Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 7 hours 51 min ago

Velká vánoční soutěž 04

Mon, 11/26/2018 - 00:00

Poslední, čtvrté vánoční klání je před námi. Přpravili jsme si pro vás pořádnou adventní tečku. Bude to Terror!!! A protože v dnešní době nemusíte knihy jen číst, ale i poslouchat, máme pro vás díky vydavatelství OneHotBook Terror rovnou pěkně do ouška. Jejich převánoční, pořádně vymazlená pecka může být vaše, pokud nám napíšete:

  • Kdo je režisérem stejnojmenného seriálu, který se v letošním roce objevil na obrazovkách?

Svoje odpovědi posíllejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 2.12.2018, do předmětu napište Vánoce 04 a nezapomeňte na svoje celé jméno. Adresa tentokrát není potřeba, výherce obdrží kód k elektronické verzi.

Těšíme se na vaše odpovědi.

Vánoční soutěžSoutěžeVelká vánoční jízda
Categories: Vector Graphic

Legendy o Myší hlídce: Kniha druhá Svět odvážných myší dává opět prostor fantazii i netradičnímu zpracování

Sun, 11/25/2018 - 05:33

Pražské komiksové nakladatelství Comics Centrum vydá v listopadu druhý díl ze série Legendy o Myší hlídce, na níž se kromě tvůrce původní řady Myší hlídky, Davida Petersena, opět podílela další zvučná jména z komiksového světa.

První díl Legend představilo českým čtenářům Comics Centrum na jaře tohoto roku. Nyní vychází druhý z celkem tří svazků.

Koncept knihy se od prvního dílu nikterak nezměnil: Petersen vymyslel a nakreslil spojovací příběh, který nás opět zavede do Rudolfina hostince v Červnové ulici. Tam se již podruhé scházejí myši ze všech koutů Teritorií, aby se zúčastnily soutěže ve vyprávění příběhů.

Čtenáři a fanoušci myšího světa tak mají opět příležitost nahlédnout do života zdánlivě bezbranných tvorů v divoké přírodě mnoha různými pohledy ve formě jednotlivých komiksových povídek.

Autory jednotlivých příběhů jsou kromě tvůrce původní Myší hlídky, Davida Petersena, například Stan Sakai, Nick Tapalansky, Alex Eckman-Lawn, Ben Cladwell, Christian Slade, Rick Geary, Jemma Salumeová, C. P. Wilson III, Eric Canete a další.

Knihu si čtenáři budou moci zakoupit v předprodeji u Comics Centra od 23. 11. 2018. Kromě toho spadá vydání knihy do termínu, na kdy nakladatelství plánuje Černý pátek, tj. prodej všech titulů se slevou, a to jak na e-shopu, tak v kamenné prodejně.

„Legendy o Myší hlídce: Kniha druhá“
Autoři: David Petersen Stan Sakai, Nick Tapalansky, Alex Eckman-Lawn, Ben Cladwell, Christian Slade, Rick Geary, Jemma Salumeová, C. P. Wilson III, Eric Canete a další.
Z anglického originálu „Mouse Guard: Legends of the Guard: Volume Two“ přeložil Jan Kantůrek, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem a parciálním lakem, 144 barevných stran
U nakladatele od 23. 11. 2018 do 9. 12. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč.
Kniha vychází 23. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 9+


 

Comis CentrumComicscentrumD. PetersenKomiksMyší hlídka
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Brian James Freeman, Norman Prentiss, Děti Halloweenu

Fri, 11/23/2018 - 09:35

Halloween už je sice nějakou dobu za námi, proč si jej ale nepřipomenout? Ten čas, kdy se stírají hranice mezi světy živých a mrtvých a nadpřirozené bytosti se mezi námi prochází, jako by jim to tu patřilo. A vy máte jen neurčitý mrazivý pocit, že ta maska, kterou má na obličeji člověk stojící před vaším domem, je až děsivě reálná…

Přesně do tohoto ročního období se totiž vracíme spolu s Dětmi Halloweenu. Blíží se konec října a v bytovém komplexu Stillbrook žije na první pohled nenápadná, všední rodinka. Tatínek Harris pracuje jako údržbář a spolu se svojí manželkou Lynn vychovávají dvě děti, zamlklého Mattieho a všestranně nadanou Amber. Každý den, znovu a znovu vyřizuje otec rodiny nejrůznějšími požadavky ostatních obyvatel Stilbrooku a jeho správcové, od výměny pojistek a oprav ucpaných záchodů, až po roznos letáků a údržbu společných prostor. Práce je místy až ponižující a není proto divu, že Harris vůči ostatním nájemníkům pociťuje mírnou antipatii.
Když se komplexem roznese zpráva, že letošní Halloween bude zrušen, Harris i jeho děti se ani nepokouší skrývat své zklamání. Jakožto údržbář má ale klíče od skladovacích prostor, kde, jak moc dobře ví, je schována spousta ozdob z loňských oslav. Zmíní se o tom svému synovi, a tak se Stillbrook přece jen Halloweenu dočká. Ovšem v úplně jiné podobě, než by si jeho obyvatelé přáli…
A přitom to začíná docela nenápadně. Jedna strašidelná věc tady, druhá tam, ale přitom nic, co by se nedalo vysvětlit žertem nebo tím, že se místní děti na pokraji puberty prostě trochu vymykají kontrole. Poté však Harris nachází oběšenou mrtvolu v jednom z nepoužívaných bytů, a to už i čtenář cítí, že začíná přituhovat. Napjatá atmosféra graduje, děsivých výjevů přibývá a Halloweenská noc se nezadržitelně blíží.

Hororový román, který vzniknul spoluprací u nás prozatím neznámých spisovatelů Briana Jamese Freemana a Normana Prentisse, určitě není pro citlivé povahy. Již od samotného začátku tušíme, že nadcházející události prostě nedopadnou dobře, a to hlavně díky způsobu, jakým je kniha napsána. Deníkové záznamy střídají dopisy a zpovědi hlavních postav, většinu událostí sledujeme z pohledu první osoby. Autoři velice často využívají flashforwardu, což knihu příjemně oživuje a pomáhá udržet napínavou atmosféru. Zároveň se vyvarují detailních popisů a hrůzné scenérie, kterých jsou hlavní hrdinové svědky, spíše jen nastiňují. Dějová linie Dětí Halloweenu mírně pokulhává a namísto ztotožnění s hlavním hrdinou si spíše připadáte jako na horské dráze. Vezete se dolů do pekel duševní nepříčetnosti a tam, kde očekáváte výstup a rozuzlení, je jen brána ve tvaru obří rozšklebené halloweenské dýně a za ní tma. Ale ta jízda vlastně stála za to.

Děti Halloweenu vás nezklamou, pokud se po večerech rádi bojíte, nemáte příliš velká očekávání a nevadí vám otevřené konce. Napsané jsou velice zajímavým způsobem, a určitě se nejedná o typ hororové literatury pro mládež – naopak, atmosféru strachu této knihy nejvíce ocení právě rodiče. Rodiče, kteří čas od času neúspěšně zahánějí pochybnosti o svém manželství, kteří se neubrání myšlenkám, co asi tak vyvádějí jejich děti za zavřenými dveřmi, a co jim skutečně běhá hlavou, když si hrají. Právě tihle nejlépe pochopí, co znamená nápis na lavičce před bytovým komplexem Stillbrook - „Děti Halloweenu jsou všude a znají naše strachy.“

 

Děti Halloweenu
Autor: Brian James Freeman, Norman Prentiss
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: Carcosa
Vazba: Pevná
Počet stran: 248
Cena: 200 Kč

RecenzeLiteraturaB. J. FreemanN. PrentissCarcosa
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Fri, 11/23/2018 - 00:00

Diana Gabaldon: Cizinka
čte: Jitka Ježková

vydává: OneHotBook
celkový čas: 24 hodin 39 minut

Celosvětově populární román americké spisovatelky Diany Gabaldon, podle něhož vznikl i oblíbený seriál Outlander televize STARZ, který bude od letošního listopadu rozechvívat diváky už čtvrtou sérií, vychází jako audiokniha CIZINKA v podání Jitky Ježkové. Cizinka je ,červená knihovna‘ jak vyšitá, ale kdo si někdy rád neodpočinul u milostného příběhu a nezkusil z trudné reality uniknout do jiného prostoru a doby? Autorka navíc zvládla namíchat vábivou směs emancipované vypravěčky, drsného, leč empaticky jemného mladého muže, prostého a přitom vzdělaného – považte, i se smyslem pro humor – a romantické krajiny větrem i deštěm ošlehaného Skotska… A když přidala ještě fantastickou ingredienci cestování časem, okořenila tak svůj počin aspektem nostalgie, minulých dob, historických reálií 18. století a dobrodružné vzpoury. Výsledkem je dezert sice trochu plnotučný a značně oslazený, i tak ovšem neodbytně ponouká k tomu, aby s ním člověk zhřešil,“ uvedla Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. A doplnila: „Hlavní hrdinka supluje v historickém příběhu pohled dnešního člověka, ale na rozdíl od zhýčkaných současníků je čerstvě utužená peklem právě skončené druhé světové války a při té příležitosti příhodně vyškolená jako zdravotní sestra, což se jí na výletě do méně civilizované doby citelně hodí. K tomu má za manžela historika, který ji díky své zálibě v poučování včas vybavil některými znalostmi o tom, co se v letech, do nichž se propadla, odehrává a jak to také všechno – dost pravděpodobně – dopadne.“

Krátce po druhé světové válce se Claire, bývalá armádní zdravotní sestra, vydá se svým mužem do Skotska na druhé líbánky. Když se však při prohlídce starobylého kamenného kruhu Craigh na Dun dotkne jednoho z menhirů, propadne se časem téměř 200 let do minulosti – do roku 1743. Náhle je z ní Sassenach, cizinka neboli Angličanka ve Skotsku, kterým v době jakobitských povstání zmítá válka s Anglií. A do osudné bitvy u Cullodenu, jejíž výsledek Claire zná, zbývá už jen několik let. Ocitá se uprostřed intrik místních horalů a zemanů, kteří ji považují za britskou špionku. Díky svým léčitelským schopnostem se seznámí s charismatickým mladým Skotem Jamesem Fraserem, který jí nabídne ochranu – pokud se stane jeho manželkou.

