Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 2 hours 35 min ago

VÝZVA: Kniha roku Sardenu 2017 – Uncle Sarden Needs You!

Sat, 12/30/2017 - 06:29

Přátelé, čtenáři, náhodní návštěvníci!

Sarden letos hodlá zopakovat loňskou a předloňskou anketu Kniha roku Sardenu. Loni a předloni jsme oslovili osobnosti, o nichž jsme se domnívali, že mají k tématu co říci, a zeptali se jich na tři tituly, které je z daného roku oslovily nejvíce. Někteří odmítli, jiní neodpověděli, od dalších nám tipy přišly – a získali jsme celkem 44, respektive 35 anketních odpovědí.

Tento rok to uděláme stejně. Ale chceme dát prostor i našim čtenářům a fanouškům fantastiky. Čí odpověď byste rádi znali? Kdo vám loni v anketě chyběl? Čí názor je pro vás zásadní? Napište nám do komentářů do 10. ledna 2018 jména, pokusíme se zmíněné osobnosti oslovit (e-mail o Knize roku Sardenu plánujeme rozesílat 31. prosince 2017, případně na Nový rok, proto čím dříve, tím lépe – nicméně případné pozdější návrhy pošleme později).

A kolik jste toho v právě končícím roce přečetli vy? Cítíte se dostatečně zběhlí, abyste sami hlasovali? Pokud ano, napište nám do 31. ledna 2017 na redakční e-mail (denik.sarden@gmail.com), do předmětu uveďte „Kniha roku Sardenu“, do zprávy napište své jméno (případně společně s přezdívkou, chcete-li – ale pouze přezdívky neuznáváme), „funkci“ (tedy jak chcete být označeni – např. „fan“, „čtenář“, „odborník“, „blogger“ atd.) a tři knihy z oblasti fantastiky, které vyšly v roce 2017 a které tento rok považujete za nejhodnotnější. Případně můžete přidat krátký komentář (může být redakčně zkráceno). Inspiraci lze najít zde a zde.

Těšíme se na vaše odpovědi, doporučení a komentáře!

LiteraturaKniha roku SardenupublicistikaSarden
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Františka Vrbenská a Lucie Lukačovičová, Hořící kůň

Wed, 12/27/2017 - 06:29

Když pejsek s kočičkou dělali dort, nevytvořili zrovinka delikatesu. Když ale Vrbenská s Lukačovičovou psaly Hořícího koně, s výsledkem to bylo přesně naopak.

Děj nás zavádí do Španělska 11. století, země sužované táhlým válečným konfliktem. Hranice mezi křesťanskými a arabskými državami se neustále mění a boje neustávají. Do války odchází i mladý horal Iranzu – jako mladšímu z synů mu mnoho jiného ani nezbývá. V armádě se seznamuje nejen s lidskou krutostí, ale i s Egokiňem Hromem, ostříleným vojákem a mužem bezedné praktické moudrosti, který leckde byl a leccos zažil. Právě Hrom pomůže Iranzuovi zachránit koně maurského velitele, stvoření, které naprosto změní jeho život. Grošák je nádherné zvíře, které ale v hořících stájích málem uhořelo zaživa – zatímco dřív byla jeho cena nevyčíslitelná, teď jeho život visí na vlásku. Iranzu spolu s Hromem opouští armádu a stává se zlodějem koní, aby mohl přítele i koně uživit. Prochází zemi křížem krážem, omylem se ale zaplete do válečných záležitostí králů a je uvězněn. Brisca, zemanská sirota, mu pomůže  uniknout z vězení a společně uprchnou. Dívka mu však mohla pomoci pouze díky tajemnému lektvaru, který dostala od čaroděje Spin de Mula, a s kterým podle jeho pokynů měla naložit úplně jinak. Spin de Mul je monstrum, kterého se bojí všichni bez výjimky – říká se o něm, že bere lidské duše. Za to, že ho Brisca podvedla, teď chce i tu její. Iranzu se svou milovanou to nebudou mít jednoduché, pokud před ním chtějí uniknout…

Hořící kůň je kouzelný příběh, plný lásky, zasahující hluboko do duše a do hlavy. Nesoustředí se přímo na dějovou linku, ale na pocity postav a atmosféru. Ta je hlavním pilířem knihy a je úžasná – přesto právě tento typ díla nemusí mnohé čtenáře lákat. Příběh je přitom zajímavý dostatečně, dotýká se jak prostého života, tak politiky, zápletka se táhne bitevní vřavou a ani smrt postav není autorkám cizí. Nebylo mi při čtení lhostejno, jak hlavní hrdinové skončí – ale děj v tomto případě zkrátka nehraje prim. To, co mě drželo přikovanou ke stránkám, byla atmosféra. Jak jsem již zmínila, v případě Hořícího koně je něčím mimořádným. Veškerá obrazotvornost a  detaily pečlivě vryté mezi řádky mají naprosto dokonalý efekt.

Nejen na popisech je ale duch knih postaven. Autorky skvěle vytvářejí obraz doby, kdy mýty a realita byly jedním. Slouží jim k tomu drobné příhody vedlejších postav, které byť se mihnou třeba jen jednou kapitolou, mají pro hlavní dění velký přínos. Charaktery těchto figurek jsou opravdu realistické – co tak může vést osamělého mladíka na svatou pouť? Proč se bývalý obchodník stal vrahem a začal krást? Tato složka příběhu činí Hořícího koně trochu netypickým počinem, který škatulku historické fantasy určitě přesahuje.

Vzhledem ke kráse použitého jazyka je velká škoda, že si v knize trochu zařádil šotek a místy zůstalo několik pozapomenutých překlepů. To je ale jen malá vada na kráse jinak nádherného příběhu. Hořící kůň není z těch knih, které zhltnete v autobuse co nejrychleji jen proto, že chcete vědět, jak to celé dopadne. Je třeba si ho zvolna užít, vychutnat atmosféru a nechat ji, ať vás prostoupí. Příběh Briscy a Iranzua je třeba prožít, ne jen přečíst, abyste si ho řádně užili.

Františka Vrbenská, Lucie Lukačovičová – Hořící kůň
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Žaneta Kortusová, Lukáš Tuma
Počet stran: 440, brožovaná
Rok vydání: 2017
Cena: 359 Kč
 

 

F. VrbenskáL. LukačovičováFantastická EpochaEpochačeská fantasy
Categories: Vector Graphic

Editorial: Štědrovečerní

Sun, 12/24/2017 - 15:39

Každý rok je to stejné. Všichni si přejeme pro sebe i pro druhé spoustu věcí. A honíme se a sháníme do hnízda. Někdo to nenávidí a jiný ignoruje. Pokud ale dlíme v našich zeměpisných šířkách, těžko se tomu vánočnímu bláznění nějak vyhneme.

Chce to nadhled a brát to s humorem. Kdo nemá pochopení pro druhé zbývajících padesát jedna týdnů v roce, nejspíš ho z té křeče a usmívání se na všechny kolem budou brnět svaly v obličeji, protože není zvyklý je po zbytek roku používat. Ale my vás, naše čtenáře a příznivce, máme rádi celý rok a každý den se snažíme, abyste na Sardenu našli něco nového a zajímavého. Recenzujeme knihy, filmy, seriály i hry, chodíme na křty, zpovídáme lidi kolem fantastiky, snažíme se vás upozorňovat na všechny cony, psací workshopy, veletrhy a tak všelijak podobně. A stejnou měrou máme rádi naše věrné a skvělé nakladatele, vydavatele, spisovatele, ilustrátory i jiné přispěvatele a příznivce.

Přejeme nám všem, nechť je i ten nadcházející rok stejně štědrý na knihy a filmy a fantastické události vůbec. A slavnostně slibujeme, že se budeme snažit, abyste si na Sardenu mohli číst (skoro) každý den něco nového i v příštím roce. Užijte si svátky vánoční přesně podle svých představ, ať už to znamená spoustu návštěv a zábavy nebo dveře na zámek a pobyt v zabarikádovaném sklepě!

Nevadí, že zase nesněží. Nevadí, že jste nestihli uklidit ani nakoupit všechny veledary. Mějte krásné Vánoce a nenechte si je od nikoho zkazit.

Za celý sardenský redaktorský tým, bez kterého bychom to tady my dva v žádném případě nezvládli kočírovat,

Monika Slíva

a

Martin Stručovský

 

 

VánoceEditorialpublicistika
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Courtney Cole, Verum

Fri, 12/22/2017 - 23:15

Dva roky. Dva dlouhé roky čekali čtenáři, které pohltil život Cally Price, aby se dozvěděli, jaké tajemství ji pronásleduje. V prvním díle s názvem Nocte nastínila autorka Courtney Cole tragédii, kterou si prošla mladá dívka Calla. Tragédii, z níž se snažila vzpamatovat za pomoci svého bratra Finna a tajemného Darea DuBray. Ovšem konec prvního dílu nám ukázal, že otázek stále přibývá a odpovědi si měli čtenáři utvořit sami. Ano, na konci prvního dílu byla výzva k hlasování, jak bude kniha pokračovat. Vlastně jste na odkazu nedělali nic jiného, než náhodně klikali na magické symboly, z nichž autorka následně sestavila druhý díl. Vskutku zajímavý nápad, ale může to fungovat? Neudělá to z druhého dílu něco úplně jiného? Není tato forma hlasování spíše přiznáním autorky, že nasadila laťku příliš vysoko a teď neví, jak dál?

Na začátku druhého dílu s příznačným názvem Verum (lat. pravda) se dozvídáme, co se vlastně přihodilo té osudné noci, kdy se stala autonehoda, kterou si hlavní hrdinka klade za vinu. Vzpomínky se náhle vyjasní a Calla ví. Přinejmenším si alespoň myslí, že už ví. S Dareem odjíždí na rodové sídlo její babičky do Anglie, kde vyrostla její tragicky zesnulá matka. Toto místo jí má pomoci se z tragédie vzpamatovat a přivést ji na jiné myšlenky. Ovšem nepřístupná aristokratická babička Eleanor, ani podivínská chůva na penzi Sabine, jí příliš nepomohou. Spíše naopak. Calla se cítí sama a čím dál tím víc zmatená. Když ke všemu připojíme neustálé halucinace v podobě jejího bratra Finna, ducha přízračné ženy, která ji ohrožuje ve snech, neznámého kluka v šedé kapuci, který se ji snaží stále někam dovést, a k tomu všemu ještě Cally neustálý pocit ohrožení a nedůvěru v Darea, máme z toho všeho pořádně creepy koktejl. Nevzpomíná si proč, ale tuší, že toto sídlo má ještě víc tajemství než na jaká by narazila doma v Americe. Čtenář, který se snaží pravdu nalézt spolu s Callou pak na konci zjišťuje, že skutečnost může být ještě děsivější než sny a představy.

Dva roky jsou velmi dlouhá doba na to, pamatovat si všechny detaily textu. Obzvláště pak tak složitého a zamotaného, jaký nabídla kniha Nocte. Prvních pár stránek z knihy Verum, kde se autorka snaží připomenout a vyjasnit dění, kolem kterého se točí první díl, sice paměť trochu povzbudí, ale určitě je lepší si první díl přečíst znovu. Kromě těch pár stánek je totiž vše úplně nové. Jediné retrospektivy, které ve Veru najdeme jsou ty, které se snaží objasnit minulost a zodpovědět aktuální otázky Cally, nic však neodkazuje zpět na Nocte.

Courtney Cole nemá absolutně žádnou snahu první díl připomenout, vlastně to místy působí, že píše úplně novou ba samostatnou knihu. Snad je to i vlivem její ankety, snad i nedostatkem inspirace na neustálé si hraní s myslí čtenáře a potažmo i samotné Cally. To se bohužel odráží i v ději. Ačkoli má menší rozsah než první díl, tak těch 263 stran je stále příliš. Ze začátku je to zábavná hra, podobná té v Nocte. Když se však pasáže neustále opakují, tak i to neutuchající Cally zoufalství a točení se na místě začne nudit. Ano, Calla prodělala trauma. Ano, kniha je náhledem do jejího zamotaného světa, kde se snaží marně rozpomenout na to, kým byla a co zapomněla z minulosti své rodiny. Nicméně nebyl přesně o tomto i první díl? V prvním díle jsme se dostávali střídavě i do mysli Finna, jejího bratra a vyjasňovali jsme si jejich vztah, což bylo oživující a poskytovalo zajímavý kontrast mezi zdravou a „nemocnou“ myslí. Bohužel, druhý díl cokoli takového postrádá. Jediným světlým bodem jsou její občasné hovory se zesnulým bratrem, kdy Finn má, i když pouze v její mysli, zábavné sarkastické připomínky.

