Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 1 hour 4 min ago

RECENZE: Kateřina Hurtová, A v ní stín

Fri, 04/26/2019 - 10:31

Tieň je často synonymom zla. Pre oči nás, svetloplachých, je však blahodarným vyslobodením a ochranou. Tieň v duši nemusí vždy znamenať zlo. Možno je to iba smútok, žiaľ alebo moc, o ktorú ste nikoho neprosili. Všetko na svete má dajaké pre aj proti. Platí to aj na Lilit, hlavnú hrdinku románu A v ní stín, ktorej tiene darovali zvláštnu schopnosť.

Zrada lůna matčina, ponurá postava na kopytech koní.
A s ní stín.
Od Hvozdu dary přijala, jinovatku na rtech tvoří.
A v ní stín.
Životem zkoušená, temná postava bílým chladem se noří.
A s ní stín.
Smrtí označená, smrti vládnoucí městem kráčí
A v ní stín.
Zkázu osvobodí, světa zánik a její smích.

Lilit je druhorodená princezná z krajiny Gemišej. Trónu sa v Gemišeji dedične ujímajú iba ženy, čím posilňujú rodovú mágiu. Ich najväčším pokladom sú kone, s ktorými majú magické prepojenie. Kráľovná matka je tyranka a Lilitinu sestru Ališu z taktických dôvodov prinúti vydať za odporné indivíduum. Hoci je Lilit veliteľkou kráľovských vojsk, má istú slobodu. Občas stačí málo, aby sa život zmenil od základov. Lilitin zmení neznámy muž, ktorého stretne na karnevale. Trénovaná bojovníčka v ňom vytuší nepriateľa zo severu a udalosti sa začnú valiť rýchlosťou blesku. V snahe ochrániť sestru rozpúta smršť. Jóbové zvesti, smrť, strach. Z uväzneného cudzinca sa stáva druh na úteku. Nespútaná a zamilovaná Lilit sa ocitá v mrazivom Teberskom kráľovstve a musí sa naučiť prežiť v podmienkach, aké doteraz nepoznala. No nie všetci sú prítomnosťou Gemišejky nadšení a nemení to ani fakt, že sa vydala za následníka trónu. Nepriatelia využijú prvú príležitosť, aby ju vyhnali. Všetky prežité útrapy a tragédie v nej začali prebúdzať schopnosť, ktorej sa zo začiatku ľaká. Keď sa Lilit dozvie, že jej synov uniesli nenávidení Feninovia, všetko zúfalstvo sa pretaví do temnoty, ktorá v nej začína ožívať. Už sa nebráni svojej moci, a tým napĺňa prastarú veštbu. Spolu so strach vzbudzujúcou armádou odchádza na juh, do svojej domoviny, ba ešte ďalej, vytrhnúť z feninského zajatia milované deti a možno aj iných.
Osud ľudí proroctvá neriadia. Lilit to tuší a uvedomuje si, čo by sa stalo s jej národom, deťmi a milovanými stádami, keby sa pradávna veštba naplnila až do konca. Vie, že dušu aj telo má naplnené tieňmi, vďaka ktorým ovláda temné sily. Preto sa odhodlá k beznádejnému, no jedinému možnému riešeniu. Lilitina sestra Ališa, svokor aj Teberovia, ktorí ju nenávidia, tí všetci sa nakoniec musia skloniť pred Lilitinou odvahou a láskou.

A v ní stín je pútavo napísaná kniha. Autorka čitateľa strhne príbehom plným napätia, no zároveň krehkým tak, ako len ľudské bytosti dokážu byť. Láska, zodpovednosť, odvaha, hrdinstvo. Tieto slová znejú veľmi vznešene. V postave Lilit sa však menia na (občas zúfalé) činy manželky, matky, týranej dcéry. Tá vie byť tvrdá, nemilosrdná, ale aj milujúca a hrdo prijať trest za svoje temné skutky.
Jediné, čo sa tomuto románu dá vytknúť, je až príliš rýchle tempo. Zvlášť počas Lilitinho pobytu v Teberskom kráľovstve. Zažíva tam dosť ťažkých chvíľ, ktoré ju poznamenajú. Aj vďaka nim v jej duši prevládne temnota, a tá začne riadiť Lilitin život. Práve tu autorka nevyužila možnosť priblížiť čitateľom utrpenie, ale aj chvíľky šťastia hlavnej postavy. Ukázať ju ako mamu, manželku, skrátka bytosť, dlhé roky okolnosťami formovanú viac, než sama tuší. Mnohé by to čitateľovi vysvetlilo a oveľa viac priblížilo ľudskú aj magickú stránku hlavnej hrdinky.
Kateřina Hurtová stvorila svet, v ktorom sa prepletá mágia s technikou, jednoduchý spôsob života na pastvinách s pohodlným mestským. Zoznámi nás so starobylými legendami, špecifikami každého z národov, odlišným spôsobom života, názormi na svet a samozrejme s nevraživosťou, ktorá z toho plynie. Hurtovej univerzum je živé, dýcha, rastie a vťahuje čitateľa do seba vôňami, zvukmi piesní či množstvom jazykov. Opantá vás mágia aj teberský mráz a dupot divokých stád na šírych pláňach budete v hlavách počuť ešte dlho po dočítaní.

 

A v ní stín
Autor: Kateřina Hurtová
Vydala: Gorgona
Rok vydání: 2018
Počet strán:   222
Ilustrácia: Petra Saibová
Autor obálky:  Hài Hoàng Trần Sơn
ISBN: 978-80-88029-40-3
 

RecenzeLiteraturaFantasyčeská fantastikaDark fantasyK. HurtováGorgona
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 5/19

Fri, 04/26/2019 - 10:25

JIŽ BRZY SE DOZVÍME, KDO SE MŮŽE PYŠNIT TITULEM KRÁL MONSTER. A SAMOZŘEJMĚ VSÁZÍME NA GODZILLU, JEŽ VLÁDNE OBÁLCE NOVÉ PEVNOSTI, KTERÁ JE TENTO MĚSÍC AŽ DO POSLEDNÍ STRÁNKY NAŠŤOUCHNUTÁ TÍM NEJLEPŠÍM Z FANTASTICKÝCH LUHŮ A HÁJŮ.

Kdepak kaiju, s těmi je na světě líp. A jsme si jistí, že ani tentokrát nepůjde ve vzájemných půtkách nové GODZILLY, Mothry, Rodana a Kinga Ghidoraha úplně o příběh, ale především o jednu ohromující a spektakulární rvačku titánů. V případě nového monster blockbusteru však nežádáme víc. Zpětně se nicméně podíváme na zoubek i SHAZAMovi a s pomocí seriálů také nahlédneme i do bran UMBRELLA ACADEMY. Mimochodem pokud jste si po druhé epizodě poslední sezony Hry o trůny ještě více zamilovali postavu Podricka, přinášíme vám exkluzivní rozhovor s jeho představitelem DANIELEM PORTMANEM, se kterým jsme se potkali na bratislavské AnimeShow. A parádních interview bude v nové Pevnosti víc. Pohovořili jsme s TADEM WILLIAMSEM, protože zrovna vychází SRDCE ZTRACENÉHO z cyklu Jasný osten, Žal a Trn. Stejně tak si ale na nás udělal chvilku také PAVEL KORNĚV, který přivezl do Česka nový román TAM, KDE JE TEPLO. A k tomu si ze světa stránek knih představíme také skvělé novinky z světa Dragonlance STOPA ČERNÉHO DRAKA a STÍN PLAMENE, ovane nás LEDOVÝ DECH od DIANY GABALDONOVÉ, připomeneme si LETOPISY RODU SHANNARA, povídkami přispěli PETRA SLOVÁKOVÁ s MONIKOU SLÍVOU DVOŘÁKOVOU, a navíc si povíme, co všechno nabídne Pevnost na letošním SVĚTĚ KNIHY. Nelení ale ani PEVNOSTCON, který nabídne rozhovory s kapelami EUPHORICA a FIVE LEAF CLOVER. A zatímco o chlapském braku promluví profík JIŘÍ PAVLOVSKÝ a svoje vizionářské oko na čtenáře vyvalí ALEJANDRO JODOROWSKY, náš milovaný dějezpytec Míla Linc všechny seznámí s legendárním cestovatelem AFANASIJE NIKITINEM. A to zdaleka není všechno! Pevnost vládne a již se těší, až se s vámi potká nad knihami i muzikou!

ČasopisPevnostmagazín PevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: O Inferium

Thu, 04/25/2019 - 10:47

Nová kniha Romana  Bureše si úspěšně razí cestu knihkupeckými pulty i eshopy a podle prvních ohlasů vypadá víc než slibně. Pokud jste si jí stále nekoupili a váháte, zasoutěžte si s námi, a když budete mít pekelné štěstí... přistane vám Inferium ve schránce. Díky nakladatelství Epocha máme pro jednoho z vás pěkný, voňavý, papírový výtisk. Stačí, když nám napíšete:

  • Jak se jmenovala povídka, na základě které román vznikl a kde vyšla?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centurm.cz do nedělní půlnoci 5.5.2019, do předmětu napište Inferium a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

 

 

SoutěžSoutěžeEpochaR. Bureš
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Magický náramek

Wed, 04/24/2019 - 00:00

Ve své nové sérii nás Ščerba přenáší do Karpat, do světa folklorního čarodějnictví pojatého pěkně po slovansku, takže mu čeští čtenáři budou bez problému rozumět.

Ze zdánlivě obyčejného a bezcenného dědictví po neznámé prababičce se nakonec vyklube mocný čarodějný artefakt, který Taťánu vtáhne do pletichami prosáklého světa vědem a mágů. Ti žijí mezi obyčejnými smrtelníky, ale Táňa se o nich dozvídá až ve chvíli, kdy obdrží neobyčejně mocný magický náramek, který jí chtějí mocní hráči čarodějného světa vzít. Ve snaze zorientovat se v neznámém prostředí a vydobýt si v něm postavení si Táňa nadělá spoustu nepřátel, také se ale naučí ovládat magii a brzy odhalí, že kromě velké moci skrývá zděděný náramek i velké tajemství...

Jak už z věkového doporučení (od 14 let) uvedeného na zadní straně obálky vyplývá, ve srovnání se svou první sérií – tedy Časoději - se autorka posunula k lehce starší cílové skupině. Nejde tedy už o dětskou literaturu, ale v podstatě o young adult, a jde to velmi znát, především díky přítomnosti klišé romantické zápletky tak typické, že už od začátku víte, jak dopadne. Jen kvůli extrémnímu, přehnanému řešení vztahů ale není třeba od Magického náramku utíkat - je zde naštěstí víc věcí, které může nabídnout.

Opět to svádí ke srovnání s autorčinou první sérií - Čarodol není zdaleka tak infantilní, hlavní hrdinka se nebojí udělat razantní rozhodnutí a zvládne je udělat sama, přátelství tu nejsou ideální a netrvají až do smrti. Ščerba si dovoluje tvarovat postavy mnohem plastičtěji, s vlastnostmi na obou stranách morálního spektra. Rýsuje se tu sice rozdělení na dvě znepřátelené frakce čarodějů s odlišnými názory, ale nelze říct, že by jedna byla tou dobrou a druhá špatnou.

Ano, příběhu se zajisté dají vyčíst mnohé recyklované motivy – zakázaná láska, určitá “vyvolenost” či “předurčenost” hlavní postavy, která je přes noc vržena do nového světa, ve kterém je všemi nenáviděna právě pro svou výjimečnost, a ve kterém se musí sama jako outsider postavit mnohem mocnějším mágům, než je ona sama. Buďme ale upřímní, možná právě proto, že jsme tohle všechno už viděli a četli tolikrát, to mnohdy přehlédneme a naopak hledáme v knize něco jiného - ať už originálního, nebo zábavného. A nelze říct, že to by se Magickému náramku nedařilo. Příběh je dostatečně zajímavý, aby ho čtenář neopustil už v polovině, a vcelku obstojně láká na pokračování. Čím ale nejvíce Čarodol vyčnívá z řady, je ryze “neamerické” pojetí young adult literatury, které je dnes s tímto žánrem už lehce spjato – pokud jste jeho fanouškem, stojí za to podívat se Magickému náramku na zoubek.

 

Natalja Ščerba – Magický náramek (Čarodol, 1. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 360, vázaná
Překlad: Martina Pálušová
Rok vydání: 2018
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaN. ŠčerbaFantasyFragment
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Fri, 04/19/2019 - 21:31

Stephen King: ŘBITOV ZVIŘÁTEK
účinkují: Vasil Fridrich, Klára Suchá a Jan Vlasák


délka: 16 hodin 9 minut
vydává: OneHotBook

 

Kultovní hororový příběh z pera jednoho z nejproslulejších žánrových spisovatelů Stephena Kinga vychází jako audiokniha ŘBITOV ZVIŘÁTEK v podání Vasila Fridricha, jehož doplňují Klára Suchá a Jan Vlasák. Audiokniha vychází u příležitosti nové filmové adaptace románu, která vstoupí do českých kin 11. dubna 2019. „Stephen King coby jeden z nejlepších ,ve svém oboru‘ rád používá archetypální strachy, které děsí nás všechny. A existuje něco silnějšího než strach ze smrti a pud sebezáchovy? Snad jen hrůza ze skonu našich blízkých… Právě s touto premisou ve svém příběhu autor až sadisticky pracuje, když ukazuje, co všechno jsme pro zachování svých milovaných schopni udělat a k jak špatným rozhodnutím, za něž také protagonisté draze zaplatí, to může vést. Aktuální filmová verze navíc odvážně pozměňuje jisté aspekty příběhu, což je pro diváka o to zajímavější, čím lépe zná samotnou předlohu. Je tedy ideální chvíle na to si ještě před filmovou premiérou poslechnout českou audioknižní premiéru,“ uvedla Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. A doplňuje: „O intenzivní zážitek se postará interpret Vasil Fridrich, který posluchače okouzlil už jako jeden ze sedmi výtečných narátorů v audioknižní kingovce TO. Zde má pro sebe ještě daleko větší prostor, v němž jeho hlas dokáže budovat rodinnou idylu nebo přiblížit postupně se rodící přátelství s fascinujícím sousedem, ale dokáže také zprostředkovat plíživý děs a rozpad všech jistot. V partech Juda a manželky Rachel mu vypomáhají zkušený Jan Vlasák a talentovaná Klára Suchá.“

Doktor Louis Creed našel konečně ten pravý domov pro svou rodinu. Se ženou a dvěma dětmi se přestěhoval z Chicaga do velkého domu na venkově ve státě Maine. Radost mu trochu kazí jen blízká rušná silnice. Ale okolní lesy v sobě skrývají něco daleko nebezpečnějšího. Něco, co číhá za neuměle stlučenou branou z omšelých prken, na níž je sotva čitelný nápis s pravopisnými chybami…

„Kinga jsem dřív znal jen velmi povšechně coby mistra hororu, ale pak jsem byl zasvěcen jako jeden z interpretů audioknižní verze jeho kultovního hororu TO a musím říct, že první setkání s autorem pro mě bylo velmi příjemné. Jeho romány jsou na každé stránce tak intenzivně napínavé, že máte chuť je hltat dál a dál,“ popisuje svůj vztah k dílu Stephena Kinga interpret audioknihy Vasil Fridrich. A dodává: „V obou případech se jedná o brilantně vystavěné a sepsané příběhy. King je skutečným králem v budování atmosféry. V románu TO se jedná o výrazněji iracionálnější zápletku. Řbitov zviřátek je do jisté míry více realistický. Využívá mystiku domorodých původních obyvatel a pokouší se ve čtenáři vzbudit dojem, že něco tak šíleného, jako návrat ze světa mrtvých nesporně je, může být za určitých podmínek uskutečnitelné. Autor opět vystavuje své románové postavy dosti nemilosrdným situacím. V první polovině románu se vlastně jedná o příjemnou skicu z rodinného života na venkově, přičemž jediným stínem je nikdy nekončící provoz na silnici vedoucí v blízkosti domu románové rodiny. Pak se ale příběh láme do sledování zoufalé touhy zachránit nezachránitelné.“

Nahrávku v režii Hynka Pekárka doprovází původní hudba, která v rytmu pohřebního pochodu roubuje a mísí cinkavé, odvázané country na bluesové základy. Vrstvené elektrické, akustické i steel kytary se sehrávají v radostnou melodii, která se však postupně ohýbá a přechází do rytmické kakofonie hroutících se nástrojů, mezi jejichž vzdechy raší šustot, skřípání, šoupání staré desky, hutný podkres funícího tahače, jež připomínají témata, na která bychom raději nemysleli…

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 379 Kč i jako 2CD mp3 za 399 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

Ukázku z audioknihy si můžete poslechnout >> ZDE

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!


