Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 21 min 19 sec ago

KOMIKS: Znovuzrození hrdinů DC: Flash 1 - Když blesk udeří dvakrát

0 sec ago

Crew a BB Art spojili své síly, aby přinesli českým a slovenským čtenářům možnost naskočit do rozjetého vlaku DC univerza.
Jistě se vám to už někdy stalo. Hodně vašich přátel o tom mluví, filmy se točí, sem tam zachytíte útržek. Barevné postavy prožívají své někdy více, někdy méně naivní dobrodružství, a nad tím vším se vznáší opar vážnosti, kterou by si pro toto odvětví přáli jeho fanoušci. A tak vás jednoho dne napadne, že byste se možná taky mohli trochu vzdělat v trendech. Zkusíte něco málo googlit a během chvíle zjistíte, že se chcete vrhnout do něčeho, co má desítky filmů, tisíce postav a statisíce publikací. Že historie tohoto fenoménu sahá do doby před druhou světovou válkou. A objeví se vtíravá otázka "Kde mám vlastně začít?".
Řeč je samozřejmě o superhrdinských komiksových univerzech. Jako ta nejznámější a nejrozsáhlejší si můžeme jmenovat dvě hlavní větve - Marvel a DC. Dva giganti, kteří mezi sebou dlouhé roky soupeří a kopírují od sebe navzájem. Někdy uzavřou křehké spojenectví a vytvoří crossover, v němž na chvíli prolnou své jinak se nesetkávající světy. Oba si však uvědomují, že generační výměna je skutečná a že musí jít trochu štěstíčku naproti, chtějí-li do svého mocného království nalákat další čtenáře. Není tedy divu, že je možné čas od času v trafikách vídat díly sérií toho nejlepšího, co tato univerza zplodila. Nedávno k těmto sadám přibyly nové, které nemají za úkol vyzobávat "špeky", ale plnohodnotně zasvětit čtenáře do základů těchto světů. Dnes se podíváme na novou sérii, která má za úkol nalákat nové fanoušky ke společnosti DC.
Jako první se mi do rukou dostala větev, jež má přiblížit postavu Flashe. V DC Univerzu sice nejsem úplný nováček, ale Flash mne osobně až dodnes skoro úplně míjel, jeho představení tedy přijímám stejně nadšeně jako naprostý zelenáč.
Forenzní technik Barry Allen byl zasažen bleskem. Pro mnoho lidí jen velice nepříjemný, ne-li přímo smrtelný zážitek. Barrymu však tato nehoda nepřinesla bolest a strádání, nýbrž superrychlost. Schopnost běžet tak rychle, aby si nikdo ani nevšiml, že během rozhovoru s vámi oběhl zeměkouli a vrátil se na stejné místo, kde stál na začátku. Rozvibrovat své tělo na takovou frekvenci, aby byl schopný přesunout svou hmotu skrze pevné objekty. A mnoho dalších věcí, jež je schopný kombinací své schopnosti a kreativity zkombinovat pro zcela nový efekt.
Příběh nás dostává do pokročilé doby, kdy se již s touto změnou naplno sžil, nečekejte tedy části o Flashových začátečnických nesnázích. V době, kdy se příběh odehrává, je Flash ve svém městě již známý ochránce, který je připraven kdykoliv a kdekoliv zasáhnout. Své tajemství skrývá přede všemi, i před nejbližšími přáteli. Jenže čím dál častěji zjišťuje, že nestíhá. Zrovna u někoho takového je to docela paradox, ne? Skoro se chce vymyslet nějakou metaforu na uspěchanost dnešní doby. Nic, jedeme dál. Flash tedy nestíhá, byť o naprosté zlomky setin sekundy. Něco takového Barryho velice trápí. Chce pomáhat, snaží se ze všech sil, ale je toho na něj moc. Jakýkoliv soukromý život šel prakticky celý, takříkajíc, do kopru.
Autoři nám hned ze začátku nastiňují poměrně dost zamotaný příběh, který odkazuje na složitou minulost Flashe a jeho prvního pomocníka Wallyho. Bohužel ale z kontextu nepochopíme, jestli se jedná pouze o Flashovy vzpomínky, až moc bujnou fantazii nebo prolnutí alternativních realit. Takže abych pravdu řekl, po prvních dvaceti stranách jsem se modlil i k Poseidónovi, aby takto neprobíhala celá kniha. Naštěstí ne, během chvilky se prakticky všechny následující události odpojí od zmatečného začátku a nijak se k němu už nevrací, maximálně jen v lehkých náznacích, které nás ale přímo nenutí znát předchozí události. Ač bych tedy tuto počáteční partii označil za neskutečně špatně vybranou, protože se v ní začínající čtenář jen velice těžko orientuje, možná má svůj význam. Tedy naznačit propletenost a větší hloubku Flashova světa, možná i trochu nalákat k doplnění si znalostí o dějiny minulé. A snad i předem připravit čtenáře na to, že zasadíme-li následující příběh do kontextu, měl by asi být vážnější, než se zdá.
Když blesk udeří dvakrát je totiž kolem a kolem poměrně dost jednoduchý kousek. Celý se točí kolem mnoha nových nečekaných úderů blesku, během nichž získalo Flashovy schopnosti několik desítek dalších lidí ve městě. Prvotní nejistotu z nastalé situace následně vystřídá chuť je cvičit, pomoct jim přejít prvotní nesnáze a vyrovnat se s novými schopnostmi.
Mezi nově zasaženými se však najde i jeden, který si velice dobře uvědomuje, že by mohl svou moc razantně rozšířit, kdyby si uzmul cizí přístupy ke zdroji energie. Začne tedy z ostatních běžců násilně vysávat energii, což vede k mnoha úmrtím. Flash se snaží tohoto padoucha zastavit, ale samotnému mu na něj vlastní síla nestačí.
Děj tedy vrcholí trochu klišovitými momenty, kdy se jako řešení na vše posté omílá přátelství a soudržnost. Neříkám, že tomu tak není či je, ale celkově mi přijde, že se k této "berličce" uchylují autoři až moc často. Mně osobně by třeba trochu otevřenější tragičtější zakončení vůbec nevadilo. Spíše bych se těšil na pokračování navazující na těžko polapitelnou nemesis, než na dalšího ve výsledku nijak speciálního záporáka. A že tady měl k takové zápletce příběh opravdu dobře našlápnuto. Škoda, trochu promarněná šance.´
Pokud bych měl zhodnotit knihu jakožto origin, kterým nás chce DC nalákat k další četbě, tak pro mě bude mít dále Flash docela nejistou pozici. Neurazil, ale ani nezaujal. Prostě jen další nevýrazná postava, kterou bych klidně do budoucna přeskočil. Aspoň tak na mě působí. A bojím se, že nejsem jediný. Ať už se jedná o zbytečně překombinovaný začátek, nebo následný nemastný, neslaný příběh, který své zvraty negraduje, ale spíše je nechtěně upouští a doufá, že třeba teď, právě teď, vás to chytne. Bohužel se tak nestalo.  

Znovuzrození hrdinů DC: Flash 1 - Když blesk udeří dvakrát
Joshua Williamson, Carmine Di Giandomenico, Ivan Plascencia
Nakladatel:
Crew
Překlad: Changer the Elder
Redakce: Jiří Pavlovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 216
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 299 Kč

KomiksCrewZnovuzrození hrdinů DCDC ComicsFlashChanger the Elder
Categories: Vector Graphic

Pán opery v komiksovém hávu: Wagnerův Prsten Nibelungův

Sun, 12/09/2018 - 19:07

Pán opery v komiksovém hávu
V Česku vychází Wagnerův Prsten Nibelungův


Na začátek prosince si pražské nakladatelství Comics Centrum připravilo pro příznivce komiksu speciální překvapení, které potěší nejen fanoušky kvalitní kresby, ale také milovníky klasické hudby. Tím překvapením je komiksová adaptace Wagnerova proslulého operního cyklu Prsten Nibelungův.
Rozsáhlý čtyřdílný operní cyklus z pera světoznámého hudebního skladatele Richarda Wagnera se své komiksové verze dočkal již v roce 2000, kdy začaly jednotlivé sešity vycházet u amerického nakladatelství Dark Horse. Série obdržela roku 2010 prestižní Eisnerovu cenu za nejlepší uzavřenou komiksovou řadu.
Teprve v roce 2014 však spatřilo světlo světa souborné vydání celé série. Právě v této podobě se Prsten českým čtenářům rozhodlo předložit Comics Centrum.

„Komiksové adaptace filmů či beletrie jsou v dnešní době na denním pořádku, ale komiksová verze opery tak představuje rozhodně výjimečný počin“, říká šéfredaktor Comics Centra, Václav Dort. „Wagnerovi zabrala tvorba slavného Prstenu celých 26 let. Čeští čtenáři naštěstí na českou verzi komiksu tak dlouho čekat nemusejí.“
Děj operního cyklu čerpá inspiraci ze starogermánských bájí (zejména známé Písně o Nibelunzích) a islandských ság. Děj se točí kolem vlastnictví kouzelného prstenu, který skýtá svému majiteli nebývalou moc, ale zároveň ho také vystavuje působení strašlivé kletby.
Příběh bývá občas řazen do žánru fantasy, kromě jiného také proto, že v něm kromě obyčejných smrtelníků vystupují také bohové a jiné nadpřirozené postavy.

Kniha obsahuje všechny čtyři opery Wagnerova cyklu (jsou jimi Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů), který patří svým hracím časem o celkových téměř 15 hodinách k nejrozsáhlejším operním dílům vůbec.
P. Craig Russell se pokouší předložit čtenáři tento komplexní příběh v mnohem „stravitelnější“ a přehlednější podobě, aniž by jej však o cokoliv ochuzoval. Rovněž si za účelem lepší srozumitelnosti nechal od Patricka Masona pořídit nový, modernější překlad libreta do angličtiny, z něhož vychází i české vydání.
Kromě Russella, který adaptoval opery jak po textové, tak i po výtvarné stránce, se na komiksu podílel také Lovern Kindzierski, který se ujal barev, a Galen Showman, jenž měl na starosti lettering.
Knihu Prsten Nibelungův si čtenáři budou moct zakoupit u Comics Centra za zvýhodněnou cenu od 4. 12. 2018.

Ohlasy na komiks:
„Překrásné převyprávění Wagnerova cyklu ve zpracování P. Craiga Russella je asi jeho nejvěrnější a nejpůvabnější komiksovou adaptací, a zároveň nefalšovanou, vysoce kvalitní fantasy ságou.“
– Neil Gaiman
„Výtvarník P. Craig Russell vnímá Prsten jako základní evoluční mezistupeň ve vývojové řadě, na jejímž konci stojí dnešní moderní superhrdinové. ‚Vše souvisí se vším – začalo to u Odyssea, pokračovalo Wotanem a skončilo u Supermana.‘“
– LA Times
„V komiksovém zpracování celého Wagnerova cyklu od P. Craiga Russella máme příležitost konečně spatřit Prsten takřka přesně tak, jak si ho sám Wagner představoval.“
– Michael Kennedy (Oxford Dictionary of Music)

P. Craig Russell je komiksový výtvarník, ilustrátor a spisovatel, držitel mnoha ocenění (mezi jinými i Eisner Award, Harvey Award a Kirby Award). Do širšího povědomí vstoupil už v sedmdesátých letech, když se podílel na sériích Killraven a Dr. Strange, které kreslil pro nakladatelství Marvel. Později se rozhodl adaptovat do komiksové podoby několik oper, např. Kouzelnou flétnu či Salomé. Kromě toho převedl do komiksu také Pohádky od Oscara Wildea a několik románů od Neila Gaimana: Sandman: Lovci snů, Koralínu a Knihu hřbitovní.
Richard Wagner (1813–1883) byl světoznámý německý hudební skladatel, představitel romantismu. Mezi jeho nejslavnější opery se řadí kromě Prstenu Nibelungova také Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští a další. Za svého života cestoval po celé Evropě a několikrát zavítal i do Čech. Jeho hudba je velmi osobitá a označení „wagnerovský“ je dodnes synonymem pro hudební pojetí plné patosu a okázalosti. Mnohé jeho skladby bývají často využívány jako hudební podklad ve filmech, zejména známá Jízda Valkýr a Siegfriedův smuteční pochod. Wagner byl zarytým antisemitou a jeho hudba se (několik desetiletí po jeho smrti) stala jedním ze symbolů nacistického hnutí.

Prsten Nibelungův
Autor: Richard Wagner, P. Craig Russell
Kresba: P. Craig Russell

Z anglického originálu „The Ring of the Nibelung“ přeložila Alexandra Niklíčková
vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem, 448 barevných stran
U nakladatele od 4. 12. 2018 do 18. 12. 2018 za cenu 540 Kč, dále pak 629 Kč
Kniha vychází 4. 12. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+


COMICS CENTRUM vzniklo v roce 2003. Zakladatelé nakladatelství získali své zkušenosti s komiksem již v roce 1993 prací na magazínu Comics Arena. Ve své produkci se Comics Centrum zaměřuje na komiksové příběhy určené především dospělým čtenářům, na díla zajímavá po scenáristické i grafické stránce. Nakladatelství vydává romány v obrazech, jako je například Tomb Raider Archivy, Ragemoor, Drsná škola, Goon, Vrána, Hellboy universum, Sin City, Želvy Ninja, 300 Bitva u Thermopyl nebo Conan. S velkým ohlasem se také setkala série „Myší hlídka“ a RPG „Myší hlídka: Hra na hrdiny“. V roce 2007 Comics Centrum vydalo v České republice historicky první knihu o dějinách světového komiksu. Pro české vydání nakreslil speciální obálku Bryan Talbot. V roce 2012 Comics Centrum přivítalo v Praze Jamese O´Barra, výtvarníka a autora kultovního komiksu Vrána, který zde prvně pohovořil o své práci, komiksech, o Vráně a její zfilmované verzi. Vydání restaurovaného komiksu Drsná škola z roku 2013 bylo natolik úspěšné, že si restaurovaná data vyžádali i ve vydavatelství Dark Horse v USA. Od roku 2014 začalo Comics Centrum vydávat speciální velkoformátové sbírky komiksů tzv. „Kolosální knihy“. Doposud takto vyšly knihy: „Kurva velký Sin City“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha první“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha druhá“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha třetí“, „Kolosální Conan“, Arkwright Integral, „Witchblade“ a „Darkness“.
www.comicscentrum.cz


 

Comics CentrumKomiksPrsten NibelungůvR. WagnerP. C. Russell
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Gal a Alejandro Jodorowsky, Diosamante

Fri, 12/07/2018 - 09:14

Diosamante je solidní psychopat, krutý a nemilosrdný, proti které je Joffrey Baratheon neškodný ňouma. Abych jí ale nekřivdil, takových pokřivených osobností bylo v dějinách mraky a navíc, nikdo k tomu ty chlapy nenutil. K čemu? Každý zimní slunovrat vyhlásí Diosamante soutěž. Může se přihlásit každý a pokud uspěje ve vyvražďovačce všech proti všem, může s ní strávit noc, aby nakonec také zemřel, pro změnu její rukou. Nabídka, která nejde odmítnout. Je jasné, že zvláště vdovy po těch mužích ji moc nemilují a všeobecně jde přes svou nadlidskou krásu o dost nepopulární stvoření. Zvlášť, když kvůli její krátkozrakosti jde království od desíti k pěti, a protože se všichni muži vyvraždili, nemá kdo bránit jeho hranice. A tak se Diosamate rozhodne se sebou něco udělat a sehnat si manžela, který by jejímu království i jí přinesl trochu stability. Konkrétně Urbala ze Sarabby, jenž je jejím naprostým protikladem. Lidé ho milují a on vládne laskavě a spravedlivě. A přesto se stane něco, co ani jeden nečeká, vzplanou láskou na první pohled. Urbal má však jednu podmínku. Diosamante ho musí být hodna. A tak Diosamante vyráží jako žebravá kněžka na pouť za očištěním sebe sama od své zlé podstaty k objevení rovnováhy, vděčnosti a laskavosti.

První kniha Diosamate je vlastně takovým mixem mezi Barbarem Conanem a Cestou meče říznutou všemožnými dalšími bájemi. A velmi kvalitním mixem. Jodorowsky je z toho cítit na sto honů, koneckonců takovou cestu, jen mnohem delší, už jsme od něj zažili i v Metabaronech a Technokněžích. Očištění a prozření Diosamante probíhá na několika rovinách a pomocí mnohých zkoušek, čistě smyslových i poučení bojem, které i hodně bolí a sama královna si začíná být vědoma, že onen očistný proces možná bude celoživotní.

První kniha Diosamante - tedy evropské album - je uzavřený příběh a dá se číst do jisté míry samostatně. To je dobře, protože je to jediná část, která je kompletně dokončená. Proč? Uprostřed druhé knihy kreslíř Jean-Claude Gal zemřel, a tak druhé album postupně bledne, mizí z něj barvy a dochovalo se nám hlavně ve formě skic a návrhů. A je těžko říct, zda je to škoda kvůli příběhu nebo jen kvůli Galově kresbě, protože další 3 alba měla naplánovaný už stylově docela odlišný příběh. Osobně bych to přirovnal k mixu Conana a Angeliky. Únosci, otroci, milenka únosce, setkání se zotročenými dětmi... těžko říct. První album je každopádně příběhově skvělé a druhé... inu, druhé dráždí představivost, jak by to asi bylo, kdyby zůstal Gal naživu nebo kreslil rychleji. Protože právě šnečí tempo Galovy tvorby je důvodem, proč je první album Diosamante jedináček.

Ale abychom k němu byli spravedliví, protože to mohlo vyznít jako že si stěžuju, Galova kresba je úžasná neuvěřitelně detailní, takže je jasné, že nad každým obrázkem musel trávit dny, možná i týdny práce. Nesnese srovnání s nějakou masovou produkcí. Gal a vlastně celý francouzský komiks je zařízen trochu jinak než jeho americké protějšky. Zatímco za mořem se komiks tvoří kvantitativně a jde o dobře promazaný stroj na obrázky, v Evropě, hlavně Francii, tvoří komiksoví kreslíři spíše umění a to tempem "až to bude". Gal, to je tedy v první řadě "galerie" a až potom komiks. Ať otevřete Diosamante na jakékoli straně, čiší z těch obrázků preciznost, umění a smysl pro detail a skoro každý znich by kolem sebe snesl dřevěný rám. Gal se vyžívá v ruinách, stavbách, sochách božstev ale i kýčovité architektuře paláců. Jeho kresba je na většině panelů poměrně statická, snad aby si i jeho hrdinové dokázali vychutnat tu krásu kolem. Abychom nepřišli ani o kousek příběhu Diosamante a té úžasné kresby, je druhé nedokončené album doplněné o částečně kolorované stránky, nákresy tužkou, nedokončené strany až po stránky, které by se daly nazvat už skicami. V těch černobílých už je pro malou čitelnost a neuspořádanost fragment francouzských textů a i s tímhle posledním albem je Diosamate ve své nedokončenosti kompletní. 