Sama Calla bloumá mezi světem duševní poruchy a skutečností, její vztah s Dareem je vlastně stále stejný jako na konci prvního dílu a jakékoli jiné postavy tam hrají pouhá camea, která navíc působí velmi nevěrohodně. Vykreslování vedlejších postav zkrátka není autorčina silná stránka. V prvním díle dokázala, že má talent na to, vymyslet originální zápletku a vžít se do pomatené mysli, stejně jako do mysli člověka, který prodělal těžkou ztrátu. Nyní se však zdá, že v druhém díle už jí došly síly a neví, co vlastně psát a jak tohoto talentu náležitě využít. Slíbené odpovědi nakonec čtenáři vyjeví, během pár stránek na konci knihy tak rychle, jakoby se snažila strhnout hodně nepříjemně nalepenou náplast.

Pokud vás tedy před lety zaujal první díl Nocte a netrpělivě očekáváte odpovědi na otázky, vězte, že je dostanete. Nicméně předtím si vychutnáte dlouhé zmatené pasáže bez náležitého děje, které budou místy absurdní, místy stále se nesmyslně opakující a místy budete mít chuť prostě otočit na další list. A je vcelku pravděpodobné, že když si přečtete první čtyři kapitoly a pak budete pokračovat od té dvacáté, tak se dozvíte úplně to samé množství informací a ještě ušetříte čas.


Courtney Cole
Verum

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 263
ISBN: 9788075443939
Doporučená prodejní cena: 289 Kč

 

RecenzeLiteraturaC. ColeFantasymládežCooBoo
Categories: Vector Graphic

FILM: Star Wars: Poslední z Jediů

Thu, 12/21/2017 - 06:55

Již čtyřicet let uplynulo od chvíle, kdy Star Wars navždy změnily dějiny kinematografie. Sága se stala legendou a zabydlela se v srdcích tisíců diváků po celém světě. Poté, co se před dvěma lety v rukou J. J. Abramse probudila Síla, se s pokračováním trilogie do daleké galaxie vydává Rian Johnson.

Nové filmy titulované značkou Star Wars to rozhodně nemají jednoduché. Úspěch a obliba původního díla na ně klade značné nároky, stejně jako fanouškovská komunita. Čeká se od nich víc, než že budou jen bavit. Mají důstojně navázat na staré, kultovní epizody, přinést něco nového a zároveň se držet pravidel universa. Na rovinu je nutno říct, že Johnson se tohoto úkolu zhostil s iniciativou, která leckoho nenechá chladným.

Létající žluté titulky zastihují staronové hrdiny tam, kde je sedmá epizoda opustila. Luke Skywalker byl nalezen a Hvězdovrah zničen, přesto První řád není daleko od dosažení svého cíle a zničení zbytků Odporu. Zatímco se Poe Dameron, Leia Organa, Finn a další rebelové snaží odolat útokům generála Huxe, Rey se blíž seznamuje se Sílou a vůdce Snoke spřádá vlastní plány. První díl nové trilogie zanechal spoustu otázek, a jakkoli můžeme bažit po odpovědích, Poslední z Jediů jich mnoho nepřináší. Může to být frustrující, neznamená to ale, že by diváci zůstali ochuzeni o zvraty a překvapení. Těch má scénář v rukávu víc než dost a je radost sledovat, jak na plátně pracují. Johnsonovi se daří hrát na strunu nostalgie vzkříšením starých motivů a zároveň zaskočit méně předvídatelnou cestou, kterou se děj ubírá. Množství menších odboček vytváří ve více než dvouhodinové stopáži několik hluchých míst, odvážné tahy tvůrců ale nudu spolehlivě odhání. Poslední z Jediů dokáže šokovat a probudit emoce. A funguje to.

Na tenký led se nejnovější Star Wars pouští i pojetím reálií celého světa. Několik scén už stačilo vyvolat divoké reakce fanoušků a rozvířit internetové diskuze. Johnson zaexperimentoval, co se Síly týče, zdá se však, že ho provázela. I když se totiž nastavená logika univerza musela lehce otřást v základech, prošlo mu to. Využití Síly, které představil, je sice opravdu něco nového, ale troufám si tvrdit, že do světa Jediů zapadá. Změna také nastala v prostředí, do kterého je příběh zasazen. Většina se ho odehrává přímo ve vesmíru, na palubě lodi spíš než na neokoukaných, roztodivných planetách. V nevelkém časovém rozmezí děje to ale vůbec není na škodu.

Byly nám rovněž představeny nové, vedlejší postavy, které byly sice zdařile načrtnuty, ale naštěstí jim nebylo věnováno víc prostoru, než bylo zapotřebí. Hlavní protagonisté se totiž dočkali hlubšího rozpracování, a to v čele s Benem Solem. Kylo Ren se charakterově konečně vyrýsoval a je skutečně radost to sledovat, stejně jako vývoj navrátilce Luka Skywalkera. O ploché černobílosti  nemůže být v Posledním z Jediů řeč, i když mnohé z postav se nikam neposunuly.

Po technické stránce není ke Star Wars již tradičně co dodat. Vizuál je úžasný, zvlášť si tvůrci vyhráli se závěrečnou bitvou, která ostatně vytvořila image promo materiálu. Některé záběry byly až poetické, a po přičtení hudebního doprovodu geniálního Johna Williamse není divu, že se filmu úspěšně dařilo pracovat s emocemi. Nejhlubší dojetí přesto vzbudily momenty bezprostředně na samotném začátku a konci, a to sice nástup ikonických titulků a posléze věnování celého snímku princezně Carrie Fisher.

Humoru bylo opravdu bohatě – i tam, kde bychom ho nečekali – a stejně tak akce. Poslední z Jediů pobavil, vzbudil emoce, pustil se na dosud neprobádaná území a přinesl mnoho novinek. Johnson zariskoval, mohutně rozvířil vody a spoustu lidí patrně zklamal, ale věděl, co dělá. Jistota jde cítit z celého snímku, který i přes některé neduhy září. Možná je jiný, ale svým předchůdcům rozhodně nedělá ostudu. V přesné dávce přinesl vše, co se od něj čekalo, a teď nezbývá než čekat na to, jak za dva roky J. J. Abrams nejnovější Star Wars trilogii dokončí. Pokud v podobném duchu, budu se těšit.

 

Star Wars: Poslední z Jediů
Režie: Rian Johnson
Scénář: Rian Johnson
Hudba: John Williams
Hrají: Daisy Ridley, Mark Hamill, Carrie Fisher, John Boyega, Adam Driver, Oscar Isaac

 

FilmR. JohnsonStar WarsDisneyG. LucasM. Hamill
Categories: Vector Graphic

Vánoční tipy Sardenu

Tue, 12/19/2017 - 21:48

Ačkoliv je to jen těžko uvěřitelné, opět je prosinec, opět budou Vánoce a dá se říct, že rutina vládne všemu kolem nás. Ani my se tedy nemůžeme odchýlit od zavedených standardů. I letos jsme si pro vás připravili vánoční sardenské tipy na (nejen) knižní dárky a místo literárních vyhlídek směrem vpřed se můžete podívat, co zaujalo naše redaktory v průběhu letošního roku. Možná vás na poslední chvíli kousne do zadku ještě nějaká inspirace a uděláte někomu blízkému (nebo sobě) neplánovanou radost.

Petr Šimčík

Asi bych mě doporučit nějaký ten komiks, poslední dobou jsem jim propadl a pořád si říkám, že bych to měl omezit. Například Ságu, která dospěla k šestému pokračování a konečně je jasné, že se bude vydávat dál, nebo Technokněží, protože je to dobře vypadající špalek kvalitní literatury. Pro lidi, kteří mají rádi mainstream a superhrdiny, vydala Crew Želváky a Batmana. Nebo, jestli jste se vašemu potenciálně obdarovávanému báli dát Usagiho, protože je to králík, můžete zkusit Sakaie propašovat přes 47 Roninů. A to už vůbec nepřemýšlím nad tím, že nám Comics Centrum začalo hned dvě skvělé série  - Černou Palici a Baltimore! Existenciální superhrdiny a nejatmosferičtější horor, jaký je u nás za dlouhá léta k dostání! (A který lze zkombinovat s dříve vyšlou úžasnou knihou stejného jména.) Komiksový trh se nám zkrátka rozjel jako parní válec. Poslední rok chrlí jednu kvalitní věc za druhou a jak člověk byl dříve rád za každou vlaštovku, nyní už musí pečlivě vybírat, pokud není rentiér. Mohl jsem tohle všechno doporučit, ale já řekl ne!

Kdo mi řízl do rozpočtu je Egmont, který vydal tento rok dvě nabušené knihy o Star Wars.

Star Wars Art: Ralph McQuarrie

Ralph McQuarrie je nejvýznamnějším výtvarníkem v historii Star Wars. Prakticky určil vzhled všech strojů, robotů, krajin v původní sáze a z jeho práce se vychází v podstatě neustále i pro nejnovější díly. V tomhle Star Wars Art booku najdete nejúplnější sbírku McQuarrieho děl s tematikou Hvězdných válek, jaká kdy byla shromážděna, rozhovory, náčrtky... prostě poklad. Doporučuji přiložit balení kapesníků na otírání slin a slz. A hned si taky jedno otevřete, protože tahle knížka rozhodně není levná. Dva a půl tisíce ale opravdu stojí za to. Splněný sen všech, kteří si jako já mysleli, že tyhle kresby uvidí maximálně někde na webu v mizerné kvalitě...

Tohle je poctivých 400 stran a 6 Kilo Star Wars!

 

Jako doplnující  knihu (případně náhradní, pokud nedisponujete tím velkým obnosem výše) určitě zvažte:

Star Wars Rok za rokem Obrazová kronika

Obsahuje také McQuarrieho malby a komentáře, ale hlavně kompletní historii Star Wars až na poslední díl, protože ten by se stíhal jen těžko - šel do kin letos 14.12. Je to knížka plná nákresů, komentářů, fotek z natáčení a objemově se vyrovná té předchozí. Na své si přijdete i co se týče snímků Síla se probouzí a Rogue one, takže tady není moc proč váhat. Kapesníčky přiložte rovněž. 

 

Eylonwai

Studovat literaturu na univerzitě? To zní jako splněný sen! A taky že je, do jisté míry určitě. Ale má to i pár "temnějších" stránek, například to, že na četbu takříkajíc bokem už moc času nezbývá. A když už se na ni dostane, musí to stát za to. Proto věřte, že následující výběr prošel těmi nejdrsnějšími kritérii a z boje s Rukopisem královédvorským a zelenohorským, Tomem Jonesem, Gombrowiczem nebo Pánem prstenů vyšel vítězně! No... dobře, s tím posledním by měl možná trošku problém...

Lewis Carroll: Alenčina dobrodružství v Kraji divů a Za zrcadlem

Teď si asi říkáte "cože?!", ale ano, je to tak - letos znovu vyšla Carrollova nesmrtelná klasika, a pokud jste ji dosud nečetli, máte ideální příležitost. Od prvního vydání v roce 1865 došlo k asi tak milionu různých adaptací a inspirací jak na poli literatury, tak filmu, komiksu, hudby a dalších médií. Ale v tomhle případě je asi nejlepší vrátit se ke zdroji, protože sám skýtá dostatečné hloubky pro zkoumání a přemýšlení. Nezapomeňte si na to zkoumání hlubin vzít svítilnu, protože se můžete snadno ztratit. Interpretací je mnoho, ale nejlepší je vždycky vaše vlastní! A dopomoci vám k ní mohou i skvělé ilustrace Ladislava Vlny.

Jitka Svobodová: Přemyslova krev

Česká fantasy občas zařve tak mocně a nečekaně, až mi to vyrazí dech. Přemyslova krev má pár ne úplně čistých tónů, ale celek tvoří dechberoucí opus, který se z jedné poloviny zaměřuje na velké dějiny a z poloviny druhé na "menší" osudy. A je to vskutku velmi příjemná hudba, která vám v hlavě bude znít ještě dlouho po dočtení. A bonus, přátelé! Jestli jste dosud tak trochu tápali ve všech těch Přemyslovcích a kdo že vykastroval a oslepil koho, teď už se vám Oldřich s Jaromírem spletou jen sotva.

 

Martin StručovskýLovcův odkaz

Letos by vám pod stromečkem určitě neměl chybět Lovcův odkaz. Akční fantasy jak víno, která se rozhodně s ničím nemazlí. Kniha nabízí mix akce, sympatického hrdinu a jako velkou třešni na dortu hodně zajímavý fikční svět. Pokud vám nevyhovuje Kotleta ve sci-fi modu, tohle by pro vás mohlo být to pravé ořechové. A pokud vám je milejší fantasy postavená na středověkých kulisách, tak vyšlo znovu Na ostřích čepelí. Tahle klasika české fantasy nevypadala nikdy předtím tak dobře. 

 

Deskoherní tipy od Frankieho


Vánoce, jak se říká, jsou svátky klidu, ale ne klidu deskoherního. Když si však chceme společné chvilky s návštěvou zpestřit deskovkou, jen výjimečně máme tolik času, abychom mohli vytáhnout ze skříně takové pecky, jakými jsou Scythe nebo Mars: Teraformace. Níže uvedené hry jsou jednoduché na vysvětlování, vhodné i pro mladší děti a s příjemnou herní dobou.

