Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 2 hours 9 min ago

KOMIKS: Alan Moore - Kevin O´Neil, Nemo: Srdce z ledu

Fri, 02/01/2019 - 00:00

Alan Moore je v naší kotlině pojem, stejně jako Liga výjimečných. O to větší očekávání pak budí komiks Nemo, který na ni navazuje. Dostal jim, anebo se tentokrát dostavilo zklamání s opravdu hořkou příchutí?

Z pekla. Liga výjimečných. V jako Vendeta. A řada dalších. Všechny tyhle komiksy mají jednoho společného jmenovatele. A tím je Alan Moore. Zarostlý chlápek z Británie, kterému Hollywood jeho díla změnil k nepoznání. Chlápek, jehož příběhy byla vždycky obrovská radost číst, protože se v nich snoubila jakási intelektuálnost, radost z vyprávění a odkazy na historii a popkulturu. A v neposlední řadě chlápek, který s Neilem Gaimanem ve velkém ovlivnil komiksovou scénu.
Když kuloáry proletěla zpráva, že se chystá jeho Nemo navazující na Ligu výjimečných, měl jsem z toho velkou radost a těšil jsem se. Jenže jsem se možná těšil až moc.
Na první pohled Nemo vypadá pompézně. Pevná vazba, nádherná obálka Kevina O´Neila (který nakreslil i komiks, stejně jako Ligu) vás zve na svoje stránky a dává tušit, že vás čekají úžasná dobrodružství. Dobrodružství, která existovala naposledy v rodokapsových románech. Přiznejme si to hned tady a teď – kresba Kevina O´Neila je na Nemovi to nejlepší. A díky velkému formátu vyniká naprosto úžasně. Scenérie z džunglí, zasněžených hor nebo továren, to všechno působí úchvatně.
A jak je na tom scénář?
U něj má člověk pocit, že Alan Moore za sebe tentokrát poslal náhradníka. Nemo obsahuje tři příběhy, které na scénu přivádí Cthulhu, nácky a nácky, co se skrývají po válce v americké džungli. A do toho jednu nebezpečnou ženu, která má vlastnost přežít vlastní smrt. Samotné nápady nejsou vůbec špatné. Problém ale je, že příběhům chybí náboj a ve výsledku to působí tak vyprázněně, až se člověk musí do četby nutit, místo toho, aby se bavil. Slušně napsaná postava kapitánky Nemo se pak po druhém komiksu změní v pomstou posedlou ženu, která se do všeho vrhá bez rozmyslu. Po dočtení komiksu se nelze zbavit dojmu, že Moore na něm pracoval snad z donucení, což se na konečném výsledku dost projevilo. Což je škoda, protože dobrodružných komiksů v poslední době moc nedostáváme.
Tak třeba jindy.

Nemo: Srdce z ledu
Alan Moore - Kevin O´Neil
Nakladatel: Argo
Překlad: Viktor Janiš
Počet stran: 184
Cena: 598 Kč

 

 

Liga výjimečnýchA. MooreV. JanišArgoKomiksNemoK. O´Neil
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Miroslav Žamboch, Bakly: V objetí smrti

Thu, 01/31/2019 - 06:24

Jen několik málo týdnů po románu Hledání smrti přichází jeho pokračování V objetí smrti a zároveň s tím i dokončení dalšího Baklyho příběhu. Jak se Miroslavu Žambochovi podařilo tuhle partii dohrát?

V objetí smrti ze všeho nejvíc připomíná rozjetý vlak. Nic se tu nevysvětluje a jede se dál ve směru, který udalo Hledání smrti. Takže pokud jste se s předchozí knihou neseznámili, doporučujeme vyhledat. Zažijete sice místy šílenou nudu, která je mnohdy silnější než autorovo řemeslo a imaginace, ale pro dokončení téhle jízdy je to důležitá kniha. Minimálně v tom, že poznáte všechny protagonisty a stihnete si zvyknout na to, že ačkoliv je na obálce uveden druhý nejslavnější Žambochův hrdina, tak se tu občas jen mihne a otěže mají ve svých rukách hrdinové, kteří už vám alespoň v téhle knize nelezou na nervy.
Co se žánrového tónu týče - od minule je jiný. Zákulisních intrik ubylo a Žamboch přechází k tomu, co mu jde nejlépe. K akci. Bojuje se na všech frontách. A všechno spěje k velkému finále, které jsme tak nějak tušili od prvních stránek Hledání smrti. Jo, Bakly si to na férovku rozdá s Věcí, ve které pořád tak trochu cítím inspiraci slavnými potvorami jako je Vetřelec, Predátor… a samozřejmě Věc.
Na rozdíl od minule se tahle kniha čte strašně rychle a má mnohem větší tah na branku. Akce je napsaná působivě. Jen se nelze zbavit dojmu, že sáhodlouhé odstavce by zasloužily prosekat. Ostatně když na to přijde, prosekat by toho chtělo mnohem víc.
Na obou knihách je vidět, že Žamboch pořád strašně moc rád vypraví, svůj svět má zmáknutý. A hlavně mu nechybí nápady. Těch má hodně. Bohužel někdy míň znamená víc a u obou nových knih s Baklym to skutečně platí. Autor kombinuje několik zápletek, z nichž vlastně dvě tak nějak vyprchají do ztracena a působí ve výsledku celkem nezáživně. Nelze se ubránit představě, že kdyby Žamboch napsal jen jednu knihu, která by se celá točila čistě kolem Věci, výsledek by byl mnohem lepší.
V objetí smrti není špatný román. Je oddechový, má fajn postavy a čte se dobře. Ani nevadí, že Žambochův hrdina je v jádru pořád stejný a zápletky jeho příběhů podobné. Ostatně to máme rádi. Chceme vidět naštvaného Baklyho, který do toho jde po hlavě. Alespoň já jo. A najdeme to tam. Jen román ve výsledku dojíždí na to, že je moc košatý a spolu se svým starším bráchou snaží odvyprávět strašně moc. Snad bude mít Bakly ještě šanci, aby si napravil reputaci. Bez slitování si zaslouží mnohem lepšího následníka než tyhle dva špalky.

Bakly: V objetí smrti
Žamboch, Miroslav
Nakladatel: Triton
Počet stran: 416
Vydání: brožované
Cena: 359 Kč

 

RecenzeLiteraturaM. ŽambochBaklyčeská fantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jan Hamouz, Poloviční král

Wed, 01/30/2019 - 00:30

Do vod české fantastiky vplouvá se svou objemnou prvotinou další nové jméno, doposud známé jen ze stránek povídkových sborníků a žánrových soutěží. Jan Hamouz nám v prvním díle avizované série „Ptačí srdce“ servíruje středověkou fantasy kořeněnou intrikami, špínou, magií a štědrou porcí dramatu.

Poloviční král je tvořen třemi hlavními dějovými linkami, které nám představí dobrého krále Trata, mladou dívku Lheiwen a piráta Garra. Král se v minulosti už potýkal se sousední říší a zradou ve vlastních řadách, a nyní, když jeho syn dospívá a začíná být jasné, že není připraven na to být dobrým králem, se krvavé kolo války a zrady roztáčí znovu. Tajemné znaky, agarheny, které má Trat ve tváři, mu sice dodávají nadlidskou sílu, ale možná ani ta mu nebude na všechny nástrahy budoucnosti stačit. Lheiwen, dcera městského kováře, prožívá šťastné období první lásky. Brzy ale zjistí, jak velmi málo stačí, aby se jí celý život obrátil naruby a vkradlo se do něj neštěstí. A pak je tu pirát Garro, který prošel smrtí a moře se mu stalo domovem, jakým mu souš nikdy nebyla. Vede své muže železnou rukou a vzpomíná na lásku, kterou mu kdysi vlny vzaly. Brzy k vlastní smůle zjistí, že stará láska je pro srdce krutější ranou než bodnutí čepele.

Příběhu Polovičního krále nelze upřít překvapivé, kruté i emotivní zvraty. Ačkoli mě opravdu bavilo číst a čekat, kam osudy postav autor dotáhne, paradoxně právě v koncepci příběhu vidím největší slabinu knihy. Tři dějové linky se alespoň lehce propojují až na konci, kde se také objevuje návaznost na prolog knihy – a epilog je pak takovou třešničkou, která nám vysvětluje alespoň jednu ze záhad příběhu. Je evidentní, že si autor připravil půdu pro pokračování, na které jsem už teď docela zvědavá, ale zároveň mám po dočtení trochu rozpačité pocity. Váhám, jak moc důležitý vlastně pro další děj příběh této knihy je, působí na mě spíš dojmem jakéhosi prequelu, jakoby samotný příběh měl teprve začít. Jedna z linií mi připomínala spíš jako sbírka příhod a druhá jako vyprávění tragického osudu. Navíc jsou do knihy zasazeny i různé další pasáže, které sice ukazují promyšlenou mytologii světa, ale pro mě jako čtenáře byly naprosto neužitečné – nijak nesouvisely se zbytkem příběhu.

Rozhodně však nechci tvrdit, že by mě Poloviční král neoslovil. Velmi příjemně mě překvapil jazyk a celková čtivost, díky které byla kniha spíše rychlejším čtením, navzdory svému rozsahu. Je znát, že si autor dal práci, hlavně se svým fiktivním světem, ze kterého nám sem tam během vypravování ukáže nějakou reálii. Jak už jsem ale psala výše, některé tyto vsuvky byly ve výsledku poměrně neefektivní. Přehnané není ani množství postav, díky čemuž se jejich charaktery dočkaly lepšího vykreslení a bylo velmi snadné pochopit jejich motivace.

Celkově vnímám Polovičního krále jako úvodní kapitolu do většího příběhu, který se prozatím rýsuje kdesi za horizontem. Při čtení předčil má původní očekávání a navzdory některým rozpakům bych ho směle doporučila dál. Pro fanoušky epické fantasy by bylo dobré seznámit se s novým českým hlasem na scéně, protože nám toho v budoucích letech může ještě hodně říct.

 

Jan Hamouz – Poloviční král (Ptačí srdce 1.)
Nakladatelství: Host
Obálka: Filip Štorch
Počet stran: 519, brožovaná
Rok vydání: 2018
Cena: 349 Kč
 

 

LiteraturaRecenzeJ. Hamouzčeská fantasyHostPtačí srdce
Categories: Vector Graphic

GRANDVILLE: FORCE MAJEURE GRANDIÓZNÍ FINÁLE O GENIÁLNÍM DETEKTIVOVI JE TU! aneb TALBOTŮV JEZEVEC PROTI VŠEM

Tue, 01/29/2019 - 00:30

V březnu vyjde v nakladatelství Comics Centrum závěrečný pátý díl série „Grandville“. Jeho podtitul „Force majeure“ naznačuje, že proti londýnskému detektivovi se tentokrát spikne takřka celý svět. Kniha od proslulého komiksového tvůrce Bryana Talbota vychází v rámci edice „Na přání“, její publikaci tak mají opět v rukou sami čtenáři.

