Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 14 min 2 sec ago

LITERATURA: Kniha roku Sardenu 2018 – komentáře

Mon, 03/11/2019 - 17:00

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

anketa Kniha roku Sardenu má za sebou čtvrtý rok existence. Opět jsme oslovili osobnosti, o kterých se domníváme, že mají k danému tématu co říci, a redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou. Již loni se mohli přihlásit i zájemci z řad čtenářů, tento rok jsme se pokusili být ještě otevřenější – o tom níže. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: „Můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?“

Letos se v anketě sešlo 35 odpovědí, z nichž jsme sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků ankety jsou započítány pouze a právě knihy, které vyšly v roce 2018 v českém překladu poprvé a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem. Každý hlas má stejnou váhu, je tedy bezpředmětné, zda je kniha uvedena na prvním, druhém, nebo třetím místě. Odpovědi ovšem zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když autor takto propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase rozumíme tomu, že těžko zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Pro ilustraci: kdyby v roce 1979 přišel Robert Asprin a prohlásil, že nejlepší kniha za rok 1978 je Another Fine Myth (v češtině Další prima mýtus, Perseus, 1994), odpověď bychom zveřejnili, ale do výsledného žebříčku by tento konkrétní hlas nebyl započítán.

Anketa původně byla zamýšlena jako hlasování odborné veřejnosti. Při stále se snižujícím počtu hlasujících jsme již loni otevřeli možnost hlasovat pro všechny zájemce. Obavy, že tento způsob zkreslí výsledky, neboť se objeví autoři, kteří se budou snažit zviditelnit, nebo redaktoři, kteří takto budou propagovat některé své svěřence, se ukázala jako lichá – občas se někdo takový objeví, v komentářích je mu prostor ponechán (neboť nelze zhodnotit, zda je autor/redaktor skutečně přesvědčen, že je kniha dobrá, nebo zda jde o způsob, jak dílo prosadit), obrázek nechť si udělá každý čtenář sám. Respondenti jsou ale v drtvé většině poctiví – a pokud se na nějaké knize podíleli, uvádějí to v komentářích. A stále jsme přesvědčeni, že komentáře jsou to, co je podstatné: čtenáři, kteří se v „průmyslu“ více pohybují a orientují, doporučují dalším to, co považují za hodnotné. Co chtít víc?

I v tomto roce se objevilo několik drobných nejasností: například jak hodnotit román Consider Phlebas Iaina Bankse, který vyšel ve špatném překladu v nakl. Classic v roce 2000 a který znovu převedl do češtiny Richard Podaný? Nakonec jsme v tomto případě postupovali podle pravidla, že do žebříčku započítáváme pouze tituly vydané v češtině poprvé, Pomysli na Fléba tedy v žebříčku nefiguruje – ale v komentářích si o něm můžete přečíst hned několikrát. Další zajímavostí je, že v předchozích letech měla „vítězná“ kniha vždy jen o hlas navíc. Tentokrát se zcela jednoznačně na první příčce umístila kniha… ale to už si můžete spočítat sami. Žebříček zveřejníme již brzy, zatím předkládáme komentáře.

Po vzoru knižních obálek některých nakladatelství se přidáváme s tím, že již v komentářích uvádíme u zahraničních titulů překladatele (v dřívějších letech byl uveden pouze ve výsledcích ankety). A jako obvykle: do výsledků byly započítány pouze ty knihy, které jsou v následujícím textu tučně.

 

TOMÁŠ BANDŽUCH (spisovatel)

Jan Pohunek: Přiznání iluminátů (Straky na vrbě)
Robert Fabian: Valkýry (Straky na vrbě)

MARTIN BEČVÁŘ (šéfredaktor Fantasy Planet a recenzent časopisu Pevnost, fantasymag.cz a fantasya.cz)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Za mě nejsilnější zážitek uplynulého čtenářského roku, neokoukané téma a dobrý překlad. Prostě lahůdka.

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha)
Mám rád humorné věci. Mám rád Kladivo na čaroděje pro to, jaké je - cynické,drsné a zábavné. A sborník ukončující první sérii je vážně pecka!

Brandon Sanderson: Arcanum odhalené (Talpress, překlad: Milena Poláčková)
Sanderson je úžasný vypravěč s nekonečnou zásobou fantazie, a když vás vezme na projížďku všemi svými známými světy (a několika zatím neznámými), prostě vás uchvátí.

Plus bonus:
Joe Abercrombie: Ostré konce (Polaris, překlad: Olga Machačová)
Povídková sbírka spíše pro fanoušky tohoto autora – ale tenhle chlapík umí psát tak neskutečně geniální parchanty…

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha)
Kladivo na čaroděje uzavřelo první sezónu svých hororových eskapád. V rámci oslav tohoto malého vítězství nad magií i realitou vznikla antologie, která předkládá čtenářům střípky univerza, jež v našich luzích a hájích vznikalo bezmála šest let. Ač autoři přistupují k tématu obdobně, atmosféra jednotlivých příběhů se liší – jednou jde o bohapustou vyvražďovačku s explicitními detaily, jindy o hrůzyplnou jednohubku, která by uspěla i u Alfreda Hitchcocka. Je v tom zkrátka úplně všechno. A je to skvělé.

Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha)
Nejlepší debut roku. Kristýna Sněgoňová překvapila jak po stránce stylistické, tak žánrové. Krev pro rusalku rozhodně není akční jízdou, autorčina síla tkví především v perfektně rozehrané psychologii postav. Hned v první kapitole navíc rozdá karty takovým způsobem, že i těm největším optimistům musí být jasné, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Přesto člověk hltá další a další stránky téhle pochmurné detektivky a tajně doufá, že finální konfrontace přinese alespoň zdání morální satisfakce.

Peter F. Hamilton: Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, překlad: Petr Kotrle)
Poctivá space opera, jakých je dneska pomálu. Peter F. Hamilton na to jde sice ze široka, přes množství dějových linií a napříč různými lokalitami, ovšem zručně vtáhne čtenáře do děje, když před něj staví jednu záhadu za druhou. Zároveň nenápadně odkrývá karty ústředního konfliktu a jakoby mimoděk produkuje naprosto fantastické scenérie, jež se nesou v duchu těch nejlepších kousků z kánonu hard science fiction. Slabinou je pouze useknutý konec, který vysloveně žadoní po okamžitém otevření druhé části.

JAROSLAV BUBENÍK (panprase.cz, fan)

Vladimír Šlechta: Zima v Thonnierice (Brokilon)
Takhle skvělá fantasy detektivka mně otevřela cestu do celého Krvavého pohraničí a vůbec, Vladimír Šlechta je boží.

Karolina Francová: Purpurová noc 1: Ve stínu Rudé věže (Brokilon, 2017)
Začátek trošku zvláštní, ale jakmile se kniha rozjede, tak nemá chybu, nehledě na to, že je na světě pokračování příběhu, a kdo by si nechtěl číst o Liberci, který okupují magické potvory.

Jan Kotouč: Ofenziva českých zemí (Brokilon, 2017)
Brilantně napsaná alternativní historie, kde se České království rozprostírá od Baltu po Černé moře, vlastní početnou námořní flotilu včetně letadlových lodí a vede obranou válku s rozpínavým carským Ruskem.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Svébytná a netypická fantasy, na jednu stranu neskutečně civilní, na druhou zasazená do originálního a fascinujícího světa. A vyprávěné je to úžasně.

Neal Stephenson: Sedmeroev (Talpress, překlad: Zdeněk Hofmann)
Vlastně je to obsáhlý „takřka“ mýtus o zániku a znovuvybudování života na Zemi. Silný příběh (taky aby nebyl, s tímhle tématem!), spousta postav, předlouhé technické pasáže (znalec asi zajásá, já lehce trpěla, ale to je moje chyba :) ), záplava obrazů, na které jen tak nezapomenu.

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Postapokalyptický svět úplně jinak, než jsme zvyklí. Svěží, nápadité, nádherně napsané a podstatně nadějnější než klasická post-apo.

MONIKA „SLÍVA“ DVOŘÁKOVÁ (zástupkyně šéfredaktora Sardenu, recenzentka časopisu Pevnost)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Kniha letitá, co se dočkala překladu do češtiny až nyní. Rozhodně neztratila nic ze svého kouzla a stojí za pozornost. Je to nejpoetičtější postapo, jaké si vůbec můžete představit.

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Chcete nefalšovanou fantasy s vlastním světem, magií i pravidly, ale bez elfů a trpaslíků? Pak byste určitě neměli minout první díl této cenami ověnčené trilogie.

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha)
Kdo nezná urban fantasy svět Kladiva na čaroděje, jakoby nebyl! A jestli jste na šílenou detektivní paranormání partu Felixe Jonáše dosud nenarazili, můžete se pokusit to napravit prostčednictvím antologie povídek z tohoto sdíleného světa.

EYLONWAI (redaktorka – Sarden)

Když jsem přemýšlela o tom, které knihy z právě uplynulého roku bych postavila na ty nejvyšší stupínky, měla jsem popravdě řečeno trochu problém. Hledám knihu, která by hrábla pořádně hluboko a s něčím pohnula. Která by mě donutila se smát, brečet, najednou se zastavit, něco si uvědomit, o něčem důkladně zapřemýšlet, pokud možno to všechno dohromady. A, já vám prostě nevím, žádnou takovou s vročením 2018 jsem nenašla. Je to jistě čistě subjektivní, ale je to tak. Pevně věřím, že rok následující v tomto nezklame. To však neznamená, že by minulé měsíce nevyplodily kvalitní fantastickou literaturu. Nezmínit pár titulů by bylo zavřeníhodné opominutí.

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Vysoce ceněná kniha (a trilogie), která měla otřást základními kameny žánru. Nebo spíš postavit na ně něco nového a neotřelého. V recenzi tady na Sardenu jsem do ní maličko kopla a stále si myslím, že zaslouženě, ale i přesto je to jedno z nejoriginálnějších a nejlepších děl, které se k nám vloni dostaly.

Robin Hobbová: Kroniky Deštné divočiny 1: Dračí strážce (Fragment, překlad: Jan Kozák)
Styl Robin Hobbové není pro každého, ale máte-li rádi obšírně popisovaná dobrodružství, do kterých se můžete ponořit, komplikované a živoucí postavy a barevný svět s promakaným soukolím, v Kronikách Deštné divočiny vám nic chybět nebude. Zvlášť pokud jste křtění trilogií Živé lodě.

Neil Gaiman & Charles Vess: Hvězdný prach (Polaris 1998, Crew)
Konečně je to dílo takové, jaké má být! Věřte mi, tenhle „drobek“ až po okraj přecpaný kouzelnými ilustracemi a půvabným textem je něco, co vám příběh s padlou hvězdou a zamilovaným mládencem ukáže v novém světle. A pokud ho čtete poprvé, neodvratně vás očaruje.

KAROLINA FRANCOVÁ (spisovatelka)

Loni jsem četla jen Problém tří těles, který se mi sice moc líbil a už mám ke čtení nachystané pokračování, ale nevyšel v roce 2018. Další dvě knížky z žánru sci-fi a fantasy, ke kterým jsem se dostala, mě bohužel nezaujaly natolik, abych je doporučila.

OSKAR FUCHS (spisovatel)

1. Robert Fabian: Valkýry (Straky na vrbě)
2. -
3. -
4. Oskar Fuchs

KRISTINA HAIDINGEROVÁ (spisovatelka a redaktorka)

Mats Strandberg: Trajekt (Host, překlad: Helena Matocha)
Tenhle horor se mi přesně trefil do noty. Spojuje upíry a zombie v inteligentním příběhu, který u mě boduje propracovanou psychologií postav, napětím a uvěřitelností. V lecčems připomíná knihu Všemi dary obdarovaná, Trajekt ovšem vypráví celou řadu tragických osudů.

Petr Boček & Milostav Zubík: Nekrosarium (Netopejr)
Antologie strašidelných a černohumorných povídek, ve které mám zářez coby jazyková redaktorka. Antologii nemohu nezmínit především pro to, že autory je vynikající dvojice, která skvěle píše už celou řadu let, navíc kniha Nekrosarium obsahuje největší počet špičkových povídek, jaký jsem v jednom díle kdy napočítala.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
Jednoznačně překvapení roku. Nic originálnějšího jsem asi zatím nečetla.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

V loňském roce jsem horko těžko dávala dohromady alespoň pět knih, které bych mohla dát do svého výběru toho nejlepšího. Rok 2018 byl ale na kvalitní tituly bohatý a já zdaleka nestihla přečíst vše, co bych chtěla. Z toho, co jsem ale přečíst zvládla, se na přední místa jasně dostaly tři tituly, o nichž se domnívám, že by je stejně jen tak něco nepřekonalo…

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Dnes se mi už málokdy stává, že narazím na knihu, která má silný, originálně odvyprávěný příběh, věrohodné, lidské postavy, propracovaný svět, je napsaná skvělým jazykem a se šmrncem a do toho se zvládne ještě nenásilnou formou zabývat závažnými (nejen) sociálními tématy, takže má i přesah. Většinou jsem ráda, když nějaký autor zvládne na jedničku alespoň jednu z výše vyjmenovaných věcí. Ti lepší aspoň tři. Ale N. K. Jemisin to ve své knize zkombinovala všechno a Páté roční období mi ještě dlouho leželo v hlavě. Za mě jednoznačně to nejlepší, co loňský rok přinesl.

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, překlad: Zdeněk Uherčík)
Adrian Tchaikovsky patří též k těm autorům, kteří ve svých knihách dokážou zkombinovat na výbornou více prvků, které z toho dělají ve výsledku skvělé čtivo. Nejvíce však vyniká prací s postavami. Všechny jsou lidské, věrohodné a dokážou občas překvapit, ačkoliv zůstávají věrné svému charakteru. Má spoustu originálních nápadů, které nezřídka kombinuje ještě originálnějšími způsoby. A taky má rád zvířátka. Myslím, že jen málokdo by zvládl napsat knihu o pavoucích a lidech, v níž by pavouci patřili k těm, kterým budete fandit víc. A přesně to udělal v Dětech času.
Tchaikovsky je také autorem, který na našem trhu přežil svou vlastní smrt, a poté, co mu nedovyšla jeho rozsáhlá série Stíny vědoucích, dostal další šanci. Doufejme, že mu čeští čtenáři přijdou na chuť, protože se jedná o velice zajímavého a také nemálo plodného autora.

Anthony Ryan: Oheň probuzení (Host, překlad: Milan Žáček)
Nepříliš originální zápletka ve velice originálním světě. I to je kombinace, se kterou se dá uspět. Navíc, když je dobře napsaná. Anthony Ryan už dokázal, že je zdatný vypravěč a nyní nás zavádí do světa, kde lidé prahnou po dračí krvi. Oheň probuzení je precizně vystavěný příběh, v němž má každá maličkost svůj význam. Anthony Ryan dbá na každý detail a díky tomu si vše dokážete velice snadno představit a do jeho knihy se rychle ponořit. Jediným nešvarem zůstává to, že se autor občas do popisů zabere až příliš, a kniha je kvůli tomu místy trochu rozvláčnější (naštěstí to nikdy nevydrží dlouho).

Mezi další knihy, které v loňském roce stály za pozornost, bych vyzdvihla především Město zázraků a Ve službách Milosti – oboje výtečné zakončení už tak dobrých trilogií. Rozhodně byste neměli minout ani Půl krále a Tyranův zákon.

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webzinu Děti noci)

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, překlad: Zdeněk Uherčík)
Vesmírné dobrodružství s pavoučími hrdiny plné napětí ohromí především detailním náhledem do pavoučího světa a jeho vývoje.
Odkaz na recenzi:
http://sarden.cz/2018-05-04-0805/recenze-adrian-tchaikovsky-deti-casu

Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha)
Fantasy detektivka z alternativního Brna zaujme výborně vykreslenými hrdiny, pochmurnou atmosférou, dokonale vystavěnou zápletkou a čtivým stylem.
Odkaz na recenzi:
http://deti-noci.cz/2019/01/literatura/lit-recenze/rusalka-kristyny-snegonove-vycenila-zuby-v-krvavem-usmevu/

PETR HETEŠA (autor SF)

Andy Weir: Artemis (Knižní klub, překlad: Michal Prokop)
Není to tak skvělé jako Marťan, ale pořád nadprůměrné. Roztomile dobrodružné, zábavné, opět se spoustou zajímavých technických detailů kombinovaných s jemným humorem. Hlavní hrdinka je správně ulítlá a možná nesedne každému, ale mě bavila.