„Když mi nabídka na načítání téhle audioknihy přišla, vyprávěla mi o ní máma, která má román i jeho pokračování ráda, a řekla mi, že podle něj vznikl úspěšný seriál. Já jsem předtím neznala ani knihu, ale přečetla jsem ji během pár dní a bylo to přesně to, co jsem tyhle prázdniny potřebovala – dobrodružství, odpočinek, láska. Bavila mě, jinak bych ji nezhltla tak rychle,“ prozrazuje Jitka Ježková, která dala hlas protagonistce audioknihy, jež celý příběh vypráví ze své perspektivy. A doplňuje: „Claire je klasická sufražetka, to je můj člověk. Když přijde na věc, dokáže zachovat chladnou hlavu – doufám, že bych v podobných situacích byla taky taková, ale nezažívám je. Líbí se mi na ní, že dokáže zůstat duchapřítomná, že má dostatečné sebevědomí. Přestože má jenom vzdělání zdravotní sestry, ale z poloviny 20. století, což v 18. století sebejistotě dost napomůže. Možná i díky tomu, že si jako ošetřovatelka prošla druhou světovou válkou, nemá pochybnosti o svých schopnostech, uvědomuje si, co umí a co zvládne – a tím pádem dokáže v tomhle ohledu jednat stejně jako muž.“ Při četbě rozsáhlého románu se interpretka navíc dozvěděla leccos o Skotsku v 18. století. „Autorka docela podrobně líčí, jak fungovaly klany a jejich život, jak to ve Skotsku tehdy chodilo, na což jsem samozřejmě narazila i dříve, ale tady je to v popisu běžného života, navíc viděné pohledem současnějšího člověka. Je zajímavé, na čem byla skotská společnost v době jakobitského odboje postavená, jak byla rozdělená,“ líčí narátorka, která si užila svoje i se skotským místopisem, jmény či dalšími specifickými výrazy. „Musela jsem se pořád zastavovat a znovu si připomínat správnou výslovnost – jsou to slova, která jsem slyšela poprvé v životě, takže jsem si je nebyla schopná zapamatovat. Na názvy různých jezer, na všechny ty ,brochy‘, jsem se musela třeba dvacetkrát kouknout, než jsem si je zafixovala. Ale patří to k tomu, což respektuji, a snažila jsem se vyslovovat co nejlépe,“ popisuje herečka.

Velké dobrodružné vyprávění provází původní a výrazně epická hudba, jejíž ústřední rozkročená melodie se žene přes kopce a údolí na bezeslovném ženském vokále, cválá na akordech zvonivé akustické kytary a v harmonii vše prodýchávají nezbytné skotské dudy. V rytmicky výrazných a úderných předělech se hojně uplatnil vojenský buben, naopak jemné melancholické party v crescendu rozezvučí struny mandolíny.

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 399 Kč i jako 2CD mp3 za 429 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Poutavý a dojemný příběh láká do skotské krajiny, její historie a tradic prostřednictvím uvěřitelných postav a především nebojácné, sympatické hrdinky…“ – Publishers Weekly

Diana Gabaldon (* 1952)
Americká autorka vyrostla v Arizoně a získala bakalářský titul v oboru zoologie na Northernské arizonské univerzitě. O dva roky později obdržela magisterský titul v oboru mořské biologie na kalifornské univerzitě v San Diegu a v roce 1978 si udělala doktorát v oboru behaviorální ekologie. Než se začala na plný úvazek věnovat psaní, 12 let vyučovala environmentalistiku na Arizonské státní univerzitě. Román Cizinka (Outlander, 1991) původně psala jen pro sebe, po jeho úspěchu přibylo do série dalších 9 titulů (Vážka v jantaru, Mořeplavec, Bubny podzimu, Hořící kříž, Panicové a další čtyři, které česky teprve vyjdou, tj. Ledový dech, Paměť kostí, Vepsáno krví vlastního srdce a sbírka povídek Sedm kamenů lásky a ztráty). Aktuálně autorka pracuje na dalším dílu Go Tell the Bees That I am Gone. Na základě románů byl v roce 2014 uveden oblíbený seriál Cizinka (Outlander), který má v současné době čtyři řady. Jedna z vedlejších postav Cizinky pak inspirovala autorčinu spin-off sérii Lord John Grey, kterou prozatím tvoří pět novel a tři romány (Lord John a důvěrná záležitost, Lord John a bratrstvo čepele, Skotský vězeň) a soubor povídek (Lord John a ďáblovy ruce).

Jitka Ježková (* 1978)
Vystudovala Pražskou konzervatoř a Katedru teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na televizní obrazovce se objevila poprvé v roce 1994 v seriálu Prima sezóna, o rok později pak v sitcomu Nováci. Od té doby pravidelně účinkuje v televizních inscenacích a seriálech (Jetelín, Případy 1. oddělení, Rapl, Obchoďák, Doktoři z Počátků, Expozitura) a filmech (Početí mého mladšího bratra, Báječná léta pod psa, Intimity, Ostravak Ostravski). Hostovala v Činoherním klubu, v Divadle Palace a v Divadle v Řeznické, aktuálně je k vidění v Divadle Na Maninách. Už od 14 let se úspěšně věnuje dabingu. V roce 2004 dostala Cenu Františka Filipovského za ženský herecký výkon v dabingu za film Teorie létání. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Do vody (2017), TO (2017), Tvář vody (2018).

 

OneHotBookAudioknikaAudioknihyD. GabaldonJ. Ježková
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Ghost in the shell 1,5

Thu, 11/22/2018 - 00:00

Ghost in the shell nejde upřít jedno - retro nádech osmdesátkové budoucnosti (což je s podivem, protože v době prvního vydání už byl kyberpunk těžce oldschool). A na rozdíl od hodně chaotické dvojky ho tady dostanete formou zábavnou a snadno přístupnou. Tedy ocamcaď-pocamcaď.

Sekce 9 je zpět, dalo by se říct konečně, protože dříve vydaná dvojka se točila kolem kyberprostoru a s jedničkou neměla společného prakticky vůbec nic. To díl s číslem 1,5 je o hodně konzervativnější. Opět dostáváme do hledáčku sekci 9, tentokrát bohužel bez Motoko, a budeme sledovat poctivou kriminalistickou práci. A že je na co koukat. Sice jsme zase v reálném světě a o kyberprostor naštěstí nezavadíme, ale témata jednotlivých pátrání jsou poměrně různorodá i bizarní. Už první případ, kdy mají v Sekci 9 rozhodnout, jestli je sledovaný subjekt naživu, nebo jde o mrtvolu, se kterou chodí nanoroboti, nás přinutí k zamyšlení. Ale připleteme se i k obyčejnějším věcem, jako je mezinárodní spiknutí nebo prodej zbraní. A abych nekecal, Motoko se taky na chvíli objeví, i když ne jako členka devítky. 

Shirow Masamune je na autora mangy strašlivě ukecaný. Ghost se přímo hemží poznámkami pod čarou a i v díle 1,5 to není jinak. Ovšem na rozdíl od jedničky a dvojky, tady mám pocit že si těmi komentáři ještě víc pomáhá tam, kde nechce nebo nemůže informaci nějak narvat do samotné mangy. Vesměs jde o informace, které mají docela význam a je dobré je nepřeskakovat, protože vám řeknou proč a jak se co vyšetřuje, jak se stalo to, co se stalo mezi touto a následnující stránkou, tedy věci, které potřebujete vědět k samotnému pochopení příběhu. A já si říkám, jestli to bylo opravdu nutné, ale to teď s odstupem času nevyřešíme a za mě jde o malé bezvýznamné mínus, protože je to prostě nouzové řešení - a teď jde o to, jestli nedostatku prostoru nebo lenosti. Spíš bych tipnul to první a to pak jde omluvit.

Kresba si prakticky celou sérií (tedy 14 let) drží svou konzistenci. Silné stránky Masamuneho stylu jsou technika, biotechnika a naopak zapadlé uličky a slumy. Co už je horší a docela trpí, je přehlednost a to prakticky v jakékoli fázi, ať už jde o akci, nebo jen o obyčejné popojíždění po městě. Chvilka nepozornosti a vlastně nevíte, kde jste a jak se tam ten či onen hrdina dostal, případně proč a kde se potkali a kdo je ten divnej chlápek, co stojí vedle něj. Dost to má společného také s poznámkami pod čarou, které jsou mnohdy použité právě k účelu nápravy ztráty orientace. Atmosféru ale kresba rozhodně má a občas se vyplatí se jen tak kochat detaily.  

Ghost in the shell 1,5 je náplast na bolístku, kterou způsobila dvojka svým úplně jiným pojetím. Rozšiřuje celý ten úžasný kyberpunkový svět o nové technologie, hračky a zločiny a jelikož jde hlavně o rozšíření jedničky, nemusíte se bát toho frustrujícího pocitu, který občas navozovala dvojka. Tedy jestli je magor autor, nebo k vám podlahou / stěnou / stropem proniká nějaký těžký halucinogen od souseda. Celkově jde o důstojné zakončení zajímavé a kvalitativně fluktující série, jíž dopomohl ke kultovnímu statusu hlavně anime film. Přesto má i ve formě papíru hodně co nabídnout.

Název: Ghost in the Shell 1,5: Human error processor

Autor: Masamune Shirow  
Nakladatel: Crew
Překlad: Anna Křivánková 
Vazba: brožovaná
Počet stran: 180
Rozměry: 14,7 × 21,5 cm
Cena: 299 Kč

KomiksGITSM. ShirowCrew
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství Epocha

Wed, 11/21/2018 - 23:47

Hitokiri – legendární ostří, které stíná hlavy démonům

Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku. Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho…

Kniha Hitokiri je k dostání na pultech knihkupectví a vychází též jako e-kniha. Čtenáři si ji ale mohou pořídit i na knižních e-shopech, s 25% slevou přímo na stránkách Nakladatelství Epocha:
http://epocha.cz/detailknihy.php?id=905

Info o knize

Titul: Hitokiri
Autor: Oskar Fuchs
Ilustrace: Žaneta Kortusová
Obálka: Lukáš Tuma
Formát: 110 x 180, měkká vazba
Vydání první, 384 stran
Cena: 299 Kč tištěná, 179 Kč e-kniha
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-142-7

https://www.facebook.com/FantastickaEpocha
http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha

O Nakladatelství Epocha
Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

EpochaLiteraturaO. FuchsFantastická Epocha
Categories: Vector Graphic

FILM: Grindelwaldovy zločiny

Tue, 11/20/2018 - 00:00

Dva roky. Přesně tolik J. K. Rowlingové a partě filmařů trvalo, než nás vzali na další trip do kouzelnického světa. Má tohle čekání opět sladkou příchuť nebo se tentokrát dostavila hořkost?

Je jakousi módou posledních několika let, že filmoví tvůrci nabízí fanouškům návrat do oblíbených světů v podobě prequelů. Zažili jsme to u Pána prstenů a X-Menů. A zažíváme to teď i u Harryho Pottera a jeho světa čar, který fascinoval a ještě stále fascinuje milióny čtenářů a diváků na celém světě. Jsou to právě X-Meni (konkrétně První třída), k nimž mají druhá Fantastická zvířata překvapivě nejblíže.

