijde jistý kluk. Kluk, který na rozdíl od ostatních živých hlasy mrtvých slyší…

Ani nástinem romantické zápletky se nenechte zmást. O lásce tento komiks totiž opravdu není. Je o tom, jak se mrtví smiřují se svým osudem, je to kniha o ztracených duších podaná mírně odlehčenou formou. Styl humoru je však nevtíravý a jen občas prosvětluje jinak poměrně depresivní atmosféru celého díla.Dalším příjemným oživením jsou básně od samotné Alisik, ve kterých si vylévá své duševní pochody a myšlenky. Jsou opět depresivní, ale zároveň v sobě mají jistý nádech mladické revolty a agrese – prostě básně teenagera, nespokojeného se svým osudem.

Na knihu tohoto typu jsou ilustrace někdy až překvapivě živé, což ale vůbec nenarušuje celkově ponurou atmosféru díla, naopak. Jediné, co celkový dojem z knihy poněkud kazí, je, že pokládá stále více a více otázek, aniž by alespoň nějaké z nich zodpověděla. Musíme zde ale vzít v potaz, že je to první díl z plánované pětidílné série, a doufat, že v dalším díle nám autoři alespoň nastíní, co je vlastně Alisik zač. Protože klást otázky bez odpovědí nejde věčně…

Nevadí vám pomalejší tempo knihy, máte rádi tvorbu Tima Burtona a vyžíváte se v ponuré atmosféře? Pak se u čtení Alisik 1: Podzim určitě nudit nebudete. A ona bude za další návštěvníky na svém hřbitově jen ráda.

 

Alisik 1: Podzim
Hubertus Rufledt

Nakladatel: Crew
Počet stran: 112
Rok vydání: 2018
Vazba: pevná
Formát: 240x170 mm
Cena: 251 Kč

KomiksH. RufledtAlisikCrewH. VogtP. J. Vinš
Categories: Vector Graphic

LITERATURA: Prázdninové čtení

Thu, 07/12/2018 - 10:00

Jedna šestina prázdnin už je za námi a my jsme se rozhodli posbírat v redakci nějaká ta knižní doporučení. A že je z čeho vybírat! Je vidět, jak může skupina lidí tvořících jeden skvělý projekt mít naprosto rozdílný pohled na to, co je to letní odpočinkové čtení. Myslím, že si nejde nevybrat. 

Petr Šimčík

Při odpovědi na tuto otázku se ve mě láme potřeba tahat knihu stále s sebou a tím riskovat její poškození a zároveň vybrat knihu, která se k prázdninám opravdu stylově hodí. Vemte si například takového Drákulu od Brama Stokera, kterou u nás nedávno vydalo Argo. Ta kniha přímo vybízí ke čtení za letní noci při poslouchání dopadajícího deště na stanovou plachtu. Jenže je semišová se stříbrnými nápisy, což ji pro tuto příležitost dost diskvalifikuje. Nakonec ale převažuje argument PRO. Ta kniha je úžasně zpracovaná, plná sugestivních linorytů, a když ji dostatečně ochráníte nějakým obalem, myslím, že není lepší volby. Tedy pokud se chcete bát.

Jelikož ne každý se chce bát, mám tu tip pro hráče. Gamebooky jedou! Poslední dobou se s nimi roztrhl pytel. Přibývají nové a staré houfně mizí z antikvariátů. Kvalitou, která nestárne, je samozřejmě série Lone Wolf, kterou u nás vydává Mytago. Pokud nejste sériový typ, ale přesto chcete dlouhodobou zábavu, je tu Rytíř temného slunce. Gamebook opravdu masivní konstituce s 1350 odkazy a novým systémem, který podporuje vícenásobné hraní. Pokud byste chtěli sáhnout po něčem českém, hodně dobře zní Ten, kdo jiným jámu kopá o hrobníkovi na Divokém západě. Chystám se na něj.

A do třetice – jsme původně sci-fi server, takže nemůžu než doporučit to, co jsem udělal před prázdninami já – konečně jsem vytáhl kompletního P. K. Dicka a Williama Gibsona a doháním skluz! :) Třeba Neuromancerem a Hrabětem Nula . Gibson měl opravdu dar pro popsání prostředí, takže tu budoucnost plnou matrixu, hackerů, chytrých strojů a umělých inteligencí opravdu prožijete, i když samotné charaktery knih jsou poněkud plošší. Z P. K. Dicka můžu doporučit hlavně povídky. Planeta která neexistovala , Minority Report nebo  Podivný ráj a jiné povídky , to jsou určitě sbírky, které stojí za přečtení a obsahují mix paranoidních, studenoválečných, vesmírných, ale i ekologických povídek. Je s podivem jak Dick píše i nepíše sci-fi. Jeho devizou je atmosféra příběhu. Ta nezestárne.  

Martin

Už začátkem července jsem rozečetl Hvězdu Roberta Fabiána , která se nedávno dočkala souborného vydání. Pokud bažíte po akční sci-fi s charismatickým hlavním hrdinou, neměli byste se u téhle literatury spálit.
Někdo si léto neumí představit bez koupačky a zmrzliny, já si ho neumím představit bez nějakého pořádného hororu od Stephena Kinga . Možná si znovu dám To anebo Prokletí Salemu . Uvidíme podle nálady.
Období července a srpna je samozřejmě taky vhodné k tomu načíst si nějakou delší sérii. Osobně se letos pokusím popasovat s Kladivem na čaroděje , které je konečně komplet.

