Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 7 hours 41 min ago

Hra o trůny, sedmé kolo boje o přežití

Tue, 10/03/2017 - 06:33

Hra o trůny letos přiletěla o něco déle, než je jejím zvykem. Udržela si však svoje kvality či nikoliv?

Po předchozí, tedy šesté řadě, už to vypadalo, že se všechno blíží ke zdárnému konci. Koneckonců Danerys zamířila zpátky na rodnou hroudu, Jon si vybojoval sever a byl prohlášen králem severu. A Cersei si nechala udělat nový účes a provedla několik dalších životních změn, z nichž tou nejdůležitější je bezesporu usednutí na Železný trůn. Zdálo se to tak naprosto jednoduché. Mladý rek se připojí k jedné z dam, které si to pak půjdou rozdat v bahenním zápase anebo prostřednictvím svých armád. Jenže tohle přesně se nestane. Do finále totiž zbývá ještě jedna sezóna a čas je tak potřeba nějak vyplnit. A tím se vlastně dostáváme k označení celé sedmé řady. Není totiž ničím jiným než výplní mezi šestou a osmou řadou a představuje jen několik pohybů po šachovnici s postavami, z nichž některé už zmizí navždycky. Samozřejmě dojde na nějaké to kočkování mezi oběma královnami – asi nejvíc je v tomhle efektivní epizoda The Spoils of War, kde dojde na střet Králokata a draka. Jinak je takhle řada ale celá o tom, že se Jon snaží obě ženy přivézt k rozumu a dokázat jim, že se zpoza Zdi blíží obrovská armáda, kterou opravdu nezajímá, čí zadek se zrovna na trůnu nachází. Za tímhle účelem proto podnikne cestu za Zeď, aby přinesl důkaz o jejich existenci (dost možná nejlepší epizoda téhle řady (Beyond the Wall).
Jenže i přes to, že je tohle vlastně jen výplň, to nemění nic na její zábavnosti. Jasně, děr v logice tu najdete asi tolik jako v ementálu, jenže nejsme na akademické půdě a nesnažíme se dobrat něčeho převratného. Sedmička těží z toho, že už dávno předběhla svoji předlohu, co se děje týče. Cítíte na ní, že se nesnaží o adaptaci stránku po stránce. Děj najednou víc frčí a má mnohem větší dynamiku. Samozřejmě nechybí ani proslulá vybíjená postav a dost se mává s osudy těch přeživších, z nichž jednu čeká naprosto velký obrat. A samozřejmě je tu Arya, kterou by asi nechtěl naštvat nikdo.
Sedmé kolo nabízí všechny aspekty, které máme na tomhle fenoménu rádi, plus něco navíc (především mega souboj s drakem, což je asi sen každého fanoušky fantasy) a dál baví. Jen se nejde zbavit dojmu, že kdysi nabízela i kvalitnější příběh. 

Game of Thrones, season 7
Počet epizod: 8
Showrunneři: D. Benniof, D. B. Weiss
Herci: Kitt Harrington, Peter Dinklage, Nicolaj-Coster Waldau, Lena Headey, Emilia Clarke
Premiéra: 16. července
 

televizní seriályseriálHBOGame of ThronesG. R. R. MartinD. BenioffD. B. Weiss
Categories: Vector Graphic

DC KK 16: Harley Quinn - Preludia a Nokurňa

Mon, 10/02/2017 - 05:32

Na Harley Quinn – Preludia a nokurňa jsem se hodně těšil. Tahle postava, vzniknuvší v kresleném seriálu, si mě okamžitě získala. V New52, který u nás vydává BB art na ni nedám dopustit, protože razí ten zvláštní styl humoru založený na kombinaci psychicky nemocného člověka, silné ženy a nevyléčitelné puberťačky v konfliktu s realitou. Zajímalo mě, jak asi vypadala před tím, než převlékla kostým a konečně opustila Jokera?

Byla velmi podobná. Abych použil příměr z fantasy RPG her, zatímco Harley z New52 je chaoticky dobrá, tahle stará je ještě chaoticky zlá.

Harley je zabouchlá do Jokera, dělá, co mu na očích vidí. Harley je moc samostatná a kazí mu jeho zábavu a vůbec už ho trochu nudí, takže i když je mu ochotná vždy přispěchat na pomoc, rozhodne se zbavit se jí. Naštěstí pro Harley a pro nás má i ona v Gothamu přátele, kteří jsou ochotni pro ni zariskovat, a tak můžeme sledovat příběh o tom, jak se z doktorky Harleen Quinzellové stal dobrovolně  poslušný pejsek Harley, a dále, jak se z Harley stává samostatná žena hledající svou cestu gothamským podsvětím.

Mnohokrát jsem zaslechl, že by Harley měla být něco jako DC verze Deadpoola, ale ono to tak vlastně ani nemůže být. Ten styl humoru je sice u obou částečně založený na násilí, ale vše ostatní je naprosto obráceně, takže cílová skupina těchto komiksů musí být logicky také jiná. Mně osobně se Harley líbí a směju se u ní asi jako u Deadpoolů – tedy vlažně a spíš tak pro sebe. Opravdu jsem ještě nečetl komiks s příběhem, u kterého bych se řezal nahlas, takže tohle je to co očekávám. V Harley Quinn – Preludia a nokurňa vidím komiks, kde jsou vtipy založeny na špatných předpokladech, je tu trocha toho slovního humoru, nějaké narážky na předchozí komiksy či zúčastněné postavy a vše se točí kolem srážek věčné puberťačky s realitou a reality s Harley, která realitu odmítá akceptovat.

A co ty „kozy“? Ono to totiž trochu zní jako holčičí komiks, co tam tedy dělá tolik prsatých a dokonale tvarovaných ženských? Na to se dá říct jen jedno. On to je ženský komiks, ale ve státech (a nejen tam) se najde spousta lidí, kteří si to koupí jen kvůli Harleyině zadku a poprsí. A krom toho kreslíři jsou prostě chlapi. Za sebe musím vyhlásit všeobecnou spokojenost co se týče smysl dávajícího příběhu i mírně ujetého humoru. A můžu dát i + za kresbu. Harley i ostatní slečny jsou nakreslené opravdu sexy a kresba komplet je příjemně mainstreamová, moderní a i ona sama se nebere úplně vážně. Vadila mi snad jen jedna věc – to, že jsem měl pocit, jako by se kreslíř nedokázal rozhodnout, zda chce dělat Harley v obličeji roztomilou nebo drsnou, a tak to pro jistotu střídá, což působí dost WTF dojmem, kde je na jednom panelu Harley roztomilá jako medvídek koala a hned o políčko dál má nepřístupný a zatvrzelý výraz Xeny, princezny bojovnice. (To je ten Kurt Russell v sukních.)

Bonusový komiks se na Harley nezaměřuje, i když i v něm se mihne. Jedná se o nechtěné vystoupení Bat Girl a Harley zde s Poison Evy hraje roli té pravé záporačky. O nějakém humoru nemůže být zatím ani řeč. Přestože se jedná o retro sešit, není vůbec špatný, je uzavřený a dává smysl. Zajímavá je také velmi jednoduchá a účelná kresba, která nám může sloužit ke srovnání nové s opravdu starou Harley.   

Celkově mě šestnácté číslo DCKK Harley Quinn – Preludia a nokurňa velice příjemně potěšilo, protože jde o dobrý komiks a zároveň dává ucelený pohled na Harley jako postavu. 

Harley Quinn – Preludia a nokurňa 

Scénář: Karl Kesel, Kelly Pucket
Kresba: Terry Dodson, Mike Porobeck

Vydavatel: DC Comics, Eaglemoss Collections
ISBN: 978-83-7718-701-2
Vazba: pevná
Formát: 178 × 266 mm
Počet stran: 208
Cena: 229 Kč   

DC KKEaglemossKomiksK. KeselK. Pucket
Categories: Vector Graphic

Soutěž: James Bond: Vargr

Sun, 10/01/2017 - 06:33

James Bond je fenomén. Hrdina, který přerostl z románů Iana Fleminga do spousty filmů (a hned s několika tvářemi), videoher, to teď dotáhl i do komiksu. Bublinovou misi nazvanou Vargr před pár dny vydalo nakladatelství Comics Centrum. Čeká vás akce, šílený vědátor a samozřejmě neohrožený agent 007. A to všechno pod taktovkou scénáristy Warrena Ellise. Pokud si chcete užít další dobrodružství britského agenta s povolením zabíjet a nechce se vám čekat a další film, můžete zkusit štěstí v naší soutěži. 

Jak se jmenuje herec, který jako první hrál Jamese Bonda? 

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 8.10.2017, do předmětu napište James Bond a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon. Těšíme se na vaše odpovědi.

 

W. EllisComics CentrumSoutěžSoutěže
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jan Hlávka, Jana Vybíralová - Mráz a hry

Fri, 09/29/2017 - 00:00

Jan Hlávka s Janou Vybíralovou patří na naší fantastické scéně mezi poměrně dobře etablované autory. Nemají sice na kontě desítky knih, ale ty co vydali, se setkaly u fantastiického fanouškovského jádra s nadšeným ohlasem. Ať už to byly příspěvky do série Agent JFK, které se vyznačovaly svou syrovostí, propracovanými postavami a temnými světy bez jakéhokoli náznaku naděje, nebo jejich prvně přiznaná společná Dračice. Jan Hlávka napsal i množství povídek a fanfikcí Star Treku.