V londýnských ulicích zuří neúprosná válka gangů a inspektor LeBrock se ocitá zcela osamocen na opačné straně zákona. Stal se totiž terčem ďábelského plánu, jehož cílem je zdiskreditovat nejen jeho samotného, ale také všechny jeho blízké. Mozkem celého komplotu není nikdo jiný než sám Tiberius Koenig, král zločinu a jeden z nejprohnanějších padouchů v celé historii detektivních příběhů.

V posledním díle série Grandville, předkládá mistrovský vypravěč a průkopník v oblasti grafických románů Bryan Talbot svým čtenářům nejen nebývale rafinovaný příběh o lásce, zradě, hrozbě a vytrvalosti, ale především akční detektivku plnou překvapivých zvratů. Pátý Grandville obsahuje kromě již tradiční směsi napětí a humoru také poctu klasické detektivce, jelikož se zde objevuje LeBrockův učitel Stamford Holmestřáb a konečně tak odhalíme jeho detektivní začátky. Kromě LeBrockových starých spojenců, seržanta Rodericka Krysmyše a temperamentní pařížské prostitutky Billie, která je toho času LeBrockovou snoubenkou, se na scéně objevuje další hráč. Do Londýna přijíždí Tasso, italský jezevec, který jako by LeBrockovi z oka vypadl, jen je o něco ošklivější a surovější. Ale je otázkou, zda stojí na straně dobra či zla. Začíná finální bitva, v níž LeBrock na první pohled nemá nejmenší šanci zvítězit. Podaří se mu přežít?

Václav Dort, šéf Comics Centra, o závěrečném dílu série prohlašuje: „Bryan Talbot se rozhodl zakončit svou antropomorfní steam-punkovou ságu vskutku ve velkém stylu. V rámci posledního dílu odhalí LeBrockovy začátky u policie a seznámí se s jeho mentorem, jehož postava je poctou jednomu z nejslavnějších detektivů všech dob. Především ale budou čtenáři svědky plnokrevné detektivky klasického střihu, která si uchovává napětí až takřka do posledního panelu“.

Oproti předchozím dílům nabídne finální kniha série čtenářům také větší rozsah. Zatímco první čtyři díly měly v průměru 104 stran, poslední svazek má celých 176 celobarevných stran, je tedy přibližně o tři čtvrtiny delší.

Kniha vyšla u britského nakladatelství Jonathan Cape na konci roku 2017, a jelikož se jednalo o napjatě očekávané finále celé řady, vložil nakladatel poslední třetinu knihy do neprůhledné fólie opatřené „antispoilerovou pečetí“, která brání zájemcům o knihu, aby se „omylem“ prolistovali k závěru příběhu už v obchodě – pečeť mohou sejmout až doma. Ani čeští čtenáři nebudou o tuto specialitu ochuzeni.
Nakladatelství Comics Centrum vydává Grandville 5: Force Majeure v edici Na přání, což v praxi znamená, že v termínu od 21. ledna do 10. února si ji na internetu mohou za zvýhodněnou cenu objednat sami čtenáři. Kniha vyjde 19. března v případě, že bude naplněn minimální počet 500 objednávek. Pro podrobnosti vizte webové stránky Comics Centra.

Nakladatelství Comics Centrum vydává Grandville 5: Force Majeure v edici Na přání, což v praxi znamená, že v termínu od 21. ledna do 10. února si ji na internetu mohou za zvýhodněnou cenu objednat sami čtenáři. Kniha vyjde 19. března v případě, že bude naplněn minimální počet 500 objednávek. Pro podrobnosti vizte webové stránky Comics Centra.

„Grandville 5: Force Majeure“
Autor: Bryan Talbot
Z anglického originálu „Grandville: Force Majeure“ přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s potahem, 176 plnobarevných stran
U nakladatele v předprodeji od 21. 1. do 10. 2. 2019 za cenu 499 Kč
Kniha vychází 19. 3. 2019
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 16+

GrandvilleComics CentrumB. TalbotNa přáníKomiksA. Niklíčková
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Masasumi Kakizaki, Skrýš

Mon, 01/28/2019 - 00:03

Horory obecně moc nemusím. Ne že bych se bál, on je hlavní problém právě v tom, že se nebojím tam, kde bych se bát měl, spíš mi ty knihy připadají nechutné nebo prostě jen divné. Hledám atmosféru nebo něco víc, takže si hodně vybírám a většinou skončím stejně u Lovecrafta nebo Poa. Výjimkou z pravidla jsou u mě hororové komiksy. A to jak evropské, či americké, ale hlavně manga. Protože tam dostanu vizuální část a i pokud jde o vyloženě divnou záležitost, jakou je například Spirála nebo Ryby, dokážu ocenit tu atmosféru a neklid, která z nich přímo čiší.

Skrýš je na tom velmi podobně a zároveň trochu jinak, protože na rozdíl od výše jmenovaných nepoužívá žádné nadpřirozené propriety ani jevy. Ve Skrýši najdeme pouze strachem sžíranou lidskou duši a místo, které se může nacházet kdekoli v Tichomoří, kudy se přehnala druhá světová válka. Skrýš, která se stala vězením, past, která se stala příbytkem. Tohle prostě musela být manga, protože způsob kresby, umístění příběhu a styl vyprávění dávají Skrýši strašně moc. Říká se o ní, že není až tak japonská, že by to klidně mohl být evropský komiks, ale já si to nemyslím. I když ano, mohl, ale atmosféra by byla ta tam.

Hlavní devizou Skrýše je totiž prostředí tropického ráje a jeden nesympatický pár, který řeší svoje manželské trable. Když říkám pár, tak myslím oba. Přestože žena je sice o několik délek ve vedení, co se týče nejméně sympatické postavy, protože jde o naprosto bezcharakterní, vypočítavou, hrabivou, zlou mrchu, hlavní "hrdina" je všechno jen ne vzor ctností. Zkrachovalý spisovatel trpící komplexy a neschopný si přiznat, že prostě nemá talent. Selhávající otec i manžel. Chudáček, který má v sobě cosi mnohem horšího než jeho manželka a stačí na něj trochu zatlačit, aby se to v něm přepnulo a z normálního zkrachovalce se stane nebezpečný magor. No řekněte, nejsou párem k pohledání? Pak už jen stačí je poslat na místo, kde by se zcvoknul i normální člověk a dívat se, jak se jejich osobnosti drolí a rozpadají.

Celý příběh umocňuje kresba, která je u Skrýše krásně detailní a přehledná i v akčních scénách. Střídají se v ní dva styly, protože příběh přepíná mezi civilním prostředím, kde retrospektivně vypráví, co se postavám vlastně přihodilo a skrýší, která se nachází v podzemí uprostřed džungle. Vídáme tak jak poměrně lehkou kresbu s minimem šrafování a černé linky, a pak stále častěji záběry šílencova obličeje, temných koutů, děr, smetí, násilí, které jsou naopak hodně detailně provedené a šrafované.

Skrýš je zase jedna z těch děsivých mang, kterým ten děs věříte hlavně proto, že je to Japonsko. Přeci jen v Japonsku nepotřebujete důvod pochybovat, že to je někde děsivé. Prostě tomu věříte, protože Japonsko takové dokáže být  (jen v Japonsku je les neoficiálně vyčleněný speciálně pro to, abyste se tam mohli jít oběsit). Je úžasné, jak dokáže tohle prostředí umocnit a rozvést poměrně banální příběh a díky prostředí z něj udělat děsivě podivnou podívanou, a to nejen v džungli, ale paradoxně i v civilní části příběhu. Pokud se vám líbily Ryby nebo Spirála, nemáte nad čím přemýšlet. A pokud ne? Zkuste Skrýš, je podobná, ale přitom úplně jiná. Trochu jako by byl King na chvíli Japonec.  

 

Skrýš

Autor: Masasumi Kakizaki
Nakladatel: Crew
Překlad: Anna Křivánková  
Vazba: brožovaná
Stran: 224
Rozměry:14,5 × 21,5 cm
Cena: 249Kč

KomiksMangaCrewM. KakizakiA. Křívánková
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Greg Rucka - Nicola Scott, Wonder Woman 2: Rok 1

Fri, 01/25/2019 - 00:00

Amazonky jsou přímo u vytržení, když na jejich ostrově havaruje letadlo s několika muži. Věří, že s jejich příchodem dorazí i další hrozby, které budou mít pro ostrov Themyscira fatální následky.

Princezna Diana má pocit, že její celoživotní trénink směřoval právě ke dni, kdy se setkala se Stevem. Havaroval se svým letadlem na ostrově, na který tisíce let nevkročila noha muže. Díky svým schopnostem vyhrála turnaj Amazonek, dostala tak čest Steva doprovodit zpět domů a zamezit nebezpečí, které je dle znamení od bohů na spadnutí. Má to ale jeden háček – po opuštění ostrova se už nemůže vrátit zpět a postupně na něj zapomene. Diana je ve světě lidí nejprve ztracená, ale postupně si přeci jen získá obdiv a lásku. Navíc velmi brzy zjistí, kdo stojí za prorokovanou hrozbou pro její lid.

Druhá část Znovuzrození postavy Wonder Woman začíná na rozdíl od předchozího dílu získávat jasné obrysy. Wonder Woman 1: Lži se totiž jako rozjezd pro nové čtenáře zrovna dvakrát nepovedl a celý komiks se topil v nejasnostech. Diana málem zapomněla, co je zač a nemohla najít cestu domů. Díky Roku jedna vše najednou pomalu dává smysl.

Diana se v říši lidí seznamuje s doktorkou Barbarou Ann Minervovou, později nechvalně známou jako Cheetah. Ta jako jediná dokáže rozluštit řeč, kterou krásná Amazonka mluví a pomáhá jí dorozumět se s okolním světem. Dianino seznamování se s okolím je vcelku roztomilé a do komiksu se hodí. Urostlá dívka v titěrném kostýmu konec konců dokáže vzbudit spoustu rozruchu.