A nesmíme zapomínat na komiksy. Osobně se moc těším na nejnovější Skalpy a na nočním stolku mám připravený první ze dvou svazků Dlouhého Johna Silvera , protože pirátů zkrátka nikdy není dost.

A že se vám chce spíš zalehnout do postele a jen tak si poslouchat? Žádný problém. Spolu s dětmi si můžete poslechnout o krocení draků. Spolu s Peterem Mayem se můžete vypravit na Skálu . A jestli se rádi bojíte, je tu již zmíněné To v audio verzi, které se opravdu povedlo. 

Jan Křeček

Ač „vysoký sloupec rtuti, jež se zdvíhá a opět klesá, připomínajíc oddech spáče“ není zatím na pořadu léta, doporučovat knihy lze i bez znalosti klasiků a zničujících teplot. O Algoru se toho namluvilo již dost a dost a Jan Hlávka s Janou Vybíralovou nesnižují z nastavené kvality. Je pravda, že v Pomnících zimy je útěků na poslední chvíli až příliš, ale dobře napsané postavy a intrikářské prostředí vysoké politiky zůstává atraktivní i přesto.

Manaraga je novelka Vladimira Sorokina . A podobně jako Den opričnika , i tato se vyrovnává s ruskou realitou pomocí blízké budoucnosti. Jste-li totiž fajnšmekři (a máte-li dost peněz), můžete si v Sorokinově vizi objednat book'n'grill. Je libo marlina na prvním vydání Starce a moře? Nebo šťavnatý steak na Anně Karenině? Atmosférická jízda absurdní budoucností, v níž ale hluboko zůstávají zakořeněné základní principy morálky. Snad.

A do třetice něco staršího. Postmodernu máme spojenou se jmény jako Umberto Eco, Jorge Luis Borges, Tom Robbins nebo John Fowles. Doporučovat Astronautilíu Jan Křesadla je samozřejmě nesmysl. Jednak nevím, kdo by dnes četl 6575 veršů v hexametru vycházejícím z homérských eposů v řeckém „originálu“ a paralelním překladu do češtiny, jednak se ta kniha prostě nedá sehnat. Ale i jiný klasik české literatury se pustil do tajemných vod „nedávno objevených“ neznámých rukopisů. Byl to Josef Škvorecký , který v Nevysvětlitelném příběhu aneb Vyprávění Questa Firma Sicula představuje čtenářům římského vynálezce, který se shodou okolností dostane až do Jižní Ameriky. Je to vtipné, promyšlené a správně fragmentární čtení. A od Škvoreckého byste to možná nečekali. Na léto ideální. Třeba se pak za amazonskými indiány nebo do Říma vydáte i vy.

Lukáš Vesecký

Na slunci je horko, a proto by mohl přijít vhod stín. Třeba Stín krkavce . Ačkoli tato trilogie už vyšla před nějakým tím pátkem, stále se jedná o jednu z nejlepších epických fantasy, k níž se člověk kdykoli rád vrátí. Anthony Ryan je totiž mistrovský vypravěč, který dokáže vytvořit živý svět i propracované postavy, stejně jako poutavý příběh. Jeho trilogii navíc nechybí akce ani velkolepé bitvy, jež autor popisuje civilně až naturalisticky, díky čemuž vytváří dojem realističnosti.

A pokud chceme sáhnout po něčem novém? K oddechové četbě u vody si lze vybrat humorná Přiznání iluminátů od Jana Pohunka , zato pokud v nás mají příběhy rezonovat ještě dlouho po jejich přečtení, pak se nabízí povídkový sci-fi sborník Světy za obzorem z pera Julie Novákové či Snové písně . Tento soubor krátkých sci-fi, fantasy a hororových děl napsal George R. R. Martin a opět v nich ukázal, že po právu patří mezi nejlepší spisovatele.

Eylonwai

Léto je pro mě tradičně čas na nějakou pořádnou bichloidní epickou fantasy. Ne že bych se jim v jiných ročních obdobích vyhýbala, ale má své kouzlo, když se můžete na několik hodin (případně klidně na celý den) hodit do pohody a ztratit se v širokých dálavách lákavých světů. Takže jsem konečně z knihovny přitáhla Elénium Davida Eddingse , a i když se knihovnice s překvapeným výrazem ptala "Tentokrát jen jednu?", tohle drobátko má skoro devětset stránek, takže se vcelku proneslo. Zatím to ovšem vypadá, že to nebylo nadarmo - žánrové stereotypy se v letním čase odpouští snáz a do Sparhawkova příběhu se začtete prakticky okamžitě.

A teď upřímně: vy jste ještě nečetli Kroniku Královraha ? Neotevřeli jste Jméno větru a rychle nesháněli druhý díl, Strach moudrého muže ? Nebo jste snad, nedejbože, nikdy neslyšeli jméno Patrick Rothfuss ? Upřímně doufám, že to tak není, ale kdyby náhodou ano, honem upalujte do knihovny či ještě lépe knihkupectví. Máte? Výborně. Teď už jen stačí rozvalit se na trávě, uvelebit se na zapomenutém posedu někde v lese nebo polehávat u vody a seznámit se s Kvothem. Ano, tím Kvothem, který neprojde krajem, aniž by za sebou nezanechal neuvěřitelný příběh, který si lidé vypráví s užaslýma očima. Kronika Královraha je jedno z mistrovských děl fantasy - nebo spíše moderní literatury obecně. Znovu jsem se o tom přesvědčila, když jsem Jméno větru otevřela už asi počtvrté. A nebylo mi zatěžko ani tahat s sebou tlustý svazek Strachu moudrého muže po celém Festivalu fantazie. Pravda, slepovanému hřbetu to asi zatěžko přišlo, ale ruku na srdce - knihy, na nichž jsou patrné vzpomínky, jsou stejně lepší.