„Ze všech románů, které jsem napsal, mi tenhle pořád připadá nejděsivější.“ – Stephen King

Stephen King (* 1947)
Jeden z nejproduktivnějších a nejúspěšnějších spisovatelů současnosti je známý především jako autor hororů. Roku 1970 absolvoval na univerzitě v Oronu ve státě Maine obor angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na pedagogiku. Už při studiu psal povídky – první s názvem Skleněná podlaha mu vydali v časopise Startling Mystery Stories v roce 1967. V tvorbě pokračoval i po ukončení školy, kdy nemohl sehnat práci jako učitel a pracoval v prádelně – jeho povídky vycházely v pánských časopisech. Na jaře roku 1974 mu vyšel románový debut Carrie, který se stal bestsellerem. Po tomto úspěchu se začal psaním naplno živit. Během své kariéry napsal okolo čtyřiceti románů a může se pochlubit také tím, že většina jeho knih byla převedena na filmové plátno – mezi ty nejslavnější patří Osvícení, na které o více než 30 let později navázal román Doktor Spánek, Carrie, TO, Misery, Řbitov zviřátek, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle či série Temná věž. Ve své tvorbě se nevyhýbá ani oblasti krimi – značných ohlasů dosáhla trilogie o detektivovi ve výslužbě Billu Hodgesovi: Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky – podle níž byl natočen stejnojmenný́ seriál s Brendanem Gleesonem a Harrym Treadawayem v hlavních rolích.

Vasil Fridrich (* 1976)
Absolvoval DAMU, ještě během studia hrál v divadelním spolku Kašpar a v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V roce 1995 se stal členem CD 94 v Divadle v Celetné. Po studiu získal angažmá ve Švandově divadle, v letech 2002–2005 působil ve Středočeském divadle Kladno. V současné době vystupuje v Městských divadlech pražských a s Komorní činohrou Praha. Objevil se například ve filmech Vaterland (2004), Hlava-ruce-srdce (2010), Kobry a užovky (2015), Teorie tygra (2016), Metanol (2018) nebo v seriálech Rapl (2016), Ohnivý kuře (2016) a Svět pod hlavou (2017). Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Všemi dary obdarovaná (2016), série Jack Reacher (2017–2018), Totální rauš (2017), Kosmonaut z Čech (2017), Do vody (2017), TO (2017), Na odpis (2018), Příběhy Staré dámy (2018), Plavby „sebevrahů“ (2019).

Klára Suchá (* 1987)
Po studiu pražské DAMU působila v Moravském divadle Olomouc, kde ztvárnila mnoho nepřehlédnutelných rolí, poté hostovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a ve Stavovském divadle v Praze. V roce 2015 moderovala pro Českou televizi pořad Zprávičky na ČT:D. Kromě divadla jí učarovala rozhlasová tvorba – účinkovala v řadě her a dramatizací pod vedením známých režisérů, se kterými stále spolupracuje. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Pán věže (2018), Královna ohně (2019), Tiché roky (2019).

Jan Vlasák (* 1943)
Vystudoval brněnskou JAMU a následně se stal členem souboru divadla v Uherském Hradišti. Prošel mnoha scénami, v současné době je členem souboru Městských divadel pražských. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Ordinace v růžové zahradě, Cirkus Bukowsky, První republika, Svět pod hlavou) i filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Báthory), příležitostně spolupracuje se zahraničními produkcemi. Po mnoho let exceluje v rozhlase a v dabingu. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Atlas mraků (2013), Mycelium I–IV (2014–2017), Muž jménem Ove (2014, Absolutní vítěz ceny Audiokniha roku 2014), Porodní bába (2016), Praha noir (2016), série Maigret (2016–2019), Knihy džunglí (2017), Soumrak dne (2017), Pohádky k neuvěření (2017), Nekonečný příběh (2017), Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (2018), Terror (2018).

 

OneHotBookS. KingAudioknihaAudioknihy
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Ed Brubaker - Sean Phillips, Fatale 2: Ďábelská záležitost

Thu, 04/18/2019 - 01:00

Uplynul rok a  před námi leží druhý díl série Fatale. A dá-li nakladatel, tak se téhle série dočkáme v češtině kompletní. Protože víte co? Zaslouží si to.

Já vím, já vím. Pamatuju si, jak jsem někdy před rokem touhle dobou první díl (Smrt je mi v patách) očernil z toho, že v portfoliu Brubakera a Phillipse se jedná o krok zpět. No, jenže to už teď neplatí. Fatale je po druhém díle víc než důstojným nástupcem Criminalu. Je to totiž noir jako vyšitý a je na něm úžasný, jak se hrabe v nitru jednotlivých postav a ukazuje, čeho všeho jsou lidé schopni.
Na scénu se opět vrací půvabná a tajemná Josephine, Fatale, které propadne každý muž. Což je i případ začínajícího herce Milese, kterého zachrání, když utíká se svojí přítelkyní. Hádejte před kým? Jo, přesně tak. Tahle dvojka se zaplete se starou známou sektou, jejíhož mistra má Josephine tak moc v lásce. Rozjíždí se vlastně klasická hra na kočku a myš, jejíž součástí je poznávání nitra naší titulní antihrdinky, která ačkoliv se to na první pohled nezdá, vážně nemá na růžích ustláno. Spíš naopak. Její schopnost poblouznit každého muže pro ni představuje spíš prokletí.
Celá Ďábelská záležitost je tak vlastně o tom, co je Josephine zač a jaký má ze sekty strach. A její touze vzdorovat vlastním démonům. Samozřejmě dojde na románek s Milesem. Příběh tak zní vlastně ve výsledku jednoduše. Ono tomu tak opravdu je. Fatale nepředvádí žádné dějové zákruty ani veliké košatění děje. Příběh sází hlavně na práci s psychologií postav a atmosféru. A ta je fakt mrazivá. Brubaker se dost uchyluje k násilí a s pomocí Phillipsovy kresby ukazuje řádění sekty ve velkém. Díky propojení s filmovým průmyslem se některým z vás pravděpodobně vybaví události kolem řádění sekty Charlese Mansona.
Hlavní dějová linka je naprosto perfektní. Což se nedá říct o té, která se týká vyprávění Nicolase Lasche. Ten ve svém příběhu sice spadne na úplné dno a přimotá se taky do pořádného hororu, za který by se ani King stydět nemusel. Ale příště by to chtělo, aby jeho příběh nebyl tolik ohlodaný na kost a neměl jsem pocit, že dorazil jen na krátkou návštěvu.
I přes tohle drobné rýpnutí je ale druhá Fatale zatraceně dobrá a atmosférická záležitost, kde Brubaker dokazuje, jak dobře umí pracovat s postavami a především vyprávět dobrý příběh. Byla by škoda ho v knihkupectvích minout.

Fatale 2: Ďábelská záležitost
Ed Brubaker - Sean Phillips
Překlad: Martin D. Antonín
Vydavatel: BB art
Počet stran: 136
Cena: 399 Kč
 

S. PhillipsE. BrubakerFataleKomiksBB art
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Rick Riordan, Zrádný labyrint

Wed, 04/17/2019 - 01:00

Apollónova cesta zpět na Olymp pokračuje. Nyní již bývalý bůh slunce se střetne i s posledním členem novodobého triumvirátu, nechvalně proslulým císařem Caligulou, proti kterému i dosavadní Apollónovi protivníci Nero a Commodus působí jen jako zlobivé děti s nebezpečnými hračkami. Co jsou přece hroziví Germáni v porovnání s mluvícím koněm?

Triumvirate Holdings, trojice šílených imperátorů z dob starého Říma, kteří se díky své slávě povýšili na bohy, chystá útok na polobožský Tábor Jupiter. Apollón, stále uvězněný v kůži šestnáctiletého Lestera Papadopoulose, polobohům ale nemůže pomoct – musí následovat proroctví a osvobodit další z pradávných orákul. Tentokrát Sibylu Erythejskou, uvězněnou v Labyrintu, který čarodějka Médeia proměnila v ohnivé peklo. Dryády v Palm Spings kvůli tomu umírají, satyrové zuří a Apollóna čeká další nemožná mise – musí získat Caligulovy boty, osvobodit Orákulum a přežít společnost své polobožské paní Meg.

Jak už Riordan ukázal ve svých předchozích knihách, umí svým hrdinům pořádně zavařit. I Zrádný labyrint je divokou jízdou plnou bizarních zvratů, šílených soubojů a emotivních shledání i loučení, kde si hrdinové sáhnou až na samotné dno. Zpátky na scénu autor přivádí i polobohy známé z předchozích sérií – Jasona, Piper, trenéra Hedge i satyra Grovera, který je s fanoušky světa Percyho Jacksona už od samotného začátku. Postavy se vyvíjí a vztahy prohlubují, a fanoušky čeká i jedno nehezké překvapení. Netřeba dodávat, že stejně jako první dva díly Apollónova pádu je i trojka úzce provázaná s minulými dobrodružstvími, na které se také často vzpomíná a odkazuje.

Pubertální jazyk a nápadité provázání antických mýtů s moderní americkou kulturou už má Riordan po dvanácti knihách universa v malíčku. Apollón nás opět na začátku každé kapitoly navnadí tematickým haiku a budou srovnány některé staré účty. Zrádný labyrint také nabírá poněkud vážnější vyznění než úvodní dva díly pentalogie. Ne, že by ubylo vtípků, ale vážných důsledků je mnohem více. A ačkoli je děj stále květnatý, rychle skáče od jednoho k druhému a nenechá čtenáře chvíli v klidu, je o něco více konzistentní a ne tak rozházený jako v Temném proroctví a Tajemném orákulu.

Celkově je možné spatřit v rámci Apollónova pádu spíše vzestupnou tendenci, a můžeme být zatím jen zvědaví, jak na tom budou poslední dva plánované díly série. Jak již bylo řečeno v předchozích recenzích, Riordanovy knihy si snadno najdou cestu jak k pubescentům, tak i k odrostlejším čtenářům, pokud jim tedy zrovna jeho živý a osobitý styl padne do noty. Bohužel však těm, kteří by s jeho knihami chtěli začít, nezbývá nic jiného než začít od Zloděje blesku, aby byli řádně v obraze. Na druhou stranu si mohou být jisti, že mají zásobu dobrého čtiva na několik týdnů dopředu.

 

Rick Riordan – Zrádný labyrint (Apollónův pád 3)
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 408, vázaná s přebalem
Rok vydání: 2018
Cena: 399 Kč

RecenzeLiteraturaR. RiordanApollónův pádAlbatros mediaFragment
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Vilém Křížek, Strach za oponou

Tue, 04/16/2019 - 01:00

Jsou místa, kde ticho dokáže být ohlušující, a velká divadla patří mezi ně. Kdyby mu někdo naslouchal v opuštěném ztemnělém jevišti Nového německého divadla, byl by sebou trhl při náhlém zvuku kroků. Do hlubokého ticha sálu zazněly jako výstřely.
Klapot podpatků na parketách pódia – a za nimi měkčí zvuk polobotek.
Ticho; výdech; sotva slyšitelný smích.
„Není úžasné takhle stát na prknech, která znamenají svět? Jen my dva, hvězdy dnešního večera!“ ozval se zasněný ženský hlas.
Vzápětí zazněl sytý baryton: „Ale ty na nich stojíš často…“
„Ne takhle. To je něco úplně jiného.“
Na chvíli se vrátilo ticho. Kdyby někdo seděl v temném hledišti, mohl by si představovat, že dvojice je uchvácena atmosférou nočního jeviště, představuje si jasná světla nových elektrických reflektorů nebo snad plynových světel a svícnů dob minulých…
Tohle divadlo je ovšem nezažilo. Teprve pětadvacet let staré, založené v roce 1888, patřilo mezi novější z velkých pražských divadelních domů.
Na jevišti se přesto člověk mohl cítit jako na místě, které zažilo staletí.
Náhle se tichem opuštěného divadla rozlehl zpěv. Trylkující soprán jako by se vznášel na křídlech holubic. Zerlinina árie „Vedrai, carino“ z Dona Giovanniho pronikla do veškerých zákoutí jeviště.
Uvidíš, má lásko, pokud budeš hodný, jaký lék pro tebe mám.
Přírodní, sladký, a žádný lékárník na světě ho nepřipraví.
Ve tmě ženská ruka sáhla po dlani svého společníka a přitiskla si ji k hrudi, zatímco ozvěna nesla sálem závěr árie. Ciť jeho tlukot, dotkni se mne zde.
Návrat ticha se zdál až nepatřičný. Jenže tu nebyl orchestr, který by mohl navázat, ani publikum, které by spustilo potlesk. Jediný divák promluvil až po několika úderech srdce: „Jednou z tebe bude velká hvězda. Uvidíš, že příští sezónu bude na programu právě tvoje jméno.“
Kouzlo bylo přerušeno – ženský hlas, který předtím cestoval na neviditelných křídlech, se zcela přízemně zachichotal, než odpověděl: „To doufám! A pak – Vídeň, Berlín, New York…“
„Kamkoli budeš chtít. Budou se o tebe přetahovat!“
„Jako o tu Češku Destinnovou. Z Berlína přes Londýn až do Metropolitní opery!“ Radost a vzrušení v hlase téměř zakryly osten závisti.
„Zkus si ještě něco. Když už jsme tady. Tohle je magická noc!“
Dívka se nenechala dlouho přemlouvat. Tentokrát se prázdným nočním sálem rozezněl slavný kus z Toscy, „Vissi d‘arte“. Žila jsem pro umění, žila jsem pro lásku, nikdy ani mouše neublížila!
Hlas několikrát zakolísal, ale zatvrzele pokračoval dál až do samotného konce. Proč, proč, Bože – proč mne tak trestáš?
Zerlina a Tosca; dva protipóly operních hrdinek – prostá a rozpustilá venkovská dívka versus hrdá uznávaná umělkyně. Obě se strachovaly o své milence – ale zatímco Zerlinin Masetto se zotavoval z lehkých zranění utržených v souboji, Tosčina Cavaradossiho čekal v mučírně a cele mnohem horší osud…
Ticho, které se rozhostilo nyní, bylo o poznání temnější. Pokud si žena uvědomovala omezení svého hlasu, nedala to nijak najevo – a její společník také ne.
„Pojďme už odsud,“ řekl nakonec. Jeho věcný tón se k nočnímu jevišti vůbec nehodil.
„Ještě ne – ještě jedna věc. Slib, že mě nikdy neopustíš,“ zažádal ženský hlas skoro šeptem, ale akustika sálu ho nesla širým prostorem až do těch nejzapadlejších koutů a jako by mu dodávala na závažnosti.
„To víš, že neopustím,“ odvětil druhý hlas téměř laškovným tónem.
Šepot na to odvětil: „Teď jsi to slíbil na jevišti. Na posvátné půdě všech komediantů… Nemůžeš ten slib nikdy porušit.“
„To ani nemíním,“ následovalo ihned ujištění.
Zvuk letmého polibku; dvoje kroky; a pak se původní, skutečně prázdné ticho navrátilo.
Jenže v opeře není nikdy dokonalé ticho… Prkna zaskřípou, i když na nich nikdo nestojí, napnutá lana v provazišti zasténají, průvan rozechvěje oponu a ta zlehka zašustí. To místo je jako živé. Člověk pověrčivějšího rázu by si mohl skoro pomyslet, že dům naslouchá a pamatuje si… a že na jevišti není radno mimo roli slibovat nic, co by se nemělo splnit. Kdo ví, co by se pak mohlo stát…