Diosamante tedy určitě stojí za to. Kvůli kresbě, atmosféře a dokončenému prvnímu albu. A koneckonců i kvůli kresbám toho druhého, protože když nic jiného, je to pastva pro oči. 

Autor: Gal a Alejandro Jodorowsky
Nakladatel: Argo
Překlad: Richard Podaný
Vazba: vázaná
Stran: 104
Rozměry: 22,8 × 32 cm
Cena: 448 Kč
 

KomiksG. JodorowskyA. JodorowskyArgo
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z vydavatelství OneHotBook

Thu, 12/06/2018 - 14:25

Terry Pratchett: Čarodějky na cestách // Stráže! Stráže!
vypráví: Zuzana Slavíková // Jan Zadražil


délka: 14 hodin 23 minuty // 13 hodin 49 minut
vydává: OneHotBook

Kultovní série Úžasná Zeměplocha britského spisovatele Terryho Pratchetta začala letos na jaře vycházet také v audioknižní podobě a nyní k ní přibydou další dva díly. Jako první se k posluchačům dostaly SOUDNÉ SESTRY v podání Zuzany Slavíkové, na které aktuálně navazuje audiokniha ČARODĚJKY NA CESTÁCH se stejnou narátorkou. Kromě této vypravěčské linie o Čarodějkách ale vychází také první titul z řady Městská hlídka, jejímž hlasem se stal Jan Zadražil, a to audiokniha STRÁŽE! STRÁŽE! „Herce pro zpracování legendárních pratchettovek jsme vybírali opravdu pečlivě. Zuzana Slavíková pokračuje s ,čarodějkami‘ a je radost slyšet, jak si postavy stále více užívá a vyprávění úžasně škáluje. Honza Zadražil je zažraný fanda celé série a jeho hlasová příprava na každičkou figurku v příběhu byla impozantní,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A podrobněji vysvětluje: „Na první poslech se může zdát, že zpracování humoristické fantasy není výzva, ale zábava. Je to však složitější. Aby výsledek sršel vtipem i ve čtené podobě, je třeba pečlivá příprava, plánování a zkoušení. Při ,zalidněnosti‘ Pratchettova světa hledáte celé rejstříky dikcí, pak je ovšem interpreti musí udržet nejen ve svém vyprávění, ale i napříč liniemi celé Zeměplochy, a to už taková legrace není. Když navíc počítáte dva oddělené tvůrčí týmy, máme co dělat. Abychom vše udrželi v lati, pořádáme redakční porady s režiséry a narátory, máme sdílené slovníky a hlasové charakteristiky všech postav, konzultovali jsme se zástupci Klubu Terryho Pratchetta a snažili se vzít v potaz všechny připomínky a nápady od posluchačů naší první pratchettovské audioknihy Soudné sestry.“ To je ale všechno teprve začátek. „V tuto chvíli jsme vydali více než 42 hodin zeměplošských vyprávění. Na příští rok už máme naplánovaná pokračování příhod čarodějek i městské hlídky a do party přibude i další narátor Jan Vondráček, který se připravuje na to, jak vyšvihne toho nejlepšího Sekáče v příběhu samotného Smrtě,“ doplňuje Martin Pilař.

ČARODĚJKY NA CESTÁCH: Komu připadne po skonu čarodějky Desideráty Duté její kouzelná hůlka? Překvapivě Magrátě Česnekové. Ovšem jen pod podmínkou, že uvede do pořádku nedokončenou záležitost – musí zabránit sňatku jedné dívčiny v dalekém městě Genova. Velká výprava „soudných sester“ do zahraničí může začít! Co těžkého by mohlo být na zmaření vdavek obyčejné služebné s princem, zvláště když ho nechce? Jenže stínová vládkyně města, mocná lady Lilith de Tempscire, na tom tak trochu trvá. Pro trio z hor Beraní hlavy – zejména pro Bábi Zlopočasnou – se však ukáže být celá záležitost krapet osobní.
„Pro mě je tenhle díl o pohádkách, pověstech… O tom, jestli můžeme změnit osud, který je nám dán. Je také o příbězích, o neustálém opakování jejich vzorců. Příběhy ovšem často odkazují na historii, Pratchett není samoúčelný a vždycky se k něčemu podstatnému váže. Když si člověk uvědomuje kontext, když má nadstavbu – která ale není k pochopení bezpodmínečně nutná –, je to dílo ještě vtipnější a hlubší,“ popisuje Zuzana Slavíková svůj zážitek z četby. Návrat k sérii si interpretka vychutnala, i když to znamenalo nejen vrátit se k ústřední trojici, ale také „dát hlas“ celé řadě nových postav. „Ty tři čarodějky jsou zkrátka výborné. A v tomhle díle se jejich osobnosti ještě daleko víc rozvinou. Jejich antagonistku jsem naopak pojala tak, že mluví pomalu, rozvážně, sladce, stále se usmívá, i když je naštvaná… Mně totiž vždycky připadají nejnebezpečnější lidé, kteří jsou hrozně milí, radostní, ale pak vám bodnou kudlu do zad. Lady Lilith se tedy pořádně projeví až na konci,“ vysvětluje herečka.

STRÁŽE! STRÁŽE!: Jakýsi tajemný noční tvor mění obyvatele Ankh-Morkporku, hlavního města Zeměplochy, v něco, co velmi připomíná tablety živočišného uhlí. Záhadu, za níž možná stojí spiknutí vedoucí do nejvyšších kruhů, musí rozřešit velitel Noční hlídky městské stráže kapitán Samuel Elánius. Ve městě plném zmatků, cechů vrahů i zlodějů, tajných spolků a bláznivých chovatelek draků má k dispozici jen své schopnosti a muže hlídky – výrazně neambiciózního seržanta Freda Tračníka, svérázného desátníka Nobyho Nóblhócha a nadšeného nově příchozího svobodníka-čekatele Karotku.
„Román vyšel už skoro před třiceti lety, ale znova mě přesvědčuje, jak moc je stále aktuální. Sice se odehrává na imaginární planetě, kterou na zádech nese želva, funguje tam magie a kouzla, zdánlivě je to středověk, kdy do města přiletí drak… Ale na tomhle až dětském půdorysu se Terry Pratchett vyjadřuje k lidství jako takovému. Zeměplochu čtu jako jednu velkou grotesku, jako alegorii na naši Zemi. Draka tam přivolá člověk, který přemýšlí ve stylu: ,Všichni chtějí dobít svět s těmi nejchytřejšími a nejschopnějšími lidmi, ale já si vezmu ty nejukřivděnější, nejponíženější, nejobyčejnější, kteří si připadají celoživotně zneužití, kteří nikdy ničeho nedosáhli, kteří si vždycky jenom řeknou, co by dělali, kdyby měli možnost, ale zůstávají sedět na zadku.‘  Vezme tyhle lidi a řekne: ,Tohle je síla. Těmhle lidem dám pocit moci a oni mne vynesou na vrchol.‘ Pak přiletí drak a obyvatelé města si během chvilky zvyknou na to, že je to vlastně dobré, že je obluda přece v podstatě ochrání. Jednou za měsíc sice sežere nějakou tu pannu, ale když zrovna oni nemají dceru, proč by jim to mělo vadit. Klasická situace dnešních dnů,“ líčí nadčasovost autorova poselství Jan Zadražil. A dodává: „K Úžasné Zeměploše mám dlouhodobě silný vztah, protože ač hodně lidí vnímá Pratchettovy romány jako ,lehkou‘ literaturu, dokázal do svých zdánlivě pohádkových vyprávění pro dospělé – aspoň pro mě – nakombinovat neuvěřitelně důležité věci a ještě je zabalil do humorného příběhu. Jeho texty ani on se neberou úplně vážně. U nás se k tomu ještě přidal kongeniální překlad Jana Kantůrka, což je velmi podstatná přidaná hodnota. Takže když jsem se od Martina Pilaře z OneHotBook dozvěděl, že chce vydávat pratchettovky jako audioknížky, po hodně dlouhé době jsem si doslova řekl o práci, protože to je pro mě – co se týče titulu – další splněný sen. Zase tolik audioknih jsem nenačetl, ale vždycky jsem si říkal, že mám obrovské štěstí na tituly, ačkoli jsem si je nikdy nevybíral sám, přišly ke mně samy. Ovšem tohle už asi nic nepřekoná. Je to vskutku splněný sen,“ prozrazuje interpret.

Nahrávku Čarodějek na cestách v režii Jitky Škápíkové s pomrkáváním otevírá až epická skladba budující rozmáchlou velikost pomocí gradujících vrstev smyčců a vířivého bubnu, které však zdárně usměrňuje veselé remcání píšťalky, drobné cvrlikání citery či do velké melodie nezbedně vstupující triangl.

Hudební doprovod k audioknize Stráže! Stráže! v režii Hynka Pekárka je pohádkově hravý i úderný, svižně si dupe pod taktovou rozjetého virblu, kterému rozvážně sekunduje zvonobití; hlavní melodii v mollové tónině místy rozezvučí xylofon v harmonii se čtveráckým akordeonem, jinde již v durové souhře kličkuje splašená trubka, proháněná zběsilou rytmikou dřívek, zvonků a chrastítek.

Audioknihy vycházejí jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 339 Kč i jako 2CD mp3 za 359 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKY Z AUDIOKNIH si můžete poslechnout zde >> ČARODĚJKY NA CESTÁCH a STRÁŽE! STRÁŽE!

VIDEO z natáčení s Janem Zadražilem můžete zhlédnout >> ZDE

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!


„Zuzana Slavíková se do autorova stylu vyprávění i zeměplošských reálií při svém čtení vpravuje poměrně rychle, a jak se zdá, nachází v pratchettovském univerzu nemalé zalíbení.“ – Biblio

„Důstojné a povedené zpracování jedné z nejlepších fantasy knih (v této i jakékoli jiné galaxii) by vám nemělo uniknout.“ – vašeliteratura.cz

„Příběh je opět založen na dekonstrukci mýtů a bájí – tentokrát si bere na mušku fungování státu, potřebu osudem vyvoleného krále a důležitost draků v dějinách. Je zábavně postmoderním souborem narážek v záběru od artušovského mýtu po Casablancu.“ – iLiteratura.cz


Terry Pratchett (1948—2015)
Literární talent britského spisovatele se projevil už ve 13 letech, kdy mu ve školním časopise otiskli povídku Kšeft v Hádesu (The Hades Business, 1963). Studoval umění, historii a angličtinu, později ke svým oborům zájmu přidal i žurnalistiku, jejíž studium ovšem nedokončil, protože začal pracovat jako novinář. Postupně působil v několika redakcích regionálních i celostátních novin, na začátku 80. let se stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti a od roku 1987 se plně věnoval pouze spisovatelské činnosti. První kniha s názvem Kobercové mu vyšla v roce 1971, ale důležitým zlomem v jeho kariéře bylo vydání románu Barva kouzel ze série Úžasná Zeměplocha – následovaly další a řada se rozrostla na více než čtyřicet titulů (do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek). Dvě z knih o čarodějkách z Lancre Soudné sestry a Maškaráda také uvedlo na jeviště pražské Divadlo v Dlouhé a inscenace zde zhlédnul i sám autor. Roku 1990 napsal spolu s Neilem Gaimanem humorně pojatý příběh o zrození Antikrista Dobrá znamení (Good Omens, 1990, česky 1997). V roce 1998 mu anglická královna udělila Řád britského impéria za literární dílo a „službu literatuře“.

Zuzana Slavíková (* 1965)
Vystudovala herectví na brněnské JAMU, do roku 2007 byla členkou Mahenova divadla v Brně a poté získala angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou, kde působí dodnes. V letech 2002–2005 uváděla televizní soutěž Nejslabší, máte padáka!, díky které se dostala do širšího povědomí. V současnosti hojně účinkuje v seriálech (Detektiv Martin Tomsa, Četnické humoresky, Ordinace v růžové zahradě, Přístav, Ulice), objevuje se ve filmech (Doktor od jezera hrochů, Teorie tygra), známá je díky práci v rozhlase i z dabingu. Je hlasem audioknižní řady pojednávající o čarodějkách ze série Úžasná Zeměplocha.

Jan Zadražil (* 1975)
Absolvent Státní konzervatoře v Praze působil v řadě pražských i mimopražských divadel (např. Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce, F. X. Šaldy v Liberci, Pod Palmovkou, Jihočeské divadlo, Švandovo divadlo, Ta Fantastika) a dosud hostuje v dalších (Divadlo Company.cz, Veselé skoky, Husa na provázku, Divadlo v Řeznické, Divadlo Viola, Divadlo v Celetné…). Účinkoval v televizních filmech a seriálech (Zdivočelá země, Rodinná pouta / Velmi křehké vztahy, Přešlapy, Cesty domů, Místo zločinu: Plzeň, Ohnivý kuře, Specialisté) a také v celovečerních snímcích (Vy nám taky, šéfe, Proměny, Zemský ráj to napohled, Labyrint, Přijde letos Ježíšek?). Hraje též v kapele Moje řeč. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Atlas mraků (2013), Zmizelá (2014), Game (2015), Marťan (2016), Bylo nás pět (2016), Knihy džunglí (2017), TO (2017), Stará dáma vaří jed (2018).
 

AudioknihaAudioknihyOneHotBookT. PrachettZ. SlavíkováJ. ZadražilÚžasná zěmeplocha
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Číselné jméno

Wed, 12/05/2018 - 14:07

Již počtvrté nás Natalja Ščerba zve do paralelního světa Eflary, kde tentokrát mladí klíčníci budou zkoumat opuštěný zámek, který kdysi patřil největšímu hodináři všech dob. Ten skrývá tajemství, kterého by se rád zmocnil nejeden ambiciózní časoděj…

Vasilisa se stěhuje ke své babičce, královně temných víl, kde pokračuje ve svém studiu. Začíná se učit i bojovým eferům, které může velmi brzy potřebovat. Za poslední rok si totiž stačila vytvořit několik mocných nepřátel a navíc je její místo Černé klíčnice ohroženo. Chystá se první výprava do Rozeklaného zámku, skrývajícího sedm komnat s tajemstvími velkého Eflariuse, po kterých prahne každá časodějná frakce. Výprava se má navíc odehrát ve stínu proroctví, podle kterého tam jeden ze sedmi klíčníků ztratí vlastní duši. Vasilisu a její kamarády čeká velká zkouška a také nebezpečí ze strany Fešova strýce Astragora. Válka mezi hodináři a duchy mezitím tiše klepe na dveře a prohledávání zámku ji může jen uspíšit.

Čtvrtí Časodějové nabízejí ještě více akce než předešlé díly. Je stručná, přehledná a tentokrát hrdiny nemine ani pravý boj, a to rovnou ve štědré porci. K tomu se pojí i fakt, že Číselné jméno hraje na temnější a vážnější tón s mnohem větším smyslem pro dramatičnost. Více se řeší rodinné vztahy a do současných událostí zasahuje i nejedno tajemství z minulosti. Také je nám nově odhalená existence časových paralel a možnosti časového stavitelství. To časoději umožňuje začít svůj život od začátku v jiném světě a s jinými lidmi, a pak si část nového života přenést do staré paralely – a něco takového může rozhodně dějem ještě pořádně zamíchat.

Ščerba obohatila své magické reálie i jinak. Blíže se podíváme na národ temných víl a čtenáře čeká i seznámení s klokery, inteligentními magickými roboty. Kromě toho se dozvídáme o časogramech, tedy kouzelných fotografiích, a také duších věcí. Po zkušenostech z předchozích dílů je jisté, že každá z těchto magických disciplín ještě bude pro děj nějak důležitá, protože Ščerba využívá vytvořené reálie opravdu naplno. Rok od událostí první knihy je také vidět vývoj postav, především těch mladších, s hlavními hrdiny Vasilisou a Fešem v čele. Jsou nám představeny i nové postavy, které mezi stávající hladce zapadnou, a dokonce zbývá prostor na to, aby se mnohé vedlejší charaktery dočkaly vlastního prostoru a prohloubení. A zatímco v předchozích dílech byly až na ojedinělé případy prakticky všechny kapitoly psány z pohledu Vasilisy, tady se dočkáme i pohledu dalších klíčníků.

Děj Číselného jména nabírá slušné obrátky, ačkoli jsou před námi ještě další dva díly. Opět se jedná o lehké a čtivé vyprávění osvobozené od delších pasáží, které je ale nabité zvraty i akcí. Skoky mezi kapitolami jsou někdy možná až příliš velké a prudké a to zanechává některé scény trochu useknuté. Závěr byl naopak méně ukvapený než v prvních třech dílech, vyvinul se jako přirozený spád událostí bez jakékoli strojenosti. Za sebe mohu směle prohlásit, že jde o zatím nejlepší díl Časodějů – ani mi při jeho čtení nevadilo, že jsem o něco starší než cílová skupina. A myslím, že vám to také vadit nebude.

 

Natalja Ščerba – Číselné jméno (Časodějové, 4. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 368, vázaná
Rok vydání: 2018
Cena: 349 Kč
 

 

RecenzeLiteraturaN. Ščerba
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK DC: Nová hranice

Tue, 12/04/2018 - 00:00

DC má rádo restarty, paralelní historie, pohledy na start postav z jiných úhlů a za jiných podmínek. Už jsme to tu několikrát měli. Měli jsme tu Batmana z přelomu devatenáctého století, vesmír, ve kterém chyběl Superman a mimo DCKK například vesmír, kde Superman nepřistál v Americe, ale v Sovětském svazu (Ne že bychom se toho samého restartování a jiných dimenzí nedočkali i od Marvelu.). A přesně taková je DC: Nová hranice Darwyna Cooka. Jsou padesátá léta v Americe. Zuří McCarthismus, všeobecná protikomunistická paranoia, Ku-Klux-Klan ještě neřekl své poslední slovo a superhrdinové jsou buď postavení mimo zákon a loveni policií a vojskem, nebo registrováni a podléhají vládě. Můžeme se divit, že spousta z nich to vzdala a prostě odešla na odpočinek? Už jen proto, že jejich ideály boje za svobodu a spravedlnost tvrdě narážejí na vládní praxi? A co Superman a Wonder Woman, kteří i přes svoje hodnoty pomáhají s válkou v Koreji a Vietnamu jako hrubá síla a musí se vyrovnat s násilím, které si lidé působí mezi sebou a přitom si zachovat své svědomí?