Problémem komiksu se bohužel stává akční linka, ve které Diana pomáhá Stevovi a jeho kolegům se zničením tajemné organizace Sear. Příběh kolem organizace začíná slibně, ale pro dopadení padouchů hrdinka skoro nemusí hnout prstem. Přitom nebezpečí, které se za tím vším skrývá, má mnohem větší potenciál k rozvinutí. Vypadá to, jako by na akční scény už nezbyl prostor a scénárista Greg Rucka se je snažil lámaně vyřešit v několika panelech.

V akčnějších a bojových scénách hodně pomáhá kresba, která je dynamická a čtenář se díky ní dokáže do děje lépe vcítit. Kreslířka Nicola Scott má ale občas problém s proporcemi Diany a také s jejím obličejem, který není vždy tak přitažlivý. Za zmínku každopádně stojí galerie alternativních obálek, která se tentokrát opravdu povedla.

Wonder Woman 2: Rok jedna přináší zase trochu jiné uchopení příběhu o původu Diany. I když tím pádem příběh není úplně nový, scénář funguje a nabízí i několik zajímavých prvků – třeba to, že se hrdinka nemůže vrátit domů na ostrov. Komiks se díky skvělému uspořádání panelů dobře čte, děj odsýpá (občas možná až příliš rychle) a čtenář se nenudí.

Pokud se tedy po první zmatené části ke Znovuzrození Wonder Woman vrátíte a dáte Dianě druhou šanci, určitě si vás tentokrát dokáže omotat svým zlatým lasem. Kdoví, jestli se jí to povede i příště.

Wonder Woman 2: Rok jedna
Scénář: Greg Rucka
Kresba: Nicola Scott
Nakladatelství: Crew
Překlad: Kateřina Tichá
Série: Znovuzrození hrdinů DC
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 168
Cena: 299 Kč
 

KomiksG. RuckaN. ScottWonder WomanCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Miroslav Švandrlík - Šumavský upír, Čertova bažina a Koktavé strašidlo.

Thu, 01/24/2019 - 20:47

Když se řekne knižní horor, děsivá úchylnost, temnota - vybaví se vám hned několik jmen: Stephen King, Dan Simmons, Carlton Mellick III, Joe Hill... A ne, rozhodně by se nemělo zapomínat na klasika z českých luhů a hájů, Miroslava Švandrlíka.

Ano, je to tak, Miroslav Švandrlík se věnoval ledasčemu, hlavně humoru, a na jeho hororové tvorbě je to vidět, ale přestože spousta jeho duchařských příběhů nese nádech ironie, nadsázky, švejkování nebo strefování se do minulého režimu, směle ho můžeme za většinu z nich vedle těchto pánů postavit a neudělá nám ostudu. Nakladatelství Epocha poskládalo dohromady ve třech nabušených svazcích většinu Švandrlíkovy hororové a mysteriózní povídkové tvorby a vydalo ji nově, pod názvy Šumavský upír, Čertova bažina a Koktavé strašidlo.

Říkáte si: To je úžasné! Konečně si můžu koupit  Švadrlíka nejen nově, ale ještě jen ve třech svazcích, místo abych lovil / lovila po antikvariátech původní knihy, jako jsou 100 nejlepších hororů, Draculův švagr, Draculův zlověstný doušek, Příšerná smrt krásné dívky, Rakev do domu a další a další sbírky různých nakladatelství, formátů, kvalit papíru a vazeb od plátěných až po paperback zvící toaletního papíru. (Vím o čem mluvím, sehnat spoustu z nich v rozumném stavu už je skoro nemožné.) Konečně to budu mít všechno krásně kompletní a důstojné. Jenže ouha. Na tom toaletním papíru i jinde bylo i to, co je se Švandrlíkem neodmyslitelně spjato - Neprakta. Jenže tady ilustrace Jiřího Wintera-Neprakty prostě chybí. A je to strašná škoda, protože to je jedna z věcí, které knihám chybí k dokonalému průřezu Švandlíkových hororových povídek. Mnohé ilustrace jsou s povídkami ve sbírce nerozlučně spojené, zvlášť pro čtenáře původních svazků a je fuk, že mnohdy prozradily pointu dříve než text. Je to sakra Neprakta, národní poklad. Kreslíř, který dokáže nakreslit třemi tahy ženu a vy si ji dokážete představit živou a možná se i zamilovat. Stejně jako dokáže pár tahy živě nakreslit hejkaly, vrahy, useknuté nohy a podobné věci.  

Je otázkou, proč to tak je. Nedohodla se Epocha na právech? Nebo by vadilo to, že některé pozdější kusy už Neprakta neilustroval (například sbírku Přesýpací strejda, Zubatou za krkem - tady si nejsem tak úplně jist, ale bylo jich vícero), tak se prostě neobjeví nikde? Těžko říct. Ale pokud to bylo redaktorské rozhodnutí a ne vynucená okolnost, tak to bylo opravdu špatné rozhodnutí. Alespoň, že obálky byly z piety nechány mistrovi a najdeme na nich jak upíra, tak holý zadeček.

Ale zpět k tomu, co je na sbírce nejlepší, tedy k povídkám. Každý svazek sbírky obsahuje jak vyložené klenoty, tak nepochopitelné propadáky. Ty druhé v mnohem menší míře. Je to samozřejmé, protože Švandrlík byl nadaný grafoman, a tak chrlil texty tak rychle a hustě, jako jiný člověk dýchá, a to prosím před dobou počítačů. Každopádně každý si vybere to své, protože se celým výborem táhne několik stylů a prostředí, které se obměňují a nabízejí nové a nové pointy. Vraždy v opilosti, výstřední mystiky, setkání s duchy, vypočítavé mrchy, sexuální deviace nebo zdánlivě (a někdy mi přišlo, že i opravdu) nehororové náměty, jako je rozeštvaná rodina nebo nenadálé dědictví. To vše se pak objevuje ještě ve variantách čistě hororové komedie, jíž byl koneckonců Švandrlík proslulý, přes jemné humorné narážky až k zcela vážným příběhům, které byste mohli z fleku přisoudit pánům z první věty této recenze, za předpokladu, že by hlavními hrdiny nebyli český Pepa, Julča a podobně. Sem tam se vám může stát, že se nad některou povídkou pozastavíte jako překonanou, zobrazující něco, co už neexistuje, svět za socialismu, protože chtě nechtě autor v takovém světě žil a tvořil. Ale rozhodně to není pravidlem a většina z povídek je ryze současných, jen protagonisté stále jezdí Škodou 105 či Žigulem.

Pokud jste čistí čtenáři a ilustrace je u vás až v poslední řadě, doporučil bych tento výbor všemi deseti. Jde o nejucelenější soubor hororových Švandrlíkových povídek, jaký byl a bude vydán. Ač zdaleka nejde o kompletní povídkové dílo, protože to se nepočítá na malé, ale na velké stovky až tisíce textů ve všech možných periodikách přes sbírky až po Dikobrazy a jiné časopisy. Pokud je ale pro vás nedělitelné a důležité spojení Neprakta a Švandrlík... Tak do toho jděte taky, jen to postavte vedle vaší starší sbírky.

Trilogie:

  1. Šumavský upír
  2. Čertova bažina
  3. Koktavé strašidlo

Autor: Miloslav Švandrlík
Nakladatel: Epocha
Ilustrace:Jiří Winter - Neprakta
Elektronická kniha / Pevná vazba
Stran: 544
Rozměry:15,2 × 21,4 cm
Cena: 399Kč

 

RecenzeLiteraturaHororM. ŠvandrlíkEpocha
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Peter F. Hamilton, PANDOŘINA HVĚZDA - BARIÉRA

Wed, 01/23/2019 - 17:59

Predstavte si, že sa máte stať hviezdou medziplanetárnych letov. Pripravovali ste sa na to mnoho rokov a svojmu snu podriadili všetko. Podarilo sa... Konečne vystúpite z raketoplánu na povrch Marsu, chystáte sa povedať niečo veľmi múdre, čo si ľudstvo naveky zapamätá, a v tom sa ktosi, kto vyliezol z akejsi červej diery, navyše v zaplátanom skafandri, spýta: Jak vám dupou králíci, volové?

Trauma, ktorú pri tomto zážitku utrpel astronaut Kim Wilson, sa s ním vlečie už celé desaťročia. Život sa ale občas s ľuďmi pohrá, a tak Wilsonovi dopraje pomstu. Pretože to, že Nigel Sheldon (jeden z dvojice objaviteľov technológie cestovania pomocou červých dier a zároveň chlapík, ktorý mu marťanský šok spôsobil) s ním musí spolupracovať, je skutočným zadosťučinením.
Excelentná vyšetrovateľka Paula Myo pátra po teroristickej skupine Strážcovia identity, ktorej členovia, ako Adam Elvin, sa neštítia násilia. Počty mŕtvych im dobrý spánok nekazia.
Dudley Bose je profesor astronómie v Gralmonde. Práve on si všimol prekrytie Dysonu Alfa. Dvojhviezda zmizla, zostali len stopy v infračervenom spektre. Bose okamžite vedel, že na tomto pozorovaní postaví svoju kariéru. Už bolo načase niekam to dotiahnuť.
Ozzie Isaacs je druhý objaviteľ technológie červých dier. Vlastní aj jednu tajnú, súkromnú. Vďaka nej precestoval možno všetky kolonizované planéty. Pokúša sa vyriešiť záhadu Dysonu Alfa svojským, hipisáckym spôsobom. Pomôcť mu majú mimozemské bytosti –Silfeni, pripomínajúci elfov. Žijú v súlade s prírodou a majú vlastné cesty. Takže sa duchovne nalaďte, skúste chvíľu správne kráčať lesom a môžete aj bez červých dier dôjsť na ktorékoľvek miesto vo vesmíre.

Nechať náhle zmiznúť Dyson Alfa a jeho sesterskú hviezdu za silovou bariérou, je možné len s použitím vysoko vyvinutých technológií. Spoločenstvo rozhodlo vyslať ľudskú posádku overiť priamo na mieste, prečo sa tak stalo. Po desaťročiach cestovania červými dierami sa znovu stavia skutočná kozmická loď, čo je pre ľudstvo vzrušujúci zážitok.
Hrdinovia románu stoja na dvoch stranách barikády. Jedni budujú Spoločenstvo, medzihviezdny koráb a predstavujú zrelú konzumnú spoločnosť. Využívajú všetky vymoženosti UI, či života na planéte ktorú si vybrali a prispôsobili podľa svojich predstáv. Druhá strana je opačný extrém. Všetok vedecký pokrok považujú za prostriedok k ovládnutiu ľudstva Hvězdoplavcem, tajomným mimozemšťanom, ktorý kedysi havaroval na nimi obývanej planéte. Pokúšajú sa zničiť to, čo Spoločenstvo vybuduje. A použité prostriedky sú  zväčša dosť smrteľné.

