Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 7 hours 49 min ago

Vesmír s čokoládou, kniha Jany Rečkové a Jiřího Dluhoše

Wed, 08/14/2019 - 01:00

Vesmír s čokoládou je nádherný sci-fi příběh o velmi zvláštních dětech se schopností měnit svět kolem se, z autorského šuplíku Jany Rečkové (in memoriam) a jejího syna Jiřího Dluhoše. Společně stvořili svět, kde platí jiné zákony fyziky a kde se vše točí kolem tabulky čokolády. Svět, kde být desetiletým buclíkem či baculkou může být výhra. Tajemná atmosféra na začátku knihy má své neopakovatelné kouzlo a okamžitě vás vtáhne do děje!
Kniha má formát B6, 500 stran, brožovanou vazbu a černobílé ilustrace uvnitř z pera mladičké kreslířky Lenky Kmoníčkové. Obálku ilustroval Jaroslav Svoboda a pojal ji – jak jinak – s mírnou nadsázkou. V tuto chvíli běží předplatitelská kampaň, v rámci které lze knihu získat přednostně (dříve než bude na pultech knihkupectví) a s možností vybrat si velmi zajímavé bonusy (např. všechny 4 svazky antologie Žen s... za výrazně nižší cenu, stylové záložky aj.). K prvním sto objednávkám navíc přibalíme dárkovou čokoládku! Bližší info na našem e-shopu: https://efortna.cz/obchod/
Oficiální anotace:
Představte si zemi, kde lidé žijí v městských státech jako Irluginne nebo Glegennord v moderní civilizaci ne nepodobné té naší a užívají si jejich výhod. Na své druidské předky už dávno zapomněli. Pak se ale na venkově začnou ztrácet ze spíží potraviny, a následují nevysvětlená zmizení buclatých dětí, obvykle za podivné bouře. Úřady jen mlží a bulvár má konečně o čem psát, ale kromě nových zámků na dveře s tím nikdo nic nedělá. Teprve až záhadní mackové dobydou Glegennord i s jeho Muzeem výživy, hlásajícím zdravý životní styl v podobě štíhlé linie, lidé si konečně vzpomenou na město Čumaliva a jeho potomky bájných druidů, kteří by možná mohli pomoct proti doslova „macaté“ hrozbě.


 

J. DluhošJ. RečkováLiteraturačeská fantasy
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Spider-Man/Deadpool 2 : Bokovky - Joe Kelly, Ed McGuinness

Mon, 08/12/2019 - 01:00

Deadpool vs Spider-Man 2 se snaží být ze řetězu utrženou kravinou sázející na střílení hlášek od boku. A setsakramentsky se jí to daří. Na jednu stranu v plné rychlosti naráží do pop-kultury, na druhou do politiky a médií. Co víc si člověk může od takového tenkého sešitu přát?
Na rozloze hraničních rozměrů pro jeden příběh s nepříliš komplikovanou zápletkou se jich tvůrcům v druhém crossoveru pavouka a užvaněnce povedlo odvyprávět rovnou pět. Lehké, rychlé, nevážné a místy dětinské. Ale ve výsledku překvapivě zábavné.
Náplní sytě probarvených stránek je například standardní den v Hollywoodu, volby z přelomu 60. a 70. let, afektovaná francouzská záporačka, kvalitní vánoční pařba nebo vyvolávání démonů. Což rozhodně nelze označit za slabý program.
Obzvlášť bych rád vyzdvihnul retro kapitolu s nadčasovou látkou. Téma propagandy, na komiks zpracované kvalitně, a připomenutí šedé zóny tahající za nitky lidstva zpoza opony je podle mého to nejlepší, co mohou Bokovky nabídnout. Druhou příčku by pak obsadil úmyslně přehrávaný pokus o natočení DéPéčkova filmu, který krásně šlape do filmových klišé.
Z pohledu člověka, který zná alespoň průměrně Deadpoolův svět, tedy nemám co vytknout. Při prvním otočení titulky jsem věděl, co mohu od komiksu čekat, a to jsem taktéž dostal.  Frenetickou akci, která těží z okamžiku podpořeného hláškami a končí stejně rychle, jako nastupuje.
Na druhou stranu, pokud sundám růžové brýle, přestanu si říkat "Ale vždyť je to Deadpool" a podívám se na komiks trochu realističtěji, přiznávám, že přes své sympatie k svraštělému antihrdinovi jsem se tou hutnou porcí "zábavy" celou dobu úplně nebavil.
Abych to vysvětlil, konzumovat takové množství přímočarého humoru se jednoduše po chvíli zají. Asi jako sladkosti. V kontrastu s vyváženým příběhem proloženým trefnými poznámkami, který je možné vstřebávat po delší dobu, působí takové nárazové salvy jako cirkusová čísla. "Jenže to je přeci Deadpool... ", ozývá se mi už zase v hlavě a čtu to předem v komentářové sekci, "... co bys od toho asi tak chtěl?". Nic víc, samozřejmě, ale dle mého názoru je fér něco takového v recenzi zmínit. I postava neustále bourající hranice mezi čtenářem a světem komiksu si může osvojit krapet propracovanější styl. Myslíte si, že by to pak už nebyl on? Těžko říct, dokud se o to nepokusí. Bokovky nám však s touto otázkou nepomohou.