Když se podíváme na to, co má tato autorská dvojce za sebou, vyvstane z jejich tvorby jedno téma, prostředí a jeden typ postavy. To téma či prostředí je totalita a typ postavy je "sympatický", chladný, sadistický diktátor, případně jen "sympatický" sadista který ale ve výsledku sleduje jakési globální blaho. Prostě někdo kdo se chová naprosto příšerně a přesto nás to baví a fandíme mu. Ať už je to Silion - Magistra řádu Corath terra, Asenath z Agenta JFK, vyšetřovatelka Tal Shiaru, nebo třeba Andrej Korwarian právě z Algoru. Oni se v tom přímo vyžívají a na těch postavách je vidět, jak je psaní nejednoznačných charakterů baví. O to víc se to pak projeví v díle jako je Algor.

Cyklus Algor je jejich největší projekt. Měl by být roztažený do čtyř knih a zabírá část vesmíru, kam lidstvo uteklo ze Země a několik desítek více méně hlavních postav. Jan a Jana tu využívají všechny nápady, které už jednou nebo víckrát recyklovali. Krom samotného Andreje a Algoru je to i řád Graciánů, nebo prostředí tajných služeb jednotlivých planet. Tahle série se jmenuje Algor a je na ní hodně vidět, že právě Algor je nejoblíbenější prostředí a dějová linka autorské dvojice. To ale neznamená, že by ostatní linky příběhu byly špatné.

Linky jsou zatím poměrně striktně oddělené svými světy, které se mezi sebou nemohou víc lišit. Algor je vojenská totalita vedená císařem. Jeho slovo znamená rozdíl mezi životem a smrtí a jde o nejmocnější vojenskou sílu ve vesmíru, která své sousedy tak nějak toleruje za zásoby. Žít na Algoru není jednoduché nejen kvůli všudypřítomnému vojsku a policii, ale také z podstaty toho, že jde o zmrzlou kouli, na které jsou to nejbarevnější šedé skály. Naproti tomu Viridian je konstituční monarchie těžící z toho, že planeta sama je jedna velká zahrada a div, že se po ní neprohánějí růžoví poníci. Na druhou stranu, pokud si takový algorský císař usmyslí, že si chce vzít za ženu místní princeznu, tak si ji prostě vezme. Viridian sice disponuje jakousi výzvědnou službou, ale o nějakých obranných složkách nemůže být ani řeč. Nejmocnější, čím disponuje, jsou bulvární noviny.  A nakonec je tu Menabaran. Demokracie, kde ale kupodivu nesledujeme jen Avriana Danna, nově jmenovaného premiéra, ale hlavně Nikolu a Natalii Vanbergovy, které by byly naprosto obyčejné obyvatelky planety, nebýt toho, že má Natalie vidění minulosti i budoucnosti, a to se nelíbí nové vládě, jejíž premiér rozhodně nemá čisté svědomí .

Mráz a Hry je seznamovací díl a hlavně viridianská a menambaranská část příběhu se v něm spíš rozjíždí, než aby se událo něco opravdu světodějného. Na druhou stranu už tady se objevují náznaky, že o krk půjde prakticky všem postavám a že i když pomalu, příběh se rozjede a nezastaví. I postavy se profilují velmi pomalu, protože schéma, které mezi nimi vzniká je o mnoho složitější než to na Algoru. Algor těží z jistoty autorské dvojice a asi nejzajímavějších, respektive nejsnadněji vyprofilovaných postav. Na začátku máme chladného Andreje a vřelou Viktorii a jejich konflikt založený na jiné výchově a jiném typu myšlení a zároveň snahu obou zúčastněných plnit dobře svou roli a poznat toho druhého. Když se nad tím pozastavím, jedná se vlastně o schéma pohádky Kráska a zvíře :).

Mráz a Hry funguje jako první díl skvěle. Představí postavy i prostředí, nastíní hlavní body konfliktu, ale neprozradí toho zas tak moc, abyste se měli na co těšit. Funguje i samostatně, protože i tady se najde dostatek akce, samostatné mikropříběhy postav, které hýbou hlavním dějem. Ukáže vesmír a lidstvo takové, jaké by mohlo být a asi bude za stovky a tisíce let. Pořád nejednotné, rozhádané, politikařící a válčící. V Mraze a Hrách najdete zárodek detektivky, politického a špionážního thrilleru i romance. Pokud se vám líbí příběhy s komplexním světem a mnoha linkami typu Hra o trůny, u Algoru si určitě přijdete na své. Ostatně jako jakýkoli jiný fanoušek sci-fi, protože tohle je opravdu dobrý poctivě promyšlený příběh světové úrovně.   

RECENZE: Jan Hlávka, Jana Vybíralová - Mráz a hry

Série: Algor (1.)
Vydáno: 2013, Brokilon
Počet stran:504
Edice: Evropská Space Opera
Vazba knihy: brožovaná
Formát: 115 x 175
Cena: 328 Kč

 

RecenzeLiteraturaJ. HlávkaJ. VybíralováAlgorčeská sci-fiscifiSci-fiEvropská space opera
Categories: Vector Graphic

SERIÁL: The Defenders

Thu, 09/28/2017 - 00:00

V roce 2013 započala streamovací stanice Netflix nabízet svou vlastní seriálovou tvorbu, která se od začátku vyznačuje kvalitním zpracováním, a to nejen technickým. Když později došlo k podpisu smlouvy mezi stanicí a gigantem Marvel, všem komiksovým fanouškům proběhl nadšením mráz po zádech. Znamenalo to totiž, že superhrdinové budou krom stříbrného plátna dobývat i naše obrazovky – a to ve velkém. Objednány byly hned čtyři seriály, které ve finále měly vyústit v týmovou minisérii. Právě The Defenders jsme se v srpnu dočkali.

Jednotliví hrdinové už se nám představili v samostatných seriálech, v čele s Daredevilem. Tento slepý právník zaznamenal takový úspěch, že se ještě před uvedením The Defenders dočkal i druhé série o třinácti dílech. Jessica Jones vtrhla se svou detektivní kanceláří do světa s o něco menší parádou, stále však úspěšně. Luke Cage a jeho očišťování Harlemu od zloduchů už si ale diváky příliš nezískalo – a letošní Iron Fist na tom byl jen o málo lépe. Danny Rand se sice líbil, ale valný dojem nezanechal. Osmidílná týmová minisérie byla přesto mnohými hladově vyhlížena – stálo naše čekání za to? Po opadnutí prvotního nadšení nemohu křičet objektivní „ano, 10/10“, ale ani opak rozhodně není pravdou.

Netflix dostál své pověsti. Po technické stránce je seriál takřka perfektní, včetně šílené-komiksové soubojové choreografie a netypických úhlů kamerového snímání. Od vizuálu se nic menšího než dokonalost ostatně ani nečekalo. Příjemně mě překvapilo intro, které dohromady spojuje hudební témata ze samostatných hrdinských seriálů, a je mnohem záživnější, než tomu bylo právě v předchozích případech. Celkově je v The Defenders hudba spíš podkresová záležitost, ale ve svém úkolu dotvářet atmosféru nezklamala. Co zklamalo, byla – bohužel – zápletka. Navzdory chytře napsaným dialogům a propracovaným postavám seriál pokulhává právě na dírách v příběhu. Záporáci se nedočkali pořádně vysvětleného původu, jejich plán místy spolu s tempem vyprávění nejistě přešlapoval na místě. Sigourney Weaver jako padouch číslo jedna neměla ani šanci pořádně se vyřádit, a ne vše nakonec na diváka zapůsobilo, jak mělo. A to je škoda.

Kromě hluchých míst a nedotaženého příběhu jsou totiž Defenders skvělí. Vztahová chemie šlape tak, jak má, a byť jsou některé herecké výkony o úroveň lepší než ostatní, aktérům jejich postavy věříte. I když tedy The Defenders nenaplnili všechna vysoká očekávání a nechávají za sebou trochu smíšené dojmy, rozhodně bych je doporučila – ne však všem. Pokud nejste komiksový fanda nebo jste neviděli předchozí hrdinské sólovky, začněte radši u nich. Tenhle souboj o New York si pak užijete mnohem spíš.


The Defenders
Předloha: Roy Thomas
Tvůrce: Douglas Petrie, Marco Ramirez
Hudba: John Paesano
Premiéra: 18. 8. 2017
Hrají: Charlie Cox, Krysten Ritter, Mike Colter, Finn Jones, Sigourney Weaver, Rosario Dawson, Jessica Henwick, Elodie Yung, Scott Glenn…
 

 

FilmseriálDefendersNetflixD. PetrieM. Ramirez
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Modrá Crew 3: Okko

Wed, 09/27/2017 - 03:43

Modrá Crew – čtvrtletník vyznačující se minimálně stovkou barevných stran, uzavřeností příběhů v maximálně dvou číslech a hlavně, předplatitelé si sami určují, co chtějí číst. Z nabídky alespoň třech komiksů se vítěz zařadí do edičního plánu. Tituly, které nevyhrály, postupují do dalšího hlasování, pokud již o nich nebylo třikrát hlasováno nebo nezískaly méně než 5% hlasů. Zajímavé je, že i čtenáři mohou navrhovat, jaké komiksy by rádi ve vydání uvítali.

Modrá Crew 3: Okko – Cyklus vody přivádí čtenáře do světa alternativního středověkého Japonska, kde lze narazit na krvelačné démony, duchy, bojové loutky a samozřejmě také samuraje. Hlavním hrdinou je ronin Okko doprovázený věčně sake navátým mnichem Nošinem a tajemným Noburem, vynikajícím bojovníkem s neuvěřitelnou regenerační schopností. Samotný příběh ale vypráví chlapec Tikku, který výše uvedenou trojici přemluví k záchraně své sestry. Ať nikdo není naivní, pro pouhou lásku k bližnímu ronin ani jeho souputníci nepomáhají. Samotný příběh záchrany je veden jasně, faktem ale je, že čtenáři se nedostává tolik informací o samotné říši Pajan, což je trochu škoda, ale třeba je tento nedostatek vynahrazen v dalších cyklech série.