Eka Kurniawan: Krása je stigma (Odeon, překlad: Libor Havránek)
V podstatě jde o magický realismus, ale vzhledem k tomu, že i ten disponuje výraznými prvky fantasy, určitě do této ankety patří (vypráví prostitutka, co po dvaceti letech vstane z hrobu). Indonéskou Halimundu, v níž se děj odehrává, je možné přirovnat ke kolumbijskému Macondu Gabriela Merqueze, stejně jako styl a překotný děj líčící osudy několika generací. Zde dvacátá léta za japonské okupace, přes holandské snahy vrátit vše do pořádku, až po komunisty, kteří se do toho pletou všem. Nádherná záležitost se spoustou rozkošných scén, oslavujících život, přestože je tam víc mrtvých než živých.

Ernest Cline: Ready Player One (Jota 2012, Knižní klub)
Živé, čtivé, zábavné, s úžasným spádem a docela pravděpodobnou vizí budoucnosti, kdy jediná skutečná zábava se opravdu bude odehrávat ve virtuální realitě. Klasický příběh o chudém chlapci, kterak přemůže megalomanského padoucha, upravený pro současné teenagery.

BORIS HOKR (zástupce šéfredaktora Pevnosti, nakladatelský redaktor)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Ambiciózní fantasy, která má všechno: myšlenky, emoce, svět. A protože Bennett je už třetí díl trilogie, tak má dáma přednost.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
Protože ukazuje, jaká může být role malých nakladatelů – vydávat fajnšmekrový záležitosti, na které by si velcí hráči netroufli.

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha)
Zrovna v tomhle případě jsou ty povídky o ničem, relativně, ale základ tý knihy je něco, co dá každýmu pořádně zabrat. Sbohem, Jano.

ROMANA HOMONICKÁ (redaktorka)

Kristina Hlaváčková: Podsvětí 2: Ohnivé ostří: Podsvětí začíná vřít (Grada)

Skvělá fantasy kniha, která navazuje na první díl, vydaný v roce 2017. Ohnivé ostří doporučuji každému, kdo hledá hodně odpočinkové čtení s fantasy prvky a rád zavítá do pražského Podsvětí. Autorka v této sérii totiž postupně vytváří zajímavý svět s velkým potenciálem, který zaujme právě milovníky všeho nadpřirozeného. Takže pokud vás něco podobné láká, rozhodně tuto sérii vyzkoušejte!

Poznámka editora: Romana Homonická se na knize podílela jako odpovědná redaktorka.

JOSEF HORKÝ (recenzent – Fantasy Planet)

Lavie Tidhar: Centrální stanice (Argo, překlad: Pavel Černovský)

CHENSIE IPS (recenzentka Svět Mezi Řádky, šéfredaktorka Podpora českých autorů)

Joe Abercrombie: Půl krále (Laser, překlad: Roman Tilcer)
Autor se rozhodl napsat něco pro čtenáře žánru young adult fantasy a opět skóroval. Fantasy thriller na motivy Hry o trůny je propracovaný, drsný a v závěru i překvapivý. Dynamická jednohubka k sežrání.

Guillermo del Toro, Daniel Kraus: Tvář vody (Host, překlad: Filip Drlík)
Rozhodně kontroverznější kousek, který si získá především mučitele a romantiky, kterým nevadí zoofilní prvky. Líbilo se mi provokativně ztvárněné šílenství, pro to stojí si příběh přečíst.

Aleksandra Januszová: Dům u vycházejícího slunce (Brokilon, překlad: Robert Pilch)
Na třetím místě neočekávaně sbírka příběhů, která pro mě byla už od začátku plná překvapení, jelikož jsem si představovala něco zcela jiného. Originální pojetí a propojení příběhů je pro mě nezapomenutelné.

Nejedná se o jediné knihy, které mi za rok 2018 vyrazily dech. Zapůsobila i Smrtka, autor Neal Shusterman je násilný tyran, čtenáři ho za to milují. Rozhodně bych doporučovala sérii Naslouchač od české autorky Petry Stehlíkové, která je pro fanoušky drogou. Také Petr Heteša si mě získal svou novinkou Žádná chvíle není poslední, i když top je pro mě Infico. A v neposlední řadě pro fajnšmejkry trochu utrpení v YA temné fantasy trilogii Napůl zlý. Poprvé jsem vzteky proklela autorku a stále mě to drží.

STANISLAV J. JUHAŇÁK (nakladatel – Triton)

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, překlad: Zdeněk Uherčík)
Chytrá, čtivě napsaná a domyšlená SF; podílel jsem se  jako nakladatel.

Sergej Lukjaněnko: Kvazi (Triton + Argo, překlad: Konstantin Šindelář)
Postapokalyptická, dobře vymyšlená zombie detektivka, Lukjaněnko ve velmi dobré formě. :-) Podílel jsem se jako nakladatel.

Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub, 2017, překlad: Veronika Volhejnová)

MONIKA JUPOVÁ (nakladatelství Triton)

Petr Heteša: Žádná chvíle není poslední (Brokilon)
Daniel Gris: Říkají mi Lars (Mystery Press)

A důvody, proč právě tyto dvě knihy? U obou se natolik ponořím do čtení, že přestanu vnímat okolní svět. Zpětně si vybavím momenty, kdy se v autobuse nahlas směju nebo napětím či překvapením skoro zapomenu dýchat. A taky si dost často povzdechnu, jaká škoda, že takhle neumím psát a jak moc bych právěže chtěla. :-) Moje nominace je tak i vyjádřením obdivu k oběma pánům, který je mnohem větší než zvědavost, kdo se pod pseudonymem DG skrývá.  Abych to zkrátila, chci se ve svém volném čase při čtení hlavně bavit. A k tomu je společnost hláškujícího hrdiny prostě ideální. Pánové, díky.

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

Z překladových knih mě nejvíc zaujalo Město, nedlouho poté od Pat Murphyové (Gnóm, překlad: Jakub Němeček). Boj o San Francisco mezi samozvaným generálem a kreativními umělci (neboli „válka jako umělecký projekt“) je úžasné napsaný, poetický, vtipný i dojemný. A celkově bych ráda vyzdvihla práci nakladatelství Gnóm!, z jehož produkce jsem vloni přečetla čtyři knížky a všechny byly přinejmenším pozoruhodné.

Z domácí fantastiky u mě vede Krev pro rusalku Kristýny Sněgoňové (Epocha), velmi povedený, příjemně brutální žánrový mix alternativní historie, urban fantasy a noirové detektivky. Dobře promyšlený svět, skvělá atmosféra, zajímavé postavy a krvelačné rusalky, to vše v Brně.

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu apokalypsy (Epocha)
Různorodé povídky pro milovníky postapo žánru, vynalézavá pojetí jsou hodně zábavná (třeba postapo v minulosti nebo ve vesmíru).

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden, Interkom)

V loňském roce mě nejvíc zaujaly komiksy – konečně jsem se dostal k Logikomiksu (nakl. Dokořán, 2012, překlad: Jaroslav Peregrin), který mě okouzlil, Svatá Barbora (nakl. Lipnik) podle scénáře mého oblíbeného Marka Šindelky spíše vyděsila. A pak je fascinující četbou například poslední básnická sbírka Petra Borkovce Herbář k čemusi horšímu (nakl. Fra). Z fantastiky pak následující texty:

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Příběh vydaný původně v roce 1989 neztratil nic na svém poselství. A budu to rád opakovat do zblbnutí: válka je vůl. A vůbec mi jděte s libovolnými siláckými, military, vojenskými a jinými podobnými kousky k šípku. Ať se zbraně promění na hudební nástroje – ostatně, kdyby zahrálo tisíc hobojů, stejně by nějaké to Jericho padlo. Sympatický svět, kde umění dokáže divy. Sympatické postapokalyptické San Francisco, svět, kde tím základním je lidskost, touha zanechat po sobě něco, co nás přetrvá, a víra, že právě umění je jedním z mála smyslů života.

Lavie Tidhar: Centrální stanice (Argo, překlad: Pavel Černovský)
Napsal jsem si k sobě poznámku: „Dubliňané říznutí Asherem/Miévillem, tiché a dobré“ – a ta stále platí. Příběhy lidí v hypotetickém budoucím Tel Avivu, Lavie Tidhar jako izraelský James Joyce a fantastické prvky, které kdybyste našli v Asherovi nebo v Miévillovi, ani by vás nenapadlo, že byste se nad tím měli pozastavit. Hluboce lidské povídky spojené originálním prostředím. Moc dobré!

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Objektivně? Zase tolik mi tahle vychvalovaná fantasy nesedla. Jo, originální svět, jo, originální magie, jo, směřuje to k nějakým problémům dneška, světa, vesmíru a vůbec, ale… pořád mi přišlo, že to výrazně víc řeší problémy, se kterými se potýkají USA, než že by šlo o obecně lidské poselství jako v mnou dalších zmiňovaných knihách. Než nelze přiznat, že se to průměru přece jeno vymyká…

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (literární historik, Univerzita Pardubice)

Přiznávám hned na úvod, že jsem bohužel nečetl vše, co bych ze současné české fantastiky přečíst měl a chtěl. Trochu mne taky odpuzují některé halasně propagované trendy, konkrétně „kotletizace“ (hezký termín, který ovšem vymyslel někdo jiný), tedy přemíra špatně napsané akční prózy, a „infantilizace“, tj. napodobování zahraniční young adult fiction, které často zakrývají méně komerční a literárně zajímavější díla. Člověku pak leccos unikne.
Ale dosti výmluv, zde je moje hlasování, tentokrát samé ženy.

Julie Nováková: Světy za obzorem (Brokilon)
Julie N. je takový „český Asimov v sukních“, její povídky z tohoto souboru, hard SF často s příměsí detektivky nebo thrilleru, vždy disponují inteligentním a nosným nápadem. Jejímu přírodovědeckému naturelu zjevně velmi vyhovuje řešení vědeckých problémů, jak bývalo zvykem v klasické sci-fi. Autorů tohoto druhu je u nás už velmi málo.

Daniela Mičanová: Smrt pod vinicemi (Moba)
Musím předeslat, že této spisovatelce sloužím coby „literární agent“, takže mohu být zaujatý. Její nejnovější (a zatím nejobsáhlejší) román považuji za skvělou ukázku spojení sociální satiry a hororu nejtvrdšího kalibru, což je v české literatuře velmi vzácná bylina. Navíc je Daniela M. vtipná vypravěčka a tvůrkyně rázovitých postav.

Anna Cima: Probudím se na Šibuji (Paseka)
Tady se už pohybujeme na samých hranicích žánru, jde spíše o tzv. slipstream, nicméně významný motiv této knihy je jednoznačně fantastický. Román Anny Cimy považuji za pozoruhodný debut, který postrádá hodně z neumělosti prvotin, navíc si s nadhledem pohrává s popkulturními souvislostmi (nejen japonskými).

Mimo hlasování připomenu ještě díla aspoň dvou mužů, aby nepřišli zkrátka – Philip Fracassi: Hleď, prázdnota; František Novotný: Osudový konvoj.

LEONARD MEDEK (spisovatel)

Daniel Tučka: Pelyněk. Díl třetí (Straky na vrbě)
Tohle je tak trošku mimo hru. Třetí díl románu, jehož předchozí části vyšly v minulých letech, a protože je to skutečně jediný celistvý román, bylo by potřeba ho doporučit jako celek, ne jen jednu knihu… Jenže ono je to zatraceně dobré, Tučkův opus magnum. Nejambiciosnější kousek, jaký se zatím u nás v rámci steampunku objevil, a mám dojem, že přitom tak nějak neprávem zapadl, že si ho čtenáři nevšimli tolik, kolik by si dílo zasloužilo. (A samozřejmě, dělal jsem na tom napřed betareading, potom korektury, takže sám sebe diskvalifikuji. Co se dá dělat.)

Clark Ashton Smith: Mimo prostor a čas (Plus, překlad: Linda Bartošková, Linda Kosatíková)
Podvádím. Těším se na ni, leč dosud jsem ji nečetl. Ale beru za sakra významnou událost, že u nás C. A. Smith konečně aspoň jako ochutnávka vyšel. A vzývám neznámá božstva, aby to nakladatel nezabalil a vydal i ten zbytek.

Tož tak. Z toho, co letos vyšlo a co mi profesně prošlo rukama, bych mohl jmenovat i tři čtyři další věci, nicméně zůstaňme na tomhle…

KATEŘINA „CZISTOSLAVA“ NETUŠILOVÁ (recenzentka, Děti noci)

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc (Argo, překlad: Barbora Punge Puchalská)
Pohádkově laděný příběh, v kterém se ukrývá více než se zdá. 

Tim Lebbon: Relikvie (Baronet, překlad: Dana Chodilová)
Detektivní pátrání v ulicích Londýna, kde se toulají nejen lišky, ale i fae a lovci artefaktů s nimi spojenými.

Tui T. Sutherland: Ohnivá křídla 1: Dračí věštba (Fragment, překlad: Zdík Dušek)
Kniha pro děti o dracích, věštbách a přátelství. Podaří se dráčatům osudu vnést mezi sedm dračích kmenů opět mír?

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, překladatelka)

Tentokrát všechny tři mé odpovědi pocházejí z různých trilogií zahraniční provenience…

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Úvodní (a dle mého názoru nejlepší) svazek trilogie Zlomená Země je čtením pro labužníky. Extrémně zajímavě promyšlený svět, účelně se prolínající linie a úhly pohledu, vynikající postavy – zkrátka lahůdka. Tahle kniha si Huga jednoznačně zasloužila. Zbylé dva svazky (stejně oceněné) mne také bavily a jednoznačně je doporučuji, nicméně jednička dokázala doopravdy oslnit, a tuto výhodu už pokračování postrádala.

Ann Leckieová: Ve službách Milosti (Plus, překlad: Petr Kotrle)
Závěr trilogie Impérium Rádč nijak nezaostává za předchozími svazky a rozhodně nechybí zajímavý svět, sympatické postavy, myšlenka ani akce. Leckieová sérii zdárně završila a těším se na její nezařazené romány z téhož světa.

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na zemi 3: Vzpomínka na Zemi (Host, překlad: Aleš Drobek)
Ze závěrečného svazku stejnojmenné trilogie mám zatím rozporuplné pocity. Právě ho dočítám a na webu XB-1 se časem objeví má recenze. Z řady důvodů je to výjimečná kniha a z mnoha jiných mi naopak nesedla… ale podrobnosti se objeví v recenzi, až knihu dočtu celou a utřídím si k ní myšlenky.

Pak jsou tu knihy, které jsem si ještě nestačila přečíst, ale očekávám, že by z různých důvodů stály za zmínku v anketě: Pomysli na Fléba, Tisíciletý démon, Dvě místa na slunci, Sedmeroev, Amatka, Hleď, prázdnota, Žena s labutí a Centrální stanice. Nakonec dva tituly, na kterých jsem se částečně podílela: Kniha mečů (do níž jsem překládala povídku Lavieho Tidhara) a Ve stínu apokalypsy (na níž jsem se podílela jako autorka jedné z povídek).

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, nakladatel)

Iain Banks: Pomysli na Fléba (Classic 2000, Planeta9, překlad: Richard Podaný)
Rozhodně velké překvapení. Přiznám se, že jsem trochu čekal intošárnu, popisnou a pomalou… a dostal jsem rychlou a inteligentní space operu, která rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v žánru existuje.