* * *

Radostný zpěv bezmála šedesáti hlasů se nesl sálem Nového německého divadla. Kdyby posluchač zavřel oči, mohl by si představit svatební veselici, tančící, popíjející a smějící se venkovany v téměř bukolické scéně – přinejmenším dokud na ni nedorazí svůdník Don Giovanni a nezačne se dvořit nevěstě Zerlině.
Ve skutečnosti stáli členové sboru na místě – choreografické zkoušky je čekaly teprve mnohem později a taneční mistr Greco Poggiolesi se dnes věnoval angažmá na jiné scéně.
Sbormistr Eugen Szenkar pozvedl ruku a zpěv utichl, stejně jako hra na klavír, kterým sbor doprovázel při zkoušce korepetitor namísto úplného orchestru.
„Erichu, jste o oktávu níž. Marie, vy také. Evo, Minno, držte tempo,“ jal se Szenkar udílet pokyny.
Oblíbený Don Giovanni se sice vracel na scénu až koncem sezóny, ale části chóru venkovanů i závěrečného sboru ďáblů měly zaznít ve dříve chystaném koncertu na počest Zemského výboru, a Szenkar se při tak důležité příležitosti nemínil nechat zahanbit. Měl k ruce skvělé členy sboru, ostatně je všechny osobně vybíral – potřebovali jen trochu odborného vedení.
Od Mozarta se přesunuli k Verdimu, na koncertě koneckonců nesmělo chybět nesmrtelné „Va, pensiero“ z Nabucca. Szenkar se přistihl, že se při jejich poslechu začíná usmívat. Dobrá práce…
Přes zvuk několika desítek lidských hlasů a klavíru nikdo neslyšel zlověstný skřípot a praskot. Zato rána, která následovala, se rozezněla celým sálem.
Nikdo neviděl, jak lano držící půlmetrákové závaží v provazišti povolilo. Málokdo si stačil povšimnout, jak se těžký pytel řítí k jevišti. Většina ani nespatřila, jak dopadl na prkna těsně vedle mladé ženy, sboristky Minny Prochasky. Všichni ale slyšeli zadunění, když se to stalo; trhli sebou, uskočili, vykřikli… a najednou bylo na nepatrný okamžik ticho.
Zdálo se, jako by se zastavil celý svět. Jeviště zamrzlo v prapodivném tablu: vyděšená dívka, na prknech vedle ní zhroucený pytel se zčásti vysypaným pískem, prázdný kruh kolem nich a za ním vytřeštěně zírající členové sboru.
Sboristka zůstala jako přimrazená. Působila by jako socha, nebýt toho, že se chvěla po celém těle.
Korepetitor Dachs byl u ní jako první. Vyskočil od klavíru a vrhl se k ní. „Panebože! Slečno Minno! Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?“
Dívka neodpovídala. Oči měla upřené na těžký pytel: pevnou režnou látku, zbytek lana, písek rozsypaný přes křídové značky nakreslené na prknech pro kulisáky a rekvizitáře.
Dachs jí pomohl k nejbližší židli. To už se z úleku vzpamatoval i Szenkar a poslal jednoho ze sboristů, aby přinesl sklenici vody pro polekanou dívku. Srdce mu stále bušilo jako o závod. V jednu chvíli šlo všechno jako po másle, a pak…
Věděl, že bude muset přivolat ředitele; zajistit, aby se technici a osvětlovači podívali do provaziště, jestli nehrozí další nebezpečí; možná bude dokonce potřeba dočasně uzavřít scénu? Szenkar úpěnlivě doufal, že tak daleko to nedojde.
Minna navzdory Dachsovu konejšení stále nespouštěla oči ze spadlého závaží.
„Mohla jsem být mrtvá,“ opakovala pořád dokola a nikdo se neměl k tomu, aby jí to vyvracel.

* * *

Vzduch pozdně květnového rána byl prosycen vůní rosy, čerstvých dalamánků prodávaných v parku před Novým německým divadlem a rozkvetlých šeříků.
Sotva hodinu po východu slunce už ulice Prahy ožily lidmi kráčejícími do práce, trhy s nejširší nabídkou mléka, masa, pečiva, ovoce a zeleniny od prodejců, kteří do města přicházeli se svým zbožím ještě před svítáním, kameloty s ranním vydáním novin, kolportéry se sešitovými romány a také stánky nabízejícími vše od rohlíků přes párky, preclíky až po – dle mínění Eliáše Sattlera, kterému stačilo jen zachytit jejich vůni – stěží poživatelné přepálené smaženky.
Samotná budova Nového německého divadla, majestátní se svým průčelím zdobeným korintskými sloupy, tympanonem s výjevem vítězného básníka a sochami skladatelů a literátů, v tuto ranní hodinu ještě spala. Sattler nicméně prošel vrátnicí, která bývala obsazená celý den a někdy i v noci, a zamířil chodbou, již si matně pamatoval z několika dřívějších návštěv, do kanceláře ředitele divadla. Celým prostorem zněly jedině jeho kroky – až na ředitele a snad pár dělníků či uklízečů muselo být divadlo ještě opuštěné. Herci ani zpěváci nebyli právě proslulí zálibou v brzkém vstávání. Chodba byla cítit po prachu, mýdle a mořidle – nejspíš z přípravny kulis, i když většina z nich vznikala mimo hlavní budovu. Za dveřmi ředitelovy kanceláře však Eliáš Sattler ucítil závan kávy
– ke své nelibosti už podle vůně přespříliš silně upražené.
Zaklepal a zevnitř se ozvalo okamžité: „Vstupte!“
Ředitel Heinrich Teweles vstal a vyrazil Sattlerovi naproti. Chytil jeho napřaženou ruku v obou dlaních a pevně ji stiskl, jako by vítal dlouho očekávanou delegaci.
„Pane Sattlere! Ani nevíte, jak jsem rád, že jste si tak rychle udělal čas.“
„Potěšení je na mé straně.“
Sattler nelhal – bývalého šéfredaktora Prager Tagblattu a současného divadelního ředitele vždy viděl rád. V minulosti, ještě za Tewelesova působení v Tagblattu do roku 1911, se na jeho žádost věnoval několika drobnějším případům. Noviny, zdá se, trable přitahovaly.
Přitahovalo je i divadlo? Vzhledem k Tewelesovu chování, tónu i nepopiratelné úlevě v jeho tváři to vypadalo, že přinejmenším nyní ano. A když se Sattler velice soustředil, dokázal pod ředitelovou kolínskou – umírněná směsice mechu, santalového dřeva a bergamotu –, vůní kávy a rozličných pachů divadelního prostředí rozlišit i cosi, co mohlo být projevem vypětí, starostí, možná dokonce strachu.
„Kávu?“
„Jen vodu,“ požádal Sattler. Uctivě pokývl, když mu ředitel podal sklenici, a čekal, až promluví.
„Půjdu rovnou k věci,“ pravil Teweles těžce a položil lokty na stůl. Dlaněmi si podpíral bradu, jako by jeho hlavu příliš tížily starosti. „Mám obavy, že se někdo snaží poškodit divadlo.“
„Jakým způsobem?“ pravil Sattler. Mírně se zamračil. Dovedl si představit, že divadlo mívá problémů dost i samo o sobě – a pokud se ho někdo ještě pokoušel postrčit přes pomyslný práh…
„Začalo to už na přelomu února a března během operního cyklu k třicátému výročí Wagnerova úmrtí. Natržený kostým, chybně založené rekvizity, poškrábané kulisy a takové věci. Přičítal jsem to roli nešťastné náhody, přepracování po oslavách lednového výročí divadla a hostování Ruského baletu a zejména zátěži, jakou pro nás cyklus byl. Wagner se nikdy nehraje jednoduše,“ Teweles se nevesele zasmál. „Ale průběžně to pokračovalo a teď během Májových slavností se incidenty začaly množit. Málem vyhořel sklad. Zasekla se opona těsně před představením. Při zkoušce zničehonic sjelo propadlo…
Nakonec včera spadlo na jeviště uvolněné závaží z provaziště a málem zasáhlo jednu z našich sboristek! Po zádech mi běhá mráz při pomyšlení, že by ji neminulo. Při pádu z výšky šesti metrů, kde bylo uvázané, a váze půl metráku, by ji mohlo zabít! A navíc ta myšlenka, že na to mohly doplatit i soubory, které u nás tento měsíc hostovaly – z Berlína, Vídně, Drážďan…
Proto jsem vám poslal vzkaz. Rád bych, abyste tyto události vyšetřil, a pokud je skutečně má na svědomí někdo konkrétní, našel pachatele.“


Historická detektivka Viléma Křížka Smrt má vůni inkoustu si záhy po vydání získala řadu nadšených čtenářů, výtečně si vedla u kritiků a také si odnesla hned dvě prestižní ocenění: Cenu J. Marka za nejlepší českou detektivku a Cenu E. E. Kische za nejlepší historický román.

Londýn má Sherlocka Holmese. Praha Eliáše Sattlera…

Není proto divu, že se autor v románu Strach za oponou vrátil do Prahy počátku 20. století, kdy Rakousko-Uhersko stálo na prahu Velké války, aby nechal své hrdiny, neortodoxního soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera a jeho „watsona“, autorova dědečka Adama Křížka, vyřešit další zapeklitý případ.

Eliáše Sattlera, jenž se při vyšetřování často spoléhá na svůj excelentní čich, pozve do Nového německého divadla jeho ředitel, Heinrich Teweles. Ten je naprosto zoufalý z řady nešťastných příhod, které se zde staly a které v souvislosti se Sattlerovým následným vyšetřováním vyeskalují až k podezřelému úmrtí. A pachateli nezbývá, než rozehrát vysoce nebezpečnou hru…

Křížkova detektivka Strach za oponou, napsaná ve stylu příběhů se Sherlockem Holmesem či Herculem Poirotem, zavede čtenáře na prkna, která znamenají svět, a ukáže mu, že pod pozlátkem rekvizit, vrstvami pudru a honosnými kostýmy se může ukrývat řada temných tajemství. To vše v dokonale vykreslené atmosféře doby poklidné i bouřlivé zároveň…

Anotace:
Na prknech, která znamenají svět, se nejhlubší lidské sny stávají skutečností. Jenže jaro 1913 přináší pražskému Novému německému divadlu samé nešťastné příhody. Ředitel Heinrich Teweles je přesvědčen, že nejde jen o souhru náhod, proto si na pomoc pozve soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera.
Sattler sice disponuje extrémně vyvinutým čichem, který mu pomáhá při řešení podobných případů, ovšem tentokrát se nemůže spolehnout pouze na něj. V prostředí divadla a opery není nic, jak se zdá, a pod pozlátkem rekvizit, vrstvami pudru a honosnými kostýmy se skrývá řada temných tajemství.
Je v pozadí okouzlujícího světa andělské hudby a dramat na scéně bez viny alespoň Sattlerova výstřední průvodkyně Beatrix? Jsou Wagnerova díla prokletá a přinášejí neštěstí? Pátrání odkrývá vydírání, drogy i podezřelé úmrtí a viník, který už tuší, že je mu Sattler na stopě, rozehraje nebezpečnou hru…

Autor: Vilém Křížek
Obálka a ilustrace: Jan Klimeš
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 272
Cena: 299 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)
 

V. KřížekUkázkaUkázkyMystery PressZ jiného soudkuLiteratura
Categories: Vector Graphic

V březnu narození...

Mon, 04/15/2019 - 21:38

V březnu narození

I když je březen dlouhý měsíc, stejně utekl neuvěřitelně rychle.  Sotva jsme za kamna vlezli, už nás apríl nutí, abychom tam ještě zůstali.
Fantastičtí autoři si se třetím měsícem v roce zjevně příliš nerozumí a v kalendáři máme jiné, mnohem plodnější, měsíce. Někoho jsme přeci našli, jak jistě víte z těch několika málo citátů, co se na fb objevily během března.

"VSTUPTE DO CIRKUSU CHAOS - žonglování, chůze na chůdách a další společensky přijatelná zdůvodnění prokrastinace.
Pat Murphy  *9.3.1955

Patrice Ann Murphy je americká autorka ověnčená několika literárními cenami. Přesto se na český trh prodrala teprve v loňském roce, a to díky nakladatelství Gnóm!, které si pro svoje překlady vybírá velmi zajímavé a ne vždy široce známé autory a díla. Díky tomu jsme si mohli přečíst Město, nedlouho poté a kdo už četl, určitě nebyl zklamán. Však se taky kniha usídlila na druhém místě naší ankety Kniha roku. I její další tvorba vypadá podle anotací a reakcí zahraničních čtenářů stejně zajímavě. Doufejme, že se v dohledné době dočkáme nějakého dalšího překladu.
Celkově to bude velmi zajímavá osoba, například vlastní černý pást v japonském bojovém umění zvaném kenpō.

„Nic necestuje rychleji než světlo, s možnou výjimkou špatné zprávy, která si žije vlastním životem.“
Douglas Adams  *11.3.1952

Je velká škoda, že Douglas Noël Adams opustil tento svět vcelku záhy ve věku pouhých devětačtyřiceti let, jistě bychom se dočkali dalších skvělých a nápaditých knih. I tak ale zůstane zapsán v srdci svých fanoušků díky mnoha svým počinům, a když už kvůli ničemu, tak kvůli Stopařově průvodci po galaxii zcela určitě. Kolik knih se může pochlubit tím, že na počest událostí, v nich se odehrávajících, se slaví  Ručníkový den?

„Stáří je boží. Má své výhody. Člověk je každý den něčím překvapený, protože si nic nepamatuje.“
Štěpán Kopřiva *13.3.1971

Vyznavačům české akční fantasy tvorby netřeba tohoto autora představovat. Jeho knihy nejsou pro slečinky ani pro malé děti. Píše velmi osobitým stylem a jeho zatím poslední kniha Rychlopalba dokonce ani není fantastika, ale detektivka. A vůbec je pan Kopřiva vcelku plachá entita, která ani rozhovory nedává úplně dobrovolně. Zkuste si sami prohledat internet, schválně, kolik jich najdete.
Kdysi jsem po přečtení Asfaltu vyplodila reportáž z návštěvy pekla místo normální recenze, můžete se nechat inspirovat a pak se taky vrhnout na jeho knihy.

"Jinak než pod tlakem doby se psát nedá."
František Novotný *15.3.1944

Náš poslední březnový oslavenec si jistě zaslouží označení bard české fantastiky, ve které se pohybuje již dlouhá léta. Záběr činností, kterými se zabývá, je takřka neuvěřitelný. Původně vystudovaný vědec – kybernetik měl jistě ke sci-fi velmi blízko už v raném mládí. Jeho literární tvorba však nezahrnuje jen fantatastiku, ale také literaturu faktu, publicistiku nebo překladatelství. Velkou část života strávil jako profesionální kapitán námořních plachetnic, což samo o sobě jistě není úplně běžné povolání. Za zmínku stojí minimálně jeho šestidílný cyklus Valhala, který nakonec v roce 2014 vyšel jako soubor v jednom svazku.

