Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 5 min 53 sec ago

ROZHOVOR: Siri Pettersenová

Fri, 12/15/2017 - 08:42

Trilogie Havraní kruhy je výtečná norská fantasy, jejíž třetí díl s názvem Síla před nedávnem vyšel v České republice. Při té příležitosti autorka Siri Pettersenová navštívila Prahu a kromě jiného poskytla tento rozhovor.


K fantasy máte velmi blízko. Jaký je Váš oblíbený příběh?

Oblíbených knih z žánru fantasy by bylo strašně moc, a to různých typů i v rámci žánru. Já čtu skoro všechno, co mě zaujme. Důležitou knihou pro můj vývoj, kterou jsem četla, když jsem vyrůstala, byla Trůn z dračích kostí od Tada Williamse, která je hodně barvitá, epická a vyloženě high fantasy. Ta vlastně ovlivnila moje rozhodnutí stát se spisovatelkou. Potom k mým oblíbeným knihám určitě patří Mistborn a také Dcera kostí a dýmu od Laini Taylor nebo Half Bad od Sally Green, tu jsem přečetla během jediného dne. A teď jsem si ještě vzpomněla na jednu úžasnou urban fantasy, která se jmenuje Written in Red od autorky Anne Bishop a ta je opravdu neobvyklá, má takový skoro až postapokalyptický nádech a utkvěla mi v paměti natolik, že na ni nemůžu zapomenout.

Překvapil Vás úspěch trilogie Havraní kruhy?

Ano, velmi. Nikdo to nepředpokládal. Lidé kolem mě má očekávání spíše snižovali a říkali mi, že se to nemusí moc dobře prodávat, že je to má prvotina a že bych v to neměla vkládat příliš velké naděje. Takže myslím, že tomu, co následovalo, nevěřil vůbec nikdo a byl to pro všechny velký šok.

Knihy jsou úspěšné i díky skvěle napsaným postavám. Inspirovala jste se reálnými lidmi, nebo je to čirá fantazie?

V podstatě každá postava má něco ze mě, ale nedá se říct, že by některá z nich byla vyloženě inspirovaná někým konkrétním. Objevují se tam podoby lidí, které jsem potkala, o kterých slýchám nebo jsem o nich četla, ale myslím si, že by se tam nikdo nepoznal. Až tedy možná na jednu postavu a tou je Svarteld, mistr Kolkaggy, tam mě dost výrazně inspiroval můj dřívější bojový trenér, který je taky černoch a stejně jako Svarteld je velmi nemilosrdný. V první knížce je scéna, kde Rime chce Svartelda požádat o laskavost a bojují spolu, a když boj skončí, tak Svarteld Rimemu řekne:„ Ukliď tady po sobě tu krev a pak za mnou přijď a promluvíme si.“ Tak to se skutečně stalo právě na jednom z tréninků taekwonda, kdy jednomu z účastníků začala po úderu téct krev z nosu a můj trenér tomu dotyčnému řekl:„ Ukliď tu krev z podlahy.“ Vůbec se nestaral, jak mu je!

Kde se vzal nápad odlišit aetlingy od lidí právě ocasy?

Ocasy mají aetlingové proto, že to je něco, co já považuju za naprosto super sexy, podobně jako třeba tesáky u upírů nebo špičaté uši u elfů. Jsou inspirovány postavou z norské lidové slovesnosti, která se jmenuje Huldra, což je bytost, která je v Norsku každému známá. Bývá to žena, která je nesmírně krásná, svádí muže a zavádí je do lesa, kde zabloudí a to znamená jejich zkázu. Nepoužívám v knihách slovo huldra, ale ta inspirace je tam zcela zjevná, hlavně pro skandinávské čtenáře. V souvislosti s touto otázkou si vzpomínám na jednu úžasnou, lehce erotickou sérii Sága prokletých od Margit Sandemo, která vycházela v osmdesátých a devadesátých letech a ve skandinávských zemích to byl naprostý bestseller. Celkem to bylo 47 knih a 33.díl je obzvlášť erotický, vystupuje tady démon, který má ocas a je neuvěřitelně sexy. Já jsem tuhle knihu četla, když mi bylo asi sedmnáct a od té doby je prostě muž s ocasem sexy.

Hirka je poněkud netypická hrdinka. Hned v první knize je výjimečná tím, že vlastně nemá schopnosti, které mají všichni ostatní, což je ve fantasy trochu netypické. Byl to záměr napsat to naopak než bývá ve fantasy zvykem?

To je velmi zajímavá otázka, protože to nebylo něco, co bych si nějak rozhodla předtím, než jsem začala psát. V podstatě ve fantasy mají autoři tendenci obdařovat hlavní postavy nadpřirozenými schopnosti, ale mně se to nějakým způsobem nezdálo, nelíbilo a vlastně jsem měla svět, kde tu v uvozovkách nadpřirozenou schopnost mají všichni, takže to v podstatě nic nadpřirozeného nebylo. O to horší bylo, že Hirka tuto schopnost, kterou mají úplně všichni ostatní, neměla. Ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomila, jsem měla ten svět načrtnutý, a došlo mi, že je to vlastně dobrý motiv a že chci, aby Hirka byla taková. Psaní trošku připomíná rýžování zlata. V řece je spousta zlatých valounků, ale vám se nepodaří najít všechny, najdete jenom něco. Pro mě je psaní něco podobného, mívám spoustu nápadů a spoustu různých motivů, ale ne všechno se samozřejmě do toho příběhu dá zakomponovat. Takže tohle byl jeden z těch šťastných zlatých valounků.

Co bylo na psaní Havraních kruhů nejtěžší?

Asi nejhorší okamžik pro mě nastal ve chvíli, kdy vyšla první kniha, tedy Ódinovo dítě, a já jsem měla pracovat na druhém dílu a vlastně jsem vůbec nevěděla, jak to bude pokračovat a jestli dokážu naplnit očekávání čtenářů. Bylo přede mnou takové neurčité prázdno, měla jsem v hlavě dvě tři klíčové scény, ale to bylo tak všechno. A věděla jsem, že kniha je nahlášená na příští rok, tak jsem na sobě cítila hrozný tlak. Takže nejtěžší pro mě vlastně bylo se izolovat od toho očekávání.

Co podle Vás stojí za úspěchem této série?

To je poměrně obtížná otázka, ale myslím si, že se tady setkalo hned několik faktorů. Byl to správný produkt, ve správný čas a napsaný tím správným způsobem. Takže všechny důležité okolnosti klaply, a asi tím nejdůležitějším byla cílová skupina, tedy čtenáři, kteří si k sérii našli cestu. Čtenáři fantasy jsou nesmírně oddaní, a pokud se jim něco líbí, tak jim rozhodně nechybí nadšení. Oni o knize informovali své okolí, sdíleli svůj čtenářský zážitek na sociálních sítích, začali vytvářet různý fanart - jako tetování, záložky s motivy, i nějaké kovářské výrobky a tak podobně, a tak tomu neuvěřitelně pomohli.

Jak je možné, že se grafička stane spisovatelkou? Kdy nastal ten zlom?

Já to nikdy nevnímala jako nějaký velký rozdíl. Pro mě je nejdůležitější vyprávět příběh a není zas tak podstatné, jakým způsobem. Může to být prostřednictvím knihy, může to být prostřednictvím komiksu, seriálu, nějaké animace, počítačových her, případně i her na hrdiny. Tohle všechno je vyprávění příběhů a je to pro mě v podstatě totéž. Když jsem byla malá, tak jsem něco psala a vždycky ty příběhy pro mě byly spojené s ilustrovaným doprovodem. Pak jsem jako náctiletá psát přestala a začala jsem se zabývat hlavně designem, ale měla jsem jasno v tom,  že bych jednou chtěla napsat knihu. I když píšu, tak mám v hlavě obrazy nebo představy toho, o čem píšu, a to je vlastně můj způsob, jak to vnímám.

Je něco, co byste napsala jinak?

Ano a bylo by toho hodně, obzvlášť co se týká Ódinova dítěte, protože to byla moje první kniha a člověk se v tom procesu psaní a vymýšlení příběhů stále učí, takže tam cítím největší rezervy. Kdybych tu šanci měla, tak bych to asi napsala dost jinak. Ale člověk asi nikdy není úplně spokojený s tím, co vytvořil. Vždycky, když to čte, tak tam najde nějaké chyby nebo nedokonalosti, ale nejde pracovat na jedné věci celý život, takže se s tím musíme smířit. Když ale třeba čtu na internetu citace z té první knihy nebo když jsem pracovala na anglické ukázce a byla nucena jít zase zpátky  do hloubky, měla jsem při tom takový nepříjemný pocit, že to mohlo být lepší.

Obálky jste si navrhovala sama a jsou takové lehce bizarní. Měla jste od začátku jasno, jak budou obálky vypadat, nebo za tím stálo dlouhé rozhodování?

Když jsem odeslala svoji první knihu do nakladatelství, tak jsem k ní rovnou přiložila i návrh obálky a řekla jsem jim, že nemám žádné zkušenosti s psaním, takže jsem otevřená jejich připomínkám a komentářům, a pokud by chtěli něco přepsat nebo vynechat, tak s tím nemám problém, ale že na design mi sahat nebudou. Byla jsem si tou obálkou hodně jistá, protože to byla moje práce, takže i když jsem nikdy předtím vyloženě design knihy nedělala a nevěděla jsem, co všechno by taková obálka měla obsahovat, co se třeba doporučuje nebo nedoporučuje, tak jsem chtěla vytvořit něco vlastního. Chtěla jsem, aby to bylo jednoduché, aby to byl poutavý obrázek a celá ta obálka tak působila ikonicky, zkrátka aby vyprávěla příběh sama o sobě a vzbuzovala tak zvědavost. Já opravdu nesnáším takové ty obvyklé fantasy obálky, kde máte spoustu klišé. Většinou je to nějaká koláž, kde se vyskytuje hlavní postava, třeba nějaký rytíř s mečem, pak je tam například drak a v pozadí se tyčí hrad. Když se pak na to podíváte, tak vůbec nevíte, o čem ta kniha je. A já jsem chtěla přesný opak. Chtěla jsem, aby ta kniha promlouvala sama o sobě už samotnou obálkou.

Trilogie Havraní kruhy je skončena. Co chystáte nového? Bude nějaká další kniha nebo série? Vrátíte se do světa Havraních kruhů?

Od Havraních kruhů už jsem jednu knihu napsala. Je to kniha pro děti, která se jmenuje Bobla, což by se dalo přeložit jako Bublina (pozn. u nás zatím nevyšla), a je to něco mezi pohádkou a fantasy pro děti okolo 10 let. Tato kniha vyšla v Norsku před dvěma měsíci a souběžně jsem pracovala a pracuji na nové fantasy sérii, která v podstatě navazuje na Havraní kruhy, ale měla by na nich být nezávislá. Čtenáři, kteří trilogii četli, budou schopni vidět souvislosti, a zároveň ti, kteří to nečetli, nebudou ztraceni. Bude to nezávislá série tří knih, která se bude odehrávat ve stejných světech, ale s úplně jinými postavami. V Norsku by první kniha měla vyjít v roce 2019.

Údajně se chystá film na motivy Vašich knih. Budete se na něm nějak podílet?

Ano, zfilmování mé trilogie se chystá, před rokem jsem prodala autorská práva norské filmové společnosti a oni mi tehdy řekli, že premiéru v norských kinech můžu čekat tak nejdřív za pět až šest let. A to proto, že to je velmi náročný projekt, na který je třeba sehnat spoustu peněz a filmová branže je poněkud nevyzpytatelná. Vždycky se může něco stát a realizaci projektu překazit. Ale samozřejmě doufám, že to dobře dopadne a bude z toho dobrý film. V současné době se pracuje na scénáři, zatím jsem ho ale nečetla. Do tvorby scénáře nejsem přímo zapojená, protože na to nemám čas, takže to svěřili někomu, kdo filmové scénáře píše a má s tím zkušenosti. Čeho bych se chtěla zúčastnit, je vizuální stránka, to je můj obor a je to pro mě hrozně napínavé, zajímavé a taky děsivé, co z toho bude.

Je něco, co byste chtěla vzkázat svým čtenářům?

Ano, rozhodně. Moji čtenáři jsou strašně důležití a udělali pro šíření mých knih mezi další čtenáře strašnou spoustu práce. Mnoho z nich nezná žádné hranice, nechávají se tetovat, vyšívají s motivy z Havraních kruhů nebo pletou rukavice, malují a všechno možné. Myslím si, že mám jedny z těch nejoddanějších fanoušků, a chtěla bych jim strašně moc poděkovat. Nemají vůbec ponětí, jak je to pro mne důležité a co to pro mne znamená. A kdybych měla trošku srovnat přijetí trilogie v různých zemích, kde byly Havraní kruhy přeloženy, tak ve Skandinávii máme zvyk být citově umírněnější. I když jsou fanoušci nadšení, mluví především o knihách, říkají milujeme tvoje knihy, ale když jsem tady v České republice nebo v Polsku, tak se ta pozornost od knih obrací přímo ke mně a fanoušci mi říkají milujeme tebe, a to je pro mě strašně dojemné. Hrozně si toho cením a každopádně čtenářům strašně moc děkuju za jejich aktivity.

Líbí se vám v Praze?