Peter F. Hamilton: Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, překlad: Petr Kotrle)
Tohle už jsem četl před drahným časem, ale teď se jeden z nejslavnějších autorů moderní space opery znovu vrátil na české pulty… a hned se svým podle mě nejlepším příběhem. Je tu cestování vesmírem, nebezpeční protivníci, sekty, policejní pátrání… a to je teprve jen rozjezd, s každým dalším dílem to bude nabírat grády.

Neal Stephenson: Barokní cyklus 2: Zmatení (Talpress, překlad: Petr Kotrle)
Barokní cyklus je historický epos pro lidi, kteří se už v historii vyznají, a tudíž se autor může věnovat tomu opravdu důležitému – ekonomii. Jo, série je v podstatě o vzniku moderní ekonomie a vědy (se spoustou slepých odboček). Pár akčních scén tam je, ale stejně se kniha víc věnuje odborným rozpravám. A i když to vypadá, že tu knihu spíš odstřeluju, tak se mi Zmatení dost líbilo. Jak kvůli skvělému, lehce sarkastickému stylu Neala Stephensona, díky kterému se četly příjemně i statické pasáže, tak kvůli zajímavým informacím o fascinující době konce sedmnáctého století. Sice si troufám tvrdit, že jsem pochopil tak třetinu z toho, co mi Stephenson naservíroval, ale i tak mě to bavilo.

ALEXANDRA PETÁKOVÁ (redaktorka)

Splňuje podmínky ankety:
Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha)
Autorku znám jako vynikající povídkářku a byla jsem zvědavá, jestli se jí povedlo udržet svou obvyklou kvalitu i u delšího rozsahu. (Spoiler: povedlo.) Krev pro rusalku staví především na dobrém nápadu a skvěle popsaném, uvěřitelném světě; a koneckonců i na mixu urban fantasy a detektivky. Díky směsi noirové atmosféry a autorčina vybroušeného stylu (přeci jen není žádný nováček, i když jde o první román) příběh odsýpá a dá se mu odpustit, že hlavní hrdina občas jako postava pokulhává. Hlavně že o něm celou dobu baví číst.

Nesplňuje podmínky ankety:
Jana Šouflová: Svitky z londýnského mostu (Straky na vrbě, 2014)
Ke Svitkům jsem se bohužel dostala až několik let po vydání a nesmírně jsem si tuhle fantasy detektivku zasazenou do Londýna 14. století užila. Kniha je rozdělena do několika případů, které musí londýnský konstábl vyřešit s pomocí svého přítele koronera a občas i nějaké té nadpřirozené bytosti. Pátrání i odhalení lupiče či vraha je vždycky podané s lehkou dávkou humoru a velmi bezprostředně – člověk má při čtení pocit, že sám na mostě žije. Jana Šouflová si navíc knihu sama ilustrovala, a tak je fomát knihy stejně povedený jako obsah.

Michael R. Fletcher: Nespasitelní (Fantom Print, 2019, překladatel/ka zatím neuveden/a)
Jsem redaktor, kniha vyjde v první polovině tohoto roku (poznámka pod čarou: není to ta samá knížka, o které jsem loni mluvila na Sardenu…).
Fletcher dostal skvělý nápad a vytěžil z něj svět série Manifest Delusions, kde se v kulisách středověké fantasy operuje s jednoduchou, ale silnou myšlenkou: že největší moc mají šílenci a že bludy, kterými takoví lidé trpí, přetvářejí skutečnost. A čím víc lidí těm bludům věří, tím je nová realita silnější. A když si v takovém světě vysníte boha… No, vznikne kniha, která má hnusný a depresivní svět a ještě hnusnější a depresivnější postavy, mezi kterými nejsou žádní hrdinové, jenom protagonisté a antagonisté. Není to kniha pro každého, ale rozhodně jde o dost specifický a vzácný čtenářský zážitek. I když má člověk při čtení pocit, že už taky začíná lehce šílet.

VÁCLAV RÁC (dýněmi řinčící čtenář)

1. Anthony Ryan: Oheň probuzení (Host, překlad: Milan Žáček)
2. James Islington: Stín věcí ztracených (Host, překlad: Milan Pohl)
3. Ed McDonald: Černé křídlo (Talpress, překlad: Ondřej Duha)

Z domácí fantastiky musím zmínit Šedou zónu Richarda Šusty. Z aktuálně vydávaných světů doporučuji navštívit Kosmír Brandona Sandersona, Prachmistry Briana McClellana a Enderův vesmír od Orsona Scotta Carda.

ZDENĚK RAMPAS (prezident ČS fandomu, šéfredaktor – Interkom)

Karolina Francová: Purpurová noc 2: Tisíciletý démon (Brokilon)
František Novotný: Osudový konvoj (Argo)
Herbert Gordon Wells: Vynálezci zázraků (Plus, překlad: Sylva Ficová, Markéta Musilová, Richard Podaný, Vladimír Svoboda)

Moc jsem toho z loňské produkce nepřečetl, hlavně kvůli práci na knize Český literární samizdat 1949–1989.

Pak mě zaujala kniha, která asi do fantastiky nepatří, i když v ní řada autorů a otců zakladatelů žánru figuruje: Paul La Farge: Noční oceán (Paseka, překlad: Petr Kotrle)

ERIK SLIVKA (recenzent)

Hned na úvod musím konstatovat, že jsem bohužel nestačil přečíst všechny knihy, které jsem měl v plánu. I z toho mála se dá vybrat. Pro mě osobně je knihou roku Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, překlad: Petr Kotrle) od Petera F. Hamiltona, obsáhlá space opera vyznačující se komplexností děje a nápaditostí. Ve skutečnosti se jedná o polovinu díla, a přesto předčí kdejakou SF sérii.

Více než vřele doporučuji novou antologii dua B. Hokr a L. Kyša Ve stínu apokalypsy (Epocha). Patnáct povedených povídek na téma čtenáři vyhledávané a milované. Nejeden zde vydaný příběh si zaslouží nejenom pochvalu, ale i pokračování.

Posledním doporučeným titulem (těžké rozhodování) je nakonec poslední díl trilogie Ann Leckieové Impérium Rádč s názvem Ve službách Milosti (Plus, překlad: Petr Kotrle). Povedené zakončení napínavého vesmírného dobrodružství okořeněné (překvapivě a nečekaně) lehkým absurdním humorem.

Jako bonus zmiňuji Banksovu knihu Pomysli na Fléba (Classic, 2000, Planeta9, překlad: Richard Podaný) – ano, nejedná se o první vydání, ale nový překlad román vystřelil do zasloužených hvězdných výšin.

MARTIN STRUČOVSKÝ (šéfredaktor Sardenu a recenzent)

Pavel Renčín: Klub vrahů (Argo)
Pavel Renčín nám dal fajn trilogii Městské války. A pak se čekalo, co bude dál. Dorazila Vězněná, což byl román, z kterého mám husí kůži ještě dneska. Nebyl jsem si pak moc jistý, jestli Klub vrahů chci vlastně vůbec číst. Už jen ten název. Br. No, zvědavost byla naštěstí silnější a já nelituji. Samotné pojmenování románu ve vás navozuje pocit hrůz, jenže realita je ve skutečnosti někde úplně jinde. Stejně jako žánrové zařazení. Ale to už bych prozrazoval moc. Pavel Renčín je pro mě v současnosti asi nejlepší autor domácí fantastiky, protože umí překvapit a vždycky to stojí za to. A za to veliký dík.

Miroslav Pech: Mainstream (Carcosa)
Miroslav Pech se objevil z mainstreamových vod a ukázal nám, že český horor není vůbec mrtvý. A navíc se dá psát i v našich končinách na světové úrovni. Mrazivé a děsivé a napsané tak skvěle a sugestivně, že i dneska se bojím tu knihu vzít do ruky.

Joe Abercrombie: Půl krále (Laser, překlad: Roman Tilcer)
Kniha, na kterou jsme v našich vodách čekali dost dlouho. Ale stálo to za to. Abercrombie se ani na vlně literatury pro mládež nezbavil svého cynického smyslu pro humor ani talentu budovat drsné světy, v nichž by nechtěl žít nikdo z nás.

ROMAN TILCER (překladatel)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Není náhoda, že N. K. Jemisinová získala za Páté roční období Cenu Hugo a pak tento úspěch zopakovala i s dalšími dvěma díly. Přinesla do fantastiky tolik potřebný svěží vítr, a i když u ní tradice dostávají pěkně na frak, v jistém ohledu je Páté roční období žánrovka vskutku klasického ražení. Autorka říká, že o fantasy románu se toho hodně dozvíte pohledem do jeho slovníčku. Schválně nakoukněte do Pátého ročního období, uvidíte, že vás dostane. Nebo mě taky pošlete do horoucích pekel, kniha totiž vyšla v mém překladu. Pro nedočkavce dodám, že na dvojce už se pilně pracuje, vyjde pod názvem Brána z obelisků.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
Nakladatel a překladatel Milan Žáček přišel s něčím, co tu ještě nebylo, a byla to parádní jízda. Jedinou vadou téhle knihy je, že ji přelouskáte opravdu za chvilku – není moc dlouhá, ale hlavně se čte úplně sama. Naštěstí by v dohledné době měla vyjít další dávka bizarra, Mellickova úleťárna Zbouchnul jsem Satanovu dceru.

Iain Banks: Pomysli na Fléba (Classic 2000, Planeta9, překlad: Richard Podaný)
Tenhle román u nás sice vyšel už v roce 2000, ale jak napovídá tehdejší nepřeložený název Consider Phlebas, převod do češtiny se zrovna nepovedl. O nový překlad se ovšem postaral ostřílený harcovník Richard Podaný.

JAN VANĚK JR. (fan a vůbec)

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha)
David Foster Wallace: Krátké rozhovory s odpornými muži (Rubato, překlad Martin Pokorný)
Michal Přibáň a kol.: Český literární samizdat 1949–1989 (Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR)

I kdybych četl celou veškerou domácí produkci, sotva by mě zaujala víc než Kvalita života Jany Rečkové (Epocha). Musím ovšem také přiznat, že mi zbývá ji přečíst ještě jednou, abych se mohl rozhodnout, jak začlenění trojice novelet do deníkově-vzpomínkového textu funguje. Ano, knihu jsem si koupil kvůli této nové, neznámé a jedinečné části. Sice jsem si i půjčil v knihovně předloňskou sbírku s výmluvným titulem Protože se stmívá: Nejlepší povídky a říkal si, že bych třeba napsal shrnující recenzi, ale rychle jsem to vzdal, nějak to na mě bylo příliš mnoho podobných hrdinů najednou. Právě tak Misteri, poslední a podle některých explikací zásadní román, jsem sotva  prolistoval. Možná letos. Nebo bych měl aspoň upravit heslo ve Wikipedii.

Znali jsme se a tykali si, i když jen tak, jako ve fandomu každý druhý; v knížce nejsem myslím ani anonymně nepřímo kolektivně coby „zlí kritikové“: Nějakou zvláštní shodou náhod jsem ve zlatých devadesátých recenzoval její úplně první vydanou povídku, ve sborníčku tak obskurním, že chybí v závěrečné bibliografii (ne zcela zdařilé. A když jsem u toho, kniha takto propletená a meandrující by snesla obsah podrobnější než jen začátky tří hlavních částí. Namísto věcného rejstříku občas pomůžou Google Books a Play, i když tam je jiné stránkování). Vzal jsem to s razancí sedmnáctiletého, který se nemusí ohlížet na jména neznámých debutantů, ale myslím, že se mi při vší stručnosti podařilo pojmenovat (předvyvěštit?) rysy, jimiž se vyznačovala celá Janina další tvorba. Netuším, jestli si to pamatovala, ale snad mi to nezazlívala.

V Janině „ultimativním textu“, jak tomu říká záložka, jsou místa, kterým by v ideálním případě pomohlo zredigování, třeba když opakuje něco, co už napsala před desítkami stránek a týdnů. Jsou tam místa nesnesitelná v tom nepochvalném smyslu: místa, kde by jí člověk dal korunu, rétorických pár facek, teologickou přednášku; básně, které jsou přeskočitelné. A pár míst, kde Janina tradiční deprimovanost hrozí přejít ukřivděností do málem buřtypivohospodských tirád proti Těm Druhým. Ale není jich moc a bohatě je vyvažují místa, která se vyrovnají tomu nejlepšímu, co kdy bylo napsáno in articulo mortis, té přicházející vlastní i nečekané ztráty blízkých. Zachycení reality každodenního života (a umírání); až zázračné zklidnění, ztišení, jasné vidění sebe i druhých s postřehy a pojmenováními výstižnými ke skoro gnómické úspornosti, jež jakoby nic vydají za celé svazky rutinovanějšího spisovatelství; nevěřícného úžasu, že v tomhle padlém světě je pořád dost štěstí, aby občas zbylo i na ni. (Myslím třeba vzpomínku ze Studénky, str. 146–8, která byla právem čtena na pohřbu.) Omnia vincit amor; nebo přesněji, major autem horum est caritas, meizōn de toutōn hē agapē. Málokterý autor, málokdo, kdo žil, nám zbylým zanechá podobný kšaft, monumentum aere perennius. Ale dost už schovávání za latinu. Je to taková knížka, jaká byla Jana; je v ní celá – warts and all, jak se říká v tom jazyce, který ji pomáhal živit. Neboli jak nám zobák narost, i s chlupama (ty na str. 107–8 a 171–2).

Originál Stephensonova „Sedmeroev“ jsem uvedl v prvním ročníku této ankety, a tak bych sotva mohl tvrdit, že jsem knihu četl loni, ani kdyby nevyšla v tradičně zpackaném překladu dokonce bez jakékoli osoby redaktora v tiráži. Ale redakce by to při rovnosti hlasů mohla započítat jako půlbod – o tom, že tenhle špalek čekal na leckoho pod stromečkem a na žebříčku se umístí, nepochybuji, i když se obávám, že už nebude čten tak všeobecně jako autorovy tenčí tituly v jiných dobách. Škoda: s odstupem vyvstávají kompoziční problémy ještě ostřeji než při prvočtení, ale na druhou stranu si lépe uvědomuji, že Stephenson patří k těm pár autorům, kteří dokázali překročit hranice užšího žánru a stát se fenoménem sui generis. Třeba jako v (půl)generaci před ním Gibson, a dokonce bych řekl, že jestli má někdo nárok získat titul Heinleina 21. století, při všech dílčích rozdílech a nesouměřitelnosti fragmentovaného prostředí se k tomu s každou další knihou přibližuje právě Stephenson.

Podobně to platí o Banksově Pomysli na Fléba: je skladnější (i když kvůli nafouklé sazbě ne moc, a jen o čtvrtinu levnější), akčnější, jistě se mu sejde hodně hlasů. Když se k němu člověk vrátí po téměř dvou dekádách, se znalostí autorova dalšího díla i vědomím jeho definitivní uzavřenosti, může lépe ocenit, jaký měl Banks už v začátcích talent, styl a ironii, jak zvládal výstavbu jednotlivých vět a scén; ale pořád platí, že epizodický děj nesnese srovnání s jeho vrcholnými romány a fikční vesmír jakbysmet – obojí je příliš usilovně spaceoperové a v něčem dokonce jde proti pozdějšímu kánonu.

Zvažoval jsem dát svůj hlas Městu, nedlouho poté od Pat Murphyové (přeložil Jakub Němeček, Gnóm!). Ne že by román sám i jeho české vydání byly úplně bez chybičky; ale v době, kdy se SF knihy pro čím dál konsolidovanější nakladatelské oligopoly stávají komoditou, zaměnitelnou a popsatelnou čistě kvantitativně, nejlépe finančně, představují jeden z mála ostrůvků pozitivní deviace, ano, světélko naděje. Příběh psaný od srdce a z přesvědčení, přesně tak, jak si vyžádal, bez ohlížení na komerční škatulky a šablony; a nakladatelstvíčko jednoho muže, které se s písmáckou zarputilostí řídí ničím jiným než vlastním vkusem a úsudkem, jež sdílí s veřejností bez skrývání za korporátní skořápku.