Samozřejmě, že v padesátých letech už superhrdinové jako takoví existovali, ale jen s odstupem času je možné uchopit tu dobu jako celek a využít její dusivou atmosféru. Zdůraznit nedůvěru lidí mezi sebou navzájem, strach z komunismu a do toho nyní již funkčně a promyšleně zasadit superhrdiny. Můžeme sledovat, jak se z Hala Jordana stává nejstatečnější muž, pacifista v Korejské válce, který slouží jako živý terč a navádí protivníkovy stíhačky před kolegy, aby nemusel zabíjet, protože mu to prostě nedává smysl. Máme co se týče DCKK první pořádné zrození Martainan Manhuntera, který zasazen do kontextu mezirasové nenávisti, pogromům proti černochům a všeobecné paranoie oprávněně předpokládá, že ho lidstvo jako zelené monstrum s rudýma očima jen tak nepřijme. A sledujeme pomalé pátrání Batmana a právě Manhuntera po původu tajemného artefaktu, jenž lidstvo varuje před nepřítelem, který by mohl být nad jeho síly. Nová hranice ale není jen o pláštěnkách. Stejnou měrou sledujeme běžné lidi, různá uskupení jako jsou Vyzyvatelé neznáma nebo bojové jednotky X, které se snaží pomocí obyčejné lidské inteligence, vědy nebo naopak síly a vojenské techniky nahradit tu spoustu hrdinů Zlatého věku, kteří odešli na odpočinek. Tohle je ryzí oslava lidství a ano, amerického patriotismu, ze kterého patos stříká na všechny strany. Nakonec ale jak už to tak v těchto eventech bývá, musí spojit své síly úplně všichni - legální, nelegální i lidští i nelidští válečníci a vědci, aby spolu zachránili nic menšího než lidskou existenci, což je sice správný přístup, ale tady je tak trochu křečovitý a je jasné, že záporák byl tomuhle vyvrcholení (nic, co by nebylo běžné) ušit takříkajíc na míru. Z hlediska příběhu je ale hodě fajn, že síly spojí až na konci a my můžeme prakticky obě knihy sledovat jedotlivé aktéry, jak žijí své životy nezávisle na sobě a jen občas se potkají a mají dost prostoru sami na sebe. Což je něco, co kvituju, protože nemám rád teamovky, kde je spousta postav a žádný čas na příběh. 

Co je na DC: Nová hranice úžasné, je kresba. Stejně jako se kresba Darwyna Cooka skvěle hodí k noirové detektivce, což jsme mohli posoudit u obou Catwoman, které v DCKK vyšly, sedne i k superhrdinskému patosu a atmosféře padesátých let. Všechny ty stíhačky, vynálezy, bojová technika, mimozemšťani, salutující mariňáci a hlavně ženy s padesátkovými účesy, jednoduchými šaty, sešněrovanými pasy a špičatými ňadry, to je něco, co v podání Darwyna Cooka vypadá neskutečně stylově a nádherně. Už jen kvůli tomu stojí za to Novou hranici mít. Ta atmosféra ať už v dobrém, nebo ve zlém je prostě skvělá a já, jako platonický milovník starého amerického designu a retro sci-fi, jsem si ji náramně užil (U dvoustráky z Motorama 1959 se mi opravdu tajil dech.).

DC: Nová hranice určitě není pro každého, protože stejně jako já kresbu Darwyna Cooka miluju, někomu může připadat moc cartoonová a nerealistická. Stejně jako já mám rád příběhy o marťanech, pradávném zlu a příběhy, kde je jasně nastaveno zlo a dobro, někdo je moc nemusí (ale tady by to zkusit mohl, protože US army taky není vzor všech ctností a politici jakbysmet), ale za mě jde prostě o průměrně dobrý příběh se skvělou kresbou a atmosférou, a to je něco, co mně osobně stačí na vysoké hodnocení a vystavení na mojí poličku slávy.  

Kniha 1.: Původně vycházelo od března do května 2004 jako DC: The New Frontier #1-3 a ADVENTURE COMICS #466
vyšlo v prosinci 1979
Kniha 2.: Původně vycházelo od července do listopadu 2004 jako DC: The New Frontier #4-6 a SHOWCASE #17
vyšlo v prosinci 1958

Scénář: Darwyn Cooke, Gardner Fox
kresba: Darwyn Cooke, Mike Sekowsky
Vydavatel: Eaglemoss
Vazba: Pevná
Počet stran: 150
Cena: 249Kč

KomiksDCKKEaglemoss
Categories: Vector Graphic

RECENZE:Manel Loureiro, Apokalypsa Z: Temné dny

Mon, 12/03/2018 - 00:00

Španělská verze Živých mrtvých se dočkala dalšího dílu a o tom, že to není špatné čtení, by vás mělo přesvědčit už to, že jsem ji přečetl na jeden zátah mezi sedmou večer a třetí hodinou ráno.

Každopádně pojďme se na to podívat střízlivýma očima. Všechno už tu jednou bylo a tohle dílko vzniklo z blogu psaného z dlouhé chvíle, což znamená: originální myšlenky aby člověk pohledal. Máme tu Apokalypsu, která smetla lidstvo v řádu čtrnácti dnů. Smrtící virus přenášející se kousnutím, který způsobuje onemocnění, smrt a zmrtvýchvstání. Jsou tu přeživší, z nichž jeden je ten chytrý s kocourem, druhý je silný voják, třetí je holka, která přežila tak nějak náhodou a poslední jeptiška, která se tam tak nějak připletla, protože se příběh odehrává ve Španělsku. Originalita zatím fakt nic moc. Na konci první knihy, která působila celkem uzavřeným dojmem (i když vždycky chceme vědět, jak to bylo dál), sedli Manel, Prit, Lucia a Cecilia do nákladního vrtulníku, pobrali do sítě co nejvíc barelů paliva a vyrazili na Kanárské ostrovy, protože Španělský král tvrdil, že se tam shromažďují přeživší. To ale bylo před rokem, který strávili v nemocničním sklepení, takže se mohlo stát ledasco. A taky se stalo. A tady začíná kniha Temné dny. Upřímně není o moc temnější než jednička.

Apokalypsa Z není nijak originální, ale jedním se od ostatních zombíkáren zásadně liší. Ostatní se prakticky vždy odehrávají v Americe, zatímco Manel Loureiro si z pochopitelných důvodů vybral svojí domovinu, což pro nás znamená, že máme trochu větší přehled o tom, kdo je kdo a v čem tkví spousta problémů mezi přeživšími, protože kdokoli, kdo alespoň trochu sleduje zprávy, pochytí kontext. A jako Evropanům se nám lépe zasazují na mapu jednotlivé lokace. V Temných dnech se podíváme nejen na Kanárské ostrovy, které alespoň z části přežily a hostí milion a půl uprchlíků z celého světa, ale i zpátky na kontinent, protože ti uprchlíci musí něco jíst, něčím topit a něčím se léčit a vzhledem k tomu, že Manel a Prit přežili venku rok od katastrofy, jsou pro takový výsadkový tým, tentokrát bez kocoura, horkými kandidáty. Jenže opět ne všechno jde podle plánu, ztráty na jednotce průzkumníků jsou hodně brutální. Navíc, jako by ta ubohá hrstka zbytku lidstva neměla dost, se objeví i politické problémy, respektive spor o to, kdo je na tom malém dvorku silnější kohout.

Co se musí Loureirovi přiznat, je čtivost. Akce a průzkum se střídá s neméně zajímavými popisy toho, co se ve světě vlastně stalo a kdo za to může, a my dokonce odpustíme autorovi, že je to bohapustá vata, kterou jsme už četli několikrát, protože se v ní dozvídáme některé nové informace, které jako puzzle pomalu sestavují celou skládačku zkázy. Dokonce se podíváme i do mysli zombíka, takže tak nějak dáme dohromady jak to celé funguje a jakto, že mrtvoly chodí, i když otazníky samozřejmě zůstávají. Návdavkem nesmí chybět nepochybná obrovská porce štěstí, kterou při své smůle hrdinové mají, jako je například vhodně umístěný obrněný transportér nebo vrtulník, a kterou jim přejete, protože už tak to mají těžké. Osobně ale nepochybuju, že kdybych se do téhle situace dostal já, ani jeden z pěti funkčních Pandurů české armády bych jako na potvoru určitě nepotkal. A najde se dokonce i záporák, který ale ani náhodou nedosahuje kvalit svých amerických kolegů jako jsou Guvernér nebo Negan z Živých mrtvých. Je to prostě takové roztomile evropské. Na druhou stranu pomalu ale jistě přituhuje a na planetě už není moc míst, kam se schovat, takže očekávám zajímavé finále v dalším díle Hněv spravedlivých. Z principu neříkám, že to má dopadnout dobře, protože to ani nemůže.

Apokalypsa Z: Temné dny je oddechovka s povědomým prostředím i dějem, poměrně dobře napsanými postavami, přiměřeným množstvím akce a lekaček i zvratů vyplývajících z politické situace Španělska. Všechno, co se před vámi odehraje, je docela pěkně vyargumentováno a vysvětleno, což je příjemná změna oproti jiným podobným knihám, kde bych rád věděl, jak to začalo, ale nikdy se to nedozvím. Knížka nemá aspiraci na to stát se kultem, ale jako taková rozhodně nějaký ten čas zabaví a troufám si tvrdit, že v knihovně vám zůstane, protože je prostě fajn.

Originál: Apocalipsis Z: Los días oscuros

Autor: Manel Loureiro
Nakladatel: Argo
Překlad: Iveta Gonzálezová
Vazba: vázaná
Stran: 272
Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
Cena: 298 Kč

RecenzeLiteraturaArgoM. LoureiroZombiepostapokalyptická sci-fiSci-fi
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nového nakladatelství Planeta9

Sun, 12/02/2018 - 17:16

PANDOŘINA HVĚZDA

Legendární sci-fi série Petera F Hamiltona vychází i u nás!

Moderní space opera je vzácná věc. A ještě vzácnější je dobrá moderní space opera. A v tomhle ohledu v současnosti ční dvě jména. Alistair Reynolds … a Peter F. Hamilton. Anglický autor žánru sci-fi, jehož knih se po světě prodalo už přes dva miliony kusů a jehož novinky ovládají první místa knižních žebříčků.

A teď přichází Peter F. Hamilton na český trh hned se svým nejslavnějším dílem. S monumentální a přitom strhující ságou, která přináší epické vesmírné bitvy, děsivé hrozby i zajímavé a zranitelné hrdiny.

„Hamilton byl první autor, o kterého jsme usilovali,“ říká Martin Královec z nakladatelství Planeta9, „Vlastně celé naše nakladatelství vzniklo s myšlenkou na něj. Hamilton tvoří klasické SF moderního střihu je to etalon současné space opery. Má rozmáchlé světy, ale přitom dokáže stvořit i fascinující a přesvědčivé hrdiny… častokrát s překvapivým vývojem. A svou moderní techniku domýšlí do důsledků a díky tomu působí jeho vesmír věrohodně a kompaktně. Sága Pandořina hvězda patří k jeho prvním knihám z jeho nejúspěšnějšího vesmíru, ze světa Commonwealthu. Ze světa, do kterého máme v plánu se určitě vrátit.“

Píše se rok 2329 a lidstvo již pomocí červích děr kolonizovalo více než čtyři sta planet. Poprvé v historii vládne mír.
Pak se stane něco zdánlivě nemožného – hvězda vzdálená tisíce let náhle zmizí. Nepromění se v supernovu ani nezkolabuje do černé díry. Jednoduše zmizí, uvězněna v obrovském silovém poli.
V situaci, kdy jsou klasické mezihvězdné lety dávnou minulostí, je na průzkum tohoto nevysvětlitelného jevu vyslána jediná loď, která dokáže vyvinout nadsvětelnou rychlost. Zároveň však čím dál neodbytněji vyvstává otázka, že izolace odlehlé hvězdy mohla mít své důvody. A proniknout dovnitř nakonec nemusí být tak obtížné, jako zabránit něčemu, aby se dostalo ven...
Příběhy jednotlivých aktérů se postupně splétají a slévají v ohromující kosmickou ságu, tak jak to umí jedině Peter F. Hamilton.

Série u nás vyjde ve čtyřech knihách. První vychází právě teď, u druhé se už dodělává překlad a vyjde začátkem dalšího roku. 

Pandořina hvězda
autor: Peter F. Hamilton

překlad: Petr Kotrle
termín vydání:  14. 9. 2018
nakladatelsví Planeta9
ISBN: 978-80-906985-4-3
cena: 499,- Kč
brožovaná, 600 stran

Listovací ukázku z knihy najdete v odkazu.

 

POMYSLI NA FLÉBA

Jedno z nejzákladnějších děl moderní fantastiky konečně v důstojném zpracování!

Přichází sci-fi od člověka, jehož noviny New York Times nazvaly „nejvýznamnějším autorem současnosti“ a který se zapsal do literární historie jako málokdo jiný. Iain M. Banks je skutečně literární ikona a plným právem patří na seznam největších moderních britských spisovatelů. Nejprve se proslavil svými temnými romány ze současnosti, především legendární Vosí továrnou, aby pak exceloval i ve fantastickém žánru. Jeho knihy z prostředí Kultury inspirovali i Elona Muska, který podle vesmírných lodí z jeho románu pojmenoval přistávací plošiny projektu SpaceX… a po autorovi byl pojmenován i asteroid.
Přesto u nás sci-fi dílo Iaina M. Bankse není zase tak známé. Zásluhu na tom má především první české vydání jeho nejslavnější sci-fi knihy z roku 2000, kdy knihy vyšla coby „Consider Phlebas“. Toto vydání také vstoupilo do literární historie – ale bohužel díky neskutečně špatnému překladu. Donedávna to byla velká šmouha na českém vydavatelském štítě a krutě zmařená příležitost seznámit se s dílem jedné z největších sci-fi legend. A teprve teď, díky tomu, že se práva na román podařilo získat nakladatelství Planeta9, přichází náprava.
  „Naše vydavatelství se soustředí na klasickou, ale přitom moderní sci-fi – se zaměřením na space operu,“ říká Veronika Marhounová z nakladatelství Planeta9. „Začali jsme Peterem F. Hamiltonem, jako největším zástupcem moderní sci-fi, ale mým osobním snem byl Iain M. Banks a jeho Pomysli na Fléba. Chtěla jsem tuhle naši oblíbenou knihu vydat konečně v překladu, jaký si zaslouží. A na to nemohl být nikdo lepší a zkušenější než Richard Podaný. Skutečně odvedl úžasný kus práce a myslím, že zajistil Banksovi konečně respekt i u českých čtenářů.“
Pomysli na Fléba je první román ze sci-fi série Kultura, série složené z volných románů, spojených především zasazením do jednoho vesmíru… a některými postavami. Je to zásadní dílo, o kterém se zahraniční recenzenti vyjadřují, že je „napsané s úžasnou energií, drsným humorem a zatáčkami krkolomnějšími než alpské serpentiny“ a že je „úhelným kamenem, jímž se poměřují ostatní díla tohoto žánru“.  Nám nezbývá než s nimi plně souhlasit. Banks dává do knih obrovskou dávku fantazie, a přitom se stále nevzdává reálií skutečného světa. Jeho silnou stránkou je psychologie, fascinující postavy i jejich jazyk… a přitom se neváhá zabývat politickými problémy, které jsou nám stále blízké, vymýšlí úžasné světy a monumentální akční scény. A hlavně, i když se jeho příběhy odehrávají, kde chtějí, jsou vždycky hlavně o lidech. Stejně obratně jako fantastiku a realitu spojuje Iain M. Banks i rozličné žánry, smyšlená i historicky podložená fakta, velkolepé vesmírným dobrodružství s bolestnou úvahou o křehkosti a smrtelnosti.
Je to sci-fi, které o celé světelné roky přesahuje hranice žánru.

Anotace
"Všichni budeme v pořádku. Všichni budeme naprosto v pořádku."
Tak se to říká těm, které vedeme do boje a možná i na smrt. Ať už se válčí pěstními klíny, anebo fúzními bombami. A v galaxii opravdu válka zuří, vede ji Kultura a Idirská říše, explodují obrovské orbitální konstrukty a mrtví se počítají na miliardy.
Ve skutečnosti v pořádku nebude nic a nikdo.

Údaje o knize
Pomysli na Fléba
autor: Iain M. Banks

překlad: Richard Podaný
obálka: Luke J. Frost
nakladatelství Planeta9
brožovaná, 500 stran
termín vydání: 30.10.2018
ISBN: 978-80-906985-8-1
cena: 449- Kč
 

V odkazu na nakladatelství najdete i listovací ukázku z knihy.