Komiks obsahuje vše, co čtenář od fantasy komiksu odehrávajícím se v Japonsku očekává. Kromě zajímavých postav, přehledného děje a vynikající kresby, zaujmou skvěle rozkreslené souboje, při nichž se katany jen míhají. Pro čtenáře je skvělou zprávou, že Okko – Cyklus vody není ze svého světa jedinou knihou, francouzský kreslíř a animátor Hub (vlastním jménem Humbert Chabuel) svůj obdiv a lásku k Japonsku a samurajům přetvořil ještě v Cyklu země, Cyklu vzduchu a Cyklu ohně. Tudíž existuje naděje, že další cykly se dostanou někdy v budoucnu do nabídky pro hlasování čtenářů. Modrá Crew má jasný úmysl vydávat uzavřená alba, nikoli pouhé ochutnávky, a to dává solidní šanci uspět dlouhodobě na trhu a třeba i časem zrychlit vydávání než jednou za tři měsíce. Skvělý nápad a za sérii Okko velký palec nahoru.

Modrá Crew 3: Okko – Cyklus vody
Chabuel, Humbert alias Hub
Nakladatelství: CREW
Rok vydání: 2017
Počet stran: 104
Rozměr: 260 x 191 mm
Provedení: Brožovaná
Cena: 249,- Kč

KomiksModrá CrewCrewChabuelHumbert
Categories: Vector Graphic

Pozvánka na čtrnáctý ročník Eroticonu

Tue, 09/26/2017 - 06:33

Zveme vás na exkluzivní akci. Na programu bude, jak asi tušíte, erotika ve scifi a fantasy. Již počtrnácté nabízíme neotřelou zábavu nejen všem příznivcům f/sf, ale i dalším nadšencům a zvědavcům. S námi se rozhodně nebudete nudit. Letos se můžete těšit nejen na známé autory a oblíbené přednášející, ale i na zajímavé hosty, inspirativní workshopy a tanec, a poprvé také na galavečer plný překvapení, během nějž vystoupí přední česká riggerka Edna. V závěru zazní koncert čtyřnásobnou ženskou energií nabité skupiny Euphorica.  

Vše zahájí vernisáž obrazů Zdeňka Svobody, který je autorem kresby plakátu tohoto ročníku. Celou akcí vás bude provázet náš moderátor Master Peyrac. Těšit se můžete na úžasnou neopakovatelnou atmosféru, dvě samostatné linie přednášek a workshopů a poutavý doprovodný program, v němž nebudou chybět šermířská vystoupení, gastroworkshop nebo možnost nechat se pomalovat na obličeji či jinde po těle a vyfotit se akreditovaným fotografem. Součástí akce bude losování výherců tomboly o hodnotné ceny, které poskytli naši sponzoři.

KDY: sobota 30. září 2017 od 10:00 – 22:00.

KDE: Atraktivní prostory klubu Kotelna, který najdete na adrese: Sluzeb 3a, 100 00 Praha 10 – Strasnice Nejlépe se k nám dostanete ze stanice metra (A) Depo Hostivař. Pokud pojedete autem, cesta je popsána zde: http://www.klubkotelna.cz/kontakt.php.

Klub disponuje hlavním sálem, samozřejmostí je šatna a venkovní posezení nejen pro kuřáky. Během akce bude k dostání také vynikající domácí kuchyně!

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK ZA SNÍŽENOU CENU:
http://eroticon.us/uvodni-stranka/predprodej-vstupenek/

Počet lístků v předprodeji je omezen, k dostání budou také bez registrace za plnou cenu na místě konání. Podrobný rozpis akce je k dispozici na webových stránkách Eroticonu, které jsou průběžně aktualizovány:  http://eroticon.us/

Pokud si nechcete nechat ujít žádnou z novinek, sledujte FB stránky naší události: 
https://www.facebook.com/events/643627665825593/?acontext=%7B%22ref%22%3...

Eroticon je přístupný od osmnácti let, děti ale i domácí mazlíčky proto nechte doma. Vzhledem k zaměření akce bude po celou dobu návštěvníkům zakázáno fotografování, vše bude ale dokumentováno akreditovanými fotografy.  

Těšíme se na vás!

 

EroticonPozvánkaAkce
Categories: Vector Graphic

Soutěž: Leigh Bardugo, Šest vran

Mon, 09/25/2017 - 06:33

Nakladatele to zase rozjíždí se vší parádou, z čehož máme radost. A vy ji můžete mít taky, protože jdeme soutěžit o novou knihu z nakladatelství Fragment. Tentokrát nás čeká fantasy Šest vran od Leigh Bardugo. Té už v češtině jedna knížka vyšla a tak se ptáme:

Jak se jmenuje první kniha, které u nás této autorce vyšla?
 

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 1.10.2017, do předmětu napište Šest vrana a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi.

SoutěžeSoutěžL. BardugoAlbatrosFragment
Categories: Vector Graphic

FILM: Kingsman: Zlatý kruh

Sun, 09/24/2017 - 22:00

Kingsman: Tajná služba byl povedený akční bondovský film bez Bonda se spoustou hlášek a hraček. Eggsy, mladík z chudinské čtvrti, se v něm stal tajným agentem, přišel o parťáka, a jak už to tak bývá, zachráníl svět. Jo a ojel do zadku  princeznu. Proč ten souhrn předchozího dílu? Na rozdíl od bondovek, totiž Kingsman pokračuje tam, kde předchozí díl  skončil.

Eggsy přes den randí s princeznou a život jde dál. Dokud si někdo neusmyslí, že mu Kingsman překáží a nerozhodne se agenturu zničit, což ihned velmi efektivně provede. Eggsy a Merlin musí sami a bez prostředků čelit dalším výzvám - musí se pomstít, dát do kupy Harryho Harta, který očividně přežil střelu do hlavy, a taky zastavit psychopatku Poppy, jíž vadí, že ji jako narkomafiánku, která krmí mechanické psy svými podřízenými, nemá nikdo rád. Vymyslí tedy plán, jak svůj business legalizovat. Každý má holt svoje.

Předně se nebojte, že byste přišli o špiónské hračky. Protože Kingsman je mrtev, ale očividně je tu takových agentur víc, protože se Eggsymu a Merlinovi dostane pomoci od agentury Statesman, která je pro změnu krytá jako palírna whiskey. Zajímalo by mě, jestli všechny velké a bohaté  korporace  vlastní nějakou špionážní agenturu chránící svět. Co myslíte, existuje agentura Microsoft, Apple, Durex nebo Agrofert? Je pod čapím hnízdem kryt plný stíhaček a agentů? Lepší snad nevědět. Každopádně po pěti minutách beznaděje jsou zase v plné zbroji a mohou se pustit do akce.

Kingsman, to je hlavně akce. Opět se dočkáme střelby z vlastní perspektivy a akrobacie, že by se olympionik vymkl z kloubů. Eggsy a Harry se činí, mrtvoly se vrší jedna za druhou a akce je přesto pořád nápaditá a zábavná. Na rozdíl od Bonda, byl a je další složkou Kigsmanů humor. Kingsman: Zlatý kruh se bere ještě méně vážně, než první díl. Dokonce je někdy až na hraně (ne)chtěné parodie na sebe sama. Dělá si regulérně srandu z prvního dílu, dočkáme se do třetice barové scény “Způsoby dělají muže”, ale opět trochu jinak a opět perfektně. Situační humor se mísí se slovním, dočkáme se očividných odkazů na další scény prvního filmu, při kterých kino vyprsklo smíchy a na řadu přijde i čistý pubertální fekální a sexistický humor. Pořád jsem čekal, kdy už to přestane být vtipné, kdy už se to omrzí ale ne, pořád je to super. A když pak mezi tou komedií najednou probleskne nějaká vážná nebo krutá scéna … brrr. Má to násobící efekt. I na dojemné scény nakonec dojde.

 

Další kladná stránka filmu jsou postavy. Jsou skvělé. Krom starých známých  tu máme grupu agentů Statesmen, kteří se chovají jako správní texasští burani a žvejkají přízvuk, takže jim občas skoro není rozumět. Kingsman je vůbec skvělý v originále, protože nějaký přízvuk v něm má prakticky každý :) Ale to jsem odbočil. Agenti zlatého kruhu jsou tak trochu spotřební materiál, ale záporačka Poppy (Juliane Moore) je hodně zvrhlá osoba a zdatně jí sekunduje i americký prezident. Jakmile se jeden nebo druhý objeví na scéně, jdou žerty stranou. No a pak je tu Elton John, který je kapitola sama pro sebe. Má pár scén, ale rozhodně tam není jen pro jméno na plakátu. Dále tu máme řadu dalších křoví, jako jsou Eggsiho kamarádi, princezna co to ráda zezadu a její rodiče. Jo a ten s tou umělou rukou. Je to sice prakticky hlavní postava, ale charisma má stejně jako v jedničce - žádné. Proto se taky nestal Kingsmanem.  

Co trochu pokulhává za prvním dílem je příběh. Když se zamyslíte nad motivy jednotlivých postav, nad těmi Poppyinými plány, nad Statesmanem… Ve všem je minimálně stejně logických děr, jako v kapotě Eggsyho auta po střelách v úvodní honičce. (Která je super, ale pro změnu si vzaly dovolenou fyzikální zákony.)