ICECOOL: Ledová škola

Jako vhodná hra pro trávení vánočního cukroví se jeví ICECOOL: Ledová škola, ve které hráči ukazují dovednost v cvrnkání tučňáků ve škole a jsou nuceni se hýbat a ne jen kynout u stolu. Věřte, že chytat uličníky po škole a zabavovat jim žákovské knížky je zábava sice infantilní, ale zároveň o to více famózní.

Ostrov Skye

Další hra, která nás poctila vydáním v roce 2017, je Ostrov Skye beroucí si to nejlepší z herního systému Carcassone. Skládání krajin je však o kosmický řád propracovanější. Každá partie může být totiž naprosto rozdílná, neboť je nepřeberné množství variant počítání bodů. A to dilema! Jakou kartičku ve svém tahu použít a jak ji správně nacenit, aby byla pro protihráče nezajímavá, a zase naopak, kterou vyřadit.
Hra Moštárna spočívá ve sbírání ovoce na výrobu supermoštů. Originalita je v tom, že hra se vyvíjí, každá partie postupně využívá další a další karty pozměňující požadavky na hráče. V pěkném vizuálu se odehraje závod ve výrobě moštů, který si užije opravdu celá rodina.  

 

Monika Slíva

Letos jsem toho zvládla přečíst vcelku dost, i když stále je ten druhý seznam "co všechno bych ráda přečetla a (zatím) jsem to nestihla" mnohem delší. Držme se však osvědčeného, že doporučovat se má jen to, co jsme si vyzkoušeli. A ke všemu budu samá dokončená i nedokončená série a od všeho něco:

 Areston 

Trilogie Areston od Josefa Pecinovského dospěla letos ke zdárnému závěru svým čtvrtým dílem. Nojo, čtete správně, jako tři mušketýři... nebyl by to totiž mistr Pecinovský, kdyby za závěrečnými titulky třetího dílu neměl potřebu svým čtenářům ještě něco dalšího, důležitého a v celé trilogii nevyřčeného sdělit dodatečně. No ale můžete se snad na něj za to zlobit? Vesmírné putování na velmi neobvyklé planetě, vězení, tělesu, kosmické lodi nebo k čemu je vlastně Areston určen, určitě nadchne každého scifistu.

Ztracená vládkyně

Oblíbila jsem si taky genealoga Jeffa Tayeta z pera britského spisovatele Steva Robinsona. Sice to není úplně fantastika, "jen" příjemná směsice thrilleru a detektivního pátrání, ale ne úplně typický hlavní hrdina mi ten nedostatek plně vynahrazuje. Před Vánoci vyšel česky v pořadí už čtvrtý případ s názvem Ztracená vládkyně, který jsem sice zatím nečetla, troufám si ale tvrdit, že bude stejně dobrý jako ty předchozí (Stopy v krvi, Hluboký hrob a Poslední anglická královna).

 Letopisy zlomu

No a do třetice něco z fantasy... Letopisy zlomu od Nika Perumova by neměl minout nikdo, komu učarovala ona tolkeinovská, epická a rozsáhlá dobrodružství vyprávějící o mnoha rozličných národech a jejich vzestupech a pádech. Mnohovrstevnatý příběh dává čtenáři možnost na mnoho hodin zapomenout na naší přetechnizovanou a občas pěkně otravnou moderní současnost. P. S.: Kniha je též součástí rozsáhlé série, ale dá se číst i samostatně, aniž byste na konci utrpěli újmu z otevřených konců.

VánoceVánoční tipyKnižní novinkyLiteraturaR. McQuarrieS. SakaiM. MignolaL. CarrollJ. SvobodováA. DrescherS. RobinsonJ. PecinovskýN. PerumovLetopisy ZlomuStar WarsLovcův OdkazZtracená vládkyněArestonOstrov SkyeICECOOLdeskové hryPřemyslovská krevAlenka
Categories: Vector Graphic

FILM: Justice Legue... komiksoví Beatles na plátne

Tue, 12/19/2017 - 11:31

Superman, Batman a Wonder Woman.
Sú ako Beatles komiksového sveta. Nečudo že v traileri na ich spoločný film – Justice League – hrá  cover Come together. Tešili sme sa, veľmi, aj napriek fiasku zvanému Batman v Superman. A ako to dopadlo?

Povieme si to rovno: Justice League je veľmi rozpačitý film. Nie len pre to, že na ňom pracovali dvaja výrazní filmári  - Whedon a Snyder – ktorých poetiky sa už viac líšiť ani nemôžu.
Je to hlavne preto, že producenti a vedenie DC filmového vesmíru očividne nevie čo chce.

Na jednej strane sú hrdí na svoje temné filmy a vážne, či (pseudo)inteligentné vyznenie, na druhej strane sa neuveriteľne radi vtierajú publiku, aby z neho vytrieskali čo najviac. Tieto dve snahy sa stretli v tomto filme.
Otvorenie Justice Leaguje je temné, nesie sa v znamení záveru BvS, ale potom to kdesi prehodí výhybku a stáva sa z toho jednoduchý, farebný a vtipný film. Až do záveru, ktorý je správne snyderovsky patetický. To čo je medzi tým je výrazne iné, zaváňa to poetikou komiksov zlatého veku, keď hrdinovia boli plochí a detsky naivní. Nevadilo by to, ale bije sa to zo zvyškom série.

Môžeme namietať, že i Wonder Woman bola vo svojom samostatnom filme plochá a ako sa „vydarila“ (odhliadnuc od otrasného a hlúpeho záveru). Tam však bola naivná hrdinka vystavená realite vojny. Vytváralo to krásne vybalansovaný kontrast. Justice League však žiadny takýto kontrast neobsahuje. Záporák je len ďalší blbeček z vesmíru, ktorý chce silou ovládnuť planétu pričom nemá poriadny plán.
Najhoršie však skončil Superman. Zabudnite na Snyderovho hĺbavého a ľudského hrdinu, tu dostaneme farebného svalovca s blbými hláškami, ktorého od vyhubenia celého ľudstva delia Laneovej... prednosti. Hoci scéna, v ktorej je naštvaný je asi najvydarenejšia z celého filmu. Škoda, že jej chýba akýkoľvek zmysel.

Celá pointa filmu je o tom, že Batman a Diana dajú dokopy tím, ktorý je nanič, a preto musia priviesť naspäť Supermana, ktorý to zvládne aj bez nich. Medzitým sa asi trikrát pobijú.
Je vidieť, že tu sa strihalo a strihalo sa vo veľkom. Internet tvrdí, že Snyder natočil drsný, temný ale opäť prekombinovaný film, ktorý bol zjednodušený na priamočiaru akciu. Takže v deji opäť nie je veľa logiky a ak tam nejaká bola, skončila v strižni na podlahe.
Je síce pravda, že farby hrdinom naozaj pristanú humor je podarený a Whedon vložil do filmu nádherne civilné momenty. Celkový dojem to nezachraňuje, lebo vec zvaná „motivácia“ nefunguje. Hrdinovia robia to čo robia, lebo si to vyžaduje žáner. Nie príbeh. Ten je dokonale priemerný a predvídateľný.
To je na tom to najsmutnejšie. Justice League nemusí byť tak zlá ako BvS, ale chýba jej osobitosť. Je vidieť, že štúdio rezignovalo na ich víziu a len slepo nasleduje módu. Snyder možno nedodával perfektné filmy, ale aspoň bol kreatívny. Toto je jednoducho smutné.

Justice League je divácky otvorený, ľahko pozerateľný ale hlúpy film, ktorý zachraňuje humor. Inak sa nie je na čo dívať, lebo príbeh je deravý, nudný a aj efekty sú často otrasné. Škoda. Komiksové Beatles by si zaslúžilo viac.


50%

LIga spravedlnosti
(Justice League)

Akční / Dobrodružný / Fantasy / Sci-Fi

USA, 2017, 120 min
Režie: Zack Snyder
Předloha: Gardner Fox (komiks), Bob Kane (komiks), Bill Finger…
Scénář: Chris Terrio, Joss Whedon
Kamera: Fabian Wagner
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Ben Affleck, Gal Gadot, Ezra Miller, Jason Momoa, Ray Fisher, Amy Adams, Henry Cavill, Jesse Eisenberg, Jeremy Irons, J.K. Simmons, Amber Heard, Robin Wright, Diane Lane, Connie Nielsen, Ciarán Hinds, Kiersey Clemons, Billy Crudup, Eleanor Matsuura, Peter Brooke, Craig Thomas Lambert, Samantha Jo, Michael McElhatton, Joe Morton

 

 

FilmJustice League
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Tim Johnston, Sestup

Mon, 12/18/2017 - 16:17

UKÁZKA Z KNIHY

Jmenovala se Caitlin, bylo jí osmnáct a občas ji ze spaní budil splašený tlukot vlastního srdce. Jako by ve snu sprintovala k cílové pásce, ale ta byla s každým krokem dál, jako by se jí už už podlamovala kolena a nohy těžkly. Probouzela se s leknutím a pocitem, že jí hrudník svírají neviditelné paže. Chvíli zírala do tmy a potom zvedla ruku a stiskem tlačítka aktivovala modře podsvícený displej hodinek, které bez ustání monitorovaly její tělesné funkce: tep 86 úderů za minutu, teplota 37,8 stupňů Celsia, rychlost (0), nadmořská výška 2 741 metrů.
Nadmořská výška 2 741 metrů?
Rozhlédla se po místnosti – slabé světlo pronikající skrze švy závěsů odhalovalo linie několika kusů tmavého nábytku. Na vedlejší posteli ležela její matka, jejíž blonďaté vlasy vypadaly na bílém polštáři mnohem tmavší, a za stěnou spali otec a mladší bratr. Dva pokoje, čtyři postele, nebylo co řešit. Se svým patnáctiletým bratrem by v jednom pokoji nespala. A on s ní koneckonců také ne.
Displej se opět rozzářil studeným světlem a začal pípat. Rychle ho umlčela a zkontrolovala si tep. Pořád zrychlený, už za to ale nemohl sen – způsoboval to vzduch v těch téměř třech tisících metrech nad mořem.
Skalisté hory!
Když je z auta spatřila poprvé, rozbušilo se jí srdce, svaly na nohou se napnuly a začalo v nich škubat. Za několik týdnů měla zahájit studium na univerzitě, kde získala sportovní stipendium, a přestože v posledním ročníku střední školy neprohrála žádný závod (palcové titulky hlásaly COURTLANDOVÁ NEPORAŽENA!), bylo jí jasné, že spolužačky na univerzitě budou rychlejší a silnější, zkušenější a odhodlanější než děvčata, s nimiž dosud závodila. Proto si tyhle hory vybrala.
V koupelně si umyla obličej, vyčistila zuby, svázala si vlasy do pevného ohonu a pak si dívku v zrcadle pozorně prohlédla. Nešlo o marnivost. Přistupovala k sobě jako ke každé jiné soupeřce, z jejíchž očí se snažila vyčíst, jak ji porazit.
Vrátila se do pokoje a na chvíli se jí zdálo, že je matka vzhůru a sleduje ji z postele. Ale to se jen v tlumeném světle pokoje zaleskla její bledá víčka – slepá a zneklidňující jako pohledy soch. Caitlin otevřela spojovací dveře, prošla do vedlejší místnosti a zatřásla bratrem, aby ho probudila.