Ano, Prahu zbožňuju, je to úžasné město. Je tak středověká, má spoustu monumentálních budov a je prostě krásná. My v Norsku nemáme moc takové té starší výstavby, takže to na mě tady působí ohromně. Celková atmosféra je v Praze taková trošku strašidelná a tajuplná. Když to srovnám s norským Trondheimem, kde jsem dřív bydlela a který má hodně středověký ráz, tak tam máte pocit, že by tam klidně mohli žít Vikingové, zato v Praze zas máte pocit, že by tady mohli žít upíři :-).

 

rozhovorInterviewS. Pettersenová
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Alenčina noční můra v Říši divů

Fri, 12/15/2017 - 00:17

UKÁZKA: Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů

Alenčina noční můra v Říši divů je na knihu velmi podivná. Ve skutečnosti je to portál do jiného světa, do světa snů, zvaného Říše divů. Kromě této knihy budeš potřebovat dvě kostky (nebo standardní balíček hracích karet), tužku a gumu. Pomocí těchto nástrojů a jednoduchých pravidel obsažených dále v knize povedeš titulní hrdinku knihy Alenka v Říši divů od Lewise Carrolla na novou, velmi nebezpečnou výpravu. Alenka byla povolána k záchraně světa hracích karet a mluvících zvířat před stále nepříčetnější Srdcovou královnou.

454
Když Alenka otevře dveře na konci dlouhé chodby, stojí na prahu velké kuchyně plné kouře.

V kolébce, která stojí vedle prázdné třínohé stoličky u krbu, tu křičí dítě. Nad oheň se sklání šlachovitá nevrlá kuchařka, míchající velký kotel. Horko, kouř a hluk nutí Alenku přemýšlet, zda omylem nevstoupila do pekelného města Pandemonia.

„V té polévce je určitě moc pepře!“ řekne si pro sebe Alenka, vstoupíc do kuchyně a snažíc se vidět co je v kotli. Ve vzduchu je rozhodně mnoho pepře, Alenka si nemůže pomoct a kýchne.

Při tom zvuku se kuchařka otočí a skrz dusný kouř a páru, které naplňují kuchyň, se na Alenku zamračí. Pořádně si ji prohlédne přes svůj zahnutý nos, její oči se zúží, a pak se pronikavě zahledí na postýlku, kde dítě střídavě kýchá a pláče, aniž by na chvíli přestalo. „Mlč už!“ zavřeští Kuchařka, mrštíc na kolébku železný pohrabáč.

„Och prosím, dávejte pozor, na to, co děláte!“ křičí Alenka, poskakujíc zděšeně na místě. „Mluvím hrubě s vaším malým chlapcem a biju ho, když kýchá,“ odsekne Kuchařka. „Dělá to jen, když se mu zachce, ví totiž, že mě tím dmýchá.“ Při těch slovech popadne hlubokou pánev a mrští ji po Alence. Proveď test Hbitosti. Když jím Alenka projde, otoč na 444. Pokud ne, otoč na 424

424
Alenka dělá, co může, aby se letící pánvi na smažení vyhnula, ale není zkrátka dost rychlá. Držadlo jí uštědří letmý úder do spánku. Ztrácí 2 body Výdrže a po 1 bodu Bojovnosti a Logiky. Teď otoč na 384.

384
Kuchařka vyškubne velký sekáček z pracovní desky na kuchyňském stole a v té chvíli si Alenka všimne zkrvavených kusů masa, které tam čekají na zpracování. Na tvarech těch kusů masa je něco silně zneklidňujícího.

Oči dítěte jsou přilákány k bublajícímu kotli na ohni, protože v něm něco vyplave nahoru. Je to lidská hlava, jejíž šeredné rysy zkameněly v permanentním výrazu šoku. Výraz šoku ve tváři mrtvé ženské hlavy se nyní zrcadlí i v Alenčiných očích. (Přidej Alence 1 bod Šílenství.)

Jen málo z toho, co Alenka viděla od chvíle, kdy spadla dolů králičí norou, by mohla srovnat s tímhle domem hrůzy. Pokud chceš, aby využila svou schopnost Divoucné a divoucnější v naději, že si zachrání svou příčetnost, otoč na 374. Pokud ne, otoč na 148.

 

ANOTACE

Mnoho let po událostech Alenčina dobrodružství v Říši divů a za zrcadlem se Alenka ocitá zpět v Říši divů. Je na ní, aby zachránila svět hracích karet a mluvících zvířat od stále více a více pomatené Srdcové královny.

Co by se stalo, kdyby se Alenka nenapila z lahvičky popsané cedulkou “Vypij mě“, nebo kdyby si nedala s Kloboučníkem, Březňákem a Sedmispáčem čaj? Nyní to můžeš zjistit! V knize totiž budeš právě ty rozhodovat, kterou cestou se Alenka dá, které riziko podstoupí a se kterými podivnými obyvateli říše divů bude bojovat. Jsi připraven znovu vstoupit do králičí nory?

 

Informace ke knize:

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů

Autor: Jonathan Green

Nakladatelství: Mytago

Formát: 160 x 110 mm

Vazba: brožovaná

Překlad: Jan Snášel

Korektury: Hanina Veselá

Obálka: Kev Crossley, Cyril Gaja

Ilustrace: Kev Crossley

Knihu lze zakoupit zde.

UkázkaUkázkyMytagoGamebook
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 1/18

Thu, 12/14/2017 - 10:24

SÍLU S VÁMI, POSLEDNÍ PEVNOST TOHOTO ROKU JE ZDE. A S NÍ STAR WARS VŠUDE, KAM SE PODÍVÁTE. KDYŽ JE MILUJETE, NENÍ CO ŘEŠIT!

Čtyřicet let je čtyřicet let. Ale nefňukejte, STAR WARS tu s námi ještě hezkých pár pátků pobudou. Možná i déle, než byste čekali. I to se dozvíte na exkluzivní šestistránce, kterou jsme věnovali jednomu z nejúžasnějších fenoménů světové fantastiky. Tím ale nová Pevnost nekončí! Stejně tak jsme si posvítili i na LIGU SPRAVEDLNOSTI a na LABYRINT: VRAŽEDNOU LÉČBU. Ze seriálů pak dostal prémiového fleka nový STAR TREK a jeho divoce experimentální kocábka DISCOVERY. Pamětníci přitom nepochybně uroní kroupu nad JUMANJI, jež se dočkalo svého vzkříšení pro nové milénium. A co na to literatura? Útočí HYPERIONEM, jedním z nejlepších scífek všech dob. A mimochodem tentokrát si hodně šmáknou fandové rozhovorů. Pevnost si dala pokec se spisovatelkou SIRI PETTERSENOVOU, s autorkou HAVRANÍCH KRUHŮ, pivko jsme pak urazili s BRIANEM STAVELEYEM, který brousí CÍSAŘOVY ČEPELE, a na slůvko se v redakci zastavil i RAYMOND SWANLAND, elitní ilustrátor, který okrášlil též obálku SPOLEČENSTVA PEVNOSTI. Povídkami pak do tohoto čísla přispěly DANA KREJČOVÁ a temná kráska TEREZA MATOUŠKOVÁ! Stejně tak ale dorazí i knižní VETŘELCI ve famózním KOMPLETU. Ovšem pozor, svými přísnými rysy bude diktovat i CLINT Eastwood ve svém pozoruhodném životopise. Anebo má někdo fajnšmekrovské choutky na TECHNOKNĚŽÍ od Alejandra Jodorowského? Případně si chcete zaflintit v novém WOLFENSTEINOVI? A co takhle nový steampunkový komiks MAGION? Anebo vás uhrane spíš MAGIE VE STŘEDOVĚKU? Nebo ohlédnutí se za HORRORCONEM A FÉNIXCONEM? Přátelé, překonali jsme se, v novém časáku je toho krutě moc. Protože Pevnost vládne. A přeje vám krásné svátky plné fantazie!

Obsah Pevnosti naleznete zde.

ČasopisPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

Nové tituly z nakladatelství CREW

Wed, 12/13/2017 - 10:31

V těchto dnech vychází další komiksová klasika z pera Alejandra Jodorowskeho, s epickým rozmachem, jenž je pro něj tak typický:

Technokněží
Alabastrově bílý chlapec s příhodným jménem Albino, má jeden jediný cíl. Stát se členem řádu technokněží a stvořit videohry, které ovlivní všechny občany v galaxii... nebo zemřít při snaze toho dosáhnout. Což se mu může velmi lehko přihodit, protože cesta k tomu stát se technoknězem je složitá a Albino bude muset absolvovat mnoho smrtících zkoušek.

Překlad Richard Podaný
kniha obsahuje 408 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1128&pr=171205
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=924&pro=d&pr171205

 

Vaší pozornosti bychom rovněž rádi doporučili:

SpongeBob 1: Praštěné podmořské příběhy
Kdo žije v ananasu na dně moří? SpongeBob Squarepants! Nahlédněte do komplikované mysli hvězdice Patrika! Poznejte Planktonův rodokmen! Zjistěte, co se stane, když Křupavého Kraba navštíví slavný gurmánský kritik! Pod vodou je tolik legrace, že se napijete smíchy!

Překlad Filip Škába
kniha obsahuje 112 barevných stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1127&pr=171205
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=922&pro=d&pr171205

 

Živí mrtví 23: Šepot a řev
Hilltop čelí problémům zevnitř i zvenčí a napětí roste. Gregory intrikaří, aby se vrátil do čela komunity, kde i zdánlivě nevinné dětské rozepře přerůstají v něco velmi, velmi ošklivého a tajemní Šeptači by se mohli stát největší hrozbou od Neganova pádu.

Překlad Martin Antonín
kniha obsahuje 136 černobílých stran
ukázky:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1124&pr=171205
Další bližší informace naleznete na našich stránkách:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=920&pro=d&pr171205

CrewKomiksSpongeBobŽiví mrtvíTechnokněží
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Margaret Atwood, Příběh služebnice

Wed, 12/13/2017 - 00:00

Jmenuji se, jmenovala jsem se June. Teď mi říkají Fredova. Nevzali mi jen jméno, ale i milovaného manžela, dceru a vlastní identitu. Vzali mou osobnost a utopili ji ve svatých přikázáních. Z mého těla udělali pouhou nádobu. Stroj, jehož jediným cílem je přinést svému Veliteli tolik vytouženého potomka. Mým největším prokletím se stala schopnost být těhotná, v dávných dobách největší radost ženy. Jsem žena v červeném. Jsem služebnice. A toto je můj příběh.

Příběh služebnice je v dnešní době již klasický román kanadské autorky Margaret Atwood, který se nejenže dočkal prestižního sci-fi ocenění Arthura C. Clarka, ale v letošním roce i divácky úspěšného a kritiky oceňovaného seriálu nesoucího stejné jméno. Přitom sama Atwood nepovažuje Příběh služebnice za sci-fi, ale definuje román jako spekulativní fikci. Já bych se však nebála knihu zařadit mezi dystopie - svět je hrozné místo k žití, jen se místo důrazu na vyspělé technologie vrací se společenským smýšlením a vyspělostí do 17. století.

Margaret Atwood nám představuje fiktivní Spojené státy americké, nyní zvané republika Gileád, v době velice blízké té naší. Ovšem pod vládou totalitního režimu, který je poháněn pokroucenými myšlenkami křesťanství.

Příběh služebnice je silná kniha, která už jako mnoho jiných poukazuje na to, jak jednoduše lze i přes veškeré výdobytky doby podlehnout nadvládě teroru zakryté touhou po záchraně lidského rodu a přijmout to jako něco normálního. Margaret Atwood podává obraz společnosti, kde muži vládnou, postavení žen je tvrdě redukováno a jejich úloha ve společnosti je snadno rozpoznatelná dle oblečení.

Plodná žena, nosící červenou, je brána jako komodita, zbavena veškeré své identity a darována některému z Velitelů, aby mu porodila vytouženého potomka. Manželky velitelů a vlivných mužů oblékají modrou a nejsou ničím jiným než ptáčky ve zlatých klecích. Domácnost mají na starosti Marty, starší, neplodné ženy, které se starají o domácnosti Velitelů. A nelze zapomenout na Tety, fanatičky plně oddané státu a svému poslání převychovat každou chycenou plodnou nešťastnici v řádnou Služebnici. Žádné z žen, kromě Tet, není dovoleno číst, psát či se jakkoli vzdělávat.

Děj vypráví samotná Fredova - Příběh služebnice je doslova jejím deníkem, kdy popisuje nejen situace, se kterými se jako žena v červeném potkává, ale mnohdy vzpomíná i na dobu před převratem - na normální život. Je to právě kontrast dvou diametrálně odlišných životů jedné ženy - naprostá svoboda versus naprostá kontrola nad životem ženy. Dostupné vzdělání versus zákaz čtení i psaní. Společenská rovnost versus kastovní systém. To je to, co čtenáře uchvátí.

Příběh služebnice není silný jen díky charakterům. Vyprávění Fredovy a zážitky vedlejších postav čtenáře mohou děsit, hnusit se mu, šokovat ho. Co ale dělá tuto knihu skvělou, je všechno kolem.Je to všechno kolem ní, struktura děje, prolínání časových rovin, slova a ideje schovaná mezi řádky, co dělá Příběh služebnice i po více než 20 letech od svého původního vydání tak skvělým dílem.

Jediným nedostatkem Příběhu služebnice je zoufalá touha čtenáře dozvědět se více. Margaret Atwood nechává až příliš otázek nezodpovězených - kdo byli ti, co způsobili převrat? Jak se jim povedlo získat tolik moci? Proč nebyl odboj silnější? Z druhé strany, tento “nedostatek” informací o pozadí odpovídá deníkovému stylu vyprávění. Přeci jen si do svých deníků ani my nepíšeme, kdo zrovna sedí u moci a která politická strana má navrch. Nebo ano?