Kingsman: Zlatý kruh je důstojným nástupcem jedničky a je skoro stejně dobrý. Rozhodně těží z postav, akce a humoru. Jen tvůrci trochu hřeší na to, že si přes ně nevšimnete, na jak vratkých nohách příběh filmu stojí. Na konci filmu se sice nedočkáte podtitulkové scény, ale ujištění, že jde jen u konec začátku z úst Colina Firtha jasně naznačuje že trojka už se někde stoprocentně píše.

Kingsman: Zlatý kruh (Kingsman: Golden Circle)

Režisér: Matthew Vaughn
Produkční společnost: Marv Films
Hudba: Henry Jackman, Matthew Margeson
Scénář: Matthew Vaughn, Jane Goldmanová
Trvání:141 min

 

FilmKingsmanKingsman: Zlatý kruh
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Harley Quinn 3: Láska na první ránu

Sat, 09/23/2017 - 15:32

 

Harley Quinn z padesát dvojky je potřetí zpět, respektive vrátí se k nám na jaře 2018 a i tentokrát to bude jízda. Konkrétně halucinogenní a podivná jízda. Něco jako návštěva muzea moderního umění s jointem. A nebo ne?

Halucinace se nám dostanou už v prvním příběhu Škrábni a přivoň. Začíná nadějně. Harley je zase  v Arkhamu a s poměrně vážnou tváří vypráví, jak se tam vlastně dostala a kdo jsou ti dva blonďatí lidé, kteří na ni koukají do polštářové cimry mřížovaným okýnkem. Jediná jasná věc je, že si ten pobyt zaslouží, protože nechat se do Arkhamu vystřelit katapultem přes celý Gotham může jen blázen. Trochu tu taškařici kazí fakt, že celá ta věc s katapultem je v příběhu jen na efekt, jen z důvodu, že ho má Harley na střeše. Do Arkhamu Halrley míří proto, že je v něm zavřená Poison Ivy, což je Harleyna nej, nej kámoška, a kterou zde z nějakého podivného důvodu vězní. Harley se tedy nechá zavřít, uteče a nakonec prožije spolu s “doktory” i Ivy několik halucinačních snů, které asi mají být vtipné Bohužel na každý z nich dostane Harley cca dvě až 4 strany a to je sakra málo, aby vznikla nějaká ta pointa. Tedy alespoň v případě tohohle příběhu určitě. 

Pozitvní je na halucinacích to, že si odpočineme od kresby Johna Timmse, jehož Harley je tu opravdu nehezká a nesympatická a pokocháte se třeba čtyřstránkou Stjepana Sejice, který má na svědomí třeba komiks Sunstone a očividně má obsesivně rád červenou barvu, či Kelleyho Jonese jenž si tu střihne temnou Harley, bohužel jen na dvou stranách. 


Následují tři krátké příběhy - vánoční Zlá hračka a Vymajzni mi z ucha, nebuď neposlucha!, a “novoroční” Zabíjení času.  V příběhu Zlá hračka se Harley snaží zbavit šťěňátek a koťátek, která sice chtěla, ale oni se jí v bytě dost neuspokojivě množí. Rozhodne se tedy převléhnout za Santovu pomocnici a vnutit je lidem, kde to jen půjde. Jenže při umisťování jednoho ze šťěňátek se vloupe do domu, opije se punčem a usne. Díky tomu se stane ráno nečekaným dárkem holčičky Cindy. Nezbývá jí než to nějak uhrát tak, aby byla spokojená jak Cindy, tak rodiče i samotná Harley.   

Vymajzni mi z ucha, nebuď neposlucha! vyniká hlavně kresbou. Brandt Petters tu rozkresluje dětsky roztomilou Harley s obrovskýma očima v příběhu plném barev a vánočního kýče. Harley v něm vleze do ucha jakýsi vánoční hmyzák, začně zpívat vánoční melodii a není k zastavení. Harley se tedy musí progrimasovat, proplazit a proskákat k nějakému řešení. Nic víc, nic míň.

Zabíjení času postaví Harley do prekérní situace - najde si šedý vlas! Rozhodne se proto vyhledat dědulu jménem Father Time a donutit ho, aby čas vrátil. Kresby se v tomto případě zhostil Darwyn Cooke a i když je jednodušší, je funkční a k příběhu krásně sedne.

Po vánočních speciálech už následují opět delší příběhy posouvající dopředu Harleyin život v Gothamu. Celá se z tebe (neto)pýřím! řeší vztah Harley a Batmana, potažmo Bruce Wayna. Harley si usmyslí, že dostane Bruce Wayna na rande, a aby to vzala jedním vrzem - proč při tom nakonec neudělat ještě nějaký ten dobrý skutek.  Just batty over you je dobrý příběh s několika vtipnými momenty. Neřezal jsem se u něj, ale dál profiluje novou Harley a řeší vztahy některých postav. Také se v něm vrací hlavní kreslíř John Timms, který ve speciálech dostal pohov a už to není zdaleka tak špatné.

Obyčejný den je příběh o jednom dni. Vypadá to že si toho Harley bere moc. Práce, nový přítel, souboje na kolečkových bruslích, boj se zločinem. Dá se to vůbec stihnout? A opravdu musím číst komiks o tom jak někdo nestíhá… 

No, abych byl upřímný jde spíš o výplň, ve které si Harley uvědomí něco co už poměrně dlouho tuší. To, že by se svým životem měla něco dělat a přesně to pak udělá v následujících sešitech Dementální přetížení a Buď opatrný na svá přání... Poslední dva příběhy totiž naplno mění Harley v ochránkyni utlačovaných a svého druhu superhrdinku, která ovšem má stále svoje neortodoxní metody a mnohdy je schopná pomoc trošičku přehnat. A protože je na to sama, rozhodne si založit vlastní varinatu hrdinů k pronajmutí - Gang of Harleys. Každopádně konec této knihy pokládá základ nejen pro další směřování série, ale i bokem vydané sešity Gang of Harleys.    

Tuhle trojku kreslí Chad Hardin, který je z Harleyiných kreslířů z  New 52 asi můj nejoblíbenější. Jeho Harley má bůh ví proč opilecky červený nos, ale jinak se konečně tváří lidsky a žensky. 

Třetí Harley Quinn je hodně roztříštěná a obsahuje množství příběhů, které se prolínají se sny a halucinacemi, což umožňuje hostovat spoustě kreslířů. I přes tu roztříštěnost a bonusy se tu dost posune celkový nosný příběh a Harley se hezky vyprofiluje. Po nějakém panu J. už není ani památky. I když vlastně jednou se mihne. Tohle je samostatně přemýšlející, šílená akční a občas i vtipná Harley, a i když se mi pocitově zdála první polovina o něco slabší než předchozí knihy, jako celek si drží pořád slušnou úroveň a obsahuje i některé docela originální nápady.  Musím také vyzvednout spoustu obálek a pinupky Billiho Tucciho, které od sebe dělí jednotlivé příběhy. 

Anotace: HARLEY QUINN 3: LÁSKA NA PRVNÍ RÁNU

NAJMEME DVANÁCT HARLEY NA PLNÝ ÚVAZEK!

Harley Quinn si toho nabrala vážně trochu moc. Pracuje jako psychiatrička, stará se o činžák plný chudých nájemníků a divokých domácích mazlíčků, zápasí ve Skate Clubu, snaží se zahájit nový milostný románek… a k tomu ještě plnit své předsevzetí a měnit svět k lepšímu. Nestíhá – a tak nastal čas rozšířit tým o schopné pomocníky!
Jenže šíření Harleyiných životních hodnot cti, důvěry a neukázněnosti lze svěřit jen těm nejlepším z nejlepších. Přijímací pohovory budou ostře konkurenční… a krvavé!
A to není vše! V tomto díle se Harley také vloupá do Arkhamova ústavu, aby osvobodila svou nejlepšejší kámošku Poison Ivy, bezhlavě se zamiluje do pohledného milionáře Bruce Waynea a oslaví svátky svým naprosto jedinečným způsobem!

Oblíbené třeštidlo pokračuje ve svých velkolepě praštěných dobrodružstvích třetí knihou: LÁSKA NA PRVNÍ RÁNU. Ke stálému a po právu oslavovanému týmu scenáristů AMANDY CONNEROVÉ a JIMMYHO PALMIOTTIHO a výtvarníků CHADA HARDINA a JOHNA TIMMSE se tentokrát připojují i hostující kreslíři BEN CALDWELL, MAURICET, DARWYN COOKE, BRANDT PETERS a další. Obsahuje komiksy HARLEY QUINN #14–16, ANNUAL #1, HOLIDAY SPECIAL #1 a VALENTINE'S DAY SPECIAL #1.

Vyjde na jaře 2018

 

    Jelikož české náhledy nejsou k dispozici, máme tu pár ukázek kresby v polštině: 

Harley QuinnKomiksBatmanA. ConnerJ. PalmiottiCh. HardinJ. Timms
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Batman 7: Konec hry

Sat, 09/23/2017 - 15:28

 

Snyder a Capullo nám předkládají sedmý díl Batmanova kánonu, a stojí opravdu za to.