Space opera Pandořina hvězda – Bariéra, je prvá zo štyroch kníh ságy. Preto neprekvapuje, že značná časť z nej pôsobí, ako zbierka ľudských osudov zo sveta Spoločenstva. To združuje vyše štyristo planét kolonizovaných ľuďmi. Postupne však zistíte, že postavy, ktoré ste spoznali, sú pre dej dôležité a navzájom prepojené. Všetci prispejú svojou troškou do mlyna udalostí a tie nakoniec pomelú každého z nich.
Svet Pandořinej hvězdy je úžasný! Nemusíte zostarnúť, stačia pravidelné  omladzovacie kúry. Ak sa vám nepáči Zem, odsťahujete sa na inú planétu a začnete žiť odznovu. Môžete mazať či zálohovať spomienky, ba oveľa viac! Ak vás omrzela technika riadiaca každý váš krok, je tu planéta Silvergalde so záhadnou civilizáciou Silfenov. Nuž a bojachtivé povahy môžu ujsť na Vzdálenou, ktorej obyvatelia sú vždy pripravených na nejaký teroristický útok.

Pandořina hvězda je plná vedy, technológií, tajomnej vesmírnej hrozby aj fantázie. Tempo a napätie si napriek rozsahu udržuje od začiatku až do konca. Príbehy vás bez opýtania, navyše neskutočne drzo, schmatnú za límec a nepustia, kým nedočítate poslednú stranu. Lenže potom budete zvedaví, čo za hrozba sa ukrýva v studenom vesmírnom nekonečne. Ale naozaj nám niečo hrozí? Otázky potrebujú odpovede a čitateľ čo najrýchlejšie ďalšiu časť...


Len pre zaujímavosť...
Bežne jasnosť hviezd kolíše v rozmedzí 20%. Vesmírne teleso EPIC 204278916 mení svoju jasnosť až o 65%. Takéto rozpätie jasnosti je ťažko vysvetliteľné. Bolo by to možné, ak by sa v blízkosti vyskytoval veľký pohybujúci sa vesmírny objekt (rovnaký efekt by vznikol, len ak by hviezdu prekrylo niekoľko stoviek telies s priemerom jadra 200km).
So svojským vysvetlením tohto javu prišiel v roku 1960 Freeman Dyson, podľa ktorého je za to zodpovedná metaštruktúra, ktorú vytvorila technicky veľmi vyspelá civilizácia. Podľa neho sa tento jav nazýva Dysonova sféra.
Touto teóriou sa inšpiroval aj Peter F. Hamilton pri písaní Pandorinej hvězdy.
Väčšina astronómov sa napriek tomu prikláňa k „nefantastickému“ názoru, že tento zvláštny úkaz spôsobujú nám neznáme prírodné javy.

RecenzeLiteraturaSci-fiP. F. HamiltonPlaneta9
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Deadpool se žení

Tue, 01/22/2019 - 00:00

Deadpool se žení a vás v tomhle komiksu čeká možné utrpení i skvělá nahláškovaná akce. Víte, jak se v Drákulově výzvě Deadpool zachoval jako Jiřík ve Zlatovlásce (jo, zase jsme byli v něčem první a lepší) a taky svému zadavateli sbalil nevěstu - Shiklah, královnu podsvětí? Jo, tak tady si ji bere.

První příběh je tedy - jak jinak - svatba a v Deadpoolově podání to rozhodně není nuda. Navíc, když se do toho zaplete tajná organizace, která se pokusí o atentát, což není dobrý nápad, když cílem je královna podsvětí. Vesměs jde ale jen o žvanící záležitost, která skončí stejně rychle jako začala a vrhne nás do části, jenž bude spousta z vás nenávidět a spousta milovat.

Jde o poměrně bláznivý sestřih všech lásek Deadpoolova života, kdy si každou vezme na paškál jiný kreslíř a scénárista a dostane pár stran, aby se vyřádil. Někdy se to povede na jedničku, jako například v příběhu z džungle, kdy se potenciální nevěsta nachází v bezvědomí a oddávající šaman, zlanařený asi minutu před obřadem, neumí ani slovo z proslovu, jindy budete muset nad dějem přemýšlet, což u Deadpoola není úplně typické a ani komfortní, protože to dost brzdí jízdu z kopce. Tady jsem mnohdy dost trpěl, protože jsem občas nevěděl, co si mám o jednotlivých scénách myslet. Depresivní Deadool? Proč ne, ale ne jen v jednom příběhu mezi něčím, co se tváří jako nekončící párty. Na druhou stranu třeba Niagarská nevěsta je depresivní, ale hodně povedená a Deadpoola tu vidíme zas z jiného úhlu než jen jako hláškujícího zabijáka.

Jako milovník Japonska a jeho popkultury musím vyzdvihnout Deadpoolovy Líbánky v Tokyu, které jsou celé jen ztřeštěnou akcí, kdy se Deadpool pere s jakuzou, nindži a s digitálními monstry zmorfovanými dětskými zlodějíčky. Minimálně vizuálně jsem se skvěle bavil, protože jde o monstrozní barevnou show a easter egg nakonec byl taky fajn.

Tím se tak nějak završí svatební a milostné šílenství a můžeme přejít k zlatému hřebu knížky, retropříběhu Heil Hollywood. Tady ani nemusím prozrazovat nic víc, než že se potkají Deadpool, Cable, Nick Fury a Adolf Hitler... Je to časově nelogické (a to ne kvůli samotné cestě časem), je to ale akční a hodně povedené. Koneckonců jakýkoli komiks, kde někdo sejme Hitlera, nemůže být už z principu špatný. A krom toho je opravdu krásně nakreslený. No a nakonec dostaneme vyklidňovací sešit Magořinec s Madcapem,  ve kterém si to Deadpool rozdá z Lukem Cagem, Daredevilem a Thorem. Akce nic moc, ale příběh je takový melancholicky vtipný a Madcap je rozhodně postava se zajímavou schopností, zvlášť pokud ji nakombinujete s Deadpoolem.

Celkově jde o slabší knihu Deadpoola, ale už kvůli příběhu s Hitlerem byste ji neměli minout, protože Hitler vs Deadpool a Cable, to prostě chcete.

Deadpool: Deadpool se žení

Autor: Gerry Duggan a Brian Posehn
Kreslí: Mike Hawthorne   a Scott Koblish
Nakladatel: Crew
Překlad: Darek Šmíd
Vazba: brožovaná
Stran: 168
Rozměry:16,8 × 26 cm
Cena: 379 Kč

KomiksCrewDeadpoolG. DugganB. PosehnM. HawthorneS. Koblish
Categories: Vector Graphic

RECENZE: J.M.Dillard, Odpor

Mon, 01/21/2019 - 00:00

"Odpor je marný!" Tuhle hlášku používali Borgové už v době, kdy se ve Star Treku objevili poprvé a jak dobře víme, tak jim tahle sebemotivace moc nepomohla, protože si je jak Kathryn Janewayová, tak Jean-Luc Picard nakonec namazali na chleba. Naneštěstí Picard to odnesl asimilací a reasimilací, což se s ním táhne jako červená nit jeho dalším životem. Stále ho to pronásleduje ve formě šuškandy, kradmých pohledů, nenávisti od těch, kterým zabil v Borgské podobě blízké (a že jich bylo), a jak se v Odporu ukazuje i přetrvávajícím napojením na společenstvo, které by už mělo být vyřízené. Jenže není.

Star Trek: Odpor navazuje na poslední startrekovský film nové generace - Nemesis, případně stejnojmenou knihu. Doporučuji se dopředu seznámit s jeho dějem, ale pokud čtete tuhle knihu, předpokládám, že jste minimálně vlažný Trekkie, který má za sebou všechny filmy a seriály. Pokud ne a naskočili jste na startrekovou vlnu třeba pod dojmem Discovery nebo nových filmů, troufám si tvrdit, že si knihu moc neužijete, už kvůli tomu, že předpokládá vytvořený vztah ke všem postavám. Nemesis zmiňuji proto, že v ní došlo k zásadním změnám v posádce a zbytek osazenstva Enterprise se na tuto skutečnost musí nějak adaptovat. Krom toho, že zemřel Dat, opustili posádku Riker a Troi, aby převzali vlastní, novou loď - TITAN.

Jean-Luca Picarda pronásleduje sen. Sen, ve kterém se stane znovu borgem a který se naneštěstí začne připomínat i přes den. Borgské společenstvo v jeho hlavě sílí a on se musí rozhodnout, zda porušit přímý rozkaz a vyhledat borgskou loď, aby zabránil "narození" nové královny. Sekunduje mu Worf jako jeho nový dočasný první důstojník a logická vulkánská poradkyně, která je všechno jen ne Troi, kterou by tak zoufale potřeboval. V této velitelské sestavě nakonec Enterprise vyrazí na souboj s borgskou krychlí a trochu jinými borgy, kteří už nejsou tak technokratičtí a neteční, ale zato pěkně naštvaní na celé lidstvo, které už nechtějí asimolovat, ale pro jistotu vyhladit, protože jde očividně o velmi problémový druh.

Co mě hodně potěšilo, je nejen návrat Borgů, kteří jsou teď sice oslabení, ale proměnění a děsivější, agresivnější, ale hlavně práce s postavami a s personální situací na lodi. Je úplně cítit, že Troi na lodi chybí a prakticky všichni hlavní hrdinové by se u ní potřebovali vykecat a poradit, což nemohou. Worf, můj oblíbenec, je opět jednou z nejlidštějších postav, když kombinuje svou klingonskou čest, výčitky svědomí a jemný nechtěný klingonský humor, který mě snad nikdy nepřestane bavit. Picard je tu hodně "živý", jako ostatně ve všech "borgských" dílech a supluje sám sobě chybějícího Rikera, když improvizuje a riskuje trochu víc, než jsme u něj zvyklí, protože už nemá nikoho, kdo by to dělal za něj. A  T'Lana, nová poradkyně, je pro ně kombinace hlasu rozumu a osiny v zadku. Uvidíme, jak si povede dál, jestli něco jako dál bude. Každopádně naděje, že se vyprofiluje v zajímavou postavu, existuje. Co se J. M. Dillardovi povedlo, je dostat trochu života i do postav obyčejných členů posádky a to i těch, kteří jsou v posádce jen dočasně, což je hodně fajn a ještě to vylepší dojem z knížky.