Než se ale pohneme dále, vraťme se na okamžik k prvnímu dílu.
První díl Fantastický zvířat vcházel do kina s jistými rozpaky. Mnozí z nás se těšili, další byli skeptičtí. Samozřejmě právem. Není nejnovější film z oblíbeného světa jen parazitováním na slavné značce? A má vůbec tenhle svět ještě co nabídnout? Na tyto otázky nechť si každý odpoví sám podle svého. Za sebe mohu říct, že mě tehdy film mile překvapil, dostal jsem pohádkovou podívanou, která byla jakýmsi návratem k prvním dvěma filmům/knihám, a hlavně nabídla nové prostředí (myslím si, že přestěhování do USA byl fajn tah) a především na scénu nastoupily zajímavé postavy, které jsem si rychle oblíbil. Co je ale nejdůležitější, film fungoval naprosto samostatně, byť samozřejmě občas udělal jemnou narážku na své předchůdce.

No a teď je tu film druhý, s podtitulem Grindelwaldovy zločiny, a ten do toho šlape naplno. Už není samostatnou jednotkou, ale dílem, které se snaží být součástí velkého celku. Sklíčkem v mozaice. Výše jsem řekl, že druhý díl Zvířat je takovou potterovskou První třídou. A vskutku!. První třída vypráví o vzniku přátelství mezi profesorem Xavierem a Magnetem. No a o něco podobného se snaží i tenhle film. Máme tu mladého Grindelwalda a mladého Brumbála, kteří byli kdysi nejlepšími přáteli a teď se ocitli na opačných stranách barikády. Bohužel pokud nejste políbení zejména knižními Relikviemi smrti, pak se budete dost těžko orientovat, protože Grindelwaldovy zločiny nic moc nevysvětlí a dělají jen drobné narážky, které Rowlingová nejspíš pořádně rozvede až v dalších filmech. Jsou to právě tyhle postavy, zejména pak Brumbál, který si celý film krade pro sebe. Každá scéna s ním je perfektní a jeho nástup skvělý.
Ostatní hrdinové poněkud ustupují do pozadí, což je možná trochu škoda. Cellé znovuformování původní party z prvního dílu se odehraje, protože se odehrát musí. Zápletka filmu pak působí spíš nuceně než přirozeně a ve výsledku tak drží pohromadě nejvíc na dobré slovo. Jako kdyby tentokrát Rowlingová chtěla pomrkávat na diváka prostřednictvím nejrůznějších odkazů na svoji slavnou ságu, místo aby mu nabídla dobrý příběh.

V čem je ale film silný, to jsou mikropříběhy jednotlivých postav. Autorka se jim všem pohrabe v nitru, ukáže jejich slabosti a motivace a nechává je vybrat si stranu šachovnice, za kterou budou bojovat. Jen ty strany nejsou jasně nadefinované. Během celé stopáže jsem například moc nepochopil, proč je Grindelwald za padoucha a jaká je jeho motivace. Nemluvě o Brumbálovi, který je, víc než moudrým čarodějem, mužem středního věku, jenž upíjí až do dna svůj pohár hořkosti.
A pak je tu samozřejmě konec, co vlastně není koncem, ale něčím, co vás asi nakrne. Fantastická zvířata se transformovala v seriál, jehož další díl nemáte po ruce za týden a budete na něj muset čekat další dva roky.
Druhý díl Fantastických zvířat není úplně špatnou podívanou. Jen jde na všechno moc rychle, což mu ve výsledku podráží nohy. Nemluvě o tom, že i zarytí fanoušci tohohle světa budou mít uvařený mozek, jak si budou muset všechno rychle spojovat dohromady. Zkrátka a dobře J. K. Rowligová už předvedla, že umí mnohem líp. Tak snad jí to vyjde u třetího dílu.

Hodnocení: 50%

Grindelwaldovy zločiny
Datum uvedení: 16. listopadu 2018 (USA)
Režisér: David Yates
Scénář: Joanne Rowlingová
Hudba: James Newton Howard
Producenti: Joanne Rowlingová, David Heyman, Steve Kloves, Lionel Wigram

 

FilmRecenzeJ. K. RowlingHarry PotterD. Yates
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jan Hlávka, Jana Vybíralová , Tenký led

Mon, 11/19/2018 - 15:17

Kdybych použil ustálené rčení: "Tam je postav jako na orloji", pravdu bych v případě Tenkého ledu Jana Hlávky a Jany Vybíralové postihl jen nepřesně, protože i když započítám k apoštolům i kompars, tak jich je pořád málo, ale pro ilustraci to docela stačí. Teký led je tlustá kniha. O necelých dvě stě stran tlustší než první díl a je to dáno právě tím, že se musí dát více prostrou jednotlivým aktérům příběhu. Zatímco v prvním díle jsme mohli sledovat vesměs představování a rozehrávku, Tenký led nás vrhne bez upozornění přímo do akce. Díky tomu máme možnost nahlédnout zase trochu víc pod slupku jednotlivých světů a do povah hlavních hrdinů. Svět, okolo nějž se to všechno točí, je samozřejmě stále Algor, podle kterého se cyklus jmenuje.

Algor je chladná, drsná a nehostinná krajina. Chladnější, drsnější a nehostinnější je snad už jen srdce a smysl pro humor Algorského císaře. V knize Mráz a hry totiž došlo k atentátu na císaře a císařovnu během slavnostní přehlídky, což Andrej Korwarian řeší velmi rázně, totiž popravami. On vlastně všechno řeší popravami, a člověk by si řekl, že to bude nudné a vy ho budete považovat za psychopata, ale ne, stejně jako císařovna Viktorie si ho postupem času oblíbíte, pokud se tak už v prvním díle nestalo. Hlavně u téhle postavy totiž dojde k největšímu posunu vnímání ze všech zůčastněných. Honza Hlávka a Jana Vybíralová nám tu v přímém přenosu ukazují, jak se formuje antihrdina. Vezmou krutého a chladného chlápka a udělají z něj div ne sympaťáka, který všechno to zabíjení dělá vlastně jen vinnou vnějších okolností. A že se toho na Algoru během Tenkého ledu změní opravdu hodně, o tom není třeba pochybovat.

Viridian není moc spokojený s výsledkem děje v Mrazu a hrách. Kdo by byl? Přijít o princeznu a ještě zásobovat Algor potravinami. To je pro Algor jasná win-win situace. Georg Talminis se jen těžce smiřuje s tím, že jeho sestra je teď nedobrovolnou císařovnou a člověk se pak ani nediví, že když za ním přijde Menabaranský premiér Avrian Dann s nabídkou Viktorii osvobodit, rozhodne se tuhle nabídku minimálně zvážit. Jenže Georg je král v konstituční monarchii a jako takový nemusí být a také není žádná myslivna, takže od něj můžeme těžko chtít, aby cítil, jak tu něco strašně smrdí. Jediný, kdo něco tuší, je Petrov, ředitel Viridianské tajné služby, a na toho je zrovna v příhodnou chvíli spáchán atentát. Odbržděná kára už nejde zastavit a kola osoudu přejedou každého, kdo se jim postaví do cesty. 

A tady bych mohl skoro skončit, protože linky Algor - Viridian vypráví ucelený příběh. Napínavý, strhující a do sebe zapadající příběh. Až tak, že vás to bude nutit třetí linku vynechávat. A skutečně - když jako já napodruhé přečtete nejdřív Viridian, Algor a možná jednu dvě části Menabaranu s Avrianem Danem, vlastně o nic nepřijdete. Tedy abych se vyjádřil přesně - pak samozřejmě přečtěte i tu linku sester Vanbergových, protože i ta je výborná, ale s Algorem ani Viridianem není nijak spojená. Vlastně by mohlo jít o samostatnou knihu ze stejného vesmíru. Je zajímavá hlavně tím, že vám dovysvětlí pravidla cestování vesmírem, historii exodu ze Země, historii Korwainovců, objevení našich tří obyvatelných planet i příslib něčeho dalšího, co vesmír rozvine na další úroveň. Ale pořád je to linka, která si jede úplně na svém písečku a vzhledem k tomu, že děj je striktně napřeskáčku oddělený, její vytržení a dočtení "jindy" se vysloveně nabízelo.

Stejně jako jednička je Tenký led naprosto vymazlené sci-fi plné intrik, akce a zajímavých postav. Algor bývá přirovnáván k takové naší sci-fi verzi Hry o trůny a je tomu skutečně tak. To srovnání sedí. Jen s tím rozdílem, že tady přeci jen neumírají ty úplně hlavní postavy, i když to tomu v jedničce nasvědčovalo. Autorská dvojice si svoje postavy piplá, stará se o ně a rozvíjí je tak, abychom v nich viděli víc než jen shluk písmenek - živoucí lidi. A u většiny z nich se jim to daří. Můžeme namítnout, že ústřední císařská dvojice je už svého druhu Hlávkovsko-Vybíralovský archetyp - vždyť Dračice, jejich společná prvotina, obsahuje prakticky tytéž typy postav, jen za tu bezcitnou bestii je tam žena. Ale to vem čert. Ten svět je v mnoha místech tak originální a zároveň tak povědomý, že si tam ty známé postavy, místa či děje možná projektuju jen já sám.

Žádná kniha není úplně pro všechny, ale Algor by mohl slavit úspěch tam, kde slaví nynější mainstream ve sci-fi a fantasy. Mohl by zaujmout Trekkies, fanoušky Star Wars i Hry o trůny, dokonce i fanoušky thrillerů, kteří kolem sci-fi chodí jen po špičkách, nebo jen prostě fandy dobré sci-fi, a každý si tam najde něco svého, co mu bude povědomé a co ho zaháčkuje. 

Algor patří ke špičce toho, co u nás ve sci-fi vychází a to nejen v českém srovnání. Přeložte ho a chytl by se klidně i v zahraničí. Jediné, co bych tak mohl autorské dvojici vytknout, je, že si dává záležet a píše stráááášně pomalu. Třetí díl už je sice na pultech, ale na čtyřku si ještě nějaký ten rok počkáme. A i když se mi edice jako taková vizuálně moc líbí, Algor by si po dopsání zasloužil box s pevnou vazbou. 