Bez obav lze ale říci, že Příběh služebnice zasáhne každého čtenáře silou zemětřesení stupně deset Richterovy škály, ať je už milovníkem sci-fi, beletrie či literatury faktu. Přesto to ale není díky svému tématu kniha pro každého. 

Margaret Atwood, Příběh služebnice

Překlad: Veronika Lásková
Nakladatelství: Argo
EAN: 9788025722985
Formát: 348 stran, vázaná
Rok vydání: 2017
Doporučená cena: 298,- Kč

 

RecenzeLiteraturaM. AtwoodArgoSci-fidystopie
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Tue, 12/12/2017 - 11:19

Okouzlující nadčasový román nejen pro děti od německého spisovatele Michaela Endeho o imaginaci bez hranic, který proslavila také filmová adaptace z roku 1985 a následná pokračování, vychází jako audiokniha NEKONEČNÝ PŘÍBĚH v podání Jana Vlasáka. „Jako malý kluk jsem Nekonečný příběh miloval, hltal a prožíval. Asi jako každý jsem znal i filmové zpracování, ale o to nadšeněji jsem odkrýval daleko propracovanější, a hlavně rozsáhlejší, hlubší vrstvy – některé momenty Átrejova putování se mi vryly do paměti tak silně, že si je pamatuji dodnes. Při práci na audioknize jsem si uvědomil, s jakou lehkostí má v sobě příběh zakódované poselství, které dítě vnímá jako samozřejmost, bezmeznou důvěru ve vyprávění a naprosto svobodně cválající fantazii; momenty, které se s dospělostí vytrácejí. Aby jim člověk mohl opět otevřít dvířka, musí odstínit všechen rušivý balast každodenního života a uvědomit si možnosti a sílu vlastní imaginace, získat odvahu a důvěřovat jí,“ popisuje svůj vztah k textu Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A doplňuje: „Teď se můj sen, že vydáme jeden z mých nejoblíbenějších příběhů jako audioknihu, stal skutečností. Když jsem přemýšlel a zkoušel v hlavě hlasy, od kterých bych si chtěl nechat to skvělé dobrodružství vyprávět, Honza Vlasák byl na prvním místě. Je jako správný „prastrejda“, který přisedne a začne povídat pohádky, když se v dětství choulíte zachumlaní pod peřinou. Všechny postavy bravurně dobarvuje a vy s přivřenými víčky napůl vnímáte jeho slova, ale zároveň již cestujete Falkovi na zádech nad magickou říší…“ Vydání audioknihy korunuje originální a kompletně ilustrovaný výpravný obal, jehož obrazovou část přímo pro audioknihu vytvořil český výtvarník Přemek Ponáhlý.

Když nesmělý Bastián Balthazar Bux jednoho dne prchá před spolužáky, kteří ho šikanují, rozhodne se schovat v antikvaritátu. V bezpečí za dveřmi krámku jej zaujme kniha s motivem dvou hadů, kteří jsou vzájemně zakousnuti do svých ocasů a názvem Nekonečný příběh. Chlapec nedokáže odolat, a když je majitel knihkupectví zabrán do telefonického hovoru, svazek ukradne a uchýlí se s ním do skrýše na půdě školy. Na jeho stránkách se dozvídá o říši Fantázie, která pomalu upadá do Nicoty. Zatímco čte o záchranné misi bojovníka Átreje, uvědomuje si, že se celé vyprávění týká i jeho. I on se bude muset aktivně zapojit, aby říše, která ho okouzlila, a její vládkyně dětská císařovna mohly být zachráněny. Dokáže se ale vyrovnat s následky svých činů v realitě, kterou stvořil pomocí svých přání, a bude umět čelit své temné stránce? Jen tak se totiž bude moci vrátit se zpět do světa, kam patří…

„Knihu jsem přečetl jedním dechem, a to už jako starej chlap. Mrzí mě, že jsem se s ní nesetkal, když jsme měli malé děti, že bych jim to s chutí četl, že by je to vcuclo. Když jsem se k příběhu ale dostal teď, byl jsem úplně nadšený, bavilo mě to a mám obrovskou kliku, že jsem ho mohl načítat,“ líčí interpret audioknihy Jan Vlasák. A dodává: „Michael Ende je především bravurní spisovatel, umí úžasným způsobem vyprávět. Příběh má několik rovin – jednu realističtější a druhou pohádkovou, fantazijní. A to, jak se prolínají dva světy – obyčejný svět toho kluka a svět fantazie –, je zázračné, magické, to člověka nenechává chladným. To jsem si užíval.“ Mistr mluveného slova, jehož interpretace audioknihy Muž jménem Ove vynesla titulu cenu Absolutního vítěze ankety Audiokniha roku 2014, se nadšeně ponořil do magického textu a užil si každičkou z postav oblíbeného vyprávění. „V audioknize jsou vděčné situace, které si při čtení můžete vychutnat. Já si dopředu nepřipravuju, jak bude mluvit třeba drak Falko, ale když se dostanu do té nálady, tak mě to v tu chvíli prostě musí napadnout. Nijak vědomě to nezkouším. Když sami čtete pohádky dětem, taky nepřemýšlíte, jak budete dělat šprýmy coby kašpárek… Prostě vás najednou něco napadne a už to tak děláte. Nechávám to na momentálním impulsu a nápadu, a když se mi to líbí, tak v tom pokračuju. Abych byl konkrétnější: v Nekonečném příběhu jsou například takoví dva staří skřítci, zapálený vědec a jeho žena. On zkoumá oblast, ze které se nikdo nevrátil – tudíž je strašně horlivý, aby o té oblasti získal nějaké vědomosti. Takže mi z toho vyplynulo, že mluví poněkud křečkovitě…“, prozrazuje herec.

Hudební doprovod střídá stejně jako samotný příběh dvě hlavní polohy: podbarvuje vyprávění z lidského světa, kde využívá běžné akustické nástroje, a napomáhá přechodu k dobrodružství z říše Fantázie s důrazem na kombinaci hravých a zvonivých elektronických zvuků syntezátorů. Postupem času se hřejivé polohy začínají rozpíjet v hučivém indiferentním souzvuku, až se převalí do temného, dunivého, nemelodického proudu, výstražně pulsujícího v basovém spektru. Intimnější části vyprávění přetínají tísnivá klavírní intermezza, sevřená a zbavená energie, aby se o kus dále zablýskla jiskřička naděje v jediném durovém tónu, který přece jen zaplaší temnotu a ohlásí neustávající pokračování v putování.

Audiokniha v režii Michala Bureše vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 349 Kč i jako 2CD mp3 za 379 Kč.
Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Skok do magického světa… Rázný, nápaditý a chytrý.“ – Washington Post

„Výbuch představivosti.“ – Sunday Times

„Endeho fantazie je famózní a okouzlující…“ – vaseliteratura.cz

 

Michael Ende (1929–1995)

V nadějné atmosféře poválečného Německa, kdy zažívalo nesmírný rozmach divadlo, vystudoval Michael Ende hereckou školu, ale více než hraní se věnoval psaní divadelních her. Od těch byl pak už jen krůček k delším textům, ve kterých rozehrával surrealistické vidění světa, kombinoval realitu s fantazií a díky nimž se proslavil. Jeho první rukopis odmítlo deset nakladatelů, než v roce 1960 vyšel pod názvem Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema. Za knihu Děvčátko Momo a ukradený čas (1973) získal evropskou cenu za dětskou literaturu, ale největší úspěch mu bezesporu přinesl Nekonečný příběh (1979). Ten byl v roce 1985 zfilmován (následovala i několikerá pokračování), ale autor se od tohoto zpracování distancoval.

Jan Vlasák (*1943)

Vystudoval brněnskou JAMU a následně se stal členem souboru divadla v Uherském Hradišti. Prošel mnoha scénami (Divadlo Petra Bezruče, Státní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Státní divadlo

v Brně, Realistické divadlo, Rokoko i Národní divadlo), v současné době je členem souboru Městských divadel pražských. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Cesty domů, Cirkus Bukowsky, První republika, Svět pod hlavou), ale rovněž filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Báthory), příležitostně spolupracuje se zahraničními produkcemi (snímky Duna, Hostel), mnoho let exceluje v rozhlase a v dabingu. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Atlas mraků (2013), Mycelium I–IV (2014–2017), Muž jménem Ove (2014, Absolutní vítěz ceny Audiokniha roku 2014), Porodní bába (2016), Maigret 1–3 (2016–2017), Praha noir (2016), Knihy džunglí (2017) a Pohádky k neuvěření (2017).

OneHotBookM. EndeAudioknihaAudioknihyJ.Vlasák
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Záleskautky

Tue, 12/12/2017 - 00:00

 

Jak by vypadaly Rychlé šípy, kdyby vznikly v 21. století? Jako Záleskautky rozhodně ne... Záleskautky jsou partička holek, z nichž jedna je vysoká, jiná má vyholenou půlku hlavy, další... no prostě parta dnešních holek, to je fakt. Jsou to skautky, takže jejich příběhy se točí hlavně kolem táboření, to je taky fakt, ale taky to poslední, co by na naši skupinu kluků mohlo odkazovat. Pokud už bych je k něčemu z našich luhů a hájů měl přirovnávat, byli by to spíš Kopyto a Mňouk, a to hlavně pro absenci logiky v tom, co se kolem nich vždy děje.

Se Záleskautkami to máte stejné a je na tom postavená celá linka jejich dobrodružství. Kolem jejich tábora se to hemží tříokými liškami, na které Záleskautky nasadí karate, v lesním podzemí odpočívají severští bohové a tajné labyrinty, a vůbec normálních věcí se kolem nich děje pomálu. Trochu mě na tom děsí fakt, že tohle autorky vytáhly už v prvním díle. Co se bude podobným tempem dít ve trojce, to si bych si nedokázal představit ani pod silnými halucinogeny. A tady nastupuje další reklamní přirovnání - Hilda. No jo, ta je čistě o fantasii, ale takové té laskavé, co pohladí. Fantasii, z níž na vás dýchnou mýty, hory, atmosféra severu. Ze svaté kočičky bohužel nic takového nedýchá. Nebo vlastně bohudík, protože Záleskautky asi nebudou kompletně kopírovat čtenářskou skupinu Hildy a naopak.

Těmihle přirovnáními vydavatel dupl trochu vedle, na druhou stranu, zájem to asi vyvolalo a u věkové skupiny, která kdysi četla Šípy, by to mohlo zabodovat. Trocha šílenosti je pro čtení dnešních dětí totiž 100% potřeba aby mělo šanci přebít záplavu jiných podnětů. Co se týče samotných holek, zatím fungují jako tým, jedno těleso, z nějž každý něco umí, a tak dohromady přežijí. S jejich samostatnými osobnostmi je to horší. Marně přemýšlím, jestli se některá z nich krom vzhledu něčím projevila a ukázala něco jako osobnost. Doufám, že tohle se v dalších dílech zlepší, protože ztotožnit se s takovými postavami je zatím dost těžké. Výjimku tvoří šílená Ripley, která má ve zvyku trousit hloupé a vtipné otázky a je trochu šílenější než ostatní. Ona každá z holek má nějakou tu krutopřísně pubertální hlášku, ale ve výsledku to splývá.

Kresba Záleskautek mi nejvíc připomínala Scotta Pilgrima. Je karikaturní, pokřivená, na nějakou anatomii se tu moc nehraje. Mnohdy jsou emoce postav vyjádřené přehnanými grimasami a sem tam postavy vypadají jako chibi ksichtíky z mangy. Musel jsem si na to chvilku zvykat, ale nakonec myslím, že pro tenhle typ dobrodružství nešlo zvolit lepší styl.

Něco na těch Záleskautkách je. První díl nás uvedl do světa, kde je možné úplně všechno, ukázal nám to pravé holčičí kamarádství, holky splnily několik bobříků, zažily dobrodružství na vodě, na zemi i pod ní, utrousily pár supr čupr hlášek, a já věřím že to není všechno, že se teprve rozehřívají a možná opravdu oživí žánr, který tu kdysi tlačily Rychlé šípy. Žánr založený na klukovských a holčičích partách a na oslavě pravého přátelství.

Záleskautky – Lumberjanes

Autor: Ellisová, Grace a Stevensonová, Noelle
Nakladatel: Paseka
Překlad: Knápková, Martina
Ilustrace: Allen, Brooke
Vazba: vázaná
Počet stran: 128
Rozměry: 16,4 × 25 cm
Cena: 299Kč

KomiksRecenzeZáleskautkyLumberjanesPasekaNakladatelství PasekaG. EllisN. StevensonA. Brooke
Categories: Vector Graphic

Autogramiáda: Ve stínu říše

Mon, 12/11/2017 - 23:41

Antologie VE STÍNU ŘÍŠE je velkolepým počinem editorů Leoše Kyši a Borise Hokra, kterým se podařilo shromáždit sedmnáct skvělých povídek od hvězd české fantastiky. František Kotleta, Tomáš Bandžuch, Jan Kotouč, Petr Schink, sestry Lukačovičovy, Míla Linc, Roman Bureš a další nabízejí čtenářům příběhy s tematikou nacismu, druhé světové války a třetí říše, na kterou se dívají z pestré směsice úhlů pohledu, neotřele a nápaditě.