Celkově bych Odpor doporučil klidně i jako startovací knihu po shlédnutí seriálů nebo minimálně filmů z posádkou TNG. Neobsahuje nic, na čem byste výrazně uvízli nebo co byste nepochopili. V knize je jeden (alespoň pro mě) WTF moment, ale pokud si ho všimnete, nechte ho být, protože porušování Algeronské smlovy je v nových knihách asi poměrně běžnou záležitostí (najdeme ho například i v prvním dílu Titanu - Mezi dvěma světy, který se odehrává zhruba ve stejném období).   

Název: Nová generace 2 - Odpor

Autor: J.M.Dillard
Nakladatel:Brokilon
Překlad:Michaela Burock  
Ilustrace:Jakub Schejbal  
Vazba: brožovaná
Stran: 229
Rozměry:10,8 × 16,5 cm
Cena: 258 Kč;

RecenzeLiteraturaSci-fiBrokilonStar Trek
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: jedenkrát čerstvá/ý Kotleta

Mon, 01/21/2019 - 00:00

Všichni tady moc dobře víme, že se nejedná o žádnou kulinářskou show. Všichni tady moc dobře víme, že nejčerstvější Kotleta na trhu je další pokračování postapo série Spad. Franta Kotleta  doplnil osudy svých hrdinů Řetězovou reakcí a my pro vás díky nakladatelství Epocha máme jednu připravenou. Autora, sérii ani nakladatelství není třeba nijak blíže představovat (a kdyby náhodou přece jen ano, klikněte si na odkaz), tak skočme rovnou na otázku. Stačí když nám napíšete:

  • Jaké jsou názvy dalších alespoň tří knih  od Františka Kotlety mimo tuhle sérii?

Svoje odpovědi pište na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 27.1.2019, do předmětu napište Řetězová reakce a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

SoutěžSoutěžeEpochaF. Kotleta
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Ludmila Müllerová, Případ ztraceného hledače

Fri, 01/18/2019 - 00:00

Když se ztratí hledač, je to pěkně na houby. Zvlášť když hledal legendární Hladový meč, zbraň krále Ruthara. Komtesa Marie, vždy připravená na vzrušující dobrodružství, a její dopisní přítelkyně Marta, chrámová kněžka s neobyčejně bystrou myslí, jsou odhodlané přijít téhle záhadě na kloub.

Hledač Robert z Donglanu odjel na Élladské ostrovy, jen aby v jeho stopách kráčela jedna záhada za druhou. Tak například – proč by někdo jako on věřil, že skutečně dokáže najít zbraň, která vždycky byla spíš pověstí než skutečností? Martě a Marii se už od začátku celé tohle pátrání moc nezdá a rozhodnou se riskovat všechno, jen aby to rozlouskly. Marie se vydává na dobrodružnou cestu na Élladské ostrovy, konkrétně na Kitrinu, kde se to mimochodem jen hemží pašeráky. A podezřelými domácnostmi, když už jsme u toho. Třeba pan Theofil a jeho mladičká manželka, u kterých se Marie ubytovala, jistě něco skrývají! A co ten záhadný taverník s jednou rukou? Nebo stařena míchající zelený sliz? A námořník, který utonul za zvláštních okolností? O záhady tu jistě nouze není.

Styl vyprávění, který Müllerová zvolila, je všechno jen ne lineární. Deníkové zápisky komtesy Marie střídají Martiny dopisy, děj v kurzívě (který se děje mimo zorné pole obou dívek) a to všechno je doplněno o jednotlivé kapitoly legendy O králi Rutharovi a Hladovém meči. Úseky jsou relativně krátké, odlišené jiným druhem písma a navíc doplněné o ilustrace Jany Šouflové. Celek působí svěže a originálně. Může se stát, že deníkovo-dopisní styl se vám místy omrzí, pakliže mu to dovolíte, Mariiny části totiž dostávají nejvíc prostoru, ale i tak je to vskutku čtivé!

Přesto musím přiznat, že po dočtení poslední stránky ve mně zůstal poněkud rozpačitý dojem. Čím to? Případ ztraceného hledače je jako velký nadýchaný dort, krásně ozdobený, nic se nerozpadá, nikde nic neteče, vypadá prostě báječně a sliny už se vám sbíhají. Ale když do něj kousnete, zjistíte, že se cukrář nechal trochu unést a ve snaze zužitkovat všechny ty skvělé suroviny jich smíchal příliš. A tak se chutě tlučou a je jich zkrátka mnoho. Biblický patos se mísí s motivy ze severských ság, se staročeskými koncovkami sloves, francouzskými jmény, artušovským mýtem a to celé je obalené řeckým klimatem. Takové kombinace bývají zábavné a vzrušující, ale jen když se použijí s mírou a přesně navážené. Když vám pomalu dojde, že celé to vyprávění o Hladovém meči je tam vlastně jen na oživení a nemá vcelku žádný výraznější dopad na „současné“ události, najednou trochu zhořkne na jazyku.

Detektivní zápletka vypadá přitažlivě a v knize jsou místa, kdy se s chutí pustíte do odvážných teorií o vrazích a zahradnících. Jenže i tady je těch surovin trochu moc. Nemůžu se ubránit dojmu, že vynechala-li by se jedna či dvě zápletky, výsledek by byl mnohem stravitelnější. Takhle je to malinko překombinované a výsledné rozuzlení poněkud neuspokojivé. Navíc čtenář neustále balancuje mezi rozhodnutím, zda to má být parodie, či nikoli. Sem tam se to k ní přehoupne, ale většinu času zůstává na půl cesty – pro konečný výsledek je jí buď málo, nebo příliš. Humoru je tu však požehnaně, obzvlášť Mariiny části vás často přinutí pochechtávat se pod vousy a někdy se i ztotožnit s jejím pohledem.

Sečteno a podtrženo, v gastronomické soutěži by Případ ztraceného hledače první místo asi nevyhrál. Na takové množství motivů, prvků a stylů je to zkrátka příliš těsný prostor. Navýšit počet stránek by tomu nejspíš pomohlo, do epického detektivně-dobrodružného románu se takové zámotky hodí. Na druhou stranu by ten deníkový styl i Mariin opakující se humor v takovém případě asi nevystačil. Müllerová ovšem psát umí, a to dokonce velmi dobře, jsem si tedy jistá, že by si s takovým případem zvládla poradit. V této podobě vás Případ ztraceného hledače neurazí, nebude vám z něj vyloženě těžko a na pár hodin vás dokáže příjemně zaměstnat. K dokonalosti má však bohužel ještě dlouhou cestu.

Ludmila Müllerová, Případ ztraceného hledače
Nakladatelství: Straky na vrbě
Obálka a ilustrace: Jana Maffet Šouflová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 460
Cena: 290 Kč

RecenzeLiteraturaL. Müllerováčeská fantasyStraky na vrbě
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Mike Mignola, Lovec Čarodějnic 1: Ve službách andělů

Thu, 01/17/2019 - 00:00

Netrvá to dlouho a série několika vražd na pochmurné londýnské ulici začne nabývat okultních rozměrů. Není divu, že se v okolí brzy objeví sir Edward Grey. Když případ nevyřeší nechvalně známý lovec čarodějnic, tak kdo jiný?

Při pátrání po vrahovi třech londýnských gentlemanů vychází najevo, že se skupinka nebožtíků nedávno účastnila archeologické expedice. Při vykopávkách v tajemném městě na Sahaře objevili i něco jiného, než jen pozůstatky neznámé civilizace – podivnou kostru, která měla být v Londýně podrobena dalšímu zkoumání. S vidinou nehynoucí slávy ale netušili, že se kosti stanou jejich prokletím. Bytost, která je jejich majitelem, totiž za záhadných okolností ožila a prahne po jejich krvi.

Lovec čarodějnic Grey se skrze spiritistické médium nakonec setkává se stvořením, které má celé řádění na svědomí. Zároveň se ale zaplétá s dalším možným nebezpečím, které ztělesňuje mocné Bratrstvo slunečního boha Ra.

Sir Edward Grey je další postavou Hellboyova univerza, která si vysloužila vlastní komiks. Je to vlastně takový James Bond – také je ve službách Jejího Veličenstva, jen v trochu jiné roli. Příběh lovce čarodějnic je zasazen do období viktoriánské Anglie, což mu velmi sluší!

První díl odsýpá rychlým tempem. Mike Mignola ani tady nemá problém s budováním napětí, čemuž pomáhá ponurá atmosféra komiksu, ale i tajemstvím opředené hlavní postavy. O samotném lovci čarodějnic se toho ale moc nedozvídáme - neznáme jeho motivy, nevíme, co se mu honí hlavou, což občas dělá z některých jeho rozhodnutí nelogické počiny. Každopádně to vypadá, že je vždy ve správný čas na správném místě, možná proto se mu také podařilo zachránit Její Veličenstvo ze spárů čarodějnic.

Hlavní nepřítel Greye v první části komiksu se až nápadně podobá všem ostatním monstrům z jiných Mignolových komiksů, ať už z Hellboye, nebo třeba Ú.P.V.O. Sice je to typický styl autora, ale začíná to být trošku nuda a příběh přímo nabitý okultismem, magií a nadpřirozenem by si zasloužil alespoň malé zapojení kreativity. Tento nedostatek vynahrazuje odkrývání dalšího možného nepřítele lovce čarodějnic, kterým je Bratrstvo slunečního boha Ra.

Co se týče kresby, tentokrát ji má na svědomí Ben Stenbeck. Mike Mignola má prostě přirozený talent na výběr kreslířů a jejich styl se vždycky velmi podobá tomu jeho. Není to na škodu, protože kresba je další z věcí, kterou se autor komiksu proslavil. Navíc každý kreslíř vždy do díla vloží i něco ze sebe, což je i případem Stenbecka. Viktoriánské ulice Londýna vypadají skvěle a v Greyově tváři se přímo zrcadlí jeho životní útrapy, o kterých toho zatím až tolik nevíme.

Na konci komiksu čekají dvě vydařené povídky – Vražedný pokus vypovídá právě o Greyově záchraně Jejího Veličenstva, Pohřeb Kateřiny Bakerové pak o postavě lovce čarodějnic Henryho Hooda, která se objevila v komiksu Hellboy: Temnota vábí.