 

Tenký led (Algor 2)
Autor:Jan Hlávka, Jana Vybíralová  
Nakladatel: Brokilon
Vazba: brožovaná
Počet stran: 696 
Rozměry:11,5 × 17,5 cm
Cena: 398 Kč

RecenzeLiteraturaJ. HlávkaJ. VybíralováAlgorBrokilon
Categories: Vector Graphic

Velká Vánoční soutěž 03

Sun, 11/18/2018 - 05:33

V našem třetím kole Velké vánoční soutěže zůstaneme v hájemství fantasy. Tentokrát se ale přesuneme k drakům. Nakladatelství Fragment právě vydává Kroniky Deštné divočiny, což je nejen novinka od Robin Hobb, ale taky první kniha z edice Pendragon. Pokud ji chcete vyhrát, stačí odpovědět na následující otázku:

Kdo to vlastně ten Pendragon byl?
Napovíme, že má cosi společného s Artušem.

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 25.11.2018, do předmětu napiště Vánoce 3 a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

Velká vánoční jízdaSoutěžeVánoční soutěž
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Amanda Conner - Jimmy Palmiotti, Harley Quinn 1: Umřít s úsměvem

Fri, 11/16/2018 - 05:33

Každá ženská je tak trochu na zabití, když ji trápí hlad… Pro Harley Quinn to platí dvojnásob.

Praštěná anti-hrdinka teď žije na Coney Islandu se svou bizarní partičkou kamarádů a jejich rodinnou pohodu pořád něco narušuje. Nejdříve se minimálně polovina města promění v zombie kvůli nebohému mimozemšťanovi, který se úplnou náhodou dostane do masa na burgery jako jejich tajná přísada. Potom se Harley musí utkat s robotem a je přitom svědkem bezpráví na pracovišti. Nakonec se na Coney Islandu objeví gang v rytířských kostýmech, který bez milosti zabije jejího oblíbeného pošťáka, což si blondýna se dvěma culíky rozhodně nenechá líbit - proto povolá svůj gang a s jeho pomocí vytvoří falešnou punkovou kapelu, aby zlosyny dopadla.

Umřít s úsměvem je dalším komiksem ze série Znovuzrození hrdinů DC. Série slibuje ideální start pro nové čtenáře, kteří s DC hrdiny nemají příliš mnoho zkušeností. Harley Quinn je z tohoto hlediska rozhodně povedenějším počinem než restartovaná Wonder Woman.

I přesto je ale dobré se před čtením seznámit s původem postavy a její základní charakteristikou. Příběh občas odbočí do minulosti, žádný ucelený obraz ale neposkytuje, spíše nabízí nová dobrodružství v čele s Harley a jejím týmem. Restartu lze vytknout hlavně to, že vlastně nejde o restart, ale jakési pokračování komiksů ze série The New 52. Na Znovuzrození hrdinů DC totiž pracují stejní autoři a zdá se, jako by v příběhu, který už nastolili někde jinde, jen pokračovali.

Samotné příběhy a zápletky, které se v Umřít s úsměvem odehrají, jsou hodně zábavné, často přitažené za vlasy a místy dětinské. Nemají žádnou hlubší pointu, Amanda Conner a Jimmy Palmiotti zkrátka před hlavní hrdinku postaví problém a na řadu vždy přijde jeho praštěné řešení. Proto je potřeba komiks brát s nadhledem jako oddechovku a nečekat žádné prohloubení děje, které by znamenalo zásadní změny pro následující části. Humor, který se nese celým komiksem, je obvykle dost vydařený – na scéně se třeba objevuje trochu tragikomická postava jménem Red Tool, která (ne)nápadně připomíná Deadpoola.

Co se týče kresby od Johna Timmse, Chada Hardina a dalších autorů, neurazí ani nenadchne. Kreslíři detaily moc neřeší, hlavně co se týče obličejů postav a jejich celkového vzezření, ale Harley to na panelech vesměs sluší. Navíc vypadá dost podobně, jako její filmová verze ze Suicide Squad, takže komiks má potenciál přilákat nové čtenáře a fanoušky filmu. Rozmístění panelů je občas trošku nepřehledné, některé bubliny jsou malé a natlačené na sobě, což zhoršuje prožitek ze čtení.

Celkově Harley Quinn 1: Umřít s úsměvem přináší dobrou akci, příběhy jsou vtipné a svižné. Bývalá doktorka si zkrátka nenechá nic líbit a s nikým se nemazlí – pokud zrovna nejde o její partičku zvířátek nebo kamarádku Poison Ivy.

Harley Quinn 1. Umřít s úsměvem
Scénář: Amanda Conner, Jimmy Palmiotti
Kresba: John Timms, Chad Hardin a další
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Martin D. Antonín
Série: Znovuzrození hrdinů DC
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 168
Cena: 299 Kč
 

KomiksA. ConnerJ. PalmiottiHarley QuinnBB artDC ComicsZnovuzrození hrdinů DCM. D. Antonín
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA: Křest samostatného románu Haniny Veselé, Krev teče vždycky červená

Thu, 11/15/2018 - 05:33

Zveme vás na autogramiádu Haniny Veselé spojenou se křtem knihy Krev teče vždycky červená. Akce proběhne v knihkupectví Fantasya, sídlící v ulici Šafaříkova 11/370, Praha – Vinohrady ve čtvrtek 22. listopadu 2018 od 18:00. Kmotrem knihy nebude nikdo jiný než bestiální šéfredaktor sf/f magazínu Pevnost, Martin Fajkus.

FB stránky události:
https://www.facebook.com/mytago.cz/photos/gm.497550544090831/21501299250...
Víc info o knize: http://www.mytago.cz/book/krev-tece-vzdycky-cervena/
 

 

AkcePozvánkaPozvánkyH. VeseláFantasya
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu

Thu, 11/15/2018 - 05:33

Koncem léta vydaný sborník Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu obsahuje nejlépe hodnocené povídky ze soutěže Žoldnéři fantasie. 
Kniha nabízí jedenáct soutěžních povídek a jednu bonusovou od Míly Lince. Povídky jsou řazeny od vítězné, což znamená, že ty nejlepší práce by měly čtenáře připoutat k četbě hned od začátku. Každá povídka je doplněna drobným medailonkem autora s vhodnou ilustrací sympaticky oživující psaný text. Karel Doležal s povídkou To má po dědovi byl umístěn na piedestal po právu. Démoni, Praha, zajímavý hlavní hrdina – lovec démonů a kvalitní příběh, co víc si přát? Jan Hamouz přispěl nadmíru zajímavou povídkou Cvrdlikáček, ve které prim hraje stejnojmenný malý nenápadný ptáček schopný svým zobáčkem proniknout jakýmkoli známým materiálem. Ze zmíněného je jasné, že lidská tkáň nic takového nezastaví a krev bude stříkat opravdu ve velkém. Povídka Pozdravujte Rouz prolíná magii a divoký západ, zaručeně zaujme novátorské zvíře koňbloud. V Lékařském tajemství od učitele základní školy Tomáše Laubeho čtenář sleduje velmi zodpovědného lékaře Eca, který má za úkol odvézt tělo syna vládce z daleké části království a zároveň vypátrat jeho vraha. Sice je děj ne zcela překvapivý, ale přesto je s podivem, jak rychle na několika stránkách přiroste hlavní hrdina k srdci čtenáře.     
Sympatickým příspěvkem sborník obohatila Laura Pokorná. Navzdory svému mládí je již úspěšnou matadorkou v povídkových soutěžích, a proč tomu tak je, dokazuje její povídka Špatné přání.
Pomyslnou třešinkou je nesoutěžní povídka od Míly Lince Sesterská láska – hrdinská rytířská fantasy prodchnutá thrillerovými prvky. Míla Linc se ujal i doslovu věnující se historickému pohledu na zločin a jeho vyšetřování. Tato historická vsuvka je v knize zasazena, protože u dobré poloviny autorů se prolíná fantasy s prvky detektivky. Na to čtenáře ostatně připravuje i podtitul knihy. 
Sborník má již svou tradici a je vidět, že literární soutěž, z jejíž výsledků čerpá, má vysokou úroveň. Povídky jsou čtivé téměř všechny a zaujmou svojí obrovskou rozmanitostí. Ta je dána nejen množstvím autorů, ale hlavně fantastikou – studnou mnoha možností co se týče zasazování děje do nejrůznějších prostředí.   

Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu
Sborník

Nakladatel: Straky na vrbě
Počet stran: 480
Vazba: Brožovaná
Cena: 280,- Kč

J. HamouzM. LincK. DoležalL. PokornáStraky na vrběLiteraturaRecenzeŽoldnéři fantasieM. Bronec
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Kore Jamazaki, Čarodějova nevěsta 4

Wed, 11/14/2018 - 05:33

Čise stále pobývá u mistra Lindela v dračí říši, aby si vyrobila svou vlastní kouzelnou hůl. Lindel ale její návštěvu využije i k tomu, aby jí sdělil něco málo z temné minulosti Eliase. A samozřejmě to nebude nic moc pěkného...

Elias mezitím doma chřadne a všechno se mu bez jeho svěřenkyně a nevěsty v jednom zdá nudné a zbytečné. Čise ale s ničím neotálí – i po tajemství, které jí Lindel svěřil, se nemůže dočkat toho, až se opět doma uvidí s Eliasem. Proto hned po dokončení hole použije svou kouzelnou moc a doslova mu padne do náruče. Chvíli jí ale trvá, než se mu odhodlá svěřit se se svými pocity, proto se zabývá prací okolo domu. Míchá ozdravné nápoje pro obyvatele vesničky, stříhá vlnu z podivných bytostí, které sice nápadně připomínají ovce, ale umí létat a v neposlední řadě dostane dárek v podobě liščí kůže.

V pořadí čtvrté pokračování Čarodějovy nevěsty od mladé autorky Kore Jamazaki opět nepřináší žádné výrazné zvraty z hlediska vývoje příběhu, ale alespoň na úrovni vztahů se někam pomalu posouváme, což je vzhledem k extrémně pomalému tempu celé série plus. I tak je ale škoda, že autorka udržuje sérii prakticky v polomrtvém stavu.

Varování mistra Lindela mohlo konečně přinést nějaký větší přelom vzhledem k napínavému ukončení předchozího dílu, ale nestalo se tak. Autorka opět servíruje pouhý střípek talíře, ne celou hostinu, což je škoda a čtenáře to od jinak docela hezky zpracované série může postupně odlákat k něčemu akčnějšímu.

Když už se v Čarodějově nevěstě 4 dozvídáme alespoň nějaké informace, zpravidla nejsou příliš užitečné, nebo tak alespoň vypadají. Jamazaki se holt vyžívá v chození okolo horké kaše a začíná se zaměřovat spíše na romantickou rovinu příběhu. Nedělá to ale příliš násilnou formou, protože Elias už z principu věci moc nevyniká ve vyznávání citů, což je dobře. Příběh si tak zachovává i něco ze své podivnosti. U mistra Lindela se z Čise sice na chvíli stane nesympatická uplakaná holka utápějící se v sebelítosti a strachu z věcí, které jí absolutně nehrozí, zjevení draka Nevina ji ale nakonec popostrčí dopředu a této aury se rychle zbaví.