Spider-Man/Deadpool 2 : Bokovky
Scott Aukerman, Gerry Duggan, Penn Jillette, Nick Giovannetti, Paul Scheer, Joshua Corin
Nakladatel:
Crew
Překlad: Darek Šmíd
Redakce: Boris Hokr
Rok vydání: 2018
Počet stran: 128
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 329 Kč

J. KellyE. McGuinnessSpider-ManDeadpoolCrewsuperhrdinovéKomiks
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: o Zázrak svaté Winifredy

Sun, 08/11/2019 - 23:54

Uprostřed srpna si můžete zasoutěžit o pořádnou detektivku z nakladatelství Mystery Press. Velmi nedávno jsme vám přinesli recenzi a na našem webu najdete i ukázku z knihy Zázrak svaté Winifredy od Ellis Peters. HIstorické detektivky jsou oblíbený žánr mnoha autorů i čtenářů a vy si můžete užít čtení, pokud nám napíšete:

  • Jak zní pravé jméno autorčino (neboť to na obálce je pseudonym) a kde se příběhy bratra Cadfaela odehrávají?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 25.8.2019, do předmětu napište Zázrak svaté Winifredy a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

SoutěžSoutěžeMystery PressE. PetersBratr Cadfael
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 8/19

Sat, 08/10/2019 - 00:23

SRPNOVÁ PEVNOST SE VYDÁVÁ DO ŠIRÝCH STEPÍ AKCE A NAPĚTÍ A DOSTANE VÁS DO TĚCH NEJFANTASTIČTĚJŠÍCH SVĚTŮ!
Něco končí, něco začíná, jak ví každý správný fanda fantasy. Takže... Další fáze marvelovského filmového universa je definitivně za námi (přinášíme vám velkou recenzi posledního Spider-Mana), ta další už ale klepe na dveře a jsou to pořádné pecky (a ten Blade, vážení, to bude darda největší!). O prvních ukázkách a těšení na Zaklínače od Netflixu ani nemluvě. Hlavně se ale ukázalo, že ani zdaleka neskončila jedna poctivě braková česká akční sága. Franta Kotleta opět otevřel svoje literární řeznictví U Bratrstva krve a poslal germánské a slovanské upíry vzájemně se kosit v bitvě o Stalingrad. To chcete!
Připravili jsme si ale pro vás i spoustu jiného čtení – třeba průřez skvělou edicí Mistrovská díla evropského komiksu nebo shrnutí nejzajímavějších komiksů z ranku epické fantasy na našem trhu. Jako bonus máme ještě hafo recenzí! Čas čarodějnic završil svou trilogii a pořádně jsme se podívali na zoubek Posledního jednorožce v knize, komiksu i filmu. A věděli jste, že bouřlivák české fantastiky Jiří Walker Procházka slaví šedesátiny?
Máme pár recenzí těch počítačových i deskových, ale hlavně si popovídáme o Krvavé nevěstě, nové hororové komedii, která změní váš pohled na společenské hry. Bát se ale jistě budete i u Nočních můr z temnot, které zaprodukoval sám Guillermo del Toro. Reporty ze světa Junktownu a Fantastické Ostravy, stejně jako novinky ze světa geeků a YouTube.
Takže vyrazte do stánků a čtěte novou Pevnost, svého průvodce fantastickými světy!

Obsah Pevnosti najdete ZDE.

Časopismagazín PevnostPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Spider-man/Deadpool 1: Parťácká romance - Joe Kelly, Ed McGuinness

Fri, 08/09/2019 - 08:52

 

Lití vody do kyseliny se nedoporučuje, protože by se mohla voda začít rychle vařit a vybuchnout vám do obličeje, což by vám docela zkazilo den. Stejně tak by se neměla doporučovat spolupráce různých komiksových postav jen proto, že z komerčního hlediska se to zdá jako dobrý nápad. Příkladů by se našlo jistě víc, ale Spider-man/Deadpool 1: Parťácká romance je rozhodně jedním z nich. Ono to zní zkrátka dobře – Deadpool je velký fanda Spider-mana jako vzoru, který sice hláškuje stejně jako on a je to jeho přirozenost, ale na druhou stranu je čestný, zodpovědný a prostě dobrák, což našemu polepšujícímu se žoldákovi imponuje. Zároveň dostane Deadpool zakázku na vraždu Petera Parkera.

Tady si musíme udělat odbočku k tomu, co mi na tomhle komiksu vadí asi nejvíc. To, v jaké době se odehrává a v jaké životní fázi je Peter Parker. Pokud by totiž hrdinou tohohle komiksu byl ten studentík, maximálně mladý učitel z období Odhalení, bylo by to asi víc v pohodě. Jenže "dobrý soused" Spider-man je částečně Peter Parker a částečně záskok, který mu jakožto milionáři a korporátnímu bossovi umožňuje důstojné krytí. Což je prostě divný a ještě divnější je, když je na tom postavená zápletka. Krom toho tahle týmovka vlastně není týmovka. Je to příběh o tom, jak se Spider-man snaží přežít to, že za ním leze pošahanej vopruz a snaží se ho nechtěně zabít a při tom opatrně zjišťuje, jestli by mu nevadilo, kdyby schválně zabil jeho šéfa. Kde mám ty vtipný a veselý kluky z počátku sérií? Proč se musím koukat na to, jak se snaží Deadpool ženatý s královnou podsvětí dělat správňáka, a přemýšlet o tom, že už autoři dosáhli toho, že je rychlokvaška Harley Quinn pomalu živější a uvěřitelnější? Proč se musím nutit do toho, abych věřil Peteru Parkerovi jeho klučičí duši a občas přemýšlel, kdo vlastně pod tou maskou je a jestli Parker zrovna Spider-manuje nebo řídí firmu? Jo, tohle všechno tam je tak nějak zapracované, aby to dávalo smysl, ale otázka je, proč to muselo být nutné? Proč dávat dohromady dvě postavy jen proto, že se nemusí a obě hláškujou?

Moc otázek – a komiks mi na ně nedal odpověď a to už vůbec nemluvím o těch otázkách děje.

Tohle můžou být jen moje pocity fanouška zhrzeného tím, že se mu hrdinové vyvíjí. Kniha má spoustu více či méně vtipných momentů (jako je scéna v baru), dojde na Spider-buginu, Dormamua. Občas se uchechtnete i některým hláškám, takže tragédie Spider-man/Deadpool 1: Parťácká romance určitě není. Jen nečekejte, že se vtipnost a akce použitím dvou vtipných a akčních postav násobí. Spíš se prostě dělí mezi ně, takže máme napůl vtipného Spider-mana a napůl vtipného Deadpoola. Ono půlení ale neplatí o Deadpoolově ukecanosti. Deadpool je tu tak ukecaný, jako by ho psal sedmdesátkový Stan Lee a občas tím lezl na nervy nejen Spider-manovi, ale dokonce i mně. Uvědomuje si ta postava, která ví o čtenáři, že je v komiksu a ne v knize?