Ale zdá se, že ani oni nakonec nezůstanou bez ocenění. Takže mohu v klidu nominovat svůj opravdu největší čtenářský zážitek, což za mě nikdo jiný neudělá. Byl to obdobně objevný počin malého nezávislého nadšeneckého nakladatelství: David Foster Wallace, Krátké rozhovory s odpornými muži (Brief Interviews with Hideous Men, 1999; překlad Martin Pokorný; Rubato). Což prosímpěkně bezesporu patří do fantastiky, i kdyby se nerdovští gatekeepeři Legie stavěli na hlavu a hráli nevidoucí opičky ještě sto let. Ano, na rozdíl od jiných knih amerického génia a inovátora formy v téhle sbírce má fantastické prvky jen menšina povídek, a upřímně řečeno jsou to ty slabší a nepodstatnější; ale fantastika to je, a plnotučná seriózní, žádné vágní literátské fantaskno. A i ty nejmainstreamovější obsahují tolik ostraněnija a sense of wonder, že by se na ně Stephenson musel destilovat. A pozor, taky šokantnosti a rochnění v hnusu, od něhož nelze odtrhnout oči; kam se hrabou naše hororová nakladatelství. Zcela vážně: kdo kdy četl SF ne jen pro eskapistické zabíjení času, ale jako setkání s alternativními modely světa a způsoby myšlení, žánr jedinečně odrážející (post)moderní dobu, rozhodně by se měl popasovat i s Wallacem.

Dovolím si ještě jednu odbočku: Mezi nemnoha SF, které jsem loni přečetl, byly teprve teď, ve 2. vydání (Albatros / Plus koncem roku 2017) Kukly od Johna Wyndhama a neměl bych propást tuto příležitost (koneckonců o knize nepadlo ani slůvko v loňské anketě i na Sardenu vůbec – ne že by se tím lišil od zbytku SF médií) ke zmínce, ano, pochvale, že nakladatelství, a tedy jmenovitě Ondřej Müller i odpovědný redaktor svazku Jiří Hron ke knize jako „doslov“ připojili podrobnou životopisno-monografickou stať od největšího wyndhamovského odborníka Davida Ketterera. Tím (ačkoli překlad se Hronovi moc nepovedl, o korekturách nemluvě) pro naše čtenáře udělali podstatně víc než reedicí románu a neredakcí překladu, které už oba zastaraly nad sebetolerantnější výklad termínu „klasika“, jímž operuje název edice (a jak se doslýchám, prodává se opravdu špatně. Až kniha skončí ve výprodejích, bude to zároveň škoda i po zásluze, ale každopádně výhodná příležitost).

Tím už se dostávám ke třetímu hlasu, který chci přidělit nebeletristickému titulu, abych zachoval vyváženost domácí tvorba – překlady – publicistika podobně jako kdysi tvůrci Ikarie XB a předtím Fantastyky. Nabídka na našem trhu nebývá příliš široká (a musím opět přiznat, že řadu jiných titulů, jež mám už drahnou dobu k dispozici a měl bych se do nich z toho či onoho důvodu pustit, jsem znovu odložil na sv. Dyndy). Před třemi lety jsem mohl s výhradami doporučit Kroniku sci-fi; před Geekovým rokem z Omegy musím naopak varovat. Ale naštěstí před vánoci vyšlo objemné kompendium Český literární samizdat 1949-1989 (Michal Přibáň a kol.; Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR), které obsahuje i řadu podrobných hesel o fanzinech (připravili je Zdeněk Rampas a Jaroslav Olša, jr.). Ta by byla nedocenitelná už jen sama o sobě (a snad se dočkají i zveřejnění pro fandom v nějaké dostupnější formě, která také opraví některé chyby a nepřesnosti, jež do tisku nevyhnutelně pronikly), ale zvlášť cenné a ocenění hodné je, že jsou vřazena do širšího kontextu jako rovná s rovným, bez onoho přístupu tápavě kombinujícího povýšenost s neznalostí (ani nemluvě o nechápavosti), jaký je bohužel dosud častý u českých akademiků, když se pustí do žánrových témat. (Opět aspoň čestné uznání by zasloužil starší titul Křičím: „To jsem já.“ Příběhy českého fanzinu od 80. let po současnost, PageFive 2017, do nějž Ivan Adamovič napsal kapitolu stručně shrnující historii SF fanzinů, jež je díky česko-anglickému vydání přístupná i zahraničním zájemcům. Pokud tedy nějací existují.)

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Dystopie, ekologické téma, ženské hrdinky, afroamerická spisovatelka... Dílo stylově originální, odvážné a bohaté na myšlenky, které pro leckoho budou o to méně komfortní, oč více jsou naléhavé. (Na tuhle sérii jsem se dlouho těšila – a  první svazek nezklamal.)
 
Liou Cch'-sin: Vzpomínka na zemi 3: Vzpomínka na Zemi (Host, překlad: Aleš Drobek)
Plejáda solidně podložených vědeckotechnických vizí, prolínání prastarých memů, temné tóny a naděje. Důstojné zakončení velkolepé trilogie.
 
Jana Rečková: Misteri (Epocha)
V českém literárním hvozdu by se třeba našly větší hity a ještě lepší knihy. Ale jde o poslední knihu spisovatelky s neuvěřitelně bohatou imaginací a brilantním literárním jazykem, která ignorovala hranice subžánrů. Tíživý, spletitý, fantaskní sen o úzkostech a propastech naší doby: jako by čtenář procházel věží o tisíci zakletých komnatách.

LiteraturaKniha rokuKniha roku SardenuSardenFantasy PlanetVlčí boudaDěti nocipublicistikaXB-1Kniha roku Sardenu 2018Anketaanketa Kniha roku
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Hubertus Rufledt, Helge Vogt, Alisik 2: Zima

Mon, 03/11/2019 - 00:00

Pamatujete si na Alisik? Mrtvá holka, která jako by z pera vypadla samotnému Timu Burtonovi. Je mrtvá a spolu s dalšími duchy přečkala na svém hřbitově úspěšně už jedno roční období. Teď na její náhrobek napadla vrstva čerstvého sněhu a přišel čas ji opět navštívit.

Na svůj úděl už si zvykla a s ostatními duchy – postmortály dělá vše pro to, aby jim čekání na rozsudek co nejrychleji utíkalo. Ozdobí si na hřbitově vánoční stromeček a dávají si dárky, koulují se a zpívají koledy. Alisik se dále schází s Rubenem, slepým chlapcem, který jako jediný slyší hlasy mrtvých. Pomáhá mu v jeho pátrání po muži, který způsobil nehodu, při které mladík přišel o zrak, a sama přitom poodhalí roušku tajemství svojí minulosti.

K tomu všemu přestává na hřbitově být pro duchy bezpečno – napadne je příšera z říše mrtvých a bagry, které jako by se zalekly prvního sněhu, se opět dávají do pohybu. A co se vlastně stane s duchem, jehož náhrobek a tělesné ostatky budou rozbagrovány? To zatím nikdo neví…

Pokračování komiksové série Alisik 2: Zima se příběhově příjemně rozjíždí a mladá mrtvá dívka je čtenářům stránku od stránky sympatičtější. Některé otázky z první části byly zodpovězeny, několik málo jich přibylo. A je jich tak akorát, abychom po přečtení začali nedočkavě vyhlížet další díl. Pánové Hubertus Rufledt a Helge Vogt očividně ví, co dělají.

Alisik 2: Zima je opět prokládána pravidly pro postmortály a básněmi a úvahami z hlavy hlavní hrdinky. Ty se zdají být o něco dospělejší a hlubší, a ani Alisik už není ta ustrašená holka jako v předchozím díle. Sami jsme zvědavi, čím nás překvapí příště.

Pokud jste recenzi na první díl propásli, můžete si ji přečíst zde. A pro všechny, kdo si Alisik zamilovali tak jako my už napoprvé, vězte, že druhý díl je ještě lepší než ten první. Přináší více příběhu, akce a napětí, zároveň si ale zachovává zdařilou atmosféru a živé, místy až bizarní ilustrace.

Tak na co ještě čekáte? Alisik na svém hřbitově už netrpělivě přešlapuje. Je sice mrtvá a má studené ruce, ale stačí chvilka v její společnosti a vykouzlí vám úsměv na tváři, ať už jste mrtví nebo živí. Uvidíte.

Alisik 2: Zima
Hubertus Rufledt

Nakladatel: Crew
Počet stran: 92
Rok vydání: 2018
Překlad: Petr Jan Vinš
Vazba: pevná
Formát: 240x170 mm
Cena: 249 Kč


 

KomiksCrewAlisikH. RufledtP. J. Vinš
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Fri, 03/08/2019 - 10:35

Cressida Cowell: Jak zamotat dračí příběh
vypráví: David Novotný

 

 

vydává: OneHotBook
celkový čas: 4 hodiny 4 minuty

Pátý díl humorné dětské série Škyťák Šelmovská Štika III. od anglické spisovatelky Cressidy Cowell vychází jako audiokniha JAK ZAMOTAT DRAČÍ PŘÍBĚH v podání Davida Novotného. Zkušený interpret je rovněž hlasem oblíbené audioknižní řady s Doktorem Proktorem, jejíž třetí díl obdržel cenu Audiokniha roku 2016: Nejlepší audiokniha pro děti a mládež a čtvrtý díl cenu Bystrouška 2018.  Příběh je volným pokračováním předchozích titulů Jak zlomit dračí prokletí, Jak správně mluvit dracky, Jak se stát pirátem, Jak vycvičit draka, jenž se stal předlohou úspěšného animovaného filmu z roku 2010 i jeho pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014), na které navazuje třetí snímek Jak vycvičit draka 3, který vstoupí do českých kin ve čtvrtek 21. února 2019. „Škyťák je napsaný a vyprávěný tak, že se v průběhu série stává nejlepším kamarádem posluchače, který se bez něj už nedokáže obejít. Ale jak jsou příběhy Cressidy Cowell zábavné, tak je jejich audioknižní provedení prostě neodolatelné. Kdo jednou slyšel Davida Novotného mluvit dracky, hovořit za Rybinohu nebo zpívat vikinské písně, ten s nedočkavostí vyhlíží další díly. Aktuálně si lze audio sérii zpestřit i návštěvou nové filmové adaptace, ale humor, který generuje interpretace našeho vypravěče, je podle mě jedinečný, dost možná i na mezinárodní úrovni,“ prozrazuje Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. Novou audioknihu představila režisérka Jitka Škápíková s interpretem Davidem Novotným také v televizním pořadu Sama doma (záznam můžete zhlédnout >> ZDE).

V pátém díle svých pamětí musí Škyťák Šelmovská Štika III. odvrátit výbuch sopky na ostrově Lávolumpů, která už pěkně dlouho hřímá. Pokud vulkán exploduje, vylíhnou se z vajec hrůzní hubivci. Zabránit tomu může jen ohnikam, který je třeba vrátit do jícnu kráteru. Ale jako na potvoru ho zrovna někdo ukradl. Podaří se ho Škyťákovi najít a zachránit vikinské kmeny před strašnými šavlovitými drápy sopečných nestvůr?
Vypravěč David Novotný se po pěti audioknihách ve vikinském světě už zabydlel, neobešlo se to ovšem bez jistých úskalí. „Audioknížky pro děti podle mě potřebují trochu jiný ,nátisk‘ než ty dospělácké, protože malí posluchači mají rádi, když každá postavička mluví trochu jinak, aby se v tom na první poslech vyznali. Ale Škyťák je přece jenom Viking mezi samými Vikingy, jsou to hromotlucká chlapiska, nechybí jeho táta, pak děda, člověk je mluví hlubším a hlubším hlasem… A pak přijde na scénu jeden drak, druhý drak, jeho děda, jeho praděda, až se tam objeví největší příšera na celém světě, a to už sahám opravdu do nejhlubších hlubin svého hlasu – načež do příběhu vstoupí netvor, který i ,toho největšího‘ sežere. Je to každopádně výzva,“ líčí David Novotný. A dodává: „Pak používáme také různá specifika a vady řeči, ale někdy už si to musíme připomenout a znovu si nahrávku pustit, jak jsme tu figuru dělali minule. Máme už zkrátka databázi hlasů, aby se v tom vyznaly nejen děti, ale i my.“ Projevy jednotlivých protagonistů vnikají ve spolupráci. „Text si vždycky jednou pořádně přečtu, ale nedělám si do něj žádné poznámky, v interpretaci mám rád jistou čerstvost. Pak počkám, s čím přijde paní režisérka, něco napoví už sám text, nějaký nápad přinesu sám, na něčem se domluvíme, něco je mi podstrčeno a pustíme se do toho,“ shrnuje postup narátor.

Dobrodružství svérázných bojovníků doprovází v odvážném tempu původní hymnické opusy plné silných a chlapáckých melodií, korunovaných hrubě tesanými hrdinskými texty, které z plných plic a s chutí nesmírnou (a láskou vesmírnou) pějí celé chóry vousatých i ochmýřených válečníků a válečnic. Dynamické momenty střídají sametově jemné a hřejivě přítulné písně i předěly.

Audiokniha v režii Jitky Škápíkové vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 249 Kč i jako CD mp3 za 279 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Zkušený hlas Davida Novotného, s nímž jsme se potkali již u předchozích audioknih Škyťákovy série, nenechá posluchače vydechnout. Profesionální dramatizace, schopnost měnit intonaci hlasu a rytmus přednesu v závislosti na tom, která postava právě hovoří, i to jsou kladné body vedoucí k úspěchu nahrávky.“ – klubknihomolu.cz

„Je slyšet, že David Novotný si nahrávání audioknihy užíval od první do poslední chvíle a povýšil ji na naprosto perfektní zážitek. U každé postavy mění hlas a skvěle intonuje, takže všechna humorná jména a situace znějí ještě vtipněji, než kdybyste si četli sami.“ – sarden.cz


„David Novotný oživil každičkou sebemenší figurku v ději charakteristickým způsobem mluvy, který posluchači nejenže pomáhá postavy od sebe snadno rozpoznat, ale jejich hlášky a vtip v nich zesiluje. Několikanásobně.“ – Lukáš Gregor, naposlech.cz

„Režisérka Jitka Škápíková se s Davidem Novotným u dračího dobrodružství dobře bavili. Každopádně z výsledku je cítit tolik energie – a je v ní tolik humoru, jenž vzniká i mimo samotný text…“ – Lukáš Gregor, naposlech.cz

 

Cressida Cowell (* 1966)
Anglická spisovatelka studovala angličtinu v oxfordské Keble College a absolvovala uměleckou školu svatého Martina i univerzitu v Brightonu, kde studovala grafický design a ilustraci. Psaní se začala věnovat již v devíti letech, kdy se s rodiči přestěhovala z Londýna na malý ostrov u západního pobřeží Skotska. Okolní divoká a drsná krajina přímo vybízela k vymýšlení příběhů o dracích. Přesto první dětskou knihu s tímto tématem vydala až ve svých 33 letech. Je autorkou série Škyťák Šelmovská Štika (Slovart), z níž je nejznámější první díl Jak vycvičit draka, který se také stal předlohou stejnojmenného animovaného filmu z roku 2010 i jeho dvou pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014) a Jak vycvičit draka 3 (2019). Na úspěch navázala další oceňovanou řadou příběhů pro děti Kouzelníci z Pradávna (Slovart, 2019), která rovněž vyjde knižně i audioknižně. Je laureátkou ocenění Blue Peter Book Award 2018 za sérii Kouzelníci z Pradávna nebo Nestlé Children’s Book Prize 2006 za příběhy holčičky Emily Brown.

David Novotný (* 1969)
Po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři byl ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci ho znají například ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc, Díra u Hanušovic, Hodinový manžel či Zahradnictví nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Clona, Kosmo a Bohéma. Hojně se věnuje i dabingu. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Doktor Proktor 1–4 (2014–2017), Sedmikráska (2016), Praha noir (2016), Knihy džunglí (2017), Krev na sněhu (2017), Umina verze (2017), Škyťák Šelmovská Štika 1–4 (2017–2018), TO (2017), Terror (2018), Nebe nezná vyvolených (2019).