Lovec čarodějnic bude bavit všechny, kteří prahnou po tajemných příbězích s magickým nádechem a mají rádi období, do kterého je komiks zasazen. V tom případě totiž čtenář určitě odpustí drobné mouchy v příběhu a čtení se oddá naplno.


Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Ben Stenbeck
Překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Comics Centrum
Vazba: vázaná
Rozměry:158 x 239
Počet stran: 160
Rok vydání: 2018
Cena: 599 Kč
 

KomiksComics CentrumM. MignolaDark HorseLovec čarodějnicJ. Kantůrek
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Daniel Tučka, Pelyněk, III.

Wed, 01/16/2019 - 00:00

Archipelagus se zmítá v bouři revoluce a smrtonosná rostlina pelyňku nabírá na síle a hrozí zahubit celé lidstvo. Do hry vstupují rozmarní bohové a to, co začalo jako špinavý boj o moc, se najednou změnilo v hru o přežití. Daniel Tučka nám v posledním dílu své steampunkové trilogie servíruje přímo epický závěr.

Celý příběh pochopitelně stojí na známých postavách, které nás provázejí už od prvního dílu. Opět potkáme svéhlavou Adelaide, která si prošla kariérou šlechtičny, manželky, cestovatelky, královny, aby nakonec zahodila všechny své „tituly“ a vydala se zachránit svět pouhou silou svých schopností (a že nejsou ledajaké). Vírem událostí se samozřejmě nechá smést i Nicolas Gordon, smělý mladík se zálibou v létajících strojích (a neschopnosti bez nehody přistát). Nesmíme opomenout ani geniálního vynálezce profesora Spinalise, špiona Felixe Monteze, prostitutku Frídu a řadu dalších dobře známých tváří, bez nichž by byl tento příběh jen suchých výčtem neblahých událostí.

Tučka se opět nenechává zkrotit konvencemi a bez skrupulí kombinuje žánry dle libosti. Do původních kulis steampunkového žánru přimíchal trochu sci-fi i trochu čistokrevné fantasy. Stroje a moderní vymoženosti bojují proti prastarým bytostem a magii a kupodivu je to boj velmi vyrovnaný. Na první pohled to vypadá jako pěkně bláznivý mišmaš, ale funguje to báječně. Uznejte, v které jiné knize by se bitevní vzducholodi daly do boje s draky?

A co by to bylo za příběh bez trochy humoru. Tučkův humor je laskavý a zároveň poněkud uštěpačný. Hrátky se slovy, které tolik okouzlily v prvním díle, tentokrát nedostaly tolik prostoru, což je trochu škoda, ale vyjadřování postav zůstává stále stejně roztomile starosvětské. Už jen kvůli tomu si Pelyněk zaslouží přečíst.

Co se týče stavby děje a zápletky, autor už jen graduje, co se mu povedlo rozehrát v předešlých dílech. Ovšem i tak je třeba číst s jistou dávkou pozornosti, abyste se v intrikách a tajných plánech neztratili. Ovšem na druhou stranu přitvrzuje, neboť přibývá padlých a nejedna postava se obětuje (nebo je obětována) ve jménu většího dobra.

Pelyněk, po kterém je celá trilogie pojmenovaná a který doposud jen tak nenápadně svými výhonky zkoumal terén, se najednou rozmachuje přes celou knihu. Přímočaře pohlcuje vše, co mu přijde do cesty, a všechny bytosti, které mu spadnou do spárů, mění na magické bytosti. Ty mu pak bezvýhradně slouží a přesně v tom spočívá celá hrozba. Umí ho zkrotit pouze oheň a to, co lidé tak dlouho postrádali – elektřina. Řada věcí, která byla v předchozích dílech poněkud nejasná, začíná dávat smysl a nadšení, s kterým postavy bojují o život a svobodu, přechází na čtenáře, a věřte nebo ne, odložit knihu vyžaduje velikou dávku sebeovládání.

Nezapomeňte se také pokochat opět úžasnou obálkou, která je dílem Tomáše Kučerovského. A vnitřek knihy ozvláštnily kresby Lenky Šimečkové. Dvojí potěšení v jednom.

Pelyněk je skvělá trilogie. Výborně napsaná, v netradičních kulisách a s báječnými postavami, které vám na chvíli dají zapomenout na šílený svět topící se v sociálních sítích. Ocitnete se v dobách, kdy gentleman a dáma nebyla jen prázdná slova a kdy hrdinské kousky dokázaly doslova vyrazit dech. Kéž by více českých autorů bylo obdařeno takovým spisovatelským umem a nevšední představivostí.

Pelyněk, III.
Daniel Tučka

Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2018
Obálka: Tomáš Kučerovský
Ilustrace: Lenka Šimečková
Počet stran: 485
Cena: 250 Kč

 

RecenzeLiteraturaD. TučkaSteampunkPelyněkStraky na vrbě
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Azzarello - Eduardo Risso, 100 nábojů: 13 - Smůla

Tue, 01/15/2019 - 00:00

Přijmeme-li za pravdivou lidovou moudrost, že kdo seje vítr, sklízí bouři, pak je třeba uznat, že série o stovce ran ji naplňuje zcela beze zbytku. Ba co víc, je na místě začít uvažovat o zanedbané včasné sklizni a uvědomění si, že tady všem přes hlavu přerostlo nefalšované tornádo, které spolkne všechny a všechno.
Recenzovat poslední díl tohoto opusu je nevděčné. Vše již bylo řečeno, žádné velké zvraty se neočekávají, a tak je článek před vámi vlastně jen ujištěním pro pár nedůvěřivých, kteří by si mysleli, že sérii snad ke konci dojde dech. A ty můžu uklidnit již na tomto místě, že opravdu nedošel. Snad tedy alespoň pro pořádek.
Smůla nás dostává do okamžiku, kdy si již dávno všichni vyjasnili, jak to vlastně bylo, kdo koho zradil a za jakým účelem. Vyvražďovací válka mafiánských rodů je u konce, hlavní viníci zatím nepotrestáni. Nepřinesla ve výsledku nikomu profit. Menší rody byly po ztrátách svých hlav pozřeny většími, ale je jich moc i na tyto velké hráče. Situace je nestabilní a je třeba se konečně sejít u jednacího stolu a dohodnout podmínky. Do zasedání však nikdo s jistotou neví, půjde-li o kapitulaci, určení obětního beránka nebo další nesmlouvavý boj, tentokrát za použití pouze slov a intrik domlouvaných tajně mezi jednáními v areálu pro ně vybraném.
Atmosféra je hustá, skoro až hmatatelná. Nikdo si není ničím úplně jistý a i zdanliví vůdci mají nervózní tik. Kontrastuje zde několik rovin. Na nejvyšší si jdou hlavy po krku podle toho, jak si rozdělí svět za pomoci svých figurek. Ty jsou hned o patro níž a zatímco jim padají iluze o jejich pánech, stávají se spontánně freelancery a řeší pro změnu své osobní křivdy a účty. Mnohem emocionálněji, rychleji a brutálněji.
A pak tady máme něco jako šedou zónu. Skupinu pár jedinců, kteří nejsou ani v jedné z předchozích, pohybují se někde mezi, ale zároveň cítí, že by měli stát výš. Že jim narozdíl od pěšáků není jedno, jaké slovo dostanou. I mezi nimi jsou však rozdíly, a to v šancích, jaké na zisk lepší pozice mají. A ty jsou markantní. Vedle sebe tu tak stojí mistr intrik a plánování, který byl na počátku odsunut svými "přáteli" kousek dál, čímž ho o půl schodu shodili z vedoucí pozice, byť by na ni měl nárok a schopnosti, a brutální vraždící maniak, který má kořeny v dolní vrstvě a jen si spletl hvězdy s jejich odrazem na hladině.
Byť se to nemuselo zdát reálné, i v posledním díle dojde k několika charakterovým vývinům. U některých dojde jen k předem očekávanému vyvrcholení změny přístupu, u jiných k úplné otáčce o 180 stupňů.
Jak tohle skončí si musí každý přečíst sám. Je ale třeba si uvědomit, že poslední díl série má hlubší přesah a je důstojným zakončením. Byť mu někteří čtenáři mohou vyčítat, stejně jako dvěma předchozím knihám, že se již nejedná o rámcové povídky, vždy přesně ohraničené jednou knihou, jako tomu bylo v prvních deseti. Tehdy se jednalo o životní příběhy jednotlivců a o to, jaké na ně má vliv nové dilema - možnost pomstít se bez následků. Gravesova hra s kufříky však byla utnuta a série tak končí ucelenou prolínající se zápletkou. Ta nemá mnoho společného s počátky, na které můžeme akorát nostalgicky vzpomína a srovnávat, kam až jednotivé postavy dospěly. 
Nezáleží, kdo a zda-li na konci umře nebo přežije, ale na tom, že tohle tornádo si nebere servítky. Jako mlýnek na maso spolyká vše, co už jednou zabředlo do tohoto příběhu. Vyjít z něj bez následků nemůže nikdo, záleží jen na tom, jak moc je poznamenán. Fyzicky či psychicky, na tom nezáleží.
100 Nábojů - Smůla musím doporučit, minimálně, pokud vás zajímá zakončení nového směru, jakým se série vydala v několika posledních dílech. Pak není moc co vytknout, snad jen občas ne hned jasné rozhovory, v nichž není na první pohled zřejmé, kdo jsou jejich účastníci. Často se v nich odkazuje na události z mnohem starších dílů, které je lepší si dát před závěrem radši znova. Jedině tak si člověk užije výsledný dojem naplno.

100 nábojů: 13 - Smůla
Brian Azzarello, Eduardo Risso
Nakladatel: BB Art
Překlad: Petr Zenkl
Korektura: Mirka Jarotková
Redakce: Jiří Pavlovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 699 Kč

B. AzzarelloE. Risso100 nábojůKomiksBB artP. Zenkl
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Robert Fabian, Valkýry

Mon, 01/14/2019 - 00:00

Čas nadešel. Nemáte dobrou náladu a brzy ji budou postrádat i ostatní. A kromě ní budou postrádat i jisté části těla. Nadešel totiž čas pomsty a valkýry právě rozpínají svá křídla.

Za Valkýrami stojí český autor Robert Fabian, který píše převážně military sci-fi, viz např. jeho debut Mariňáci. Kniha obsahuje dvě novely – Den skoro jako každý jiný a Černé slunce, jež spojuje téma pomsty.