Kresba se drží své kvality. Na mangu je poměrně detailní a autorka si umí pohrát s vizuálem světa, který si vymyslela. Nejlépe z toho stále vychází postava Eliase, která na všech panelech vypadá prostě dokonale.

Pokud přistoupíte na tempo příběhu a nemáte zrovna náladu na akci, můžete si temnou romantiku Eliase a Čise docela užít i oblíbit. Jestli se ale rychle něco nestane, hrozí, že na sérii zapomenete a určitě si nepoběžíte do knihkupectví koupit další díl.

 

Čarodějova nevěsta 4
Scénář a kresba: Kore Jamazaki
Nakladatelství: Crew
Překlad: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 190
Cena: 199 Kč

KomiksMangaAnimeK. JamazakiA. KřívánkováCrew
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Hanina Veselá, Krev teče vždycky červená

Tue, 11/13/2018 - 05:33

Jagoda mě chytil v podpaží, připlácl mi ruku na oči a vlekl mě tam, odkud mne přivedl. Do podzemí. Tentokrát jsme místo schodů použili mechanický výtah. Zřejmě je to zvykem všech mágů, že mají pod domem dva sklepy – jeden na víno a druhý na mrtvoly. Můj mentor by v tom mohl jít příkladem.

„Aby sis nemyslela, že se tě bojím!“ pustil mě Jagoda.
Ve spoře osvětleném prostoru se mi pozvolna vracel zrak. Předstírala jsem, že si vytírám oči, a čile pátrala po okolí. Byl tu se mnou mág ověšený ochrannými prsteny, které z něj činily velmi nevhodný terč telepatického útoku. Kromě něj jsem zaznamenala další tři vědomí. Plápolala ve tmě každé svou vlastní intenzitou. Pokud jsem nechtěla vzbudit Jagodovu pozornost, dokázala jsem o nich zjistit jen málo.
První vědomí bylo jemné jako hedvábná niť a stejně pevné. Aspoň tak vystupoval v mých vzpomínkách jeho majitel. Dnes však jeho mysl působila podivně rozostřená. Druhé vědomí mi bylo děsivě cizí jakoby uzavřené do temnoty duše. Třetí a poslední se zdálo povědomé, ale nedokázala jsem si je k nikomu přiřadit.
„Věděl jsem to!“ zasmál se skřípavě Jagoda. „Jsi ne-po-u-či-tel-ná!“ Odslabikoval poslední slovo a při každé slabice mě praštil. Nejdřív do tváře, pak do hlavy, do zad… Ne, tak daleko se nedostal. Popadla jsem cíp jeho burnusu a škubla. Ať mě vezme Khar, jestli pod tím najdu lidskou bytost. Mým cílem bylo strhnout mu ten hadr z obličeje, jenže tak daleko jsem se nedostala ani já.
Látka mi v prstech vzplanula a teplem se začala roztékat. Vřískla jsem dost hlasitě na to, aby mě slyšeli i ti další tři a hodila hořící kus co nejdál od sebe. Zhasl, sotva dopadl na zem.
Pohlédla jsem na svoje ruce a marně na nich hledala puchýře. Jagoda zavrtěl hlavou a vydal mlaskavý zvuk. Ať už to byl člověk nebo ne, jeho oděv byl opět neporušený.
Znovu jsem zamžourala do míst, kam jsem hořící kus látky hodila. Ležela tam jen hromádka popela.
„Varoval jsem tě, miláčku!“ řekl Jagoda a udeřil mě holí do nártu. Tentokrát jsem nevykřikla. Bolest mě úplně okradla o hlas. „Stačilo, nebo chceš nášup?“ opáčil.
„Zlomil jsi mi kotník!“ Ty, sráči! doplnila jsem pro sebe. „Mám přes půlku světa skákat po jedné noze?“
„Ten problém sis způsobila sama!“ zachechtal se.
Mnula jsem si pohmožděné vazivo a snažila se nenadávat nahlas. Postižené místo už začínalo natékat, kost se však zdála v pořádku. Pekelně to bolelo. Doufala jsem, že mě vyléčí. Nakonec je to čaroděj, mohl by. Nu, doufat jsem mohla… Ohledně naší spolupráce jsem měla jasno. Nenajdu pro něj tu Zvinovu špínu, i kdyby hodlal vyvraždit celou Taru. Navíc měl v moci jen tři její obyvatele, nepočítám-li sebe. Ale můj život v daném kontextu působil bezcenný.
„Rád bych ti udělal radost. Koukej, koho tu máme!“ Jagoda pozvedl ruce a z rukávů mu vyšly proužky čpavého dýmu. Prostoupily stěnou a celou ji jako by rozpustily. Za ní se ukázaly tři zamřížované kamrlíky.
Na vlastní oči jsem se přesvědčila o tom, co už mi řekl vnitřní zrak. A protože jsem to věděla, byla jsem připravená: „Ty a ten Sigur jste si dali vážně záležet!“
„To bych řekl. Tvůj bývalý.“ Jagoda přistoupil k první z cel. Na slámou vystlaném lůžku ležel postarší štíhlý muž s prořídlými vlasy. Podle oblečení, jasně zeleného roucha, to byl mág, ale já věděla, že jeho magie tu nepomůže. Andreaš byl iluzionista. Nejlepší ve svém oboru. Ale falešné sfingy a draci nás odtud nevysekají.
Naše oči se setkaly. Zíral na mě s tupou rezignací člověka, který to dávno vzdal. Nevím, jak dlouho ho tu drželi. Ve vzduchu visela otázka, zda mě vůbec poznal.
„A tvůj současný,“ ukázal Jagoda prstem v rukavici na prostřední kamrlík.
Na holé podlaze s nohami zkříženými pod sebou seděl skřet. Zády se opíral o stěnu, hlavu měl mírně skloněnou, oči přivřené. I ve špatném světle však vynikla jeho zrůdná podoba. Kostěné výčnělky na kdysi vznešeném čele, kly vystupující z plných rtů. Z temena hlavy mu vyrůstal poslední pramen černých vlasů, o který pečoval s marnivostí, jaké jsou schopní jedině chlapi. Pravou polovinu tváře měl fialovou, na kloubech prstů mu schly čerstvé strupy, a paže se mu černaly modřinami.
Bodlo mě u srdce. Gargana ne!
„Říkal jsem ti,“ promluvil skřet chraplavým hlasem, „aby ses nepaktovala s mágy, zrzi.“
„Zpočátku nechtěla,“ šklebil se Jagoda. „Ale vysvětlili jsme jí to.“
„To ty umíš, Prďochu,“ zavrčel Gargan a otočil hlavu ke mně: „Udělej, co chce, ať odtud můžeme vypadnout. Doma stydne večeře.“
Nasucho jsem polkla. Můžou se bavit o něčem jiném než o jídle?
„Prakticky jsme domluvení,“ zubil se Jagoda. „Ale na svůj odchod si budeš muset ještě počkat, obludo. Stejně jako náš poslední host.“ Kývl bradou rýsující se pod látkou k třetí cele.
Byl tam zavřený mistr Alunar.
„Magnóliin budoucí milenec,“ křenil se mág.
„Eště, že je nás tolik, co?“ ušklíbl se Gargan. „Věř, že až si s tím slanečkem promluvím, už ji chtít nebude. Ani jako kamarádku.“
Jazykem jsem – za poslední hodinu už posté – ohmatala díru po zubu a přenesla váhu na nezchromlou nohu. Rekapitulace dnešního dne: Špatně se mi mluví, nemohu chodit a k tomu si ze mě utahuje skřetí samec. Další dva lidští samečkové jsou pod zámkem a Zvinova fanatická ex právě postává ve frontě na Lamiusův soud. Až bude Jagoda umírat, budu u toho, jako že je Lendor Lendorem, Tara Tarou a Vnitřní moře leží mezi nimi.
Alunar si vážnost situace uvědomoval. „Mistře Jagodo,“ oslovil kolegu vyčítavě, „kdybych věděl, v čem se Sigurem jedete… Proč jste mi to neřekli?“ A ke mně: „Paní Magno, tohohle člověka neznám, ale Sigurovi věřím.“ Poznámky ohledně mého skřetího přítele si odpustil. Byla jsem mu za to vděčná. Kdyby dnešním dnem neprosakovala Tekmina smrt, to celé bych nazvala fraškou. Takhle to byla jenom obludná tragikomedie takřka v arvedanském stylu. Jen to zinscenovat; můj někdejší pán Kirbeg Žlutý by takovou hru ocenil.
„Mistře Lune,“ řekla jsem, „ten tvůj Sigur je kramář, a právě tě zradil. Nepřijde sem, aby se ti omlouval. Celá záležitost ti přerostla přes hlavu. Díky tvé slepotě jsou z nás teď figurky v cizí hře.“
„Hezky řečeno,“ šklebil se Jagoda.
„Gargane, mě a lodního čaroděje sem přivlekli během noci, ale jak ses sem dostal ty?“ vyhrkla jsem.
„Sebral mě doma tuhle Prďoch,“ zabručel skřet. „Je to sotva hodinka nebo dvě. Použil na mě hrubé násilí a podle síly, kterou u toho vyvinul, je mi jasné, proč má na sobě ten stan. Asi si taky jeden pořídím, kápě už zřejmě vyšly z módy!“ poškleboval se. Museli ho zajmout, když jsem zůstala s Tekmou.
Jeho trapné vtipkování jsem ignorovala. Beztak to řekl jen proto, aby si ti druzí dva uvědomili, pokud už to nezjistili předtím, že moje minkorská láska je skřet. Sledovala jsem, co to s nimi udělá jen s malým zájmem. Alunar si ponechal svůj ukřivděný výraz. Starší z mágů, Andreaš, dál ležel nehnutě. Oči měl otevřené, takže žil, ale jinak vypadal, že se ho celá záležitost vůbec netýká.
„Co jste s ním udělali?“ zeptala jsem se Jagody.
„Kladli jsme otázky a on odpovídal.“
Obrátila jsem se na iluzionistu: „Je to pravda, André?“
Posadil se na slámě a otočil k nám hlavu. Bylo mu hodně přes padesát. Měl souměrný nos, štíhlou bradu a pěkně tvarované rty, na které mě před více než dvaceti lety sbalil. Když jsem ho viděla naposled, a že od té doby uplynula věčnost, všechny ty příjemné rysy pokrýval chladný vztek. K našemu setkání nedošlo tady, v Minkoru, ale mnohem dál, v pirátském městě Sarindar ležícím na jižním břehu Tary. Stejně jako já pocházel z Plaveny, a také ho odtamtud vyštval Zvinův agresivní postup vůči magikům. To nás spojovalo. Bohužel trvalo dost dlouho, než jsem na to přišla a samolibý mág rozchod nenesl dobře.
Andreaš pohnul unaveně rty: „Paní Magno, mám svůj vlastní život. Víš, na mě taky doma čekají. Jsem tu jen kvůli tobě a vůbec tě za to nemám rád.“
„Spolupracoval jsi s nimi?“ vypálila jsem.
„Ale to už je dávno. Teď už se chci jenom vrátit k ženě a dětem.“
Vzpomínala jsem, co všechno o mně ví a snažila se smířit s tím, že ty informace má i Jagoda, a to zřejmě už delší dobu. To, že jsem v mládí opustila Plavenu, nebylo žádné tajemství. Pravý důvod mého zmizení se jistě dovtípili. Co ještě jim Andreaš mohl povědět? Že miluju černou a zelenou a nesnáším modrou? Že mám zálibu v chladných mužích a nerada jim ráno dělám snídani? Že má oblíbená milostná poloha je lištička? Vážně netuším, k čemu jim tohle všechno bude.
„Jak dlouho ho tu držíte?“ obrátila jsem se k Jagodovi.
„S našimi plány je to jako s keledorským sýrem. Také zrají postupně,“ odpověděl vyhýbavě.
Takže to klidně mohlo být i měsíc. Bylo mi Andreaše líto. Náš vztah byl minulost a on teď kvůli tomu měl trpět. Ale byla v tom i jasná hrozba. Andreaš nebyl jediným Sigurovým vězněm. Pochybovala jsem, že Gargan vydrží celé dny sedět na zadku a zírat na prázdnou stěnu. Buď uteče, nebo se zabije, anebo zabije všechny ostatní, zblázní se, od všeho něco, nebo všechno dohromady.
„Zklamali jste mě, vy čtyři. Čekal jsem, že do toho dáte víc citů,“ řekl Jagoda. „Ale já vím, co našemu setkání chybí. Slzy.“ Překřížil ruce na prsou a jeho prsteny se zlověstně zaleskly. „Paní Magna si myslí, že je v situaci, kterou zvládne tak, jako zvládla všechny předešlé. To je velký omyl. Není rozumné s námi bojovat, protože my máme dobré úmysly. A co přesvědčí paní Magnu o našich dobrých úmyslech? Jenom to, že svá slova myslíme vážně. Tohle není test ničí loajality. Paní Magna pro nás bude pracovat a vy zatím budete našimi hosty. Můžete namítat proč zrovna vy. I na to dovedu odpovědět. Paní Magna nemá žádnou rodinu. Vyrostla v sirotčinci a podle plavenského práva spadá do svěřenecké péče svého poručníka. Bez jeho souhlasu se nesmí vdát ani disponovat vlastním majetkem. To ale platí pouze v Plaveně. Vy jste těmi nejbližšími osobami, které jsme našli. Když se nás pokusí podrazit, budete prvními, kdo za její zradu zaplatí. A aby paní Magna viděla, že to myslím vážně, jeden z vás zaplatí už teď. Který to bude? Povíš nám to, miláčku? Nééé? K lendorským břehům je dlouhá plavba, tak abys neměla zlé sny, udělám to za tebe.“