AudioknihaAudioknihyOneHotBookC. CowellD. Novotný
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK Volání po spravedlnosti

Thu, 03/07/2019 - 00:00

Volání po spravedlnosti je jedna z nejlepších lig, které jsme za poslední roky v češtině dostali a troufnu si říct, že i nejlepší z DCKK vůbec. Volání po spravedlnosti oplývá úžasnou kresbou Maura Cascioliho a Scota Clarka, která si občas nezadá se stylem Alexe Rosse a zároveň ji drží pohromadě pochopitelný příběh, který vás nenutí znát dokonale všechny postavy. To bývá hlavní problém všech těhle Lig spravedlnosti, Avengers, Titánů apod. v našem malém českém komiksovém rybníčku. My totiž dostaneme ochutnat jen mizivý zlomek příběhu každého hrdiny, a tak když se nám jich pak na stránce objeví deset, většina běžných čtenářů neví, která bije. A to už vůbec nemluvím o tom, že někteří hrdinové jako třeba Flash mají několik inkarnací, které nenahrazují jedna druhou, ale existují ve světě vedle sebe. Pak tu máme mladší a starší verze hrdinů a nakonec hrdiny, kteří měli jednu tajnou identitu a následně jinou. Proto moc nemusím týmovky. Jsou většinou docela násilně vytržené z kontextu a občas je dost nejasná motivace všech zúčastněných, krom toho že chtějí konat dobro nebo zlo, a to mi moc nestačí.

U Volání po spravedlnosti byste teoreticky měli mít ten samý problém, protože si troufnu tvrdit, že nebudete znát padesát procent postav víc než od vidění. Jejich motivace je v tomhle případě křišťálově čistá, takže to vlastně nevadí. Superhrdinové už toho mají dost. Lidi umírají, přátelé, blízcí, rodina. Každý z nich poslední dobou někoho ztratil. Svět temní a je na čase se ptát, jestli zavírání záporáků do vězení a blázinců je opravdu ta správná cesta. I když nebudete mít páru, kdo ti supráci jsou, která verze Flashe, kdo je momentálně Lantern a pododobě, ihned na začátku nasajete tu atmosféru a pochopíte jejich motivace, proč dělají to, co dělají. Dalo by se to sice shrnout do ohrané škatulky: zabili mi kámoše / rodinu, tak jsem se pekelně naštval, ale tak jednoduché jako posledních dvacet filmů Stevena Segala to není. James Robinson si dal záležet, aby z toho bylo cítit něco víc. Aby bylo jasné, že každý hrdina je fakt rozpolcený mezi citem pro zodpovědnost, spravedlnost a prostou pomstou z žalu. Dobráci přeci nezabíjejí... na druhou stranu, kdyby zabíjeli, kolik životů by tím následně zachránili?

A Prometheus. Pamatujete, jak si Batman dopředu promýšlel, jak zastavit všechny členy ligy? Prometheus je lepší. Psychicky jde o poměrně plochého záporáka, ale v rámci jedné knihy z něj jde opravdu strach a působí tak, jak má. Nepřemožitelný, nezastavitelný, inteligentní, s ďábelským plánem a spoustou překvapení v rukávu. Má vykalkulovaný protitah na cokoli, co hrdinové udělají. Jedním slovem superpadouch, to je to hlavní, co pořádný příběh se superhrdiny potřebuje.

Pár červíků sice během příběhu zahlodá, například kde Prometheus vzal tu moc, protože ho potkáme až v plné síle. Nebo co dělá nahoře v satelitu ta nejvyšší Liga, když to dole jde do kytek. To se jako zapojí vždycky jen když hrozí zkáza v celoplanetárním měřítku? Jinak nechají dole makat béčka? Asi by se našly ještě nějaké otázky bez odpovědi, ale tak je to vždycky.

Volání po spravedlnosti je komiks, na který se hodně dobře kouká a který se hodně dobře i čte. Hrdinové tu nejsou tak ploší jako v mnohých jiných týmovkách, a tak ani nijak zvlášť nevadí, že jich půlku neznáte, protože to důležité, co je žene, pochytíte mezi řečí. Záporák je tajemný a působivý - a jak dobře víme, záporák, to je klíčová přísada dobrého příběhu. Je fajn, že to projednou není Ra's Al Ghul nebo Lex Luthor - ne že by ti dva nebyli dobří. Pro výše zmíněné můžu Volání po spravedlnosti s klidným svědomím doporučit i lidem, kteří stejně jako já moc nemusí týmovky. Věřte, že tuhle zhltnete jako malinu.

Původně vycházelo od září 2009 do března 2010 jako Justice League: Cry for Justice #1-7

Série: DC komiksový komplet
Scénář: James Robinson, Jack Miller
Kresba: Scott Clark, Mauro Cascioli, Ibraim Roberson, Howard Sherman
Překlad: Ľudovít Plata
Počet stran: 160
Formát: 262x176 mm
Vazba: vázaná
Rok vydání: 2019
Cena: 249 Kč

KomiksDCKKM. CascioliS. ClarkJ. RobinsonEaglemoss
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 3/19

Wed, 03/06/2019 - 00:00

VYVALTE OČI, PROTOŽE TEĎ TO BUDE V MÓDĚ. AELITA JE TVÁŘÍ ÚNOROVÉ PEVNOSTI ZE SVĚTA BOJOVÝCH ANDĚLŮ, KTEŘÍ K NÁM PŘIŠLI Z NEVZDÁLENÉ BUDOUCNOSTI. A TAKÉ SI KONEČNĚ POVÍME VÍC O KVĚTNOVÉM PEVNOSTCONU!!!

Zajímá vás, jaké dobroty jsme si pro vás připravili v rámci PEVNOSTCONU? Vše se dovíte, ale hezky popořadě. Nejprve musíme dopřát slechu jedné půvabné nelidské dívce. Do boje ji vedou Robert Rodriguez s Jamesem Cameronem, za zády má komiksovou legendu, a proto si dovolíme tvrdit, že si na plátnech rozhodně nepovede zle. ALITĚ: BOJOVÉMU ANDĚLU přejeme jen to nejlepší do života. A to samé pak vinšujeme také AQUAMANOVI, zatímco SKLENĚNÝ nás poněkud zklamal. Mimochodem nastal také čas na vzpomínky. Dojde například na FILMOVÝ TOP TEN loňského roku, v němž to podle nás dopadlo nejlépe pro AVENGERS. V seriálech oproti tomu koukneme na očekávané hity roku 2019, které by neměly zapadnout do stínu Zaklínače a Pána prstenů.

Ve Fokusu už na nás čeká fantasy řada HOROVO KACÍŘSTVÍ z dob předcházejících nástupu Warhammeru 40 000. Samozřejmě nesmí chybět ani KNIŽNÍ TOP TEN 2018, kde to u nás vyhrál OHEŇ PROBUZENÍ. Pokud se chcete seznámit s vládcem odříznutého trůnu, nesmíte pak vynechat článek o VDOVINĚ DOMU. A jelikož ĎURO ČERVENÁK konečně vydává HRADBU ZÁPADU s kapitánem Báthorym, museli jsme s naším oblíbencem rovnou spáchat rozhovor. Povídkami pak přispěli sympatická Lady řádu fantasy MICHAELA MERGLOVÁ a náš oblíbený redakční dějezpytec a kronikář Černého hvozdu MÍLA LINC. Mimochodem i jemu jsme položili hned několik otázek ohledně jeho nové tvorby stejně jako Sebastienu de Castellovi, otci KOUZELNICE. A co na to Světlonoš v KRVAVÉM ZRCADLE od Brenta Weekse? A naše oblíbená profesionálka Pavlína Kajnarová? Anebo vás zajímá HERNÍ TOP TEN, kde to na celé čáře vyhrál RED DEAD REDEMPTION 2? Či vás více zajímá vesnice Sekigahara s Musašim, NEPORAŽENÝM SAMURAJEM? Případně si chcete počíst o RAKOUSKÉ REVOLUCI? To a mnohem víc nabízí váš dvorní časopis a průvodce fantastickými světy, vaše Pevnost!

ČasopisPevnostmagazín PevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

RECENZE: kolektív autorov, Může se to stát i vám.

Tue, 03/05/2019 - 12:17

Vraví sa, že najväčšia radosť, je škodoradosť. A možno je to pravda. Určite však len dovtedy, kým niečo, čo sa stalo niekomu inému, sa nestane aj nám. Vtedy srandičky končia a nastupujú problémy. V hororovom svete to ale nejde tak jednoducho. S problémami totiž prichádza temnota, strach, panika a ktohovie, čo ešte. Asi je skutočne lepšie to vopred nevedieť...

Zbierka poviedok Může se to stát i vám je o nástrahách, ktoré takmer denne číhajú na každého z nás. Ale tým to nekončí...

Honza Vojtíšek so svojim zamyslením nad nástrahami číhajúcimi v práci s názvom Ty víš, nás zavedie do trestaneckého tábora. Píše sa rok 1952, imperialisti číhajú na každé zakolísanie mladého socialistického štátu. No Radomír Farský má iný problém, ktorý mu bez slova tvrdí, že on predsa vie...
Miro Švercel vám predstaví partiu mladých, turistiky chtivých deciek. Správca stanice, tunel, gitara a pesnička Ptáčata a jedna stará krivda. Na kolejích stála.
Ztuchlina je cítiť v starých hrobkách aj na miestach, na ktorých sa môžete ocitnúť, ak si nedáte pozor a priveľmi túžite odhaliť tajomstvá. Ztuchlina Haniny Veselej na konci vonia po ružiach.
Sama doma a predsa nie je sama. Smutný a zároveň hrôzostrašný príbeh by sa skutočne mohol prihodiť hocikedy a hocikomu. Stačí malé pošmyknutie a všetko sa zmení. Miroslav Pech nesklamal.
Roman Bílek a jeho konzumná spoločnosť. Televízia, Killershow, pukance, pivko, a samozrejme aj trochu sexu. No kto sa na kom v skutočnosti zabáva?
Lucia Jedinečná Barthová a jej Bludičky sa vás pokúsia zoznámiť s osudom. Majú tvár, ktorú dôverne poznáte. Oveľa častejšie človeka zvedú z cesty a utopia v bažine jeho zlého svedomia.
Bílé díry namiesto očí mala pani Loseková. Zmenila Jozefovu jednoduchú depresívnu existenciu na nočnú moru, no všetko sa raz skončí. Niekedy happyendom, sem-tam vás v náručí pritúli kelet. Že neviete, čo to je? Google pomôže. Prípadne to pani Loseková každému rada vysvetlí...
Jozef Karika vyťažil z príbehu maximum strachu.
Starý ošarpaný dom pri rieke je takmer prázdny. Nájsť USB v byte jeden starej dámy, však bude skutočný horor. Františka Vrbenská a jej Dům u mostu. Budete živočíšne cítiť všetky pachy staroby, prach aj pleseň.
Ashley Carriganová Dominika Fialu je slečna, za ktorou jedného dňa príde najlepšia priateľka s dôležitou správou. Odvtedy spoločne putujú krajinou a pre viacerých znamenajú poslednú nočnú moru.
Niektoré príbehy sú sondami do rodinného života. Anna Šochová a Prstoklady rozoberajú temnú minulosť manžela, otca, deda. Na vonok jedna tvár, no za zatvorenými dverami bytu sa často odohráva všeličo.
Škvíra Tomáše Martona celé roky máta v jednej neúplnej rodine. Otec kvôli nej dá syna hospitalizovať na psychiatriu. Ten sa napriek tomu po rokoch vracia domov, aby sa s otcom stretol a zistil, kto/ čo sa v tajomnej škvíre ukrýva.
Lógr upcháva odpad. Niektorí z neho veštia. Aj Petr Boček využil temné znamenie z lógru ako hnací prvok svojej poviedky. Hlavný hrdina sa snaží bojovať, nebrať vyveštenú budúcnosť na vedomie. Pomôže mu to? Premýšľam... ak desať-pätnásť rokov nevstúpim do domu, na ktorý som prakticky zabudla, je reálne, že v ňom bude elektrina?Každý by ju mal dostať. Druhá šance môže zmeniť život k lepšiemu.  Kristina Haidingerová je realistka. Napriek tomu svojmu hrdinovi druhú šancu dala. Len či sa on vyrovná s náporom toľkého šťastia...

Může se to stát i vám je zborník poviedok s prekvapivo rovnako vysokou úrovňou. Číta sa veľmi dobre. Príbehy sú plné napätia, nápadité a dostanú sa čitateľovi pod kožu, pretože to, o čom hovoria, by sa mohlo naozaj stať každému. V mnohých poviedkach hrá svoju rolu aj sex. Vo chvíľach, kedy je čitateľ napätý dokáže byť rovnako desivý, ako hučiaca motorová píla. Vzrušenie z vraždy, smrti, behu o život sa v niečom podobá práve extáze pri milovaní, preto vzrušuje aj mnohých vrahov.
Partička spisovateľov všetkým ukázala, že aj nevinné drobnosti, veci, ktorými sa obklopujeme, či ľudia, ktorých stretávame denne na ulici, v dome, sa môžu zmeniť na nočné mory. Tie sú o to desivejšie, že sa v ich prítomnosti cítime bezpečne a útok z tejto strany nikto neočakáva. Zaujímavé sú aj ilustrácie od talentovaných umelcov, ktoré dopĺňajú každý jeden text a robia knihu hodnotnejšou. Preto neváhajte a presvedčte sa, že sa to naozaj môže stať aj vám...

Může se to stát i vám
Autor: Honza Vojtíšek, Miro Švercel, Hanina Veselá, Miroslav Pech, Roman Bílek, Lucia Jedinečná Barthová, Jozef Karika, Františka Vrbenská, Dominik Fiala, Anna Šochová, Tomáš Marton, Petr Boček, Kristina Haidingerová 
Obálka: Kristina Haidingerová, Miroslav Bula
Ilustrace: Denisa Jahodová, Josef Svoboda, Marek Frank, Daniela Ponomarevová, Eva Lassler, Jakub Kadera, Zdeněk Svobda, Františka Vrbenská, Sandro Dragoj, Jiří Dvorský, Lenka Machová, Adam Kubík, Anna Korbelová
Nakladatelství Netopejr
Rok vydání 2018
Stran: 300

RecenzeLiteraturaPovídkyNetopejr
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Christopher L. Bennett, Star Trek - Větší než pouhý součet

Mon, 03/04/2019 - 00:00

Větší než pouhý součet má všechno, co od Star Treku chceme, a na rozdíl od přechozího Před zneuctěním nemá žádná viditelnější slabá místa. Skoro bych řekl, že jde o vrchol série, ale vzhledem k tomu, že mě čeká ještě trilogie Volání osudu, tak si nechám provolávání slávy ještě v záloze.

Enterprise po dvou borgských incidentech prošla opět očistou posádky. Ne, že by nějak pomřela, ale i když Picard odpustil všem zůčastněným vzpouru a i když dostal bianko šek na boj s Borgy (protože mu to očividně jde, co se federace týká nejlíp) někteří potížisti to prostě nerozdýchali a odešli. Jmenovitě hlavně T'Lana, od které jsem si hodně sliboval, ale nakonec mě jen štvala (a Picarda taky), a pak Leybenzon, který byl na pěst už od začátku předchozí knihy. Místo vypadnuvších Christopher L. Bennett správně doplnil posádku o méně konfliktní, ale přesto zajímavé a plastické postavy. Jako například lidsko-vulkánskou dívku T'Ryssu Čchen s vlastním, originálním přístupem k vulkánské povaze, běžně zakryté léty cvičení a sebeovládání, nebo šéfku bezpečnosti Čaudry Džasminder, která vyznává nenásilí, což je Worfovi dost proti srsti. Obecně nové přírůstky do posádky nejsou bez poskvrnky a sklízejí nedůvěru nebo alespoň opatrnost při jednání s nimi, ale na rozdíl od odejivších členů se snaží tu nedůvěru překonat a to uznání si zasloužit, což je u Star Treku skoro určující. Lidi se tam prostě obecně nechovají jako osiny v zadku.