 

Planeta9I. M. BanksP. F. HamiltonSci-fi
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Felix A. Münter, The Rising – Bitva

Sat, 12/01/2018 - 23:47

Dan byl dosti nešetrně probuzen jedním ze svých mužů. Trhl sebou a na jazyk se mu už už drala nevybíravá slova, ale ještě než je stačil vyhrknout, rozběhla se jeho mysl na plné obrátky a připomněla mu, kde se právě nacházejí. Potlačil svou nevoli a protřel si oči. Obklopovala ho tma a chlad a Dan se nedovedl ubránit pocitu, že jeho spánek zdaleka netrval tak dlouho, jak by bylo vhodné. Stále ještě byla noc, a to znamenalo, že se muselo něco přihodit.
„Co je?“ zamumlal rozespale.
„Pane, tam venku se něco děje.“
„Nešlo by to přesnějc?“
„Pane, slyšíte to?“
Dan se rozespale zaposlouchal a věnoval muži nechápavý pohled. Zakrátko však pochopil, co má voják na mysli. Údolím se neslo jakési bručení. Ať zvuk vyluzovalo cokoliv, nezůstávalo to na jednom místě, naopak: něco se tam dole pohybovalo.
Všechna rozespalost byla v okamžení pryč a Dan už se drápal ze svého spacáku. Zatímco si rychlými pohyby upravoval válečnou výstroj, přitočil se k vojákovi v příšeří lampy.
„Co to je?“
„To nevíme, pane. Ale jakmile jsem to zaslechl, šel jsem rovnou za vámi. Zní to skoro jako nákladní vůz.“
„Odkud to jde?“
„To taky nevíme, pane. Tady v údolí to může být kdekoliv.“
Dan hlasitě zanadával.
Rozhodl se spolu se svými muži usadit v jedné z budov. Poté co se jim ta partička výletníků ztratila v podzemním labyrintu, nijak zvlášť s návratem nespěchal. Jednak se obával generálovy reakce, druhak mu jeho intuice napovídala, že zde čelí něčemu velkému. Co když jsou všechny ty povídačky týkající se Institutu přece jen pravdivé a pitomec jako on pouze nevidí něco, co má přímo před nosem! Rozhodl se ještě několik dní vyčkat a trochu se porozhlédnout po okolí. Možná by se tak ke generálovi mohl místo se staženým ohonem vrátit hned s dvojnásobným triumfem. Ale ať hledali sebelépe, úspěch se jim prozatím vyhýbal.
Dan došel k jednomu z oken polorozpadlé stavby a shlédl dolů do potemnělého údolí. Ostatní budovy se v něm rýsovaly jen jako černé skvrny. Sotva byl s to je rozeznat. Bez váhání sáhl po pistoli a vypálil dvě rány do země vedle sebe. Výstřely by k probuzení jeho mužů měly zcela postačovat, přesto se otočil ke svému společníkovi. „Vzbuď ostatní. A pak všichni alou ven! Ať už to je cokoliv, kolem nás to neprojede!“
Muž s přikývnutím odběhl a Dan bez dalšího slova pospíšil k hromadě svého vybavení a cosi z ní vylovil. Zakrátko už se po hrubých schodech hnal vzhůru na střechu. Všudypřítomná temnota mu pohyb znesnadňovala a on ke své nelibosti dvakrát zakopl. Když dorazil nahoru, netrpělivě přiskočil ke zbytkům zábradlí a předklonil se. Ani odsud ale nic zvláštního nespatřil.
Aniž by se déle zdržoval, nabil signální pistoli, již prve vytáhl ze své odložené vesty, namířil ji k nebi a stiskl spoušť. Bílý záblesk světlice proťal noční oblohu a zalil údolí přízračným světlem. Danovým očím chvíli trvalo, než si na změnu zvykly a dokázaly ve svitu světlice odhalit původce brumlavého zvuku. Důstojník jim však přesto nejprve nemohl uvěřit, když spatřil pojízdný exemplář nákladního vozidla. Auto se kodrcalo přes louku zarostlou křovím, míjejíc přitom ojedinělé skupinky stromů. Mířilo přímo k budovám.
Perrymu se ze rtů vydrala nevybíravá nadávka, když spatřil, jak se údolí okolo nich noří do bělavého jasu. Nemotorným pohybem si z hlavy stáhl přístroj pro noční vidění a hodil ho na sedačku vedle sebe. Zatímco levačkou svíral volant, pravou rukou šátral po Tylerovi, a když narazil na jeho rameno, zatlačil ho hlouběji pod palubní desku, kde, jak doufal, bude ve větším bezpečí.
„Držte se!“ zavolal dozadu a sešlápl pedál plynu. Motor zavyl a ručička otáčkoměru polekaně poskočila. Doktor sáhl po řadicí páce, zprudka za ni zatáhl a bez ohledu na hlasité zaskřípění zařadil vyšší rychlost. Ukazatel na tachometru vyrazil vzhůru.
Varování přišlo o zlomek sekundy později, než by si Eris a Sal bývali přáli. Ačkoliv se oba pokusili zachytit čehokoliv kolem sebe, než k tomu dostali příležitost, popadali jeden přes druhého. V nastalé změti rukou a nohou se jako první zorientovala střelkyně. Eris měl problém si vůbec uvědomit, kde je nahoře a kde dole. Ještě se zvedal z nákladní plochy vozu, když se na něj s nečekanou vervou vrhly zdivočelé bedny a batohy. Jen tak tak, že si stačil tvář zakrýt rukama.
Sal, které se podařilo přidržet ocelové konstrukce, se zvedla na nohy, doručkovala až k ležícímu Erisovi, a zatímco se jednou rukou ze všech sil přidržovala konstrukce, zbylými třemi končetinami splašený náklad odsunula stranou. Eris se rozhodl nově nabytou svobodu nedávat všanc a zůstal ležet na korbě, jež na nerovné půdě nadále poskakovala jako neposedný kůň.
Pod Perryho zarputilým vedením se jim nakonec podařilo dostat na úroveň budov a vyhoupnout se na cestu. Jakmile se kola zapřela o pevný a rovný podklad, poskakování ustalo. Na oddech však nebyl čas. Z budov zaduněly první výstřely a v matné záři světlice bylo vidět, jak útočníci vybíhají ven se zbraněmi namířenými na rozjeté vozidlo. Padly další rány a kulky čtveřici zahvízdaly okolo uší. Tu a tam to zajiskřilo, když některá střela zasáhla ocelovou tyč. Sal, stojící do této chvíle vzpřímeně, uposlechla svůj instinkt, a vrhla se na podlahu. Uvítalo ji tlumené zasténání Erise, kterému přistála na zádech.
I Perry se skrčil tak hluboko pod volant, jak to jen bylo možné, chtěl-li si udržet alespoň přibližnou představu o tom, co se děje před burácejícím motorem vozu. Moment překvapení byl beztak dávno pryč, takže bez dalšího zdržování rozsvítil světla. Kolize s nějakou překážkou nyní byla tím posledním, co potřebovali.
Okolní záře mezitím ztratila na intenzitě, jak se světlice na malém padáčku pomalu přiblížila k zemi. Na chvíli se zdálo, že je nebezpečí zažehnáno, ovšem poté se k nebi vznesla druhá a znovu vozidlo odkryla zrakům nepřátel.
Sal hbitýma rukama prohledávala svůj batoh. Ani navzdory zmatku kolem jí netrvalo dlouho, aby nalezla přesně to, co hledala: prsty sevřela rukojeť samopalu. Se zavrčením se posadila a nohama se zapřela o zavazadla. Stačilo jediné tiché klapnutí a zbraň byla odjištěna. Sprška kulek se snesla na nepřátele. Sal byla příliš zkušená, než aby se za těchto podmínek pokoušela mířit. Jednoduše si zbraň zapřela o rameno a vyslala několik salv do míst, kde spatřila pohyb.
Náklaďák se zmítal, smýkal sebou po silnici sem a tam, doprovázen z obou stran hvízdajícími kulkami, jež se zarývaly do popraskaného asfaltu a zasypávaly cestu drobnými úlomky. Perry se ze všech sil snažil udržet vůz pod kontrolou a dojet s ním do bezpečí. Vzdálenost mezi čtyřčlennou skupinkou a útočníky rychle rostla a zanedlouho už jim společnost dělaly jen poslední nemířené střely vysoko nad jejich hlavami. Přežili.
Na oslavy však nikdo nemyslel. Lékař se za volantem znovu napřímil a spokojeně shledal, že čelní sklo zůstalo nepoškozené. Přední světla pod jeho vedením nyní neomylně mířila ven z údolí. Náklaďák se mírně zhoupl, když se terén kolem nich pozvedl, a vzápětí už byli z rokliny venku. Perry ubral plyn, ale teprve o deset minut později, když si byl jistý, že je skutečně nikdo nepronásleduje, pozvolna sešlápl brzdu.
„Co vy? Všechno v pohodě?“
Od chvíle, kdy zasvištěly první kulky, mezi čtyřmi společníky vládlo napjaté ticho. Nikdo nepromluvil ani slova, všichni jen upřeně hleděli do tmy.
„Jo... Všechno v pohodě,“ zamumlal Tyler váhavě jako první. Mladík se až do této chvíle neodvážil zvednout hlavu. Až když vůz zastavil a on uslyšel otázku svého strýce, narovnal se ze své nepohodlné pozice. Nejistě se rozhlédl napravo i nalevo, ale nebezpečí bylo podle všeho skutečně zažehnáno.
„Trochu nás to protřáslo, ale jinak jsme v pořádku,“ ozvala se Sal z nákladní plochy. Postavila se mezitím na nohy a jednou rukou se přidržovala ocelových vzpěr, zatímco v druhé ležérně držela svůj samopal. Pohledem neustále pročesávala temnotu za vozem, její pronikavý zrak však nic znepokojivého neobjevil.
Eris, který se konečně znovu posadil, na otázku odpověděl směskou nadávek a ztrápených vzdechů. V lebce mu hučelo a celé tělo mu nyní zarputilou bolestí dávalo jasně najevo, jak tvrdý pád má za sebou. O jednu z tyčí si do krve rozrazil koleno, ale pokud přehlédl fakt, že měl pocit, jako by se byl udeřil do každého čtverečního centimetru svého těla, neodnesl si z celé akce žádné vážnější zranění.
Tyto ohlasy vousatému lékaři plně stačily, takže se svítilnou v ruce otevřel dveře kabiny a opatrně vystoupil, aby celý vůz podrobil důkladné prohlídce. Mezitím začali Eris se Sal znovu urovnávat svá zavazadla, rozházená po celé nákladní ploše. Batohy a bedny zasunuli pod lavice a v rámci možností je zaklínili nebo přivázali. Ani jeden z nich si podobný chaos jako před několika minutami nepřál zažít znovu.
Perry vozidlo obcházel s nakrčeným čelem. Ve světle lampy se ukázalo, že vůz utržil řadu zásahů. Na několika místech kulky prorazily plech skrz naskrz. Nakolik to však mohl posoudit, šlo o škody spíše kosmetického rázu. Lehl si tedy na břicho a posvítil si pod auto, aby se podíval, zdali odněkud neuniká nějaká kapalina. Ani tady nic neobjevil, a tak jen spokojeně potřásl hlavou, poplácal mřížku chladiče a vyškrábal se zpět do kabiny.
Zatímco náklaďák mizel směrem k výjezdu z údolí, stál Dan na střeše budovy a přemítal. Cítil, jak v něm kypí hněv. Hněv z toho, že zcela zjevně opět selhal. A spolu s hněvem se dostavil i strach. Generál žádná selhání nestrpí, to bylo jisté. Dan strnule hleděl za stále se zmenšujícími světly vozidla, než očima sklouzl k obloze. V hlavě mu jedna myšlenka stíhala druhou a on se cítil jako bezmocný divák nehezkého představení. Příval nadávek, který se za mizejícím náklaďákem náhle vyřinul z jeho úst, byl tím posledním, co nyní ještě mohl učinit.
Pak nastalo ticho. I druhá světlice pomalu klesala k zemi a ztrácela na intenzitě. Netrvalo dlouho a údolí se znovu ponořilo do tmy. Zároveň dozněly i poslední výstřely jeho mužů, vystřídané rozčilenými hlasy. Dan zaslechl několik hrubých rozkazů. Do tváře mu zavál lehký vánek a rozčechral mu vlasy. Na chvíli se zamyslel, zdali by neměl prostě udělat těch několik kroků vpřed, přes okraj budovy. Přinejmenším by se tak nemusel postavit před generála a pohlédnout do těch jeho chladných očí. Žádná bolest, žádná muka, jen zlomek sekundy, až by jeho tělo narazilo na asfalt o několik metrů níže. Cítil, jak ho ta myšlenka vábí, a jako ve snu si uvědomil, že se bezděky přiblížil k okraji střechy. Jeden jediný krok. Poslední, rozhodující krok.
Tu se však v jeho nitru cosi ozvalo. Přece jen tu byl, objevil se na poslední chvíli. Jeho pud sebezáchovy. Dan se zarazil, nadechl se, zaklonil hlavu a nejistě zacouval zpět. Možná – možná ještě není vše ztraceno. Možná ještě je nějaká šance, když se to vezme za správný konec.
Ostatně nikdo nemohl říct, že by neměli zhola nic. Zázračné zjevení nákladního auta znamenalo, že poblíž musí něco být. Možná dokonce ten legendami opředený Institut. Kde jinde by člověk v této době sehnal fungující vůz? Takový chabý důkaz by generálovi zcela jistě nepostačoval, přesto šlo o začátek, se kterým bylo možné pracovat. Danovy ruce urovnaly neposedné vlasy a setřely z čela krůpěje potu. Jeho myšlenky se předháněly, jak horečnatě pátral po nějakém řešení. Byla tu, ona malá, sotva viditelná šance! Pořád tu byla!
Hekticky se otočil a poháněn náhlým odhodláním se rozeběhl ke schodům.
Než se přiblížilo ráno, dosáhla čtveřice na palubě nákladního vozu úpatí hor. Cesta po serpentinách, osvětlených pouze slabým svitem světel, představovala dobrodružství samo o sobě. Místy se Perry musel prodírat vpřed doslova krokem, zatímco Sal kráčela před ním a rukama mu dávala znamení. Tyler mezitím na sedadle spolujezdce usnul a jen několikrát zamžoural kolem sebe, když vůz zrovna přejel přes některý z hlubších výmolů.
Eris byl svou šeroslepostí odsouzený k vysedávání na nákladní ploše, z níž bezvýrazně zíral do tmy. Nikterak se mu nezamlouvalo, že má jen tak sedět, avšak jakékoliv jeho zapojení se by všem akorát nadělalo víc starostí než užitku.
S prvními slunečními paprsky se skupina zastavila na okraji úzké prolákliny. Před odjezdem se neváhali poctivě zaopatřit ze zdánlivě nekonečných zásob Institutu, a tak si nyní mohli dopřát vydatnou snídani – přinejmenším v porovnání s tím, na co si během svých cest byli nuceni zvyknout. Salin pohled přitom neustále skepticky klouzal směrem k prolákli ně za nimi.
„Ti nás pronásledovat nebudou,“ zamumlal Perry, když si jejího pohledu všiml, a vsunul si do úst další sousto.
„Závidím ti tvou jistotu,“ odvětila střelkyně a sklonila se ke svému jídlu.
Perry se ušklíbl a ukázal směrem k náklaďáku, který stál několik metrů od nich.
„Ukaž mi někoho, kdo dokáže běžet takhle rychle.“ Nezdálo se, že by jeho slova Sal uklidnila.
„Na některejch místech by nás předběhl i šnek. Je klidně možný, že cvičený vojáci budou rychlejší.“
„Neřekl bych.“ Eris polkl poslední sousto a zvedl se na nohy. Neměl nejmenší zájem poslouchat zbytečné hádky, a když si povšiml Salina potemnělého výrazu, rozhodl se zakročit, dokud k tomu ještě má příležitost.
„O to teď nejde. Neměli bysme zbytečně riskovat a pořádat tady veselej piknik, ať už za sebou někoho máme nebo ne. Čím dřív se dostaneme k tý elektrárně, tím dřív budeme mít od tohohle všeho zase pokoj.“ Přikročil k Tylerovi, který se zvědavě rozhlížel po okolní krajině. „Tylere, jak daleko to ještě je?“
Mladík si otřel ruce do oděvu a vytáhl z kapsy malý tablet. Jeho prsty se rozeběhly po obrazovce a spustily patřičný program. „Tady se píše, že to je ještě dvě stě kilometrů daleko, Erisi,“ pravil Tyler a podržel Erisovi displej před obličejem. Eris si prohlédl vyobrazenou mapu, na které jejich pozici označovala malá modrá šipka, zatímco cíl, k němuž směřovali, představoval velký červený bod.
Erisovi trvalo několik vteřin, než se zorientoval. Bylo skutečně s podivem, co všechno si lidé v době PŘED byli schopni vymyslet. S těmito drobnými počítači muselo být cestování o poznání snazší.
„Fajn. Kolik času budeme potřebovat, Perry?“
„Přijde na to, kudy to vezmeme, řekl bych,“ odtušil lékař, aniž vzhlédl k mapě.
„Co tím myslíš?“
„No, bude to trvat dýl, když pojedeme přes pole a budeme se silnici vyhýbat. Rychlejší budeme, jestli zůstaneme na silnici, která je na takovýhle auta koneckonců stavěná.“
„A jak velká je šance, že nás na silnici někdo překvapí?“
„O nic menší než kdekoliv jinde. Ale je pravda, že starý silnice už dneska používaj jenom cestovatelé a karavany. Ale něco mi říká, že pozornost, jaký se nejspíš dostane drandícímu náklaďáku, se nám momentálně moc nehodí, co ty na to?“
Eris se bezděky ohlédl za vozidlem a přikývl. Zbytečnou pozornost si v tuto chvíli nemohli dovolit. „Pak se radši zkusíme držet mimo silnici a pojedem přes pole. Jak dlouho nám to zabere?“
„Netuším, na co po cestě narazíme. Jestli to bude všude vypadat jako tady, pak nám to může trvat tak dva, možná tři dny.“ 
„Pořád lepší, než abysme celou tu cestu museli urazit po svejch, hm?“ prohlásil Eris.
Lékař nakrčil čelo a poté se pobaveně pousmál. „Věř mi, po svejch bych tak daleko nikdy nešel, bez ohledu na to, jak moc by na tom záleželo.“
Nad rovinou, na osamoceném skalním výčnělku, díky spojení keřů a ranního příšeří dobře ukryt před nepřátelskými zraky, ležel na břichu špeh a pozoroval malou skupinku optikou svého dalekohledu.
Dlouhou dobu si nebyl tak docela jistý, co se mu vlastně velitel vysílačkou snaží sdělit. Pak se však na serpentinách, sotva deset metrů od něj, objevilo rachotící vozidlo. Zbraň měl připravenou k palbě, býval by mu stačil jasný rozkaz. Ten však nepřišel. Měl vůz nechat projet a pouze ho sledovat. Možná to v téhle situaci skutečně bylo to nejlepší. Kdo ví, jak by jeho střet se čtveřicí ozbrojenců dopadl.
Zvědavě tak nyní přihlížel, jak skupinka odpočívá na okraji úzké rokliny. Všiml si, že jedna z osob se dívá zpátky k horám, a instinktivně se přikrčil. Neměl v úmyslu nic riskovat, ačkoliv dobře věděl, že při takových světelných podmínkách ho nemůže nikdo odhalit. Jeho prsty přejely přes optiku, pohrály si se zaostřováním a obraz se poněkud přiblížil. Skupinka se u snídaně zřejmě radila o dalším postupu. Znovu pohledem sklouzl k postavě, která nadále stála otočená k horám. Šlo o ženu. V rukách třímala ostřelovací pušku velké ráže, pověšenou na popruhu přes rameno.
Na zlomek vteřiny měl pocit, že se jejich pohledy setkaly, a opět pocítil nutkání se zmenšit. Přestože mu bylo jasné, jak iracionální taková myšlenka je, pomaličku se přitiskl ke skále, aby mu z úkrytu skutečně vyčnívala jenom hlava.
Zdálo se, že odpočinek je u konce. Společníci svou výstroj vyhodili zpátky na nákladní plochu, nastoupili si do vozu a směle vyrazili dál. Měl na ně odsud nerušený výhled. K jeho překvapení vozidlo nezamířilo směrem ke staré silnici, nýbrž vyrazilo napříč poli, ukryté ve stínu hor.
Zvedl se na kolena, přehoupl se přes okraj výběžku a vydal se na sestup k serpentinám pod sebou.
Ještě než dorazil na místo, zaslechl, že neosiřel na dlouho. Z rokliny se k němu doneslo dusání kopyt, takže se obratem ukryl za blízkým keřem a sáhl po zbrani. Se zatajeným dechem hleděl na silnici pod sebou, připraven okamžitě vypálit.
Postavy, které se vynořily zpoza zákrutu, mu však byly povědomé. Pomalu pušku sklonil. Po úzké silnici se blížila čtveřice jezdců, za nimiž klusal pátý kůň bez jezdce. Netrvalo dlouho a špeh poznal, že jako první jede Dan. Bez meškání znovu vstal, zahvízdal a zamával. Po pár krocích seskočil na cestu a vydal se skupině naproti, neboť neměl nejmenších pochyb, pro koho je pátý kůň připraven.
„Tak co?“ zavolal Dan, když se špeh přiblížil na několik metrů.
„Jedou mimo silnici, podél hor. Nejspíš tak nebudou postupovat moc rychle, pane.“
„Dobrá. Vem si věci a ať už seš v sedle. Vyrazíme za nima.“ Dan se otočil k jednomu ze svých společníků. Šlo o malou vojačku s vážnou tváří. Na zádech měla neforemný ruksak, ze kterého trčela dlouhá anténa. „Řekni to i ostatním. Ať se koukaj dát do pohybu. A to rychle.“
Žena zamrkala a poslušně přikývla, načež si začala hrát s knoflíky na batohu a do ruky uchopila mikrofon. Špeh mezitím vyhodil svou výstroj na záda volného zvířete a vyhoupl se do sedla. Netrvalo dlouho, a pětice jezdců byla pryč.
Sal stála vzpřímeně na nákladní plošině a přidržovala se konstrukce. Její pohled směřoval vzad. Rty měla skepticky sevřené. Bylo už poledne a náklaďák pozvolna poskakoval po zelené louce, a ač v porovnání s nočními serpentinami šlo o příjemnou jízdu, vysoká tráva ukrývala i lecjaké nástrahy. Co chvíli vozem citelně otřásly hrboly ukryté v husté trávě. Část těchto nárazů zachytily tlumiče, jiné však posádka nepříjemně cítila ve svých rozbolavělých kostech.
To všechno ale střelkyni nevadilo. Stála, pružná jako kočka, a hleděla na slehlou trávu, kterou za sebou vůz zanechával. Pokud se počasí nezmění, zůstane taková stopa jasně viditelná po mnoho dní. A tomu, že by se počasí mělo v blízké době dramaticky proměnit, nic nenasvědčovalo. Na obloze se sice líně povalovala duchna z mraků, ale na déšť to nevypadalo.
„Nikdo nás nestíhá,“ prohlásil Eris vesele, když si všiml jejího pohledu.
„To ani nemusí,“ zavrtěla Sal hlavou, nespouštějíc oči z širokých stop po kolech. „Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby nás dokázal vystopovat i slepec.“
I Eris se na chvíli zahleděl na zlámanou trávu. „A co chceš dělat? Jet po silnici?“
Sal mu věnovala krátký pohled, načež pokrčila rameny. „Jasně že ne. To ale neznamená, že se mi tohle řešení nutně musí líbit. Chci jen říct, že jestli se někdo rozhodne jít po naší stopě, nebude mít nejmenší problém nás najít.“
„I kdyby,“ odvětil Eris, „pořád máme výhodu rychlosti. Neznám nikoho, kdo by dokázal pochodovat takhle rychle.“
„Člověk ne. Kůň to ale zvládne.“
Eris zamrkal. „Kůň?“
„Co já vím! Nic jsem neviděla, jestli se ptáš na tohle. Ale kdybych byla na jejich místě a věděla, co je v sázce, určitě bych to zkusila.“
„To máš asi pravdu, ale jak víme, že nějaký koně vůbec maj?“
Sal zavrtěla hlavou. „Jestli žádný neměli, pak jsme jim jich tam pár sami nechali. Nebo jsi už zapomněl?“
Eris se na chvíli váhavě odmlčel, než si uvědomil, o čem Sal vlastně hovoří. Vskutku. Bylo více než pravděpodobné, že útočníci se zmocnili jejich vlastních koní. „Ale přinejmenším si můžeme bejt jistý, že nás sleduje jen několik z nich – pokud vůbec někdo.“
„V případě, že žádný vlastní koně neměli,“ pronesla Sal chladně. „Ale neboj se, budu dávat pozor, a jestli někoho zahlídnu, dám ti vědět jako prvnímu. Tady na týhle planině nebude snadný se k nám nenápadně přiblížit.“
„Jsem si jistej, že se dokážeš postarat o cokoliv, co by se dostalo zbytečně blízko.“ Erisův pohled sklouzl k ostřelovací pušce.
„S tímhle? Jo, to asi jo. Nebezpečný to spíš bude tehdy, až budeme odpočívat.“
Eris kývl a ohlédl se směrem ke kabině řidiče, kde se rýsovalo Perryho temeno. „Je z nás jedinej, kdo s tím umí jezdit, to je pravda. Až toho bude mít dost, budeme muset zastavit.“
Sal se ušklíbla. „Postarej se, aby to bylo přes den. Dokud je světlo, budeme s předstihem vědět, odkud se k nám co blíží. V noci budou ve výhodě oni.“