Co se týče příběhu, tak krom výše nastíněného se samozřejmě cestuje, je tu spousta společných úkolů a vedlejších linek, záporáků, ale bohužel nic zapamatovatelného. Pokud si po roce a půl vzpomenu na to, o čem je Drákulova výzva nebo Mrtví prezidenti, ale nedokážu si vzpomenout na víc než několik scén z Parťácké romance a musím si ji potřetí přečíst, je v plynulosti a pochopitelnosti děje něco špatně. Kreslíř i scénárista se tu dost utrhli ze řetězu, a tak zatímco se Joe Kelly a Tom King vyžívají ve skládání potencionálně veselých momentů a scén zcela náhodně za sebe, a tím tvoří dějovou linku, Ed McGuinness a Gabriel Hernandez Walta se snaží o co nejdrsnější filmový střih a naprosto chaotické akční panelování. Oboje má pak za následek, že se u akčního vtipného komiksu musíte vracet, abyste pochopili, co se stalo.

Pokud jste fanoušky alespoň jednoho z obou parťáků a nevadí vám, že je komiks posunutý v čase někam, kam jste jako český čtenář neměli moc šanci nahlédnout, což se ještě nějakou dobu nezmění, jděte do toho. Komiksů se Spider-manem nebo Deadpoolem tu není zas tolik, abysme si mohli vybírat, a jak jsem psal výše, pořád je to vtipné, sem tam zazní dobrá hláška a akce je v komiksu také dosytosti. Co ale hodně pomůže při čtení, je nic neočekávat.

Spider-man/Deadpool 1: Parťácká romance

Cyklus: Deadpool/Spiderman
Scénář: Joe Kelly
Kresba: Ed McGuinness
Počet stran: 140
Formát 258x168 mm
Vazba: brožovaná
cena: 349 Kč

J. KellyE. McGuinnessSpider-ManDeadpoolnakladatelství Crewsuperhrdinové
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Stjepan Šejič - Sunstone

Thu, 08/08/2019 - 00:33

 

Recenzi na Sunstone bych mohl ukončit tím, že vás pošlu na nákup už jen kvůli nádherné kresbě. Stjepan Šejič má totiž úžasný cit pro barvy a Sunstone je toho krásným příkladem. Koneckonců kdo měl to štěstí, Sunstone a ilustracím kolem něj propadl už dávno, protože Sunstone se nejdřív objevil na Deviantartu https://www.deviantart.com/shiniez, kde jsou k vidění koncepty, making of, dodatečné krátké příběhy a další bonusy, takže kdo se chce nejdřív zdarma podívat, zda by se mu styl líbil, může zabrousit tam. Samozřejmě papír je papír a to, co se dostalo přímo do komiksu, je mnohem vypilovanější než ten surový internetový materiál. Přesto ten profil doporučuji. Kraťas o nakupování sado-maso pomůcek v kutilských potřebách je prostě úžasný. Ale zpět ke komiksu Sunstone tak, jak ho vydala Crew. Vizuál je prostě nádherný – možná už jste na jeho kresbu narazili v jedné epizodě Harley Quinn nebo v Pod křídly smrti – Sunstone je ale ještě o chloupek vymazlenější. Šejič využívá netradiční, do ruda zabarvenou paletu barev, která podtrhuje jak samotné téma, tak nahotinky, protože na dívky v červené a černé je radost pohledět, ale neopouští nás ani v částech normálního života a ani tam nepůsobí rušivě. Tahle jeho netradiční barevnost je také podtrhnuta tím, že Lisa je zrzka a není v tom sama.

Sunstone se sice tváří jako erotická literatura, se kterou se nám tu roztrhl pytel a nakladatelé poslední dobou vydají cokoli, kde je jen náznakem vidět bradavka, ale Sunstone je vlastně spíš vztahový komiks s velmi pozvolna plynoucím, poměrně obyčejným příběhem, který se může odehrát klidně v sousedním bytě a erotika tu působí jako velmi příjemná kulisa. Je to vhled do světa BDSM, který ale není primárně o bičování, svazování, bolesti, ale o důvěře, která tu má právě jméno Sunstone. Sledujeme submisivní Lisu, která se po internetu seznámí s Ally, která je spíš dominantní typ a dohodnou se na přetavení internetové reality ve skutečnost. Tím se společně s Lisou čtenář noří do malé BDSM komunity a sleduje několik příběhů o tom, jak kdo svou choutku objevil a poprvé ukojil. Postavy jsou úžasně a s citem napsané, jsou nervózní, nesmělé, jen tak si povídají a to je to, co je na tomhle komiksu tak super – teda krom košilatých a kalhotkových kreseb – to, že je přirozený a máte pocit, že někde sedíte a posloucháte pár kamarádek s BDSM zkušeností. Krom toho se možná přistihnete, jak zíráte v restauraci na nedaleko sedící slečnu, která ve 30 stupních nosí šátek a vy se usmíváte, protože se vám hned vybaví Lisin obojek.

Sunstone je komiks, který rozhodně není primárně určen k onanii, jako některé kousky, které tu vyšly nedávno – k čemu jinému tak Manara nebo třeba Justina asi může být, že? Je to komiks, který je o dobře napsaných přirozených vztazích a je to jemná sonda do duše a prostředí BDSM lidiček. Tedy těch normálních, co se jen svazují a latexují – na ty, co se probodávají háky a jehlami, tu naštěstí nedošlo a asi ani nedojde. Když k tomu přičteme úžasný vizuál a to, že nám za chvíli vyjde dvojka, není proč váhat.     