Vše začíná zcela nepochopitelnou snahou Justice League zavraždit Bruce Waynea. Původní obavy, že jde jenom o zbytkové účinky Scarecrowova toxinu strachu se bohužel ukážou jako mylné. Jedná se o mnohem silnější a nebezpečnější jed, jehož autorem je Joker, který se rozhodl zcela otočit svůj pohled na Batmana. Z někoho, kdo k netopýrovi cítil svázanost osudem a snažil se mu svým zvráceným způsobem pomáhat, se stal krvežíznivý nepřítel s chutí jej vystavit nejhorším nočním můrám. A tak je Batman vystaven výsměchu a nenávisti celého města, jemuž tolik obětoval. 

Scénárista Scott Snyder opět dokázal, že patří mezi špičku ve svém oboru. Na sto sedmdesáti šesti stranách se setkáte s příběhem, který mixoval většinu stylů, v jejichž duchu se Batmanovské příběhy odehrávají, a přitom se nejedná o slátaninu nesmyslného přeskakování od jednoho tématu k druhému. Přesně naopak, akční i detektivní pasáže přecházejí navzájem jedna do druhé zcela plynule a s grandiózní lehkostí. Oceňuji velice povedenou zápletku, která je založena primárně na nejistotě. Jistý jsem si nebyl prakticky ničím a odhalování nejnovějšího Jokerova kousku je o to hlubší, že se několikrát ubírá slepým směrem, čímž mu dodává na závažnosti. Příběh je silně provázaný s předchozími díly a bez jejich znalosti se prakticky nedá zcela pochopit, ale tak by to mělo být, když se jím uzavírá jedna velká kapitola. Ale opravdu se jím uzavírá?

V tuhle chvíli je nutno říci, že hlavním tahounem knihy je Joker, nikoliv parta dobráků, jako obyčejně. Joker jediný určuje, jak se příběh bude odvíjet, a stále je jeho přítomnost cítit z každého temného koutu. Joker byl, je a bude na planetě Zemi, stejně jako odvěký Soví tribunál. Je vším a ničím, smrtí i životem, tragédií i komedií. Směje se všem "smyslům života", o kterých si lidé myslí, že jsou ty jejich pravé a jediné. Za dokonalý vtip ale považuje Batmana samotného, protože dovoluje všem lidem svým sebeklamům věřit. Je to ale jenom další klaunova hra lží, nebo konečně odhalil svou pravou podstatu?

Konec hry je dokonalou tragédií, dochází v ní k mnoha zvratům, odhalením a vyznáním, příčemž zakončení je nervy drtící. Doslova. Zároveň je však hodně otevřené, takže čtenáři zůstane dost prostoru na přemýšlení. 
Osobně musím sedmý díl série Batman doporučit všemi deseti, protože se jedná o mistrovské dílo, které vás nenechá vydechnout do poslední stránky.    

Batman 7: Konec hry
Scott Snyder, Greg Capullo
Nakladatel: Crew
Překlad: Martin D. Antonín
Obálky: Capullo, Miki a Plascencia
Redakce: Boris Hokr
Rok vydání: 2017
Počet stran: 176
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 449 Kč  

KomiksBatmanS. SnyderG. CapulloJokernakladatelství CrewCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Pax - dech Smrti

Fri, 09/22/2017 - 02:29

Ony to fakt udělaly. Asa Larssonová a Ingela Korsellová pomalu překlápí dětskou sérii od sociálního dramatu k lokální vyvražďovačce. PAX je dětská série, která boří jistá tabu. V dětské literatuře se totiž normálně nechlastá, nemluví sprostě, nejsou v ní sociálně vyloučení a rozervaní hrdinové a už vůbec se v ní nevraždí. A tím nemyslím toho rozžvýkaného pejska z jednoho ze starších dílů, ale regulérní čarodějnickou vraždu, jíž jsme byli svědky v předchozím díle a jejímiž následky začíná právě Dech smrti.

Je to tak, jedna z hlavních postav je mrtvá, po Mariefredu se potuluje vrah, o kterém si všichni myslí, že neexistuje, protože Henry Nazdárek byl přeci podivín a skočit ze střechy mu mohlo přijít jako dobrý nápad. Alrik s Vigem z toho mají pro změnu výčitky a jejich už tak labilní osobnosti dostávají další a další trhliny. A do toho všeho se začne Mariefredem šířit podivná nemoc, po níž všichni kašlou krev. Nejlepší by bylo asi městečko zapálit a zdrhnout. Místo toho se ale dočkáme pátrání po viníkovi, šiřiteli nákazy a sestavování sousedských hlídek, jejichž chování nemá moc daleko k těm, které se u nás nedávno snažila postavit Dělnická strana.
A to jsem ještě zatím nezmínil to, co má být hlavní dějovou linkou, tedy hledání smrtelně nebezpečné černé čarodějnice. Co se stane, až ji najde parta lidí, která praktikuje magii formou náhodného hledání v knihách, o tom snad radši ani nepřemýšlím.

Opravdu je to ještě pořád dětská kniha?

Ano, je. Nemá cenu dětem ve věku kolem 10–12 let tajit, že svět je plný nedokonalostí. Vlastně všechny problémy, které se v Mariefredu objevují, jsou až děsivě aktuální a rodič, pokud si knihu taky přečte, může využít příkladů z PAXu k vysvětlování a výchově. Sakra, to zní fakt nudně. Ale ne, není tomu tak. PAX je i přes na mě dost nestandardní prostředí pořád příběh o partě dětí bojujících se zlem. Je trochu detektivkou, částečně městským fantasy a přitom vlastně zůstává dost reálný. Dech smrti obzvlášť. Což je ale největší slabinou tohoto dílu. To, co nemoc způsobuje, by měl odhalit prakticky každý doktor, případně první nemocniční laborka.

Série PAX si drží setrvalou kvalitu a Dech smrti patří k pomalu se rozšiřující skupině těch opravdu děsivých a beznadějných dílů. Pokud jste se pročetli až k tomuto dílu, rozhodně je důvod pokračovat, a pokud jste o PAX ještě nezavadili, vězte, že není důvod ho nezkusit.
 

PAX - Dech smrti, Asa Larssonová, Ingela Korsellová

Přeložila: Marie Voslářová
Nakladatel: Host
Ilustroval: Henrik Jonsson
Počet stran: 200
Vazba: pevná
Rozměry: 150 × 215 × 20 mm
Cena: 249 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyPaxHostA. LarssonováI. KorsellováH. JonssonSarden čte dětemTata Geek
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Alex Drescher, Lovcův odkaz

Wed, 09/20/2017 - 06:33

Drahý Alexi,

po pěti letech od vydání druhého dílu série Prolnutí jste se vrátil na scénu, abyste zamíchal figurkami na šachovnicí české akční školy a ukázal starým profláklým hráčům, že by se měli začít bát o své krále. Povedl se Vám však s románem Lovcův odkaz zahrát šach mat a úspěšně ohrozit pozici třech K nebo to sotva stačilo na remízu?

Nedá se Vám upřít jedna věc - víte, co fanoušci Vaši i tvrdé akční školy, chtějí. Jen samotná anotace Lovcova odkazu dokáže takové osobě způsobit orgastický záchvat. Evropa roztrhaná na kusy několika krizemi, občanskými i světovými válkami? Check. Absolutní rozpad starých známých struktur a vytvoření nových? Check. Předzvěst vůně střelného prachu a pachu vyhřezlých vnitřností? Check. Hrdina, který nejenže byl ve špatnou chvíli na špatném místě, ale ještě se mu dostalo do vínku dědictví, díky kterému by si každý alespoň trochu soudný člověk prostřelil kulku hlavou? Check. Elfové, čarodějnice, strigy, skřeti a všechny možné další potvory magického světa? Check. Skřeti v Ostravě vládnoucí Vítkovicím? Pane Alexi, koupil jste si mě.

V Lovcově odkazu jste nám, Alexi, dal přesně to, co jsme chtěli. Hlavního hrdinu Prokopa, který se schopností přežít vyrovná samotnému Chucku Norrisovi a krutopřísné hlášky háže se stejnou kadencí jako nabíjí kalašnikov či rozdává pěsti. Ani jste si nedovolil ochudit Prokopa (a nás) o sexy a vražednou kočičku, která hlavnímu hrdinovi zdatně sekunduje v počtu usmrcených nepřátel na stránku a parťáka, který mu kryje záda. A nesmíme zapomenout zmínit množství více či méně zajímavých postav. Některé do příběhu zasáhnou více, jiné jen prosviští v oblaku mozkomíšního toku.

Své hrdiny jste Alexi zasadil do prostředí Vám dobře známého. Nutíte se je potýkat nejen s problémy reality naší, ale i reality Prolnutí. A fanoušci se opět zaradovali neb nám v Lovcovu odkazu nevracíte jen staré známé prostředí, ale i některé postavy. Dobře si pamatujeme na Richarda Svátka a rádi jej vidíme zpět. Prolnutí je jedna věc, to jak jste vykreslil naší realitu druhá. Kdo nemiluje postapokalyptický svět, ať si hodí kamenem a Lovcův odkaz nečte. Kdo je Ostravák a patriot k tomu, bude chrochtat blahem. Nejenže samotný Prokop pochází z černého města, ale i některé čtvrti, respektive to, co z nich zbylo, hrají významnou roli v příběhu. Jestli se však Lovcův odkaz někdy dostane do rukou Světlíkovi, nemyslím si Alexi, že Vás pochválí za to, co jste udělal z díla, o nějž se velkou měrou zasloužil.

Hold vzdaný Kotletovy na závěru románu trochu obrušuje hrany drsného PR prohlášení, dle nějž se má nechvalně známý bruntálský řezník obávat těžké konkurence, a zároveň potěší fanouškovo srdce. Válku mezi našimi oblíbenými autory bychom přece nechtěli.