Anotace:
Civilizace tak, jak ji známe, zmizela v hlubinách minulosti. Několik desetiletí po celosvětovém kolapsu získá skupinka přeživších datové paměti, které mohou lidstvu vrátit ztracenou naději. Dopraví je do záhadného Institutu 18, tím však jejich cesta nekončí. Data totiž mohou být klíčem k takřka neomezenému zdroji v pusté krajině nesmírně cenné elektrické energie.
Zdá se, že nový začátek je na dosah ruky. Objevy takové důležitosti ovšem zřídka zůstanou bez povšimnutí. Když se o datech dozví bezohledný generál Banner, zrodí se mu v hlavě zrůdný plán. Netrvá dlouho a obě strany se střetnou ve zničujícím boji.
Válka o budoucnost lidstva právě začíná!

Po první knize německého spisovatele Felixe A. Müntera „The Rising – Nová naděje“ přichází druhý díl, „The Rising – Bitva“. Těšte se na atmosférickou postapo jízdu ve stylu Fallout!

Info o knize:
Autor: Felix A. Münter
Obálka: Ignacio Bazán Lazanco
Překlad: Michal Smrkovský
Nakladatelství: Mytago
Vazba: brožovaná
Počet stran: 272
Rok vydání: 2018

Knihu se slevou můžete zakoupit zde:
https://www.fantasyobchod.cz/the-rising-bitva

Další informace o projektech nakladatelství Mytago naleznete zde:
http://www.mytago.cz/book/krev-tece-vzdycky-cervena/
https://www.facebook.com/mytago.cz/

UkázkaUkázkyMytagoF. A. Münter
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Fri, 11/30/2018 - 11:45

Dan Simmons: Terror
účinkují: Martin Stránský,  Vladislav Beneš, David Novotný,  Ivan Lupták, Jan Vlasák, Jiří Hromada,  Robert Mikluš,  Daniel Rous,  Miloslav König,  Petr Jeništa, Lukáš Příkazký

 

vydává: OneHotBook
celkový čas: 35 hodin 51 minut

Román inspirovaný skutečnými historickými událostmi od amerického spisovatele Dana Simmonse, podle něhož vznikl v letošním roce také úspěšný seriál televizní společnosti AMC v produkci Ridleyho Scotta, vychází jako audiokniha TERROR v podání 11 interpretů v čele s Martinem Stránským, Vladislavem Benešem, Davidem Novotným a Janem Vlasákem a dalšími. „Je to náš dosud největší audioknižní projekt, scénář má osm set třicet čtyři stran a nahrávali jsme celé čtyři měsíce. Dali jsme dohromady seznam více než šedesáti herců vhodných pro dané party a z těch jsme vybírali jedenáct nejpříhodnějších tak, aby podle nás co nejvěrněji zhmotnili představu o naturelu postav. Výsledkem je téměř šestatřicet hodin strhujícího poslechu,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A doplnil: „Simmons střídá jedenáct protagonistů sledujících jeden proud vyprávění, nadouvá plachty výbornou znalostí technických reálií, ať už jde o konstrukce a vybavení lodí či nejmodernější dobové výstroje, pečlivě sleduje denní rytmus lodního mikrokosmu a ke všemu děj vydatně okysličuje děsivým tajemnem, vytváří závislost na příběhu a nemilosrdně léčí pouštěním žilou. Nesmírně sugestivní vyprávění dráždí všechny smysly, nejvíce ale probouzí obrazotvornost a fantazii. Po chvilce se posluchač ocitá mezi námořníky, nahlíží přes rameno kapitánům, asistuje u rutinní činnosti posádky, prodírá se nehostinným ledovým polem a mrzne, strádá, bojí se, modlí a vymýšlí plán na přežití. Z celého příběhu čiší neskutečné odhodlání, šílená houževnatost a nezdolnost, touha poznat svět, který do té doby nebyl zmapován.“

Dvě lodě britského královského námořnictva – Erebus a Terror – se roku 1845 vydaly hledat severozápadní cestu, tedy způsob, jak obeplout Ameriku od severu a dostat se mezi Kanadskými arktickými ostrovy z Atlantiku do Pacifiku. Jak ovšem víme z historie, Franklinova expedice skončila tragicky. Co se vlastně stalo? Svou verzi událostí líčí kapitán Francis Crozier, velící na lodi Terror, a další účastníci výpravy. V mozaice výpovědí se vyjevují osudy námořníků, kteří uvázli v arktické ledové pasti, docházejí jim potraviny, sužují je nejrůznější choroby, a navíc je pronásleduje tajemný netvor z inuitských mýtů. „Námořníci jsou několik let uvěznění v lodích zamrzlých v ledové krajině, docházejí jim zásoby, mají halucinace a jsou zesláblí. K tomu setkání s přízraky, fantaziemi a hrozivým monstrem. Když jsem si představil, že to skutečně proběhlo, opravdu to mnou otřáslo. Ale seriál, který byl podle románu natočený, jsem neviděl – myslím si, že podobné věci je lepší nechat na fantazii posluchače, protože každý má jinou zkušenost a jinou imaginativní výbavu. Obraz je hrozně určující, ten vám vlastně všechno doslovně vyjeví, až už nezbyde prostor pro hru. Takže audioknihy jsou podle mě v tomhle smyslu bohatší než jakkoli dokonale zpracovaná filmová či televizní adaptace,“ doporučuje příběh k poslechu jeden z jeho interpretů Jan Vlasák.

„Pro mě je kapitán Crozier předobrazem dobrého velitele. Je to člověk, který umí číst lidi, umí s nimi zacházet a je odvážný a schopný vzít na sebe zodpovědnost… Charakterově je to člověk, se kterým bych si asi rozuměl – ačkoli má v příběhu i slabší období, ale nakonec se rozhodne postavit realitě a čelit jí. Francis Crozier je přímý, je jasné, co chce, a řekne to na rovinu, nepoužívá žádné kličky, vytáčky,“ popisuje hlavního hrdinu Martin Stránský, jehož hlasem kapitán lodi Terror hovoří. Jeho promluvy se pak střídají s perspektivou deseti dalších postav. „Bavilo mě, jak je Harry Goodsir jiný než já. Obvykle hraju spíš hromotluky a burany, zatímco Harry Goodsir je vzdělaný – jeden z nejvzdělanějších na obou lodích. Je to doktor a je zvídavý, přívětivý a bytostný humanista, který se do poslední chvíle snaží všechno zkoumat přírodovědně a medicínsky. Na tu výpravu jel především poznat lední medvědy i jejich chování a ještě kvůli tomu, že bude užitečný i jako lékař,“ líčí svou postavu David Novotný.
Uhlazenou britskou dikci kapitána celé výpravy, jehož jméno se stalo synonymem fatálních událostí, uším posluchače zprostředkovává Vladislav Beneš, který prohlásil: „Nejen na Johnu Franklinovi, ale na všech zúčastněných se mi líbí, že v sobě mají něco, co je táhne, aby se vzdali pohodlí, neřkuli rodiny, a vydali se něco probádat s nejistým výsledkem. Ale nejistým nejenom v tom smyslu, jestli přijdou na něco nového nebo nepřijdou, ale hlavně jestli to vůbec přežijí.“ Dychtivost vydat se za dobrodružstvím pohání i poručíka Johna Irvinga. „Je to obyčejný kluk, který se na tu expedici dostal v podstatě náhodou a s tím, že až se vrátí, napíše o tom knížku, která ho proslaví. Je to takový mladý floutek, kluk toužící po něčem nevšedním, který ztroskotá v mrazu a pak tam několik let přežívá,“ nastiňuje situaci své figury Ivan Lupták. Největším nepřítelem člověka je však zpravidla jiný člověk, a proto nemůže na palubě chybět ani pořádný záporák. „Cornelius Hickey je bezskrupulózní ksindl určený k přežití. Takoví jedinci se vyskytují v jakékoli době a jsou to ti nejživotaschopnější z nás. Když jsem se dozvěděl, že mám v audioknize mluvit právě za něj, bylo to pro mě tak hratelné, že jsem se velice těšil,“ prozrazuje Petr Jeništa, který jej s chutí ztvárnil.

Nahrávku v režii Hynka Pekárka doprovází původní hudební doprovod, který tepe v minimalistickém monotónním rytmu inuitského šamanského bubnu, rozbíhá se jako nízkootáčkový parní stroj, polyká a spaluje všechny durové stupnice. Kompozice postupně graduje a nabírá obrátky, zakrývá nebe černí spalin, přituhuje v řezavých smyčkách smyčců, rezonuje hrdelním zpěvem Eskymáků, nese se pod nízkým horizontem do prostoru na smutných klapkách klavíru a mizí pod nánosem sněhu v kakofonii pištění větru a vichřice.

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 699 Kč i jako 3CD mp3 za 769 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 594 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE

Na REPORTÁŽ z natáčení audioknihy se můžete podívat >> ZDE

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Strach z toho, co nevidíte. Strach z toho, co se skrývá tam venku, v chladu a ve tmě. Strach, který dokáže pozřít duše i nejstatečnějších mužů.“ – Pevnost

„I ten zdánlivě nejmarginálnější moment může mít v téhle chladné hře zcela klíčový charakter a Simmons jako vypravěč dokonale ví, co dělá. Fenomenálně dobré!“ – Pevnost

„Spíše než horor je to román plný strhujícího dobrodružného vyprávění o výpravě do severních končin, která se pomalu mění v boj o zachování soudné mysli a všech zdravých končetin.“ – galaxie.cz

„Popisy prostředí jsou tak dokonalé, že si připadáte, jako byste se sami na chvíli ocitli v Arktidě, kde teploty klesají až na minus padesát stupňů Celsia.“ – klubknihomolu.cz

„Dan Simmons bývá označován za ,prince hororu‘, ale i tentokrát dokázal, že umí psát lépe než sám král.“ – Pevnost

„Na tomto románu není děsivý ani tak tajemný netvor, nýbrž všeobjímající vědomí toho, že hrdinové nemají žádnou šanci přežít. Přestože víte, jaký osud výpravu nakonec stihne, stejně jejím členům držíte palce, a kdykoli jim svitne naděje na záchranu, podvědomě doufáte ve šťastný konec.“ – fantasyplanet.cz

„Vrcholem jsou scény, kdy je ledařský mistr Blanky nucen prchat o život, poručík Irving odhaluje tajemství mlčenlivé Eskymačky, kapitán Crozier prodělává alkoholové delirium nebo kdy doktor Goodsir léčí sugestivně popsané příznaky kurdějí a vysvětluje mužstvu, jak dobře připravit bližního svého k jídlu.“ – galaxie.cz


Dan Simmons (* 1948)
Americký autor se narodil v Peorii ve státě Illinois. Vystudoval angličtinu na univerzitě v St. Louis, poté osmnáct let vyučoval na různých základních školách a poslední čtyři roky své pedagogické praxe se věnoval zvláště nadaným dětem. Od roku 1987 se naplno věnuje psaní. Jeho první publikovanou prací byla povídka The River Styx Runs Upstream (Řeka Styx teče proti proudu, 1982) v časopise Twilight Zone (1982). Jeho románovým debutem byl horor Píseň Kálí. Nejznámější z jeho tvorby je román Hyperion a jeho pokračování Pád Hyperionu, Endymion a Vzestup Endymionu. Kromě science fiction (Ílion, Olymp, Flashback) a hororů (Hladové hry, Drood, Černé léto, Ohně z ráje, Děti noci ad.) píše také detektivky (Krutá hra, Kruté mrazy, Krutý osud, Páté srdce) a romány mimo žánrová vymezení (Blackhills, Fáze gravitace). Podle historického románu s hororovými prvky Terror natočila televize AMC úspěšný seriál v produkci Ridleyho Scotta. Druhá série se připravuje.

 

Posádka výpravy

kapitán Francis Crozier    Martin Stránský
kapitán sir John Franklin    Vladislav Beneš
doktor Harry Goodsir    David Novotný
třetí poručík John Irving    Ivan Lupták
temovačův pomocník Cornelius Hickey  Petr Jeništa
ledařský mistr Thomas Blanky   Jan Vlasák
stevard nižších důstojníků John Bridgens Jiří Hromada
šéfloďmistr Harry Peglar   Robert Mikluš
druhý palubní důstojník Charles Des Voeux Daniel Rous
Crozierův stevard Thomas Jopson  Miloslav König
plavčík Robert Golding    Lukáš Příkazký

OneHotBookD. SimmonsAudioknihaAudioknihy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Becky Chambersová, Dvě místa na slunci

Fri, 11/30/2018 - 05:33

Pamatujete na partu vesmírných cestovatelů z Poutníka, která mířila na malou, rozzlobenou planetu? Na hlavní hrdinku s rodinným problémem, sympatického kapitána, hyperaktivní techničku, na… opeřenou ještěrku? No, asi moc ne, že? A víte, že to vůbec nevadí?

Dvě místa na slunci, pokračování Dlouhé cesty na malou, rozzlobenou planetu, totiž navazuje tak volně, že i kdybyste první díl nečetli, vlastně vám to vůbec nebrání knihu otevřít. Začínáme totiž znovu, se dvěma postavami, které v Poutnících I hrály jen okrajové role. Tak zaprvé je tu Sidra, původně lodní UI, která čerstvě dostala umělé lidské tělo. A Chilli, technička starající se o to, aby se nic nepokazilo. Ale co by se tak mohlo pokazit s nelegálně vytvořeným a užívaným tělem, že?