Tento popkulturní blitzkrieg vám editoři a autoři osobně představí na velké autogramiádě, která se uskuteční ve středu 13. prosince 2017 od 17.00 v knihkupectví Knihy Dobrovský (Václavské nám., Praha).
Více informací najdete na https://www.facebook.com/events/380692132370009/

Ukázky ze všech povídek naleznete na https://issuu.com/search?q=ve%20stinu%20rise

Info o knize

Ve stínu Říše – antologie české fantastiky / Editoři: Boris Hokr, Leoš Kyša / Obálka: Satine Zillah / Formát: vázaná s přebalem, 130x194 mm / Počet stran: 664 / Cena: 575 Kč
(na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=835 za 431 Kč; e-book 299 Kč; zakoupíte například na https://www.palmknihy.cz/fantasy-sci-fi/ve-stinu-rise-176746)
Fantastická Epocha / Nakladatel: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) / ISBN: 978-80-7557-083-3

Anotace

I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše a vše s ní spojené nedílnou součást naší historie, ale také popkultury. Dokonalí padouši, slizcí gestapáci, hororové obrazy koncentračních táborů, brutální řežby na bitevních polích od Atlantiku po Pacifik, od Evropy přes Afriku po Asii…, ale i bláznivé černé komedie nebo svérázné městské legendy.

Jen máloco kdy podnítilo tolik rozmanitých příběhů. Málokdo dokáže představovat tak dokonalé bezcharakterní zlé postavy nebo naopak terče parodie a posměchu jako nacisté. Právě proto jsme dali nacisty na hraní těm nejlepším spisovatelům a spisovatelkám domácí fantastiky napříč generacemi. Připravte se na popkulturní blitzkrieg, jaký jste ještě nezažili!

O Nakladatelství Epocha

Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

 

 

EpochaFantastická EpochaAutogramiádaL. KyšaB. HokrPozvánkaPozvánky
Categories: Vector Graphic

Vánoční soutěž 2 - Letopisy zlomu

Sun, 12/10/2017 - 22:25

Druhým nakladatelem, jenž přispěl do naší vánoční soutěže je Triton, se kterým též dlouho a rádi spolupracujeme. A k Vánocům společně s Tritonem nadělíme jednomu šťastlivci úctyhodnou bichli od Nika Perumova. Epickou fantasy Letopisy zlomu si pod stromeček může nadělit ten, kdo zodpoví následující otázky:

  • Jaké národnosti je autor knihy?
  • Kolik částí má série Letopisy zlomu v originále?
  • Napište alespoň dvě další fantasy nebo sci-fi knihy, které vyšly v letošním roce v nakladatelství Triton.

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 17.12.2017, do předmětu napište Vánoční soutěž 2 a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon. Těšíme se na vaše odpovědi.

 

 

SoutěžSoutěžeTritonN. Perumov
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Jiří Mazurek, Polární záře

Sun, 12/10/2017 - 00:00

JIŘÍ MAZUREK
POLÁRNÍ ZÁŘE
UKÁZKA Z KNIHY

Major Gennadij Volkov vystartoval 13. července v 9:33 ráno ze základny v Murmaňsku na stroji Su-47 přezdívaném berkut, tedy orel skalní. Tento nadzvukový stíhací letoun generace 4,5 se poprvé představil světu v roce 1997 a hned vzbudil pozornost negativní geometrií křídel, která mu zaručovala vynikající obratnost při podzvukových rychlostech, supermoderní výzbrojí a prvky stealth technologií.
Zinovjev si však vybral zrovna tento letoun z jiného důvodu. Ačkoli byl Su-47 v mnoha ohledech unikátní, vyrobeny byly pouze dva kusy tohoto stroje. Nikdy proto nebyl zařazen do výzbroje ruské armády, a oficiálně šlo o letoun určený pro výcvik pilotů. Zinovjev uvažoval v tom smyslu, že pokud o stroj přijde, bude lepší přijít o výcvikový letoun než o letoun bojový.
Volkov nabral severovýchodní kurs, výšku 8600 metrů a mírně nadzvukovou rychlost Mach 1,2. Obloha, v této výšce už více černá než modrá, byla bez mráčku. Hluboko pod sebou viděl zelenou plochu poloostrova Kola zbrázděnou tisíci modrými oky ledovcových jezírek a stužkami řek, a stádo sobů putujících k severu. Pak pevnina skončila několika ostrůvky a dole se rozprostřelo třpytivě modré Barentsovo moře.
Volkov měl na stíhacích letounech nalétáno přes šest tisíc hodin. Při sedmnácti bojových misích v Sýrii a u Kurilských ostrovů svedl pět vzdušných soubojů a připsal si tři sestřely, za které si vysloužil povýšení na majora. Ve čtyřiatřiceti letech patřil k nejzkušenějším stíhačům ruského letectva. Přesto ho už od startu provázel nepříjemný pocit, kterého se nezbavil ani nahoře.
Dneska to bude jiné než obvykle…
Hodiny ukazovaly čas 9:42:17. Do okamžiku přiblížení s objektem zbývalo necelých pět minut. Volkov zřetelně cítil vlastní pot, který mu stékal pod kyslíkovou maskou kolem uší a na zátylku. Ani se nestačil rozloučit se svou malou dcerkou.
Dneska má Táňa narozeniny, a já jí slíbil, že půjdeme do ZOO.
Stiskl pevně joystick nahrazující tradiční knipl a provedl několik vodorovných vrutů. Stroj poslechl, jako by byl prodloužením jeho vlastní paže. Přetížení 3 G ho vmáčklo do pilotního křesla. Pak zpomalil, zvedl prudce předek letadla a udělal kulbit, legendární manévr, při němž stroj provede ve vzduchu kotrmelec. Podařilo se mu to bez nejmenších problémů. Svět za sklem kabiny se během zlomku vteřiny protočil o 360°.
A nesmyslné myšlenky byly rázem pryč.
Volkov vyrovnal horizont a zvýšil rychlost zpátky na Mach 1,2. Nebe bylo stále čisté, viditelnost výborná. Přelétl očima LCD displeje. Všechno fungovalo bezvadně. Dvě minuty a třicet sekund do setkání.
„Tady alfa tři dva osm,“ ohlásil se kontrolní věži. „Dvě minuty a dvacet sekund do setkání.“
Na okamžik se jeho hlas odmlčel. Daleko vpředu na jedenácté hodině se něco stříbrně zalesklo.
„Navázán vizuální kontakt s cílem,“ oznámil klidným hlasem Volkov. „Na jedenácté hodině, výška asi deset tisíc metrů. Vystoupám do devíti pěti set.“
„Rozumím, tři dva osm,“ ozvala se věž sytým mužským basem. Volkov okamžitě poznal Jarcova. Kdysi létali spolu, ještě na Mig-29. Přítelův hlas byl jasný a téměř nezkreslený praskáním statické elektřiny. Jako by seděl v sedadle hned za ním. Ale Volkov byl v kokpitu letadla sám. Velitel základny nechtěl riskovat ztrátu dvou mužů.
„Potvrzujeme přítomnost cíle v uvedené oblasti,“ pokračoval Jarcov. „Cíl se vznáší na místě.“
Ve vysílačce zapraskalo a pak se ozval jiný hlas, starší a autoritativnější, hlas Zinovjeva: „Tady alfa jedna. Alfo tři dva osm, zapni kamery a proveď průlet kolem objektu.“
„Rozumím, alfo jedna,“ oznámil Volkov a jemně zatáhl za joystick k sobě. Šedá špička letounu se zvedla vzhůru. Na výškoměru rolovala čísla směrem nahoru: 8700, 8750, 8800…
Volkov vystoupal do devíti a půl tisíce metrů. Do setkání zbývala minuta a deset sekund. Objekt se přiblížil natolik, že rozeznával jeho tvar: jednolitý bílo-šedý válec bez jakýchkoli výstupků nebo nerovností, pomalu rotující kolem své osy. Jeho délku odhadl na deset až dvacet metrů, šířku na polovinu.
Je velký jako moje letadlo, napadlo ho bezděčně. Zapnul kamery na křídlech. Pokud udrží stávající kurs, proletí ve vzdálenosti sedmi set metrů od válce.
Je to moc, nebo málo?
Volkov snížil rychlost na Mach 1,1. „Tady alfa tři dva osm,“ ohlásil. „Do maximálního přiblížení zbývá dvacet vteřin.“
Ve vysílačce to zachrčelo a pak se ozvalo: „Rozumím, tři dva osm. Hodně štěstí.“
To budu potřebovat, pomyslel si Volkov.

Světlana nastartovala terénní UAZ, kterému však nikdo neřekl jinak než gaz podle legendárního ruského džípu sedmdesátých a osmdesátých let, a vyrazila k místu, kde včera viděla stát osamělý oranžový stan.
Kdo to jen může být? Nějaký zbloudilý Skandinávec? Americký špion? Eskymák? Ruský lovec, který tu bez úředního povolení pytlačí kvůli drahým kožešinám?
Ať uvažovala sebevíc, na řešení hádanky nepřišla. Ale rozkaz zněl jasně. Ať je to kdokoli, nemá tu co pohledávat. Zvlášť teď…
Gaz si hravě razil cestu nerovnou severskou divočinou, drtil pod koly křehkou flóru klíčící jen dva měsíce v roce z věčně zamrzlé půdy.
Vyrazila brzy ráno, noční mlha už se rozpustila, takže navigace jí nečinila sebemenší potíže.
Ale když za hodinu a půl dorazila na místo, kde měl stát oranžový stan, našla už jen slehlou trávu.
„Sakra!“ zaklela.
Prohledala okolí a všimla si dvou rovnoběžných stop jako po běžeckých lyžích. Směřovaly k severu. Vrátila se ke gazu a vytáhla z palubní desky dalekohled. Ve vzdálenosti asi jeden a půl kilometru zahlédla načervenalý puntík.
Naštěstí není daleko…
Dalekohled odložila a chvíli se přehrabovala v přihrádce ve dveřích řidiče, než nahmatala předmět s rukojetí a krátkou hlavní. Strčila si ho za opasek na zádech. Pak si ve zpětném zrcátku upravila vlasy a klíčky od džípu si vsunula do náprsní kapsičky.
„Dojdu si pro tebe pěšky,“ pomyslela si nahlas.

Bruner se před stanem napřímil a neznámá žena o krok couvla.
„Kdo jsi?“ zeptal se česky a hned nato rusky: „A odkud se tu bereš?“
Mladá světlovlasá žena v zelené péřové bundě a tmavých oteplených kalhotách překvapeně zamrkala dlouhými řasami. „Miňa zavút Světlana. Jmenuji se Světlana. Ja z bázy Ignatěvskij. Kdo jsi ty?“
„Já jsem Petr,“ řekl Bruner a napětí polevilo. Ačkoli ho dívka v první chvíli vylekala, teď se už usmíval.
Světlana se také usmála. „Pjotr Balšoj,“ špitla a Bruner se téměř rozesmál. Se svými sto devadesáti třemi centimetry ji převyšoval téměř o hlavu.
Bruner přikývl. „Jsem fotograf. Přijel jsem z Prahy, to je v České republice, abych tady něco nafotil a napsal reportáž o zdejší přírodě. Je tu opravdu nádherně. Byla jsi někdy v Praze?“
Světlana zavrtěla hlavou a její nádherné vlasy se rozletěly do stran. „V Praze ne, jen v lázních v Karlových Varech.“
Zasmál se. „No jasně. Ale co tady vůbec děláš, sama v takové pustině?“
„Nejsem sama a tohle není žádná pustina,“ namítla. „Pracuji na meteorologické a rybářské stanici asi pětatřicet kilometrů odtud.“
„Třicet pět kilometrů!?“ užasl Bruner. „To jsi šla takovou dálku pěšky? A proč?“
„Já jsem sem nešla,“ opravila ho Světlana. „Já jsem přijela gazem. Sbírám po ostrově vzorky pro Lomonosovovu univerzitu, katedru geologie. Dělám tam disertaci.“
Bruner se usmál. „Aha. Ale stejně je to neuvěřitelná náhoda, potkat někoho na ostrově, kde žije jen pár lidí a který má rozlohu větší než Česká republika!“
„To tedy ano,“ přikývla Světlana. Také se usmívala a neposedný vítr jí vháněl vlasy do tváře. „Chceš se k nám podívat? Zvu tě na něco ostřejšího, Petře Veliký.“
Bruner se rozesmál. „Takové pozvání nemohu odmítnout. Ale co všechny mé věci?“ Ohlédl se k plně naloženým saním a stanu. „Ty se do gazu nevejdou.“
„Schovej je do stanu,“ řekla dívka a odhrnula si vlasy z očí. „Tady se nic neztratí. Vezmi si jen to nejcennější. Kameru, doklady, telefon…“
„Jasně,“ Bruner se na chvíli ztratil ve stanu, a když pak vylezl, zeširoka se usmíval. V pravačce držel láhev průzračné tekutiny.
„To abychom měli co pít,“ vysvětlil.
Světlana se rozesmála. „A to si myslíš, že my Rusové jsme na suchu?“
Oba vykročili k dívčinu džípu, Bruner se ještě jednou ohlédl. Oranžový stan se mírně prohýbal ve větru, všude kolem vládl klid a mír.
„Co v tom máš? Vodku?“ zeptala se.
„Něco lepšího. Slivovici.“
Dívka se nechápavě zamračila.
„Ta se pálí ze švestek,“ přiblížil jí Bruner a tentokrát se dívka zatvářila opravdu překvapeně.
„A to se dá pít?“
„Samozřejmě. Sama uvidíš.“
Světlana pohodila hlavou. „To jsem zvědavá,“ řekla, ale moc přesvědčivě to neznělo.
Překonali dvě terénní vlny a za tou druhou stál na okraji kaluže zamrzlé vody terénní vůz ruské výroby UAZ pro čtyři osoby.
No tohle…
Bruner nepatrně zvolnil. Jeho mozek se konečně přepnul z překvapeného do racionálního módu.
Kde by se tady v pustině vzalo auto? A proč zrovna tady? Narazit tu na vůz je prakticky stejně nepravděpodobné jako zahlédnout antonova…
Vsunul pravačku do kapsy bundy a nahmatal satelitní telefon. Pak levačkou zkontroloval druhou kapsu.
Proč jsem tak napjatý? Co to se mnou je?
Jeho prsty narazily na kožené pouzdro vystřelovacího nože. Ten dotek ho uklidnil. Ne, že by se chystal zbraň použít.
Je to jen pro všechny případy…