Originál: Sunstone 1

Autor: Stjepan Šejić
Nakladatel: Crew
Překlad: Changer the Elder  
Vazba: brožovaná
Stran: 244
Rozměry: 17 × 25,7 cm
Cena: 499Kč

S. ŠejičSunstoneBDSMKomiksCrewnakladatelství CrewErotický komiks
Categories: Vector Graphic

Recenze: Peter F. Hamilton, Pandořina hvězda - Invaze

Wed, 08/07/2019 - 01:00

Vesmírna loď Druhá šanca sa vrátila šťastne späť. Správy, ktoré priniesla, ale nie sú vôbec šťastné. Spoločenstvo je rozdelené, politici sa cítia sťa ryby vo vode a podnikavci zavoňali príležitosť nabaliť sa ešte viac. Čo ľudia a iné bytosti žijúce v Spoločenstve? Hroziaca invázia im možno zasiahne do životov intenzívnejšie, než by si želali...

Invaze...
nadväzuje na predchádzajúcu časť. Druhá šanca sa vrátila, novinári trhajú posádku v zuboch, pretože na planéte za bariérou nechali Boseho a Verbenkovú. Znovuoživenie tých dvoch začalo prebiehať okamžite po pristátí. Prezidentka Elaine Doi a Wilson Kim, kapitán Druhej šance, bijú na poplach. No nájde sa dosť takých, ktorí za snahou vybudovať vesmírnu obranu vidia len šancu prihrať nové zákazky od Spoločenstva istým vplyvným rodinám. Je totiž volebný rok a Doi potrebuje hlasy. Politikárčenie, pracovné víkendy so senátormi, dohadovanie kto s kým, kedy a za čo... Ruka ruku myje. Každý si prilepší a miliardy obyvateľov Spoločenstva to zaplatia. Plán vesmírnej obrany našťastie prejde, svet začína zbrojiť a budovať bojové koráby. Každý je spokojný a všetko ide ako po masle.

Až do dňa...
kedy sa okolo priestoru fázy III. objaví množstvo červích dier. Cez ne na planéty tohto sektoru padajú atómovky. Čo sa preháňalo hlavou Hore ranného svetla, najsilnejšieho z Dokonalých, keď plánovala prienik do Spoločenstva? Podarilo sa jej niečo vytiahnuť z Boseho a Verbenkovej pamäťových implantátov? Kam až chce zájsť pri dobývaní planét obývaných ľuďmi a čo sú vlastne Dokonalí zač?

Pokým sa ľudia horúčkovito chystajú na príchod agresorov, Ozzie s Orionom stále trčia na mrazivej planéte, z ktorej, zdá sa, niet úniku. Jedine... ak sem dorazia Silfeni. Mohli by skúsiť sledovať ich stopy a ísť po tom istom chodníku. Hocaká planéta bude lepšia než toto chladné biele peklo, v ktorom prepadajú depresiám.

Paula Myo sa drží svojho vyšetrovania zubami nechtami. No Bradley Johansson uniká. Rovnako aj Adam Elvin. Kto vie, akú má teraz podobu? Bunkovú reštruktualizáciu podstupuje tak často, ako ona manikúru. Situácia sa však zvrtne a Paula začína premýšľať, či nerobí chybné závery. Čo ak má Johansson s Hvězdoplavcom pravdu?

Z Kazimira sa stal Johansonov spolupracovník. Zo Vzdálené, kolísky Strážcov, sa po namáhavom výcviku presunul na Zem. Je oddaný veci, odhodlaný a stále zamilovaný do Justin. Ak by ju vyhľadal, porušil by všetky predpisy o bezpečnosti a ohrozil seba aj kolegov. Skúsi ju aj tak nájsť? Láska je láska, spievalo sa kedysi...

Nakoniec...
Hora ranného svetla zahájila genocídu. Politici sa dohadujú, na koho hodia zodpovednosť. Bohaté podnikateľské rodiny si rozdelili vplyv a zisky. Paula Myo zvažuje existenciu Hvězdoplavca. Ozzie a Orion odídu so Silfenmi a chodníky ich možno dovedú až koniec sveta. Nigel Sheldon a Wilson Kim robia, čo môžu, aby zachránili ľudí a spomalili postup Dokonalých. Pomedzi nich pobehuje polonahá Mellanie, ktorá sa po milencovom odsúdení postavila na vlastné nohy. Keďže je spriaznená s.... (s kým si prečítate sami), dokázala to na výbornú. Je celebrita a náhle zisťuje, že nenávisť k Paule Myo musí odložiť. Pretože Paula je jediná osoba, ktorá môže zachrániť Mellaniin luxusný zadok, a nie len jej.
Čas plynie a udalosti sa valia rýchlosťou tornáda. Bariéra padla a najdôležitejšie teraz je zistiť, prečo sa to stalo práve v okamihu, keď sa pred ňou ocitla Druhá šanca. Jedine odpoveď na túto otázku dá jasnú odpoveď, či je Hvězdoplavec skutočný, a či má pod palcom najvplyvnejších ľudí Spoločenstva. Kam táto stopa povedie?

Pokračovania románov či filmov nebývajú vždy úspešné. Ale ďalšia časť Pandořiny hvězdy, Invaze, sa nesie v rovnakom duchu, ako Bariéra. Je dynamická, pestrá, a ani na okamih čitateľovi nedovolí, aby sa nudil. Opäť sledujeme niekoľko dejových línií. Tie nám ukazujú veci na povrchu aj pod ním. Neoficiálne oficiálne dohody a následky. Snahy dosiahnuť správnu vec aj polená, ktoré pri tom hrdinom podrážajú nohy. Vyšetrovanie trvajúce 140 rokov sa  zrejme skončí úplne inak. Silfenské cesty necesty, tajomné chodníčky a putovanie z jednej úžasnej planéty na druhú. Zistíme, čo za civilizácia sa skrývala za bariérou a aké má plány. Hamilton si vie čitateľa získať napínavým dejom, rovnako aj opismi a vývojom postáv. Avšak dosť už rečí. Pandořina hvězda je jednoducho skvelé čítanie!