První příběh se odehrává v postapokalyptickém světě, konkrétně pak v jednom městě, kde se hlavní hrdina, bývalý voják, vydává pomstít jistou ženu. Moc času mu však už nezbývá. Ani nikomu dalšímu. Novela je vyprávěna v er-formě a napínavá je už od začátku. Čtenář totiž neví, co přesně způsobilo rozpad civilizace, a vše se dozvídá postupně. Nechybí tak různá překvapení, ovšem nejvíce je třeba vyzdvihnout temnou atmosféru příběhu. Díky naturalistickým a bohatým popisům na čtenáře doléhá všudypřítomná smrt, zmar a beznaděj. K temnému ladění přispívají samozřejmě i postavy, které se mnohdy neštítí ničeho. Postava hlavního hrdiny sice není příliš propracovaná, ale přesto není problém se do ní vcítit a oblíbit si ji, ať už pro její hlášky, černý humor nebo drsnost. Co se týče děje, ten je víceméně přímočarý, ovšem jelikož v něm nechybí přestřelky, výbuchy či boj zblízka, tak se čtenář příliš nenudí. Navíc díky krátkým kapitolám se novela svižně čte a díky krátkým větám v akčních pasážích má děj rychlé tempo.

Druhý příběh se opět odehrává ve městě, ale tentokrát civilizace pořád stojí na svých nohou, byť poněkud vratkých. Jeden bezdomovec se vydává hledat jistou ženu, ovšem nebude to mít úplně jednoduché. A jeho nepřátelé už vůbec ne. Novela je vyprávěna velmi naturalisticky a v ich-formě, díky níž se čtenář do hlavního hrdiny snadno vcítí. K tomu dochází už v samotném úvodu, kde vypravěč barvitě popisuje těžký život člověka žijícího na ulici. Oproti prvnímu příběhu tak zde čtenář hlavního hrdinu lépe pozná a dozvídá se o něm víc i prostřednictvím jeho flashbacků, které zároveň přinášejí různé otázky. Hlavní hrdina v mnohém připomíná Jasona Bournea – má mnohé znalosti, umí vyrobit výbušniny, dobře střílet nebo bojovat zblízka. Navíc má rád černý humor a sem tam prohodí nějakou tu hlášku. Ještě nutno zmínit, že ani zde nechybí napětí či překvapení a akce je zde mnohem víc než v první novele.

V obou příbězích je třeba vyzdvihnout to, jak vtipně autor pojmenovává postavy – např. muž ohánějící se trubkou je Trubka, muž držící kudlu je Kudla atd. Za zmínku stojí i postupné dávkování informací; autor totiž ne vždy řekne vše v jedné dlouhé větě. Informace odhaluje postupně. Větu po větě. Krátké větě. Navíc se nebojí používat vulgarismy, které dobře pasují k postavám i prostředí, a kromě toho se vyzná ve zbraních, vojenské výstroji, boji zblízka atd., což je patrné např. při popisování přestřelek. Aby se však o výše uvedených věcech čtenář dozvěděl něco víc, tak kniha obsahuje seznam vysvětlivek ohledně zbraní, vojenského vybavení, slangových výrazů apod. Ještě je třeba pochválit černou obálku se stěží viditelnou krvavou skvrnou, která předznamenává temný obsah knihy. A co se týče výtek, drobným negativem jsou občasná klišovitá přirovnání.
 

Závěrem nezbývá než říci, že Valkýry jsou skvělým oddechovým čtením a ocení je všichni ti, kteří mají rádi akci a adrenalin.

Robert Fabian
Valkýry

Nakladatel: Straky na vrbě
Rok vydání: 2018
Počet stran: 568
Cena: 350 Kč
 

LiteraturaRecenzeR. FabianStraky na vrběčeská sci-fi
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Suzanne Collinsová, Gregor a město po městem

Fri, 01/11/2019 - 11:03

Představte si, že je vám jedenáct a že jsou prázdniny, období volna a bezstarostnosti. Jenže všichni odjeli na letní tábory a vy jste zůstali doma a hlídáte dvouletou sestřičku, protože táta vám zmizel neznámo kam a máma musí pracovat. Zábava k pohledání a nuda k uzoufání. A pak se najednou propadnete dírou v prádelně přímo do neznámého světa, kde se to hemží obřími šváby, potkany a podobnými roztomilými zvířátky a lidé lítají na netopýrech. Že to zavání skvělým dobrodružstvím? To rozhodně ano!

Tak už si to přiznejte. Kdo z vás tajně netouží po tom, aby mohl zmizet tajným otvorem pryč z šedivé každodenní reality? Neříkejte, že jste nikdy nechtěli projít skříní do Narnie, proběhnout přepážkou na nástupišti King Cross, nebo jako Alenka hupsnout do králičí díry a vydat se vstříc nečekaným zážitkům a prožít neuvěřitelné věci. Ovšem hlavní hrdina Gregor z nenadálého propadnutí se mimo známý svět zas tak nadšený není a jediné, po čem touží, je dostat se zase zpátky domů. Ale ukáže se, že Podzemí ho jen tak nevydá. Dávné proroctví podzemních lidí říká, že mír mezi jednotlivými národy nastolí bojovník a světe div se, vypadá to, že onen vyvolený je právě Gregor. Ten se ovšem necítí být bojovníkem o nic víc než osminohým pavoukem. Ale zjišťuje, že národ Potkanů unesl a vězní jeho otce, a tak se spolu se sestřičkou Botkou a dalšími pomocníky vydává do nehostinných krajů Podzemí zachránit otce a nastolit v kraji mír.

Gregor a město pod městem je prvním dílem akční pětidílné série nazvané Letopisy Podzemě. A když už vás nenaláká název, určitě vás zaujme autorka Suzanne Collinsová. Pokud teď trochu tápete, proč by vás měla zrovna ona uchvátit, vězte, že stojí za veleúspěšnou sérií Hunger Games. Tentokrát ovšem cílí na mladší čtenáře, kniha je určena dětem od cca 10 let.

Gregor je sympaťák, snaží se chovat správně, i když má neustálé pochyby o tom, jak by takové správné chování vlastně mělo vypadat. A ty ho dělají snesitelně lidským. Je to ten typ vyvoleného hrdiny, který vlastně žádným hrdinou být nechce. Vůbec nechápe, proč ta volba padla právě na něj a proč by měl zachraňovat svět, o kterém právě teď zjistil, že existuje, a jehož zákonitosti mu akorát přivodily pořádnou bolest hlavy. K tomu přidejte něžnou starostlivost o roztomilou mladší sestřičku a je zkrátka těžké si Gregora neoblíbit. Což už je trochu horší se šváby, pavouky a potkanem, kteří Gregora doprovází na záchranné misi. Takoví jednorožci a králíčci by jistě byli snesitelnější. Ale nedá se svítit, ostatně kočka Šklíba taky nebyla zrovna rozkošný mazlíček.

Román je příjemně svižný, akční a dobrodružný, tak aby zaujal cílovou skupinu a pobavil. Nutno autorce přiznat, že napsat poutavý příběh umí na jedničku. Děj rychle odsýpá, zápletka je jednoduchá a rozuzlení sice předvídatelné, ale přece jen je to kniha pro děti, tak těžko můžeme chtít rafinovaně komplikovaný závěr.

Jistě, námět světa paralelního s naší realitou neoplývá bůhvíjakou originalitou, vzpomeňte si na již zmíněnou Alenku nebo třeba Gaimanův román Nikdykde. Stejně jako využití mluvících zvířat či motiv hrdiny předurčeného proroctvím není nic, co by už nebylo ve fantasy literatuře použito tisíckrát. Ale řemeslně je to zvládnuto tak dobře, že nedostatek nápaditosti vůbec nevadí. Naopak i tady se autorce podařilo předat čtenáři pocit, že tohle vlastně může zažít kdokoli, stačí jen potkat tu správnou skříň.

A jestli za vaší pračkou přece jen není tajný průchod do jiného a jistě mnohem zábavnějšího světa, nezbývá než otevřít knihu a prožít to pravé dobrodružství aspoň zprostředkovaně, třeba právě s Letopisy Podzemě.

Gregor a město pod městem
Suzanne Collinsová

Série: Letopisy Podzemě (1.)
Nakladatelství: Fragment
Původní název: Gregor The Overlander
Rok původního vydání: 2003
Rok českého vydání: 2018
Překlad: Zdík Dušek
Počet stran: 365
Cena: 299 Kč
 

RecenzeLiteraturaS. CollinsFragmentAlbatros mediaFantasySarden čte dětem
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Vilém Koubek, Čepel entropie

Thu, 01/10/2019 - 00:00


Entropia je fyzikálna veličina, ktorá meria neusporiadanosť (náhodnosť, neporiadok, mieru neurčitosti) systému.  Wikipedia

Občas aj démoni zatúžia opustiť svoje teplé miestečká ukryté tam, hlboko dole. Nuž, hovorí sa, že zmena je život. Ibaže dostať sa hore, medzi ľudí, je trošilinku komplikované. Nikdy totiž neviete, do akého človeka sa vtelíte. Strážca tých najhorších a najodpornejších vecí si je istý, že utiecť musí. Netuší však, že nekromantský rituál, ktorý využije, ho vrazí do tela starého vetchého dôchodcu Tondu Vořezálka. Po prvotnom šoku opustí brány domova dôchodcov a pokúsi sa naučiť životu obyčajných pozemšťanov.

Sežere tři bezdomovce, jen aby zjistil, že mastné vlasy a krystaly zaschlé moči tvoří velmi rafinovanou kombinaci s omamným buketem... Str. 20

Presne tak. Démoni sa živia ľuďmi. Baví ich to rovnako, ako sex, chlast a drogy. Lenže ani zamestnanci pekla si nemôžu dovoliť všetko. Majú svojich nepriateľov z radov křestíšů ( v preklade  kresťanov). Inkvizítori však nie sú ich jediným problémom. Sú tu aj lovci za odmenu. Jedným z nich je Earl a Earla si nesmiete spliesť s čajom. Je to démonská bytosť, živí sa lovom iných temných bytostí a fantasticky sa na tom zabáva. No Earl sa práve teraz cíti osamotene. Preto sa rozhodne milého Toníka zobrať do partie s tým, že sa budú zabávať spolu. Návrh, najskôr psina a práca až potom, sa Tondovi zapáči. Nuž a nám sa v jemnom opare síry, za zvukov utrpenia, démonického rehotu, zimomriavok a stoporených bradaviek, narodila ústredná dvojica.
Earl sľúbil Toníkovi veľa srandy, čo znamená lov démonov a ľudí za primeranú odmenu. Že padne polovica mesta a ľudia stratia nielen ruky, nohy, hlavy ale aj dôstojnosť... s tým sa počíta. Sranda a cigarety musia byť, aj keby na chleba nebolo.
Túžba po zábave dovedie týchto dvoch až k vyvraždeniu istého kresťanského zhromaždenia a znesvätenie kostola. V tomto momente sa začínajú problémy, v ktorých má prsty sám Satan.  Dvojica pobehuje po Čechách, ukrýva sa v zapadnutých dedinkách, ktoré ani na mape nenájdete. Roly sa zrazu otočili. Za pätami im letia helikoptéry inkvizície a nájomní lovci teraz dýchajú na krk im.
Príbeh sa nám krásne skomplikuje, pribudnú nové postavy, tie staršie zomrú strašnou smrťou, prípadne aspoň rýchlou smrťou a zase sa to bude zamotávať a komplikovať. Čo iné by ste čakali od dvoch šialených démonov v réžii samotného Satana a s pápežom vo vedľajšej úlohe? Dokážu naši hrdinovia z týchto průserov nejako vybrusliť alebo doplatia na to, že nedodržiavali desatoro? Otázok je viac, než dosť a odpovede sú nejasné.