Napětí předchozí věty vyšumí do ztracena, protože odpověď kupodivu zní – nic moc. Chambersová se tentokrát vykašlala na žánrové parametry a místo epického vesmírného cestování a boje s emzáky do světa se slovy „Plav, jak jen umíš!“ vypustila velice komorní a niterný příběh. A on se navzdory očekávání neutopil. Částečně za to možná děkuje reputaci staršího bratra, protože když se Chambersová vytasila se svou prvotinou, čtenáři jen valili oči, jak se taky dá psát sci-fi. Poutníci I hezky uhrabali píseček, aby Poutníci II mohli přistát do měkkého.

V zásadě je to příběh navenek velmi statický a na události velkých měřítek chudý. Střídavě sledujeme Sidru na multirasovém Port Coriolu, kde opatrnými a někdy bolestivými kroky zkouší, co to znamená mít lidské tělo, a mladou Janu/Chilli, která se v retrospektivních kapitolách snaží přežít na postapokalypticky působícím šrotišti. Tedy umělou inteligenci vytvořenou pro potřeby vesmírného člunu a geneticky upraveného dětského otroka.

Dvě místa na slunci je částečně takový cestopis – ovšem bez té cesty, takže jen… pis. Sidra poprvé na vlastní (tedy „vlastní“) kůži zažívá vesmír, jiné rasy, chutě a barvy. Svým způsobem je to velmi exotické, a co chvíli máte pocit, jako byste otevřeli průvodce a se zájmem hltali informace o aeluonských tancích nebo harmagiánském folkloru. Mnohem zásadnější jsou však okamžiky, kdy Sidra (nebo Jana/Chilli) poznává omezení lidského těla a horko těžko se snaží zapadnout. Kdy se necítí dobře ve vlastním těle – protože o tom to celé je. O boji sama se sebou, se svým tělem a s „účelem“, pro který bylo stvořeno. O hledání smyslu vlastní existence a způsobu, jak se postavit světu, kde v něm zaujmout místo.

Na obálce mimo jiné najdete konstatování, že Dvě místa na slunci se určitě budou líbit fanouškům Mass Effectu. „Ha!“ říkala jsem si, ještě než jsem se do knihy začetla, „konečně to přiznali!“ Ale popravdě řečeno, Poutníci II mají s oblíbenou vesmírnou střílečkou od BioWare společného jen málo (rozhodně ne tolik, co první díl) – emzáky, liberální postoje a taneční klub Vortex. Místo akce, laserových přestřelek a objevování nových planet dostanete spíš volně plynoucí příběh o vnitřním boji a hledání. Ano, můžete to číst jako prototypické sci-fi, ale pak se nejspíš první tři čtvrtiny čtení nezbavíte neodbytné otázky „A už se konečně něco stane?“, dokud to v poslední čtvrtině nevzdáte. Ani tak pravděpodobně nehrozí, že byste knihu odložili, kapitoly jsou krátké a ubíhají velmi svižně. Mnohem větší zážitek si však odnesete, pokud se na postavy naladíte a budete s nimi prožívat jejich vnitřní zmatek. Protože i o tom Dvě místa na slunci jsou – o každém z nás.

Becky Chambersová, Dvě místa na slunci
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018
Překlad: Lucie Bregantová
Počet stran: 437
Cena: 379 Kč

RecenzeLiteraturaB. ChambersováHostL. Bregantová
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Vince - Zep, Esmera

Thu, 11/29/2018 - 05:33

Esmera vám podle obálky a pár úvodních stran může připadat jako další komiks "pro ruku", které se u nás v poslední době opravdu výjimečně uchytily, a zatímco ještě před pár lety šlo o vydavatelskou sebevraždu, dnes je chrllí hlavně Crew nevídanou rychlostí. My, kteří jsme kdysi Manaru, Serpieriho a další rozšiřovali na disketách postahované na pomalém školním internetu, můžete zamáčknout slzu: konečně že to příšlo. Pozdě, ale přece. Každopádně jak už jsem zmínil výše, Esmera od Arga klame tělem a do tohohle vydavatelského proudu patří jen okrajově.

Máme rok 1965 a Esmera končí na gymnáziu v Sacre Coeur. Jde od dívčí gymnázium s internátem spravovaným jeptiškami, takže nějakých sexuálních zkušeností si tam dívka moc neužije. A přece se sexualita probouzí a Esmeru čeká v tomto směru úplně jiné probuzení, než by očekávala. Po orgasmu ji totiž dost vyděsí proměna v Marcella, její mužské alterego. A aby toho nebylo málo, funguje to samozřejmě i zpětně, tedy z Marcella na Esmeru, a to velice spolehlivě. Jeden orgasmus za druhým provází okamžitá změna pohlaví i vzhledu. Tím se pro Esmeru všechno mění. Plány do budoucna, očekávání rodiny, že si najde toho pravého a bude mít děti... jak by mohla, když jí tělo po každém sexu provede restart. A to už vůbec nemusíme zahánět pochybnosti, jestli někde na světě existuje ten pravý, který skousne živost s Esmerou/Marcellem a zároveň bude odpovídat představám jejích rodičů.     

Esmera je do jisté míry erotický komiks. Ale na rozdíl od spousty ostatních vlastně ani nenavozuje vzrušení a ani nemá. Jde spíš o Esmery hledání způsobu, jak zapadnout do společnosti. Hledání partnera, který by skousl její odlišnost, což je mezi ženami těžké a mezi muži ještě těžší. Člověk si, když o Esmeře přemýšlí, říká, jestli to není spíš horror o nezvyklém prokletí. Protože upřímně, prokletí to rozhodně je. Pokud chcete být promiskuitní zmetek, který sbalí partnera někde v baru, vypaří se prakticky hned po orgasmu a zmizí někam hodně daleko, tak prosím, ale Esmera a vlasně skoro nikdo takhle nastavený není. Ale jde tohle nastavení změnit? A najde Esmera nebo Marcell nějaký smysl a způsob, jak tenhle život žít? Esmera vás provede jednou částí sexuální revoluce, jíž má tu jedinečnou příležitost účastnit se takříkajíc z obou stran. Prožijete s ní část studentských protestů a levicové studentské revoluce zaměřené proti materialismu a technokracii v Paříži roku 1968 i drogové večírky na Ibize, to vše protkané jejím hledáním, zklamáním i nadějí na nalezení nějakého rozumného statusu ve svém podivném sexuálním životě, který přímo určuje ten normální.

Kresba Esmery je takový průměrný evropský mainstream. Místy se mi zdá, že Vincent Roucher tíhne ke karikatuře a nadsázce, ale opravdu jenom jemně. Většinou se drží realistických fyzických proporcí a jeho kresba je příjemně dynamická a moderní. Celá Esmera je pak kreslená v sepiových odstínech, asi aby se zdůraznil charakter vzpomínek. Protože Esmera je pojatá jako vzpomínání, byť obsáhne docela krátký, zato však intenzivní úsek jejího života.

Zep a Vince vytvořili erotický komiks, který je zároveň námětem k zamyšlení, což si přiznejme není úplně častá kombinace. A je to o důvod víc do Esmery alespoň nahlédnout a popřemýšlet co by kdyby...   

Autor: Vince a Zep
Nakladatel: Argo
Překlad: Ondřej Hrách
Vazba: vázaná
Stran: 80
Rozměry: 16,5 × 23,5 cm
Cena: 298 Kč



 

ArgokomiksKomiksArgoVinceZepO. Hrách
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Petra Machová, Dračí město

Wed, 11/28/2018 - 05:33

Název je svým způsobem zavádějící. Pokud očekáváte příběh hemžící se úctyhodnými bájnými tvory, běžte si raději přečíst Eragona. Pokud vám na tom zas tak nesejde a místo draků berete i ještěrky, tak vám nic nebrání si knihu řádně užít. Ano, draci se totiž v knize objeví jen ve formě božstva a Petra Machová vypráví o ještěrech, dračích potomcích, kteří ovšem se svými předky mají ledacos společného. Třeba ocas, křídla a také jistou krvežíznivost.

Oslava narozenin v klubu se pro Janu stává osudným a jediný okamžik jí změní celý život. Pokousána netvorem se totiž záhy sama mění v ještěra. Potkává stejně „postiženého“ Ondru a společně se učí protloukat životem v nové podobě. Dostávají se do Zarny, města, kde žijí ještěři ukryti před zraky lidí a kde život plyne trochu jinak, než jsou zvyklí. Ujmou se jich sourozenci Lia a Eldar a postupně je zasvěcují do komplikované politiky a neobvyklých tradic. Idylka ale netrvá dlouho a město napadnou Černí ještěři, krvelačné bestie, které neznají slitování a zabíjí na potkání. Křehká rovnováha je narušena a obyvatelům Zarny nezbývá, než se dát do boje.

Autorka Petra Machová je novým hráčem na poli české fantastiky. Po několika povedených povídkách (Mrtví se někdy vracejí, Strážci hvězd, Osudová chyba) se pustila rovnou do románové trilogie. Dračí město je úvodním dílem stejnojmenné série a zároveň autorčiným debutem.

Po přečtení prvních sta stran se tato recenze rýsovala v docela nelichotivých slovech. Začátek je zdlouhavý, pomalý a nezajímavý. Jana se proměňuje a snaží se přežít v novém těle. To sice není špatný úvod do děje, ale je zbytečně roztahaný na mnoho stran, kdy příliš nechápete, o co vlastně jde. Vše se parádně rozjíždí teprve po vstupu hlavních hrdinů do Zarny a postupné pronikání hlavní dvojice do místní hierarchie a pravidel si vyžádá vaši pozornost.

Jakmile se překlene nudící začátek, začíná tempo nabírat na obrátkách a konečně se dočkáte pořádného napětí a gradace děje. A sotva si čtení začnete opravdu užívat, jste na konci, který vyloženě láká na další díl a naznačuje, že se ještě dočkáme velkých věcí. Nutno vyzdvihnout, že kniha je velmi nepředvídatelná, můžete očekávat klasické vzorce nebo vymýšlet ty nejbláznivější teorie, ale Petra vás snadno převeze a v pravý včas vloží nový prvek, který zcela mění pravidla hry. Což ji sice párkrát svedlo k snadným řešením typu „deus ex machina“, ale nad tím holt zkuste přivřít oko.

Postavy jsou živé, přemýšlivé a hlavně je mezi nimi kladen důraz na přátelství. Sourozenci Lia a Eldar jsou něco jako starší, moudřejší příbuzní, kteří vzali Janu a Ondřeje pod svá ochranná křídla. A co by to bylo za román bez pořádné porce romantiky. Pod vlivem posledních trendů v young adult tvorbě stále čekáte, kdy Janě dojde, že jí vlastně jeden muž nestačí a začne pokukovat po někom dalším, ale chyba lávky, žádný rozervaný milostný trojúhelník se nekoná. Až začnete mít pocit, že s tou knihou není něco v pořádku. Ale Petra Machová se nenechala zlákat k sladkobolnému vzdychání a milostná linka je tak akorát.

Naštěstí si ani moc nelámala hlavu s reáliemi a děj zasadila do současné Evropy. Ale moc nejásejte, kromě Brna nejspíš nepoznáte jediné popisované místo, autorka si to totiž přetvořila po svém a vy budete mít pocit, že s hrdiny kráčíte po dosud nepoznané zemi.

Na stylu psaní je trochu znát, že se jedná o prvotinu, některé dialogy a popisy by chtěly dopilovat a učesat, ale rozhodně se dá říct, že se autorce nástup do světa čtivých fantasy sérií povedl. Takže příliš neváhejte, otevřete knihu a rovnýma nohama skočte do pravého ještěřího dobrodružství. 

Dračí město
Petra Machová

Série: Dračí město (1.)
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018
Obálka: Lucie Zajíčková
Počet stran: 416
Cena: 329 Kč

RecenzeLiteraturaP. MachováDračí městoHostYoung adult
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Michele Campbell, Vždycky je to manžel

Wed, 11/28/2018 - 00:00


Michele Campbell: Vždycky je to manžel

 "Jedna ze „sedmi knih, které tento měsíc neodložíte“ tvrdí redaktoři časopisu InStyle.
" Jedna ze „šesti knih, které zahojí váš smutek po Sedmilhářkách“ podle webzinu Elle.
 „Perfektní pro fanoušky Manželů odvedle!“ doporučuje knihu magazín Redbook.

UKÁZKA

Současnost
Večer jejích čtyřicátých narozenin

Klopýtala temným lesem a ze stromů jí do vlasů a na večerní šaty pršely kapky deště. Boty měla obalené blátem a třásla se zimou.
„Hej,“ zavolala. „Tohle je šílené. Boty mám úplně promočené.“
„Už je to jen kousíček.“
Byla udýchaná a příšerně ji bolely nohy. Jestli zakopne a upadne, rozhodně to nebude dobré pro miminko. Prošli zatáčkou. Konečně viděla před sebe a najednou věděla, kde jsou. Když spatřila přízračný obrys tyčící se v dálce, zůstala stát jako přimražená.
„Proč?“
„Ty víš proč.“
Během pár minut došli k patě mostu. Do obličeje jí foukal mrazivý vítr, který s sebou nesl vůni rozkládajícího se listí a ledově studené vody. Přes most teď byly rozestavěné zábrany, které blokovaly vstup, společně s řadou výstražných nápisů. Nebezpečí. Soukromý majetek. Zákaz vstupu. Ty značky tam byly z bezpečnostních důvodů, ale pokud ona věděla, místní mládež se stále nadšeně vrhala z mostu do řeky. Čím víc lidí tu zemřelo, tím větší to byla výzva. Mladí neznají strach; ve svém věku ještě nemají zkušenosti. Měla by jim to osvětlit. Někdo zemře a životy těch, co zůstanou naživu, se navždy změní.
„Nevím, co se snažíš dokázat tím, že jsme zrovna tady,“ řekla a hlas se jí chvěl pláčem. Ale neotočila se.
Udělali pár kroků dopředu, překročili starý polorozpadlý kovový plot a šli dál, až došli k místu, kde dřív býval střed mostu. Tady to bylo. Ta propast, do které se zřítil tehdy, když zmizel navždy. Podívala se dolů a viděla, jak se voda valí přes kameny. Radnice měla snahu otvor zakrýt sbitými prkny, ale celkem to odflákli. Během let to tady „opravovali“ mnohokrát, ale nikdy nenašli dost peněz na tu jedinou opravu, která by měla smysl, tedy na to, aby celý ten zpropadený most jednou provždy strhli dolů. Voda dole pod nimi vířila a pěnila. I přes bušení svého srdce slyšela ten hukot až nahoru.
„Ne,“ řekla a odstoupila dál od okraje.
„Běž a skoč.“
„Běž… a skoč?“
„Běž a skoč. Sama víš, že to chceš udělat.“