Peter F. Hamilton
Pandořina hvězda – Invaze
Překlad: Petr Kotrle
Grafická úprava obálky: LZX
Nakladatelství: Planeta9
Rok vydání: 2019
Počet strán: 590
Cena: 499 Kč

Odkaz na recenzi prvního dílu Bariéra ZDE.


 

RecenzeLiteraturaPlaneta9Pandořina hvězdaP. F. HamiltonHard sci-fiSci-fi
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Tomáš Bandžuch, Noc a mlha

Tue, 08/06/2019 - 01:00

Píše se rok 1888 a ulicemi večerní Vídně kráčí davy. Křik hesel typu „V náboženství není spása, důležitá je jen rasa!“ se nese do dáli, Židé se choulí ve svých domovech a zdá se, že teď už poslednímu soudu nikdo neteče. A to nikdo netuší, že ta největší hrozba teprve přijde…

Tou samou dobou, o pár set kilometrů na západ skupina tří mužů v malém člunu přiráží k švýcarskému ostrovu Schwanau.  Cílem jejich cesty je zřícenina stejnojmenného hradu, respektive tajná zbraň, která se skrývá v jeho sklepení. Výpravu vede inženýr Luitpold Straube a jako jediný tuší, s kým nebo čím budou vlastně mít tu čest. „Tři jsme sem přijeli, tři odjedeme,“ slibuje svým společníkům. A tři se vrací i přesto, že jeden z nich v troskách hradu umírá…

Noc a mlha od českého autora Tomáše Bandžucha má vskutku parádní rozjezd. Atmosférické vylíčení antisemitské nálady vzbuzuje ve čtenáři pocit, jako by v té době snad i žil, a při popisu výpravy na tajemstvím opředený ostrov ho příjemně mrazí. Co je skutečná historie, co jsou jen báchorky a pověry a co je čistě výplodem autorovy fantazie? Už na samotném začátku je těžké toto rozdělit, a co teprve na konci, kde najdeme fotografickou přílohu? Svůj díl na tom má určitě fakt, že Bandžuch jakožto vystudovaný politolog a historik moc dobře ví, o čem píše. A co je ještě důležitější, ví, jak to podat a prodat.

Děj knihy Noc a mlha se po velmi zdařilém úvodu přesouvá do Prahy roku 1928. Hlavní hrdina, nekromant Petr Hankl, pracuje na Českém zemském velitelství Čarotvorných služeb. To kromě něj zaměstnává nejrůznější specialisty – hypnotizéry, věštce, odborníky na živelnou magii, iluzionisty a podobně. A ačkoliv název může působit úsměvně a čtenář si vzpomene například na Ministerstvo kouzel a jeho Komisi pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluv, opak je pravdou. Tato instituce je přísně tajná, byrokratizovaná, podléhá mnoha nařízením a regulacím (ostatně jako v té době asi všechno) a zabývá se primárně ochranou obyvatel Československa. Nově začíná také vyšetřovat sebevraždy, které by mohly být způsobeny pomocí magie. A hned jeden z prvních zdánlivě banálních případů, smrt mladé ženy, která naletěla podvodníkovi, bude mít mnohem dalekosáhlejší dosah, než by se Petru Hanklovi mohlo ze začátku zdát.

Židé jsou obviňování z konspirací a atisemitská nálada ve společnosti stoupá jako pára nad hrncem. Na scéně se objevuje Hanklova dávná láska z dětství, lidé přicházejí o rozum, sami si berou životy a Prahou se prohání démon… A vše směřuje zpět k té tajemné noci na ostrově Schwanau.

Noc a mlha vás zahalí, vtáhne a nepustí. Styl psaní, nečekané zvraty, tajemství, které se už už zdá být odhaleno a atmosféra historické Prahy roku 1928, to vše dělá z knihy vskutku jedinečný zážitek. Bandžuch ví, jak stupňovat napětí a stránku po stránce dává čtenáři přesně tu dávku, která ho donutí říct si tak dobře známé: „Ještě jednu kapitolu…“

Noc a mlha
Autor: Tomáš Bandžuch
Nakladatelství: Straky na vrbě
Vazba: Paperback
Počet stran: 456
Cena: 290 Kč
 

RecenzeLiteraturaStraky na vrběT. BandžuchP. Hankl
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Petr Macek - Petr Kopl, Pérák: Oko budoucnosti

Mon, 08/05/2019 - 01:00

Superhrdinské komiksy jsou v kurzu. Hlavně díky filmovému průmyslu dneska i bublinou nepolíbený člověk ví, kdo je Iron Man nebo Spider-Man. Jenže to jsme v hájemství za velkou louží. V Americe, kde můžou padat mrakodrapy a prohánět se obrovský zelený chlápek. Prostě nějakým způsobem věříme, že by to mohlo fungovat. Ale superhrdinský komiks z České republiky? To přece zní jako naprostá sci-fi. Nebo alespoň donedávna.

Už je to hezkých pár let, co pánové Kopl a Macek vytvořili na pokračování komiks Zázrak. Ten si získal dost velkou oblíbenost a hlavně na scénu přivedl postavu Péráka. To není superhrdina zrozený čistě ze spisovatelské fantazie, kolují o něm totiž zvěsti, že během protektorátu bojoval proti nacistům. Což vedlo k celé řadě autorských pojetí, jak ostatně uvádí v předmluvě etnograf Petr Janeček. A už z jeho předmluvy je dost cítit, že takový materiál je jako dělaný pro žánr superhrdinského komiksu. A Petrové Macek a Kopl to jenom potvrzují.