První průlet kolem válce se zdařil bez problémů. Objekt visel na místě a jen se mihl kolem Volkova v bočním okénku.
„Máme obraz, tři dva osm,“ potvrdila věž. „Vrať se na úroveň objektu a proveď maximální bezpečné přiblížení.“
„A to je jaké?“ zeptal se Volkov. Byl to samozřejmě vtip.
„Proveď maximální, ale bezpečné přiblížení k objektu,“ zopakovala věž bez špetky humoru.
„Rozumím,“ odpověděl Volkov a naklonil stroj na bok do zatáčky. Nikdy se o UFO nezajímal, i když věděl, že jiní piloti občas hovořili o setkáních s neidentifikovatelnými létajícími objekty. Slyšel i o případech, kdy došlo k boji, v Polsku nebo nad Izraelem.
Daleko běžnější byla záhadná radarová echa, o kterých se na základně živě diskutovalo, a která mizela stejně rychle, jako se objevovala. Ale tohle těleso tu zůstávalo, jako by na něj čekalo.
Co je ještě bezpečné? zeptal se sám sebe, když vykroužil celých sto osmdesát stupňů a nalétal na druhé přiblížení. Zůstala za ním elegantní bílá smyčka kondenzovaných par, jediný oblak v dohledu.
„Třicet dva sekund do setkání,“ oznámil.
V Su-47 jsou informace pilotovi předávány pomocí čtyř LCD displejů. Na jednom se podle potřeb pilota zobrazují informace z radiolokátoru, IR zaměřovače, televizní kamery a laserového dálkoměru pro řízení a kontrolu palby. Na druhém se zobrazují letové hodnoty, navigační informace a data přistávacího systému ILS. Na dalších dvou obrazovkách je stav výzbroje, pasivní radar, systém navádění, pozemní a vzdušné cíle. Informace lze zobrazit na kterémkoliv displeji podle výběru pilota. K dispozici je i HUD, neboli průzorový displej, pilotovi se při něm promítají důležité informace na sklo přímo před oči.
Volkov přelétl pohledem všechny čtyři displeje. Zaváhal, jestli nemá vložit neznámý letící objekt jako případný cíl.
Možná později.
Stáhl levačku zpátky a plynovou pákou zpomalil na podzvukovou rychlost, pak zapnul HUD a namířil špičku letadla přímo do středu válce.
Vlastně ne tak úplně do středu. Naplánoval si průlet tak, aby válec minul v bezpečné vzdálenosti.
Čtyři metry stačí…
Volkov měl pocit, jako by se na něj řítil obří kontejner, na zlomek sekundy mu zůstal viset přímo nad hlavou a vzápětí se propadl do nicoty za stíhačkou.
„Tady alfa tři dva osm. Úkol splněn,“ oznámil do vysílačky. Dlaň měl celou zvlhlou. Otřel si ji do kombinézy. Vysílačka zapraskala, ale neozval se žádný hlas.
„Tady tři dva osm. Úkol splněn,“ zopakoval. „Ozvěte se.“
Odpovědí mu bylo ticho.
Volkov si poklepal na přilbu. Nic. Očima zkontroloval přístroje. Avionika fungovala bezchybně. V duchu pokrčil rameny. K návratu na základnu ani k přistání spojení nepotřebuje. Dokonce by si mohl i schrupnout. Palubní počítač by zvládl návrat sám.
Za deset minut jsem doma, pomyslel si.
To ještě netušil, jak hrozivě se mýlí.

 

Anotace:

V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhaní, ke kterým dojde při návratu z rutinního námořního cvičení.
Major Gennadij Volkov, stíhací pilot ruského letectva, vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu.
Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se zde setkává s Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat.
Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vykročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...
 

Info o knize:

Autor: Jiří Mazurek
Obálka: Book Makers
Formát: e-kniha (epub, mobi, pdf)
Počet stran: 304
Cena: 199 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)
ISBN: 978-80-7588-013-0 (epub), 978-80-7588-014-7 (mobi), 978-80-7588-015-4 (pdf)

Jiří Mazurek

Narodil se v roce 1974 v Českém Těšíně, vystudoval fyziku na MFF UK Praha, nyní učí matematiku a statistiku na Slezské univerzitě.
Sci-fi a fantasy povídky publikuje v žánrových magazínech Ikarie, XB-1 a Pevnost. V roce 2007 debutoval young adult sci-fi románem Želes, po kterém následovala dvojice fantasy románů Legenda o Rennardovi (2009), Legenda o Garonně (2009) a sbírka povídek Město čarodějů (2011). V angličtině mu vyšly novely The City of Wizards a The War of Spells. Po několikaleté odmlce se připomenul strhujícím sci-fi thrillerem Polární záře (2017).
Jiří Mazurek je ženatý, má dva malé syny a žije v Orlové poblíž Ostravy. Mezi jeho koníčky patří četba knih, turistika, fotografování a fotbal.

UkázkaUkázkyJ. MazurekMystery PressSci-fie-book
Categories: Vector Graphic

Pozvánka na Minicon

Fri, 12/08/2017 - 21:13

Klub Julese Vernea a nakladatelství Argo letos opět pořádají tradiční Minicon, jehož tradice sahá až do 80. let. Letošní téma conu jsou autorské světy a dlužno podotknout, že se podařilo do programu shromáždit elitu české fantastiky, tudíž pokud máte zítra volno, neváhejte.
Akce se koná v Literární kavárně Řetězová 9.12. 2017
10:30 František Novotný a jeho světy
Známý spisovatel fantastiky a mořeplavec patří k autorům ze staré školy, které odkojila a ovlivnila klasická sci-fi. Svůj největší opus – Valhalu – začal psát, jen aby mohl vytvořit bojovou scénu mezi dvojplošníky a draky. Kdo jiný by se proto lépe hodil k tématu letošního Miniconu? Jeho autorské světy jsou originální, promyšlené a přitom pevně propojené s naší realitou.
11:30 Tvůrce světů Pavel Renčín
Pavel Renčín je spisovatel, který se pohyboval zejména ve světech blízkých tomu našemu. Svůj největší opus – Městské války – začal psát, jen aby mohl vytvořit bojovou scénu mezi těžkou jízdou a tanky. Jeho přednáška proto může být brána jako návod, jak najít fantastično v naší současné realitě a přitom zajistit, aby autorský svět fungoval jak pro čtenáře, tak i pro nakladatele.
12:30 Silvie Draky Šustrová: Planeta Island
Jeden z nejpopulárnějších turistických cílů dneška už po staletí inspiruje tvůrce jiných světů, ať už literárních či filmových. Kolik různých planet lze nalézt na jediném ostrově? Stručný průvodce Islandem pro scifisty, fantasty a nepříliš bohaté zájemce o vesmírné cestování.
13:30 Vilma Kadlečková, Mycelium a Dračí doupě
Vilma Kadlečková stále nedopsala Mycelium. Ale to nic nemění na tom, že jde o jeden z nejpropracovanějších autorských světů české fantastiky. Jak vznikal? Kde se vzal argenit? Co k němu vedlo? A jak do toho zapadá skutečnost, že Vilma je spoluautorkou nejslavnější české hry na hrdiny Dračí doupě? (Možná přijde i Martin Klíma, který je nejen Vilminým manželem, ale také tvůrcem Dračího doupěte).
14:30 Píseň ledu a ohně – beseda s překladateli
Nakladatelství Argo vydalo ve zcela novém kabátě Hru o trůny a další svazky budou ve svižném tempu následovat. A všechny v novém překladu. O tom, proč nešel použít předchozí překlad, si můžete povídat s překladateli Michalou Markovou, Dominikou Křesťanovou, Petrem Kotrlem a Richardem Podaným.
14:30 Petr Stančík a boží mlýny nejen na mumie
Petr Stančík získal Magnesii Literu za román Mlýn na mumie, který se tváří jako běžná beletrie, ale obsahuje celou řadu fantastických prvků. Ovšem málo se ví, že mj. v 90. letech soutěžil o Cenu Karla Čapka a v současnosti připravuje knihu z postapokalyptického Česka. Jak tedy tvoří svoje příběhy a světy?
15:30 Jan Kantůrek a světy, které překládal
Jan Kantůrek není jen překladatel Zeměplochy. Českému čtenáři představil Conana, přeložil také pět knih z Amberu Rogera Zelaznyho a dva svazky z Xanthu Pierce Anthonyho. Pojďme je všechny navštívit v podání jejich překladatele a skvělého vypravěče. Uslyšíte, co jste neslyšeli, prostor dostane nejen svět plovoucí vesmírem na hřbetě čtyř slonů a krunýři kosmické želvy.
17:30 Ondřej Neff a svět Julese Verna
Přednáška ušitá přímo na míru Miniconu. Ondřej Neff má svou vlastní bohatou fantazii, celý život navíc patří k velkým obdivovatelům elektrizujícího světa Julese Verna. A právě jeho nejslavnější romány přibližuje ve svých úpravách mladším čtenářům. Nejen o tom, ale i o původu kouzla světů francouzského spisovatele bude tentokrát řeč.
18:30 Tomáš Baldýnský a Kosmo
Tomáš Baldýnský je scenárista, kterému se v českých podmínkách podařilo vytvořit odvážný sci-fi seriál Kosmo. Projekt se velice vydařil a seriál získal početné skalní fanoušky. Je sice zasazen do poměrně reálné České republiky, ale i tak jde o zcela autorský svět. Jak tedy Tomáš Baldýnský vidí naši zemi?

 

AkceMiniconPozvánkaArgoKosmasklub julese vernea
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Martin Štefko, Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji

Fri, 12/08/2017 - 06:12

Ve světě, kterým prošla apokalypsa, může pořád existovat ráj na zemi.

Kovboj cestuje napříč zpustošenými Spojenými státy, probíjí se hordami zombie, aby se na konci své výpravy setkal se Stephenem Kingem. Ale ještě před tím vším se dostane do ráje. Uprostřed pustiny narazí na osadu, ve které žijí lidé spokojeně, mají dost jídla i vody a vypadá to, že tady by přeci jen mohl život být fajn. Ale Kovboj jako věčný cynik v ráj nevěří, a jestli v něm má zůstat, hodlá nejdřív obrátit každý kámen a zjistit, kde je zakopaný pes.
Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji je druhou knihou o Kovbojovi, který si vyřizuje účty s nemrtváky. Jedná se o předehru ke knize Mrtví kráčí po zemi a otvírá nám zase trochu jiný pohled na apokalypsu a Kovboje samotného.
Ráj na zemi se čte stejně dobře a svižně jako předcházející díl. Kovboj se tentokrát socializuje s mnohem větší skupinou lidí, jejich problém ale je, že většina z nich jsou jen nemyslící ovce, vedle kterých se Kovbojovo ego projevuje silněji a silněji s každou stránkou. Příběhu to není na škodu, protože je na téhle premise postavený, navíc je vyprávěný z pohledu Kovboje, který je věčný cynik s oplzlým smyslem pro humor a rád lidi škatulkuje.
Ale nenechte se zmást, kniha se nesoustředí na soužití nebo psychologii postav. Jako správný akčňák vás vrhne do několika šílených střetů s hladovými krky a to včetně zběsilé jízdy buginou ve stylu Mad Maxe. Kovboj se taky tváří v tvář setká s Lovci lebek, a protože je konečně v něčem, co připomíná civilizaci, kalhotky v jeho okolí nezůstanou suché. Martin Štefko si zběsilou akci a sexuální scény vysloveně užívá, a stejně tak si je bude užívat i čtenář, i když jsou někdy hodně přitažené za vlasy.
Od knihy Mrtví kráčí po zemi ušel Martin Štefko snad stejnou štreku jako sám Kovboj a je to na jeho psaní vidět. Ráj na zemi netrpí kostrbatými větami, které by čtenáře rušily u čtení, což se občas stávalo u Agentury: První tým, ani nenechává otevřené dějové linky jako Mrtví kráčí po zemi. Jde o dobře napsaný prequel, který stojí za přečtení, hlavně, jestli se chcete především bavit a ne moc přemýšlet.

 

Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji

Autor: Martin Štefko

Nakladatelství: Martin Štefko - Golden Dog

Počet stran: 250

Vazba: Brožovaná

Rok vydání: 2017

Cena: 250 Kč

 

RecenzeLiteraturaGolden DogM. Štefko
Categories: Vector Graphic

Nový titul z nakladatelství Epocha: Peter F. Hamilton, Okno do času

Thu, 12/07/2017 - 13:34

Fantastická cesta časem a lidskou myslí

OKNO DO ČASU, skvělá novela autora sci-fi bestsellerů Petera F. Hamiltona, zve čtenáře na neuvěřitelnou jízdu časem prostřednictvím vzpomínek na minulosti i budoucnost. Napínavý i humorný příběh mistrně využívá faktu, že vesmír není jen podivnější, než si myslíme, je dokonce podivnější, než si představit dokážeme!