 

publicistikaLiteraturaLidéM.DvořákováP. MurphyD. AdamsŠ. KopřivaF. Novotnýnarozeniny
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Steven Moffat - Mark Gatiss - Jay, Sherlock 1: Studie v růžové

Mon, 04/15/2019 - 01:00

Málokterá dvojice hrdinů je tak všeobecně známá jako geniální Sherlock Holmes a jeho věrný společník Dr. John Watson. Jejich dobrodružství se už dočkala mnoha a ještě více adaptací - málokterá ale vzbudila takové nadšení a boom, jako “moderní” seriál Sherlock od BBC.

Přesně to, co se od mangy Sherlock očekávalo, fanoušci také dostali – převyprávění pilotní epizody seriálu. John Watson se vrátil z Afghánistánu, navštěvuje terapeutku a shání nové bydlení. Bývalý spolužák ho seznámí se Sherlockem Holmesem, který zrovna zkoumá, jak rychle se tvoří modřiny na mrtvole po ranách jezdeckým bičíkem. Už na první pohled poněkud zvláštní génius přivede Johna k vyšetřování série sebevražd – mrtvá žena, která neměla důvod k sebevraždě, nehty vyrytý nápis do podlahy a chybějící kufr, to je koření prvního případu, který započne přátelství Sherlocka a Johna. Hra začíná!

Příběh je rozdělen do šesti kapitol, které pokrývají děj celé první epizody, a to velmi přesně. Dá se najít jen málo rozdílů – lze ale říct, že manga Sherlockovi sluší. Spolehlivě poznáte tvář Benedicta Cumberbatche stejně jako dalších. Jediné dvě postavy, které lze poměrně snadno zaměnit, jsou paradoxně jeden z ústředního dua, tedy John Watson, a v komiksu identicky bělovlasý detektiv Lestrade. Poradím vám, zaměřte se na nos.

Patrně největším přínosem manga adaptace je celkové zpomalení děje. Znalci seriálu mi dají za pravdu, že pokud je vaše angličtina o něco slabší, mnohdy je složité držet krok s Cumberbatchovým projevem (chrleným takřka rychlostí samopalu). Rozdělení do okének a bublin, které vám nikam neutíkají, příběhu vcelku prospívá, snižuje se totiž riziko toho, že se ztratíte, a nabízí příležitost více si děj vychutnat a v průběhu nad ním přemýšlet.

A samozřejmě je co si užívat a nad čím přemýšlet - stejně jako v původním Doylově díle je Sherlock Holmes géniem, jemuž není rovno. Fanoušci seriálu, který vypustil legendárního detektiva řádit do moderního Londýna, nebudou mangou zklamáni, a s nostalgickou slzou v oku možná začnou přemýšlet nad rekapitulačním maratonem všech čtyř řad. Jak se ale budou k tomuto komiksu stavět čtenáři seriálem nepolíbení, to je otázkou. Pravděpodobněji se přece jen jeví cesta od seriálu k manze, než naopak. I když je to už devět let, co BBC začala Sherlocka vysílat, stále se určitě najdou tací, kterým Holmes pod taktovkou Moffata a Gatisse vonět nebude. Tak či onak, komiks je jako věrná adaptace spíš jen takovou sběratelskou a fanouškovskou záležitostí, a pokud po něm přece jen sáhne nějaký nováček, zafunguje stejně dobře jako propagace. Koho by přece nezajímalo, jak tohle vypadá v live-action? 

 

Steven Moffat, Mark Gatiss, Jay. – Sherlock 1: Studie v růžové
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 210, brožovaná
Překlad: Anna Křivánková
Rok vydání: 2018
Cena: 249 Kč

KomiksMangaS. MoffatSherlockM. GatissJayCrew
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Marjorie Liu - Sana Takeda, Netvora 2: Krev

Fri, 04/12/2019 - 07:13

Znepřátelila si světové mocnosti a stále neukojila svůj hlad – co čeká Maiku Půlvlčici na její cestě za pravdou o monstru v její krvi dál?

Po úspěšném útěku ze spáru čarodějek Kumaea i arkanického Soumračného dvora se Maika Půlvlčice vydává po stopách své matky do pirátského města Thyrie. S pomocí těch pár starých přátel, kteří jí zůstali, chce podniknout cestu za pravdou – na údajně prokletý Ostrov kostí. Najde tam odpověď na to, co je vlastně zač to monstrum, které se v ní skrývá, a odkud se bere její neutěšitelný hlad?

Před přečtením jsem si rychle rekapitulovala první díl, což mi zcela určitě pomohlo k lepší orientaci v ději. Opět se totiž potkáváme se spoustou postav, ať už nových, nebo těch, se kterými se Maika osobně zatím ani nesetká. Na každé straně musí být čtenář na pozoru, protože téměř každý detail se může ukázat jako důležitý, a navíc je děj tak hutný, že se v podstatě neustále něco děje. Střípky světa se ale zdárně skládají dohromady v kompletní obraz a reálie nezbývá než ocenit. Mytologii ras a historii má Liu promyšlené a kombinace východního steampunku s art deco jen tak neomrzí. Opět se v Krvi také projevuje fakt, že celá společnost ve světě Netvory funguje v modelu matriarchátu – nezvyklý úkaz nejen pro fiktivní příběhy.

Navzdory nálepce “young adult” se Netvora věnuje dost vážným a chmurným tématům ve světě, který se nikdy nevzpamatoval z války. Otroctví, otevřeně vyobrazené násilí a rasismus jsou všudypřítomné. Opět nechybí úryvky z přednášek kočičího profesora Tam-tama na konci jednotlivých sešitů – ty později nahrazují různé propagační letáky z války mezi lidmi a arkaniky, které lépe vykreslují atmosféru konfliktu. Blíž nahlížíme jak do mytologie, tak i do minulosti světa Netvory.

Ačkoli se vynoří spousta nových otázek, není čtení Netvory nijak frustrující, autorky totiž mnohé staré záhady zodpovědně vyjasňují. Největší prostor je samozřejmě věnován Maice, jakožto hlavní postavě, v jejímž podvědomí se navíc odehrávají úseky příběhu, kde se ona i monstrum snaží vzpomínat na to, co je v minulosti přivedlo do současné situace. Ani agenda a motivace ostatních nezůstávají upozaděny, každý si spřádá svou síť a nutno poznamenat, že zájmy mocných hráčů se kříží právě v otázce, co udělat s Maikou Půlvlčicí. Vrací se i staří známí v podobě lištičky Kippy a kočičího nekomancera Rina – právě tyto dvě postavy se starají o jediné vtipné a odlehčené pasáže, které se v Netvoře vyskytují, a to navíc velmi zřídka. Zmíněná dvojka cestující s Maikou je navíc prototypem postavy, kterou si čtenář lehko oblíbí, na rozdíl od Půlvlčice, která se často chová velmi krutě, podobně jako mnoho dalších aktérů příběhu. Vzhledem k situaci v jejich světě se není příliš čemu divit, ale obrnit se před dávkou intenzivní pochmurnosti a lidského zla by před čtením nebylo na škodu.

Stejně jako první díl i pokračování se může pyšnit naprosto úžasnou výtvarnou stránkou. V ojedinělém stylu Takeda kombinuje magické bizarno s technologiemi a barvami, to všechno pod vlivem japonské mangy, a je jisté, že valnou část čtení strávíte spíš obdivováním vizuálu, než abyste se soustředili na příběh. Bohužel, protože právě na ten je potřeba se soustředit maximálně, aby se čtenář neztratil. Před čtením dalšího dílu, který plánuje Crew vydat v květnu, si patrně ale kvůli množství postav budu muset znovu první sešity zopakovat. V případě Netvory mi to ale rozhodně vadit nebude, pokud totiž série i nadále udrží nastavenou laťku, rozhodně je na co se těšit.


Marjorie Liu, Sana Takeda – Netvora 2: Krev
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 152, brož
Rok vydání: 2018
Cena: 399 Kč 

KomiksCrewM. LiuS. Takeda
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Naomi Noviková, Ve stínu Hvozdu

Thu, 04/11/2019 - 01:00

Za vesnicí Dwernik se tyčí věž a v ní žije nesmrtelný čaroděj Drak, který si každých deset let z vesnice bere sedmnáctiletou dívku. O letošních žních výběr neočekávaně padne na Agnieszku, zdánlivě ničím zajímavou, ale neohroženou hrdinku, a ona se směle vydává čelit na první pohled děsivému čaroději s tváří mladíka… Když tohle vyplynulo z první kapitoly, nemálo jsem se zděsila.

Přiznávám, že jsem se během prvních kapitol několikrát ujišťovala, že tuhle knihu doopravdy napsala Naomi Noviková, autorka výborné drako-pseudo-historické série Temeraire. A že na obálce se skví doporučení Patricka Rothfusse. Byla jsem, mírně řečeno, zaražená. Proč to vypadá jako ukňouraná young adult? Proč to takovým ohraným způsobem využívá pohádkový motiv princezen unášených drakem? No, nebudu to zdržovat, asi sami dokážete odhadnout, že přijde nějaké „když vtom…“.

Když vtom jsem se pročetla úvodní rovinkou a rovnýma nohama skočila do houštin děje. Agnieszka skutečně není obyčejná, od přírody totiž umí čarovat. Což tedy dosud nevěděla, chtělo to jednoho nevrlého čaroděje, aby jí to spolu s nadávkami do hloupých vesnických hus ukázal. Agnieszka jeho učení všemi možnými způsoby odmítá, ale brzy zjistí, že nebude mít na výběr. Protože pod věží se rozprostírá Hvozd, nepřátelská entita, která se snaží pozřít a zkazit vše, co se jí dostane do dřevnatých pařátů. Obyvatelé sousedních vesnic si na něj tak nějak zvykli, ale když jednoho dne Hvozd unese Kasiu, Agnieszčinu nejlepší přítelkyni, je čas jednat.

Ano, je tu hrdinská výprava, jsou tu kouzla a drak a stromy, co nejsou jen stromy, jsou tu magické meče, odvážné dívky a králové. Ale jestli je to pohádka, tak ta od Grimmů a to se vším všudy – odsekané hlavy létají vzduchem, krev stříká, vraždí se tu ostošest a pro brutalitu se nikdy nechodí daleko. Noviková však z pohádek čerpá s elegancí, motivy splétá velmi zručně. Vše je dávkované s pečlivou přesností, aby se vám jen horko těžko vstávalo od čtení. Ve stínu Hvozdu se totiž velmi snadno ztratíte. Navzdory všemu násilí je to svět, který má něco, co v našem světě bytostně chybí – Hvozd a jeho lákavé stíny, kameny, pod kterými se skrývá tajemství, prastarou magii, pevné přátelství a vřelost a šťastné konce.

Část kouzla obstarává jazyk. Je pravda, že většinou si ho nevšimnete, protože přímo skrz něj propadnete do děje. Počkejte si však na magii – ve chvíli, kdy spolu Drak a Agnieszka splétají zaklínání, je to jednoduše řečeno… krásné. Pseudostředověké a pseudopolské zasazení pohádkovému nádechu také výborně sedne a pro českého čtenáře je to v duchu panslovanství významné plus. Stejně tak sympatické postavy (živě jsem si z nějakého záhadného důvodu nedokázala představit pouze Kasiu) a jejich cesty – koneckonců je to právě o cestách. A to nejen o těch fyzických, ale hlavně o těch, které mezi sebou přes všechny trnité keře a houští hledají postavy. Jestli je to v tomhle ohledu young adult? Baba Jaga vem young adult, tahle knížka vzbuzuje přesně ty sladce svíravé pocity v břiše, které by měla a které máme rádi.

Ráda knihy otevírám s co nejmenším možným předporozuměním. Nechci znát děj, téma, zasazení, věkové doporučení, žánr (no dobře, to jen v rámci možností), nečtu recenze a anotace… Jasně, podle něčeho si tu knihu musím vybrat, ale zkrátka se snažím před čtením omezit vliv paratextů na minimum. Pak se totiž můžu prodírat stránkami bez pomocných berliček, bez toho, aniž bych docházela k ne/naplněným očekáváním a strávila celé čtení čekáním na něco, co nikdy nepřijde. Je to jako poznávání nových přátel, se kterými jste se seznámili naprostou náhodou. Z prvního rozhovoru si na ně uděláte nějaký názor, ale čím víc času s nimi trávíte, tím víc názor přehodnocujete a nakonec třeba dojdete k něčemu, co by vás ani ve snu nenapadlo. S knihou Ve stínu Hvozdu jsem prožila právě takovou cestu; plnou zákrut a slepých uliček, ostružiní a šípkového houští, ale i tajemných skrytých míst a ladně se stáčejících steziček zasypaných měkkým jehličím. Prošla jsem s ní několika stádii – překvapením, pochybnostmi, odmítáním, přehodnocením a nadějným objevováním, jen abych nakonec skončila u bezpodmínečného zbožňování. Stejně jako u kamarádů si i u Ve stínu Hvozdu budete vědomi jejích chyb, ale bude vám na tom záležet? Ani v nejmenším, jste přeci přátelé. Všechno není tak, jak se na první pohled zdá, což vám Agnieszka, která právě vyšla z Hvozdu, potvrdí kývnutím a vy v jejím úsměvu už jen zachytíte dotek hořkosladkého smutku.
 

Naomi Noviková, Ve stínu Hvozdu
Originální název: Uprooted
Překlad: Milan Žáček
Rok vydání: 2019
Vydavatelství: Host
Počet stran: 488
Cena: 399 Kč

 

RecenzeLiteraturaN. NovikováHostM. Žáček
Categories: Vector Graphic

Nové tituly od nakladatelství Crew

Wed, 04/10/2019 - 16:27

SpongeBob: Komiksová truhla pokladů

Scénář: Stephen Hillenburg
kresba: Stephen Hillenburg
počet stran: 208
vydání: první
rok vydání: 2019

Ulítlý seriál SpongeBob je sice určený dětem, ale svým až dadaistickým absurdním humorem přitahuje i dospělé. A pro ty je právě určená tahle luxusní Truhla pokladů. Najdete tu to nejlepší z celé série, od těch největších jmen v komiksové branži. Jako bonus tu najdete i reprint úplně prvního sešitu SpongeBoba... ale i celou řadu obrázků od slavných tvůrců, včetně Skottieho Younga či Sergia Aragonése. Tenhle poklad by bylo škoda nechat zakopaný!

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1321&pr=180306

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1098&pro=d&pr=180306 

 

Zaslíbená Země Nezemě 1 a 2

Scénář: Kaiu Širai
kresba: Posuka Demizu
počet stran: 192
vydání: první
rok vydání: 2019

Ta, která je jim matkou, není jejich pravá matka. Ti, se kterými bydlí, nejsou jejich sourozenci. A přesto si Emma, Norman a Ray žijí v sirotčinci šťastně a spokojeně. Jejich bezstarostný život však jednoho dne náhle skončí. Kdoví, jak to s nimi dopadne, když teď vědí, co pro ně osud uchystal?

Děti v sirotčinci Grace Field House pátrají po pravdě a nacházejí stopy. Stahuje se kolem nich smyčka, kterou nastražila sestra Krone. A je možné, že je mezi nimi zrádce, který donáší zprávy přímo Mamá?

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1308&pr=180306 

http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1319&pr=180306

Další informace:

http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1082&pro=d&pr=180306 

http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1095&pro=d&pr=180306 

 

Bojový anděl Alita 4: Dobytí Salemu

Scénář: Jukito Kiširo; kresba: Jukito Kiširo; počet stran: 588; vydání: první; rok vydání: 2019

Od událostí posledních knih uplynulo už deset let. Alita se dostala mezi ty, proti kterým bojovala a coby agentka pronásleduje šíleného vědce, který rozsévá chaos a utrpení. Jenže ani v poušti, kam se vydává, není zcela osamělá

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1317&pr=180306 

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1092&pro=d&pr=180306

 

Krysí královny 2: Do dáli se vinoucí chapadla N'Rygothova

Scénář: Kurtis J. Wiebe
kresba: Roc Upchurch, Stjepan Šejić
počet stran: 136
vydání: první
rok vydání: 2019

Vítěz mediální ceny GLAAD za Výjimečný komiksový počin!