A jak tedy dopadla ona pomyslná šachová partie? Lovcův odkaz je akční krvelačná řezba plná drsných i kousavých hlášek, neméně drsných mužů, krásné ženy, jedné, stovek vystřelených kulek i rozpáraných břich. Lovcův odkaz je slibný začátek série, která by se, pokud ještě trochu zvednete nastavenou laťku a uberete na grafomanství (opravdu těch 400 stránek bylo nutných, místy se to trochu táhlo), mohla zařadit mezi budoucí klasiky žánru akční české školy. A těch nikdy není dost.

Alexi, na šach mat to ještě není, ale jste velice blízko k tomu, aby jste se bez zpocení vyrovnal bruntálskému řezníkovi. A proto Vám děkuji za to, že jste dal světlu světa spatřit Prokopa Koutného a celou sérii Světla v temnotách. Nejen já, ale určitě i mnozí další se těší na to, co přinese druhý díl, Zrození adepta, hlášený na konec tohoto roku

Alex Drescher, Lovcův odkaz

Série: Světla v temnotách 1
Nakladatelství: Fantom Print
Počet stran: 416
Autor obálky: Andrew Dobell
ISBN: 978-80-7398-382-6
Běžná cena: 349 Kč

LiteraturaRecenzeA. DrescherFantom Printčeská fantastikaSvětla v temnotách
Categories: Vector Graphic

To, klaun a balonky už nebudou jako dřív

Tue, 09/19/2017 - 04:18

Jen několik týdnů po Temné věži přichází do kin filmová adaptace možná nejslavnější knihy Stephena Kinga nazvaná To.

To je víc než tisíci špalková bichle a převézt ji na filmová plátna chtělo od tvůrců pořádně velkou dávku odvahy. Nebo šílenství. Samotná předloha je o to komplikovanější, že se v ní střídají dvě dějové linky – dětství a dospělost hrdinů. Jenže co funguje v knize, nemusí tak úplně fungovat na stříbrném plátně. A tak to tvůrci vyřešili jednoduše - z předlohy vyzobali tu část, která se odehrává v dětství. Divák by mohl dostat téměř idylický příběh o partě puberťáků, z nichž každý bojuje se svým vlastním specifickým strachem, společně prožívají letní prázdniny v malém americkém městečku a život jim ztrpčuje jiná parta nudu zahánějících šikanistů. Jenže to bychom nesměli být ve světě, který na papíře stvořil Stephen King. Po celém Derry totiž záhadně mizí děti a jeho ulicemi obchází klaun. Jenže příjezd cirkusu nikdo neohlásil a po dalších atrakcích ani vidu.

Na To je nutné obdivovat několik věcí. Předně zvládá umně bruslit mezi několika žánry. Není jen o hororu, ale taky o zmíněném přátelství, první lásce (a s ní spojeném letmo načrtnutém milostném trojúhelníku). A silně taky připomene detektivní příběhy o partách, které řeší nějakou záhadu. A jak už je u Kinga zvykem, ukazuje na nešvary společnosti, ať už se jedná o šikanu, rasismus nebo zneužívání dětí.  A co je hlavní – dokáže i rozesmát, především díky Finnovi Wolfhardovi. Pokud si To zaslouží za něco vysmeknout hlubokou poklonu, pak to jsou dětští herci. Ti jsou skvěle obsazeni, je vidět, že si celkově sedli. A hlavně nejsou otravní. Navíc scénář každému z nich dává dostatečné množství prostoru, aby se mohl projevit.
Film je pak překvapivě protivný, hlavně ze začátku, v tom, v čem má být nejsilnější. Tedy v hororu. Po mrazivém úvodu s lodičkou a kanálem totiž film do diváka pere jednu děsivou scénu za druhou. Ty sice fungují především ve smyslu nastínit fobie jednotlivých hrdinů, ale je jich zkrátka moc a divák se jich brzy přejí. Což jako kdyby si brzy uvědomili i tvůrci a rozhodli se schovat si zbývající strašení až do dvojitého finále. Ano, film nabízí hned dvojitý souboj s To. A věřte mi, že ta přestřelená stopáž (přes dvě hodiny je fakt hodně) za to stojí.
To není dokonalé (aby bylo, muselo by operovat na formátu seriálu, kde by se dala využít do všech detailů síla předlohy), ale rozhodně představuje adaptaci hodnou Stephena Kinga. Nyní nezbývá než si přát, aby to tvůrci u druhého dílu nezvrtali.
A málem bych zapomněl – Pennywise je naprosto uhrančivý. Ani bych se nedivil, kdyby cirkusovým klaunům teď ještě víc klesla návštěvnost.

To: Part 1
Režie: Andy Muschietti
Předloha: Stephen King
Scénář: Cary Fukunaga, Chase Palmer, Andy Muschietti,
Hrají: Jaeden Liebher, Sophia Lillis, Finn Wolfhard 
Délka: 135 minut 
V kinech od 7.9. 
Hodnocení: 70%

 

FilmS. KingA. MuschiettiHoror
Categories: Vector Graphic

Soutěž: Batman Day

Mon, 09/18/2017 - 06:50

Už dvacátého třetího bude Batman Day, velký svátek všech fanoušků Batmana. A jak jinak tenhle den oslavit, než soutěží, která u nás proběhne celý tenhle týdne. A jelikož máme Batmana u nás v redakci rádi, máme pro vás hned dva soutěžní kousky. Zahrát si můžete o Batmana: Supertíhu a Jokera. A můžou být vaši, když nám odpovíte na následující otázky 

Znáte alespoň tři scénáristy Batmanových komiksů? 

Dokázali byste vyjmenovat tři herce, kteří hráli Jokera? 

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 24.9.2017, do předmětu napište Batman a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi.

  

BB artCrewBatmanSoutěžSoutěže
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Gregg Loomis, Akta Julián

Mon, 09/18/2017 - 06:33

Je to téměř rok zpátky, co jsme vám představili románovou prvotinu Grega Loomise, nazvanou Případ Pegasus. Dnes se podíváme na zub jeho nepřímému pokračování, nazvaném Akta Julián. Znovu se setkáváme s právníkem Langem Reillym a jeho parťačkou Gurt, a ani tentokrát nebude chybět odvážná konspirační teorie náboženského charakteru.

Jaké tajemství spojuje nacistického důstojníka a římského císaře? Tuto otázku vám Akta Julián položí v okamžiku, kdy pohlédnete na přebal pevné vazby. Kniha přichází se zajímavým přesahem – kromě náboženských prvků a odvážných teorií si na své, alespoň podle krátké anotace, přijdou i milovníci druhé světové války.
Lang Reily se v tomto díle vydává zjistit pravdu o knize, na které pracoval jeho dobrý přítel a která ho stála život. Práce měla pojednávat o nacistickém důstojníkovi Otto Skorzenym a hlavní hrdina má za úkol zjistit, co spojuje tohoto záhadného člověka, který se neobjevuje snad na žádných dobových fotografiích, s přísně střeženým tajemstvím z dob římské říše, které by mohlo otřást základními kameny celé křesťanské církve.

Příběh se odehrává v rozmezí let od roku 362 až do současnosti. Historické pasáže ze starověkého Říma, plné latinských citací a tajemných náznaků, jsou prokládány částmi z období druhé světové války, okořeněné pro změnu frázemi německými a náhledy do života německých důstojníků. A jak už to tak bývá, všechny střípky spojuje jedno převeliké tajemství…

Akta Julián mají velký potenciál, který se však bohužel Loomisovi podařilo vytěžit jen zčásti. Jeho styl psaní je stále sušší a vlastně se od Případu Pegasus moc neposunul, a to bohužel ani v akčních scénách, kterým tímto hodně ubírá na dramatičnosti. Bodem k dobru budiž fakt, že hlavní hrdina už není o pár kroků napřed před čtenářem, jak tomu bylo v předchozí knize, ale že naopak zarputile klopýtá za svými nepřáteli a čtenář spolu s ním přemýšlí nad významem tajemných slov a veršů. Co by naopak knize slušelo a mohlo ji posunout o kousek výše by bylo více pasáží z minulosti a jejich prolínání a vzájemné doplňování s probíhajícím dějem.

Zápletka je zajímavá, i když by ji rozhodně neuškodilo ještě více rozvézt, a hlavní postavy už nepůsobí tak nevýrazně a ploše jako v předchozím díle. Pokud vás Případ Pegasus bavil, pak Akta Julián určitě nezklamou. Jako oddechová a nenáročná četba pro příjemné podzimní večery potěší asi každého, kdo od ní nebude mít příliš vysoká očekávání.