U Péráka je těžké hovořit o příběhu, protože to znamená, že můžete něco vyzradit. Takže to vezmeme z druhé strany. Začněme u toho, že Pérák funguje po příběhové stránce dost parádně. Může za to především skutečnost, že jeho děj se odehrává v protektorátu a za druhé světové války, což nebyla jen doba, kdy se válčilo, ale díky posedlosti jistého diktátora se po celém světě hledaly magické artefakty (jen si vzpomeňte na jednu sérii o slavném archeologovi). A tehdejší protektorát nebyl výjimkou. Právě tady se rozjíždí pátrání po lebce kněžny Libuše, která dokáže předpovídat budoucnost. Což je něco, co by se náckům hodilo do krámu. Ostatně, kdo by nechtěl znát výsledek následující bitvy? Právě do tohohle pátrání nějakým způsobem zasáhne Pérák, který sice není lovec pokladů, ale v tomhle případě nemá tak úplně na vybranou.
Na druhou stranu bude záležet na tom, jestli přistoupíte na hru obou pánů. Pokud totiž čekáte klasický komiks o tom, jak jeden superhrdina přišel na svět, budete zklamáni. V ději je sice pár narážek, ale to je tak všechno. Ostatně samotný úvod se vezme dost hopem. Nebo ještě jinak – vezme se dost zkratkovitě. Během několika málo stránek se nastíní celá situace a pak už se jede z jedné akce do druhé. Petr Macek sází hlášky, hraje si s jazykem, hlavně tedy ze začátku. Ale časem to začne šíleně prudit. Naštěstí si ale po pár stránkách přestane hrát s různými variacemi slova nos (při čtení pochopíte). To kresba Petra Macka působí velkolepě, je akční, prostě jako kdyby člověk měl v ruce nějaký komiks z produkce Marvelu nebo DC. Jenže některé panely vypadají, jako kdyby místo plnohodnotných kreseb používal rozdělané storyboardy, protože ho tlačil čas. Ale i přes tahle drobná škobrtnutí z Péráka sálá obrovská radost z vyprávění, velká láska ke komiksu jako takovému. Ano, Pérák je vytvořený s obrovskou láskou, je český, odsýpá a zároveň skládá hold slavnějším dílům popkultury.
Perák je malý velký komiksový zázrak, který vás chytne. A navíc končí tak nějak neukončeně. Snad tvůrci pokračování přinesou co nejdřív. Anebo mezitím dorazí Zázrak v jednom svazku? Nechme se překvapit.

Pérák: Oko budoucnosti
Petr Macek - Petr Kopl
Nakladatel: Crew
Počet stran: 88
Vazba: Pevná
Cena: 299 Kč

KomiksCrewPérákNeuvěřitelný Zázrak
Categories: Vector Graphic

Komiksové letní nebe od Crwe

Fri, 08/02/2019 - 09:47

Mýty 15: Růženka

Scénář: Bill Willingham; kresba: Mark Buckingham, Steve Leialoha, Inaka Miranda, Andrew Pepoy, Dan Green, Chrissie Zullová, Dave Johnson, Kate McElroyová, J. H. Williams III., Joao Ruas, Adam Hughes; počet stran: 256; vydání: první; rok vydání: 2019

Zatímco se Mýty přebývající ve všedním světě zoufale snaží uchránit před rozkladnou mocí pana Temného, Růženka – údajná vůdkyně Farmy – je stále pohroužená ve zničující depresi. Možná, že by ji z ní mohla vytrhnout nová odhalení týkající se její pohádkové minulosti?

Ukázka:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1384

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1154&pro=d

 


Znovuzrození hrdinů DC: Flash 4: Bezhlavý úprk

Scénář: Joshua Williamson; kresba: Howard Porter, Pop Mhan, Neil Googe, Ryan Sook, Paul Pelletier, Andrew Hennessy, Carmine Di Glandomenico; počet stran: 136; vydání: první; rok vydání: 2019

Po událostech příběhu „Odznak“ se Barry Allen alias Flash a nejrychlejší člověk na světě nachází na rozcestí. Může dál lhát ženě, kterou miluje, a tajit jí svou totožnost? Dokáže napravit pochroumaný vztah s Kid Flashem?

Další z knih v sérii Znovzrzození hrdinů DC, kterou můžete pořídit i s českou obálkou. Tentokrát od kreslíře Petra Kopla

Ukázka:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1383

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1153&pro=d

 

Rocket a Groot 1: Profíci v akci

Scénář: Skottie Young; kresba: Filip Andrade, Aaron Conley, Jay P. Fosgitt, Brett Bean; počet stran: 140; vydání: první; rok vydání: 2019

Když Rocketa postihne děsivá proměna, vyrazí Groot na nebezpečnou cestu, aby svému příteli připomněl, co je doopravdy zač. Ale tahle cesta skončí s mluvícím stromem uvězněným v děsivém žaláři nebezpečného diktátora, lorda RakZoona!

Ukázka:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1382

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1152&pro=d

 


Tokijský ghúl: re 1

Scénář: Sui Išida; kresba: Sui Išida; počet stran: 220; vydání: první; rok vydání: 2019

Ve světě, kde řádí lidožraví ghúlové, má někdy šanci zvítězit jen ten, kdo se k nim přidá. Jedinou organizací bojující proti ghúlům, je ÚPG – a ta použije jakékoliv prostředky, jen aby ochránila lidstvo před téměř všemocnými predátory.

Ukázka:
http://www.crew.cz/galerie-detail.php?id_galerie=1381

Další informace:
http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1151&pro=d

 

CrewKomiks
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Natalja Ščerba, Koruna času

Thu, 08/01/2019 - 11:23

Série Časodějové míří do finále - napětí mezi rozdělenými frakcemi hodinářů se vyostřuje. Každý má vlastní nevyřízené účty, nenaplněné ambice a soukromé plány. Ve hře není nic menšího než koruna času - a kdo by si ji nechtěl nasadit na hlavu?