Zbrusu nový, pivem politý příběh Krysích královen odhaluje skrytou hrozbu přímo uvnitř zdí Palisády. Dee se snaží utéct před svou minulostí, ale před chapadly krvežíznivého boha N´rygotha se utíká dost špatně. Šílená akční jízda, která je popisována jako když Buffy potká Tank Girl… v pořádně sjeté verzi Pána prstenů.

Obsahuje sešity 6-10 i s bonusy! Fantasy komedie pro dospělé čtenáře.

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1318&pr=180306 Další informace:

http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1094&pro=d&pr=180306 

 

Znovuzrození hrdinů DC: Batman 3: Já jsem zhouba

Scénář: Tom King
kresba: David Finch
počet stran: 144
vydání: první
rok vydání: 2019

Příšery. Zabijáci. Šílení doktoři… každý přináší do Gothamu novou hrozbu. Ale to je jen kouřová clona, která má zamaskovat skutečné nebezpečí skrývající se ve stínech.

Ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1322&pr=180306 

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1097&pro=d&pr=180306 

KomiksCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Kevin Sands, Alchymistova šifra III. Temná kletba

Wed, 04/10/2019 - 01:00

 

Hrdinské skutky Christophera, Toma a Sally z předchozích dílů neušly pozornosti samotného krále. Ten si nyní alchymistova učně Christophera a pekařova synka Toma povolává ke svému dvoru na audienci. Dospívající kluci jsou okouzleni prostředím královského sídla, honosností plesu a hostiny a překvapeni vznešeností samotného krále Ludvíka XIV. Dalo by se říci, že jsou najednou slony v porcelánu, kteří neví, jak se chovat, bavit… Jejich přítomnost se přesto stane nedocenitelnou, když Christopher odhalí, že se někdo snaží zabít krále otráveným vínem.

Když Christopher rozluští šifru, která zůstane na místě činu po vrahovi, ukáže se, že hlavním cílem atentátu nebyl král, ale jeho sestra Minette, manželka Filipa II., bratra francouzského krále Ludvíka XIV. Ta má brzy odjet za svým manželem do Francie. Christopher s novou identitou jako baron Aschcom, Tom jako jeho rytíř a ochránce a Sally jako jedna z dam v okolí Minette se vydávají s ní, aby ji ochránili. Krátce po příjezdu do Paříže se však ukáže, že vrazi jsou o krok napřed. Dojde k dalším dvěma atentátům, než se pozornost vraha stočí k samotnému Christopherovi. Ten se shodou náhod seznámil s mužem, který byl přítelem mistra Benedicta a zároveň zapáleným hledačem pokladu. Pokladu Templářských rytířů, který měli ukrýt noc před zrušením řádu a honem na jeho příslušníky. Čím blíže Christopher je, tím více se utahuje smyčka kolem něho a jeho přátel.

Po zklamání z druhého dílu si Kevin Sands náležitě napravil reputaci. Znamení moru budiž degradováno na pouhý oslí můstek, který nás dovedl k Temné kletbě. Prostředí Paříže 17. století je přiblíženo dobovou mapkou, která je zakomponována do děje. Konkrétní historické budovy jsou popsány pohledem dobového diváka, tedy jako překvapivé a revoluční, což architektonické reformy Ludvíka XIV. byly. Nechybí zastavení v hlavních památkách té doby, některých, které dnes již neexistují. Hřbitov Neviňátek šokuje čtenáře svou opravdovostí a skrze sugestivní popisy útočí téměř na všechny smysly. Chrám Notre-Dame zase okouzlí, stejně jako překvapí první most bez domů Port Neuf. Různá zastavení a šifry jsou zobrazeny tak, aby si je mohl čtenář sám zkusit rozluštit. Umělecká díla i úryvky z knih doplňují grafickou úpravu knihy. Oko rozhodně nezabolí a text se tím opticky osvěží. Design z dílny Olgy Zakis je samozřejmostí.

Jediné, co by se autorovi dalo vytknout, je až nápadná podobnost s Šifrou mistra Leonarda. Hádanky v obrazech, vrazi na krku hlavních postav a intriky v kulisách Paříže. Oproti Brownovi se děj odehrávající přímo v historii čte příjemněji. Kniha primárně určena pro náctileté se tolik nezaplétá do různých konspirací. Kevin Sands prokázal, že ani fantasie mu nechybí a vyvrcholení děje je toho náležitým důkazem. Citlivě spojil dobovou realitu a fikci, až má člověk chuť věřit každému jeho slovu. Konec pak doslova vyrazí dech a doufejme, že čtvrtý díl bude pomyslnou třešničkou na dortu celé série.

Alchymistova šifra IV. Volání přízraku vychází 30. 5. 2019.

Kevin Sands
Alchymistova šifra II. Znamení moru

Vydavatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Cena: 349Kč
 

K. SandsRecenzeLiteraturaAlchymistova šifraAlbatros mediaFragment
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Grzegorz Rosinski – Jean Van Hamme, J. Thorgal - Neviditelná pevnost

Tue, 04/09/2019 - 01:00

Thorgal, jeden z nejvíce ceněných frankofonních komiksů všech dob, přesto u nás podstatně méně známý než Tintin, Šmoulové či Asterix. Pokusů a vydání po jednotlivých sešitech proběhlo na našem trhu již několik. Vždy se jednalo pouze o menší počet komiksových alb bez delšího vydavatelského života. Nakladatelství Egmont projevilo odvahu ke změně a rozhodlo se naservírovat čtenářům hned pět sešitů v jednom balení, takový thorgalovský omnibus. A udělalo dobře, fanoušci nemusí čekat měsíce na návaznost dalšího komiksu.
Thorgal - Neviditelná pevnost obsahuje sešity 19-23, a sice Neviditelná pevnost, Znamení vyhnanců, Ogotajova koruna, Obři a Klec. Spolu s dříve vydaným albem Sluneční meč dohromady tvoří jeden velký uzavřený příběh.
Thorgal, situovaný mezi Vikingy šestého až osmého století, je obohacen fantasy motivy severských bohů i dalšími fantaskními prvky. Raně středověký příběh je osvěžen zásahy severských bohů i sci-fi prvky jako je cestování časem. Jako poslední potomek vesmírných poutníků má zároveň mnohdy nepříznivě nakloněný osud. Důležitým motivem v omnibusu je ztráta paměti. Díky ní se i jasně kladný hrdina promění v krvelačného a zotročujícího piráta Šajgana Nemilosrdného, který je loutkou záporačky Krissy z Valnoru.  

Jinak je Thorgal statečný vikinský válečník, mnohdy až příliš mírný ke svým nepřátelům, které zabíjí, až když je to zcela nevyhnutelné. Tato rozhodnutí však Thorgalovi opakovaně komplikují život. Svou mírností připomíná jiného hrdinu frankofonního komiksu - Rahana.
Komiks občas odkazuje na dřívější hrdinova dobrodružství, i bez jejich znalostí lze děj snadno pochopit. Zároveň ale také rozvíjí čtenářovu touhu po poznání předchozích dílů.
Díky dětským hrdinům, dětem Thorgala, se s příběhem snadno identifikují i menší čtenáři. Thorgalovi potomci obdařeni nadpřirozenými a zajímavými schopnostmi zasahují ve vypjatých situacích a nutno dodat, že části, ve kterých byli nositeli děje, patřily k těm nejlepším. Jak má být v oddychové četbě pro dospělé a ve formující dětské literatuře, i v Thorgalovi vždy zvítězí láska a pravda nad nenávistí, zlobou a hamižností. Někdy na to je potřeba ale více pokusů. 
Knize by slušely ještě ucelené informace vážící se ke vzniku komiksu a jeho tvůrcům. Na začátku každého alba najdeme jen zkratkovité informace, které k hlubšímu poznání nestačí. Není problém si ale zjistit více o Thorgalovi z jiných zdrojů. V knihovničce se tato kvalitně zpracovaná kniha ve velkém formátu a pevné vazbě bude dobře vyjímat.  

Thorgal – Neviditelná pevnost
Rosinski, G. – Van Hamme, J.

Nakladatelství: EGMONT
Rok vydání: 2019
Počet stran: 240
Rozměr: 207 x 289 mm
Provedení: Vázaná s laminovaným potahem
Cena: 699,- Kč

 

KomiksAlbatrosEgmontThorgalG. RosinskiJ. V. HammeR. Podaný
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: O Kaledonský gambit

Mon, 04/08/2019 - 17:25

Nakladatelství Triton vydalo před pár dny nové sci-fi s názvem  Kaledonský gambit. Máte-li na něj zálusk, můžete napřed zkusit štěstí v soutěži. Stačí, když nám odpovíte na otázku:

  • "Čo je to také GAMBIT?" (Kdyby čistě náhodou někdo neznal majora Terazkyho, tak překlad do češtiny: Co znamená slovo "gambit"?)

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 14.4.2019, do předmětiu napište Kaledonský gambit a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

SoutěžSoutěžeTritonD. Moren
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Maggie Stiefvaterová, Zázraky padlých svätých

Mon, 04/08/2019 - 01:00

Normal 0 21 false false false SK X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normálna tabuľka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-theme-font:minor-fareast; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}

Je odvážne spojiť v jednej vete pojmy young adultmagický realizmus. Buď vás odradí slovo „realizmus“ pripomínajúce časy povinného čítania, alebo vidina bestsellerovej bubliny Hunger Games alebo kníh Johna Greena. Napriek tomu to vydavateľstvo Slovart urobilo a po tetralógii Havraní cyklus nám ponúka už piatu knihu Maggie Stiefvaterovej s poetickým názvom Zázraky padlých svätých.

 

„Po zotmení počuť zázrak na diaľku.“

 

Predstavte si, že máte problém. Kdesi hlboko vo vašom vnútri sa zbiera temnota, ktorá vám nedá pokoj a znepríjemňuje každý deň vášho života. Na prvý pohľad sa zdá, že sa s tým nedá nič urobiť, no potom sa dozviete o rodine svätcov, tajomných Soriovcov, ktorí vás vykonaním zázraku dokážu tejto temnoty zbaviť. Musíte len mať odvahu pochopiť ju a postaviť sa jej čelom.

Púšť v americkom štáte Colorado, 60. roky dvadsiateho storočia. V malom mestečku Bicho Raro, ktorého meno hovorí za všetko, naozaj Soriovci žijú – a spolu s nimi desiatky pútnikov, ktorí sa chcú svojej temnoty raz a navždy zbaviť. Niektorým sa to podarí hneď, iní v Bicho Raro trávia dlhé mesiace. Na boj s vlastnou, zhmotnenou temnotou sú totiž po vykonaní zázraku sami – ak by im ktokoľvek zo Soriovcov pomohol, podľahol by vlastnej, oveľa zložitejšej a nebezpečnejšej temnote. Ibaže Daniel Soria, hlavný svätec rodiny, toto pravidlo poruší a všetko v ospalej jednotvárnosti púšte sa dáva do pohybu.

 

„Púšť nebola zvyknutá podliehať sympatiám alebo sentimentálnosti, ale jeho oddanosť ju dojala a prvýkrát po veľmi dlhom čase niekomu opätovala lásku.“

 

V tomto bode je zrejme nutné vyjasniť si, čo od YA knihy očakávame. Pokiaľ je to množstvo akcie a silná romantická linka, Zázraky padlých svätých definíciu nespĺňajú. Hlavné postavy síce ešte stále spadajú do kategórie „násťročných“ a dokonca príde aj na prvú lásku, no témy a myšlienky, ktoré Stiefvaterová v knihe rozvíja, sú univerzálne a aktuálne pre všetky vekové kategórie. To, čo z knihy robí young adult, je preto skôr priamočiarejší spôsob ich vyjadrenia.

Aj v tomto prípade však kniha klame telom. Stiefvaterovej štýl je poetický, plný metafor a dynamických opisov, z ktorých slovo za slovom presakuje radosť z rozprávania, bohatá fantázia a miestami jemný „pratchettovský“ humor. Našťastie však kniha zostáva čitateľnou a vďaka príjemnému tempu a originálnym nápadom neunaví, ale naopak – pripúta.

Poetiku veľmi zdarne zachoval aj preklad Gabriely Patkolovej – hoci sa na pár miestach zdá, že mohla použiť aj vhodnejšie, menej výstredné slovo, práve táto pestrosť výrazov je pre Stiefvaterovej text typická a verne opisuje podivuhodné Bicho Raro a jeho obyvateľov. Veta „Prišla noc a hviezdy sa vyšuchtali von,“ sa pre mňa stala najlepším úvodom kapitoly vôbec.

Fantáziu autorky, ako aj priznanú inšpiráciu velikánmi magického realizmu, najlepšie odrážajú samotné postavy. V Bicho Raro žijú pútnici, ktorých temnota nabrala rôzne formy – padre Jiminez s hlavou kojota, Jennie, ktorá môže opakovať len to, čo povedia iní či dvojičky spojené čiernym hadom. Ani Soriovci nezaostávajú – Francisco túži vypestovať čiernu ružu, s dcérou sa dohovára tajným jazykom, ktorý tvorí pískanie a matematika, Antonia stále zúri a Eduardo sa bojí mačiek, ktoré mu ležia na tvári a udusia ho v spánku.

Hoci sa zdá, že je tých nápadov a nezvyčajných úkazov v knihe priveľa, opak je pravdou. Zázraky padlých svätých sú jednoducho krásna kniha – a to pri pohľade na celok, rovnako ako pri pohľade na detaily. Preto vám jej prečítanie rozhodne odporúčam. Vychutnáte si text samotný, ale aj myšlienky v ňom ukryté – a možno sa vám pritom podarí zbaviť nejakej svojej temnoty. Pretože, ako Stiefvaterová píše, je oveľa jednoduchšie ukázať a riešiť temnotu ostatných. Ale pochopiť tú svoju a postaviť sa jej tvárou v tvár, to chce odvahu a niekedy aj pomoc druhých.

Možno aj v tom je tá mágia.

 

Maggie Stiefvater: Zázraky padlých svätých

Vydavateľstvo: Slovart

Rok vydania: 2019

Počet strán: 280

Jazyk: slovenský

Väzba: mäkká

ISBN: 9788055637440

Cena: 11,95 €

RecenzeLiteraturaSlovartM. StiefvaterováFantasyYoung adult
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství Epocha

Fri, 04/05/2019 - 08:51

Roman Bureš

INFERIUM


Na počátku vzniku Inferia stála povídka O lidském dobytku publikovaná v antologii Ve stínu Říše (2017). S odstupem času se však Roman Bureš nespokojil pouze s krátkým útvarem a přetavil jej v dokonalou podobu pekla, kde si pekelníci spokojeně a nerušeně žijí. Ale to jen do doby, než se pekelná brána otevře. A jako na potvoru zrovna pod nohama zaskočených nacistů uprostřed koncentračního tábora. Zásadní bitva mezi satanovou legií a Waffen-SS na sebe nenechá dlouho čekat.

Existuje peklo? Co se v něm s hříšníky vlastně děje a za jak velká či malá provinění se tam dostanete? A odkud se v Inferiu bere ten dobytek, který rodí země, dobytek, ze kterého démoni podle chuti odkrajují kusy masa, a to znovu dorůstá, dobytek, který jen bučí a bez odpočinku vykonává tvrdou práci? Pekelná říše Inferium je svébytný svět s vlastní historií a společenským systémem a samotní démoni vůbec netuší, že jejich dobytek jsou nějací hříšníci. Když k nim však ze zemského povrchu pronikne poněkud jiný dobytek, co je pořádně vyzbrojený a chce rozvrátit veškerý řád, musejí démoni nové realitě čelit. Napínavý akční román o střetu dvou civilizací, z nichž každá má úplně jiný pohled na svět.