Čepel entropie je splatter šľahnutý s bizaro fiction. Ak nie ste fanúšikmi spomínaných žánrov, prípadne omdlievate už len pri zmienke o krvi alebo bizarnostiach, túto knihu v kníhkupectvách obchádzajte veľkým oblúkom. Surové prirovnania, hektolitre červenej, odtrhnuté končatiny, črevá, ktoré sa ladným pohybom sunú k zemi... a k tomu humor na úrovni najspodnejšieho podlažia pekla a oblaky cigaretového dymu ako bonus.

...o led se začnou nekontrolovaně štípat kosti.Ochutnávky morku ševelí po stěnách... Kde jsou leukemici, když se rozdávají vzorky zdarma?  Str. 39

Román spĺňa všetko, čo tieto štýly prikazujú tak poctivo, sťa by to bol Boží zákon. Zo začiatku to budete hltať, no môže sa vám stať, že niekde medzi Polesnom a Kozojebmi zistíte, že sa trošku nudíte. Dej je roztrasený, jak ruky deväťdesiatročného dôchodcu. Opakuje sa, akcia strieda akciu a je vlastne takmer stále o tom istom. Chýba aspoň chabá zmysluplná dejová línia, ktorá by to bezhlavé pobehovanie po republike a vyvražďovanie obyvateľstva stmelila a pozametala chaos, ktorý v príbehu vládne.
Takže ak sa chcete zabaviť, spolu s Earlom a Tondom vyvraždiť polovicu Čiech, spáchať atentát na pápeža a spoznať smrť na sto spôsobov, Čepel entropie je pre vás to pravé nenáročné čítanie. Tá trocha zmätku predsa súčasného človeka nemôže zaskočiť.


Čepel entropie
Vilém Koubek

Počet stran 238, brož.
Nakladatelství Host
ISBN 978-80-7577-608-2
Rok vydání :2018
Cena: 246 Kč

RecenzeLiteraturaV. KoubekHostHororFantasySplatter
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Star Wars: Vader - Stíny tajemství

Wed, 01/09/2019 - 00:00

Star Wars věnované příběhům Temné straně Síly? Proč ne. Čtenář však nemůže čekat slaďoučkou romantiku a dobré skutky, když je hlavním hrdinou Darth Vader. Příběh Star Wars: Vader – Stíny a tajemství se odehrává po zničení Hvězdy smrti a v návaznosti na příběh Star Wars: Skywalker útočí, tj. po likvidaci zbrojní továrny impéria na Cymoonu 1. Lord Vader zažívá období úbytku přízně a důležitosti. Není to nic, s čím by se chtěl spokojit, a proto rozehrává vyšší hru o moc. Je ochoten využívat pro své cíle různé postavy ze SW univerza. Aby to však neměl až tak jednoduché, dostává příkazem ke spolupráci pobočníky, kteří na něho mají spíš dohlížet.

Nejzajímavějším osvěžením příběhu je doktorka Aphra, vesmírná archeoložka. Mix Indiany Jonese a Lary Croft. Obdivovatelka a fanynka Vadera, vzhledem k jeho požadavkům i vynucená pomocnice. Buřička, živel, který Vader donutil ke spolupráci pod pohrůžkou fyzické likvidace. Z toho jasně plyne, že se opravdu nejedná o vyvážený vztah a Aphra je mnohdy ve svém konání nucena jít i za osvojené morální hranice. Sice je to zlodějka, sympatie čtenářů si však získá nejen svým zjevem.
V knize hrají také důležitou roli vražedný droid BT-1 a sadistický droid 0-0-0 specialista na mučení. Jedná se o osvěžující variaci na legendární dvojici C-3PO a R2-D2. Při jejich podobném vyobrazení čtenáři chvíli potrvá zvyknout si, že tito dva opravdu žádní klaďasové nejsou. Zaujmou také vzpomínkové flashbacky a úvodní titulky psané z pohledu Temné strany. Notoricky známé postavy, jakými jsou Boba Fett a Jabba Hutt, umožňují číst tento komiks i ne úplným znalcům SW. Tento typ čtenářů však nedocení hloubku komiksu.

Po grafické stránce není knize co vytknout. Panely různých proporcí, kvalitní kresba a správná temnota vyzařující z jednotlivých obrazů. Pěkné je zpracování detailů i širších celků. A ozdoba komiksu? Jednoznačně Aphra, na obranu Leiy a Padme ale hovoří fakt, že se v komiksu téměř nevyskytují, což je vzhledem k časovému a obsahovému zařazení zcela logické. Příběh končí otevřeně, což je dobře. Alespoň se lze těšit na pokračování.

Star Wars: Vader – Stíny a tajemství
Scénář: Kieron Gillen
Kresby: Salvador Larroca, Leinil Francis Yu

Nakladatelství: Egmont
Překlad: Milan Pohl
Počet stran: 260
Rozměr: 170 x 260 mm
Vazba: Vázaná
Cena: 499,- Kč

 

KomiksStar WarsEgmontK. GillenS. LarrocaLeinil Francis Yu
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Pavel Renčín, Klub vrahů

Tue, 01/08/2019 - 00:10

Bard městských kanálů, úzkých dlážděných uliček, smogu a bezúčelného lidského hemžení, pod kterým se skrývá hrůza, je zpět. A nám nezbývá než zatáhnout závěsy a plácnout sebou do křesla, protože jak ho známe, zas to zavřeme až na poslední stránce.

Klub vrahů je neuvěřitelně nablýskaná kniha. A teď nemluvím o vizuálním vjemu ani se nesnažím krypticky kritizovat. Je patrné, že si Renčín pohrával s každou větou, že leštil obraty a přirovnání, že nasával přímo z vlastních zkušeností a zkušeností nás všech. Snad na každé stránce se zarazíte, jen abyste si vychutnali pocit důvěrně známého. „Přicházela hodina, kdy se svět venku stává přeludem a svět uvnitř rozsvícených bytů nabývá na skutečnosti.“ Děsivě blízké, že?

Pokud bydlíte nebo se často pohybujete v Praze, budete v Klubu vrahů jako doma. Renčín má město prochozené odshora dolů a skrz naskrz a hlavně ví, jak s tím pracovat. A tak vám možná ta ulice, kterou procházíte každé pondělí v deset, už nebude připadat tak neškodná jako dřív. Ovšem i kdybyste náhodou do té páchnoucí metropole nikdy nezavítali, nebojte se, že budete o atmosféru ochuzeni. Proto je tu městský bard, aby vám až nepříjemně sugestivně popsal smogem se dusící ulice, všudypřítomnost výfukových plynů, předvánoční napětí, mrazivé počasí bez sněhu a mlhu, která obklopuje všechno a všechny. Renčín je tímhle vším prosáklý až do morku… papíru.

Také příběh začíná jako něco, s čím se spousta lidí dokáže ztotožnit. Adam Havel pracuje ve společnosti Fajntel a snaží se lidem vnutit zaručeně výhodné koupě. I když, vlastně se ani moc nesnaží, ale peníze potřebuje, tak co. Hlavně když za sebou může po práci zabouchnout dveře mikroskopického bytu a ponořit se do nějakého toho papírového dobrodružství. A pak jednou potká v metru ji, Dianu. Všechno se rázem změní, Adam vyskočí z letadla a padá volným pádem. Co na tom, že se nešťastným způsobem zaplete do podivných vražd, hlavně že konečně žije.

Je to detektivka, je to thriller, je to psychologická skica, je to čtenářský deníček nerda. Je to co chcete. Jisté je, že budete hltat písmenka, dokud tam nějaká zbudou. V tradici těch nejlepších detektivek si budete kousat nehty a zuřivě přemýšlet, kdo tedy… Skoro do poslední chvíle budete skládat dílky, různě je natáčet a obracet a hledat pro ně nová místa. Renčín si totiž dal velký pozor, aby v průběhu děje neprozradil příliš a neznudil čtenáře jednoduchým řešením. Náznaky trousí skoro neustále, ale jen jako Jeníček s Mařenkou drobečky. To víte, chvíli zabere, než z nich poskládáte chleba. Může se stát, že správné řešení uhádnete už na začátku? Ale jistě, beze všeho, jen své závěry během čtení aspoň desetkrát změníte a budete pochybovat…dokud vám nakonec v opulentním záblesku prozření nedojde, že je to celé jedna velká aluze na K- no moment, to byste chtěli trochu moc, ne? Dejte mi pak vědět, na jaké stránce to vaše prozření přišlo.

Tahle knížka má tolik vrstev, že nějaké severské detektivky jí nesahají ani k první stránce. Je plná mlhy a krve, násilí, města – města, které je přeplněné a zároveň děsivě prázdné. Je složená ze všech těch knih, co má Adam Havel v knihovně, z lékařských zpráv a z černé kroniky. A také z vánoční atmosféry, byť nejspíš ne úplně takové, na jakou jste zvyklí. Můžete ji samozřejmě číst v zimě v létě, ale otevřete-li ji právě v tomto období, přidejte si jedno velké plus k (již tak nezapomenutelné) atmosféře.

Jen jedno mi stále není jasné… proč ten Rohatý bůh?

Pavel Renčín, Klub vrahů
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Stran: 304
Cena: 298 Kč

 

RecenzeLiteraturaP. RenčínPrahaDetektivkaThrillerHoror
Categories: Vector Graphic

Pages