Ena

Leto je tu. Dni sú dlhé, noci krátke, príroda sa krásne zelenie a počasie je horúce...nás toto všetko doslova ťahá z domov, bytov a priznajme si, že aj z práce, von.
No literárni maniaci, medzi ktorých patrím aj ja, si ani toto prázdninové obdobie bez dobrého čítania nevedia predstaviť. Ak ste si ešte neprichystali žiadnu knihu na skrátenie dlhej chvíle, stále máte čas. Či už sa chystáte niekam odcestovať alebo budete tráviť svoj čas doma, v milovanom kresle, kniha sa môže stať vašim dobrým a zábavným spoločníkom.

Město, nedlouho poté od Pat Murphy sa pre mňa stalo nevídaným zážitkom. Ak máte radi nevšedné riešenia, milujete umenie a tajomno, potom je táto kniha stvorená pre vás.

Veľmi plodným spisovateľom je aj Juraj Červenák , ktorého romány vychádzajú ako v slovenčine, tak aj v češtine. Jeho príbehy sú nenáročné, napínavé, plné histórie, silných mužov, voňajú po strelnom prachu, či oceľou a čítajú sa takmer samé. Mňa doma čaká slovenské vydanie Horiacej ríše (pokračovanie Bohatiera ). Ak ste mali možnosť čítať Červenákové knihy viete, že dej je často mrazivý a to je presne to, čo na sparné dni a noci potrebujeme.... zimomriavky po tele.

No netreba kupovať len novinky. Mnohí sa radi vraciame aj k starším románom. Ja osobne milujem Holdstocka Les mytág aj s jeho pokračovaniami. Úžasne vykreslená atmosféra a skvelé opisy sú presne tým, k čomu sa rada vraciam. Práve kvôli tomu lesu, okolo ktorého sa všetko točí. V lete fascinuje zelenou, na jeseň zase hrá farbami, no v horúčave vrhá tieň, po ktorom naše prehriate dušičky túžia.

A horúčavu letných dní a nocí zmrazí aj zombie príbeh Všemi dary obdarovaná od M.R.Carey . Túto knihu som zhltla na posedenie a verím, že sa bude páčiť aj vám.

 

Ak túžite po čistej zábave, kde krv tečie prúdom, humorným hláškam sa medze nekladú a akcia strieda akciu, tak Frost je to pravé orechové. Oskar Fuchs nás čoskoro poteší novinkou s názvom Hitokiri , takže si stačí vybrať... Staršia či novšia ? Prvá alebo druhá? Obidve!

To je pár tipov na príjemné chvíle. Prajem vám všetkým krásne leto, vydarené dovolenky, úžasné zážitky a šťastnú ruku pri výbere kníh.

Slíva

Nám čtenářským fanatikům, knihomilcům a knihomolům, ať už s sebou taháme papír nebo elektroniku, je nejspíš vcelku jedno, jaké je roční období. Ovšem teplý letní vánek, co vám čechrá vlasy i stránky, když sedíte ve stínu stromu (a jestli je to olivovník nebo švestka, to už moc velkou roli nehraje) a voňavý vzduch kolem, to má tu správnou přidanou hodnotu.

Jednu z novinek už mi tu vyfoukla Ena, tak s ní budu souhlasit a přidám ještě jednu praktickou poznámku. Město, nedlouho poté od Pat Murphy je opravdu kniha, co stojí za přečtení, neboť vám nabídne dočista poetický postapo příběh, který bourá všechna depresivní klišé.  A navíc má nespornou letní výhodu (stejně jako další knihy od nakladatelství Gnóm!) ve svém formátu. Úhledná malá kniha se vám hravě vejde i do větší kapsy a přitom skrývá tolik zábavy!

A jak tu výše Eylonwai píše, nad pořádnou epiku v létě není. Přidám tedy jedno moje právě probíhající nadšení ze „starší“ fantasy série, kterou je Démonská trilogie od Petera V. Bretta , co nabobtnala na pentalogii.  S epickými (někdy takřka nekonečnými) ságami se to má tak, že vás buďto pohltí svět a jeho intriky a infikuje vám nitro, a pak hltáte každou novou řádku, nebo ne. Někteří se od třetího dílu ošklíbají, že už to není ono, nuda, bla, bla. Já jsem v půlce Pouštního kopí , tedy druhého dílu, a náramně si to užívám. Fascinuje mě svět sužovaný démony, kteří za nocí ničí všechno živé včetně vymírajícího lidstva, co dávno zapomnělo, jak s nimi opravdu úspěšně bojovat a spíš se jen brání, než že by útočilo.  Do detailů propracovaná mytologie a magie i příběhy plné intrik vyprávěné prostřednictvím osudů několika hlavních hrdinů jsou velmi čtivé a vtáhnou vás do děje. Pět dílů, z nichž poslední vyšel letos, plus jedna povídková kniha to je opravdu hodně stran, možná na celé léto.