V Nakladatelství Epocha právě vychází 1. vydání Inferia Romana Bureše a čtenáři si ho mohou pořídit s 25% slevou na e-shopu Nakladatelství Epocha. E-kniha bude k dispozici v nejbližších dnech.

E-shop: http://epocha.cz/detailknihy.php?id=940
Facebook: https://www.facebook.com/commerce/products/2187908161320632/

Roman Bureš (* 1975)
Rodák z Kladna, který si rád plní sny. Kromě psaní patří mezi jeho vášně cestování a bojové sporty, jimž se intenzivně věnuje. Se zálibou v cestování se pojí také láska k antice a antickým památkám, což se projevuje i v jeho tvorbě. Roman začal literární kariéru psaním povídek někdy v roce 2011. Sám říká, že prvním impulzem, který ho přivedl k této činnosti, byla snaha zabít volný čas. Což se mu povedlo téměř dokonale, neboť psaní záhy naprosto propadl. A protože mu byly krátké texty málo, vrhl se na romány. V prvních dvou nazvaných Legionář (2013) a Zuřící lev (2013) plně využil své znalosti antiky. Oba se odehrávají ve starověkém Římě. Vrcholem jeho tvorby je ovšem zatím originálně pojatá historicko-dobrodružná sci-fi trilogie Propast času, kterou otevřel stejnojmennou knihou Propast času (2015), aby na ni o rok později navázal v pokračování nazvaném Císařovna (2016) a zakončil ji strhujícím způsobem románem Impérium (2018). Roman Bureš patří k velmi slibným autorům, který se vyznačuje originálními náměty a vysokou úrovní zpracování textu, což se ukázalo i na povídce O lidském dobytku, jež se stala nejen ozdobou antologie Ve stínu Říše (2017), ale také inspirací pro román Inferium.

Informace o knize
Titul: Inferium
Autor: Roman Bureš

Ilustrace na obálce: Žaneta Kortusová
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Formát: brožovaná, 110 x 180 mm
1. vydání
408 stran  
Cena: 299 Kč
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-174-8

Povídka O lidském dobytku vyšla v antologii české fantastiky Ve stínu Říše v roce 2017. Dokonalí padouši, slizcí gestapáci, hororové obrazy koncentračních táborů, brutální řežby na bitevních polích od Atlantiku po Pacifik, od Evropy přes Afriku po Asii…, ale i bláznivé černé komedie nebo svérázné městské legendy. Jen máloco kdy podnítilo tolik rozmanitých příběhů. Málokdo dokáže představovat tak dokonalé bezcharakterní zlé postavy nebo naopak terče parodie a posměchu jako nacisté. Právě proto dostali nacisty na hraní ti nejlepší spisovatelé a spisovatelky domácí fantastiky napříč generacemi.
E-shop: http://epocha.cz/detailknihy.php?id=835
Ukázka z povídky O lidském dobytku: https://issuu.com/epocha/docs/ukazka_romanbures

O Nakladatelství
Dominantním směrem ediční koncepce Nakladatelství Epocha je literatura faktu a historie, ale velký prostor je věnován právě fantastice. Ta přináší tituly žánrů sci-fi, fantasy i hororu. Věnuje se zahraničním i tuzemským autorům. Dominantní pozici zaujímají knihy nejtajemnějšího autora současné české fantastiky Františka Kotlety a akčně hororový urban-fantasy seriál Kladivo na čaroděje, který se postupně stal mezi fanoušky kultem. Většinu vydaných knih lze zakoupit také v elektronické podobě a některé tituly ve formě audioknih.


Nakladatelství Epocha
Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1
www.epocha.cz
https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha
https://www.facebook.com/FantastickaEpocha

EpochaFantastická EpochaR. Bureš
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Dan Moren: Kaledonský gambit

Thu, 04/04/2019 - 00:00

ANOTACE:

Mezigalaktická studená válka, politické a vojenské soupeření supervelmocí, vynález tajné zbraně, která může ovlivnit křehkou rovnováhu a možná i zničit celý svět. A mezi tím vším antihrdina Eli Brody, který se dostává do soukolí politických bojů a vysoké špionážní hry.
Po dlouhých letech, která strávil jako uklízeč hajzlíků na vzdálené planetě, se vrací na svou domovskou Kaledonii, ale tam ho už dávno nečeká to, co před devíti lety opustil. Stejně jako v šachové hře vyžaduje gambit oběti, tak i Eli Brody bude muset leccos překonat i obětovat, než bude hra dohrána do konce.

 

OHLASY:

„Hypercool. Jako byste upgradovali zlatou éru sci-fi a přihodili humor suchý jako pouštní planeta a ráže obřích vesmírných děl.“
John Birmingham

„… akční scény, na zemi i ve vesmíru, ukazují promyšlené plánování a pečlivě udržované tempo. Popis se zabývá emocemi jen do té míry, aby dodal postavám reálnost, aniž by odváděl pozornost od bojů, intrik a špionáže.“
Publishers Weekly

„Intergalaktická spy-fi vás vtáhne. Moren nám předkládá thriller studené války s červími dírami a antigravitačními poli.“
John August

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Triton, březen 2019
Původní název: The Caledonian Gambit
Překlad: Dana a Ondřej Veselí
Vazba: brožovaná
Počet stran: 280
Cena: 279 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Prolog

Na Elijaha Brodyho zaútočili motýli.

Popravdě se zaměřili jen na jeho žaludek, ale byli v ráži a třepotali se v něm tak rozzlobeně, jak by si nikdy nemyslel, že by motýli mohli.

Zaškrundalo v něm a on si přes silná umělá vlákna své letecké kombinézy poklepal na břicho. Nervy před misí. Nic neobvyklého. Jak to ale můžeš vědět? vynadal si. Nikdy jsi na žádné nebyl.

„Kuráž je v soustavě,“ ozval se ve sluchátkách klidný, rozvážný hlas letové vedoucí vesmírné lodi Kuráž. „Zelená letko, máte povolení ke startu.“ Chvilku bylo ticho, a když se znovu ozvala, Eli poznal, že se usmívá. „Dobrý lov.“

Eli odpálil zámky, které držely jeho bitevník u Kuráže. Trupem zavibroval zvuk, jako když někde v dálce vybuchne petarda, a bitevník začal pomalu opouštět dok.

Osm… devět… deset. Bezpečně mimo Kuráž nastartoval Eli motory.

Celá loď se otřásla, když motory naskočily. Usmál se a vydechl. Připadalo mu, jako by vzduch, co zrovna jeho plíce opustil, v nich byl celé hodiny – možná celé dny. Jako by ten střet měl už za sebou: v mysli byl už zpátky na palubě Kuráže, mise byla splněná a piloti Zelené letky si připíjeli každý svým přídělem oslavného šampusu.

Všude kolem sebe viděl Eli záblesky motorů parťáků z letky. Zelené tečky představující jejich bitevníky mu pokropily HUD displej. Našel blikající bod označený jako Zelená šestka a šlápl na to, aby se zařadil po bok Larabieho, a pak přepnul na kanál svého wingmana.

„V pohodě, Chrisi?“

„Jo. Chceš vidět něco neuvěřitelnýho, Brody? Mrkni na šestou hodinu.“

Eli zvedl obočí. Na hlavní displej si hodil záběr zadní kamery a viděl, jak obrovská masa Kuráže za ním odplouvá. Když se malinko stočila na levobok, nabídl se mu výhled na bránu a on potichu hvízdnul.

„Sakra,“ řekl Larabie tiše. „Ten pohled se mi nikdy neomrzí.“

Jak tam tak visela ve vesmíru, jako obrovské hrozivé oko, hexagonální kovová konstrukce se rozpínala do šíře celé míle. V otevřeném chřtánu se jí točil modrý vír, vlnění působilo až hypnoticky: červí díra, ze které se Kuráž nedávno vynořila.

„To je teda nářez,“ řekl Larabie, v hlase se mu stále odráželo ohromení.

„Víš, že jsou soběstačný? Když jsem chodil na techniku, dělali jsme na ně studii.“

„No. Neřekl bych, že uměli létat mezi soustavami už tenkrát.“

„Hrozně vtipný. Dej mi vědět, až přijdeš s něčím aspoň z poloviny tak skvělým jako použít gravimetrickou energii červí díry jako zdroj energie.“

„To fakt funguje?“ Eli si přál, aby si mohl skrz helmu promnout spánky. „Zní mi to jako zatracená Möbiova páska.“

Larabie si odfrkl. „Tím si nezatěžuj mozeček, Brody. Dobrá zpráva je, že to funguje v náš prospěch – ty hajzlíci maj tolik šťávy, že jakmile je zapnou, je skoro nemožný je zase vypnout.“

„Fajn,“ řekl Eli, „protože jsem si jednou přibouchnul prsty do dveří a není to něco, co bych si chtěl zopakovat v galaktickým měřítku.“

„Zelená letko, tady je můstek Kuráže.“ Přenos prskal statickou elektřinou. „Máme něco na radaru. Blíží se sem dvě letky, a to rychle – podle profilu to budou těžký bombardéry a stíhačky.“ Na Eliho průhledovém displeji se objevily rudé tečky, když mu senzory z Kuráže poskytly pozici nepřátelských lodí.

„To šlo rychle,“ zamumlal někdo na kanále letky.

„Jo, dvě plný letky zrovna nevypadaj jako běžnej uvítací výbor.“ Maggie O’Hara byla Zelená trojka a informační expertka letky. „A neměli nás jak identifikovat, dokud jsme se neocitli v systému.“

„Mají vlastní informační zdroje,“ podotkl Larabie.

„Doufejme, že ne lepší než my,“ zavtipkoval Jun Kwok, Zelená pětka.

„Zelená letko, formace,“ řekla kapitánka Lila Randallová, velitelka letky. „Zaměřte cíle a připravte se na útok. Musíme zajistit oblast brány, než červí dírou projde zbytek flotily. Šestko, Sedmičko, připravte se.“

„Rozumím,“ řekl Larabie. „Nastavuju kurz na střet.“

„Příjem,“ řekl Eli a stočil příď k prvním červeným tečkám na displeji. Skučení motorů gradovalo, setrvačnost ho vmáčkla do sedadla. Přepnul zpátky na kanál svého wingmana.

„Vypadá to, že se na nás sakra připravili.“

„Jo, “ řekl Larabie, „ale žádná příprava na světě těm chudáčkům nepomůže, až bránou projde zbytek flotily.“ Odmlčel se a Eli v duchu viděl, jak jeho wingman kroutí hlavou s rozcuchanými vlasy. „Stojí proti přesile, jak v počtech, tak ve výzbroji, a pokud nás identifikovali, vědí to. Nevím, proč prostě nekapitulovali.“

Protože nikdo si nechce jen tak lehnout a umřít.

„Celá Pátá flotila na jeden relativně izolovanej svět.“ Eli si tak nazvětšoval obraz na displeji, až uviděl kouli s fleky modré, zelené a bílé. „Připadá mi to přehnaný.“

„Impérium chce mít poslední slovo, kámo. Sabaea vedla jednání o připojení ke Společenství a Illyrijská říše to nenechá jen tak.“

A to ani náhodou. Eli se ošil, cítil, jak pod ním sedadlo zavrzalo. Kaledonie, jeho domovský svět, bývala svobodnou planetou, dokud tam Impérium nevpadlo. „Fakt je to jediná možnost?“

„Ve skutečnosti nepotřebují naše svole–“

Rozvřískalo se varování, lodní počítač zrušil zvětšení nastavené Elim a ukázal jednu z přibližujících se nepřátelských stíhaček, nyní zvýrazněnou červeným čtverečkem, jak se ho snaží zaměřit.

„Zaměřování!“ zařval. Zápolil s kniplem ve snaze uniknout zaměření a dostat se do postavení, aby mohl pálit on sám.

Hledáček na displeji mu zablikal zeleně a Eli zmáčkl spoušť, čímž vyslal magneticky poháněné střely z výmetnic na přídi stíhačky. Stopovky žlutozeleně fosforeskovaly na černém pozadí vesmíru, ale jeho vlastní setrvačnost je obloukem vyslala doleva. Naklonil knipl zpátky k pravoboku, prst stále na spoušti.

Nepřátelská stíhačka byla už tak blízko, že byla viditelná pouhým okem. Ve snaze vyhnout se zásahu a udržet Eliho v hledáčku kličkovala hned vlevo a hned vpravo. Dvě z Eliho střel jí lízly motory; do vesmíru vytékalo palivo a jako kapky plulo vzduchoprázdnem. Druhá dávka motory zasáhla a Eli viděl, jak jedna stopovka pronikla palivovou nádrží.

A to stačilo. Loď vybuchla v explozi na tmavém pozadí úžasně tiché.

„Veliteli, tady je Šestka,“ řekl Larabie. „Hlásím zářez pro Sedmičku.“

„Vítej mezi mazákama,“ zavýskla Kwoková. „Takže platíš pivo?“

Eli se zašklebil, obraz výbuchu mu stále plaval před očima. První zabití. Měl by být pyšný, a ne mít pocit, jako když skočil placáka z deseti kilometrů. Na tohle ses připravoval, Brody.

„Zklidněte se,“ řekla kapitánka Randallová. „Dobrá práce, Sedmičko, ale pořád máme co na práci. Zelená letko, jděte na to.“

Když se letka přiblížila k nepřátelským lodím, rozdělila se a v tu chvíli se celá oblast na Eliho monitoru změnila ve změť teček. V mžiku zjistil, že se na sebe řítí s druhou stíhačkou; udělal obrat ve snaze se jí pověsit na zadek. Druhý pilot byl ale dobrý: stáhl plyn, aby ho Eli přestřelil a střely šly do prázdna. Škubnutím za knipl Eli obrátil stíhačku na záda, takže měl druhou loď vzhůru nohama – ale pořád přímo v mířidlech. Mám tě.

„Veliteli, Šestka.“ Larabieho odměřený tón narušil Eliho soustředění. Zaklel, když o pěkný kus minul.

„Tady je velitel,“ ohlásila se kapitánka Randallová. „Mluv, Šestko.“

„Něco je špatně: hlavní lodě sabaejské obrany se vůbec nezapojujou.“

„Drží je v záloze,“ skočil jim do řeči Rafi Kantor, zástupce velitele.

„Nemá cenu je vystavovat palbě, dokud nebudou mít v hledáčku něco většího než stíhačky.“

„Možná,“ řekl Larabie. „Ale něco… no, prostě mi na tom něco nesedí.“

„Paranoia, Šestko?“ popíchla ho Kwoková.

„Dej si pohov, Kwoková,“ řekl O’Hara.

Randallová se vlomila do rozhovoru. „Šestko, dávej pozor na hlavní lodě, ale ty nejsou priorita. O ty se budeme starat, až vyřešíme stíhačky. My o vlku…“

Nepřátelská letka se přeskupila a mířila na druhý průlet. Eli navedl svou stíhačku na Larabieho levobok a na sdíleném monitoru označil svůj cíl. Červené body jeden po druhém šedly, jak zbytek letky dělal to samé.

„Jdeme na to,“ řekla Randallová. „Na můj povel rozptýlit.“

V očekávání rozkazu Randallové Eli sevřel páku plynu.

„Všem lodím, tady je můstek Kuráže.“ Běžně vyrovnaný hlas letové vedoucí zabarvila panika. „Něco se děje u brány. Opakuju, vypadá to, na nějakou aktivitu u brá–“

Eliho oslepil silný bílý záblesk a vysílání z Kuráže se rozpustilo do ječivého chaosu. Pištivý zvuk mu provrtal lebku a on rychle stáhl zvuk na sluchátkách. Útržky nesouvislého blábolení zbytku letky pronikly rušením.