Akta Julián

Gregg Loomis
Nakladatel: Mystery Press
Rok vydání: 2017
Počet stran: 303
Cena: 239 Kč
 

G. LoomisMystery PressZ jiného soudkuLang Reilly
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Zbyněk K. Holub, Kostičkova dobrodružství v Kočkomoří

Sun, 09/17/2017 - 11:50

1. O tom, jak za Kostičkou přiletěl posel z Kočkomoří
Bylo slunné letní odpoledne. Kocourek Kostička si vyhříval svůj stříbrný tygrovaný kožíšek na parapetu okna a zpod přimhouřených víček pozoroval dění na zahradě. V korunách stromů zpívali ptáci, včelky poletovaly z květiny na květinu, kdesi od sousedů se ozýval štěkot pejska Betynky.
Uplynuly už víc jak dva roky od chvíle, co si Kostička a jeho kočičí kamarád Flekáč našli nový domov u hodných lidí v chaloupce u lesa. Nic jim tady nechybělo. Když v zimě venku mrzlo a za okny řádila chumelenice, schovávali se v teple u krbu. A v létě, za vlahých nocí, vysedávali na zápraží a se zatajeným dechem pozorovali hvězdy. Často přemýšleli o tom, jestli na některé z nich náhodou také nežijí nějaké kočky a nedívají se právě teď na noční oblohu.
Kostička si smutně povzdechl. Dnes tomu bylo přesně půl roku, co Flekáč zmizel. Vypařil se bez jediného mňouknutí na vysvětlenou jako pára nad hrncem. Nezanechal po sobě vůbec žádnou stopu. Byla to zkrátka záhada.
Zpočátku se Kostička na svého chlupatého kamaráda zlobil, že mu neřekl, kam má namířeno. Jak ale utíkal čas, dělal si o něho stále větší starosti. Jakpak se asi Flek má? A pročpak vlastně odešel? Byl v pořádku?
Spousta otázek a žádná odpověď.
Kocourka napadlo, že se jeho kamarádovi mohlo zastesknout po starých časech, kdy spolu putovali světem za dobrodružstvím. Možná se Flekáč obával, že by ho Kostička přemlouval, aby zůstal a nikam nechodil. V domečku u lesa bylo hezky, lidé jim dávali najíst, hráli si s nimi, občas jim učesali kožíšek – ale ne zas tak moc, že by se jim kvůli tomu jiné kočky smály.
Kostička tiše mňoukl. Flek mu moc chyběl.
„Kdópák tó tádý fňuká, rrr?“ ozval se z mladé jablůňky rostoucí nedaleko krákavý hlas. „Névíš, kdé bých tády nášél kócourrká Kóstičkú?“
„To jsem já.“ Stříbrosrstý kocourek zvedl zvědavě hlavu a zastříhal ušima.
„Nó, tédá, přřédstávóvál jsém sí tjé trróchu vjétšíhó, rrr. Áspóň jákó týgrrá úsúrrijskéhó. Nébó jako lvá z Áfrriký.“
„Tak ty jako tvrdíš, že jsem malý, jó? Vrr, ukaž se, kdo vůbec jsi? Proč se schováváš?“
Kostičkovi se zablýsklo ve žlutozelených očích, postavil se na všechny čtyři a nahrbil hřbet, takže vypadal dvakrát větší, než obvykle. Chundelatý ocásek za ním přitom bojovně kmital ze strany na stranu.
„Klídéék, tó býl jákó jénóm fórr!“
Z jablůňky na zem slétl pták. Ale že to teda byl pták – takového Kostička ještě neviděl. Jeho peří bylo sněhobílé, sem tam narůžovělé, měl mohutný zakřivený šedý zobáček a na hlavičce se ze žlutých a ohnivě zbarvených peříček ježila podivná chocholka.
„Já jsém bárrón Rrichárrd vón Búrráksón, álé přřátélé mí řříkájí Rričí,“ představil se ptačí cizinec a vysmekl před kocourkem hlubokou poklonu. „Pápóušék z rródu vón Kákádů, k váším ctjéným slúžbám, rrr.“
„Těší mě, barone Riči,“ zamňoukal Kostička a svěsil ocásek, jak se slušelo na vychovaného kocourka. „Zdá se, že přicházíš z velké dálky. Tady u nás žádní papoušci po jabloních nelétají. Copak tě přivádí do naší chaloupky u lesa?“
„Přřínáším prró tébé pósélství,“ zacvakal Riči důležitě zobákem. Ten vzápětí vsunul pod levé křídlo, vytáhl svinutý list papíru a položil ho do trávy.
„Pro mě? Poselství?“ žasl Kostička.
Seskočil z parapetu a několikrát zvědavě tlapkou šťouchl do ruličky.
„Když já ale neumím číst písmenka,“ mňoukl rozpačitě. „My kočky totiž čteme jinak než lidé. Třeba podle pachů a vůní…“
„Klídéék, nébúď hrr, rrr,“ přerušil ho papoušek. „Tén dópis jé náppsáný prró kóčkú.“
„Vážně?“ podivil se Kostička.
Rozbalil zprávu, ale ta se zase hned srolovala. Kocourek polekaně uskočil, až se mu vousky naježily.
Zkusil to znovu. Poprvé, podruhé a potřetí… Neúspěšně. List papíru se neustále stáčel do sebe, pořád dokola.
„Však já na tebe vyzraju, vrr!“
Tentokrát na to šel mazaně. Jednou tlapkou připlácl okraj dopisu a dříve, než se stačil znovu srolovat, ho na opačném konci přichytil pomocí drápků druhé packy.
„Jů!“
Zpráva byla pokryta otisky kočičích tlapek. Kostička je všechny pozorně očichal. Ucítil silný pach rybiny a také mlíčka. Otřel se nosíkem o papír, zkusil ho olíznout a zachytil příjemnou kočičí vůni. Tenhle dopis musela psát nějaká kočička.
„To poselství voní dálkou a dobrodružstvím,“ zamžoural kocourek zasněně očky. „Od kohopak vlastně je, barone Riči?“
„Ód mé pání, pirrátské prrincézny Brrúndičky,“ zaskřehotal papoušek. „Pójď sé mnóu a všéchnó sé dózvíš, rrr! Tvůj kámárrád pótřřébújé pómóc. Kóčíčí krrálóvná sí úsmyslélá, žé hó pójmé zá mánžélá. Músímé hó záchrránít dřřív, néž búdé pózdjé!“
„Kamarád? Flekáček!“ pochopil Kostička. „Copak se mu stalo? A co je zač ta Kočičí královna?“
„Kóčičí krrálóvná žíjé v Kóčkóvjéži ná óstrróvjé úprróstřřéd Kóčkómóřří,“ vysvětloval Riči. „Jé nébezpéčná, hrrájé sí sé zvířřátký jákó s lóutkámí. Kócóur Flék býl plávčíkém ná náší lódi. Kdýž sé ó králóvnjé dósléchl, chtjél jí zá káždóu cénu vídjét. Všíchní jsmé hó várróváli, ábý dó Kóčkóvjéže néchódil. Jé tótíž óčárróváná. Ále ón sí nédál řříct. Á ták sé dóstál dó málérrú!“
„To je celý Flekáč,“ povzdechl si Kostička. „Když si něco umane, nedá si to vymluvit.“
„Ták ták,“ pokýval papoušek chocholkou na hlavě a souhlasně zaklapal zobákem. „Mý hó v tóm álé nénéchámé! Čičípírrátí vždýcký přři sóbjé stójí. Všíchní zá jédnóhó á jédén zá všéchny! Flék nám ó tóbjé hódnjé výprrávvóvál. Pómůžéš nám hó záchrránít?“
„No to se ví!“ zamňoukal Kostička bez váhání. „Kamarád mě potřebuje, nenechám ho na holičkách!“
Kocourek zaběhl k sousedovic Betynce a poprosil ji, aby dohlédla na jeho domeček a páníčky – do té doby, než se vrátí. Potom se spolu se svým novým opeřeným společníkem vydal na cestu.
„Veď mě, Riči! Ukaž mi, kudy se jde do Kočkomoří.“
A tak toho odpoledne začalo pro Kostičku nové dobrodružství.

Máte rádi ty malé chlupáče, kteří se něžně stočí do klubíčka na klín a tiše předou, zatím co jim hladíte kožíšek? Asi jen nelida by je rád neměl… I kočky prožívají dobrodružství a mají své kočičí hrdiny! Třeba kocoura Kostičku. On a jeho přátelé vás provedou dalekým Kočkomořím v příběhu plném napětí…
Kostička si smutně povzdechl. Dnes tomu bylo přesně půl roku, co Flekáček zmizel. Vypařil se bez jediného mňouknutí na vysvětlenou jako pára nad hrncem. Nezanechal po sobě vůbec žádnou stopu. Byla to zkrátka záhada. Pomozte ji Kostičkovi vyřešit uvnitř této knížky!
Kniha obsahuje krásné obrázky a barevnou přílohu s ilustracemi Romana Kýbuse. Koupí těchto pohádek navíc přispějete 10 Kč na kočky v nouzi - http://kockycb.cz/

Autor: Zbyněk K. Holub
Formát: 148 x 210 mm
Vazba: vázaná
Obálka a ilustrace: Roman Kýbus
Počet stran: 108
Vydalo: Mytago, Bašta
ISBN: 978-80-87761-26-7
Rok: 2017 

UkázkaUkázkyZ. K. HolubMytago
Categories: Vector Graphic

Jedenáctý CONiáš: Knihovníci oslavují zlatý věk české fantastiky

Sat, 09/16/2017 - 09:14

Letošní CONiáš nese podtitul „V erbu lva“. Po mnoha interních hádkách a bojích jsme se na něm shodli – a teprve pozdě zjistili, jakou strašlivou chybu jsme udělali. No, jen si to zkuste říct nahlas. Je to vlastně v pořádku… pokud bychom byli spolek férových očních optiků…