Enterprise je vyslána na misi do hvězdokupy plné uhlíkatých planet, kde byla borgy z lodi Frankenstein napadena federační loď U.S.S Rhea, a nějakým způsobem z ní byla zachráněna a přemístěna jediná členka posádky - Tryss Čchen. Tryss vyprávěla o podivných bytostech, jimž říká "Nó", a které by měly umět používat novou revoluční technologii cest vesmírem. Je jasné, že Borgové se k technologii nesmí dostat, a tak Enterprise začíná výzkumno-bojová mise, při které musí vyhrát závod s Borgy a ještě kontaktovat podivnou, velmi mocnou civilizaci, nebo snad bytost a přesvědčit je o svých záměrech.

Díky výše nastíněnému má Větší než pouhý součet všechno co si můžeme přát - máme tu humor, emoce, akci, nové postavy, mezilidské i mezidruhové vztahy a výzkum, který byl od začátku borgské invaze tak nějak upozaděn, respektive věnoval se mu hlavně Titan. Stejně jako přechozí díly, i Větší než pouhý součet těží z referencí na předchozí děj, které jsou zde opět tak trochu deus-ex machina, ale mnohem méně násilně než v předchozí knize. Při průchodu sérií mám pocit, že je díl od dílu propracovanější a stále lépe a lépe funguje. Pomalu se zbavuje nánosu situace způsobené událostmi v Nemesis, a tím se vydává na úplně novou cestu, která může Enterprise dovést kamkoli. Bylo by fajn, aby ji dovedla někam, kde nejsou Borgové, protože už o nich máme třetí díl a ani ty následující je nevynechají. Na druhou stranu, furt se mi tihle protivníci nezprotivili natolik, že bych si o nich četl nějak nerad. Pokud jste ještě nenaskočili a z nějakého důvodu máte možnost začít až od téhle knihy, můžete. Sice se samozřejmě stalo mnoho událostí, které jsou v ději zmíněny, ale stále jsme v situaci, kdy knížka může fungovat samostatně a bavit. A vy, kteří sérii čtete popořadě, se můžete těšit, protože Větší než pouhý součet je hodně dobře odvedené řemeslo a srdíčko pravého Trekkieho k tomu.

 

Autor:Christopher L. Bennett 
Nakladatel: Brokilon
Překlad:Vít Pazlar
Ilustrace: Jakub Schejbal 
Vazba: brožovaná
Stran: 308
Rozměry:11,1 × 16,6 cm
Rok vydání: 2017 (1. vydání)

RecenzeLiteraturaStar TrekCh. L. BennettSci-fi
Categories: Vector Graphic

Březen s Captain Marvel a Knihou roku Sardenu

Fri, 03/01/2019 - 00:00

A máme tu březen. Chladná zima snad každým dnem zaleze zpátky do svého doupěte a sluneční paprsky nám dají poznat svou energii na plno. Už by to chtělo, co myslíte?

Ať už nás čeká teplejší počasí nebo ne, rozhodně to nezastaví filmovou premiéru Captain Marvel, která dorazí v prvních dnech nového měsíce. Jsme všichni zvědaví, jak si tahle superhrdinka povede v Iron Manově partě. Jako předkrm k finále Avengers by to mohlo minimálně fungovat skvěle.
Ještě před výpravou do kina nás ale čeká mnohem větší událost. A tou je vyhlášení výsledků ankety Kniha Sardenu roku 2018. Mám radost, že to, co začalo jako zajímavý projekt, se rozrostlo a žije dál. Osobně jsem zvědavý, kdo bude po knihách Anihilace, Všemi dary obdarovaná a Hex dalším vítězem. Bude to kniha z Hostu? Z Arga? Anebo vyhraje tentokrát úplně jiný nakladatel? Zamíchají s kartami nakladatelství Gnóm nebo Carcosa? To se dozvíme už během několika málo dnů.

Krásný březen přeje

Martin Stručovský
 

EditorialLidéM. StručovskýSardenanketa Kniha roku Sardenu
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Poul Anderson, Tři srdce, tři lvi

Thu, 02/28/2019 - 07:53

Fragment v rámci své nové edice Pendragon nabízí další klasiku žánru fantasy – román Tři srdce, tři lvi amerického grafomana, promiňte – autora Poula Andersona. Ano, je to klasika a do klasik se kopat nemá (protože jsou mnohdy tak ztrouchnivělé, že by se mohly rozpadnout v prach), ale…

Víte co, pojďme k tomu kopání přistoupit trochu zodpovědně a vezměme to oklikou, ať to nevypadá, že jsme horkokrevní a násilničtí. Poula Andersona (1926–2001) u nás známe spíš jako autora sci-fi, v překladu vyšel třeba výběr z jeho vcelku oceňované série Stráž času. A sci-fi opravdu psal asi nejraději, i když často brousil i do vod historie a fantasy. A nebylo to tak úplně neplodné (pokud se takové slovo o člověku, který napsal víc jak 65 románů a 250 povídek – jak tvrdí fragmenťácký přebal – vůbec dá použít), literárních cen má na poličce obstojné množství a dokonce se jen tak mezi řečí zapsal i do nerdské historie: Dungeons & Dragons, starý dobrý Dračák, si od Andersona vypůjčil klasifikaci law / chaos a pár dalších drobností. A to právě z románu Tři srdce, tři lvi.

Poul Anderson byl sice Američan, ale dánské rodiče nezapřel. Co nezapřel, ke svému skandinávskému dědictví se naopak hrdě hlásil. Nejprosluleji asi novelou z roku 1953, kterou o pár let později přepracoval do našeho románu. Za novelu mu chtěli dát cenu. Kritikové tleskali a chápali se per, aby se mohli pustit do přepisování historie žánru. A otevřete-li nejnovější české vydání, na přebalu se dozvíte, že je to jedna z nejlepších věcí, co kdy Anderson napsal. Nikdy jsem od něj nic jiného nečetla, ale jestli je tohle to nejlepší, tak potěš. Lidi, já to v tom prostě nevidím…

Holger Danske, Ogier the Dane či Ogier Dánský. Říká vám to něco? Ve zkratce – rytíř starofrancouzského eposu z žánru chansons de geste, dodnes dánský lidový hrdina, spící a čekající jako blaničtí rytíři, až bude lidem ouha. Netřeba se zatěžovat detaily, alespoň co se týče recenze. Nuže, Anderson jakožto správný dánský (sic!) vlastenec vezme tuto národní legendu a říká si „Hmm, co s ním?“. A vymyslí portálovou fantasy a tím nejnaivnějším možným narativem.

Holger Carlsen, jinak dánský inženýr a spojenecký špión během druhé světové války, se náhle ocitne v jakési cizí zemi. Cizí a neznámé, ale od prvního okamžiku – kdy k němu přišel podivně familiérní kůň se zbrojí, která Holgerovi dokonale padne – se zdá, jako by sem patřil. Zjišťuje, že země je zmítána neustálým svárem mezi Zákonem a Chaosem, přičemž hrubě načrtnuto Chaos = magie, pohanství a Zákon = Bůh, civilizace. A hádejte, kdo se stane šampionem Zákonu. Kdo potká labutí pannu, trpaslíka pomocníka, kdo slavně zvítězí v každé bitce, překoná všechny zákeřné překážky, svody krásných a nebezpečných dam a začne se modlit, i když byl doposud ateistou.

A to je vlastně všechno. Anderson vzal středověký epos, nechal si jeho kostru (se všemi těmi směšnými peripetiemi, které dneska bez kontextu už vůbec nefungují), přidal něco z Hobita (a to téměř doslova), inspiroval se fantastikou 19. století a folklorními výlety do kouzelných zemí elfů a víl. Na první pohled to nezní jako úplně špatná kombinace, ale nemůžu se ubránit pocitu, že si z každého toho žánru vzal to nejhorší a smíchal polotovar, který se žádným naznačeným směrem nevydá a jen přešlapuje na místě.

Holger není úplně nesympatická postava, je to svérázný Skandinávec, kterému nedá práci fandit – dokud se nezačne modlit a osahávat panny, které se mu samy vrhají do náruče (jen aby kvůli tomu pak jako správný katolík zpytoval svědomí, ach bože). Celkem půvabná je i Holgerova snaha vysvětlit si všechno pomocí vědy a logiky, Anderson toho scifistu prostě neschová. A to je dobře, protože ty „vědecké“ části jsou kupodivu to jediné, o čem můžu říct, že bylo na Třech srdcích, třech lvech zábavné a zajímavé, někdy dokonce velice (část s drakem stojí za to).

Věřte mi, že nejsem pro násilí na důchodcích, ale někdy zkrátka není vyhnutí. Vím, že je třeba mít na mysli rok vzniku, ale omlouvat literaturu stářím je hodně chabý argument. Umím si představit, že pro někoho může být Andersonův podivný mišmaš žánrů a motivů kultem, koneckonců je to čtivé a místy i zábavné. Mně to bohužel připadá jen jako upřímná snaha uctít své předky a národní cítění, která se naprosto minula účinkem.


Poul Anderson, Tři srdce, tři lvi
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2019
Překlad: Jitka Bojanovská
Stran: 213
Cena: 249 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyP. AndersonJ. BojanovskáAlbatros mediaFragment
Categories: Vector Graphic

veršovaná RECENZE: Oskar Fuchs, Hitokiri

Wed, 02/27/2019 - 00:00

Takhle nějak to vypadá, když se recenzent nechá vyhecovat autorem k něčemu, co není úplně jeho parketa, a po přečtení knihy je pak kvůli kodexu cti nucen vyplodit místo úplně fádní recenze slova, která navíc kromě jakéhosi smyslu musejí mít i rytmus. Za přispění a vydatné odborné pomoci Honzy Křečka nakonec vzniklo to, co si za chvíli přečtete. Za některé skvělé nápady, které jsem zakomponovala do textu i za cenné rady tímto Honzovi děkuji. A všechny případné divnosti padají pouze na mou hlavu, neb ne ve všem jsem byla (z různých důvodů) ochotná ho poslechnout.


Recenzovat fantastiku bývá někdy legrace,
obzvlášť česká urban action skrývá jistá úskalí.
To když s autorem se znáte, nečekejte ovace,
pokud slíbíte mu verše, vy, básnění neznalí,
bude se vám pošklebovat, div se smíchy nesvalí.

V slabší chvilce velké sliby – chtělo by se prohlásit.
Příště radši magii. A ovládání počasí!
Nebo cestu časem! UFO! Politiku bez tenzí!
Vše je lepší nežli slíbit veršovanou recenzi…

Slovo, slovo dělá muže, recenzent se nesmí bát.
Trpělivost, ta přináší růže. Nuže! Jdem se rvát!
Slíva se snad taky může básníkem na chvíli stát.


Liškodlak je špatné slovo, nevíme, co znamená,
odkud se vzal lišák Lindner a co na ostatní má?

Na Slovensko mise vede,
komplikace z hrobu blyští.
Z hlubin magii to zvedne,
démony i božstva liščí.

Hitokiri meč je divný,
žije vlastním životem.
Lindner není vůbec klidný,
že ho našel za plotem.

Potkáte i Frosta,
práce s ním je prosta
jakékoli podlosti,
dostane-li rozkaz,
ohlodá vás na kosti.

Antimagická sekce ne-
chce nechat nic náhodě,
Ty nevyvázneš! Lindnere!
Kdo bude ve výhodě?

Nic tu není, jak se vám zdá,
každý zde svá tajemství má.
Mnoho psů, lišákova smrt,
šlápnete zle, zbude z vás prd.

Čím se stane lišák malý? Proč to všechno udělal?
Co s ním bude, až ho sbalí, bude bitka, nebo bál?


Přečtěte si Hitokiri, drsnou akční fantasy,
odmění se velkoryse, předvede, jak zachází
s bosorkami, se strigami, s upíry a zombíky,
rozsah kouzla toho meče je skutečně veliký.

Ve slovenských lesích číhá všude plno havěti,
budete si potom říkat: „Zlaté české podsvětí!“
Není to jen brutal řežba, sem tam bleskne myšlenka.
Historie není věštba ani žádná trojčlenka.

Někomu se možná Fuchsův humor dvakrát nelíbí,
mě bavilo chytat hlášky jako křídla motýlí.
Ženy, sex a taky zbraně, všude trčí nadsázka,
jestli je to pro slečinky, není správná otázka.

Těším se, co bude příště, kam nás Oskar zavede.
Doufejme, že další příběh se zas skvěle povede.

 

Info o knize

Titul: Hitokiri
Autor: Oskar Fuchs
Ilustrace: Žaneta Kortusová
Obálka: Lukáš Tuma
Formát: 110 x 180, měkká vazba
Vydání první, 384 stran
Cena: 299 Kč tištěná, 179 Kč e-kniha
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-142-7

RecenzeLiteraturaFantasyUrban fantasyO. FuchsEpocha
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Kevin Sands, Alchymistova šifra

Tue, 02/26/2019 - 00:00

Opus magnum je na světě. Vzešlo z rukou Kevina Sandse a jmenuje se Alchymistova šifra. Malí, velcí, tlustí i tencí, vydejte se na dobrodružnou cestu do ulic renesančního Londýna a nahlédněte do tajemství jedné alchymistické dílny.

Mladičký Christopher Rowe je učněm lékárníka Benedicta Blackthorna. Měl štěstí. Ačkoli brzy osiřel, získal mistra, který se k němu chová slušně, má trpělivost s jeho klukovinami a zároveň je mu dobrým učitelem. Christopher žije pokojně až do dne, kdy najde svého mistra zavražděného u nich v obchodě. V pokladní knize pak nachází šifru a u ní jasný vzkaz: „Nikomu neprozraď, co jsem ti dal“. Učeň se ocitá sám v ulicích Londýna, který v 17. století nemá příliš pochopení pro osamělé chlapce. Bez práv a nároků, domova, jen s podporou nejlepšího kamaráda Toma. Když se navíc ocitne na seznamu mistrových vrahů a jménem krále je na něj vydán zatykač za vraždu mistra, nemá na výběr, musí celé věci přijít na kloub. Postupně mu dochází, že ho na tuto chvíli mistr celý život připravoval a nakonec se mu v rukách ocitá osud celé Anglie.

Příběh Kevina Sandse je jasná „jednozátahovka“. Od prvních listů, kdy se stanete svědky Christopherova lovu (vycpaného!) medvěda pomocí (home made) střelného prachu, si ho jen těžko neoblíbíte. Pak už vás strhne samotný děj. Autor si nepotrpí na sáhodlouhé popisy, ale zároveň citlivě čtenáře vtáhne do londýnských ulic. Za zmínku stojí hlavně vykreslení hlavní postavy. Christopher je kluk. Mladý a v mnoha ohledech naivní. Děj nespoléhá na štěstí, ani z chlapce nedělá nezranitelného hrdinu. Vše závisí na jeho schopnostech a duchapřítomnosti, ale i tak se občas kvůli své nezkušenosti dostane do pořádně nebezpečných situací. Jeho chyby jsou však logické a odpustitelné. Čtenáři brzy dojde, že v jeho věku a situaci by se zachoval stejně. Nemá tedy nutkavou potřebu na hrdinu křičet: „To je absurdní! Nedělej to!“.

Opomenout nelze ani grafické zpracování knihy. Obálka je propracovaná, působí tajemně a podtrhne atmosféru knihy. Vizuálně vám v knihovně ostudu určitě neudělá. Kapitoly jsou pak členěny do deníkových zápisů. Každá je uvedena datem a názvem svátku, který se ten den slavil. To vše doplněno o tematickou kresbu. Celý text díky tomu působí jako alchymistický deník. Sám autor v závěru přiznává, že se inspiroval skutečnými alchymistickými recepty a místy v dobovém Londýně, což ději rovněž svědčí.

Jedna rada závěrem: Ať už si pro knihu půjdete do obchodu či do knihovny, pořiďte si naráz všechny tři díly. Pokud totiž dočtete první díl ve 3 hodiny ráno a nebudete mít další po ruce, čeká vás několik dalších hodin utrpení a dychtivého očekávání.