Slunce teprve šplhalo po vzdálenější straně hor a město se koupalo v chladném jezeře stínu. Medvědi, kteří v noci bloumali ulicemi a rabovali popelnice, se už dávno vrátili nahoru do lesů. Město zelo prázdnotou. Nikdo je neviděl přecházet na semaforech a jen oni dva vnímali pomalé blikání prostředního oranžového světla.
Caitlin zatím neběžela, jen v rychlé pantomimě vykopávala kolena do výšky jako mažoretka na přehlídce, jejímž jediným divákem byl chlapec, který se za ní kolébal na vypůjčeném kole. Chtěl se vrátit pro mikiny, ale připomněla mu, že je červenec a brzy se oteplí.
Jmenoval se Sean, ale říkala mu „blboune“, což byla přezdívka z minulosti, která už dávno pozbyla smysl. Do města dorazili včera, z plání nahoru po mezistátní, přes Denver a pak do hor po klikaté cestě nad útesem, ze které měli všichni nahnáno, a následně zase cítili závrať při klesání do bezedné zeleně, s malými a hustými borovicemi na vzdálených svazích. Jeli stále výš a výš, nahoru k Velkému rozvodí a potom zase dolů – dolů do dvou tisíc metrů, kde se náhle z kopců vylouplo rekreační středisko připomínající fata morganu: zimní architektura lyžařských obchůdků a kaváren uprostřed léta. Nad travnatými sjezdovkami visely prázdné lanovky, okolí hýřilo neuvěřitelnými barvami a svěží vzduch je přímo pálil v plicích.
Nyní ho, v tom modrém ránu, zhluboka nasávali a vydechovali bílé obláčky. Vůně borovic připomínala Vánoce. „Jdeme na to,“ řekla Caitlin. Odbočila do ulice jménem Ermine, dala se do běhu a Sean ji následoval.
Nejprve si pomyslel, že to není vůbec špatné – široká hladká asfaltová silnice a otevřené nebe nad hlavou. Pak ale cesta začala prudce stoupat, les byl stále hustší a uzavřenější a převodovka kola na každé přehození rychlosti reagovala trhnutím, jako by mlela z posledního. Postavil se na pedály a s otevřenými ústy lapal po dechu.
Zahřátý pot mu stékal po kulatém břiše na šortky. Vpředu na tmavé cestě se její bledá silueta stále zmenšovala a rozplývala jako nohatý a čtverácký skřítek. „Zpomal!“ vykřikl z plna hrdla a pak sklopil pohled ke svým třesoucím se stehnům. Vybavily se mu vzpomínky na sněžnice: Caitlin pádí po jezeře a on se vláčí za ní v dřevěných sněžnicích, klopýtá a padá – zůstane bezvládně ležet ve sněhu (nad hlubokým temným jezerem, od něhož ho dělí jen tenká vrstva ledu) a najednou se objeví rudolící Caitlin a sehne se k němu. No tak, blboune, nedělej kraviny…
Když znovu vzhlédl, viděl, že se zastavila. Dojel k ní a opřel se nohama o zem. „Panebože, Caitlin…“ Snažil se, aby to neznělo jako nářek zoufale funícího tlouštíka. Srdce mu divoce tlouklo.
„Pst,“ řekla. I ona ztěžka oddechovala, ale usmívala se. Pálení v plicích a zrychlený tep ji přiváděly do extáze. Zeď její ložnice doma pokrývaly pestrobarevné stuhy z běžeckých závodů, rozmístěné do tvaru ptačího křídla.
„Vidíš to?“
„Co?“
„Támhle nahoře.“
„Co?“
„Hned vedle cesty. Přímo támhle.“
Pak to spatřil. Byl to malý rezavý pes s hustým ocasem. Ne, to nebyl pes. Bylo to něco divokého s malýma černýma očima a velkýma nastraženýma ušima.
„Co je to?“ zeptal se.
„Myslím, že liška.“
„Co to má v tlamě?“
„Nevím.“
„To je mládě!“ vykřikl přidušeně. „Musí to být její mládě!“
„Ne, je tam krev.“
„Tak ho zabila. Někdy to dělávají.“
Dívali se na ni a liška zase pozorovala je, až se konečně otočila a s drobným tělíčkem stále sevřeným v čelistech odklusala nahoru po cestě a zmizela.
Chlapec si přehodil batoh dopředu a zalovil v něm po lahvi s pitím. Caitlin se nezastavila kvůli lišce, ale proto, že se tam cesty křížily a ona si nebyla jistá, kudy mají pokračovat dál. Vybavila si mladíka z prodejny kol, s prsty špinavými od oleje (měl jasně zelené oči a na krku vytetovaného pavouka), který jí řekl, že cestou narazí na značky. Žádné ale neviděla. Tady ne.
Ze sportovních lahví si nastříkali studenou vodu do úst, Sean si sundal cyklistickou helmu a pak si před sebe rozložili mapu.
„Tudy,“ rozhodla.
Podíval se na úzkou kamenitou cestu, na kterou ukázala, a zavrtěl hlavou. „To teda ne.“ Přece se dohodli, že se budou držet upravených cest, okrsek, řekl. Pohlédla na něj, na jeho rudý, vážný obličej a helmou rozcuchaný a propocený chomáč vlasů. Někdy bylo těžké uvěřit, že je mu už patnáct, a ne dvanáct, deset nebo sedm.
Zkontrolovala si srdeční tep. Byl rychlý, přestože teď v klidu stála. Nadmořská výška 2 840 metrů.
„Blboune,“ řekla a nacpala mu láhev zpátky do batohu. „Vypůjčil sis to horské kolo, aby ses coural po okreskách?“

Slunce se rozlilo po údolí, jeho paprsky pronikly mezi závěsy a dopadly na postel a víčka muže, který v ní spal. Po chvíli se muž od světla odvrátil a pohlédl na displej budíku. 07:15.
Pokoj v motelu. Colorado. Napravo od něj stála druhá postel, rozestlaná a prázdná.
V koupelně na mokré poličce ležel synův zubní kartáček. Grant Courtland si opláchl a osušil obličej, vrátil se do pokoje a rozhrnul závěsy. Obloha byla namodralá, vrcholky hor lemovalo několik průsvitných obláčků. Pohlednicový výhled. Jakýsi pták v dáli plachtil v teplém proudu vzduchu. Dlouho se v něm vznášel a pak se náhle střemhlav vrhl dolů do stromoví. Grant chvíli čekal, jestli se pták vznese zpátky na oblohu, ale už se neobjevil.
Nebyl si jistý, kde přesně děti jsou. Mohly by být už támhle, poblíž hory, někde u těch stromů, které mu připadaly tak blízko. Včera večer společně zkoumali mapy, ale Grant tomu nevěnoval velkou pozornost; tohle dobrodružství si měly děty naplánovat a užít samy. Za několik týdnů nastoupí Caitlin na univerzitu ve Wisconsinu, kde získala sportovní stipendium díky výsledkům v přespolním běhu, a hory byly její nápad, její volba, dárek za maturitu.
Univerzita! Už?
Hleděl do dálky a v jednu chvíli měl pocit, že cosi vidí – záblesk chromu, mihnutí bílých tenisek. Nic tam samozřejmě nebylo, pouze zeleň a zase jen zeleň vzrostlých borovic.
Zvedl mobilní telefon a naťukal zprávu, ale pak zaváhal a palec mu zůstal viset nad tlačítkem pro odeslání. V mysli mu vytanul sen, který se mu zdával… vlastně jen zlomek z něj. Jenom ta zkušená, zkoumající ruka ženy. Ach, panebože…
Odložil mobil a civěl na něj. Po chvíli si natáhl džíny, triko a bosý vešel do sousedního pokoje.

Stezka se zužovala a spíš než štěrková cesta to nyní byla jakási úžlabina kroutící se svahem nahoru. Nakonec už nebyl žádný štěrk a žádná stezka, jen tahle holá čelistní kost tvořená oblými valouny, jak se rok za rokem tvarovalo vyschlé dno horské bystřiny, kdy voda jen sporadicky stékala dolů – vždycky dolů a nikdy ne nahoru.
„Jedeme špatně!“ vykřikl Sean v úžlabině.
Caitlin před ním ale běžela dál a skákala z kamene na kámen jako koza.
Snažil se pokračovat, sípal, celý se třásl a zuby mu cvakaly, až nakonec řekl: „Seru na to!“ Slezl z kola, upustil ho na kameny a odpotácel se od něj.
„Caitlin!“ zvolal.
Měl pocit, že je zároveň těžký jako balvan i lehký jako pírko. Obojí. Nohy samovolně udělaly nečekaný krok. Něco letícího jej udeřilo do helmy, zavřeštělo do jejích větracích otvorů a odletělo pryč.
„Čubka!“ ulevil si.
Zvedl kolo a namáhavě ho tlačil přes kameny, když na něj po chvíli zase něco zaútočilo – nyní cosi pod batohem. Bzučelo mu to na zádech, a proto opět upustil kolo a začal se kroutit z popruhů. Až pak mu došlo, že jde o telefon. Ale než batoh sundal a vzal mobil do ruky, bzučení ustalo. Díval se na malý displej, zda nepřijde oznámení o nově přijaté zprávě, ale neobjevilo se nic. Zkontroloval i svůj mobil a strčil oba zpátky do batohu.
Potom znovu vytáhl ten její. Cítil jeho rubínovou váhu v dlani, podíval se nahoru úžlabinou a potom si sedl na kámen, vyhledal si textové zprávy a přečetl si je. Nejzajímavější byla jména: Colby. Allison. Natalie. Amber. Štíhlé dívky s atletickými postavami, které chodívaly k nim domů ve volných šortkách a upnutých topech, aby mu vypily dietní kolu a bosé dupaly po schodech nahoru a dolů. Dívky, které opatlávaly nábytek a nechávaly své vůně na pomačkaných polštářích. Dívky, které neustále esemeskovaly, chichotaly se a žvanily – bez ustání žvanily! Jednou se přikrčil pod spodním oknem a slyšel Allison Chowovou, jak ostatním děvčatům vypráví o té velké věci svého přítele, kterou se málem udusila. A taky v koupelně překvapil Colby Wilsonovou s nahými stehny. Trůnila na záchodě se šortkami u kolen.
Neumíš klepat, tlusťochu?

Dostal se k vrcholu úžlabiny blíž, než předpokládal, a když se tam ocitl, narazil na stezku. Další příkrou, udržovanou cestu podobnou té, po níž se vydali na začátku. Nebo to byla ta samá? Našel značku s nápisem CO RD. 153. Na rozpáleném zátylku cítil slunce a všude kolem šuměly tiché borovice. To bylo všechno. Cesta vepředu nahoře odbočovala prudce vpravo mimo jeho dohled, zatímco v opačném směru se svažovala dolů. Celá jeho bytost, každá buňka v těle se chtěly pustit tudy – dolů. Rychlost a vánek a dlouhá, pohodová jízda na hřbetě gravitace. Ale ona by to neudělala, neběžela by dolů. K čertu s ní! Zvedl kolo, šlápl do pedálů a znovu se rozjel nahoru.
Daleko se nedostal, když ze stromoví zničehonic cosi vyrazilo a šlo to po něm. Vyjekl a seskočil z kola. Zlomek vteřiny nato uslyšel její hýkavý smích a do tváře se mu nahrnula krev.
„Ty jsi ale praštěná!“ řekl.
„Ty brďo, blboune, měl bys vidět svůj ksicht!“
Zvedl kolo ze země.
„Vůbec jsem nevěděla, že sebou umíš tak rychle hejbnout!“ řekla.
„A já jsem zas nevěděl, že umíš bejt taková pizda!“ odvětil.
Přestala se smát. A do toho nového ticha se ozval mužský hlas – odnikud. Odevšad. Za chvilku ho bylo s určitostí slyšet za pahorkem pod nimi a vzápětí se objevily dvě osoby s cyklistickými helmami na hlavách, hrbící se za řídítky kol. Muž a žena. Když je muž spatřil, zmlknul a oba se přiblížili v zadýchaném mlčení. Jejich tváře byly veselé a bystré. Žena vypadala mladší než muž – mohla být ve věku Caitlin – a usmála se na Seana. Jedna z mužových nohou nebyla normální. Měl černou protézu upevněnou ve speciálním pedálu, takže bylo těžké na první pohled poznat, kde končí kolo a začíná muž. Řekl ahoj a Sean mu stejným pozdravem odpověděl. Jen co projeli ohybem cesty a zmizeli z dohledu, Caitlin se zeptala: „Jak jsi mě to nazval?“
V obličeji byla celá rudá a Sean taky.
„Proboha, Caitlin, hledal jsem tě! Měli jsme jeden na druhýho dávat pozor!“
Naštvaně se na něj podívala. Pak se odvrátila a zavrtěla hlavou. Utáhla si gumičku na ohonu, naklonila se k němu, až sebou cukl, a řekla mu, že na něj pozor dává, že celou dobu přesně věděla, kde je. Co si o ní vůbec myslí?

 

Anotace:
Pobyt ve Skalistých horách má být pro Courtlandovy poslední rodinnou dovolenou, než jejich dcera nastoupí na sportovní vysokou školu. Zatímco osmnáctiletá Caitlin si chce především otestovat běžeckou kondici v náročném terénu, její rodiče doufají, že mimořádně krásné horské prostředí pomůže zažehnat dlouhotrvající manželskou krizi.
Ale když si jde Caitlin se svým mladším bratrem časně ráno zaběhat a později je za dramatických okolností v kopcích nalezen pouze Sean, ukáže horská krajina svou mnohem děsivější tvář.
Dívčino zmizení, záhadné a o to trýznivější, rozděluje cesty jednotlivých členů rodiny, z nichž každý určitým způsobem přebírá odpovědnost za to, co se stalo. Neutuchající naději ztělesňuje otec Grant, který své pátrání nevzdává a věří, že jeho dcera je stále naživu.
Kdy ale přestane hledat i on?