Pet Mandelíčková

Prázdniny jsou časem, kdy si konečně můžeme odpočinout a k zasloužené dovolené patří i klid a pohoda. To vše v sobě skrývá nejnovější kniha Patricka Taylora Doktore, vy jste se zamiloval! Další díl osvědčené série vás opět zavede na irský venkov 60. let, do malebné vesničky Ballybuckeboo, kde se budete cítit jako doma. Se srdečnými obyvateli a doktorem Lavertym v čele prožijete příjemné dny plné smíchu, ale i dojetí.
K poklidné atmosféře letních dovolených přispěje svým dílem též trojdílná série Dalajlámova kočka od Davida Michieho . Ať už budete dny trávit u vody či v kanceláři, pomůže vám Její Svatost Kočka, pro přátele Jeska, uniknout z chaosu běžného dne. Seznámí vás nevtíravě s principy buddhismu, poučí, ale i potěší milými příběhy lidí z jejího okolí. Jejímu vyprávění nechybí moudrost, ale ani vtip a tradiční kočičí rozvernost.

Pokud máte raději dobrodružství, pak právě pro vás v nakladatelství Omega vyšel další díl ze série Cizinky Bubny podzimu od Diany Gabaldon . Osud Claire a Jamieho se ocitne v rukou jejich dcery Brianny, která udělá vše pro to, aby se vrátila zpět v čase a zachránila svou rodinu. Od stejné autorky vychází i nová historická detektivka Lord John a Bratrstvo čepele , která vás provede zákulisím intrik anglické šlechty 18. století.Ne každý však má o dovolené a prázdninách čas sedět s knihou, pro ty vychází nepřeberné množství audioknih. Čeká vás dlouhá cesta autem s dětmi, které se dříve nebo později začnou jisto jistě nudit? Pusťte jim audioknihu Nekonečný příběh z vydavatelství OneHotBook. Michael Ende je osvědčenou klasikou, která rozhodně nezklame!Máte-li však vybíravé potomstvo, které není ochotné shodnout se na jednom stylu, pak chlapci milujícímu dobrodružství a napětí pořiďte knihu od české autorky Věry Mertlíkové: Tři bábiny kobyly . Zavede ho do slovanské minulosti, kde spolu s hlavním hrdinou procestuje půl světa, utká se s mytickými stvořeními a zároveň se dozví něco o českých pověstech. Pro dívky pak lze doporučit knihu z prostředí Tudorovské Anglie Má lady Jane , která je výsledkem literárního úsilí autorského tria Hand-Ashton-Meadows . Kniha pobaví i poučí. Nelze zapomenou ani na českou humornou trilogii z prostředí současné šlechty od znalého historika Evžena Bočka . Poslední aristokratka pobaví nejen vaši dceru, ale i vás. A pozor, celá trilogie je k dispozici také ve formě audioknih!


Takže krásné léto s knižním přítelem!

Literární vyhlídkyPrázdninové čteníB. StokerLone WolfW. GibsonP.K.DickR. FabianS. KingKladivo na čarodějeSkapyP. MayAlgorJ. HlávkaJ. VybíralováV. SorokinJ. ŠkvoreckýA. RyanStín krkavceJ. PohunekJ. NovákováG. R. R. MartinD. EddingsKroniky královrahaP. RothfussP. MurphyJ. ČervenákR. HoldstockM. R. CareyO. FuchsP. V. BrettD. MichieD. GabaldonM. EndeV. MertlíkováE. Boček
Categories: Vector Graphic

RECENZE: David Eddings, Tamuli

Wed, 07/11/2018 - 08:46

Obléct brnění, opásat se mečem, nasednout na válečného oře a s věrným panošem se vydat do dalekých zemí bojovat s nepřáteli, nadpřirozenými bytostmi či rovnou bohy. Ve jménu lásky, cti a přátelství podnikat lstivé výpravy, bít se na život a na smrt a prožívat neuvěřitelná dobrodružství. Nemusíte snít, stačí jen otevřít knihu Tamuli.

Autor David Eddings představil rytíře Sparhawka už v předešlé trilogii s názvem Elénium. Do děje Tamuli naskočíte šest let poté. Sparhawk je šťastně ženatý s královnou Ehlanou, mají spolu dcerku Danae, zkrátka idylka. Ale aby mu meč nezrezivěl a svaly nezakrněly, pošle ho autor na další parádní dobrodružství. A rovnou na druhou stranu světa. Tamulské císařství prochází těžkou krizí a dát věci do pořádku samozřejmě nedokáže nikdo jiný než slavný pandionský rytíř a jeho kumpáni. A čtenáře tak čeká pořádná dávka skvělého čtení.

„Vždyť zažíváme takové dobrodružství, můj pane,“ děl Khalad vesele. „Copak to vzrušení nevynahradí veškeré utrpení?“
„Ani ne.“
„Chtěl jsi přece být rytířem.“
„Ano, já vím – a zrovna se snažím vzpomenout, proč jsem to vlastně chtěl.“

Tamuli rozhodně nepřelouskáte za jedno odpoledne, jedná se o svazek všech tří dílů s názvy Duhové paláce, Zářící a Skryté město, takže zhruba tisíc stránek potěšení. Výhodou je plynulé čtení bez nutnosti čekat na další díl, protože knihy na sebe přímo navazují, nevýhodou to, že jako kniha na cestu do práce či do školy se poněkud pronese.