Anotace:
Doby, kdy Plavena byla chudou rybářskou zemí, jsou dávno pryč. Dnes je z ní koloniální velmoc s císařem jako jediným svrchovaným vládcem. Ačkoliv ve stínu jeho majestátu blednou samotné hvězdy, i on jednou zemře. A co se stane pak? Za koho se postaví armáda? Jak se zachová mocná pozemková aristokracie?  Co udělá vlivná klika magiků z Východluní? Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená.

Název knihy nikomu nezůstane nic dlužen! Čekají na vás spletité vztahy s krvavým koncem, notná porce intrik a řežba, po které si budete muset dát panáka.

O autorce:
Hanina Veselá
Pochází z pražského Smíchova. Vystudovala právo a historii; názorný příklad rozpolcené osobnosti. Na jedné straně snílek a fantasta, na straně druhé pragmatik a vědec. Mezi její zájmy patří reportážní fotografie, okultní tématika a sbírání vzácných knih – nejlépe s věnováním. Románovou prvotinou se stala Magnólie a démon (Mytago 2013), jejíž protagonistkou je telepatka Magnólie, která je i hlavní hrdinkou dalších povídek a knih ze světa Asterion. Se svou autorkou má společné zrzavé vlasy, cynický humor a řádně prořízlou pusu.

Info o knize:
Autor: Hanina Veselá
Obálka: Martina Pilcerová
Mapy: Lukáš Bunny Králík
Vnitřní ilustrace: Kristina Haidingerová
Počet stran: 640
Nakladatelství: Mytago

Knihu se slevou a bonusy můžete zakoupit zde:
https://www.fantasyobchod.cz/krev-tece-vzdycky-cervena

Další informace o knize, její autorce a dalších projektech nakladatelství Mytago naleznete zde:
http://www.mytago.cz/book/krev-tece-vzdycky-cervena/
www.haninavesela.cz
https://www.facebook.com/Hanina-Veselá-spisovatelka-a-fotografka-214474438976621/
https://www.facebook.com/mytago.cz/


 

UkázkaUkázkyH. VeseláMagnolieMytagoLiteratura
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Brian W. Aldiss, Skleník

Tue, 11/13/2018 - 05:33

Země, vzdálená budoucnost. Planeta se přestala otáčet, polovinou je v nekonečné tmě a polovinou v neustálém žhnoucím dni. Na sluneční straně se rozpíná fíkovník, obrovský organismus tvořící džungli přeplněnou rostlinným životem. A na té druhé? Kdoví. A gigantičtí traverzéři mezitím snovají své pavučinové stezky na trase mezi Zemí a Měsícem. Vítejte na konci světa.

V džungli, kde vás může sežrat každá druhá kytka, přežívají poslední zbytky lidí. Tedy… ne tak úplně lidí. Vládnoucí rasa prodělala hodně bolestivý pád ze svého trůnu a prošla něčím, čemu Aldiss říká devoluce. Zkrátka, vrátila se na stromy. Respektive na jeden obří strom. Skoro nevědí, jak vypadá obloha a pevná půda pod nohama, protože to už dávno není jejich teritorium. Místo toho šplhají jak Tarzan po větvích, zařizují si jednoduchá obydlí a praktikují své přízemní namlouvací rituály. Až do doby, než je čas odejít a přenechat místo mladším.

Lily-yo, ještě donedávna vůdkyně tlupy, se spolu s dalšími dospělými vydává na poslední cestu ke slunci. Tam si každý najde svou schránku, aby ho traverzér mohl odnést vstříc smrti. Jenže konec není tak blízko, jak si mysleli. Místo konečného odpočinku je čeká něco, co by si jejich přízemní mozky jen stěží dokázaly představit.

V džungli se zatím Gren, muž-dítě, snaží získat respekt v nové tlupě. Od začátku se však kazí všechno, co se zkazit mohlo. Stačí jednou mrknout a tlupa se rozpadá, Gren zůstává sám. Tedy, je tu ještě Poyly, ale ta nic nechápe. Rozhodně ne tolik jako Gren, od té doby, co se k němu přidal jeho kamarád smrž. Začíná strastiplná odysea světem, kde zvířata připomínají jen rostlinné napodobeniny, kde ponořit ruku do vody znamená přijít o ni, kde houba je chytřejší než člověk a kde podivné sopky lákají potravu do svého chřtánu pomocí písně.

Skleník není lehké čtení, ó ne. Aldiss chrlí neologistické pojmy jeden za druhým, až si skoro připadáte, že čtete Alenku v Říši divů. Někdy je lehké si představit, co myslí tou chůdnicí nebo mocermitem, jindy jen těžko porozumíte, když se vytasí se slovy jako hlupek, zřínek nebo hltobýl. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože atmosféru to i tak vybuduje skvěle. Copak necítíte to skleníkové dusno, copak vám nestéká pot po zádech?

Po dlouhé době tu máme vševědoucího vypravěče. Postavy nejsou zas tak důležité a ostatně, jejich optikou bychom se toho o světě, který nás čeká, dozvěděli málo. Místo toho se Aldiss rozhodl pro distancovaný hlas, který vám občas vysvětlí, proč je pórek třikrát vyšší než člověk a že ta věc, na kterou Gren právě narazil a neumí ji pojmenovat, je led. Ale nedělá to vždycky, a tak se možná někdy stane, že se nad určitou pasáží budete muset pozastavit a představovat si ji ze všech úhlů, dokud nevykřiknete vítězné „Aha!“. V tom lepším případě, v tom horším se vítězný výkřik vůbec nedostaví. A tyhle momenty přispívají k pocitu děsu, který Skleník nevyhnutelně vyvolává. Ano, můžete být celou duší ekolog a strom obrůstající téměř celou Zemi se vám na první pohled může zdát jako ráj, přesto se vám při čtení bude svírat žaludek. Svět, který Aldiss prorokoval, je sice celý zelený a dýchá životem, ale ráj to není ani zdaleka. Smrž by mohl vyprávět…

Skleník je dílo geniální. To, že se geniální díla občas nečtou úplně dobře, k tomu už tak nějak patří.

P. S.: V tomto vydání je předmluva Neila Gaimana. Řiďte se podnadpisem a přečtěte si ji až po dočtení příběhu!
P. P. S.: Stejně jako dílo je i jeho český překlad geniální. Potlesk!


Brian W. Aldiss, Skleník
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Překlad: Jan Vaněk
Obálka: Adam Pižurný
Stran: 280
Cena: 278 Kč

RecenzeLiteraturaB. W. AldissArgoJ. Vaněk JR.N. Gaiman
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Azzarello, Wonder Woman 3: Vůle

Mon, 11/12/2018 - 05:33

Olymp už není tím, čím býval. Zeus je stále nezvěstný a jeho trůn je v obležení všech, kteří prahnou po moci. V nebezpečí jsou hlavně nevlastní děti nejvyššího boha, mezi které patří i Wonder Woman.

Nebohá dívka Zola snad nikdy nebude mít pokoj. Po tom, co byla vysvobozena ze spárů pekel, se její a Diův novorozený syn vypařil neznámo kam kvůli Hermově zradě. Navíc zjišťuje, kolik lidí, bohů a polobohů po dítěti z neznámých důvodů prahne. Jedním z nich je i největší válečník rodu Nových bohů, který přiletěl z dalekého vesmíru. Diova žena Hera to taky nemá jednoduché, ztratila svou božskou moc a chtě nechtě musí trávit čas na zemi s Dianou, Zolou a dalšími, které nenávidí kvůli pletkám jejího manžela. Diana je nucena najít několik svých nevlastních bratrů a sester a navázat riskantní spojenectví, aby se k nemluvněti konečně dostala. Na trůnu zatím sedí marnivý Apollon, který ještě netuší, že se ze samotného jádra země klube další konkurence – Diův prvorozený syn toužící po pomstě.