 

Info o knize:
Autor: Tim Johnston
Originální název: Descent
Překlad: Hana Catalano
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 432
Cena: 379 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)
ISBN: 978-80-7588-016-1
 


Tim Johnston
Americký spisovatel Tim Johnston se narodil v Iowa City, kde také vystudoval místní univerzitu a později k ní připojil ještě jednu v Massachusetts. Pracoval jako tesař a rovněž vyučoval tvůrčí psaní na Univerzitě George Washingtona.
Je autorem young adult románu Nic tak zeleného (2002) a strhujícího thrilleru Sestup (2015), s nímž se umístil v žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. Získal řadu prestižních ocenění, kromě jiného např. Cenu O. Henryho za povídky uveřejněné ve sbírce Irská dívka (2009).
V současnosti pracuje na nové knize, která bude mít svým pojetím blízko právě k Sestupu. Jak sám říká: „Bude to opět příběh několika hrdinů, jejichž vztahy rozbije náhodný násilný čin a stará, nevyřešená vražda.“
Více o autorovi naleznete na www.timjohnston.net.

 

UkázkaUkázkyT. JohnstonMystery Press
Categories: Vector Graphic

Vánoční soutěž 3 - Audiokniha Nekonečný příběh

Mon, 12/18/2017 - 16:04

Třetí adventní neděli máme úspěšně za sebou a s ní na Sarden připlachtil spolu se sněhovou vánicí i poslech přímo do ouška.  Třetí adventní dárek pro naše čtenáře/posluchače jsme připravili ve spolupráci s vydavatelstvím OneHotBook, se kterým též moc rádi a dlouhodobě spolupracujeme.

Takže náš šťastlivec si může pod stromeček přát Nekonečný příběh a poslouchat a poslouchat a nechat se unášet na vlnách fantazie jednoho z dnes již klasických moderních pohádkových příběhů. Do ouška vám bude číst Jan Vlasák a stačí, když nám napíšete:

  • Kolik hodin má audiokniha Nekonečný příběh?
  • Jak se jmenuje hlavní postava knihy?
  • A ze kterého roku je neméně úspěšný film?

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 24.12.2017, do předmětu napište Vánoční soutěž 3 a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon. Těšíme se na vaše odpovědi.

SoutěžSoutěžeOneHotBookM. EndeJ. Vlasák
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Petr Heteša, Nezkoušej na mě zapomenout

Sun, 12/17/2017 - 09:29

Petr Heteša se znovu a zase pojistil, že na něj opravdu nezapomeneme.

Nemáte čas a chuť číst zdlouhavé a rádoby vtipné recenze? Je jediné, co vás zajímá, zda Heteša ještě pořád drží svoji nastavenou laťku? Pak slyšte odpověď - ano, drží. Neváhejte a do knihkupectví utíkejte, abyste sobě Nezkoušej na mě zapomenout poříditi mohli.

Řadíte se do skupiny recenzí-chtivých konzumentů? Pak prosím čtěte dále (doporučení se nezmění, jen kolem toho bude více omáčky).

Petr Heteša nás ve svém nejnovějším díle zavádí do Chinca, městské části jeho oblíbeného Baltimore. To se však snaží zapomenout (s většími i menšími úspěchy), že nějaké Chinco existuje. Pro většinu “normálních” obyvatel je to pekelná díra, kde se zastavil čas a technologický pokrok je považován za zlo. Pro obyvatele Chinca, sice trochu drsný a špinavý, ráj na zemi. Je krásné, když si můžete dát lajničku koksu až pět, aniž by to na vás hned velký bratr nevyzvonil všem ostatním na obrovské LCD obrazovce, případně vás výtah slušně požádal (přede všemi), abyste si vystoupil a laskavě se šel sám nahlásit na policii.

Chris Stowall se řadí mezi ty, co považují Chinco za milovaný domov. Kdo by se divil, když svůj den s oblibou začíná dvěma panáky Jacka a řádným potáhnutí z camelky. Nenechte se mýlit, Chris není žádný povaleč, ale naopak v ulicích Chinca všemi respektovaný muž zákona. Kde jinde než v Chincu by mohl skončit detektiv z kriminálky s přímou alergií na veškeré nové technologie. Chris je poměrně rozumný, život má rád a razí teorii, že ne všichni musí o něm všechno vědět. Zvláště kolik těch panáků ráno na start vypil...

Relativně poklidný život (berme v potaz, že poklidný je velmi relativní pojem) detektiva naruší brutální, a na první pohled rituální, vražda. Než však Chris stačí mrtvolu nechat zmizet beze stopy v místním krematoriu a zase tak trochu vylepšit tabulky místní policie, jeden jeho příliš aktivní kolega nechá otisky mrtvoly projet databází. Jejíž ústředí je ve velkobratrské části Baltimoru. To by samo o sobě na takový problém nezadělávalo. Nikdo asi ale nečekal, že mrtvola byla za života jedním z předním vědců NASA žijící stovky kilometrů od Chinca. To nevypadá na problém, ale přímo na průser epických rozměrů. Mrtvoly se množí, o Chinco a Chrise se začnou zajímat pohlaváři kriminálky a z původně poměrně standardního případu se stává spiknutí, které otřese společností do jejích základů.

Nezkoušej na mě zapomenout je vskutku klasický hetešovský román. Bez jakýchkoliv debat si zamilujete postavu Chrise, který je místy trochu protivný, často sarkastický, autority mu nic neříkají, ale má srdce na správném místě. I když se to snaží skrývat. Je to takový ten správný hrdina pohybující se ve spektrech šedé, který je vám během prvních pár stránek sympatický. To stejné se dá říci o směsi dalších dobrých duší se kterými se v Chincu seznámíte - budete je milovat.

Jak je autorovým dobrým zvykem, Heteša bruslí na hraně detektivního příběhu / thrilleru s prvky kyberpunku. Ani v Nezkoušej na mě zapomenout nechybí obvyklý galeon Hetešovské esence složené z vybroušených dialogů (stále se rád vykecává a stále se to skvěle čte), město Baltimore, hlavní hrdina pohybující se v šedé zóně morálky a příběhu, který nejede po předvídatelné lince.

No, i když poslední tvrzení není  v případě Nezkoušej na mě zapomenout tak úplně pravdivé. Zhruba někde v polovině začíná být jasné, kdo je hlavním padouchem. Co navíc trochu zanechává pachuť na patře, je zhruba posledních čtyřicet stránek, kdy čtenář dostává ledovou sprchu v podobě zmateného sledu událostí, které vysvětlují, proč se v knize stalo, co se stalo.

Číst Hetešovy knihy je vždycky zábava a kvalitně strávený čas. Recenzovat je začíná být trochu nuda. Není moc autorů, pravidelně publikujících, kteří si drží svůj vysoko nastavený standard. Pravda, občas mu to trochu ujede, ale i tak Heteša zůstává jednou ze nepřehlédnutelných stálic české scény, kterou chcete číst. Pokaždé když něco vyjde. Takže neváhejte a do knihkupectví utíkejte, abyste sobě Nezkoušej na mě zapomenout, poříditi mohli. Zklamáni nebudete.

Petr Heteša, Nezkoušej na mě zapomenout

Nakladatelství: Brokilon
Obálka: Lukáš Tůma
Počet stran: 422
ISBN: 978-80-7456-337-9
Cena: 298 Kč

RecenzeLiteraturaP. HetešaBrokilonSci-fi
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství CREW

Sun, 12/17/2017 - 09:13

Naše nakladatelství má velkou radost z toho, že se nám v letošním roce podařilo uvést na český komiksový trh hned dva legendární manga tituly, které si svou pozici kultu bez nejmenších pochyb zaslouží:

Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface

Komiks se odehrává pět let po událostech původní mangy. Major je momentálně známá jako Motoko Aramaki a dělá bezpečnostního důstojníka v obřím mezinárodním konglomerátu. Dokáže digitálně převádět své schopnosti a vědomí do těl kyborgů, které má rozmístěné po celém světě – což se hodí, když bojuje s průmyslovými špiony, zabijáky a hackery. Ovšem v hlubinách moderní technologie se začíná rodit umělá inteligence – a když se práce experta na tuhle oblast, doktora Rahampola, dostane do nepovolaných rukou, může to ohrozit jak celý svět, tak i samotnou Motoko.

Překlad Anna Křivánková
kniha obsahuje 304 barevných a černobílých stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1130&pr=171207
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=926&pro=d&pr171207

 

Fullmetal Alchemist – Ocelový alchymista 1

Základní pravidlo alchymie zní – abyste něco získali, musíte obětovat něco stejné hodnoty. O tom, že se toto pravidlo nevyplácí porušit, se mladí alchymisté Edward a Alphons Elricovi přesvědčili na vlastní kůži. Jeden přišel o ruku a nohu a druhý se stal jen duší uvězněnou ve zbroji. Nyní putují světem a hledají způsob, jak to všechno napravit. Cestou se potýkají nejen se zkorumpovanými představiteli církve a státu, ale především s vlastním svědomím...

Překlad Anna Křivánková
kniha obsahuje 188 černobílých stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1132&pr=171207
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=927&pro=d&pr171207

CrewKomiksGhost in the shellGITSFullmetal alchemistFMA
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR: Siri Pettersenová

Fri, 12/15/2017 - 08:42

Trilogie Havraní kruhy je výtečná norská fantasy, jejíž třetí díl s názvem Síla před nedávnem vyšel v České republice. Při té příležitosti autorka Siri Pettersenová navštívila Prahu a kromě jiného poskytla tento rozhovor.


K fantasy máte velmi blízko. Jaký je Váš oblíbený příběh?

Oblíbených knih z žánru fantasy by bylo strašně moc, a to různých typů i v rámci žánru. Já čtu skoro všechno, co mě zaujme. Důležitou knihou pro můj vývoj, kterou jsem četla, když jsem vyrůstala, byla Trůn z dračích kostí od Tada Williamse, která je hodně barvitá, epická a vyloženě high fantasy. Ta vlastně ovlivnila moje rozhodnutí stát se spisovatelkou. Potom k mým oblíbeným knihám určitě patří Mistborn a také Dcera kostí a dýmu od Laini Taylor nebo Half Bad od Sally Green, tu jsem přečetla během jediného dne. A teď jsem si ještě vzpomněla na jednu úžasnou urban fantasy, která se jmenuje Written in Red od autorky Anne Bishop a ta je opravdu neobvyklá, má takový skoro až postapokalyptický nádech a utkvěla mi v paměti natolik, že na ni nemůžu zapomenout.

Překvapil Vás úspěch trilogie Havraní kruhy?

Ano, velmi. Nikdo to nepředpokládal. Lidé kolem mě má očekávání spíše snižovali a říkali mi, že se to nemusí moc dobře prodávat, že je to má prvotina a že bych v to neměla vkládat příliš velké naděje. Takže myslím, že tomu, co následovalo, nevěřil vůbec nikdo a byl to pro všechny velký šok.

Knihy jsou úspěšné i díky skvěle napsaným postavám. Inspirovala jste se reálnými lidmi, nebo je to čirá fantazie?

V podstatě každá postava má něco ze mě, ale nedá se říct, že by některá z nich byla vyloženě inspirovaná někým konkrétním. Objevují se tam podoby lidí, které jsem potkala, o kterých slýchám nebo jsem o nich četla, ale myslím si, že by se tam nikdo nepoznal. Až tedy možná na jednu postavu a tou je Svarteld, mistr Kolkaggy, tam mě dost výrazně inspiroval můj dřívější bojový trenér, který je taky černoch a stejně jako Svarteld je velmi nemilosrdný. V první knížce je scéna, kde Rime chce Svartelda požádat o laskavost a bojují spolu, a když boj skončí, tak Svarteld Rimemu řekne:„ Ukliď tady po sobě tu krev a pak za mnou přijď a promluvíme si.“ Tak to se skutečně stalo právě na jednom z tréninků taekwonda, kdy jednomu z účastníků začala po úderu téct krev z nosu a můj trenér tomu dotyčnému řekl:„ Ukliď tu krev z podlahy.“ Vůbec se nestaral, jak mu je!

Kde se vzal nápad odlišit aetlingy od lidí právě ocasy?

Ocasy mají aetlingové proto, že to je něco, co já považuju za naprosto super sexy, podobně jako třeba tesáky u upírů nebo špičaté uši u elfů. Jsou inspirovány postavou z norské lidové slovesnosti, která se jmenuje Huldra, což je bytost, která je v Norsku každému známá. Bývá to žena, která je nesmírně krásná, svádí muže a zavádí je do lesa, kde zabloudí a to znamená jejich zkázu. Nepoužívám v knihách slovo huldra, ale ta inspirace je tam zcela zjevná, hlavně pro skandinávské čtenáře. V souvislosti s touto otázkou si vzpomínám na jednu úžasnou, lehce erotickou sérii Sága prokletých od Margit Sandemo, která vycházela v osmdesátých a devadesátých letech a ve skandinávských zemích to byl naprostý bestseller. Celkem to bylo 47 knih a 33.díl je obzvlášť erotický, vystupuje tady démon, který má ocas a je neuvěřitelně sexy. Já jsem tuhle knihu četla, když mi bylo asi sedmnáct a od té doby je prostě muž s ocasem sexy.

Hirka je poněkud netypická hrdinka. Hned v první knize je výjimečná tím, že vlastně nemá schopnosti, které mají všichni ostatní, což je ve fantasy trochu netypické. Byl to záměr napsat to naopak než bývá ve fantasy zvykem?