O dvacet dva let dříve

„Jenny, ty jsi totální pruda,“ řekla Kate do vrčení elektrického větráku a zastavila ruku se sirkou asi na vzdálenost jednoho prstu od špičky jointu.
Byla sobota večer a škola začínala v pondělí. Dívky se povalovaly na novém nábytku, který zcela zaplnil společnou část pokoje číslo 402. Jennyin otec a bratr odnesli zapáchající gauč a nastěhovali sem pohovku a křeslo se sladěným zdobením. Oba kusy byly čalouněné sytě růžovým semišem. Kate nový nábytek okamžitě prohlásila za „měšťácký“; to jí nicméně nijak nebránilo povalovat se na něm ve svém krátkém hedvábném pyžamku a s kelímkem kapučína z Hemingway’s na holém břiše celé odpoledne a do nekonečna se společným telefonem vybavovat s klukem, kterého znala z internátu a který byl teď na univerzitě v Jižní Karolíně. (Bože, ta holka bude mít takový účet za telefon, že ji nejspíš budou muset nahánět, aby ho zaplatila, jenže na Kate jste prostě nemohli být naštvaní.) Všechny tři se měly chystat, aby vyrazily ven, ale místo toho se Aubrey cítila jako spoutaná. Vlastně se tak cítily všechny – byly přemožené horkem a zaplavené oranžovorůžovým světlem zapadajícího slunce, které sem pronikalo střešním oknem.
„No, jak chceš,“ řekla Kate.
Povzdechla si a sfoukla sirku. Aubrey obdivovala Katiny jemné ruce. Na dokonale zastřižených nehtech zářil nebesky modrý lak a na vnitřní straně zápěstí jedné ruky měla vytetované hvězdičky.
„Zvládla jsem celou střední bez toho, abych se dostala do maléru, a rozhodně na tom nehodlám nic měnit,“ řekla Jenny.
V jejím hlase ale nebylo žádné nepřátelství. Všechny tři byly letargické a spokojené, když se jen tak povalovaly a tlachaly, aniž by něco důležitého řekly. Předpověď počasí hlásila bouřku, ale ta ještě nepřišla a vzduch, který proudil dovnitř otevřeným oknem, byl těžký a vlhký.
„Jenom pro informaci, jak přesně by nás měli chytit?“ zeptala se Kate.
„Větrák ten zápach nijak nezachytí. Nafouká ho to rovnou do chodby. Já tě nesoudím. Kuř si, co chceš, ale jestli to budeš dělat tady a ucítí to ta holka, co má na starosti dozor, budu z toho mít problém i já.“
„Ta Asiatka? Ta by nás nikdy nenapráskala.“
„Co s tím má co dělat to, že je Asiatka?“
„Nic. Je to nějaká bezvýznamná postgraduální studentka biochemie. Kdyby se na mě jen křivě podívala, nechám jí hned sebrat stipendium. Copak nechápeš ten druh ochrany, který přináší fakt, že bydlíš se mnou?“ řekla Kate.
„No tak přesně o ten druh ochrany já vůbec nestojím. Neschvaluju to.“
„Božínku, ty jsi taková idealistka,“ líně se protahovala Kate.
„Holky, už je po osmé,“ řekla Aubrey, „neměly bychom vyrazit ven?“
Měly za sebou čtyři vražedné dny povinných seznamovacích aktivit – teambuildingové túry, přednášky o sexuálním obtěžování, kurzy IT, kde jim vysvětlili, jak používat knihovnickou databázi Carly. Každý večer nechala některá kolej nebo klub dovézt pizzu, objednali kapelu a pozvali celý kampus. Dnes ale začínaly ty pravé orgie. Dnes se konal první mejdan na chlapeckých kolejích.
Ulice, ve které koleje stojí, bude zářit jako Times Square a bude plná sexy studentů vyšších ročníků, kteří vyrazili na lov čerstvého masa v podobě dívek z prváku.
„No, jestli tady slečna úzkoprsá vůbec půjde,“ řekla Kate, ale v hlase jí zněl laskavý tón.
„Přemýšlím o tom,“ řekla Jenny.
Aubrey se zvedla a natáhla se po svých teniskách.
„Ani se nehni,“ řekla Kate. „Takhle brzo vylézají jen slepice. A rozhodně nikam nepůjdeš střízlivá. Ne jestli chceš jít se mnou. Tam, odkud pocházím já, věříme na předpřípravu. Momentík.“
Kate vyskočila a odplula do svého pokoje.
„Už sis zapsala kurzy?“ zeptala se Jenny líně a kontrolovala svou manikúru.
„Myslela jsem, že je na to čas do konce příštího týdne,“ řekla Aubrey, která se svalila zpátky na gauč.
„Ne když si chceš zapsat něco oblíbeného,“ řekla Jenny. „Oblíbené kurzy se plní rychle. Řekni mi, o čem uvažuješ, a já ti řeknu, jestli se máš bát.“
„Nevím. Možná renesanční malíři. Nebo literatura outsiderů – slyšela jsem, že profesor, který to přednáší, je vážně skvělý. Jo a francouzské filmy nové vlny nebo východní náboženství. Je toho hrozně moc.“
Jenny se zamračila. „Co chceš jako s takovými kurzy dělat?“
Kate se vrátila s lahví tequily a třemi papírovými kelímky.
„S jakými kurzy?“ zeptala se.
„Aubrey přemýšlí o tom, že si zapíše renesanční malíře a další hromadu pitomin,“ řekla Jenny s úsměvem.
„Pitomin?“ řekla Kate a smála se. „Ty jsi fakt pako.“
„Chceš říct, že ty kurzy nejsou praktické,“ řekla Aubrey. „Já to chápu, ale když už jsem na Carlisle, proč bych neměla studovat věci, které mě inspirují?“
„Hm, třeba proto, abys potom sehnala práci?“ řekla Jenny.
„Totální nuda,“ řekla Kate.
„Pronesla dívka, která má vlastní svěřenecký fond,“ řekla Jenny.
„Je mi jasné, že jsi proti mně zaujatá, Jenny Vegová, ale já ti odpouštím. Jé, mám nápad. Zapíšu si renesanční malíře taky, Aubrey. A potom můžeš o prázdninách přijet do New Yorku a zajdeme do Metropolitního muzea umění a prohlédneme si ty obrazy naživo,“ řekla Kate.
„Ty obrazy jsou živé?“ zeptala se Aubrey.
„Ty, na kterých jsou akty, ano.“
Smály se, protože měly radost z toho, že jsou tak chytré. Kate chrstla do každého kelímku řádnou dávku tequily, čímž se do parného obývacího pokoje uvolnil závan alkoholu. Jenny zkroutila v reakci na ten zápach obličej, ovšem Kate to pochopila jako komentář k jejímu pozvání.
„Nezáviď, taky můžeš přijet do New Yorku,“ řekla Kate a vrazila Jenny kelímek do ruky. „Mým životním cílem je trochu tě uvolnit. Hned jak se pořádně ztřískáš, vyrazíme ven a seženem ti chlapa.“
Jenny si se smíchem odfrkla a obrátila oči v sloup, ale kelímek si vzala. Na střešní okno začaly bubnovat těžké kapky a Jenny se zvedla, aby okno přivřela. Další hodinu strávily pitím tequily a vzájemným líčením. Tedy spíš Jenny a Kate líčily Aubrey. Aubrey tenhle gen všech žen a dívek postrádala. Nikdy ji nezajímaly obchodní domy ani pulty s kosmetikou. Nikdy se nenaučila triky, díky kterým jsou holky pro kluky atraktivní. Do vínku naštěstí dostala vysokou štíhlou postavu a symetrické rysy, ale sama sebe viděla jako obyčejnou holku, co připomíná králíka. Obočí a řasy měla tak bledé, že prakticky nebyly vidět, její vlasy byly rovné a chování ostýchavé. Spolubydlící ji změnily. Pod jejich vedením rozevřela oči, vtáhla dovnitř tváře, našpulila rty. Lechtání štětců na obličeji, pach alkoholu v jejich teplém dechu, to všechno na ni působilo až surreálně. Nebo to byl možná jen účinek vypité tequily. Když se Aubrey podívala do zrcadla, nepoznávala se. Udělaly z ní krásku s dramatickýma očima a nádhernými lícními kostmi.
Když se konečně vykolébaly z domu na náměstí, bylo po dešti a výrazně se ochladilo. Obloha byla indigově modrá, vzduch sladce voněl a Aubrey se cítila jako nový člověk. Také vnímala začínající tupou bolest hlavy, ale to jí bylo jedno. Půjčila si nádherné kraťasy a sexy tílko. Díky novému vzhledu si připadala odvážně a s takovým pocitem nemůžete dělat nic jiného než si vyrazit a zaflirtovat s pár studenty z chlapeckých kolejí.
Kate měla seznam večírků seřazených podle míry prestiže. Bylo důležité, aby byly vidět na těch správných.
„Společenský život v kampusu řídí bratrstva z klučičích kolejí,“ vysvětlovala Kate, když se opatrně vyhýbaly loužím. „Až budeš na jaře chtít, aby tě přijaly do nějakého sesterstva, všichni budou vědět, co si o tobě myslí v bratrstvu a to je důležité. Ne pro mě, já se dostanu, kam budu chtít. Ale u holek jako vy, které nemají žádné konexe, může rozhodnout právě to, že si o nich kluci myslí, že jsou skvělé a na mejdanech zábavné.“
„Ale no tak, jaký máme rok, 1954?“ řekla Jenny.
„V roce 1954 na Carlisle žádné ženy nebyly,“ řekla Kate.
„Přesně tak. Zamrzla jsi v čase, Kate. Jestli budu chtít do nějakého sesterstva, což zatím nevím, bude to proto, že se chci spojit s lidmi. Rozhodně ne proto, že by mi zbla záleželo na tom, co si o mně myslí nějakej blbej retard z bratrstva.“
„Neposlouchej ji. Zkazí ti celou zábavu,“ řekla Kate.
„To je teda zábava,“ řekla Jenny. „Tohle přesně jsou ta místa, kam holka vleze, a když vyjde ven, je pokrytá tělními tekutinami.“
„To zní jako bezva zábava,“ řekla Kate.
Došly na úplný konec náměstí a prošly přes Eastman Commons, kde bylo ještě stále cítit kysané zelí, které bylo k večeři. Na druhé straně začínala široká třída Dunsmore Avenue, která vedla od hlavního náměstí k Vědeckému náměstí a jezdila po ní auta. Chodníky po obou stranách Dunsmore Avenue byly plné neur¬ valých opilých studentů, kteří mířili ke chlapeckým kolejím. Na rohu Livingston Street – což bylo oficiální jméno pro ulici s kolejemi pro chlapce – už dav přetékal. Studenti ignorovali červenou na semaforech a procházeli mezi auty, jen aby už byli na mejdanu. Řidiči, kteří na ně troubili, byli odměněni vesele vztyčenými prsty a hromadou slovních výlevů. Kate sestoupila z chodníku a táhla Jenny s sebou.
„No tak, nebuď takový morous.“ Běžely přes křižovatku, vyhýbaly se autům a smály se.
„To si jako myslíš, že jsem ještě nikdy nešla na červenou?“ řekla Jenny na druhé straně. Všechny tři sotva popadaly dech.
„Přesně to si myslím,“ řekla Kate.
„A nejspíš si taky myslíš, že jsem ještě panna.“
„No a nejsi?“
„Ne,“ řekla Jenny. „Ne že by ti do toho něco bylo.“
„Jsem tvoje spolubydlící, takže mi do toho něco je,“ řekla Kate. „No a mimochodem – to ty jsi s tím začala. Budu hádat. Nějaký společensky uvědomělý mormonský chlapec z toho tvého motivačního tábora. Vysoký, hubený, brýle?“
„Mormoni nesmějí mít předmanželský sex,“ vložila se do toho Aubrey. „To vím, protože v Nevadě je jich hodně.“
„Byl to jeden kluk ze střední,“ řekla Jenny. „Hokejista,“ dodala, aby Kate vyprovokovala.
„Hokejista, vážně? To kecáš! Nikdy ses o něm nezmínila.“
„Nebudu ti přece vyprávět celý svůj životní příběh.“
„Kde ho schováváš? Chci vidět fotku. Tak to vyklop, okamžitě.“
„Po maturitě jsme se rozhodli, že si dáme pauzu. Víš jak, že si prostě dáme volnost.“
„To je od tebe fakt velkorysý. Se mnou se teda žádnej kluk nerozejde, dokud k tomu mám co říct. To spíš dřív umře – žalem.“
Aubrey se ulevilo, že dav zhoustl do té míry, že musely přestat mluvit a soustředily se na průchod vpřed. Kate by se hned vzápětí zeptala jí a ona nechtěla přiznat, že je v jejich partě jediná panna. I bez toho bylo špatně všechno, co dělala nebo říkala.
Kate je vedla směrem k domu spolku Sigma Sigma Kappa, který měl údajně ty nejlepší mejdany v ulici. Dům byl bílý jako svatební dort, měl arkádový vstup a elegantní balkony a byl největší a nejkrásnější ze všech velkých a krásných kolejních domů, které Livingston Street lemovaly. Byl to dům elitního bratrstva, kde bydleli ti nejbohatší chlapci s nejlepšími auty, oblečením a známostmi, kteří měli největší šanci, že po univerzitě skončí v investičních bankách a budou se pyšnit všemi potřebnými atributy pro status potenciálního manžela. Taky byli považováni za nejhezčí, ale chlapci z bratrstva Delta Kappa Gamma, kde se sdružovali sportovci, jim v tomhle ohledu hodně šlapali na paty. Záleželo jen na vkusu, jak říkala Kate. Se všemi se dá píchat, jen na to musíte jít jinak.
 

Info o knize:

Vždycky je to manžel
Autor: Michele Campbell
Originální název: It’s Always the Husband
Překlad: Monika Pavlisová
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 384
Cena: 349 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)

 

Tři nerozlučné přítelkyně, jedno tajemství… a vražda

Tři hlavní hrdinky psychologického thrilleru Vždycky je to manžel se seznámily na univerzitě a navzdory rozdílným povahám i zázemí se z nich brzy staly nerozlučné kamarádky. Jejich přátelství vzápětí utužilo společné tajemství… ale pouze na chvíli: z přítelkyň se postupně stávají nepřítelkyně plné nedůvěry a potlačované zášti, která dříve či později musí vytanout na povrch.

Michele Campbell mistrným způsobem vykresluje v románu Vždycky je to manžel historii jednoho nevšedního přátelství a společné viny. Příběh plný zvratů a nečekaných odhalení vás nenechá vydechnout a až do samotného konce se budete ptát, jestli je vrahem jako vždy manžel, nebo to tentokrát bylo všechno úplně jinak…

Anotace:
Kate, Aubrey a Jenny se seznámily na vysoké škole a brzy se z nich staly nerozlučné kamarádky, ačkoli byste jen těžko hledali tři odlišnější ženy.
Kate byla krásná, divoká a bohatá. Aubrey pocházela z chudé neúplné rodiny a ze všeho nejvíc chtěla uniknout vlastní minulosti. A Jenny byla nebojácná, ambiciózní a cílevědomá. Přesto se spřátelily a přísahaly si, že je nic nerozdělí.
O dvacet let později ale jedna z nich stojí na okraji mostu a někdo ji nutí, aby z něj skočila.
Jak se to mohlo stát?
Strhující román Michele Campbell sleduje historii jednoho neobvyklého přátelství, ve kterém se snoubí láska s nenávistí. Mohou takto intenzivní city vést až k vraždě? A budou všichni jako obvykle předpokládat, že za zločinem stojí manžel?


Michele Campbell
Po studiích práv na Harvardu a Stanfordu působila Michele Campbell jako federální prokurátorka v New York City, kde se specializovala na případy mezinárodního organizovaného zločinu a gangů.
Po čase se rozhodla úspěšnou kariéru ve světové metropoli ukončit a přestěhovala se s manželem a dvěma dětmi do idylického univerzitního městečka v Nové Anglii, které se dost podobá Belle River z jejího románu Vždycky je to manžel.
V současnosti vyučuje trestní a ústavní právo a píše knihy. Na kontě má prozatím dvě: Vždycky je to manžel (2017) a Byla to tichá dívka (2018), jimiž si získala srdce čtenářů na obou březích Atlantiku.
Má mnoho dobrých přítelkyň, pár nepřítelkyň a jen jednoho manžela, který jí – pokud je jí známo – nikdy o život neusiloval. Více o autorce naleznete na www.michelecampbellbooks.com.

UkázkaUkázkyM. CampbellThrillerMystery Press
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Kyle Baker - Jack Cole, Plastic man na útěku

Tue, 11/27/2018 - 05:33

Plastic man na útěku od Kyla Barkera, který nedávno vyšel jako součást DCKK se, alespoň co se mě týče, pyšní jedním prvenstvím - je to komiks s tou nejhnusnější obálkou, co u nás kdy vyšel. Ptám se: proč nemohli použít cokoli, co je nakresleno uvnitř? Protože jakkoli shazovat tenhle komiks (a přesně to obálka dělá) je neuvěřitelná škoda. DCKK Plastic man totiž vybočuje z řady takovým způsobem, že budete valit bulvy. Jde totiž o klasickou grotesku ve stylu Bugse Bunnyho, Kojota Vildy a ptáka Uličníka. A je to role, jenž Platic manovi, kterého známe hlavně z předchozích týmovek jako skoro vážnou postavu, sedí mnohem lépe než nějaká spolupráce se Suprákem, Wonderwoman nebo Batmanem.

Plastic man nebyl vždycky čistý jako prádlo vyprané ve Vyzíru (Vy zíráte, my zíráme - cca rok 1995). Dříve byl nenapravitelným zločincem a byl znám jako Úhoř O'Brian. Jenže při jedné nezdařené akci v chemičce byl postřelen, poleptán a nechán kumpány napospas policii a osudu. Odvlekl se kamsi stranou, bloudil nevěda kudy ani jak daleko a čirou náhodou narazil na chrám Sedmé nebe, kde mu poskytli přístřeší. Už tahle náhoda nám jasně dává najevo, že se Plastic man rozhodně nebude brát vážně (i když kdo ví, jak to bylo v roce 1941 myšleno). Tam zjistil, že mu zranění nějakám způsobem pozměnilo tělesnou stavbu a propůjčilo groteskní plasticitu. Může se proměnit prakticky v cokoli jednoduššího - od nábytku, pouličního invetáře, sítě, rogala až po jiného člověka. Nejde ho zastřelit, bodnout ani uškrtit. Jediné, co na něj platí, je rozpouštědlo. Stal se z něj Plastic man a zařekl se, že s Úhořem O'Brianem navždy skončí. Potud i originální  Plastic man z roku 1941, jehož ukázka se v knize také nachází.

Tohle všechno si zopákneme v groteskně pojatém snu i v knize Plastic man na útěku. I tady se Plastic man snaží skoncovat se svou původní identitou Úhoře O'Briena, jenže to by se nesměla najít mrtvola a u ní Úhořův řidičák. Plastic man je tak nucen vyšetřovat vraždu, kterou se na něj někdo snaží hodit, očistit své jméno a zároveň se neprozradit, a navíc si místo svého komického parťáka Woozyho Winkse musí vzít agentku Morgan, která je od rány a nemá smysl pro situační humor. Tahle zapeklitá situace ho provede strašidelným domem, kde potká svého úhlavního nepřítele Red Herringa (což je opravdu ryba), přes policejní stanici, márnici, hřbitov až zpět do chrámu, kde to vše začalo a donutí ho revidovat svou minulost a postavit se jí čelem. 

Tenhle Plastic man mě baví. Plastic man jako maximální šprýmař, jenž na každém panelu reaguje změnou tvaru na nastálou situaci a neustále ze sebe sype jeden komický "převlek" za druhým a trousí hlášky rychlostí kadence AK47. Plastic man, který se rozprskne o plexisklo, kterým projede letící prkno jako nůž máslem, hrdina, který odráží střely, ale zároveň se dokáže přeměnit ve Scooby-doo, jízdní kolo nebo se proplazit telefonní linkou. Vůbec se nehodí do DC univerza k ostatním i jen napůl vážným kolegům a sám a v tomhle (bohužel) netradičním pojetí rozhodně obstojí mnohem lépe než v týmovce, kde prostě nezapadá.

Kresba Kyla Barkera opravdu nejvíc ze všeho připomíná dětské grotesky. Tam, kde je potřeba, je i poměrně detailní, ale jinak se celá podřizuje příběhu a zaměřuje se skoro výhradně na postavy na barevném pozadí, které se mlátí, pitvoří, bojují. Pokud by něco mělo DCKK krom těch nejlepších klasických příběhů zprostředkovávat, tak to jsou tyhle netradiční úkroky mimo zaběhnutý vesmír DC. Pokud to navíc budou takhle povedené úkroky, tak nemůžu než vyjádřit maximální spokojenost a očekávání. 

Původně vycházelo od února do července 2004 jako Plastic Man #1-6 a POLICE COMICS #1 Původně vyšlo v srpnu 1941

Scénář: Kyle Baker, Jack Cole
kresba: Jack Cole, Kyle Baker
Vydavatel: Eaglemoss
Vazba: Pevná
Počet stran: 150
Cena: 249 Kč

K. BakerJ. ColeDCKKDCEaglemossKomiksĽ. Plata
Categories: Vector Graphic

Recenze: Stephen King - Owen King, Růženky

Mon, 11/26/2018 - 05:33

Znáte pohádku o Šípkové růžence? Jistěže znáte. Krásná zakletá princezna spí ve své věži a čeká na prince, který ji polibkem vysvobodí a žijí spolu šťastně až do smrti. Růženky z pera mistra hororu Stephena Kinga a jeho syna Owena to však tak jednoduché mít nebudou.


Vítejte ve světě, který jako by z oka vypadl tomu dnešnímu. Lidé spěchají do práce, řeší si své manželské i nemanželské problémy, mladí lidé prožívají první šťastné i nešťastné lásky. Prostě vše, jak má být. Až na tu ženu, která jako by byla… odjinud. Je překrásná, umí mluvit se zvířaty a zrovna narvala hlavu do zdi jednomu zfetovanému chlápkovi. Ten ubožák mlátil svoji manželku, ponižoval ji a tahle ženská, Evie, s ním udělala krátký proces. Ani se u toho nezapotila.