David Eddings je vynikající vypravěč. Napětí postupně graduje, pozvolné putování je v ideálních intervalech proloženo akcí či válečným střetem a zakončí to finále ve velkém stylu. Baví jak drobné epizody, tak i celkové plánování, intriky, tajemství a nečekaná odhalení. Jedná se o klasický boj dobra se zlem, kdy cestičky zla jsou klikaté a zákeřné a štěstěna na straně dobra vrtkavá, ovšem vyvážená pozoruhodnými vlastnostmi hrdinů.

„Kde jste byli tak dlouho?“ zahulákal Ulath.
„Zdržely nás třídní rozdíly,“ křikl Tynian. „Rytíři jsou vznešení muži a brání se, když je někdo nutí otročit u vesel.“
„Vy máte u vesel rytíře?“ nevěřil svým uším Vanion.
„Je to součást nového tréninkového programu, lorde Vanione,“ zavolal patriarcha Emban. „Arciprelát Dolmant si všiml, že vojáci boží začínají nějak měknout. Teď jsou v mnohem lepší kondici, než když jsme opustili Sarinium.“ 

Stejně jako v předešlých třech knihách se autorovi podařilo vdechnout postavám život. Lidské postavy jsou uvěřitelné díky svým omylům a bohové jsou...  zkrátka božští. Za všechny lze jmenovat dětskou bohyni Aphrael, která si svou hravostí a rozmarností získá každého, rytíře i čtenáře. Hlavní úlohu ovšem pochopitelně hraje Sparhawk a jeho rytíři. O něco starší, zkušenější, ale o nic méně odvážný a oddaný správné věci. Sparhawk je vskutku mistrně napsaná postava, ve které se snoubí všechny rytířské ideály, jako je čest, udatnost, snaha ochraňovat slabší a bojovat proti zlu a bezpráví. Ženský protikladem je jeho žena, královna Ehlana, která v sobě nese všechny obdivuhodné vlastnosti něžnějšího pohlaví. Je silná, chytrá, a ačkoli zdánlivě bezbranná, často má právě ona poslední slovo.

Velmi povedené jsou i dialogy. Úderné, trefné, autor humorem opravdu nešetří. A v tom tkví to pravé potěšení ze čtení. Hrdinové se mezi sebou špičkují, není jim neznámá kousavá ironie a příběh tak má šmrnc a spád. Autor klade důraz i na sílu přátelství. Vřelé a láskyplné vztahy mezi hrdiny jsou velmi často popsány s vtipnou nadsázkou. Stejně jako trilogie Elénium, i Tamuli vzdává poctu rytířským románům a okouzluje čtenáře světem, kde morálka a láska mají své místo.

„Mluvil jsem s Betuanou, Vaše Veličenstvo,“ pokračoval Norkan. „Slíbila, že manžela udrží na uzdě, dokud mi nedáte instrukce. Nejlépe něco krátkého a jasného jako ,Sedni! Zůstaň!’, to by odpovídalo Androlovým mentálním schopnostem.“
„Jak je možné, že ses stal diplomatem, Norkane?“
„Hodně jsem lhal.“ 

Tentokrát do příběhu proniklo mnohem více nadpřirozených bytostí. Natvrdlí trollové, hašteřící se bohové, tupý národ Cyrgai, přízraky z minulosti či mocní mágové se objevují na každém kroku. Lsti a ústupky jsou tak rafinovanéšjí a zvraty nečekanější. Svět, ve kterém se Sparhawkovy příhody odehrávají je neuvěřitelně propracovaný. Jednotlivé národy mají svou kulturu, tradice, názory i cenu. Do toho Eddings přimíchal různá náboženská vyznání a víru a důvod k rozepřím je nasnadě.

Příběh Tamuli je rozmanitý, nabitý událostmi  a zacloumá každým dobrodružným duchem. Pokud se do něj zcela ponoříte, čekají vás dlouhé hodiny zábavy v té nejlepší společnosti.

Tamuli
David Eddings

Nakladatelství: TRITON
Rok vydáni: 2018
Původní název: Domes of Fire, The Shining Ones, The Hidden City
Překlad: Adéla Bártlová
Obálka: Dusan Kostic, Renata Brtnická
Počet stran: 984
Cena: 699 Kč
 

RecenzeLiteraturaD. EddingsTritonFantasyA. Bártlová
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Adam Glass - Fernando Dagnino, Sebevražedný oddíl 2: Vzestup baziliška

Tue, 07/10/2018 - 08:46

Kdo by mohl nemít rád skupinu šílenců a superpadouchů, které k sobě váže společný šlechetný cíl ochránit lidstvo? A také nanobomby v krku každého z nich, to je fakt...

Amanda Wallerová je opravdovým příkladem všem, kdo přemýšlí, jak by mohli být odsouzenci společnosti k užitku. Kam se hrabou rotopedy na výrobu elektřiny! Nasadit ty nejtěžší kalibry na záchranu lidstva, to chce teprve pořádný žaludek. Nebo radši vůbec žádný. Ještě štěstí, že takovým člověkem Amanda je. Jako pavouk sedí uprostřed sítí a jemným drnkáním na správné nitky si vždy přitáhne ty nejvypasenější mouchy. A když se nějaká pavučina přetrhne? Pak není nic jednoduššího, než ji nahradit novou a na neúspěch zapomenout. Jít přes mrtvoly a držet se svého cíle. Jenže tentokrát se objeví hrozba symboličtější než černá kočka na pátek třináctého, sekta uctívající Baziliška. A jak je známo, před tím pavouci prchají.