Takže na co budete moct hodit v sobotu 23.9.2017 bulvu? Jedenáctý CONiáš se nese v duchu chvály české fantastiky. Žijeme ve zlatém věku, máme skvělé autory, noví skvělí autoři se zatím ještě pořád objevují, a aby si člověk užil opravdu perfektní literární jízdu, nemusí sahat po autorech zahraničních. Důkaz? Programu je tolik, že bychom dokázali udělat týdenní akci, a přitom nevyčerpat všechny lidské zdroje!
Pozvali jsme řadu skvělých lidí – a řada skvělých lidí nám účast potvrdila. Chtěli jsme je sem všechny vypsat, ale je to kolem dvacítky jmen – když budou všechny pohromadě, ztratíte se v tom množství. Když vypíchneme jen některé, poškodíme ty ostatní. Takže jsme se dohodli na kompromisu a napíšeme sem jen iniciály. A vy klidně můžete hádat, kdo je kdo, a kdo opravdu přijde: M.D.A., P.B., M.B., K.S.D., Z.H., R.H.,  J.H., H.H., M.L., V.K., A.K.K.K., J.K., L.M., J.M., P.N., J.W.P., P.R.,V.R., J.R., J.Š., V.Š.,M.Š., F.V.
Ale přednášky a přednášející nejsou to jediné, co CONiáš nabídne. Tradicí je u nás velké množství doprovodného programu. Samozřejmostí je Fantastická výměna knih, k dispozici bude plackovač i s malířem, který vytvoří placku podle vašeho přání, nezapomeneme ani na občerstvení, na deskovky, na knižní stánky… Novinkami pro letošek je muzeum počítačových her RetroHerna, takže si budete moct vyzkoušet staré pecky, nebo knihovní únikovka, v níž jeden vyvolený tým bude moct vyřešit tajemnou vraždu spisovatele Fridolína Šlapetky. Na všechny čekají skvělé dárky, třeba kniha poskytnutá nakladatelstvím Brokilon nebo časopis Pevnost. A to vše v centru Prahy. Tak šup – už jste na cestě?
Pro milovníky cosplaye tu máme soutěž – přijďte v cosplay, který se váže k nějaké české knize (nebo filmu). Jednak potěšíte českého tvůrce, jednak pro každého máme drobný dárek.
Nemůžete se dočkat? V pátek před CONiášem pořádáme komentovanou procházku po Praze s Petrem Janečkem, odborníkem na městské legendy. Nikdo jiný vám neukáže, kde si poskakoval Pérák, kdo všechno nedobrovolně skákal z Nuseláku nebo kam si na pivo sem tam skočil vodník… Více zde: https://www.mlp.cz/cz/akce/e20851-mestske-legendy-s-petrem-janeckem/
Ale dosti PR sebechvály – teď ty podstatné informace. CONiáš se odehraje v sobotu 23. 9.2017 od 10.00 do 21.00 (registrace od 9.30). Místem konání je Městská knihovna v Praze, Mariánské náměstí 1, Praha 1 (hned u zastávky metra A Staroměstská). Vstup pro čtenáře knihovny zdarma, ostatní to mají za cenu nové průkazky. Víc včetně přesného programu (abyste si mohli ověřit své hádání přednášejících), najdete na odkazu www.mlp.cz/conias anebo www.facebook.com/conias.knihovna. A když si navíc uděláte náš kvíz, budete mít šanci získat i památeční coniáší placku, ke které se jinak nedostanete http://web2.mlp.cz/form/conias2017
Těšíme se na viděnou!


 

AkcePozvánkaPozvánkyConiáš
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Alan Dean Foster, Vetřelec: Covenant

Sat, 09/16/2017 - 06:33

Vetřelec: Covenant – film, který byl očekáván s napětím, zda se zařadí na piedestál svých předchůdců, nebo způsobí rozčarování diváků jako Prometheus, se dočkal knižního zpracování, které vydalo nakladatelsetví Baronet. Autor Alan Dean Foster je u univerza taky známým jménem, již dříve se ujal přepisu prvního filmového Vetřelce. Covenant je jednohubka, která se přečte jedním dechem, dobře, spíš jedním večerem.
Čtenář prožívá osud posádky lodi Covenant, jejímž hlavním nákladem jsou kolonisté plující dálným vesmírem k planetě Origae-6. Při energetické bouři ve vesmíru dojde ale k předčasnému probuzení posádky z hibernace. Ta po vyřešení problému zjistí, že ideální planeta k osídlení z pohledu atmosféry a obyvatelnosti se nachází mnohem blíž. A jelikož se po probouzení z hyperspánku blinká, raději už nikdo nechce letět dál a rozhodnou se prozkoumat planetu bližší. O tom, že to není nejlepší rozhodnutí, netřeba pochybovat. Velký význam pro děj mají androidi, což žádným zásadním překvapením není, jakmile známe chronologické začlenění díla mezi ostatní Vetřelce.
Kniha má šanci čtenáře zaujmout, má dynamický dějový spád. Pravda, je tam trochu více postav, jež jsou na stejné významové úrovni, ale lze se v nich zorientovat. Pokud ovšem čtenář viděl prvně film, vyzná se v postavách posádky mnohem snáze. Vzhledem k počtu hrdinů a rozsahu knihy je problém se s někým více ztotožnit. Ve srovnání s filmem však možnost identifikovat se s hrdiny je díky zaznamenanému vnitřnímu prožívání, zachycení toku myšlenek přece jen větší. A i to může být jeden z důvodů, proč si knihu přečíst.
Též potěší odlišné vnímání androida posádkou na konci knihy než je ve filmu. Každou snahu okošatit filmový děj lze chápat jako přidanou hodnotu. Tu ovšem tolik nedocení čtenáři, kteří nebyli zároveň i filmovými diváky, přesto kniha čtenáře zaujme akčním dějem i hlubším zamyšlením. Můžeme být zvědavi, o čem bude Vetřelec: Covenant – Origins - oficiální prequel, jež bude možno spatřit na pultech knihkupectví v únoru 2018.   

 


Vetřelec: Covenant
Foster, Alan Dean
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 302
Rozměr: 120 x 195 mm
Provedení: Vázaná
Cena: 329,- Kč


 

AlienVetřelecBAronetLiteraturaRecenzeSci-fi
Categories: Vector Graphic

SCI-FI KLASIKA: Arthur C. Clarke, 2010 Vesmírná odysea

Fri, 09/15/2017 - 09:50

Arthutr C. Clarke měl s Vesmírnou odyseou takový úspěch, že bylo jen otázku času, kdy vzniknou další díly. Navíc, ač se to nezdá, 2001: Vesmírná odysea končila pořádným cliffhangerem. Ve vesmíru, na měsíci Japetu, stojí obrovský černý kvádr. Hrdina předchozí knihy pro lidstvo zmizel bůhví kam a vesmírná loď Discovery s nejchytřejším počítačem, který kdy lidstvo navrhlo, zůstala viset daleko od Země, aniž by poskytla jakoukoli odpověď na otázku, co se tehdy vlastně stalo.

Není divu, že se Američané chtějí na místo vypravit znovu a staví druhou loď. Jenže to nestíhají, protože jsou tu Rusové a Číňané a ti se nemažou s nějakou krásou, prostorem, designem a podobnými imperialistickými vymoženosti. Staví své účelné malé lodě a budou moci startovat dřív. A tak se jako čtenáři přidáváme tentokráte k ruské výpravě, byť s jejím hostujícím americkým členem Heywoodem Floydem. Ne že by to ve výsledku nebylo jedno. Ano, jsou tu jisté odlišnosti v přístupu ke zkoumání kosmu, ale ve skutečnosti jde jen o autorovu berličku, jak projevit svůj, dovolím si poznamenat, že dost idylický, světonázor.

Nejde ale jen o tenhle rozdíl. Dva tisíce desítka je mnohem čtivější kniha, protože Clarke už velkou část příběhu, který se line celou sérií, načrtl v předchozím díle, a tak se nemusíme pročítat „opičími“ nebo rozhodovacími pasážemi a prakticky celá kniha je o druhé výpravě, problémech a nových objevech. Dočkáme se výstupů do vesmíru, nouzových volání, technických problémů i evoluce vztahů na malé lodi na cestě vesmírem. Vzhledem k většímu množství postav se tu také objeví různé charaktery a mezilidské vztahy, čehož jsme si v 2001 moc neužili, nepočítám-li komunikaci s počítačem HALem. Clarke roztáčí fantasii na plné obrátky a ujišťuje nás, že ani blízký vesmír není tak mrtvé místo, jak by se mohlo na první pohled zdát, a tím rozhodně nemyslím jen setkání s Davidem Bowmanem. Nezapomene ale ani odpovídat na otázky, které v předchozím díle nastolil. I když mnohdy dalšími otázkami.

Hned na začátku knihy narazíme na fakt, že něco není jak má být. Japetus, záhadný měsíc Saturnu se skvrnou uprostřed, je ten tam a náhle se v knize píše jen o kvádru visícím v kosmu poblíž Jupitera. Tuto nesrovnalost má na svědomí film. Druhá kniha tak vychází spíše z něj než z první knihy, což ale není až na tuhle nepřesnost nijak poznat, protože kniha děj filmu jinak prakticky kopíruje. Proč tomu tak je, autor zmiňuje v zajímavé předmluvě, kterou doporučuji nepřeskakovat. A možná si k ní vezměte i Google. Některá zmíněná fakta si lze dohledat a například video z reálné vesmírné stanice Skylab opravdu vypadá nachlup stejně jako dříve natočený film.

2010 Vesmírná odysea je stále aktuální nesmrtelná klasika. Ač jsme jako lidstvo s výzkumem vesmíru dál, než v době kdy byla kniha napsána, uběhne ještě mnoho let, než budeme moci srovnat, v čem dalším se autor strefil. 

2010: Vesmírná odysea
A. C. Clarke
Vydal: Triton a Argo
Překlad: Zdeněk Volný
Vazba: vázaná
Počet stran: 316
Cena: 298 Kč

LiteraturaRecenzeA. C. ClarkeSci-fiTritonArgo
Categories: Vector Graphic

Pages