Vasilisa upíná své úsilí k nalezení kamaráda Feše, který zmizel za záhadných okolností, a proto uzavře smlouvu s krutým duchem Astragorem a dává se k němu na rok do učení. Ocitá se tak přímo v domě svého úhlavního nepřítele. Naoko mezi hodináři, kteří umí vládnout magií času, stále panuje příměří, to se však může každou minutou změnit. V sázce je mnoho, především koruna času, tedy artefakt, který svého nositele učiní novým pánem času na více než tisíc let. Čím je Vasilisin plán, plán jedné malé dívky a jejích přátel, proti plánům samotného Astragora nebo tajného Kruhu Stavitelů? Svou vlastní agendu sleduje i tajemný Rodion Hardius, Vasilisin pradědeček z dávné minulosti. Každý by se koruny nejaději zmocnil sám nebo by ji rád viděl na hlavě svého soukromého kandidáta. A své plány jsou mnozí připraveni prosadit, ať se děje cokoli.

Koruna času přichází nejen se stejnou tloušťkou, jakou měly i předchozí díly, ale také s obdobným schématem. Po pozvolném úvodu se autorka vytasí s další várkou nových postav (navzdory tomu, že se jedná o poslední díl série, jich je poměrně slušný počet) stejně tak jako s dalšími odvětvími časové magie, které nejen rozšiřují stávající universum, ale ukáží se jako klíčové v závěru knihy. Ovšem neduhy, které sérii příliš neprospívaly a byly přítomny v prvních knihách, už v Koruně času nemají místo - děj ubíhá plynule a není pouhým sledem jednotlivých epizod. Co zamrzelo téměř ve všech dílech Časodějů, bylo také finále shrnuté v rámci pár kapitol a zhruba dvaceti stran. Tentokrát si však Ščerba svůj velký finiš pomalu připravovala a pojala ho ve velkém stylu. Je pravda, že místy byl závěrečný střet poněkud zmatený, hlavně co se zapojení některých postav týkalo, přinesl ale několik překvapivých a uspokojivých zvratů. Nakonec se sice jedná o trochu uměle přislazený happyend, ale to knize určené pro mladší čtenáře může člověk snadno odpustit.

Ve vztahu k cílové věkové skupině nabírají i přes optimistický konec Časodějové místy poněkud temnější tón, což sérii rozhodně sluší. Všechny dějové linky autorka poměrně uspokojivě uzavřela, konečně jsme se tedy dočkali plného dovysvětlení příběhů některých postav - především tedy hlavního záporáka Astragora a Severina Ohnivého, otce hlavní hrdinky. Ačkoli Ohnivý neměl vždy dostatek prostoru, bezesporu patří k nejzajímavějším figurám v příběhu vůbec. I když Časodějové nijak znatelně nestárnou spolu se čtenářem nebo hlavní postavou, je třeba přiznat, že (někdy těžce snesitelná) naivita hlavní hrdinky už byla spíš příležitostná než všudypřítomná. Dětští hrdinové obecně zvážněli - přeci jen se jim toho během všech šesti svazků nepřihodilo málo. O všem se ale čte s lehkostí, takže omladině ve vašem okolí, případně pak vám, jistě nebude trvat dlouho celou sérií se prokousat. Milých, kouzelných příběhů o přátelství přece jen nikdy není dost, a zvlášť v létě přijdou na odpočinkové čtení vhod.

 

Natalja Ščerba, Koruna času (Časodějové, 6. díl)
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 428, vázaná
Překlad: Martina Pálušová
Rok vydání: 2019
Cena: 389 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyN. ŠčerbaFragmentSarden čte dětem
Categories: Vector Graphic

V červnu narození...

Wed, 07/31/2019 - 14:26

Rekapitulaci červnových narozenin opět stíháme vydat v následujícím měsíci jen s odřenýma ušima, ale nakonec, hlavně, že budete mít možnost si to přečíst a možná chytit i nějakou inspiraci. A o to jde především! V červnu se nám do výběru vešli jenom samí chlapi, tak aspoň skóre Češi versus zahraničí je přesně napůl…ehm, vlastně není… ale když my starší ročníky pořád ty Slováky bereme jako vlastní. Tak nic…

„Pořád čtu. Víš, jak musí žraloci neustále plavat, jinak umírají? Tak to jsem já. Když přestanu číst, zemřu. “
Patrick Rothfuss
*6.6.1973

Vzato kolem a kolem, není tenhle americký chlapík nic jiného než začínající spisovatel. Moc toho na kontě zatím nemá, přesto se mu podařilo prorazit způsobem, o kterém sní každý spisovatel široko daleko. Trilogie Kronika Královraha, ze které jsou venku zatím dva díly, má bandu fanoušků i u nás. A nenechte se mýlit Hudbou ticha, protože to je „jen“ samostatný příběh z jeho univerza a na závěrečný díl trilogie se (ne)trpělivě čeká. Milovníci čarodějů a magie by příběh nadaného chlapce jménem Kvothe rozhodně neměli minout.

"Nechci zabíhat do patosu, ale psaní skutečně představuje hlubší smysl, opodstatnění toho, proč chodím na světě."
Pavel Renčín
*8.6.1977

Zato tenhle charismatický mužský žádné spisovatelské ucho už dávno není. A kdyby psal „americky“, možná by dneska (a nejen on, abych nekřivdila mnoha dalším českým autorům a autorkám) měl na poličce sbírku cizojazyčných vydání svých knih, tučné konto v bance a tak vůbec. V každém případě je to autor nevyzpytatelný a nikdy nevíte, co vám jeho příští kniha přinese. Umí napsat městskou fantasy i thriller, ale pořád jsou to příběhy ze stejné klávesnice, u kterých se můžete spolehnout na krásný jazyk a neotřelé nápady. Městské války (ve kterých se prohání postava mužská se jménem Slíva, se kterou nemám vůbec nic společného!), Vězněná, Klub vrahů… jen si něco přečtěte.