Britský spisovatel se po dlouhých desíti letech vrací na český trh, a to s jednohubkou, která okouzlí vědeckou nápaditostí i jazykovou stylizací. Ovšem žádná moderní space opera se nekoná, tahle vypointovaná novelka je spíše civilního charakteru. Na síle jí to však nijak neubírá, což jen zaručuje, že se k jejímu čtení budete rádi zas a znovu vracet. – Wojta Běhounek, časopis Pevnost 12/2017

Ukázky z knihy naleznete na:
https://issuu.com/epocha/docs/okno_demo3
https://issuu.com/epocha/docs/okno_demo
https://issuu.com/epocha/docs/okno_demo2-2

Knihu si můžete zakoupit i v e-podobě například zde.

 

Info o knize

Okno do času / Autor: Peter F. Hamilton / Překladatel:  Michael Talián / Obálka: Kristýna Hasíková / Formát: váz. s přeb., 135x190 mm / Počet stran: 112 / Cena: 199 Kč (na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=870 za 149 Kč; e-book 109 Kč; zakoupíte například na https://www.palmknihy.cz/svetova-literatura/okno-do-casu-176811) / Nakladatelé: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz), Planeta9 (https://www.planeta9.cz) / ISBN: 978-80-7557-077-2 (Nakladatelství Epocha), 978-80-906985-0-5 (Planeta9)

Anotace

Jules je zvláštní chlapec. Byl jím, ještě než se začaly dít všechny ty divné věci. Má dokonalou paměť, ze které žádná vzpomínka nevymizí. Nikdy – až do chvíle, kdy v jeho životě náhled zavládne chaos, smrt se zjeví příliš blízko a v jeho paměti se objeví chyba v podobě vzpomínek někoho cizího. Jules s odvahou, důvtipem a svérázným smyslem pro humor vyvíjí teorii pro vysvětlení tohoto nepochopitelného úkazu. Při pátrání po identitě svého záhadného dvojníka se zaplétá do cizích nadějí a snů a také do smyček smrtícího plánu šílence.

 

V roce 2018 se můžete těšit na další knihu Petera F. Hamiltona, velkolepou kosmickou ságu Pandořina hvězda.

 

O Nakladatelství Epocha

Nakladatelství Epocha se zaměřuje především na literaturu faktu a historii, velký prostor je však věnován i beletrii a titulům v žánrech fantasy, sci-fi a horor. V historicky laděných edicích dominují Polozapomenuté války, Magnetka a Traumata války, v literatuře faktu pak Victima, odborné tituly přináší edice Erudica. Více informací se dozvíte na www.epocha.cz či http://www.facebook.com/nakladatelstvi.epocha. Většina produkce Nakladatelství Epocha je dostupná rovněž ve formě e-knih.

EpochaFantastická EpochaP. F. HamiltonSci-fiLiteratura
Categories: Vector Graphic

Předvánoční ediční plán nakladatelství Mytago

Wed, 12/06/2017 - 06:29

Těšte se na velkolepou předvánoční jízdu. Kromě dalšího dílu Lone Wolfe, Torgarských hrobek, chystá Mytago hororový, steampunkový gamebook Alenčina Noční můra v Říši divů. A když už jsme u té páry, tak je tu ještě jedna lahůdka: Vzpoura automatonů. Pozor, je to komiks. Ale v prosincové knižní produkci najdete i pohádku – další Čajové skřítky Zbyňka Holuba. Nebo úplně nový český fantasy svět – Tauril se svou Neviditelnou knihou. A nejlepší na konec: Máte rádi Fallout? Ať už tu původní „retro“ PC hru nebo třeba novější „New Vegas“? Tak to si nesmíte nechat ujít atmosférickou postapo The Rising

Vychází začátkem prosince!

U některých knih lze využít nabídku předprodeje a objednat si je už teď za zvýhodněnou cenu.
 

Felix A. Münter: The Rising – Nová naděje
Z trosek světa se pozvedá nová síla!
Civilizace tak, jak ji známe, zmizela v hlubinách minulosti. Několik desítek let po celosvětovém kolapsu získá skupinka přeživších fragment zaniklého světa – datové paměti s informacemi, jejichž cena se zdá být nedozírná.
Novým majitelům netrvá dlouho, aby poznali, jaké možnosti tento nález otevírá. Nachází se nový začátek pro celé lidstvo na dosah ruky? O odpověď však mají zájem i jiní. Vražedný hon začíná…

Informace ke knize:
Autor: Felix A. Münter
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Michal Smrkovský
Korektury: Petra Zemánková
Obálka: Ignacio Bazán Lazanco
Grafická úprava obálky: Karel Krajča
Objednat: https://www.fantasyobchod.cz/the-rising-nova-nadeje
 

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů
Mnoho let po událostech Alenčina dobrodružství v Říši divů a za zrcadlem se Alenka ocitá zpět v Říši divů. Je na ní, aby zachránila svět hracích karet a mluvících zvířat od stále více a více pomatené Srdcové královny.
Co by se stalo, kdyby se Alenka nenapila z lahvičky popsané cedulkou “Vypij mě“, nebo kdyby si nedala s Kloboučníkem, Březňákem a Sedmispáčem čaj? Nyní to můžeš zjistit! V knize totiž budeš právě ty rozhodovat, kterou cestou se Alenka dá, které riziko podstoupí a se kterými podivnými obyvateli říše divů bude bojovat. Jsi připraven znovu vstoupit do králičí nory?

Informace ke knize:
Autor: Jonathan Green
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Jan Snášel
Korektury: Hanina Veselá
Obálka: Kev Crossley, Cyril Gaja
Ilustrace: Kev Crossley

Neviditelná kniha: Neklidný Tauril
Cesty do záhuby dlážděné čistými úmysly. Jiskry naděje tam, kde byste je nejméně čekali. Protivníci, kteří jsou vám podobnější, než byste byli rádi. Obtížná rozhodnutí.
Morální dilemata. Intriky a emoce. Tragédie a triumfy.
Vítejte v Taurilu.
Tato kniha je pomůckou pro hraní fantasy her na hrdiny (RPG). Obsahuje desítky zápletek, postav, míst a kousků inspirace, z nichž mnohé hrají na vážnější notu a vyvolávají otázky k zamyšlení. Jejich společným zasazením je fiktivní světadíl Tauril, který se po pádu mocné Církve Nebeského ducha ocitá v chaosu bouřlivých změn, nicméně jednotlivé nápady můžete snadno převzít do jiných světů.
Vyzbrojte se ostrým mečem, obratným jazykem či tajemnou magií a vydejte se na cestu, která možná změní svět. Ale nezapomínejte, že není svobody bez nejistoty a činů bez
následků.

Informace ke knize:
Autor: Martina Magdová
Na textech se dále podílely: V. Přibyl, J. Karajos, J. Filip, M. Merglová, H. Veselá
Format: 235 x 165 mm
Vazba: brožovaná
Korektury: Hanina Veselá
Obálka: Petr Šťovík
Ilustrace: Julius Karajos, Daniel Franc
Web: http://www.neviditelnakniha.cz

Zbyněk Kučera Holub: Pohádky čajových skřítků: putování za severním čajem
Co všechno může způsobit popletený severský čaj?
Na čajové skřítky z čajovny pod Černou věží se chystá velké dobrodružství!
Tentokrát se Pueřík a jeho sestřička Jasmínka vydávají na daleký sever, kde je čeká pátrání po dědečkovi Asámkovi, noví kamarádi a možná i polární záře…

Informace ke knize:
Autor: Zbyněk Kučera Holub
Formát: 235 x 165 mm
Vazba: vázaná
Korektury: Jakub Maruš
Sazba: Jiří Reiter a Jakub Maruš
Obálka: Pavlína Pajda Žižková
Grafická úprava obálky: Cyril Gaja
Ilustrace: Pavlína Pajda Žižková
Předobjednávka: https://www.fantasyobchod.cz/pohadky-cajovych-skritku-aneb-putovani-za-severnim-cajem
Web: http://cajoviskritci.cz/

Lone Wolf: Torgarské kobky
Jsi Lone Wolf – Osamělý vlk, poslední z mistrů řádu Kai. Tvá cesta za Kameny vědění tě zavede do strašlivého Torgaru, pevnosti Temných pánů. V Torgarských kobkách je tvým úkolem získat poslední dva Kameny vědění z rukou mocného nepřítele – Temného pána Gnaaga.
Každé otočení stránky této knihy představuje novou smrtící výzvu. Naleznete svůj osud nebo záhubu?
Dobrodružství Lone Wolfa představují unikátní interaktivní sérii, v níž se každý čtenář stává hrdinou a sám rozhoduje o průběhu napínavého příběhu. Každou epizodu lze hrát samostatně, nebo je lze zkombinovat a získat tak fantastický RPG epos.
Kniha obsahuje krom hlavního příběhu i bonusové dobrodružství!

Informace ke knize:
Autor: Joe Dever
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Michaela M. Marková, David Pixa
Obálka: Alberto Dal Lago
Ilustrace: Richard longmore
Počet stran:
Web: http://lonewolf.mytago.cz

Kryštof a Jonáš Ferencovi: Příběhy impéria – vzpoura automatonů
Rovnováha sil v Londýně je ohrožena!
V žilách parou poháněného viktoriánského Londýna proudí magie skřítků, kteří skryti očím běžných smrtelníků obývají město po tisíce let.
Avšak oddíly ocelových automatonů unesly královnu všech skřítků ve městě a hrozí tak zapudit všechna skřítčí kouzla. To by pro město znamenalo katastrofu. Kdo vládne těmto nebezpečným mechanickým stvůrám? Nebezpečný vyhnanec z Férie, jednoruký šermíř Coelwulf? Nebo i on je jen loutkou v rukách někoho úplně jiného? A podaří se nepravděpodobným spojencům pod vedením kapitánky parní vzducholodě Elly van der Wilde zasáhnout včas a zachránit Londýn?
Vzpoura Automatonů je nový původní komiksový příběh zasazený do osvědčeného steampunkového prostředí Příběhů Impéria. Vstupte s touto knihou do světa poháněného parou a magií!

Trailer:  https://vimeo.com/240021897

Předobjednávka: https://www.fantasyobchod.cz/vzpoura-automatonu
 

MytagoLiteraturaEdiční plán
Categories: Vector Graphic

Míla Linc vás vezme potřetí do Černého hvozdu

Wed, 12/06/2017 - 02:59

Kmeny staletých velikánů obrůstá tmavý mech. Z bahna vystupují silné provazce kořenů. A pak už jen zelené nekonečno; propletené šlahouny ostružiní, mladých doubků a šípků. Obrovské listy kapradin a jedovatě zelené kopřivy, jejichž ostrá vůně se mísí s pachem zahnívajícího bahna. A ticho – pokud ve větru není slyšet zlý šepot, který přivolává temná kouzla… Přesně takový je Černý hvozd.

Nakladatelství Straky na vrbě na konci listopadu vydalo novou knihu ze světa Černého hvozdu. Spisovatel Míla Linc s ní navazuje na knihy Stín Černého hvozdu (2009) a Mrtví muži netančí (2011). Když se pohne les (2017) je přitom pokračování velmi volné – není na škodu znát předchozí příběhy, ale obejdete se i bez toho.
Co vás čeká? Docela dost!

Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá. Z té krve potom zlá moc Vysočiny sílí. Svědkové tvrdili, že sama země se chvěje v předtuše hostiny a že dokáže tělo vysát během pár okamžiků, až jen vyschlá kůže a kosti po nebohém zůstanou.
Kryštof z Chrástu, Odhalená tajemství Černého hvozdu

Recenzenti na této sérii chválí zejména hutnou, rádoby středověkou, atmosféru (kterou doplňují i „autentické“ citáty či zapracovaná historiografie světa). Nakladatel rád používá termín „blátivá fantasy“. Nadšenci do historie v textu naleznou řadu drobných odkazů, které evokují naši minulost, na druhou stranu zde bohové kráčí po zemi, čarodějové patří právem mezi mocné, mezi kmeny stromů se prohánějí lesní běsové a vysoko v horách žijí skuteční draci, byť tomu málokdo věří.
Středobodem příběhu je Černý hvozd, tajemné místo na okraji známého světa, kde jsou lidé stále vetřelci.

Známo jest, že ve větru přicházejícím od Černého hvozdu slyšeti je zlý hlas, který přikazuje a věští neštěstí. Přináší do duše strach, bytosti temnot mu naslouchají. Pověsti praví, že je to hlas Vidoucího; kým však Vidoucí jest, to se nikomu zjistit nepodařilo.
Kryštof z Chrástu, Odhalená tajemství Černého hvozdu

Příběh sám je akčním dobrodružstvím, v němž krev stříká z rozšklebených ran, rámus bitev má punc rytířství a odvahy a městskými uličkami zní dusot škorní biřiců. Temná kouzla hrozí zkázou – možná celému světu? A otázka šlechtické cti může zašmodrchat i vcelku jasná řešení.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je mladičký panoš Jan Boček z Bočkova, který netouží po ničem jiném, než se stát rytířem. Jeho pána, velitele svinibrodské posádky Vojtěcha, vyšlou do Černého hvozdu, ale vojenská výprava se dostane do problémů dřív, než vůbec začne. Hejtman Prokop z Býčí skály dbá na pořádek a bezpečí v blízkosti Kozího hrádku, kde během horkého léta příliš často hoří samoty v okolí, a kde příliš často umírají lidé. A zemští škůdci Michal z Havráně a Martin z Bílé chtějí… vlastně nechtějí nic jiného, než loupit a zbohatnout.
Odpověď na to, jak se osudy všech hrdinů propletou, získáte na bezmála čtyřech stech stranách.