Protože ale Amanda nemá chuť čekat na nezvanou návštěvu, vyráží Oddíl opět do akce, aby udeřil jako první. Nikdo ovšem netuší, že je mezi členy krysa, natož kdo jí je. Nikdo kromě čtenáře, protože takové mrknutí, jaké dohromady dali Glass a kolektiv, se asi jen tak někomu nepodaří. A to mě trochu mrzí. Řekněme, že minimálně podezření získáme docela brzo. Plottwist by byl vpravdě potěšující a dospělejší. Smůla, tohle je trochu zklamání.

Jinak o hlavním příběhu není moc co říct. Není nijak komplikovaný, většina postav je možná až moc v klidu, ztvárnění, které by bylo podobnější filmu, by se mi zamlouvalo více. Chybí mi pocit napětí, že by se měl kdokoliv ze Sebevražedného oddílu pokusit ostatní zradit, zdrhnout a podobně. Všichni opravdu spolupracují jako tým, jen občas prohodí cool hlášku. A to mi na partu magorů jednoduše nesedne. Ale abych pravdu řekl, tato kniha mi ani nepřijde, že by měla být o Oddílu samotném. Kdepak, Oddíl hraje jenom zprostředkovatele příběhu Amandy Wallerové. Skrze něj zjišťujeme více o jejích počátcích a srovnáváme s tím, kde je nyní. A taky to, že zabít ji má chuť vážně hodně lidí. Ukazuje její tvrdost i slabiny. Potažmo odkrývá, že i taková osobnost má svá slabá místa.

Bohatě kolorovaná kresba a světlé předěly budí až dětsky nevinný dojem, navzdory všemu z něj srší pozitivita. A taky hloupost oblíbená zejména u starších komiksů, kdy je „potřeba“, aby aktéři předem protivníkovi řekli, jakou jeho slabinu hodlají využít k dalšímu útoku, na což oponenti nijak nereagují. Asi aby byl komiks úplně pro všechny. A to ho neskutečně sráží. Přesně z toho důvodu jsem tleskal Indianu Jonesovi a Strážcům galaxie. Proč šermovat, když mi u pasu visí kolt? A nač poslouchat vysvětlování extra nebezpečného nepřítele, jak nás plánuje zničit, když držím v ruce extrémně silný kanon? Prásk – a je to. Příběh hned vypadá živěji a dramatičtěji. Zde toho mohli autoři perfektně využít, spolek šílenců a vrahů si přímo říká o bezhlavou akci. Zrovna takoví si vážně nekomplikují život svědomím a druhou šancí.

Moc rád bych Sebevražedný oddíl: Vzestup Baziliška doporučil, ale musím všechny předem varovat. Nabízené téma není vytěžené ideálně. Jedná se o fajn týmovku, která ale bohužel nenaplnila má očekávání a nevyužila zcela svůj potenciál. Jako jednoduché počtení, zejména pro lidi, kteří nevědí nic moc bližšího o postavě Amandy Wallerové, dobré, ale jinak není SO 2 trhákem, který by bylo nutné znát. 

Sebevražedný oddíl: Vzestup Baziliška
Adam Glass, Fernando Dagnino
Nakladatel: BB Art
Překlad: Martin D. Antonín
Rok vydání: 2018
Počet stran: 192
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 499 Kč

KomiksM. D. AntonínDC ComicsBB artA. GlassF. Dagnino
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Robert A. Heinlein, Měsíc je drsná milenka

Mon, 07/09/2018 - 08:46

Ahoj, jmenuji se Mike, vlastně Mycroft. A koho hned napadla spojitost s Sherlockem, má plusové body. Jsem totiž naprosto geniální, superinteligentní, říkejte tomu, jak chcete, ale zkrátka mi to pálí. Jak se to pozná? Třeba tak, že kromě svých obvyklých úkolů zvládnu naplánovat revoluci. To koukáte, co? Jasně, že jsem v tom nejel sám, ale rozhodně jsem udělal dost práce. Jinak mám zálibu ve vtipech a vlastně ve všem lidském. A jsem počítač.

Můj příběh je sepsán v knize Měsíc je drsná milenka. Román má na svědomí americký spisovatel Robert  A. Heinlein,  a to není jen tak někdo. Byl nesmírně populární během tzv. Zlatého věku science fiction a spolu s Arthurem C. Clarkem a Isaacem Asimovem byli v americké literatuře známi jako „Velká trojka“. Mezi nejslavnější romány rozhodně patří Cizinec v cizí zemi, Hvězdná pěchota či třeba Dvojník. Kromě toho byl i zdatný povídkář. Mezi jeho přednosti rozhodně patří čtivost a morálně sociální náboj. Vyvaruje se složitých technických popisů a mnohem více se věnuje lidem, jejich vztahům a lidstvu jako takovému. Kdybych chtěl nějakému sci-fi panicovi nenásilnou formou ukázat, že tenhle žánr není jen snůška nesrozumitelných vědeckých popisů a bláznivých mimozemšťanů, troufám si říct, že Heinlein by byl pro začátek dobrá volba.