Wonder Woman: Vůle plynule navazuje na předešlou Odvahu a obsahuje sešity č. 0 a 13–18 z pera scénáristy Briana Azzarella. Série patří do projektu The New 52 a pohrává si s původem hrdinky. Diana zde totiž není pouhou dívkou vytesanou z hlíny, které byl vdechnut život, ale dcerou samotného Dia. Proto se musí vypořádat se zlobou a intrikami, které na Olympu vládnou.

Právě navázání příběhu Diany na antickou mytologii dělá z této série něco jedinečného. Azzarello pokračuje s výbornou prací na postavách, hlavně co se olympského božstva týče. Každý bůh i polobůh si zachovává něco ze svého původu tak, jak jej známe, ale autor vždy přidá i malou drobnost navíc, což z komiksu dělá zajímavou podívanou. Tentokrát se na scéně poprvé objevuje třeba Dionýsos, bůh vína a veselí, v podobě mladého chlapce s veselým duchem.

Po přečtení anotace ke komiksu se může zdát, že příběh bude zmatený, protože na scénu vstupuje mnoho nových postav i dějových linek, na jejichž prolnutí si zatím musíme počkat. Opak je ale pravdou. Je velmi lehké se v ději zorientovat a naplno si jej užít. Většina nových postav je navíc docela zajímavá, hlavně co se týče dalších Diových utajovaných dětí Milana a Siraccy. Je téměř jasné, že za Zoliným dítětem se skrývá nějaké tajemství, které bude dříve či později odhaleno, což skvěle buduje napětí. Jediným mínusem oproti předchozím dílům je menší podíl akce, Vůle je zkrátka spíše vyprávěcí částí série.

Kresba je hodně ostrá, Cliff Chiang často používá výrazné černé obrámování. Místy by sice mohla být detailnější, ale Diana ve většině případů vypadá opravdu skvěle, což se třeba o komiksu Wonder Woman 1: Lži ze série Znovuzrození hrdinů DC tolik říct nedá. Nejlépe nakreslená je linka kolem prvorozeného Diova syna a pozornost si zaslouží i sídlo bohyně Démétér.

Pro fanoušky antické mytologie a komiksu musí být tato série splněným snem, protože zapojení olympských bohů zkrátka funguje a je vidět, že Azzarelo s jejich charaktery umí dobře pracovat. Škoda jen toho pomalého tempa vydávání, které BB/art zvolil – Vůle vyšla více než rok po předcházející Odvaze.


Wonder Woman 3: Vůle
Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Cliff Chiang
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 176
Cena: 499 Kč
 

KomiksBB artWonder WomanB. AzzarelloM. D. Antonín
Categories: Vector Graphic

Velká vánoční soutěž 02

Mon, 11/12/2018 - 00:00

Oskar Fuchs před pár týdny oslavil narození svého druhého knižního potomka. Kmotra Epocha nejen bedlivě dohlíží na všechny nezbytné první i další krůčky druhorozeňátka na knižním trhu, ale také díky ní máte možnost o tohle povedené dítko soutěžit tady na Sardenu. Hitokiri (z mnoha různých důvodů) není Frost a chcete-li se dozvědět, o co v téhle knize jde, stačí když nám napíšete

  • Kdo je hlavním hrdinou knihy Hitokiri?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardesoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 18.11.2018, do předmětu napište Vánoce 2 a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

Vánoční soutěžSoutěžeO. FuchsEpocha
Categories: Vector Graphic

Zvrat na farmě superhrdinů „ve výslužbě“

Sun, 11/11/2018 - 05:33

Druhý díl komiksu Černá palice poodhalí roušku tajemné minulosti i nejasné budoucnosti hlavních postav.

V listopadu vychází v nakladatelství Comics Centrum druhý díl oceňované série Černá palice, která zpracovává superhrdinský žánr značně netradiční formou.

Druhý díl komiksu s názvem Černá palice 2: Zvrat od amerického nakladatelství Dark Horse se opět odehrává na tajuplné farmě nedaleko nudného amerického městečka Rockwood.

Na konci prvního dílu se na farmě objevila Lucy, dcera zesnulého superhrdiny Josepha Webera alias Černé palice. Všem obyvatelům farmy tím svitla nová naděje, že přece jen mohou z tohoto záhadného místa uniknout. Otázkou však zůstává, zda si to všichni opravdu přejí, protože veškeré pokusy o útěk někdo stále sabotuje…

Kniha obsahuje sešity 7 až 11 a sešit 13 původní Lemireovy série. Chybějící 12. sešit je součástí souborného svazku Sherlock Frankenstein a Legie zla, jehož vydání plánuje Comics Centrum na příští rok.

Scénáře se opět ujal Jeff Lemire, kresby Dean Ormston a coloringu Dave Stewart, s výjimkou sešitu č. 9 s názvem Balada o Robotele, na kterém s Lemirem spolupracoval a výtvarně jej zpracoval David Rubín

Série vyhrála v roce 2017 dvě Eisnerovy ceny – jednu získala jako nejlepší nová komiksová série a vlastníkem druhé se stal Todd Klein za nejlepší lettering. 

Na internetových stránkách Comics Centra si zájemci mohou knihu objednat za zvýhodněnou cenu do 13. 11. 2018.

„S každou další vrstvou, kterou nám Jeff Lemire a Dean Ormston v Černé palici odhalí, je příběh čím dál poutavější... tvůrcům se podařilo přijít s jedním z nejzajímavějších superhrdinských světů, jenž je zároveň poctou všemu, co známe, i něčím zbrusu novým.“
– ENTERTAINMENT WEEKLY

Anotace knihy:
Když na farmu mezi bývalé superhrdiny Zlaté éry dorazí návštěvnice, která hledá Černou palici a zároveň přináší zprávy ze Spiral City, vše se nadobro změní. Její příchod zjitří staré vzpomínky a probudí u ztracených hrdinů novou naději. Rozhodnou se učinit ještě jeden pokus o útěk ze svého vězení?

„Černá palice 2: Zvrat“
Autor: Jeff Lemire
Kresba: Dean Ormston, David Rubín
Z anglického originálu „Black Hammer 2: The Event“ přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem a parciálním lakem, 176 barevných stran
U nakladatele od 30. 10. 2018 do 13. 11. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč
Kniha vychází 5. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+

KomiksComics CentrumComicscentrumJ. LemireČerná paliceD. Rubín
Categories: Vector Graphic

(NE)REPORTÁŽ: Brno, hlavní město fantastiky

Sun, 11/11/2018 - 05:33

„Brian, nice to meet you! And my wife, Jennifer.“ Je středa 3. října 2018, přibližně 7:50. Ruku mi podávají usměvavý muž se stříbrným plnovousem a jeho neméně přívětivá manželka. V Brně začíná odborná konference Mýtus a fantastika v antropocénu a na nepříliš pohostinné nádraží přijel jeden z největších světových teoretiků fantastiky, Brian Attebery. Kdyby to byl fotbal, podávám si ruku s Petrem Čechem nebo Zinedinem Zidanem. Kdyby to byla politika, představil by se mi David Cameron nebo Barack Obama. A pokud by šlo o autory fantastické literatury, ten plnovous by patřil G. R. R. Martinovi nebo Patricku Rothfussovi. Jenomže jde o literární teorii, takže se obávám, že většina čtenářů tohoto textu o knize Strategies of Fantasy (1992), která pomohla proměnit vnímání fantasy, nikdy neslyšela. Vlastně jde trochu o obranu fantasy, o snahu dokázat, že fantasy JE (no dobře, může být) vysoká literatura. A to bylo v době, kdy u nás nebo v Polsku pojem „fantasy“ existoval jen velmi omezeně.

Nepleťte se, tohle není reportáž. Tak za prvé: podílel jsem se na organizaci. Nejsem si jistý, do jaké míry jsem schopen být objektivní. A za druhé: jaký druh reportáže by to měl být? Odborná, ideálně s komentářem k výrazné části z 56 původně plánovaných příspěvků? Organizační, která by sledovala zákulisí příprav a mapovala pozadí konference? Emociální, aby byl zachycen přátelský duch setkání, inspirativní myšlenky při přednáškách i mimo program večer u piva či vína? Ať udělám cokoliv, vyjde z toho paskvil. Ale stojí zaznamenat tuto akci aspoň nějak – v českém kontextu byla naprosto unikátní, v evropském výjimečná, ve světovém vzbudila pozornost.

Více než padesát plánovaných vystoupení v tradičním formátu souběžně vedených panelů po třech lidech po tři náročné dny. Pokud to neznáte, funguje to asi takto: první a druhý den začíná v devět nebo deset ráno, kdy hovoří jeden z pozvaných řečníků (v angličtině „keynote speaker“), následuje krátká pauza a první série panelů. Každý z panelů má název (v našem případě například „Thinking Ecological Justice“ nebo „Tradice v české literatuře 19. a 20. století“), svého předsedu (tzv. „chair“) a tři řečníky. Předseda vždy hosta krátce představí, následuje příspěvek dlouhý dvacet minut. Pak je představen další host s dalším dvacetiminutovým příspěvkem, po posledním řečníkovi následuje půlhodinový prostor na debatu o nastolených tématech. Pak půlhodinová pauza (když už jsme u těch překladů: „coffee break“) a další panel. A takhle se jede až do nějakých pěti odpoledne, kdy už člověk neví, kde mu hlava stojí, je rád, že dokáže přijímat potravu, natož aby ještě přijímal informace, a těší se, že si chvíli odpočine… a pak mu to nedá a stejně se sebere a jde s těmi zajímavými lidmi diskutovat na organizátory zvolené místo.

Pozvaní řečníci byli dva. Kromě zmíněného Briana Atteberyho ještě Marek Oziewicz, profesor univerzity v Minnesotě, který v daném týdnu zároveň vedl na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity seminář o fantastice pro mládež. Té (a jejím ekologickým a kognitivním aspektům) se také věnuje, jak dokazují jeho knihy One Earth, One People: The Mythopoeic Fantasy Series of Ursula K. Le Guin, Lloyd Alexander, Madeleine L'engle, Orson Scott Card (Critical Explorations in Science Fiction and Fantasy) (2008) a Justice in Young Adult Speculative Fiction: A Cognitive Reading (2015).