To je velmi zajímavá otázka, protože to nebylo něco, co bych si nějak rozhodla předtím, než jsem začala psát. V podstatě ve fantasy mají autoři tendenci obdařovat hlavní postavy nadpřirozenými schopnosti, ale mně se to nějakým způsobem nezdálo, nelíbilo a vlastně jsem měla svět, kde tu v uvozovkách nadpřirozenou schopnost mají všichni, takže to v podstatě nic nadpřirozeného nebylo. O to horší bylo, že Hirka tuto schopnost, kterou mají úplně všichni ostatní, neměla. Ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomila, jsem měla ten svět načrtnutý, a došlo mi, že je to vlastně dobrý motiv a že chci, aby Hirka byla taková. Psaní trošku připomíná rýžování zlata. V řece je spousta zlatých valounků, ale vám se nepodaří najít všechny, najdete jenom něco. Pro mě je psaní něco podobného, mívám spoustu nápadů a spoustu různých motivů, ale ne všechno se samozřejmě do toho příběhu dá zakomponovat. Takže tohle byl jeden z těch šťastných zlatých valounků.

Co bylo na psaní Havraních kruhů nejtěžší?

Asi nejhorší okamžik pro mě nastal ve chvíli, kdy vyšla první kniha, tedy Ódinovo dítě, a já jsem měla pracovat na druhém dílu a vlastně jsem vůbec nevěděla, jak to bude pokračovat a jestli dokážu naplnit očekávání čtenářů. Bylo přede mnou takové neurčité prázdno, měla jsem v hlavě dvě tři klíčové scény, ale to bylo tak všechno. A věděla jsem, že kniha je nahlášená na příští rok, tak jsem na sobě cítila hrozný tlak. Takže nejtěžší pro mě vlastně bylo se izolovat od toho očekávání.

Co podle Vás stojí za úspěchem této série?

To je poměrně obtížná otázka, ale myslím si, že se tady setkalo hned několik faktorů. Byl to správný produkt, ve správný čas a napsaný tím správným způsobem. Takže všechny důležité okolnosti klaply, a asi tím nejdůležitějším byla cílová skupina, tedy čtenáři, kteří si k sérii našli cestu. Čtenáři fantasy jsou nesmírně oddaní, a pokud se jim něco líbí, tak jim rozhodně nechybí nadšení. Oni o knize informovali své okolí, sdíleli svůj čtenářský zážitek na sociálních sítích, začali vytvářet různý fanart - jako tetování, záložky s motivy, i nějaké kovářské výrobky a tak podobně, a tak tomu neuvěřitelně pomohli.

Jak je možné, že se grafička stane spisovatelkou? Kdy nastal ten zlom?

Já to nikdy nevnímala jako nějaký velký rozdíl. Pro mě je nejdůležitější vyprávět příběh a není zas tak podstatné, jakým způsobem. Může to být prostřednictvím knihy, může to být prostřednictvím komiksu, seriálu, nějaké animace, počítačových her, případně i her na hrdiny. Tohle všechno je vyprávění příběhů a je to pro mě v podstatě totéž. Když jsem byla malá, tak jsem něco psala a vždycky ty příběhy pro mě byly spojené s ilustrovaným doprovodem. Pak jsem jako náctiletá psát přestala a začala jsem se zabývat hlavně designem, ale měla jsem jasno v tom,  že bych jednou chtěla napsat knihu. I když píšu, tak mám v hlavě obrazy nebo představy toho, o čem píšu, a to je vlastně můj způsob, jak to vnímám.

Je něco, co byste napsala jinak?

Ano a bylo by toho hodně, obzvlášť co se týká Ódinova dítěte, protože to byla moje první kniha a člověk se v tom procesu psaní a vymýšlení příběhů stále učí, takže tam cítím největší rezervy. Kdybych tu šanci měla, tak bych to asi napsala dost jinak. Ale člověk asi nikdy není úplně spokojený s tím, co vytvořil. Vždycky, když to čte, tak tam najde nějaké chyby nebo nedokonalosti, ale nejde pracovat na jedné věci celý život, takže se s tím musíme smířit. Když ale třeba čtu na internetu citace z té první knihy nebo když jsem pracovala na anglické ukázce a byla nucena jít zase zpátky  do hloubky, měla jsem při tom takový nepříjemný pocit, že to mohlo být lepší.

Obálky jste si navrhovala sama a jsou takové lehce bizarní. Měla jste od začátku jasno, jak budou obálky vypadat, nebo za tím stálo dlouhé rozhodování?

Když jsem odeslala svoji první knihu do nakladatelství, tak jsem k ní rovnou přiložila i návrh obálky a řekla jsem jim, že nemám žádné zkušenosti s psaním, takže jsem otevřená jejich připomínkám a komentářům, a pokud by chtěli něco přepsat nebo vynechat, tak s tím nemám problém, ale že na design mi sahat nebudou. Byla jsem si tou obálkou hodně jistá, protože to byla moje práce, takže i když jsem nikdy předtím vyloženě design knihy nedělala a nevěděla jsem, co všechno by taková obálka měla obsahovat, co se třeba doporučuje nebo nedoporučuje, tak jsem chtěla vytvořit něco vlastního. Chtěla jsem, aby to bylo jednoduché, aby to byl poutavý obrázek a celá ta obálka tak působila ikonicky, zkrátka aby vyprávěla příběh sama o sobě a vzbuzovala tak zvědavost. Já opravdu nesnáším takové ty obvyklé fantasy obálky, kde máte spoustu klišé. Většinou je to nějaká koláž, kde se vyskytuje hlavní postava, třeba nějaký rytíř s mečem, pak je tam například drak a v pozadí se tyčí hrad. Když se pak na to podíváte, tak vůbec nevíte, o čem ta kniha je. A já jsem chtěla přesný opak. Chtěla jsem, aby ta kniha promlouvala sama o sobě už samotnou obálkou.

Trilogie Havraní kruhy je skončena. Co chystáte nového? Bude nějaká další kniha nebo série? Vrátíte se do světa Havraních kruhů?

Od Havraních kruhů už jsem jednu knihu napsala. Je to kniha pro děti, která se jmenuje Bobla, což by se dalo přeložit jako Bublina (pozn. u nás zatím nevyšla), a je to něco mezi pohádkou a fantasy pro děti okolo 10 let. Tato kniha vyšla v Norsku před dvěma měsíci a souběžně jsem pracovala a pracuji na nové fantasy sérii, která v podstatě navazuje na Havraní kruhy, ale měla by na nich být nezávislá. Čtenáři, kteří trilogii četli, budou schopni vidět souvislosti, a zároveň ti, kteří to nečetli, nebudou ztraceni. Bude to nezávislá série tří knih, která se bude odehrávat ve stejných světech, ale s úplně jinými postavami. V Norsku by první kniha měla vyjít v roce 2019.

Údajně se chystá film na motivy Vašich knih. Budete se na něm nějak podílet?

Ano, zfilmování mé trilogie se chystá, před rokem jsem prodala autorská práva norské filmové společnosti a oni mi tehdy řekli, že premiéru v norských kinech můžu čekat tak nejdřív za pět až šest let. A to proto, že to je velmi náročný projekt, na který je třeba sehnat spoustu peněz a filmová branže je poněkud nevyzpytatelná. Vždycky se může něco stát a realizaci projektu překazit. Ale samozřejmě doufám, že to dobře dopadne a bude z toho dobrý film. V současné době se pracuje na scénáři, zatím jsem ho ale nečetla. Do tvorby scénáře nejsem přímo zapojená, protože na to nemám čas, takže to svěřili někomu, kdo filmové scénáře píše a má s tím zkušenosti. Čeho bych se chtěla zúčastnit, je vizuální stránka, to je můj obor a je to pro mě hrozně napínavé, zajímavé a taky děsivé, co z toho bude.

Je něco, co byste chtěla vzkázat svým čtenářům?

Ano, rozhodně. Moji čtenáři jsou strašně důležití a udělali pro šíření mých knih mezi další čtenáře strašnou spoustu práce. Mnoho z nich nezná žádné hranice, nechávají se tetovat, vyšívají s motivy z Havraních kruhů nebo pletou rukavice, malují a všechno možné. Myslím si, že mám jedny z těch nejoddanějších fanoušků, a chtěla bych jim strašně moc poděkovat. Nemají vůbec ponětí, jak je to pro mne důležité a co to pro mne znamená. A kdybych měla trošku srovnat přijetí trilogie v různých zemích, kde byly Havraní kruhy přeloženy, tak ve Skandinávii máme zvyk být citově umírněnější. I když jsou fanoušci nadšení, mluví především o knihách, říkají milujeme tvoje knihy, ale když jsem tady v České republice nebo v Polsku, tak se ta pozornost od knih obrací přímo ke mně a fanoušci mi říkají milujeme tebe, a to je pro mě strašně dojemné. Hrozně si toho cením a každopádně čtenářům strašně moc děkuju za jejich aktivity.

Líbí se vám v Praze?

Ano, Prahu zbožňuju, je to úžasné město. Je tak středověká, má spoustu monumentálních budov a je prostě krásná. My v Norsku nemáme moc takové té starší výstavby, takže to na mě tady působí ohromně. Celková atmosféra je v Praze taková trošku strašidelná a tajuplná. Když to srovnám s norským Trondheimem, kde jsem dřív bydlela a který má hodně středověký ráz, tak tam máte pocit, že by tam klidně mohli žít Vikingové, zato v Praze zas máte pocit, že by tady mohli žít upíři :-).

 

rozhovorInterviewS. Pettersenová
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Alenčina noční můra v Říši divů

Fri, 12/15/2017 - 00:17

UKÁZKA: Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů

Alenčina noční můra v Říši divů je na knihu velmi podivná. Ve skutečnosti je to portál do jiného světa, do světa snů, zvaného Říše divů. Kromě této knihy budeš potřebovat dvě kostky (nebo standardní balíček hracích karet), tužku a gumu. Pomocí těchto nástrojů a jednoduchých pravidel obsažených dále v knize povedeš titulní hrdinku knihy Alenka v Říši divů od Lewise Carrolla na novou, velmi nebezpečnou výpravu. Alenka byla povolána k záchraně světa hracích karet a mluvících zvířat před stále nepříčetnější Srdcovou královnou.

454
Když Alenka otevře dveře na konci dlouhé chodby, stojí na prahu velké kuchyně plné kouře.

V kolébce, která stojí vedle prázdné třínohé stoličky u krbu, tu křičí dítě. Nad oheň se sklání šlachovitá nevrlá kuchařka, míchající velký kotel. Horko, kouř a hluk nutí Alenku přemýšlet, zda omylem nevstoupila do pekelného města Pandemonia.

„V té polévce je určitě moc pepře!“ řekne si pro sebe Alenka, vstoupíc do kuchyně a snažíc se vidět co je v kotli. Ve vzduchu je rozhodně mnoho pepře, Alenka si nemůže pomoct a kýchne.

Při tom zvuku se kuchařka otočí a skrz dusný kouř a páru, které naplňují kuchyň, se na Alenku zamračí. Pořádně si ji prohlédne přes svůj zahnutý nos, její oči se zúží, a pak se pronikavě zahledí na postýlku, kde dítě střídavě kýchá a pláče, aniž by na chvíli přestalo. „Mlč už!“ zavřeští Kuchařka, mrštíc na kolébku železný pohrabáč.

„Och prosím, dávejte pozor, na to, co děláte!“ křičí Alenka, poskakujíc zděšeně na místě. „Mluvím hrubě s vaším malým chlapcem a biju ho, když kýchá,“ odsekne Kuchařka. „Dělá to jen, když se mu zachce, ví totiž, že mě tím dmýchá.“ Při těch slovech popadne hlubokou pánev a mrští ji po Alence. Proveď test Hbitosti. Když jím Alenka projde, otoč na 444. Pokud ne, otoč na 424

424
Alenka dělá, co může, aby se letící pánvi na smažení vyhnula, ale není zkrátka dost rychlá. Držadlo jí uštědří letmý úder do spánku. Ztrácí 2 body Výdrže a po 1 bodu Bojovnosti a Logiky. Teď otoč na 384.

384
Kuchařka vyškubne velký sekáček z pracovní desky na kuchyňském stole a v té chvíli si Alenka všimne zkrvavených kusů masa, které tam čekají na zpracování. Na tvarech těch kusů masa je něco silně zneklidňujícího.

Oči dítěte jsou přilákány k bublajícímu kotli na ohni, protože v něm něco vyplave nahoru. Je to lidská hlava, jejíž šeredné rysy zkameněly v permanentním výrazu šoku. Výraz šoku ve tváři mrtvé ženské hlavy se nyní zrcadlí i v Alenčiných očích. (Přidej Alence 1 bod Šílenství.)