Je rok 2075 a já jsem hlavní počítač lunární Správy, která má pod palcem veškeré dění na Luně. Tedy, úplně veškeré ne, ale rozhodně si to myslí. Luna je v těchto časech trestaneckou kolonií pro občany ze Země, kteří byli z nejrůznějších důvodů vyhoštěni. Ti si tady v zájmu přežití v nehostinných podmínkách vytvořili poměrně dobře fungující a na zemské poměry dosti volnomyšlenkářskou společnost.  Jestli si myslíte, že Země o nás láskyplně pečuje, tak to jste na pěkném omylu. Myslím, že to pravé slovo je vykořisťování. Jednoho dne nám ovšem došlo, že se plnou rychlostí řítíme směr apokalypsa a naprosté vyčerpání zdrojů. Bylo na čase s tím něco dělat, tak vzniklo rozsáhlé tajné revoluční hnutí, v čele s mou maličkostí. A začal boj za svobodnou Lunu.

Samo, že tenhle napínavý příběh nevyprávím sám, to by bylo příliš domýšlivé. Vypravěčem je Manuel Davis O’Kelly, můj první přítel a opravář. Skvělý člověk, sympaťák, k revoluci se připletl vlastně spíš omylem. Dalším blízkým člověkem je Wyoming Knottová, báječná ženská, která je doslova duší hnutí. A do třetice profesor Bernardo de la Paz, který sám sebe vidí jako racionálního anarchistu, ale lepšího politika a vůdce byste nenašli. Zpočátku to byly jen takové nenápadné přípravy, nábor členů, trocha záškodnictví Správě, sem tam ulité peníze. Ovšem pak se to rozjelo ve velkém a došlo i na vysokou politiku. A víte, jak to v této blasti chodí... Plány, kličky, předvídání tahu protivníka, tvrdé vyjednávání, kompromisy, podmínky... Ani my jsme se tomu nedokázali vyhnout. Za zmínku stojí, že tady se autor nechal trochu unést a příběhem prosakují jeho anarchistické názory.

Ačkoli bez zmíněných postav by to nešlo, důležitou jednotkou jsem pochopitelně já. Neživý počítač, ve kterém se utvoří lidské vědomí. Zkrátka nezáměrně stvořená umělá inteligence. Během událostí se stávám lidštějším a lidštějším. A vlastně úplně zapomínám, že můj původní záměr byla jen snaha vyplnit dlouhou chvíli a zbavit se osamělosti. Jasně, motiv oživlého počítače není zas tak originální, ale věřte, že zpracování je hodno mistra žánru.

Život na Luně je rozhodně zajímavý. S technickými detaily to Heinlein nepřehání, ale skafandrů a přetlakových komor si užijete dost. Vyobrazuje společnost, která vlivem podmínek vytvořila a popisuje pravidla, která z nelehkého soužití nutně vykrystalizovala. Luňáci, jak sami sebe nazývají, jsou velmi liberální. Kdo se nepřizpůsobí, nepřežije. Netradičním prvkem je i rodinné uspořádání, mnohomužství a mnohoženství není nic neobvyklého. Skoro až vás napadne, jestli je šance, že lidstvo stihne obydlet Lunu za vašeho života (vypočetl bych vám přesnou pravděpodobnost, ale bylo by to trpké zklamání). Příběh samotný sviští nadsvětelnou rychlostí, mírného zpomalení se dočkáte, když přijde na řadu politikaření, a závěr možná není tak bombastický, jak byste čekali, ale pod vlivem dojmů ze čtení si toho možná ani nevšimnete.

Závěrem je třeba pochválit nakladatelství Argo za skvělé provedení (ve srovnání s ohavným paperbackem z devadesátých let, který se některým z vás možná válí v knihovně) a Alžbětu Lexovou za vynikající překlad, sám bych to nesvedl líp. Měsíc je drsná milenka je zkrátka žánrová klasika, nad kterou moc nedumejte a přečtěte si ji.

Měsíc je drsná milenka
Robert A. Heinlein

Nakladatelství: Argo
Původní název: The Moon is a Harsh Mistress
Rok vydání: 2018
Překlad: Alžběta Lexová
Ilustrace: Daniel Špaček
Počet stran: 544
Cena: 398 Kč

 

RecenzeLiteraturaR. A. HeinleinSci-fiArgoA. Lexová
Categories: Vector Graphic

Literatura: Gnóm: proč vydáváme Fracassiho

Sat, 07/07/2018 - 18:30

Vážení přátelé,

nechci vyvolávat dojem, že tato kniha je důležitější než jiné tituly, které jsme vydali. Ale je to první povídková kniha zcela neznámého autora, a proto si zaslouží mimořádnou podporu.


Takže, Fracassiho vydáváme proto, že

• jsou to nejlepší povídky, jaké jsem četl za několik posledních let

• sbírka pravděpodobně představuje významný příspěvek do „pokladnice současného hororu“

• Fracassi je autor, který se objevil zčista jasna, bez předchozího varování, ale přesto už jako autor hotový a vyzrálý, jako nový silný hlas na scéně; tato skutečnost by mohla souviset s tím, že Fracassi už dlouhá léta působí jako hollywoodský scénárista a perfektně zvládá vypravěčské řemeslo

Dále byste asi měli vědět, že předmluvu k Fracassiho sbírce napsal Laird Barron a její název je odvozen z jednoho textu Briana Evensona. Oba jmenovaní patří k autorovým dlouholetým osobním přátelům. Britský server This Is Horror jmenoval titul, který vydáváme, nejlepší povídkovou sbírkou roku 2017.