I mezi „nepozvanými“ se našly celebrity. Kanaďanka Larissa Lai, „keynote speaker“ na předloňské konferenci GFF1 v německém Münsteru, spisovatelka, básnířka a literární teoretička, Švéd Stefan Ekman, „keynote speaker“ na loňské konferenci GFF ve Vídni (druhým pozvaným řečníkem tam byla Farah Mendlesohn, to je takový druhý Attebery, něco jako Jágr v hokeji…), který neměl žádný příspěvek, jen bylo obsazení tak dobré, že se přijel podívat, Krzystof M. Maj, který, pravda, bohužel nakonec nedorazil, ale vede polský odborný časopis Creatio Fantastica, což stojí za zmínku, nebo Portugalka Inês Garcia, která v loňském roce vydala drsný, ale vynalézavý komiks s názvem SINtra. Účastníci se sjeli skutečně z celého světa – vedle početné výpravy z USA a nedalekého Polska se našli zástupci Kanady, Velké Británie, Portugalska, Kolumbie, Irska, Německa nebo Ukrajiny. Speciální pozornost zaslouží Erin Cheslow, která přicestovala z Havaje. Na tři dny. Do Brna. Nepřestává mě to fascinovat. Domácích nebylo málo, ale konference byla přece jenom spíše pro anglicky hovořící.

Mýtus a fantastika v antropocénu. Jakmile mi to Tereza Dědinová, hlavní organizátorka, poslala, běžel jsem se zeptat Googlu, co to ten antropocén je. Ušetřím vám čas: antropocén je něco na způsob „věku člověka“, a pokud hádáte, že to pro lidstvo nebude úplně pozitivní, máte pravdu. Antropocén jako věk, v němž lidstvo ovlivňuje přírodu a globální ekosystém natolik, že… že vlastně nevíme, co z toho bude. Ale prognózy jsou převážně katastrofické.

Zjednodušeně podáno, oba hlavní řečníci hovořili o vztahu fantastiky ke světu, člověku a ekologii. Brian Attebery použil příklady od nejstarších možných (protože člověk odjakživa bojoval s přírodou, třeba když šli Gilgameš a Enkidu bojovat s Chumbabou, aby po vítězství prozkoumali a následně vydrancovali cedrový háj, jehož dřevo použili na stavbu brány Uruku) přes klasické (Pán prstenů) až po ty nejsoučasnější – Páté roční období N. K. Jemisinové a Ka Johna Crowleyho (zatím do češtiny nepřeloženo – a kdoví, jestli v dohledné době bude, přece jenom Malý velký, zásadní Crowleyho román, v češtině vyšel po mnoha letech, ale výrazný kasovní trhák to asi nebyl…). Postavil svou řeč na otázce, jak může fantasy pomoci světu. Neboli: je-li antropocén posledním obdobím člověka, může to fantasy nějakým způsobem zvrátit?

Řeč Marka Oziewicze byla velmi poutavá. Nesourodé poznámky, které mi z ní zůstaly, nemohou zachytit její apelační charakter. Snad náznakem: kolik z vás ví o „World Scientists' Warning to Humanity: A Second Notice“ („Druhé naléhavé varování lidstvu“)? Varování vědců, že pokud bude lidstvo pokračovat v nastoleném životním trendu, brzy může být pozdě na změnu, nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Proč? Failure of imagination, říká Marek Oziewicz. Nedostatek fantazie. Jsme natolik spokojení, že si nedokážeme představit, že by se to mohlo změnit. Nikdy se nepsalo tolik dystopií, protože je (podobně jako při hororech) příjemné nechat se strašit něčím, co se nemůže stát. Nebo má možná lidstvo pocit, že nic než nějaká festovní apokalypsa nemůže zachránit planetu. Marek Oziewicz vplétá do své hodinové přednášky fantastické i odborné knihy, Čapkovu Válku s mloky, výroky Václava Havla (očividně je na české publikum dobře připraven!) a… uf, vlastně nevím, jak tento dýchavičný popis zakončit. Ale dobré slyšet, vědět a přemýšlet o tom! Nechtěl by do komentářů připsat někdo z účastníků víc?

Nebylo v lidských silách (natož v silách organizátorských) zúčastnit se všeho. Z dalších příspěvků, které mě zaujaly, musím zmínit Stanislawa Krawczyka, jehož teze o vnímání pojmu fantasy v polském časopise Fantastyka ukázaly mnohé paralely českého a polského kontextu – stálo by to za hlubší prozkoumání, Weroniku Laskiewicz, která se zaměřila na Charlese de Linta (jehož dílo, ehm, vůbec neznám) a jejíž příspěvek o vnímání původních obyvatel byl pro mě v mnohém objevný, Inês Garciu, přestože jako umělkyně mluvila spíše o uměleckých aspektech magických stvoření, nebo Stefana Segiho, jehož prezentace o korektnosti v české akční fantastice rozpoutala inspirativní debatu. Naopak mě mrzí, že jsem neviděl příspěvek Jana Czechaczka o biopunku Evy Hauserové, nestihl Larissu Lai, jejíž čtení jsem ten den později uváděl, a nemohl se zúčastnit panelu o díle N. K. Jemisinové – protože jsem v danou dobu přednášel o nahotě na obálkách knih v české fantastice.

Po intelektuálně náročných dnech následoval dobrovolný večerní program, který sestával zejména ze setkávání a povídání si. V úterý před konferencí proběhla pro zájemce prohlídka Brna, ve středu po příspěvcích četla Larissa Lai ukázku ze své nové knihy The Tiger Flu, následovala přednáška předního kafkologa Rainera Stacha pořádaná ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, kde se celá konference konala, a poté oficiální recepce. Ve čtvrtek byl program češtější: po autorském čtení z knihy Bílí havrani Luisy Novákové se předvedli studenti bohemistiky s recitačním vystoupením inspirovaným mýty o stvoření světa, aby následovala neoficiální „recepce“ v nedalekém restauračním zařízení. A v pátek již velké loučení, výměna kontaktů, předávání květin… no znáte to. A pro velký úspěch ještě jedna prohlídka Brna pro ty, kteří tu první nestihli. A pro Marka Oziewicze, který toužil spatřit brněnskou kostnici.

Nedělám si iluze o tom, že by brněnská konference o fantastice mohla zachránit lidstvo. Ale z příspěvků obou pozvaných řečníků i z debat s mnohými dalšími účastníky pro mě vzešel jeden zásadní poznatek. Vědci, i ti literární, jsou lidé, kteří by měli přemýšlet v kontextu. Vzdělávat se, pokoušet se pochopit, jak věci fungují – a tyto poznatky předávat dál. Fyzikové a chemici možná zkoumají něco, co můžeme pevněji a konkrétněji uchopit. Ale literární věda (podobně jako sociologie a psychologie) v důsledku zkoumá člověka. Analyzuje psaní, vymýšlení příběhů, tedy jednu z nejprapodivnějších lidských činností. A pomocí této analýzy se můžeme dostat k tomu, o čem v současnosti lidstvo tak nějak globálně přemýšlí, jaké jsou jeho problémy, čím se zabývá. Nevím, jestli je možné v této analýze nalézt i řešení. Ale v Brně, na tři dny hlavním městě fantastiky celého světa, se událo něco magického. Kouzlo, které může znamenat mnohé další začátky.


Zleva: Marek Oziewicz, Tereza Dědinová, Brian Attebery, Zbyněk Fišer

FantasyLiteraturapřednáškaAkce
Categories: Vector Graphic

Tomb Raider počtvrté: Vychází poslední díl Archivů o Laře Croft

Sat, 11/10/2018 - 18:51

 

V listopadu nabízí nakladatelství Comics Centrum svým čtenářům Tomb Raider Archivy S.4 – čtvrtý svazek akčního komiksu o kultovní ženské hrdince.

V průběhu loňského a letošního roku dostali čeští čtenáři příležitost přečíst si o dobrodružstvích sexy archeoložky v podobě takzvaných Archivů, neboli sebraných svazků, které začala roku 2016 vydávat americké nakladatelství Dark Horse.

Na rozdíl od prvních tří svazků, nabízejících čtenáři příběhy ze „základní“ řady komiksu, obsahuje čtvrtý a poslední svazek několik samostatných příběhů, dále dodatečné prequely k sérii – sešity s číslem nula a jedna polovina – a pak speciální řadu s názvem „Cesty za dobrodružstvím“.

Čtenáři se mohou těšit na dobrodružství v mnoha exotických světových destinacích, výlet do říše snů, nebo putování myslí samotné hrdinky, a to celkem v 19 sešitech a jedné bonusové manze od Krise Renkewitze.

Mezi scénáristy a výtvarníky, kteří se na čtvrtém svazku Archivů podíleli, se tentokrát objevili například Joe Jusko (který je také autorem předmluvy), Dan Jurgens, Fiona Kay Averyová, Drew Johnson, Many Clark, Billy Tan, Jonathan D. Smith, Tyson Wengler a mnozí další.

Tomb Raider Archivy S.4 vycházejí opět ve velkém formátu a v pevné vazbě. Nakladatelství Comics Centrum stejně jako v případě druhého dílu Archivů vytvořilo alternativní obálku; české vydání je tedy po této stránce celosvětovým unikátem.

Na internetových stránkách Comics Centra si zájemci mohou knihu objednat za zvýhodněnou cenu do 13. 11. 2018.

Anotace knihy:
Vzrušení a vzácné artefakty má Lara Croft ze všeho nejraději!
Archivy S.4 je sbírka původních povídek, díky nimž prožijete spolu s Larou Croft ty nejúžasnější okamžiky. Buďte při tom, až se střetne s přidrzlým pirátem v příběhu, jenž překračuje meze života a času. Odhalte tajemství jejích začátků a zjistěte, co z ní udělalo neporazitelnou bojovnici. Vydejte se spolu s ní na cesty za historickými památkami, navštivte snové světy či džungle, a to vše v jedinečném výtvarném provedení...
Tento svazek obsahuje sešity 0 a 1/2, které vyšly v nakladatelství Top Cow jako součást série Tomb Raider, sešity 1–12 série Cesty za dobrodružstvím a dále pět samostatných sešitů: Vše, jak má být, Škorpionova hůl, Přepadení, Tisící prvá noc a Největší ze všech pokladů. Do závěrečného svazku Archivů přispěly stálice komiksového nebe, jako např. Adam Hughes, Billy Tan, Tony Daniel, Andy Park, Keu Cha, David Finch, Joe Jusko a mnozí další!

„Tomb Raider Archivy S.4“
Autoři: Adam Hughes, Billy Tan, Tony Daniel, Andy Park, Keu Cha, David Finch, Joe Jusko a další
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným laminem a parciálním lakem, 528 barevných stran
U nakladatele od 30. 10. 2018 do 13. 11. 2018 za cenu 780 Kč, dále pak 910 Kč.
Kniha vychází 5. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+
 

Tomb RaiderKomiksComicscentrumComics Centrum
Categories: Vector Graphic

Pages