Jen málo z toho, co Alenka viděla od chvíle, kdy spadla dolů králičí norou, by mohla srovnat s tímhle domem hrůzy. Pokud chceš, aby využila svou schopnost Divoucné a divoucnější v naději, že si zachrání svou příčetnost, otoč na 374. Pokud ne, otoč na 148.

 

ANOTACE

Mnoho let po událostech Alenčina dobrodružství v Říši divů a za zrcadlem se Alenka ocitá zpět v Říši divů. Je na ní, aby zachránila svět hracích karet a mluvících zvířat od stále více a více pomatené Srdcové královny.

Co by se stalo, kdyby se Alenka nenapila z lahvičky popsané cedulkou “Vypij mě“, nebo kdyby si nedala s Kloboučníkem, Březňákem a Sedmispáčem čaj? Nyní to můžeš zjistit! V knize totiž budeš právě ty rozhodovat, kterou cestou se Alenka dá, které riziko podstoupí a se kterými podivnými obyvateli říše divů bude bojovat. Jsi připraven znovu vstoupit do králičí nory?

 

Informace ke knize:

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů

Autor: Jonathan Green

Nakladatelství: Mytago

Formát: 160 x 110 mm

Vazba: brožovaná

Překlad: Jan Snášel

Korektury: Hanina Veselá

Obálka: Kev Crossley, Cyril Gaja

Ilustrace: Kev Crossley

Knihu lze zakoupit zde.

UkázkaUkázkyMytagoGamebook
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 1/18

Thu, 12/14/2017 - 10:24

SÍLU S VÁMI, POSLEDNÍ PEVNOST TOHOTO ROKU JE ZDE. A S NÍ STAR WARS VŠUDE, KAM SE PODÍVÁTE. KDYŽ JE MILUJETE, NENÍ CO ŘEŠIT!

Čtyřicet let je čtyřicet let. Ale nefňukejte, STAR WARS tu s námi ještě hezkých pár pátků pobudou. Možná i déle, než byste čekali. I to se dozvíte na exkluzivní šestistránce, kterou jsme věnovali jednomu z nejúžasnějších fenoménů světové fantastiky. Tím ale nová Pevnost nekončí! Stejně tak jsme si posvítili i na LIGU SPRAVEDLNOSTI a na LABYRINT: VRAŽEDNOU LÉČBU. Ze seriálů pak dostal prémiového fleka nový STAR TREK a jeho divoce experimentální kocábka DISCOVERY. Pamětníci přitom nepochybně uroní kroupu nad JUMANJI, jež se dočkalo svého vzkříšení pro nové milénium. A co na to literatura? Útočí HYPERIONEM, jedním z nejlepších scífek všech dob. A mimochodem tentokrát si hodně šmáknou fandové rozhovorů. Pevnost si dala pokec se spisovatelkou SIRI PETTERSENOVOU, s autorkou HAVRANÍCH KRUHŮ, pivko jsme pak urazili s BRIANEM STAVELEYEM, který brousí CÍSAŘOVY ČEPELE, a na slůvko se v redakci zastavil i RAYMOND SWANLAND, elitní ilustrátor, který okrášlil též obálku SPOLEČENSTVA PEVNOSTI. Povídkami pak do tohoto čísla přispěly DANA KREJČOVÁ a temná kráska TEREZA MATOUŠKOVÁ! Stejně tak ale dorazí i knižní VETŘELCI ve famózním KOMPLETU. Ovšem pozor, svými přísnými rysy bude diktovat i CLINT Eastwood ve svém pozoruhodném životopise. Anebo má někdo fajnšmekrovské choutky na TECHNOKNĚŽÍ od Alejandra Jodorowského? Případně si chcete zaflintit v novém WOLFENSTEINOVI? A co takhle nový steampunkový komiks MAGION? Anebo vás uhrane spíš MAGIE VE STŘEDOVĚKU? Nebo ohlédnutí se za HORRORCONEM A FÉNIXCONEM? Přátelé, překonali jsme se, v novém časáku je toho krutě moc. Protože Pevnost vládne. A přeje vám krásné svátky plné fantazie!

Obsah Pevnosti naleznete zde.

ČasopisPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství CREW

Wed, 12/13/2017 - 10:31

V těchto dnech vychází další komiksová klasika z pera Alejandra Jodorowskeho, s epickým rozmachem, jenž je pro něj tak typický:

Technokněží
Alabastrově bílý chlapec s příhodným jménem Albino, má jeden jediný cíl. Stát se členem řádu technokněží a stvořit videohry, které ovlivní všechny občany v galaxii... nebo zemřít při snaze toho dosáhnout. Což se mu může velmi lehko přihodit, protože cesta k tomu stát se technoknězem je složitá a Albino bude muset absolvovat mnoho smrtících zkoušek.

Překlad Richard Podaný
kniha obsahuje 408 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1128&pr=171205
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=924&pro=d&pr171205

 

Vaší pozornosti bychom rovněž rádi doporučili:

SpongeBob 1: Praštěné podmořské příběhy
Kdo žije v ananasu na dně moří? SpongeBob Squarepants! Nahlédněte do komplikované mysli hvězdice Patrika! Poznejte Planktonův rodokmen! Zjistěte, co se stane, když Křupavého Kraba navštíví slavný gurmánský kritik! Pod vodou je tolik legrace, že se napijete smíchy!

Překlad Filip Škába
kniha obsahuje 112 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1127&pr=171205
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=922&pro=d&pr171205

 

Živí mrtví 23: Šepot a řev
Hilltop čelí problémům zevnitř i zvenčí a napětí roste. Gregory intrikaří, aby se vrátil do čela komunity, kde i zdánlivě nevinné dětské rozepře přerůstají v něco velmi, velmi ošklivého a tajemní Šeptači by se mohli stát největší hrozbou od Neganova pádu.

Překlad Martin Antonín
kniha obsahuje 136 černobílých stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1124&pr=171205
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=920&pro=d&pr171205

CrewKomiksSpongeBobŽiví mrtvíTechnokněží
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Margaret Atwood, Příběh služebnice

Wed, 12/13/2017 - 00:00

Jmenuji se, jmenovala jsem se June. Teď mi říkají Fredova. Nevzali mi jen jméno, ale i milovaného manžela, dceru a vlastní identitu. Vzali mou osobnost a utopili ji ve svatých přikázáních. Z mého těla udělali pouhou nádobu. Stroj, jehož jediným cílem je přinést svému Veliteli tolik vytouženého potomka. Mým největším prokletím se stala schopnost být těhotná, v dávných dobách největší radost ženy. Jsem žena v červeném. Jsem služebnice. A toto je můj příběh.

Příběh služebnice je v dnešní době již klasický román kanadské autorky Margaret Atwood, který se nejenže dočkal prestižního sci-fi ocenění Arthura C. Clarka, ale v letošním roce i divácky úspěšného a kritiky oceňovaného seriálu nesoucího stejné jméno. Přitom sama Atwood nepovažuje Příběh služebnice za sci-fi, ale definuje román jako spekulativní fikci. Já bych se však nebála knihu zařadit mezi dystopie - svět je hrozné místo k žití, jen se místo důrazu na vyspělé technologie vrací se společenským smýšlením a vyspělostí do 17. století.

Margaret Atwood nám představuje fiktivní Spojené státy americké, nyní zvané republika Gileád, v době velice blízké té naší. Ovšem pod vládou totalitního režimu, který je poháněn pokroucenými myšlenkami křesťanství.

Příběh služebnice je silná kniha, která už jako mnoho jiných poukazuje na to, jak jednoduše lze i přes veškeré výdobytky doby podlehnout nadvládě teroru zakryté touhou po záchraně lidského rodu a přijmout to jako něco normálního. Margaret Atwood podává obraz společnosti, kde muži vládnou, postavení žen je tvrdě redukováno a jejich úloha ve společnosti je snadno rozpoznatelná dle oblečení.

Plodná žena, nosící červenou, je brána jako komodita, zbavena veškeré své identity a darována některému z Velitelů, aby mu porodila vytouženého potomka. Manželky velitelů a vlivných mužů oblékají modrou a nejsou ničím jiným než ptáčky ve zlatých klecích. Domácnost mají na starosti Marty, starší, neplodné ženy, které se starají o domácnosti Velitelů. A nelze zapomenout na Tety, fanatičky plně oddané státu a svému poslání převychovat každou chycenou plodnou nešťastnici v řádnou Služebnici. Žádné z žen, kromě Tet, není dovoleno číst, psát či se jakkoli vzdělávat.

Děj vypráví samotná Fredova - Příběh služebnice je doslova jejím deníkem, kdy popisuje nejen situace, se kterými se jako žena v červeném potkává, ale mnohdy vzpomíná i na dobu před převratem - na normální život. Je to právě kontrast dvou diametrálně odlišných životů jedné ženy - naprostá svoboda versus naprostá kontrola nad životem ženy. Dostupné vzdělání versus zákaz čtení i psaní. Společenská rovnost versus kastovní systém. To je to, co čtenáře uchvátí.

Příběh služebnice není silný jen díky charakterům. Vyprávění Fredovy a zážitky vedlejších postav čtenáře mohou děsit, hnusit se mu, šokovat ho. Co ale dělá tuto knihu skvělou, je všechno kolem.Je to všechno kolem ní, struktura děje, prolínání časových rovin, slova a ideje schovaná mezi řádky, co dělá Příběh služebnice i po více než 20 letech od svého původního vydání tak skvělým dílem.

Jediným nedostatkem Příběhu služebnice je zoufalá touha čtenáře dozvědět se více. Margaret Atwood nechává až příliš otázek nezodpovězených - kdo byli ti, co způsobili převrat? Jak se jim povedlo získat tolik moci? Proč nebyl odboj silnější? Z druhé strany, tento “nedostatek” informací o pozadí odpovídá deníkovému stylu vyprávění. Přeci jen si do svých deníků ani my nepíšeme, kdo zrovna sedí u moci a která politická strana má navrch. Nebo ano?

Bez obav lze ale říci, že Příběh služebnice zasáhne každého čtenáře silou zemětřesení stupně deset Richterovy škály, ať je už milovníkem sci-fi, beletrie či literatury faktu. Přesto to ale není díky svému tématu kniha pro každého. 

Margaret Atwood, Příběh služebnice

Překlad: Veronika Lásková
Nakladatelství: Argo
EAN: 9788025722985
Formát: 348 stran, vázaná
Rok vydání: 2017
Doporučená cena: 298,- Kč

 

RecenzeLiteraturaM. AtwoodArgoSci-fidystopie
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Tue, 12/12/2017 - 11:19

Okouzlující nadčasový román nejen pro děti od německého spisovatele Michaela Endeho o imaginaci bez hranic, který proslavila také filmová adaptace z roku 1985 a následná pokračování, vychází jako audiokniha NEKONEČNÝ PŘÍBĚH v podání Jana Vlasáka. „Jako malý kluk jsem Nekonečný příběh miloval, hltal a prožíval. Asi jako každý jsem znal i filmové zpracování, ale o to nadšeněji jsem odkrýval daleko propracovanější, a hlavně rozsáhlejší, hlubší vrstvy – některé momenty Átrejova putování se mi vryly do paměti tak silně, že si je pamatuji dodnes. Při práci na audioknize jsem si uvědomil, s jakou lehkostí má v sobě příběh zakódované poselství, které dítě vnímá jako samozřejmost, bezmeznou důvěru ve vyprávění a naprosto svobodně cválající fantazii; momenty, které se s dospělostí vytrácejí. Aby jim člověk mohl opět otevřít dvířka, musí odstínit všechen rušivý balast každodenního života a uvědomit si možnosti a sílu vlastní imaginace, získat odvahu a důvěřovat jí,“ popisuje svůj vztah k textu Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A doplňuje: „Teď se můj sen, že vydáme jeden z mých nejoblíbenějších příběhů jako audioknihu, stal skutečností. Když jsem přemýšlel a zkoušel v hlavě hlasy, od kterých bych si chtěl nechat to skvělé dobrodružství vyprávět, Honza Vlasák byl na prvním místě. Je jako správný „prastrejda“, který přisedne a začne povídat pohádky, když se v dětství choulíte zachumlaní pod peřinou. Všechny postavy bravurně dobarvuje a vy s přivřenými víčky napůl vnímáte jeho slova, ale zároveň již cestujete Falkovi na zádech nad magickou říší…“ Vydání audioknihy korunuje originální a kompletně ilustrovaný výpravný obal, jehož obrazovou část přímo pro audioknihu vytvořil český výtvarník Přemek Ponáhlý.