Kevin Sands
Alchymistova šifra
Vydavatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Cena: 289 Kč
 

RecenzeLiteraturaFragmentK. SandsAlchymistova šifraAlbatros mediaAlbatros
Categories: Vector Graphic

Soutěž o Doupě/Zhroucení koně

Mon, 02/25/2019 - 06:30

Ještě před pár lety byl synonymem pro horor Stephen King a s tímhle žánrem to vypadalo dost bledě. Naštěstí se ale začalo blýskat na lepší časy. Díky úsilí nakladatelství Carcosa a Gnóm začínáme poznávat i jiná díla z hororového ranku. Právě druhé zmíněné nakladatelství startuje sezónu knihou u nás téměř neznámého Briana Evensona. Jeho Doupě/Zhroucení koně si můžete už pár dnů koupit v knihkupectví. Anebo můžete vyzkoušet štěstí a zahrát si o něj v naší soutěži, do které nám nakladatelství Gnóm věnovalo jeden kousek.

Ten se ocitne v knihovničce toho, kdo nám odpoví na následující otázku:

Jmenujte alespoň další tři knihy, které vydalo nakladatelství Gnóm

Svoje odpovědi pište na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do přespříští nedělní půlnoci 2.3.2019, do předmětu napište Hradba západu a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

 

SoutěžeSoutěžGnóm!B. Evenson
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Rick Riordan, Temné proroctví

Mon, 02/25/2019 - 06:30

Kdyby někdo zahlédl nad Indianou plachtit draka z božského bronzu se třemi pubescenty na zádech, kdoví, co by si pomyslel. Rozhodně by ho ale nenapadlo, že jeden z těch tří má být dávno mrtvý, druhý je padlý olympský bůh a ta třetí by měla být navěky uvězněna na bájném ostrově.

Apollón, donedávna bůh slunce, umění, lukostřelby, zkrátka vtělená úžasnost, je stále uvězněn ve smrtelném těle Lestera Papadopoulose. Jeho jedinou šancí, jak se dostat zpět na Olymp, je osvobodit všechna starověká orákula z područí novodobého triumvirátu. Ten tvoří tři nejhorší římští císaři, které si lidstvo připomíná jen jako tyrany a šílence. Po střetu s Neronem Apollóna čeká setkání s láskou ze starých časů, věčně krásným Commodem, a šíleným synem Trofóniem, který stráží jedno z orákul. Svrženého boha ale nebude trápit jen osobní minulost, sžírají ho totiž hlavně starosti o Meg, jeho polobožskou kamarádku a nevlastní Neronovu dceru. Jistě se hodí, že má k ruce Héfaistova syna Lea Valdeze a Kalypsó, která se po osvobození ze svého ostrova stala smrtelnicí a bohužel zapomněla, jak kouzlit.

Rick Riordan přidává do své rostoucí ságy o řeckých mýtech v moderní Americe další přírůstek. První otázkou, která člověka napadne, samozřejmě je, zda to pořád stojí za to. Bylo nutné obohacovat příběh o další pentalogii? To zajisté nebylo, ale nelze Riordanovi upřít, že se mu to opět podařilo a vyhnul se průšvihu. Tedy, aspoň prozatím. Už první kniha Apollónova pádu ukázala, že nudit se fanoušci nebudou a dostane se jim řádné porce všeho, co měli rádi už na Percym Jacksonovi - šílené akce, lehce pubertálního humoru a absurdních zvratů. Pokud si říkáte, že je to sice skvělé, ale pořád přece jen stejné jako dřív, pak máte pravdu. V podstatě je. Body za překvapení v tomto ohledu autor opravdu shrábnout nemůže.

Patrně nejzajímavější v celém příběhu je Apollónovo vyrovnávání se se svou smrtelností a minulostí, která ho najednou začíná dohánět. Jako by se v něm svědomí probudilo až ve chvíli, kdy opustil Olymp, a tento charakterový posun je radost sledovat. Jak už ale bylo řečeno, jinak je Temné proroctví klasický Riordan. Vrací některé staré známé, využívá všemožné detaily z řecké mytologie a v krátkém časovém rozmezí zvládá odvyprávět několik bitev, útěků a vážných rozhovorů. Jako vždy s lehkostí a čtivě.

V podstatě jediné, co lze Temnému proroctví vytknout, je to, že recykluje motivy z předešlých knih. Máte pocit, že tohle už jste od Riordana přece četli, i když jména jsou jiná a nepřátelé taky. Rozhodně ale u čtení nehrozí nuda, a to ani v případě, že se v mytologii moc neorientujete - kromě přehlédnutí pár narážek vám nic neuteče. Pokud vás někdy přepadne nálada na lehčí, pubertální čtení, víte, kam sáhnout. Jen se k tomuto dílu musíte dalšími jedenácti prokousat, abyste byli úplně v obraze.


Rick Riordan – Temné proroctví (Apollónův pád 2)
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 392, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 399 Kč

RecenzeLiteraturaR. RiordanPercy JacksonFantasyAlbatros mediaAlbatrosFragmentApollónův pádD. Chodilová
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství Crew

Fri, 02/22/2019 - 12:18

SUNSTONE
Scénář: Stjepan Šejić
kresba: Stjepan Šejić
počet stran: 244
vydání: první
rok vydání: 2019
překlad: Changer the Elder

Jedna se chce nechat svázat, druhá touží po tom být dominantní. Příběh dvou dívek v lechtivém a graficky dokonale zpracovaném komiksu Vám umožní podívat se do zákulisí bondage hrátek a emocí mladých lidí, kteří touží naplnit své nejtajnější sny.

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1299&pr=180306
Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1077&pro=d&pr=180306

 

Kromě provazových něžností jsme také vydali:

TOKIJSKÝ GHÚL 13
Scénář: Sui Išida
kresba: Sui Išida
počet stran: 220
vydání: první
rok vydání: 2019
překlad: Anna Křivánková
Holubice z ÚPG započali hon na tajemnou Sovu. Pan Jošimura je připraven útoku agentů čelit, ale nehodlá riskovat životy svých přátel. Uposlechnou však mladí ghúlové jeho varování? Dojde opravdu ke zkáze Anteiku?

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1298&pr=180306
Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1075&pro=d&pr=180306

 

DOCTOR WHO: DESÁTÝ DOKTOR: PLAČÍCÍ ANDĚLÉ Z MONSU
Scénář: Robbie Morrison
kresba: Daniel Indro, Eleonora Carliniová
počet stran: 128
vydání: první
rok vydání: 2019
překlad: Jiří Pavlovský
Desátý doktor a jeho nová společnice Gabriella Gonzalezová se vydávají na děsivou cestu do historie, kde je odbočka v časovém víru vyhodí uprostřed zákopů první světové války. Ovšem lítý boj vojáků není to jediné, čeho je potřeba se uprostřed bojiště bát. Plačící andělé, krmící se na budoucnosti vojáků jsou větší přítěží, než samotné válečné peklo!

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1300&pr=180306
Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1076&pro=d&pr=180306 

CrewSunstoneDoctor WhoTokijský ghúl
Categories: Vector Graphic

RECENZE: James Kakalios, Fyzika superhrdinů

Thu, 02/21/2019 - 10:48

Určitě vás při čtení komiksů nebo při sledování superhrdinských filmů někdy napadlo, jestli je možné alespoň část příběhů přenést do reality. James Kakalios využil své znalosti fyziky a rozhodl se některé z těchto záhad odkrýt v knize Fyzika superhrdinů.

Nejoblíbenějším a nejdiskutovanějším komiksovým případem je bezesporu smrt Spider-Manovy slečny Gwen Stacy. Když ve 121. čísle Amazing Spider-Man dívka zemře, nikomu není jasné, zda za to mohl samotný pád z několikakilometrové výšky, nebo její smrt zavinila Peterova pavučina, která ji v takové rychlosti zachytila a zlomila jí vaz. Padouch Green Goblin má sice jasno, ale později se ukáže, že se šeredně pletl. Po rozuzlení tohoto případu přicházejí další a další otázky – dokázal byl Angel ze série X-Men létat i přesto, že mu křídla vyrůstají ze zad? Lze se zhoupnout na pavoučím vlákně? Jak je na tom Superman s gravitací? A jak by se daly vyrobit všemožné superhrdinské kostýmy, které svým nositelům často pomáhají k dalšímu vylepšení schopností?

Na všechny tyto (a další) otázky James Kakalios dokáže odpovědět. Učí fyziku na University of Minnesota, mnohem známější je ale pro své zásluhy v oblasti popularizace vědy. I díky nim už dvakrát zavítal na Academia Film Olomouc, kde o své práci přednášel. Když totiž přemýšlel, co by univerzitní studenty donutilo chodit na mnohdy nudné přednášky z fyziky, vzpomněl si na svůj dětský koníček, tedy komiksy. Rozhodl se otevřít seminář, na kterém bude fyzikální jevy vysvětlovat právě na událostech z kreslených příběhů. Učebny se rázem naplnily zvídavými studenty, kteří najednou neměli problém ani s oblastmi fyziky, které jim podle jejich slov v dalším životě k ničemu nebudou. Nejen, že je obor začal více bavit, ale byli schopni lépe porozumět probírané látce. 

V anotaci se dozvíme, že kniha není určena pro fyziky, ale pro laickou veřejnost, což je pravda. Už na začátku Kakalios slibuje, že nebude v dalším textu používat sofistikovanější matematiku, než že 1 = 1 a fakt, že strany rovnice musí zůstat zachovány. Na začátku jsem se trošku bála, že to nedodrží, ale opravdu se mu to povedlo. Pokud vám fyzika nikdy moc nešla, občas si některou pasáž budete pravděpodobně muset přečíst vícekrát, abyste jí porozuměli, vždy ale nějak pochopíte, co vám autor chce sdělit. Kniha je psána s neuvěřitelnou lehkostí a citem pro věc, určitě se tedy nebudete cítit jako při čtení disertační práce nebo vědecké publikace. Kakalios vše vysvětluje poutavě a nebojí se občas použít nějaký ten žertík. Fyzika superhrdinů je navíc přehledně členěna do kapitol a doplněna o obrázky a pasáže z komiksů, kterými se autor zabývá.

Ve Fyzice superhrdinů se nikdy nedočtete, že něco není možné, právě naopak – dozvíte se, na základě jakých zákonů by hrdinové své schopnosti používat mohli, což knihu činí výjimečnou. Autor ukazuje hlavně případy, ve kterých byla fyzika v komiksech použita správně, ale samozřejmě lze najít i příběhy, při jejichž psaní se tvůrci nad fyzikálními zákony moc nezamysleli. I takových příkladů v knize pár najdete.

Fyzika superhrdinů sedne každému fanouškovi komiksů, který chce své vědomosti posunout na další úroveň. Dokáže také pomoci nadějným fyzikům a zábavnou formou jim předat užitečné informace z oboru. Tak co myslíte, jak zemřela Gwen Stacy?

James Kakalios: Fyzika superhrdinů
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 380
Překlad: Petr Kotouš
Vazba: vázaná 
Cena: 398 Kč

RecenzeLiteraturaJ. KakaliosArgoKomiks
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Gerard Way - Gabriel Bá, Umbrella Academy 2: Dallas

Wed, 02/20/2019 - 13:12

Po záchraně světa v první části Umbrella Academy pokračují životy hrdinů různými směry. Nikdo z nich ale netuší, že na ně tak brzy po incidentu čekají další problémy.

Číslo 1 Luther se utápí v depresích a tunách jídla před neustále svítící televizní obrazovkou, bůh žehnej Americe. Fáma přišla o svůj hlas, který byl její nejdůležitější zbraní, Séance mění styl oblékání, Vanya je stále naživu, ale z předchozích událostí si na nemocničním lůžku nic nepamatuje. Jediný Kraken se stále snaží spasit svět a nasytit tak svůj superhrdinský syndrom. Ve všem tom utrpení a nihilismu všichni nějak zapomněli na Číslo 5, který skrývá pořádného kostlivce ve skříni. Nikdo se ho totiž jaksi nezeptal na to, jak se vlastně dokázal vrátit z budoucnosti. Nakonec vyplave na povrch, že patří k jednotce, která udržuje pořádek v časoprostorovém kontinuu. Musí zastavit sám sebe a do hlavní role se tak dostávají všechny časové sféry, ve kterých kdy existoval. A jak už název komiksu napovídá, zaplete se také do vraždy prezidenta Kennedyho.

Umbrella Academy: Dallas plynule navazuje na předcházející Apokalyptickou suitu. Scénář příběhu má opět na starosti Gerard Way, zpěvák bývalých My Chemical Romance, který v doslovu přiznává, že druhé pokračování začal vymýšlet až po výhře Eisnerovy ceny za první komiks. Pokud to tak doopravdy bylo, je zřejmě génius – podařilo se mu totiž dovysvětlit některé nevyřešené situace z první části komiksu tak, aby celek dával smysl. Třeba už chápeme útok na Číslo 5 v kavárně.

Tempo vyprávění je neskutečné. Chvíli se s hlavními postavami utápíte v depresi, za moment se chystáte zabít prezidenta a mezi tím urovnáváte rodinné problémy. Jednou jste v Dallasu, jindy ve Vietnamu, za chvíli zase v New Yorku… a díky cestování časem navíc pokaždé v jiném období. Proto příběh občas vůbec nedává smysl a od čtenáře je vyžadována extra dávka pozornosti, kterou se ale vyplatí mít. Na konci do sebe totiž všechen ten nepořádek skvěle zapadne a vy nestačíte zírat na to, jak se to vůbec mohlo stát.

Way umí skvěle pracovat s postavami a vždy je okoření nějakou bizarností, která skvěle funguje. O tom vypovídají i dva záporáci, kteří se v komiksu objeví – Hazel a Cha-Cha. Nosí roztomilé masky a milují sladkosti. To je asi tak vše, co je na nich neškodné, jsou to totiž profi zabijáci, nebojí se vraždit pro zábavu a občas používají dost vynalézavé způsoby usmrcení svých obětí. Navíc z nich padá jedna hláška za druhou. Členové týmu Umbrella Academy jsou také velmi osobití a dozvídáme se o nich o krapet více, než v předchozí části.

S celou tou parádou pomáhá kreslíř Gabriel Bá, jehož styl se malinko změnil, pořád je ale cítit jeho vlastní rukopis. Používá tlustší černé linie a nebojí se zářivých barev. Navíc si pohrává s uspořádáním panelů tak, aby se komiks četl co nejlépe. Za pozornost stojí i úvodní obrázky všech kapitol, které v sobě obvykle skrývají nějakou drobnost k zamyšlení navíc.

Umbrella Academy: Dallas má skvělý spád a nebojí se ničeho – ani toho, že se v příběhu občas budete ztrácet kvůli nápaditým detailům. Pokud ale počáteční spletitosti dáte šanci, nebudete litovat. Way zkrátka nabil pušku a záleží už jen na vás, jestli se necháte zasáhnout.


Umbrella Academy 2: Dallas

Scénář: Gerard Way
Kresba: Gabriel Bá
Autor obálky: Gabriel Bá, Dave Stewart
Nakladatelství: Crew
Překlad: Ľudovít Plata
Vazba: vázaná s přebalem
Rok vydání: 2018
Počet stran: 184
Cena: 569 Kč

 

KomiksCrewG. WayG. BáUmbrella Academy
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství Epocha

Tue, 02/19/2019 - 10:00

Kristýna Sněgoňová

KREV PRO RUSALKU


Noire detektivka z prostředí Brna Kristýny Sněgoňové je už nyní jedním z nejlepších debutů české fantastiky

Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s kur... pardon vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch.

V Nakladatelství Epocha právě vychází 1. vydání Krve pro rusalku Kristýny Sněgoňové. Kniha je již k dostání na pultech knihkupectví a zároveň vychází jako e-kniha. Čtenáři si ji také mohou pořídit s 25% slevou na e-shopu či facebookových stránkách Nakladatelství Epocha.


E-shop: http://epocha.cz/detailknihy.php?id=916
E-kniha: https://www.palmknihy.cz/fantasy-sci-fi/krev-pro-rusalku-180203
Obálku knihy a ukázku naleznete v příloze e-mailu.