Přečtěte si ukázku

Knihu můžete pořídit na stránkách nakladatelství Straky na vrbě www.straky.cz, navíc s poštovným a balným zdarma (a navíc zde snadno seženete i předchozí knihy z tohoto cyklu). Tak už nepřemýšlejte nad vánočními dárky, vezměte své blízké do Černého hvozdu!
 

M. LincStraky na vrběČerný hvozdLiteraturačeská fantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Felix A. Münter, Nová naděje

Tue, 12/05/2017 - 07:42

Z trosek světa se pozvedá nová síla!
Civilizace tak, jak ji známe, zmizela v hlubinách minulosti. Několik desítek let po celosvětovém kolapsu získá skupinka přeživších fragment zaniklého světa – datové paměti s informacemi, jejichž cena se zdá být nedozírná.
Novým majitelům netrvá dlouho, aby poznali, jaké možnosti tento nález otevírá. Nachází se nový začátek pro celé lidstvo na dosah ruky? O odpověď však mají zájem i jiní. Vražedný hon začíná…

Už od první kapitoly je jasné, v čem tkví největší problém Nové naděje – v neoriginalitě. Felix Münter se ani nesnaží přijít s něčím novým. Skoro to vypadá, že si položil otázku: „Co si jako první představím, když se řekne postapo?“ a odpověď rovnou hodil na papír.
Výsledkem je takřka modelový případ postapokalyptické literatury, kdy moderní svět kvůli blíže nespecifikovaným válkám a přírodním katastrofám skončil a lidstvo je zpátky na úrovni osadníků, bez technologií, jen s občasnými pozůstatky „světa PŘED“, jak ho autor označuje. Svět je to bezvýrazný, chybí mu charakter, něco, proč by stálo za to si ho zapamatovat. Nepomáhá ani fakt, že autor popisy prostředí vyloženě odbývá a někdy to působí, že se děj odehrává ve vzduchoprázdnu.

S příběhem to není o nic lepší. Už formát knihy sice dává najevo, že půjde spíš o odpočinkovou četbu než hluboké myšlenky, ale to neospravedlňuje ryze šablonovitý děj. Skupina hrdinů se náhodou dostane k předmětu, který by mohl být spásou pro přeživší lidstvo. Proto ho nesou někomu, kdo ho dovede použít, a brání jim v tom zloduch se svými poskoky, který chce předmět pro svého ještě zlejšího šéfa. Tečka. Žádné zvraty, žádné větvení zápletky, nic. Vždycky, když už to vypadá, že se přeci jen začne něco dít, autor si rychle pomůže nějakou tou berličkou v podobě náhle objevené dovednosti nebo věci a hrdiny z rodících se problémů rychle vytáhne. Od poloviny tak budete zívat nudou, protože vám bude jasné, jak se která situace vyvine. Navíc knize chybí konec, místo napínavého vyvrcholení dostaneme jen „vysvětlovací“ kapitolu, ve které ale není nic, co by čtenář nečekal.

Přímočarý příběh by mohly zachránit sympatické postavy nebo alespoň vtipné dialogy. Bohužel, i tady Münter selhává. Postavy jsou jako z učebnice: odvážný vůdce, hbitá průzkumnice, nezkušený zelenáč, zlý velitel atd. Také trpí stejným neduhem jako prostředí – chybí jim hloubka, motivace, cokoliv, co by z nich udělalo živoucí bytosti. Na uvěřitelnosti jim ubírá i skutečnost, že autor s jejich chováním žongluje podle potřeby. Z drsného bandity na pár stránek udělá obětavého dobrodince, jen aby o kapitolu dál ten samý hrdina tvrdil, že nejdůležitější je přežít a na nic jiného se ohledy neberou. Takové změny beru, pokud postavu promění události, ale ne, když je autor používá prostě proto, že se mu to hodí. O dialozích pak platí to samé v bledě modrém. Všechny postavy mluví prakticky stejně a obsah je většinou prázdný a bez nápadu.

Abych byl fér, musím zmínit i dvě kladné věci. Tou první je postava Perryho, zálesáka-lékaře, který jediný vybočuje ze své „předepsané“ role. Druhou je osada Yard, která se v knize jen mihne, ale ve které autor snad jedinkrát povolil uzdu fantazii a vykreslil zajímavý systém vlády gangů nad městem, které bývalo železničním uzlem. Kdyby podobně přistoupil k celé knize, nebylo by na co si stěžovat.

Bohužel, takhle nezbývá než konstatovat, že číst Novou naději postrádá smysl. Nemá nic, kvůli čemu by stálo za to si ji zapamatovat, a i pokud byste si jen chtěli zkrátit dlouhou cestu ve vlaku, existuje celá řada lepších oddechovek.

Nakonec jedna technická poznámka. Zalomení textu na spodním okraji se z nějakého důvodu liší stránku od stránky, vždy o pár řádků. Působí to dojmem, že končí kapitola nebo dialog, ale často jde jen o odstavec a na další stránce děj pokračuje bez přerušení. Je to detail, ale při čtení ruší.


Felix A. Münter, The Rising: Nová naděje
Nakladatelství: Mytago
Rok vydání: 2017
Překlad: Michal Smrkovský
Obálka: Ignacio Bazán Lazanco
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-87761-32-8
Cena: 289 Kč


 

LiteraturaRecenceMytagopostapokalyptická sci-fiF. A. MünterThe Rising
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: František Kotleta, Rázová vlna

Tue, 12/05/2017 - 06:29

 

„Možná jdou po nás, nebo lidi v té chalupě jenom něco provedli. Musíme se ale všichni schovat. Ryane, zmizíme na půdu. Vezmeme si s sebou Žolíka a ty dvě nejmladší děti jako rukojmí,“ nařídil jsem a začal se oblékat.
„Co se děje?“ zeptal se rozespalý Jurij. Těsnal se na posteli se svou ženou a oběma nejmladšími dětmi a zíral na mě jako vyoraná myš.
„Přijeli vaši pánové a nemají nejlepší náladu. Schováme se do sena. Vezmeme si tvoje děcka. Ty jim dej všechno, co budou chtít. Hlavně zařiď, ať jsou spokojený a co nejdřív odsud zmizí,“ přikázal jsem mu a házel na sebe rychle všechny věci. Přitom jsem kopancem vzbudil Žolíka.
„Máš tady kámoše. Budeš držet hubu a krok, jinak ti narvu ten samurajský meč do prdele a pak tě hodím ze střechy do hnoje, jasný?“ zavrčel jsem.
Žolík jenom pokýval hlavou. Alice už jej odvazovala, abychom ho mohli odtáhnout nahoru.
* * *
Měnitelů přibylo. Sledoval jsem je opatrně střešním oknem a za chvíli se jich mezi domy hemžila dobrá stovka. Ta druhá skupina přijela nejspíš od východu. Servítky si nebrali v žádném z domů v osadě. Šlo o normální rabování. Z každého baráku vyhnali všechny obyvatele a pak začali vynášet ven všechno jídlo, co našli. Ženy se pak dočkaly stejného osudu. Na sto chlapů jich tu bylo pořád málo, takže bylo jasné, že je čeká perné ráno.
Rozhlédl jsem se po své skupině. Žolík s klasickým ublíženým pohledem ležel na seně, ostatní si chystali zbraně. Jitřenka měla opět plný toulec šípů a teď si je prohlížela, jestli jsou v pořádku. Během předchozích dnů si je svědomitě vyráběla za pomoci obou dětí, které s nezvanými hosty, na rozdíl od staršího osazenstva domu, neměly žádný problém. Děti pak seděly schoulené na seně a držely se za ruce.
Nacumi vedle nich vypadala pořád bledě a mátožně, v rukách ale svírala oba glocky, které jsem získal na raketové základně. Alice si pro změnu vzala své oblíbené vrhací nože a Ryan se v klidu natáhl vedle Žolíka tak, aby měl co nejlepší výhled na schody vedoucí na půdu, a přitom si pohrával se svými revolvery DW 715. Přes rameno měl navíc přehozený ruský automat ukořistěný na hlídce.
Netrvalo dlouho a měnitelé vnikli i do našeho domu. Jejich hlasy doléhaly až na půdu.
„Vyval všechno jídlo. Bereme si i veškerý dobytek!“ zařval nějaký chlápek patrně na Jurije. V tu chvíli se zevnitř začaly ozývat zvuky rozbíjeného vybavení domu. A za chvíli ještě další – neklamný důkaz toho, že Jurijova manželka a dcery posloužily měnitelům, kteří zrovna neplenili, jako zdroj zábavy. Trvalo možná dalších deset minut, když se zevnitř ozval řev: „Máš toho málo. Potřebujeme víc jídla. Naši chapi mají hlad!“
Špicoval jsem uši, abych zaslechl i Jurije, který na rozdíl od měnitele neřval, ale mluvil klidným pokorným hlasem.
„Jak víc nemáš? Na orání ti sereme, bereme všechno, rozumíš?!“ odvětil na mnou neslyšené námitky měnitel. V tu chvíli se ale stalo ještě něco – Jurijova manželka v sobě měla patrně víc kuráže nebo spíš zoufalství než on a začala hlasitě protestovat. Krátce nato se ozval výstřel. Podívali jsme se s Alicí po sobě. Pohodila hlavou dolů do přízemí, kde se celé to drama odehrávalo. Zavrtěl jsem rozhodně hlavou. Musíme tu vydržet. Ta přesila je moc velká.
„Hej! A ty dvě si vezmeme s sebou, budou z nich dobrý čubky,“ ozval se halasně měnitel. Tentokrát jsem Jurije neprošvihl. Mluvil hlasitěji než dřív.
„Prosím, nechte mi je. Musím plnit dodávky, sám pole nesklidím,“ prohlásil.
Reakcí na jeho slova byl smích. Spíš nucený než spontánní.
„Jdi do prdele. Už vás nepotřebujeme. Je konec. Náš čas přišel. Proměníme svět! A na tvoje dodávky mrdám,“ ozval se měnitel a domem znovu zazněl výstřel.
„Plukovníku,“ zasyčela důrazně Alice.
Nemusela. Vytáhl jsem katanu z jednoduchého koženého závěsu, který nám Jurij ve volném čase vyrobil, a pokýval souhlasně hlavou.
„Uděláme to potichu, rychle a pak zmizíme,“ pronesl jsem.
Váš soucit je matkou, která kojí váš osud. Z minulosti i přítomnosti je známo mnoho příkladů válečníků, kteří podlehli zkáze, protože byli pouze udatní. (Hagakure: Kniha samuraje)
Sejít neslyšně po schodech by za jiných okolností byl docela problém, protože vrzaly jako revmatická stařena, ale vzhledem k tomu, že Nasťa s Marií začaly po druhém výstřelu strašně řvát, to bylo úplně jedno. Seběhli jsme dolů a hned narazili na dva chlápky, kteří odnášeli nějaké pytle ze spíže. V tu chvíli k nám naštěstí byli zády.
„Švih,“ přesekl jsem prvnímu z nich zezadu páteř.
„Ugh,“ vydal ze sebe, pytel mu spadl na zem a za chvíli se na něj složil i on.
Druhý chlap nežil ani o sekundu déle. Alice ho chytla zezadu za čelist a prořízla mu hrdlo. Málem mu přitom odřezala celou hlavu, jak byla vzteklá a dala do svého naučeného pohybu obrovské množství síly. Krev se rozcákla po pytlích s obilím.
Přeskočili jsme mrtvoly měnitelů a pokračovali do hlavní místnosti.
„Drž, děvko! Když přežiješ, vezmeme si tě s sebou a budeš mít tuhle legraci každou noc,“ uslyšeli jsme hlas zevnitř. V místnosti byli všichni měnitelé, tedy až na jednoho, který stál ve dveřích a pozoroval dění uvnitř.
Bodl jsem ho mečem z boku do břicha a odkopl ho na zem. Měli jsme volný prostor k výpadu.