Když nesmělý Bastián Balthazar Bux jednoho dne prchá před spolužáky, kteří ho šikanují, rozhodne se schovat v antikvaritátu. V bezpečí za dveřmi krámku jej zaujme kniha s motivem dvou hadů, kteří jsou vzájemně zakousnuti do svých ocasů a názvem Nekonečný příběh. Chlapec nedokáže odolat, a když je majitel knihkupectví zabrán do telefonického hovoru, svazek ukradne a uchýlí se s ním do skrýše na půdě školy. Na jeho stránkách se dozvídá o říši Fantázie, která pomalu upadá do Nicoty. Zatímco čte o záchranné misi bojovníka Átreje, uvědomuje si, že se celé vyprávění týká i jeho. I on se bude muset aktivně zapojit, aby říše, která ho okouzlila, a její vládkyně dětská císařovna mohly být zachráněny. Dokáže se ale vyrovnat s následky svých činů v realitě, kterou stvořil pomocí svých přání, a bude umět čelit své temné stránce? Jen tak se totiž bude moci vrátit se zpět do světa, kam patří…

„Knihu jsem přečetl jedním dechem, a to už jako starej chlap. Mrzí mě, že jsem se s ní nesetkal, když jsme měli malé děti, že bych jim to s chutí četl, že by je to vcuclo. Když jsem se k příběhu ale dostal teď, byl jsem úplně nadšený, bavilo mě to a mám obrovskou kliku, že jsem ho mohl načítat,“ líčí interpret audioknihy Jan Vlasák. A dodává: „Michael Ende je především bravurní spisovatel, umí úžasným způsobem vyprávět. Příběh má několik rovin – jednu realističtější a druhou pohádkovou, fantazijní. A to, jak se prolínají dva světy – obyčejný svět toho kluka a svět fantazie –, je zázračné, magické, to člověka nenechává chladným. To jsem si užíval.“ Mistr mluveného slova, jehož interpretace audioknihy Muž jménem Ove vynesla titulu cenu Absolutního vítěze ankety Audiokniha roku 2014, se nadšeně ponořil do magického textu a užil si každičkou z postav oblíbeného vyprávění. „V audioknize jsou vděčné situace, které si při čtení můžete vychutnat. Já si dopředu nepřipravuju, jak bude mluvit třeba drak Falko, ale když se dostanu do té nálady, tak mě to v tu chvíli prostě musí napadnout. Nijak vědomě to nezkouším. Když sami čtete pohádky dětem, taky nepřemýšlíte, jak budete dělat šprýmy coby kašpárek… Prostě vás najednou něco napadne a už to tak děláte. Nechávám to na momentálním impulsu a nápadu, a když se mi to líbí, tak v tom pokračuju. Abych byl konkrétnější: v Nekonečném příběhu jsou například takoví dva staří skřítci, zapálený vědec a jeho žena. On zkoumá oblast, ze které se nikdo nevrátil – tudíž je strašně horlivý, aby o té oblasti získal nějaké vědomosti. Takže mi z toho vyplynulo, že mluví poněkud křečkovitě…“, prozrazuje herec.

Hudební doprovod střídá stejně jako samotný příběh dvě hlavní polohy: podbarvuje vyprávění z lidského světa, kde využívá běžné akustické nástroje, a napomáhá přechodu k dobrodružství z říše Fantázie s důrazem na kombinaci hravých a zvonivých elektronických zvuků syntezátorů. Postupem času se hřejivé polohy začínají rozpíjet v hučivém indiferentním souzvuku, až se převalí do temného, dunivého, nemelodického proudu, výstražně pulsujícího v basovém spektru. Intimnější části vyprávění přetínají tísnivá klavírní intermezza, sevřená a zbavená energie, aby se o kus dále zablýskla jiskřička naděje v jediném durovém tónu, který přece jen zaplaší temnotu a ohlásí neustávající pokračování v putování.

Audiokniha v režii Michala Bureše vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 349 Kč i jako 2CD mp3 za 379 Kč.
Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Skok do magického světa… Rázný, nápaditý a chytrý.“ – Washington Post

„Výbuch představivosti.“ – Sunday Times

„Endeho fantazie je famózní a okouzlující…“ – vaseliteratura.cz

 

Michael Ende (1929–1995)

V nadějné atmosféře poválečného Německa, kdy zažívalo nesmírný rozmach divadlo, vystudoval Michael Ende hereckou školu, ale více než hraní se věnoval psaní divadelních her. Od těch byl pak už jen krůček k delším textům, ve kterých rozehrával surrealistické vidění světa, kombinoval realitu s fantazií a díky nimž se proslavil. Jeho první rukopis odmítlo deset nakladatelů, než v roce 1960 vyšel pod názvem Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema. Za knihu Děvčátko Momo a ukradený čas (1973) získal evropskou cenu za dětskou literaturu, ale největší úspěch mu bezesporu přinesl Nekonečný příběh (1979). Ten byl v roce 1985 zfilmován (následovala i několikerá pokračování), ale autor se od tohoto zpracování distancoval.

Jan Vlasák (*1943)

Vystudoval brněnskou JAMU a následně se stal členem souboru divadla v Uherském Hradišti. Prošel mnoha scénami (Divadlo Petra Bezruče, Státní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Státní divadlo

v Brně, Realistické divadlo, Rokoko i Národní divadlo), v současné době je členem souboru Městských divadel pražských. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Cesty domů, Cirkus Bukowsky, První republika, Svět pod hlavou), ale rovněž filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Báthory), příležitostně spolupracuje se zahraničními produkcemi (snímky Duna, Hostel), mnoho let exceluje v rozhlase a v dabingu. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Atlas mraků (2013), Mycelium I–IV (2014–2017), Muž jménem Ove (2014, Absolutní vítěz ceny Audiokniha roku 2014), Porodní bába (2016), Maigret 1–3 (2016–2017), Praha noir (2016), Knihy džunglí (2017) a Pohádky k neuvěření (2017).

OneHotBookM. EndeAudioknihaAudioknihyJ.Vlasák
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Záleskautky

Tue, 12/12/2017 - 00:00

 

Jak by vypadaly Rychlé šípy, kdyby vznikly v 21. století? Jako Záleskautky rozhodně ne... Záleskautky jsou partička holek, z nichž jedna je vysoká, jiná má vyholenou půlku hlavy, další... no prostě parta dnešních holek, to je fakt. Jsou to skautky, takže jejich příběhy se točí hlavně kolem táboření, to je taky fakt, ale taky to poslední, co by na naši skupinu kluků mohlo odkazovat. Pokud už bych je k něčemu z našich luhů a hájů měl přirovnávat, byli by to spíš Kopyto a Mňouk, a to hlavně pro absenci logiky v tom, co se kolem nich vždy děje.

Se Záleskautkami to máte stejné a je na tom postavená celá linka jejich dobrodružství. Kolem jejich tábora se to hemží tříokými liškami, na které Záleskautky nasadí karate, v lesním podzemí odpočívají severští bohové a tajné labyrinty, a vůbec normálních věcí se kolem nich děje pomálu. Trochu mě na tom děsí fakt, že tohle autorky vytáhly už v prvním díle. Co se bude podobným tempem dít ve trojce, to si bych si nedokázal představit ani pod silnými halucinogeny. A tady nastupuje další reklamní přirovnání - Hilda. No jo, ta je čistě o fantasii, ale takové té laskavé, co pohladí. Fantasii, z níž na vás dýchnou mýty, hory, atmosféra severu. Ze svaté kočičky bohužel nic takového nedýchá. Nebo vlastně bohudík, protože Záleskautky asi nebudou kompletně kopírovat čtenářskou skupinu Hildy a naopak.

Těmihle přirovnáními vydavatel dupl trochu vedle, na druhou stranu, zájem to asi vyvolalo a u věkové skupiny, která kdysi četla Šípy, by to mohlo zabodovat. Trocha šílenosti je pro čtení dnešních dětí totiž 100% potřeba aby mělo šanci přebít záplavu jiných podnětů. Co se týče samotných holek, zatím fungují jako tým, jedno těleso, z nějž každý něco umí, a tak dohromady přežijí. S jejich samostatnými osobnostmi je to horší. Marně přemýšlím, jestli se některá z nich krom vzhledu něčím projevila a ukázala něco jako osobnost. Doufám, že tohle se v dalších dílech zlepší, protože ztotožnit se s takovými postavami je zatím dost těžké. Výjimku tvoří šílená Ripley, která má ve zvyku trousit hloupé a vtipné otázky a je trochu šílenější než ostatní. Ona každá z holek má nějakou tu krutopřísně pubertální hlášku, ale ve výsledku to splývá.

Kresba Záleskautek mi nejvíc připomínala Scotta Pilgrima. Je karikaturní, pokřivená, na nějakou anatomii se tu moc nehraje. Mnohdy jsou emoce postav vyjádřené přehnanými grimasami a sem tam postavy vypadají jako chibi ksichtíky z mangy. Musel jsem si na to chvilku zvykat, ale nakonec myslím, že pro tenhle typ dobrodružství nešlo zvolit lepší styl.

Něco na těch Záleskautkách je. První díl nás uvedl do světa, kde je možné úplně všechno, ukázal nám to pravé holčičí kamarádství, holky splnily několik bobříků, zažily dobrodružství na vodě, na zemi i pod ní, utrousily pár supr čupr hlášek, a já věřím že to není všechno, že se teprve rozehřívají a možná opravdu oživí žánr, který tu kdysi tlačily Rychlé šípy. Žánr založený na klukovských a holčičích partách a na oslavě pravého přátelství.

Záleskautky – Lumberjanes

Autor: Ellisová, Grace a Stevensonová, Noelle
Nakladatel: Paseka
Překlad: Knápková, Martina
Ilustrace: Allen, Brooke
Vazba: vázaná
Počet stran: 128
Rozměry: 16,4 × 25 cm
Cena: 299Kč

KomiksRecenzeZáleskautkyLumberjanesPasekaNakladatelství PasekaG. EllisN. StevensonA. Brooke
Categories: Vector Graphic

Autogramiáda: Ve stínu říše

Mon, 12/11/2017 - 23:41

Antologie VE STÍNU ŘÍŠE je velkolepým počinem editorů Leoše Kyši a Borise Hokra, kterým se podařilo shromáždit sedmnáct skvělých povídek od hvězd české fantastiky. František Kotleta, Tomáš Bandžuch, Jan Kotouč, Petr Schink, sestry Lukačovičovy, Míla Linc, Roman Bureš a další nabízejí čtenářům příběhy s tematikou nacismu, druhé světové války a třetí říše, na kterou se dívají z pestré směsice úhlů pohledu, neotřele a nápaditě.

Tento popkulturní blitzkrieg vám editoři a autoři osobně představí na velké autogramiádě, která se uskuteční ve středu 13. prosince 2017 od 17.00 v knihkupectví Knihy Dobrovský (Václavské nám., Praha).
Více informací najdete na https://www.facebook.com/events/380692132370009/

Ukázky ze všech povídek naleznete na https://issuu.com/search?q=ve%20stinu%20rise

Info o knize

Ve stínu Říše – antologie české fantastiky / Editoři: Boris Hokr, Leoš Kyša / Obálka: Satine Zillah / Formát: vázaná s přebalem, 130x194 mm / Počet stran: 664 / Cena: 575 Kč
(na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=835 za 431 Kč; e-book 299 Kč; zakoupíte například na https://www.palmknihy.cz/fantasy-sci-fi/ve-stinu-rise-176746)
Fantastická Epocha / Nakladatel: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) / ISBN: 978-80-7557-083-3

Anotace

I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše a vše s ní spojené nedílnou součást naší historie, ale také popkultury. Dokonalí padouši, slizcí gestapáci, hororové obrazy koncentračních táborů, brutální řežby na bitevních polích od Atlantiku po Pacifik, od Evropy přes Afriku po Asii…, ale i bláznivé černé komedie nebo svérázné městské legendy.

Jen máloco kdy podnítilo tolik rozmanitých příběhů. Málokdo dokáže představovat tak dokonalé bezcharakterní zlé postavy nebo naopak terče parodie a posměchu jako nacisté. Právě proto jsme dali nacisty na hraní těm nejlepším spisovatelům a spisovatelkám domácí fantastiky napříč generacemi. Připravte se na popkulturní blitzkrieg, jaký jste ještě nezažili!

O Nakladatelství Epocha

Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

 

 

EpochaFantastická EpochaAutogramiádaL. KyšaB. HokrPozvánkaPozvánky
Categories: Vector Graphic

Vánoční soutěž 2 - Letopisy zlomu

Sun, 12/10/2017 - 22:25

Druhým nakladatelem, jenž přispěl do naší vánoční soutěže je Triton, se kterým též dlouho a rádi spolupracujeme. A k Vánocům společně s Tritonem nadělíme jednomu šťastlivci úctyhodnou bichli od Nika Perumova. Epickou fantasy Letopisy zlomu si pod stromeček může nadělit ten, kdo zodpoví následující otázky:

  • Jaké národnosti je autor knihy?
  • Kolik částí má série Letopisy zlomu v originále?
  • Napište alespoň dvě další fantasy nebo sci-fi knihy, které vyšly v letošním roce v nakladatelství Triton.

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 17.12.2017, do předmětu napište Vánoční soutěž 2 a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon. Těšíme se na vaše odpovědi.

 

 

SoutěžSoutěžeTritonN. Perumov
Categories: Vector Graphic

Pages