Kristýna Sněgoňová (* 1986)
Tak trochu záhadná žena, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných.
Svou literární kariéru začala výhrou v soutěži O brahmíní vemeno povídkou Zrůdy by měly držet spolu (2009), a po tvůrčí pauze, během které se věnovala sportu, napsala nespočet povídek a novel, protože ocenění vemenem zavazuje. Pro radost své rodiny z Vaultu šílené brahmíny napsala i povídku, která se stala základem pro Krev pro rusalku - jmenovala se Krvavý kožíšek a vzbudila tehdy pouze všeobecné zklamání, že se nejedná o dívčí román
o ztrátě panenství.
Její díla jsou k nalezení v mnoha sbornících, v časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou Zadostiučinění (Pevnost 03/2015), v roce 2017 si to zopakovala s povídkami O snílcích a snovačích (Pevnost 03/2017) a Sobotní směna (Pevnost 12/2017). Její povídky se stále pravidelněji objevují i v antologiích, jako například Ve stínu Říše (2017), kde ohromila a vyděsila příběhem "Na vlastní kůži", nebo ve volném pokračování antologie Ve stínu apokalypsy (2018).

Informace o knize
Titul: Krev pro rusalku
Autor: Kristýna Sněgoňová
Ilustrace na obálce: Žaneta Kortusová
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Edice Fantastická Epocha
Formát: brožovaná, 110 x 180 mm
1. vydání
464 stran  
Cena: 349 Kč, E-kniha: 199 Kč
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-155-7

O Nakladatelství
Dominantním směrem ediční koncepce Nakladatelství Epocha je literatura faktu a historie, ale velký prostor je věnován právě fantastice. Ta přináší tituly žánrů sci-fi, fantasy i hororu. Věnuje se zahraničním i tuzemským autorům. Dominantní pozici zaujímají knihy nejtajemnějšího autora současné české fantastiky Františka Kotlety a akčně hororový urban-fantasy seriál Kladivo na čaroděje, který se postupně stal mezi fanoušky kultem.
Většinu vydaných knih lze zakoupit také v elektronické podobě a některé tituly ve formě audioknih.


www.epocha.cz
https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha
https://www.facebook.com/FantastickaEpocha

EpochaFantastická EpochaK. SněgoňováUrban fantasyFantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Star Trek - Před zneuctěním

Mon, 02/18/2019 - 00:00

A je to tu znovu, zase sen o borzích, jenže tentokrát ho nemá Picard, ale Sedmá z devíti, terciální doplněk unimatice nula-jedna. Už podle jména si můžeme tipnout, jak moc jí bude její nepřátelsky zaujatý nadřízený ve flotile věřit, že by měl něco dělat. Sedmé nezbude než jednat na vlastní pěst a jít za člověkem, který by jí mohl uvěřit nejspíš za Jean-lucem Picardem alias ex-borgem Locutem. Jenže tentokrát to nebude žádná selanka, kterou půjde vyřešit pomocí Enterprise. Borgové totiž nejsou jen naštvaní, oni se cítí ponížení. Byli zatlačení do kouta, na úplnou hranici zničení, a tak se začnou vyvíjet, aby ochránili celý druh před vyhynutím a dalším zneuctěním, i když je tahle emoce něco, co by neměli mít v programu. A v cestě jim opět stojí ten nepříjemný a otravný druh - lidstvo.

V Před zneuctěním máme další možnost vidět, respektive číst o spolupráci mezi postavami několika sérií. Máme tu opravdu hodně dobře napsaného Spocka, Sedmou z devíti a pak obměněnou posádku Enterprise, ve které ale pořád dominují Worf a Picard, jimž sekunduje Geordi. Ke slovu se dostanou i noví členové posádky, ale z nějakého důvodu mi až na drobné výjimky připadali ploší a otravní, a to i ve chvíli, kdy měli zaujmout vůdčí roli a něco ukázat. Ve skutečnosti tam jsou jen proto, aby z nich mohl Picard se Spockem udělat bandu trotlů, což mi přijde jako plýtvání materiálem a autorské selhání. To už jako "červené kabáty" nezabíjíme, teď z nich děláme blbce? Je to škoda. V TITANu nové postavy krásně fungují, proč to nejde tady? Počet těch starých známých důležitých je v obou sériích v poměru k novým prakticky totožný. Před zneuctěním každopádně táhne Spock, Sedmá a Worf. Spock a Sedmá obstarají všechnu důležitou akci a Worf komediální vložku. Ne, Worf není klasická komediální figura, ale klingonský humor na mě prostě stále funguje a stává se mi, že se při Worfových replikách, i když jsou poměrně předvídatelné, uchechtnu nahlas.

Co se příběhu týče, je temnější než předchozí kniha Odpor a z toho, jak borgové postupují skrze Hvězdnou flotilu jako horký nůž máslem, je opravdu cítit beznaděj. O to trapnější je pak chování admirálů v Bunkru uvnitř Země, kteří nejsou už druhým dílem schopní udělat víc, než posílat lodě všech tříd slepě vpřed jako malé projektily do metr silné betonové desky. A zároveň sabotovat jakoukoli neautorizovanou činnost Enterprise, i když má prokazatelně v likvidaci Borgů nejvyšší účinnost. Čtenář má pak pocit, že Peter David jen potřebuje ukázat, jaký je Picard borec a rebel.

Před zneuctěním je pro mě rozporuplná kniha. Pro lidi, kteří mají načteno a nakoukáno, obsahuje spostu skvělých momentů, které vzbouzejí příliv nostalgie. Také hlavní postavy jsou napsané řemeslně dobře, uvěřitelně a vesměs i vtipně, což kontrastuje s dobře napsanou atmosférou beznaděje a děsivostí Borgů, kteří nikdy nebyli tak silní a neporazitelní jako právě tady. Pokud máte načteno a nakoukáno, tak si Před zneuctěním užijete a přimhouříte oko přesně tak, jak to podle mě Peter David plánoval. Prostě si necháte zalepit ústa efekty. Ale jestliže se na knížku podíváte s odstupem, ty promarněné příležitosti, dějové berličky a nelogičnosti jsou tu prostě vidět. A je mi fuk, že to tak ve Star Treku občas chodí. Nemělo by a je to o to horší, že tady to tak být nemuselo.

Každopádně s přivřeným okem si Před zneuctěním rádi přečtete a dostanete solidní porci Star Treku s několika zašilháními do minulosti a několika náznaky velmi zajímavé budoucnosti. A to jsem ještě nezmínil jedno hodně důležité úmrtí. Až se docela divím, že si ho Peter David mohl dovolit. Takže: Čtěte dlouho a blaze. 

Star Trek - Před zneuctěním
Peter David

Jazyková redakce:
Odpovědná redakce:
Obálka: Jakub Schejbal
Překlad : Michaela Burock
Nakladatelství: Brokilon
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017

 

RecenzeLiteraturaStar TrekBrokilonP. David
Categories: Vector Graphic

Gnóm! vydává Evensona

Sun, 02/17/2019 - 00:00

Nakladatelství Gnóm! začíná rok 2019 vydáním dosti obsáhlé knihy od Briana Evensona, která bude představovat vlastně první důkladnou prezentaci tohoto autora v češtině. Evensonovi u nás dosud vyšla jen jedna povídka ve sborníku manželů VanderMeerových (česky jako New Weird: Trochu divná fantastika, Laser 2008) a dvě knihy, které napsal pod jménem B. K. Evenson a vydalo je nakladatelství Fantom Print. Tyto knihy však nepředstavují autorovu původní tvorbu – pod zmíněným pseudonymem píše pouze knihy komerční, anebo ve spolupráci s jinými autory. Jak o tom říká v jednom rozhovoru on sám, B. K. Evenson je zkrátka jeho „neidentické dvojče“, které přichází ke slovu, „když si hraje jinde než na vlastním písečku“.

 

Gnóm! se dostal k Evensonovi tak, že mu byla standardní cestou (přes literárního agenta) nabídnuta autorova novinka, novela Doupě (The Warren, 2016), ale protože se nakladateli zdála příliš krátká, vyžádal si ještě jeho aktuální povídkovou sbírku sedmnácti povídek Zhroucení koně (A Collapse of Horses, 2016). To se ukázalo jako celkem dobrý tah, protože některé povídky z této sbírky tematicky navazují na Doupě a tvoří s ním příjemně organický celek. Pro českého čtenáře tak vznikla objemná dvojkniha o 376 stranách, kterou ilustroval (nekomiksově) známý komiksový kreslíř Václav Šlajch a která obsahuje, jak je v nakladatelství zvykem, také poměrně podrobnou informaci o autorovi.

Brian Evenson je autorem řady románů a povídkových sbírek, které žánrově těžko někam zapadají, ale snad bychom je mohli onálepkovat jako „rozprostřené mezi hororem, weird a absurditou“. Evenson se literaturou živí (je univerzitním profesorem literatury) a kromě toho intenzivně čte (podle vlastních slov až několik set titulů ročně), navíc se záměrně nevěnuje pouze americkým autorům, ale třeba i africkým, francouzským (které překládá) nebo rakouským (mezi svými vlivy jmenuje překvapivě například Thomase Bernharda).
V některých svých románech zúročuje Evenson rovněž zásadní životní zkušenost z mládí – narodil se totiž do mormonské rodiny, vystudoval na mormonské univerzitě a začal na ní učit, ale svou první publikovanou knihou vyvolal skandál, který vedl k jeho odchodu z univerzity a později i k tomu, že Evenson z mormonské církve definitivně vystoupil.
Pokud jde o jeho vztah k hnutí New Weird, v rozhovoru z roku 2017 prohlašuje: „Co se mi líbí na pojmu ,Weird‘, je to, že má návaznost na literaturu z počátku 20. století, zahrnuje práce, které jsou na obou stranách propasti mezi krásnou literaturou a žánrem, zahrnuje některé prvky hororu, některé prvky sci-fi a souvisí s okultismem. Zároveň to však není žádná opravdová literární škola – spíše řada nespojitě spojených způsobů, jak manipulovat se vztahem žánru a krásné literatury.“

 


A to je právě to, co Brian Evenson ve svých textech dělá – někdy se dají interpretovat jako beckettovské literární experimenty, někdy jako texty žánrové (hororové) a někdy jako mix obojího.
Dalším typickým rysem Evensonovy tvorby je zkoumání a zpochybňování toho, co je vlastně reálné z hlediska subjektivního vnímání: „Také bych řekl, že v mé vlastní práci je pro mě důležité zpochybňovat i hranici mezi realistickým a fantastickým. Nejsem realista – nebo spíš, nestarám se o to, jestli ten či onen z mých příběhů je nebo není realistický: realismus na mě působí dojmem zcela bezvýznamné obecné kategorie. Ale moje práce spočívá od samého počátku ve zkoumání povahy reality a vnímání.“

Obsah dvojknihy Doupě | Zhroucení koně:
Vypravěč novely Doupě, nominované na Shirley Jackson Award, se domnívá, že je člověk, avšak okolnosti jeho života, které nám předkládá ve formě jakéhosi deníku, nás rychle přesvědčí o opaku.
Povídková sbírka Zhroucení koně představuje různě dlouhé texty, z nichž většina spadá do žánru hororu a najdeme v nich záhadné přízraky, oživlé mrtvé, sadistické hry, plyšové medvídky s tlukoucím srdcem, deště písku sdírající kůži i mikroskopický prach, který možná vraždí. Problém je v tom, že nic, co nám autor předkládá, není tak jednoduché ani jednoznačné, jak by se mohlo zdát, a největší hrůza nakonec spočívá v tom, že si my ani hrdinové povídek vůbec nemůžeme být jisti, kde vlastně končí skutečnost a kde začíná paranoidní noční můra.
 

Gnóm!B. EvensonHororLiteraturaJ. Němeček
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Stephen, King, Kouzelná skříňka pro Gwendy

Fri, 02/15/2019 - 00:00

Dvanáctiletá Gwendy žije v městečku Castle Rock a o letních prázdninách každý den pravidelně vybíhá tři sta padesát schodů na vyhlídku Castle View. Ne však proto, že by se chtěla kochat výhledem. Gwendy má, jako spousta dětí jejího věku, problémy s nadváhou, a právě tohle léto to má změnit. Od září nastupuje na druhý stupeň základní školy a zařekla se, že nelichotivou přezdívku, kterou jí vymyslel Frankie Stone, si s sebou neponese. Proto každý den vybíhá ty zatracené schody, na jejichž vrcholu sotva popadá dech. Svět bude určitě jednodušší, když bude mít o pár kilo méně… Alespoň to si onoho osudového léta hlavní hrdinka Kouzelné skříňky pro Gwendy, nové knihy z pera Stephena Kinga, myslí.

Jenže jednoho dne ji na vyhlídce osloví neznámý pán v klobouku, který jako by o ní věděl úplně všechno. Po prazvláštním rozhovoru od něj Gwendy dostává dárek – kouzelnou mahagonovou skříňku. Když zatáhne za jednu páčku, dostane tu nejlahodnější čokoládu, jakou kdy jedla, a z druhé vypadávají krásné stříbrné mince. Už ve chvíli, kdy ji holčička poprvé spatří, ví, že ta skříňka patří jí.

Kromě páček je na skříňce ještě několik barevnách tlačítek. Každé z nich symbolizuje jeden světadíl, co se ale stane ve chvíli, kdy nějaké z tlačítek zmáčkne, to se už nedozví. Její prapodivný společník ji naposledy varuje před velkou zodpovědností, klade jí na srdce, aby svůj poklad dobře schovala a následně odchází. Zbyde z něj jen klobouk poletující ve větru. Gwendy přinese skříňku domů a schová ji do spleti kořenů velkého dubu, který jim roste na zahradě.

Od té chvíle jako by celý její život nabral ten správný směr. Má výborné známky, přestává nosit brýle a o nějaké nadváze už nemůže být vůbec řeč. Jen tu skříňku pořád nemůže dostat z hlavy, a spolu s ní otázky, co by, kdyby…

Stephen King ve spolupráci s Richardem Chizmarem vytvořil knihu, která nás vlastně provází obdobím dospívání hlavní hrdinky. Ale ne tak ledajaké… Hlavní hrdinky, která má ve svých rukou osud celého světa. Jen si to zkuste představit. Stačí zmáčknou jedno tlačítko, a teroristická skupina držící rukojmí v jednom okamžiku zemře. Nebo bude zničena země vyhlašující válečný stav. Masový vrah. Soused, co mlátí svoji manželku. A schválně, co je horší? Nezasahovat? Nebo zasáhnout a nést všechny následky? Trochu moc otázek a zodpovědnosti na hlavu dospívající dívky…

Kouzelná skříňka pro Gwendy je příjemnou jednohubkou na nedělní podvečer, kdy je venku sychravo a vy hledáte milou knížku, u které nemusíte moc přemýšlet, ale zároveň v sobě nese nějakou tu hlubší myšlenku. Velká písmena, pár obrázků a velké odstupy od okrajů stránek, to všechno připomíná spíše dětskou knížku. Ovšem číst ji dětem před spaním by nebyl dobrý nápad. Pořád je to King, a i když se příběh zdá až na pár scén být docela nevinný, není tomu tak. Právě nevyřčené otázky, které křičí pomalu z každé stránky a na které se nedá jednoznačně odpovědět, dodávají Kouzelné skříňce pro Gwendy tu přidanou hodnotu a důvod, proč se k ní člověk bude nejednou vracet.

Možná si teď říkáte: Tlačítko, kterým by někdo mohl vyhodit do vzduchu celý stát nebo kontinent? Máme jediné štěstí, že neexistuje. Ale přesně tady se mýlíte. Jak říká milá Gwendy: "Ale existuje. Nixon ho má. A Brežněv taky. I pár dalších lidí."

Kouzelná skříňka pro Gwendy
Autor: Stephen King, Richard Chizmar
Překlad: Ivan Němeček
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba: pevná
Počet stran: 156
Cena: 259 Kč
 

RecenzeHororBeta-DobrovskýI. NěmečekS. King
Categories: Vector Graphic

Pages