„… bože…“

„Brána…“

„… letka… paprsek… kanál…“

„… na šesté hodině…“

Eliho loď najednou sevřela obrovitá ruka a zatřásla jí jako s hračkou, až se ta roztočila jako káča. V uších mu rezonovaly tři nebo čtyři různé poplašné tóny a Eli musel pevně zavřít oči, aby mu hvězdy, které se v závratné rychlosti míhaly za sklem kokpitu, v žaludku neprobudily motýly a to ostatní. Nenablij si do helmy, nenablij si do helmy… Zuby mu drkotaly tak silně, až měl pocit, že jich možná pár spolkl. Bojuje s tlakem, který ho špendlil do sedačky, natáhl rozklepanou ruku před sebe a stáhl plyn.

Pak bylo po všem. Jeho loď se nechala unášet vlastní setrvačností. Pootevřel jedno oko, pak i druhé.

HUD před ním blikal a mihotal se; praštil se rukou do helmy, ale docílil jedině toho, že ho hlava rozbolela ještě víc. Se zavrčením restartoval počítač, což vyřadilo i kamery a ovládání trysek. Natáhl krk a pokusil se vyhlédnout z kokpitu, ale letecké kombinézy nejsou zrovna dělané na nějaké extra hýbání. Něco nám uniklo. Že by bombardér pronikl až ke Kuráži?

Počítač naskočil. Eli dupl na ovládání směrových trysek a tvrdě škubl za knipl, až otočil čumák lodi zpět směrem ke Kuráži. Tím si sice odkryl záda pro jakoukoli stíhačku, co se objeví, ale vlajková loď teď pro něj měla vyšší prioritu. Ať už ji zasáhlo cokoli, muselo to být velké…

A do prdele.

Kuráž tam pořád byla, ale zadní půlka lodi odplouvala pryč od té přední, jako by ta samá ruka, co zahodila Eliho stíhačku, jednoduše přelomila míli dlouhou loď jako suchou větvičku. Gejzíry vzduchu tryskaly do vesmíru a na zubatých okrajích zlomu jiskřila elektřina.

Ale to nebylo to, co Elimu vyrazilo dech.

Brána byla tatam.

„Sedmičko, tady je Šestka na nouzovým kanále. Slyšíš mě?“ Statický šum hlasitě a jasně prořízl Larabieho hlas.

Eli přepnul spojení. „Co se sakra stalo?“

„Odpálili bránu, Eli. Do prdele, oni tu bránu odpálili.“ Vždy klidný Larabie ze šoku chraptil. „Museli ji nastavit tak, že vybuchla, když jsme prošli. Já… já… to je šílený.“

Eli polkl, v krku se mu udělal knedlík při pohledu na tlumené jiskření trosek brány, které vířily ve spirále jako miniaturní galaxie.

„Červí díra se právě zhroutila,“ řekl Larabie, stále v šoku. „Gravitační rozdíl – viděl jsem, jak roztrhnul Kuráž vejpůl. Nikdy jsem nic takovýho…“ Zajíkl se. „Bože můj, flotila.“

Zbytek flotily čekal v červí díře na to, až mu Venture dá zelenou. Běžný postup.

Larabieho nebylo téměř slyšet, i když Eli nebyl schopný říct, jestli to bylo přenosem, nebo Larabiem. „Uvěznilo je to v červí díře. Všechny.“

Všechny – přátele, spolužáky, tisíce těch, které Eli nikdy nepotkal. Uvěznilo je to. V červí díře.

Eli znovu polkl. „Vždyť se můžou vrátit, ne? Zpátky do sektoru Badr, kde do ní vstoupili?“

„Ne, to nemůžou. Když máš jen jeden konec červí díry, neudržíš ji stabilní. Představ si gumičku. Jeden konec pustíš a smrští se.“

„Co kdyby… co kdybychom bránu obnovili?“

Larabie se krátce a hořce zasmál. „To by trvalo roky. Přinejlepším je to vyplivlo někde v polovině galaxie. Přinejhorším…“ odmlčel se. „Tak či tak, jsou pryč, Eli.“

Najednou to ve vysílačce zaskřehotalo a Elimu v hlavě zarezonoval cizí hlas.

„Illyrijské lodi, mluví admirál Vogel ze Sabaejských obranných planetárních sil. Čelíte ozbrojené početní přesile. Vypněte motory, odstavte zbraňové systémy a my přijmeme vaši kapitulaci.“

Ozbrojená početní přesila. Eli spolkl hysterický smích. S tím jsme přišli my.

„Opakuji, mluví admirál Vogel ze Sabaejských obranných planetárních–“

„Vyliž si,“ skočil mu do toho hlas Kwokové.

Eli s hrůzou sledoval, jak pilotka doprovází svá slova činy, šlápne na plyn a za plné palby se žene vstříc nepřátelským stíhačkám. Z vysílačky se linul její řev.

„Vy zasraný vrahou–“

Zpod jednoho z bombardérů vyletěla raketa a čelně zasáhla loď Kwokové. Když se stíhačka rozletěla na kousíčky, které krátce zahořely a zhasly, měl Eli srdce až v krku.

„Ne!“ Nevěděl, kdo zařval – mohl to klidně být i on –, ale bylo to to poslední, co slyšel, než vysílání ztichlo a ozýval se jen sykot širokospektrálního rušení.

Zelená letka rozpustila formaci a zaměřila se na nejbližší nepřátelské lodě. Eli otevřel klapky motoru naplno a vystřelil vstříc skupince stíhaček.

Viděl, jak ten samý bombardér vypustil další raketu jeho směrem. Stočil to ale ke zbytkům lodi Kwokové a schoval se za ně – oblak trosek měl mezi sebou a střelou. Raketa změnila směr a neškodně vybuchla v poli trosek.

Namířil si to na nepřátelskou letku a vypustil dvě ze svých raket přímo do srdce formace.

Jedna proletěla mezerou mezi stíhačkami; druhá slavila přímý zásah – krupobití střepin z jedné lodi rozcupovalo další dvě. Eli sestřelil další stíhačku a pročistil si tak cestu, až prorazil tím, co z formace zbylo. Než mu vůbec došlo, co dělá, řítil se k hlavním lodím, které v dálce visely jako bouřkové mračno.

Schválně jak se vám bude líbit, když se boj přesune k vám, hajzlové.

Eli mrkl na HUD na stav zbraní; indikátor svítil zeleně, takže rakety byly připravené. Z takovéhle dálky budou mít velké křižníky spoustu času sestřelit cokoli, co vypálí; jeho jedinou šancí bylo dostat se co nejblíž, než raketu vyšle. Namířil čumák stíhačky na nejbližší hlavní loď.

Větší lodi očividně nečekaly, že se tak brzy zapojí do boje se stíhačkami – a to ani s jednou. To překvapení poskytlo Elimu pár cenných vteřin, které potřeboval ke zmenšení propasti mezi nimi.

Ušní bubínky mu skoro protrhlo zavřískání elektronického varování, když křižník začal pálit jeho směrem ve snaze dostat ho na mušku. Eli plynule stočil stíhačku na pravobok, vyhnul se palbě a pak kličkoval vstříc křižníku. Ještě pár vteřin a bude uvnitř perimetru jeho obranné palby. Palec se mu vznášel nad tlačítkem pro odjištění raket.

Najednou rušení komunikačního kanálu zmizelo.

„Illyrijská stíhačko, tady je sabaejský křižník Váleční psi. Hned vypněte motory, nebo zahájíme ostrou palbu.“

Ta první salva nešla vedle jen tak; byl to varovný výstřel. Motýli v Eliho žaludku se vrátili s plnou silou, ale když viděl, jak se loď Kwokové rozpadá, odpálkoval je. Zatnul čelisti.

Jejich chyba. Měli ho sundat, dokud měli tu možnost – už byl moc blízko. Zaměřovač měl stále na můstku křižníku, když mu obrovská loď vyplnila prosklení kokpitu. Představoval si, že dokonce i zahlédl jednoho nebo dva členy posádky za okny lodi, jak na něj s otevřenou pusou ukazují.

Stále držel prst nad odpalováním raket. Mohl by to udělat – mohl by křižník připravit o velení.

Sebral odvahu, zapnul vysílačku a zhluboka se nadechl. Tohle mohla být klidně jeho poslední slova, kdo ví. Ať tedy stojí za to.

„Táhněte do pekel–“

 

Kapitola první

Záchod se leskl. Zářil. Blyštil se. Muž, známý jako Kyle Rankin, by dokonce řekl, jak se tam tak pohupoval na patách, že žádný jiný záchod ve známém vesmíru nebyl kdy čistší než ten, před kterým stál.

No, když mi má učitelka v šesté třídě řekla, abych zabral, nebo budu jednou čistit záchodky, myslím, že to nemyslela tak doslova.

Každopádně vypadal tak dobře jako v den, kdy ho instalovali. Kdyby někdy narazil na slečnu Fitzhughovou, asi by na to mohl být pyšný.

Zvedl se ze dřepu, a jak jeho kolena zaprotestovala, nasál vzduch skrz zaťaté zuby. Ukázalo se, že osmihodinová úklidová směna je zabijákem na klouby. Připadal si, jako by měl kolena dvaasedmdesátníka – což znamenalo, že někde tam venku je dvaasedmdesátník s koleny sedmadvacetiletého. Jednou toho chlapa najde a dá s ním řeč.

Dveře od záchodků zaskřípaly – zašklebil se a dal si za úkol namazat panty – a od kachliček se odrazil hlas.

„Rankine? Jsi tu?“

No bezva. Farrell. Dneska už to lepší být nemůže. Možná kdybych byl zticha, tak –

„Ani vypovědět nemůžu, jak jsem šťastnej, že už nikdy nemusím čistit hajzlíky.“ Blonďák s úsměvem mlsné kočky na tváři se opřel o umyvadlovou desku. Nažehlenou, bezvadně padnoucí uniformu měl podle předpisů, až na porozepnutý límeček, rozhalený natolik, aby byla lehce vidět hruď.

Kyle vrazil mop do automatické ždímačky a s uspokojením sledoval, jak z něj vymačkala každičkou kapičku. Asi si u toho nemusel představovat Farrellovu hlavu, ale co, byla to svobodná planeta.

„Co chceš, Farrelle? Nebo ses jen přišel pokochat mým utrpením?“

Farrell se zasmál, ale znělo to až příliš nuceně, jako kdyby mu někdo řekl, že se mu jeho smích líbí, a on posledních deset let piloval, aby ten hurónský smích znovu perfektně vyzněl. „Ne, chlapče, nejsem tu na pokec – máme spolu něco na práci.“

Kylovi ztuhla čelist. Ta pitomá brána.

„Za chvilku bude procházet skrz bránu první loď. Nepomůžeme si, když se budeme schovávat na hajzlíku, zatímco se máme připravovat na kasírování. Musíme být v operačním středisku s ostatníma.“

Najednou se uklízení zbytku záchodů nezdálo jako tak špatný nápad. „To zvládneš,“ řekl Kyle a zavrtěl hlavou. „Nepotřebuješ mě tam.“

„Ale no tak,“ řekl Farrell a rozhodil rukama, „jsme přece partneři. To nejseš ani trošku zvědavej?“

Jako by zvědavost nikdy nikoho nezabila. „Upřímně? Ne. Co je mi po tom. Dokud jsou tu nějaký záchody k vydrhnutí, nikam nejdu.“

„Už je to pět let, Rankine.“ Farrell s vykulenýma očima zavrtěl hlavou. „Šmarjá. Pět let života zaseklí v tomhle vymrzlým pekle. To všechno jen proto, že nějakejm idiotům přišlo jako dobrej nápad naši červí díru odpálit.“

V tu chvíli ucítil Kyle žaludeční šťávy až v krku. „Planeta byla pod invazí,“ podotkl.

Farrell si odfrkl. „Mohli jsme Illyrikány zvládnout i bez zničení brány.“

„Jo, kdybys tam nahoře byl ty, tak určitě.“

„Hej, nemůžu za to, že jsem byl ještě na akademii. V pohodě bych kterýhokoli z těch illyrikánskejch pilotů strčil do kapsy.“

Jo, spíš by z tebe teď byl rozpínající se oblak vesmírnýho prachu.

Pokud by celá illyrijská flotila prošla branou, přečíslila by nicotné sabaejské obranné síly zhruba pět ku jedné.

„Řikám ti, nebude mi ani trochu líto, až ukážu týhle díře záda,“ řekl Farrell, jako by četl Kyleovy myšlenky. „S podělanou tundrou jsem skončil. Když je pěkně, nárazy větru dosahujou padesáti kilometrů za hodinu. Máš vůbec představu, co za noční můru je přistávat v těch sračkách s tryskáčem?“

Kyleův žaludek solidárně udělal kotrmelec. „Radši nevědět.“

Farrell byl ale myšlenkami trochu jinde. „Měli dát tohle místo k ledu už před lety.“

„No tak, vždyť víš, že si velení drží základnu Davidson, aby měli kam uklízet lidi, který se jim nehodí do krámu.“

Farrellův namyšlený výraz ochabnul, ale i tak to jeho nadšení nemohlo udusit. „Možná pro Antonyho, ale ne pro mě. V momentě, kdy se brána otevře, mizím. Budou potřebovat zkušený piloty do lodí – vojenský, dopravní, soukromý kontraktory. O někoho s mou kvalifikací se poperou.“

Kyle udělal, co mohl, aby svoje odfrknutí proměnil v zakašlání, ale Farrell byl natolik zabraný do fantazírování, než aby to vůbec zaznamenal.

„Je fakt blbý, že nemůžeš jít se mnou,“ pokračoval Farrell a kamarádsky Kylea objal kolem ramen. „Jsme dobrej tým. Představ si, do čeho všeho bysme se mohli tam venku namočit.“ Pomalu před nimi mávl rukou, jako by chtěl obsáhnout to, co viděl jen on. „Jasně, musel bych mít důvod vzít tě s sebou.“ Najednou se rozzářil. „Mohl bys bejt můj komorník! Lidi je pořád maj, nebo ne?“

„Když s tebou půjdu do operačního, vynecháš mě ze svých grandiózních plánů?“

„Naprosto,“ řekl Farrell a zvedl dva prsty v pochybné přísaze. „První runda je na mě.“

„Paráda.“ Kyle opřel svůj mop o dveře kabinky s téměř stejnou zdrženlivostí jako vojáci, kteří opouštěli svoje milé, když odcházeli do války.

Pět minut poté, když se propletli spletí téměř identicky vypadajících chodeb, Farrell zatlačil na dveře do operačního střediska. Uvítalo ho halasné provolání jeho jména. Zamával, usmál se, jako by stál před kamerou, a odměnil svoje věrné publikum malou úklonou.

Kylea žádné takové uvítání nečekalo. Jen pár z nich by ho bylo poznalo bez mopu v ruce a i ti by sotva vylovili z paměti jeho jméno, aniž by se podívali na jmenovku na prsou.

„Říkal jsem ti, že je tady party,“ řekl Farrell a plácl Kylea po zádech. „Dokonce i Antonyová je pořád vzhůru.“ Kývl směrem k prosklené buňce, která shlížela na soustředné kruhy operačního střediska.

Vysoká a štíhlá, s nakrátko střiženými šedými vlasy, plukovnice Indira Antonyová přitahovala pozornost, dokonce i v běžné uniformě. S Kylem se potkali očima a ona mu neformálně pokývla.

Kyle jí pokývnutí oplatil a ignoroval přitom zkoumavý Farrellův pohled.

„Nikdy jsi mi neřekl, jak ses se starou vlčicí vůbec skámošil,“ řekl Farrell a šťouchl do něj loktem.