* * *
Na malou chvíli jsem ustrnul. Aby ne. Vevnitř nás čekala neuvěřitelná scéna. Sotva patnáctiletý uhrovitý holohlavý mladík měl stažené kalhoty na půl žerdi a souložil s Jurijovou nahou manželkou. Jak srdnatě přirážel, vytékala jí z hrudi krev. Podle všeho byla v tuhle chvíli už mrtvá. To ale mládenci vůbec nevadilo. Vedle ní ležel mrtvý Jurij. Měl prostřelenou hlavu. O jeho tělo zase byla opřená Nasťa, kterou znásilňoval tak dvacetiletý chlápek. Nejstarší z mužů pevně svíral za vlasy Marii, kterou si opřel o stůl. Další dva chlápci to všechno pozorovali s neskrývanou rozkoší.
První umřeli právě oni. Alice každého obdarovala dvěma ze svých nožů. Ani se nestačili otočit. Jeden dostali do ledvin, druhý do levé plíce – Alicina specialita. Oba spadli na mladíka, který se ukájel na mrtvole.
„Co to, kurva, debilové...,“ dostal ze sebe, ale to už mu došlo, že je problém. Prozření mu nevydrželo dlouho, zezadu jsem ho sekl do temene. Katana prošla skrz a zasekla se tak v půlce krku. Než jsem ji vytáhl, vrhla se Alice na chlápka, který strkal svůj penis do Marie. Podkopla mu nohy, a když se zmateně sesul, kopla ho do ztopořeného penisu. Zaúpěl a zkroutil se na podlahu. Alice ho následně bodla nožem do krku. Vyndala ho a celý zkrvavený hodila po dvacetiletém plešounovi, jenž se zrovna udělal do Nasti. Nůž mu skončil v lopatce. Během hodu se totiž pohnul, jak se od dívky spokojeně odvaloval.
„Pomo...,“ zkusil zařvat, ale to už jsem se k němu třemi skoky dostal na dosah katany. Dal jsem do té rány naprosto veškerou svou sílu a vztek. Myslím, že samurajové by na mě byli hrdí – usekl jsem mu totiž hlavu jednou jedinou ranou. Dopadla Nastě na levý prs, odrazila se od něj a odkutálela pod stůl. Pak se jí na břicho svalilo tělo a postříkalo ji krví.
Co nejrychleji jsem ho z ní odkopl. Dívka se jenom rozhlédla kolem a řekla: „Všechny nás zabijou.“

Info o knize
Rázová vlna / Autor: František Kotleta / Obálka: Žaneta Kortusová / Formát: měkká vazba, 110x180 / Počet stran: 304 / Cena: 299 Kč (na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=861 sleva až 45% sleva; e-book 199 Kč) / Fantastická Epocha / Nakladatel: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) /
ISBN: 978-80-7557-096-3

Před Vánocemi 2016 nadělila hvězda akční fantastiky FRANTIŠEK KOTLETA svým čtenářům luxusní dárek – postapokalyptický román Spad, který je zavedl do jadernou válkou rozvráceného Česka roku 2050. V sutinách měst přežívá pár desítek tisíc lidí, kteří se snaží zachovat něco jako civilizaci… nebo aspoň přežít, protože ne všichni chtějí svět zachránit. Jenže stojí vůbec za záchranu?

Atraktivní české kulisy, nápaditá vize postapo světa a autorovo tradiční strhující tempo vyprávění a akční scény, které nenechají čtenáře do poslední strany vydechnout, z knížky udělali další z Kotletových bestsellerů. Letos v červenci vyšlo neméně úspěšné pokračování Poločas rozpadu a nyní se celý příběh uzavírá v románu RÁZOVÁ VLNA.

„Takže zpívat, pánové. Já začnu, vy budete opakovat. A hezky nahlas. A střílet a zabíjet. A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob, jasný?“ prohlásil jsem. „Jasný, bratře plukovníku,“ odpověděli vojáci jako jeden muž... – ukázka z knihy

Srdečně zveme na besedu a autogramiádu Františka Kotlety, která proběhne v pátek 8. prosince 2017 od 16.00 v Domě knihy v Ostravě. Více informací na:
https://www.facebook.com/events/128526177824115/
 

F. KotletaUkázkaUkázkyEpochaSpadFantastická Epocha
Categories: Vector Graphic

Komiks: Scott Snyder, Batman 8: Supertíha

Mon, 12/04/2017 - 02:32

Před čtením recenze upozorňuji, že obsahuje spoilery z předchozího dílu "Konec hry".
Fraška, to je, oč tu běží. Batman nepřežil souboj s Jokerem a byl spolu se superpadouchem zavalen v jeskyni jezírka Dionesia, látky léčící jakákoliv zranění a prodlužující život.
Vyvstává však otázka, co teď, když ochránce města a jediný opravdový poskytovatel naděje na lepší zítřek leží rozmašírovaný na kaši hluboko pod Gothamem. Policie i rada jsou si plně vědomi, že bez tajemného ochránce nemůže město dlouho vydržet a rozhodnou se přivést legendu zpět k životu, bohužel hodně nešťastným způsobem.
Je rozhodnuto o stvoření superpolicisty, který by měl nadále vykonávat Batmanovu činnost, ale pod hlavičkou sboru, přičemž na pozici superhrdiny je vybrán Jim Gordon. Ano, ten sympatický, mírně fotříkovský Jimbo, kterého máme tak rádi zejména proto, že není nijak super, ale normální komisař. Vyholený padesátník, který si chce připomenout svou mariňáckou éru vážně není to, co by čtenáři potřebovali. Úplně to kazí celou postavu Komisaře G. Právě nezávislost, s jakou mohl sám provádět vyšetřování, dělalo Batmana tím čím byl. Nebyl svazován pracovní dobou a přesným dodržováním policejní etiky, která se na něj jednoduše nevztahovala. Nehledě na to, že notnou sebranku drželo preventivně na uzdě i to, že neměli ponětí, kdy a kde se může znenadání objevit. Tohle vše však s nástupem nové éry Batmana přestává platit, protože byl defacto přetransformován jen a pouze do dalšího policisty s notnou dávkou technologických vymožeností. Odporný mech připomínající králíka dodává teatrálnosti celého snažení pomyslnou korunu. Někdo tady prostě převzal batmana jako značku, ale absolutně si neuvědomil jeho podstatu - nezávislost.
Ke všemu se ve městě začínají projevovat praktiky nového zločince, který spřádá nitky, nebo lépe řečeno šlahouny tak, aby měl kořeny zaryté pěkně hluboko. Zvláštní tvor bez tváře, který ovládá moc rostlin a vypadá tak trochu jako slender, který propůjčuje ostatním zločineckým bossům moc ovládat živly (?), a pak je při neúspěchu vraždí drobnými dávkami radiace... Tohle mi nějak vůbec nezapadá do Batmanova univerza. Batman už není Batman, ostatní postavy se až na Alfréda chovají občas až podivně gerojsky a z celé knihy čpí pomotanost, jako by autor napůl nevěděl, jestli chce vzpomínat na podstatu Batmana, nebo ukázat čtenáři, jak špatné může být jeho nové pojetí. Právě o to tady do velké míry jde - o to, jestli vůbec má cenu mít netopýra na vodítku.
Ačkoliv se člověk stále může kochat povedenou kresbou, příběh je jeden velký zamotanec pokusu o vytvoření eposu a zcela nesympatických ultramegahustokrutopřísnýcn postav + nudných nepřátel. Naprosto nezapadá do Batmanova stylu a pro mě je asi největším zklamáním ze všech Batmanů vůbec.
Batman 8: Supertíha sice obsahuje pár podstatných faktů, ale přečtení bych doporučil asi jen skalním přívržencům. Pokud nemáte chuť strávit cca dvě hodiny čtením ne moc povedeného dílu, kousek níže naleznete stručné převyprávění toho nejpodstatnějšího.

!!!SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER!!!
Snad jediným důležitým odhalením je kromě představení nového padoucha, který bude dále rozveden v dalších dílech, zjištění, že ačkoliv Bruce Wayne/Batman zemřel v předchozím díle po souboji s Jokerem, Wayne byl po několika týdnech nalezen svou pomocnicí a při ukládání do vaku na těla se probral, protože dostal v jeskyni zároveň lázeň v Dionésiu. Jeho mohutná zranění se vyléčila, zejména byla vyspravena velká část mozkové tkáně, což ale mělo za následek skoro kompletní ztrátu paměti. Alfréd pana Bruce sice opět zcela uvede do jeho života před zraněním, neřekne mu však o jeho minulosti jakožto Batmana. Bruce tedy nemá nejmenší tušení, že jím kdy byl a rozhodne se rozvíjet dobročinnou činnost v ústavu pro sirotky. Jedná se o zcela nového člověka. Vzhledem k Wayneovi, který přežil, se dá hádat, že stejně možná vyvázl i Joker, ale to jsou již pouhé spekulace.
Taktéž je odhaleno, že před soubojem pracoval Batman/Wayne na uchovávání svého minulého já, právě proto, aby na světě byl pro Gotham vždy aspoň jeden Batman obeznámený s činy jeho předchůdců. Něco jako HDD se všemi potřebnými informacemi/vzpomínkami, projekt ale nedokončil.
Tak, roztrženo slepeno, to jest asi vše, co by tak mohlo čtenáře jakkoliv interesovat na zatím posledním dílu kánonu.

!!!SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER-SPOILER!!!

Batman 8: Supertíha
Scott Snyder, Greg Capullo, Danny Miki
Nakladatel: Crew
Překlad: Darek Šmíd
Obálky: Greg Capullo, Danny Miki
Redakce: Boris Hokr
Rok vydání: 2017
Počet stran: 160
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 399 Kč

KomiksCrewBatmanG. CapulloS. Snyder
Categories: Vector Graphic

Vyšel čtvrtý díl Letopisů Vukogvazdské družiny

Sun, 12/03/2017 - 08:11

Měla to být jen krátká výprava do trpasličích dolů, ale jak už to tak bývá, zvrhla se v boj na život a na smrt. Trpaslíci nikdy nebyli příjemní braši, a co teprve, když jim doly pustoší krutí skřetí drancíři, kteří spálí všechno a všechny, co jim přijdou do cesty. To je pak lepší co nejrychleji zmizet. Pro někoho už je ale pozdě…

Vukogvazd není svět, kde všichni hrdinové zdárně přežijí a s drsným úsměvem na rtech odejdou obtěžkáni zlatem. Je to nehostinné místo, a kdo do něj vejde, tomu hlava sejde. Protože z hloubi hvozdu se šíří zlo, prastaré, s ostrými, nelítostně trhajícími drápy. Hrdinové tak musejí vzít zavděk spojencem, kterého by si nikdo dobrovolně nevybral.

Dlouho očekávaný čtvrtý díl zatraceně špinavé fantasy. Zatraceně dobré, zatraceně čtivé.

Ukázku si můžete přečíst zde

Napsal: Jan Kravčík
Počet stran: 384
Doporučená cena: 320 Kč
Vychází: 28. 11. 2017
ISBN: 978-80-88029-37-3
Formát: 125 × 197 mm
Vazba: brožovaná

LiteraturaJ. KravčíkGorgona BooksLetopisy Vukogvazdské družiny
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Marybeth Mayhew Whalen, Nejskrytější přání

Sun, 12/03/2017 - 08:00
Dívat se do očí, ve kterých je smutek, není nic příjemného. Zejména pokud ty oči vidíme v zrcadle. Své by o tom mohli vyprávět i obyvatelé jistého maloměsta. V Sycamore Glen se totiž po příjezdu jedné ženy, donucené vrátit se ze závažných důvodů domů, a nehodě na místním koupališti začínají odvíjet provazy přivázané ke kameni dávných tajemství. Kameni, kvůli němuž se změní životy i vzájemné vztahy sousedů. Román Nejskrytější přání je thriller s mysteriózními a psychologickými prvky, kterým se prosadila americká spisovatelka Marybeth Mayhew Whalen. Ta se ve svých knihách věnuje výsostně ženským tématům a je spoluzakladatelkou oblíbeného webu Shereads.org, zaměřeného na tvorbu nejzajímavějších současných autorek. Není proto divu, že v Nejskrytějším přání je třem hlavním ženským postavám věnováno vice prostoru než dvěma mužským a jedné dětské jménem Cailey. Kapitoly o této malé dívce přinášejí čtenáři jisté osvěžení, neboť jsou jako jediné vyprávěny v ich-formě. Ostatní kapitoly, ačkoli jsou vyprávěné v er-formě, však s nimi mají společné to, že je rovněž prezentován pohled té postavy, jíž se daná kapitola týká. Kniha je čtivá, a to díky rychlému střídání perspektivy jednotlivých osob, které působí sympaticky a jejichž emoce i psychiku autorka velmi dobře vykreslila. Marybeth Whalen se povedl také úvod symbolicky předznamenávající budoucí problémy. Napětí, vyvolané už v úvodu, postupně vzrůstá, jak se odhaluje čím dál víc tajemství různých postav, a čtenář si tak říká, kdy dojde k nějakému konfliktu. Zvraty a překvapení jsou ale naštěstí neprůhledné, což se týká i závěru. Ten je velice dramatický, emotivní a navíc obsahuje jistou myšlenku. Román bohužel kazí nepříliš rychlé tempo v jeho prvních dvou třetinách. Četba by se tak dala přirovnat k plavbě po poměrně klidné řece, která se však na svém konci změní v hučící vodopád. Obálka víc než dobře koresponduje s obsahem. Titul psaný rudou barvou vypadá jako varování a zároveň vytváří kontrast s klidně působící modrou oblohou a bílými mraky. Neočekávané chybné rozdělení druhého slova na slabiky by navíc mohlo symbolizovat překvapivý konec. Nejskrytější přání je velmi nadprůměrným románem, jenž lze doporučit primárně ženám, zejména těm, které mají rády thrillery s mysteriózními a psychologickými prvky. Na své si nicméně mohou přijít i muži, pro něž navíc vidění problémů převážně ženskýma očima může být zajímavou změnou.  Marybeth Mayhew WhalenNejskrytější přáníOriginální název: The Things We Wish Were True
Nakladatel: Mystery Press
Rok vydání: 2017
Překlad: Monika Pavlisová
Počet stran: 288
Cena: 299 KčM. M. WhalenThrillerZ jiného soudkuMystery PressLiteraturaRecence
Categories: Vector Graphic

Pages