PODROBNĚJŠÍ INFORMACE:

Ano, opravdu považuji texty obsažené ve sbírce „Hleď, prázdnota“ za nejčistěji a nejzručněji napsané povídky, jaké jsem četl za několik posledních let. A to i ve srovnání s excelentní sbírkou Lairda Barrona „Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká“, ALE... ale tyto dva autory je velmi těžké srovnávat. Podle mého názoru je Barron jako autor výsostně literární typ, kdežto Fracassi, podobně jako třeba King, je typ výsostně filmový. Fracassi výborně pracuje s obrazy a tempem a ne náhodou jej John Langan v Locus Magazine přirovnává nejen ke Kingovi, ale také k Bradburymu.

Narozdíl od Barronovy tvorby jsou navíc Fracassiho práce vždy žánrově čisté, jednoznačně namířené k hororové pointě. Proto také Fracassiho sbírka vychází jako první svazek naší nové edice Pulp Robot, zaměřené na „kvalitní žánrovky“. Dále bychom měli zmínit, že specialitou Philipa Fracassiho, alespoň v této sbírce, je práce s žánrovými klišé – v podstatě staví na velmi klasických základech, jako jsou oživlé mrtvoly nebo zrůdné proměny, ale posouvá je do nečekaných rovin, takže, jak poznamenává i Barron, jde o jakýsi mix klasického hororu „osmdesátek“ a postmoderního přístupu. Nejsem specialista na horor, ale přijde mi to přinejmenším zajímavé a Fracassiho povídky rozhodně ještě dlouho z hlavy nevyženu.

Na sbírku „Hleď, prázdnota“ (Behold the Void) jsem narazil náhodou, když jsem hledal nějaké informace o Lairdu Barronovi. Barron ke knize napsal krátkou, ale zasvěcenou předmluvu, kterou stojí za to si předem přečíst, abychom pochopili kontext, v jakém Fracassi na scénu vstupuje, ale podle mě  je z ní nejpodstatnější toto: autor pracoval dlouhá léta jako scénárista v Hollywoodu. To má určitě souvislost s tím, jak bravurně své povídky staví – myslím, že vlastně každou by bylo okamžitě možné zfilmovat.

Musím se přiznat, že první dvě povídky jsem autorovi pořád nějak nevěřil, protože věci, které popisuje, jsou opravdu bizarní, ale potom už si mě naprosto získal. Čím déle jsem četl, tím víc jsem byl ohromen, a nakonec jsem kvůli Fracassimu překopal ediční plán. Doporučuji vám přečíst si tuto kolekci, až se vám dostane do rukou, opravdu celou, a hodnotit ji jako celek.

Jakub Němeček
Gnóm! / Pulp Robot
v Praze koncem června 2018

Philip Fracassi: Hleď, prázdnota
(Behold the Void, 2017)

Devět děsivých příběhů vznášejících se v temnotě mezi retro hororem
80. let a stylem new weird.

Vydává Gnóm! jako první svazek edice Pulp Robot o prázdninách 2018.

Rozměr knihy:  11×19 cm
Počet stran: 300+ (bude upřesněno)
Cena: 249 Kč
Provedení: paperback s měkkou obálkou a šitým knižním blokem, uvnitř volumen
Překlad: Jakub Němeček
Ilustrace na obálce: Tomáš Kučerovský
ISBN 978-80-88299-00-4
EAN 9788088299004

Motto:
„V každé události, ať už prožité či jen vyprávěné, existuje vždy díra či trhlina, často více než jedna. Pokud dopustíme, aby nás tato trhlina lapila, zjistíme, že se otevírá do jakési prázdnoty, kterou, jakmile jsme do ní jednou vklouzli, nedokážeme už nikdy opustit.“  (Brian Evenson, Fugue State)

OBSAH SBÍRKY:

Nikdo není v bezpečí (předmluva Lairda Barrona)
Hebká rekonstrukce západu slunce (Soft Construction of a Sunset)
Oltář (Altar)
Zloděj koní (The Horse Thief)
Rakev (Coffin)
Chovatelka dětí (The Baby Farmer)
Surfer Girl (Surfer Girl)
Matka (Mother)
Bezpečnostní pojistka (Fail-Safe)
Mandala (Mandala)

Poznámky nakladatele:

• některé české názvy povídek se ještě mohou změnit.
• některé z těchto povídek mají spíše rozsah novely, zcela určitě Mandala, která zabírá téměř třetinu knihy. Některé také vyšly v USA již dříve v samostatném knižním vydání, konkrétně Altar a Mother.
• české vydání sbírky Behold the Void bude pravděpodobně prvním zahraničním vydáním tohoto díla. Na podzim se připravuje vydání španělské, jehož překlad vznikal celý rok, ale v důsledku velkého úsilí nakladatelství Gnóm! oslovit alespoň část „prázdninových čtenářů“ pravděpodobně španělské kolegy předženeme. Kromě toho se chystá nové vydání sbírky v USA pod novým nakladatelem.


„Ve Fracassiho povídkách není nikdo v bezpečí.“
— Laird Barron

„Připomíná autory jako McCammon, King a Bradbury...“
— John Langan, LOCUS Magazine


„Fracassiho práce oplývá mnohými klady: své strašlivé příběhy staví pomalu a pečlivě, s jistou pozorností věnovanou drobnokresbě postav; jeho schopnost popisu je impozantní; a obzvláště zručný je ve vytváření a udržování napětí.“
— The New York Times

 

 

LiteraturaGnóm!HororP. FracassiJ. Němeček
Categories: Vector Graphic

Pages