Kyle neurčitě pokrčil rameny. „Ani odpaďák plukovnice se nevysejpá sám od sebe.“

Přestože už bylo dost pozdě, bylo osazenstvo základny v překvapivě dobré náladě – dokonce i ti, co byli vlastně na noční směně. Kyle měl podezření, že je za to třeba poděkovat lahvím alkoholu, které mezi nimi volně kolovaly. Obyčejně by už kdokoli z nich mazal do basy, než by si stihnul jen cucnout. Ale vzhledem ke slavnostní náladě Antonyová dělala, že nic z toho nevidí. Kyle měl dojem, že dokonce i zahlédl na jejím stole sklenici.

V ruce se mu objevil drink, pozornost od Farrella. Pilot se zakřenil a s vlastním plastovým kelímkem si s ním přiťukl. „Na náš návrat do galaxie,“ řekl. „Na prázdnou oblohu a nové obzory. A,“ doplnil šeptem, „v neposlední řadě na to, abychom se odsud už taky sakra dostali.“

Aspoň někteří z nás. Kyle pozvedl sklenici. „Na zdraví.“

Sabaejci uspořádali přinejmenším slušnou party. Ale aby Kyle zapomněl, že byli tvůrci jejich stávající složité situace, to nestačilo. Při konfrontaci se zdrcující přesilou invazních sil udělali tu jedinou věc, kterou jejich protivník neočekával – jedinou totálně, zvráceně, neuvěřitelně šílenou věc. Sabaejci odpálili vlastní bránu s červí dírou, jejich jediné spojení se zbytkem galaxie.

Většina illyrijské flotily byla pořád ještě na cestě červí dírou, a tak tucty lodí, tisíce lidí v mžiku zmizely. Byli vyříznuti z tkaniva vesmíru, jejich poslední ozvěnou byla prázdná díra v Kyleově žaludku.

Z rohu místnosti se ozval pronikavý smích. Farrell si došel dolít a teď, opřený o konzoli poblíž, chlípně pokukoval po jedné z čerstvých posil, komunikační poručici Polakovové. Ty dva týdny, co tu byla, se Farrell ze všech sil snažil dostat se jí pod uniformu, ale její výraz naznačoval, že větší úspěch by měl, kdyby vyjel nahoru, postavil si sněhuláka a zkusil to na něj.

Do Kylea někdo vrazil a polil mu košili alkoholem. Ohlédl se přes rameno, ale viník už byl pryč. Povzdechl si a rozhlédl se kolem po něčem, čím by si košili osušil, ale nikoho očividně nenapadlo připravit ubrousky. Typická vojenská efektivita.

Jeho pohled se zarazil u Antonyové, která se opírala o zábradlí před svou kanceláří. Plukovnice zírala na velký holografický displej, který se vznášel nad hlavami lidí a zobrazoval sluneční soustavu. S velkým zeleným kruhem, Sabaeou, uprostřed. Nedaleko se vznášela menší modrá tečka: rekonstruovaná brána. Několik blikajících zelených teček načrtávalo sabaejskou flotilu volně seřazenou v obranné formaci. Když naposledy něco branou prošlo, byla to invazní flotila. Sabaejské obranné síly neponechávaly nic náhodě. Snad tentokrát zaujmou jinou strategii.

Oči plukovnice se potkaly s Kyleovýma. Lehce se usmála a naklonila hlavu jeho směrem. Kyle se rozhlédl, ale nikdo ze slavících nevypadal, že by se chtěl pustit do konverzace s nižším údržbářským technikem, takže vyrazil nahoru po schodech.

Když dorazil nahoru, Antonyová, pořád opřená o zábradlí, po něm hodila pohledem a pak pokývla k holografickému displeji. „Tak na koho máte vsazeno, pane Rankine?“

Do prdele. Kyle nasadil ten nejneurčitější výraz, jaký svedl. „Madam?“

Plukovnice ho fixovala vědoucím pohledem. „Vaše malá sázkovka, co provozujete s panem Farrellem? Na to, kdo projde branou jako první?“

Kyle potlačil úšklebek. Celou dobu tak nějak doufal, že se pohybují pod její rozlišovací schopností. „Kurz mluví pro obchodní loď Bayernské korporace,“ připustil. „I když překvapivé množství lidí se zdá být zatraceně jistých tím, že to bude illyrikánská flotila duchů a že se pokusí se pomstít.“ Pokusil se zasmát, ale postrádalo to přesvědčivost.

Antonyová si odfrkla. „Jistě, kdyby dokázali přijít na to, jak přežít pět let v červí díře, pak by si asi příště zasloužili i vyhrát.“

Ale v červí díře nikdo nepřežije, pomyslel si Kyle. Přes všechny ty nácviky „přežití v červí díře“, které se dělaly. Bylo to, jako když se pod člověkem prolomí led a hned zase zamrzne. Kyle se oklepal, chlupy vzadu na krku v pozoru.

„Kdyby tak byl existoval jiný způsob…,“ zamumlala Antonyová s pohledem na Kylea.

Teď bylo na Kyleovi, aby si odfrkl. „No, dokud nějaký vědátor nepřijde na to, jak cestovat mezi hvězdnými soustavami bez červích děr, tak je to podle mě dost efektivní taktika.“ Už jen přijít na to, jak udržet dokořán přirozeně se objevující červí díry, na které lidstvo narazilo, bylo pěkně těžké. Na víc zatím nedosáhli.

Antonyová potřásla hlavou. „To to neospravedlňuje.“

Ne, to ne. Ale stalo se. Je načase jít dál.

Chvíli tam oba tiše stáli a pozorovali hýření pod sebou.

„Takže,“ řekl Kyle a drbal se na zátylku. „Asi budete chtít, abych vrátil posádce peníze.“

„Ne nezbytně. Tedy pokud je to všechno jen pro zábavu.“ Pozvedla obočí. „Je to jen pro zábavu. Nebo ne, pane Rankine?“

„Ano, madam.“

„Dobrá,“ řekla Antonyová. „Hrozně by se mi nechtělo zkonfiskovat podíl poručíka Farrella.“

Kyle se zazubil, něco z napětí z něj konečně opadlo, a zvedl svou skoro prázdnou sklenku. „Vy máte nějakého favorita, madam?“

„Záleží, jaké kurzy nabízíte.“

„No,“ řekl Kyle, čelo nakrčené přemýšlením. „Illyrikánci, ti opravdoví, ne duchové, jsou na tabuli v kurzu devět ku dvěma, trošku před nimi je Společenství, čtyři ku jedné. Favoritem je rozhodně Bayern v kurzu dvě ku jedné. A nikdo doopravdy nečeká, že by se tu objevil Hanif.“

„Slušná analýza. Udělal jste na mě dojem. Zvažujete novou kariéru jako bookmaker?“

„Lepší než uklízet záchody.“

Antonyová obkroužila palcem hranu skleničky. „Když už jsme u toho,“ řekla a pohlédla na Kylea. „Tohle spoustu věcí změní.“ Pokývla směrem k displeji.

„Proč?“ zeptal se Kyle. „Konečně si snad pořídíme ten automatický mop, co mám na něj zálusk?“

„Přesně tohle nemyslím. Prostě to, v jaké situaci tu vlastně jste…“

„Plukovníku!“ ozvalo se zezdola jako na zavolanou. Komunikační důstojnice Polakovová se dívala nahoru, jednu ruku na náhlavní soupravě.

„Ano, poručíku?“

„Zpráva z kontrolního centra brány, madam. Něco prochází dovnitř.“

Celá místnost zmlkla a oči všech se přesunuly na displej nad nimi, zírali na modrou tečku brány. Kyle zadržel dech, plukovnici vedle sebe slyšel udělat totéž. Nebylo těžké si představit, jak v tuhle chvíli se stejnými pocity naděje a strachu zadržuje dech při pohledu na ten samý obraz celá Sabaea.

Vedle modré tečky blikla najednou žlutá.

Ozvalo se několik zajásání, ale dav se rychle utišil, velká otázka pořád nebyla zodpovězena.

„Přichází zpráva od lodi, širokospektrální,“ hlásila Polakovová.

„Pusťte to nahlas, poručíku.“

Přefiltrovaný hlas zahřměl místností, první půlka věty chyběla. „… Sabaejské monarchii. Vítáme vás zpět do galaktické komunity a doufáme v nastolení éry prosperity a spolupráce mezi našimi kulturami.“

„Pohni s tím,“ zamumlal Kyle.

„Opakuji: tady je fregata Neúmorná, přinášíme pozdravy Společenství nezávislých světů Sabaejské monarchii.“

Sálem zašumělo překvapení. Na Sabaeji bylo dost lidí, kteří si mysleli, že jim Společenství mělo přijít při invazi na pomoc, i když většina jich je ale nijak nevinila z toho, že se nevystavilo nebezpečí. Tak jako tak je jako hrdiny asi nikdo nepřivítá.

„Čtyři k jedné, je to tak?“ řekla Antonyová. „To není špatný, když vezmu v úvahu, že je před pěti lety Illyrijské impérium drželo v šachu.“

„Jo, ale Illyrikánci mají o jednu flotilu míň než dřív,“ vypadlo z něj ostřeji, než zamýšlel.

Antonyová se zatvářila. „Není zrovna moudré mluvit špatně o mrtvých, pane Rankine. Nikdy nevíte, kdy se vám to vrátí.“

Kyle polkl. „Ano, madam.“

„Pohov,“ řekla Antonyová a pokynula sklenicí směrem k oslavě. „Užijte si oslavu. Jezte, pijte, veselte se.“

Protože zítra… co přesně? Vstal a otočil se ke schodům.

„Kyle?“

Ohlédl se přes rameno a uviděl, jak výraz Antonyové malinko roztál. Plukovnice pokynula dolů k operačnímu středisku. „Já vím, že si připadáte, jako byste tam dolů nepatřil, ale dneska jsme všichni Sabaejci.“

S přikývnutím se Kyle omluvil a vrátil se na oslavu, která se mezitím pěkně rozběhla. Někdo – měl dojem, že zase Farrell – mu vrazil do ruky hrnek něčeho, co smrdělo jako 120% motorový olej, a než zase zmizel v davu, přiťukl si s ním.

Kyle zíral na hrnek. Jsou věci, které i přes sebelepší snahu ani alkohol neodplaví.

Zprostřed davu se najednou vynořila blonďatá hlava. Když mu došlo, že je to poručice Polakovová, která se snaží upoutat pozornost plukovnice Antonyové, Kyle pozvedl obočí. Po chvíli to vzdala, sundala si z uší sluchátka a vyrazila nahoru, schody brala po dvou.

Kyle sledoval, jak Polakovová poklepala plukovnici na rameno, něco jí řekla a Antonyová se zamračila. Plukovnice začala pohledem prohledávat dav.

Najednou se zastavil na něm. Aniž by pohled odvrátila, stiskla rty a škubnutím hlavy ho povolala k sobě na plošinu, ze které právě před chvílí sestoupil.

Ajaj.

Odložil netknutý hrnek pití na vršek konzole poblíž a neochotně vystoupal schody na plukovničino stanoviště, minul přitom Polakovovou na cestě dolů. Podívala se na něj, jako by ho viděla poprvé v životě.

Když vylezl nahoru, plukovnice ukázala na svoji kancelář. Když plukovnice zavřela dveře, rámus naráz utichl.

„Madam?“

„Pane Rankine. Je mi líto, že vás musím tak brzo vyrušit z oslav, ale došlo k velmi zajímavému vývoji.“ Sklonila se k vlastnímu soukromému displeji, který aktuálně zrcadlil displej v operačním středisku. Na něm loď Společenství, teď označená zeleně jako přátelská, zkracovala vzdálenost mezi modrou tečkou brány a větší zelenou tečkou Sabaeje. „Máte ve Společenství přátele?“

Kyle se zamračil. „Eé. Ne, madam. Nemůžu ani říct, že bych kdy vstoupil na území Společenství.“

„Podivné,“ hloubala s pohledem upřeným na tečku Antonyová. „Velice podivné.“

„Plukovníku?“

„Poté, co koruna přijala úvodní pozdravy, Neúmorná odvysílala druhou zprávu na bezpečném kanále ministerstvu obrany.“

„Zdá se, že Společenstvo někoho hledá. Někoho, o němž věří, že je na Sabaeji.“ Antonyová založila ruce na prsou. „Koruna byla víc než ráda, že mohla potvrdit jeho existenci, a Neúmorná právě teď posílá dolů vyslance, aby si s ním promluvil.“

„Ehm…“ To bylo to nejlepší, s čím dokázal takhle narychlo přijít.

Antonyová se otočila a upřela na něj zvědavý pohled. „Osoba, kterou hledají, je illyrijský pilot jménem Elijah Brody.“

Kylovi spadlo srdce až do jeho hezkých pohodlných bot.

Plukovnice naklonila hlavu na stranu. „Proč mám důvod věřit tomu, že se jedná o vás, pane Rankine?“

Sci-fiLiteraturaUkázkyTritonD. Moren
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Peter David, Robin Furthová, Temná věž: Pistolník - Cesta začíná

Wed, 04/03/2019 - 15:03

„Dívejte se. Dívejte se dobře. Muž oděný v ebenově černém běží přes bělostnou, oslepující a vysušenou poušť.“ Že vám tato slova zní povědomě? Ano, podobně přece začínala románová série Stephena Kinga Temná věž. Dnes držíme v rukou šestý díl její komiksové adaptace, nazvaný tématicky Pistolník – Cesta začíná. A jak již napovídá samotný úvod, přišel čas postupně opustit Rolandovo dospívání a vydat se spolu s ním na jeho životní pouť za Temnou věží.

Už dávno víme, jak vlastně bitva na kopci Jericho dopadla. A stejně tak víme, že onou neslavnou prohrou to vlastně všechno pro pistolníka začalo. Z prvních stránek už na nás nehledí dospívající chlapec, ale muž. Muž s tvrdým pohledem a několikadenním strništěm na tvářích, pro kterého existuje jen Temná věž a nic víc. Stejně jako v první románové knize, i zde přichází k osamělému příbytku Browna a jeho pozoruhodného krkavčího společníka. Večer, když v krbu praská oheň a oba muži skromně povečeří, začne Roland vyprávět svůj příběh… Tedy to, co se stalo po bitvě na kopci Jericho, kde jsme se s ním rozloučili na konci předchozího dílu. A všichni tušíme, že to nebude hezké povídání.

Vzpomínky na minulost jsou prokládány současným putováním unaveného pistolníka, do značné míry tedy kniha zachycuje výjevy již známé z románové série, konkrétně prvního dílu. Ovšem i těm, stejně jako v předchozích částech, dokázal Richard Isanove vdechnout nový život svojí kresbou. Na pomoc si tentokrát přizval Seana Phillipse, jehož jméno můžeme mít spojené například grafikou komiksů Batman, Hellbrazer nebo Sleeper.

Pokud se ale obáváte, že znalce románové předlohy nemá Pistolník – Cesta začíná čím překvapit, jste na omylu. Kniha nabízí hromadu detailů a scén, při kterých vám bude běhat mráz po zádech a které jsou knižní předlohou jen velmi volně inspirované, pokud vůbec, a přitom dohromady dávají perfektní smysl. Je to jako by romány Stephena Kinga poskytly pro příběh Temné věže pevné obrysy a základy, a komiksové adaptace mu dodaly barvu a oživily jej.

Roland od této chvíle už kráčí jen kupředu ke svému cíli a my máme jedinečnou možnost jeho kroky následovat. Spolu s ním potkáme jeho dávno mrtvou lásku, budeme bojovat za životy rodinky brumláků, pronásledovat proklatého muže v černém, vdechovat vůni ďáblovy trávy a kdoví… Třeba zároveň s pistolníkem na obzoru jednou zahlédneme i bájnou Temnou věž. Ale o tom snad až příště.

 

Temná věž: Pistolník – Cesta začíná

Nakladatelství: Crew
Překlad: Linda Bartošková
Ilustrace: Richard Isanov, Sean Phillips
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 136
Cena: 349 Kč
 

P. DavidR. FurthováTemná věžKomiksCrew
Categories: Vector Graphic

Pages