Ve stejné době, kdy se objeví ona, se mezi ženami začíná šířit záhadná choroba. Aurora tomu říkají. Nikdo vlastně neví, co přesně to obnáší. Jakmile ženy usnou, z obličeje jim začnou rašit jemná vlákna, ne nepodobná pavučinám. Ta se splétají v lehké sítě a obalují své hostitelky, dokud nepřipomínají nehybný, dýchající kokon. Takto zakuklené spí a zdá se, že spát budou navěky, inu - jako Růženky. Jakmile se je ale někdo pokusí probudit, třeba jen odhrne síť, aby mohl dát princezně záchranný polibek, jsou nepříčetné, zuří, koušou a trhají všechno, co je z jejich spánku vyruší. Krásný paradox s naší pohádkou, že?


Svět se topí v panice a muži jsou bezradní. Evie, která je jako jediná vůči podivné nemoci imunní, se dostane do ženské věznice, kde v době krize neplánovaně přebírá velení doktor Clint Norross, hlavní hrdina celého příběhu. Jeho manželka Lila je místní šerifkou a jednou z mála žen, kterým se zatím daří neusnout – ať už s pomocí kávy, energetických nápojů nebo drog. Udržet otevřené oči je ale s každou hodinou těžší a těžší, a tak čím dál více Růženek odchází do snového světa za Stromem, světa bez mužů, kde žádný opilec nikdy nevztáhne ruku na svoji trápenou manželku a mladé dívky se nemusí bát pouličních násilníků.


Zvěsti o ženě, na kterou Aurora nepůsobí a která je zavřena v ženské věznici, se brzy rozšíří a v městečku se najde pár mužů, kteří se rozhodnou vzít zákon do vlastních rukou. Vždyť právě ona může být klíč k tomu, aby se jejich milované dcery a manželky opět probudily… A zatímco se v našem světě schyluje k boji o věznici, život Evie a dost možná životy všech spících Růženek na celém světě, v zemi za Stromem stojí ženy před nelehkým rozhodnutím. Naskytne-li se jim příležitost vrátit se zpátky ke svým synům, otcům a manželům, budou jí vůbec chtít využít? Co když tyhle Růženky vůbec probuzené být nechtějí?


Biblické odkazy, neustále aktuální téma vztahů mužů a žen a v neposlední řadě mistrovsky převrácené motivy příběhu, které zná snad každé malé dítě – to a mnohem víc jsou Růženky. Nečekejte hororové dílo, u kterého se budete strachy lekat každého zvuku a stínu. Stephen a Owen Kingovi vytvořili společnými silami něco, co samotný hororový žánr dalece přesahuje. Je to příběh k zamyšlení nad otázkami dnešní doby, jako jsou rovnoprávnost obou pohlaví, domácí násilí, pozice muže a ženy ve společnosti a mnoho dalších. Zároveň je ale tak napínavá a čtivá, že ji nebudete moci odložit a mnohé z otázek si začnete klást až ve chvíli, kdy Růženky se zatajeným dechem dočtete.


Navnadili jsme vás? To je dobře, tato kniha totiž za váš čas určitě stojí. A až ji přečtete, můžete se ptát spolu s námi, kdo v téhle verzi pohádky vlastně zachraňoval koho…

 

Růženky

Stephen King, Owen King
Překlad: Linda Bartošková
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba: Pevná
Počet stran: 624
Cena: 429 Kč

RecenzeLiteraturaS. KingO. KingHororBeta-DobrovskýL. Bartošková
Categories: Vector Graphic

Velká vánoční soutěž 04

Mon, 11/26/2018 - 00:00

Poslední, čtvrté vánoční klání je před námi. Přpravili jsme si pro vás pořádnou adventní tečku. Bude to Terror!!! A protože v dnešní době nemusíte knihy jen číst, ale i poslouchat, máme pro vás díky vydavatelství OneHotBook Terror rovnou pěkně do ouška. Jejich převánoční, pořádně vymazlená pecka může být vaše, pokud nám napíšete:

  • Kdo je režisérem stejnojmenného seriálu, který se v letošním roce objevil na obrazovkách?

Svoje odpovědi posíllejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 2.12.2018, do předmětu napište Vánoce 04 a nezapomeňte na svoje celé jméno. Adresa tentokrát není potřeba, výherce obdrží kód k elektronické verzi.

Těšíme se na vaše odpovědi.

Vánoční soutěžSoutěžeVelká vánoční jízda
Categories: Vector Graphic

Legendy o Myší hlídce: Kniha druhá Svět odvážných myší dává opět prostor fantazii i netradičnímu zpracování

Sun, 11/25/2018 - 05:33

Pražské komiksové nakladatelství Comics Centrum vydá v listopadu druhý díl ze série Legendy o Myší hlídce, na níž se kromě tvůrce původní řady Myší hlídky, Davida Petersena, opět podílela další zvučná jména z komiksového světa.

První díl Legend představilo českým čtenářům Comics Centrum na jaře tohoto roku. Nyní vychází druhý z celkem tří svazků.

Koncept knihy se od prvního dílu nikterak nezměnil: Petersen vymyslel a nakreslil spojovací příběh, který nás opět zavede do Rudolfina hostince v Červnové ulici. Tam se již podruhé scházejí myši ze všech koutů Teritorií, aby se zúčastnily soutěže ve vyprávění příběhů.

Čtenáři a fanoušci myšího světa tak mají opět příležitost nahlédnout do života zdánlivě bezbranných tvorů v divoké přírodě mnoha různými pohledy ve formě jednotlivých komiksových povídek.

Autory jednotlivých příběhů jsou kromě tvůrce původní Myší hlídky, Davida Petersena, například Stan Sakai, Nick Tapalansky, Alex Eckman-Lawn, Ben Cladwell, Christian Slade, Rick Geary, Jemma Salumeová, C. P. Wilson III, Eric Canete a další.

Knihu si čtenáři budou moci zakoupit v předprodeji u Comics Centra od 23. 11. 2018. Kromě toho spadá vydání knihy do termínu, na kdy nakladatelství plánuje Černý pátek, tj. prodej všech titulů se slevou, a to jak na e-shopu, tak v kamenné prodejně.

„Legendy o Myší hlídce: Kniha druhá“
Autoři: David Petersen Stan Sakai, Nick Tapalansky, Alex Eckman-Lawn, Ben Cladwell, Christian Slade, Rick Geary, Jemma Salumeová, C. P. Wilson III, Eric Canete a další.
Z anglického originálu „Mouse Guard: Legends of the Guard: Volume Two“ přeložil Jan Kantůrek, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem a parciálním lakem, 144 barevných stran
U nakladatele od 23. 11. 2018 do 9. 12. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč.
Kniha vychází 23. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 9+


 

Comis CentrumComicscentrumD. PetersenKomiksMyší hlídka
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Brian James Freeman, Norman Prentiss, Děti Halloweenu

Fri, 11/23/2018 - 09:35

Halloween už je sice nějakou dobu za námi, proč si jej ale nepřipomenout? Ten čas, kdy se stírají hranice mezi světy živých a mrtvých a nadpřirozené bytosti se mezi námi prochází, jako by jim to tu patřilo. A vy máte jen neurčitý mrazivý pocit, že ta maska, kterou má na obličeji člověk stojící před vaším domem, je až děsivě reálná…

Přesně do tohoto ročního období se totiž vracíme spolu s Dětmi Halloweenu. Blíží se konec října a v bytovém komplexu Stillbrook žije na první pohled nenápadná, všední rodinka. Tatínek Harris pracuje jako údržbář a spolu se svojí manželkou Lynn vychovávají dvě děti, zamlklého Mattieho a všestranně nadanou Amber. Každý den, znovu a znovu vyřizuje otec rodiny nejrůznějšími požadavky ostatních obyvatel Stilbrooku a jeho správcové, od výměny pojistek a oprav ucpaných záchodů, až po roznos letáků a údržbu společných prostor. Práce je místy až ponižující a není proto divu, že Harris vůči ostatním nájemníkům pociťuje mírnou antipatii.
Když se komplexem roznese zpráva, že letošní Halloween bude zrušen, Harris i jeho děti se ani nepokouší skrývat své zklamání. Jakožto údržbář má ale klíče od skladovacích prostor, kde, jak moc dobře ví, je schována spousta ozdob z loňských oslav. Zmíní se o tom svému synovi, a tak se Stillbrook přece jen Halloweenu dočká. Ovšem v úplně jiné podobě, než by si jeho obyvatelé přáli…
A přitom to začíná docela nenápadně. Jedna strašidelná věc tady, druhá tam, ale přitom nic, co by se nedalo vysvětlit žertem nebo tím, že se místní děti na pokraji puberty prostě trochu vymykají kontrole. Poté však Harris nachází oběšenou mrtvolu v jednom z nepoužívaných bytů, a to už i čtenář cítí, že začíná přituhovat. Napjatá atmosféra graduje, děsivých výjevů přibývá a Halloweenská noc se nezadržitelně blíží.

Hororový román, který vzniknul spoluprací u nás prozatím neznámých spisovatelů Briana Jamese Freemana a Normana Prentisse, určitě není pro citlivé povahy. Již od samotného začátku tušíme, že nadcházející události prostě nedopadnou dobře, a to hlavně díky způsobu, jakým je kniha napsána. Deníkové záznamy střídají dopisy a zpovědi hlavních postav, většinu událostí sledujeme z pohledu první osoby. Autoři velice často využívají flashforwardu, což knihu příjemně oživuje a pomáhá udržet napínavou atmosféru. Zároveň se vyvarují detailních popisů a hrůzné scenérie, kterých jsou hlavní hrdinové svědky, spíše jen nastiňují. Dějová linie Dětí Halloweenu mírně pokulhává a namísto ztotožnění s hlavním hrdinou si spíše připadáte jako na horské dráze. Vezete se dolů do pekel duševní nepříčetnosti a tam, kde očekáváte výstup a rozuzlení, je jen brána ve tvaru obří rozšklebené halloweenské dýně a za ní tma. Ale ta jízda vlastně stála za to.

Děti Halloweenu vás nezklamou, pokud se po večerech rádi bojíte, nemáte příliš velká očekávání a nevadí vám otevřené konce. Napsané jsou velice zajímavým způsobem, a určitě se nejedná o typ hororové literatury pro mládež – naopak, atmosféru strachu této knihy nejvíce ocení právě rodiče. Rodiče, kteří čas od času neúspěšně zahánějí pochybnosti o svém manželství, kteří se neubrání myšlenkám, co asi tak vyvádějí jejich děti za zavřenými dveřmi, a co jim skutečně běhá hlavou, když si hrají. Právě tihle nejlépe pochopí, co znamená nápis na lavičce před bytovým komplexem Stillbrook - „Děti Halloweenu jsou všude a znají naše strachy.“

 

Děti Halloweenu
Autor: Brian James Freeman, Norman Prentiss
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: Carcosa
Vazba: Pevná
Počet stran: 248
Cena: 200 Kč

RecenzeLiteraturaB. J. FreemanN. PrentissCarcosa
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Fri, 11/23/2018 - 00:00

Diana Gabaldon: Cizinka
čte: Jitka Ježková

vydává: OneHotBook
celkový čas: 24 hodin 39 minut

Celosvětově populární román americké spisovatelky Diany Gabaldon, podle něhož vznikl i oblíbený seriál Outlander televize STARZ, který bude od letošního listopadu rozechvívat diváky už čtvrtou sérií, vychází jako audiokniha CIZINKA v podání Jitky Ježkové. Cizinka je ,červená knihovna‘ jak vyšitá, ale kdo si někdy rád neodpočinul u milostného příběhu a nezkusil z trudné reality uniknout do jiného prostoru a doby? Autorka navíc zvládla namíchat vábivou směs emancipované vypravěčky, drsného, leč empaticky jemného mladého muže, prostého a přitom vzdělaného – považte, i se smyslem pro humor – a romantické krajiny větrem i deštěm ošlehaného Skotska… A když přidala ještě fantastickou ingredienci cestování časem, okořenila tak svůj počin aspektem nostalgie, minulých dob, historických reálií 18. století a dobrodružné vzpoury. Výsledkem je dezert sice trochu plnotučný a značně oslazený, i tak ovšem neodbytně ponouká k tomu, aby s ním člověk zhřešil,“ uvedla Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. A doplnila: „Hlavní hrdinka supluje v historickém příběhu pohled dnešního člověka, ale na rozdíl od zhýčkaných současníků je čerstvě utužená peklem právě skončené druhé světové války a při té příležitosti příhodně vyškolená jako zdravotní sestra, což se jí na výletě do méně civilizované doby citelně hodí. K tomu má za manžela historika, který ji díky své zálibě v poučování včas vybavil některými znalostmi o tom, co se v letech, do nichž se propadla, odehrává a jak to také všechno – dost pravděpodobně – dopadne.“

Krátce po druhé světové válce se Claire, bývalá armádní zdravotní sestra, vydá se svým mužem do Skotska na druhé líbánky. Když se však při prohlídce starobylého kamenného kruhu Craigh na Dun dotkne jednoho z menhirů, propadne se časem téměř 200 let do minulosti – do roku 1743. Náhle je z ní Sassenach, cizinka neboli Angličanka ve Skotsku, kterým v době jakobitských povstání zmítá válka s Anglií. A do osudné bitvy u Cullodenu, jejíž výsledek Claire zná, zbývá už jen několik let. Ocitá se uprostřed intrik místních horalů a zemanů, kteří ji považují za britskou špionku. Díky svým léčitelským schopnostem se seznámí s charismatickým mladým Skotem Jamesem Fraserem, který jí nabídne ochranu – pokud se stane jeho manželkou.

„Když mi nabídka na načítání téhle audioknihy přišla, vyprávěla mi o ní máma, která má román i jeho pokračování ráda, a řekla mi, že podle něj vznikl úspěšný seriál. Já jsem předtím neznala ani knihu, ale přečetla jsem ji během pár dní a bylo to přesně to, co jsem tyhle prázdniny potřebovala – dobrodružství, odpočinek, láska. Bavila mě, jinak bych ji nezhltla tak rychle,“ prozrazuje Jitka Ježková, která dala hlas protagonistce audioknihy, jež celý příběh vypráví ze své perspektivy. A doplňuje: „Claire je klasická sufražetka, to je můj člověk. Když přijde na věc, dokáže zachovat chladnou hlavu – doufám, že bych v podobných situacích byla taky taková, ale nezažívám je. Líbí se mi na ní, že dokáže zůstat duchapřítomná, že má dostatečné sebevědomí. Přestože má jenom vzdělání zdravotní sestry, ale z poloviny 20. století, což v 18. století sebejistotě dost napomůže. Možná i díky tomu, že si jako ošetřovatelka prošla druhou světovou válkou, nemá pochybnosti o svých schopnostech, uvědomuje si, co umí a co zvládne – a tím pádem dokáže v tomhle ohledu jednat stejně jako muž.“ Při četbě rozsáhlého románu se interpretka navíc dozvěděla leccos o Skotsku v 18. století. „Autorka docela podrobně líčí, jak fungovaly klany a jejich život, jak to ve Skotsku tehdy chodilo, na což jsem samozřejmě narazila i dříve, ale tady je to v popisu běžného života, navíc viděné pohledem současnějšího člověka. Je zajímavé, na čem byla skotská společnost v době jakobitského odboje postavená, jak byla rozdělená,“ líčí narátorka, která si užila svoje i se skotským místopisem, jmény či dalšími specifickými výrazy. „Musela jsem se pořád zastavovat a znovu si připomínat správnou výslovnost – jsou to slova, která jsem slyšela poprvé v životě, takže jsem si je nebyla schopná zapamatovat. Na názvy různých jezer, na všechny ty ,brochy‘, jsem se musela třeba dvacetkrát kouknout, než jsem si je zafixovala. Ale patří to k tomu, což respektuji, a snažila jsem se vyslovovat co nejlépe,“ popisuje herečka.

Velké dobrodružné vyprávění provází původní a výrazně epická hudba, jejíž ústřední rozkročená melodie se žene přes kopce a údolí na bezeslovném ženském vokále, cválá na akordech zvonivé akustické kytary a v harmonii vše prodýchávají nezbytné skotské dudy. V rytmicky výrazných a úderných předělech se hojně uplatnil vojenský buben, naopak jemné melancholické party v crescendu rozezvučí struny mandolíny.

Audiokniha vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 399 Kč i jako 2CD mp3 za 429 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Poutavý a dojemný příběh láká do skotské krajiny, její historie a tradic prostřednictvím uvěřitelných postav a především nebojácné, sympatické hrdinky…“ – Publishers Weekly

Diana Gabaldon (* 1952)
Americká autorka vyrostla v Arizoně a získala bakalářský titul v oboru zoologie na Northernské arizonské univerzitě. O dva roky později obdržela magisterský titul v oboru mořské biologie na kalifornské univerzitě v San Diegu a v roce 1978 si udělala doktorát v oboru behaviorální ekologie. Než se začala na plný úvazek věnovat psaní, 12 let vyučovala environmentalistiku na Arizonské státní univerzitě. Román Cizinka (Outlander, 1991) původně psala jen pro sebe, po jeho úspěchu přibylo do série dalších 9 titulů (Vážka v jantaru, Mořeplavec, Bubny podzimu, Hořící kříž, Panicové a další čtyři, které česky teprve vyjdou, tj. Ledový dech, Paměť kostí, Vepsáno krví vlastního srdce a sbírka povídek Sedm kamenů lásky a ztráty). Aktuálně autorka pracuje na dalším dílu Go Tell the Bees That I am Gone. Na základě románů byl v roce 2014 uveden oblíbený seriál Cizinka (Outlander), který má v současné době čtyři řady. Jedna z vedlejších postav Cizinky pak inspirovala autorčinu spin-off sérii Lord John Grey, kterou prozatím tvoří pět novel a tři romány (Lord John a důvěrná záležitost, Lord John a bratrstvo čepele, Skotský vězeň) a soubor povídek (Lord John a ďáblovy ruce).

Jitka Ježková (* 1978)
Vystudovala Pražskou konzervatoř a Katedru teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na televizní obrazovce se objevila poprvé v roce 1994 v seriálu Prima sezóna, o rok později pak v sitcomu Nováci. Od té doby pravidelně účinkuje v televizních inscenacích a seriálech (Jetelín, Případy 1. oddělení, Rapl, Obchoďák, Doktoři z Počátků, Expozitura) a filmech (Početí mého mladšího bratra, Báječná léta pod psa, Intimity, Ostravak Ostravski). Hostovala v Činoherním klubu, v Divadle Palace a v Divadle v Řeznické, aktuálně je k vidění v Divadle Na Maninách. Už od 14 let se úspěšně věnuje dabingu. V roce 2004 dostala Cenu Františka Filipovského za ženský herecký výkon v dabingu za film Teorie létání. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Do vody (2017), TO (2017), Tvář vody (2018).

 

OneHotBookAudioknikaAudioknihyD. GabaldonJ. Ježková
Categories: Vector Graphic

Pages