"Som neveselá kopa, ktorej sa občas podarí vtipný komentár."
Juraj Červenák
*16.6.1974

Věděli jste, že svého času psal pod pseudonymy Thorleif Larssen nebo George Callahan? Všechno to byly novely o Conanovi z přelomu tisíciletí, kdy česko-slovenské čtenářstvo prahlo po západní literatuře, domácí jména odmítalo z principu a k příhodně znějícímu pseudonymu se uchyloval nejeden autor či autorka fantastiky. Naštěstí se od těch dob hodně změnilo a značka Ďuro Červenák má velmi zvučnou ozvěnu. Černokněžník Rogan, Bivoj, Bohatýr, kapitán Báthory, Stein a Barbarič (díky za toho Steina s Roganem, jinak by si jeden skoro myslel, že je pan autor nějak fixován na písmeno B), to všechno jsou jména hlavních hrdinů, potažmo sérií Červenákových knih. V českém překladu vychází jeho knihy pod hlavičkou několika nakladatelství a nikdy se na ně nemusí čekat dlouho po vydání v originále. Též patří mezi autory, kteří se rádi potulují po conech a festivalech fantastiky, takže máte šanci se s ním osobně a neformálně potkat.

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní.“
Andrzej Sapkowski
*21.6.1948

Sapkowski nerovná se jen Zaklínač, ale tohle všichni jeho příznivci moc dobře vědí. My Česi ho tak nějak považujeme skoro za vlastního a popularita jeho knih je vysoká napříč takřka celou Evropou. V poslední dobře bývá na přetřesu víc než tvorba jeho kontroverzní chování týkající se počítačových her a připravovaného seriálu od Netflixu, od kterých se důrazně distancoval a pak zas ne a jak se v tom má chudák čtenář potom vyznat? Nejspíš by se nad to měl povznést a číst, protože důležitější než samotní spisovatelé jsou příběhy a ty Sapkowski umí psát zatraceně dobře. Pokud náhodou umíte polsky, můžete se dostat k jeho komentářům, fejetonům a recenzím v polských časopisech o fantastice.

„Člověk nepředává lidské dědictví tím, že se dá slyšet, ale tím, že se zachová při zdravém rozumu.“
George Orwell
*25.6.1903

Narodil se v Indii jako Eric Arthur Blair a inspiraci pro svůj pseudonym nalezl ve jméně místní říčky v Oxfordshiru, kam se s matkou přestěhoval ještě jako malý chlapec. Jestli něco neměl, tak to byl jednoduchý a přímočarý život a jeho vlastní příběh by sám vydal na román s mnoha dramatickými zvraty. Živil se i jako novinář a mnohé z jeho esejů se dají sehnat i v češtině. Běžná populace bude znát nejslavnější Orwellovy romány 1984 a Farma zvířat, z nichž zvlášť ten první je v současné době velmi často zmiňován prostřednictvím vtipů o faktu, že napsal román jako varování pro společnost a nikoli jako návod pro mocipány.

„Doba je mimo jiné definována i tím, co pokládá za zvrhlost.“
Ondřej Neff
*26.6.1945

Posledním fantastickým chlapem červnového narozeninového dýchánku je spisovatel, novinář a vydavatel internetových deníků s neuvěřitelně širokým záběrem činnosti. Dalo by se o něm (a jistě i s ním) hovořit a psát dlouho a pořád zajímavě. Sarden má k panu Neffovi velmi konkrétní vztah, protože kontrolní otázka při přihlašování na náš web, dotazující se křestní jméno spisovatele Neffa, není náhodná. Koneckonců ani naše jméno, že? („Modří“ vědí a ostatní si udělají domácí úkol, aby si zjistili, co je Sarden). Začínali jsme jako rubrika Nevidititelného psa – jednoho z Neffových internetových deníků a osamostatnili se až teprve nějaký rok potom, co nám rubrika začala být malá. Knih, nejen z oblasti fantastiky, kde je na obálce jeho jméno, si můžete přečíst opravdu hodně. Zmiňme například převyprávění verneovek do současnějšího jazyka, trilogii Tajemství pěti světadílů nebo vloni vydaný Rock mého života. Snad se neurazí, když napíšu, že je to skutečně renesanční a inspirativní člověk.

publicistikaLiteraturaLidénarozeninyM. DvořákováP. RothfussP. RenčínJ. ČervenákA. SapkowskiG. OrwO. Neff
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Poslední Incal

Tue, 07/30/2019 - 23:32

Konečně, konečně to Jodorowsky zvládl skoro bez paleoandrogynních filosoficko-nábožensko-eko-eticko... no prostě napsal skoro normální komiks. Jodorowského komiksy máme rádi. Jsme jimi přitahováni, obdivujeme je, ale občas se zdá, že čeho je moc, toho je příliš a bylo by fajn, kdyby ubral a pustil do nás vcelku obyčejné sci-fi, což se v Posledním Incalu vlastně podařilo.

John Difool zase někam padá. Ten člověk je samej průšvih, neustále mu jde o život, není na něm nic zajímavého až na to, že je sobec a absolutní lůzr, a to dokonce ve více dimenzích, jak se také přesvědčíme, ale krom toho na něm závisí přežití celého vesmíru. Proto ho naštěstí zachrání obří hmyz, který ho odnese skrze bitvu strojů proti biologickým tvorům a zachrání ho tak před smrtícím virem, aby on pro změnu mohl zachránit vesmír skrze odvahu, lásku a sakra velkou porci štěstí. Tak jednoduché to je.

Samozřejmě, nebyl by to Jodorowsky, aby samotný konflikt technoupíra šířícího virus rozkládající živou tkáň proti zbytku vesmíru nebyl pořádně epický, masivní a nekonečně komplikovaný, plný akcí různých frakcí od technokněží přes androidí armádu až po divochy a krysy. I přes množství postav je Poslední Incal ale příjemně přímočarý a přehledný. Jodorowsky sice střídá prostředí a postavy jako na běžícím pásu a uděláte opravdu dobře, když budete mít Jodoversum načteno, ale pro úplně základní kostru příběhu to ani tak moc nepotřebujete. Smrtící virus dělá z biologické tkáně kupky slizu a nevyhne se mu nikdo. Terra 2014 to má spočítané a moci se ujímá mechaprezident (jenž ten virus vypustil a slouží vesmírné bytosti Bentacodonovi), který všem obyvatelům doporučí přesunout se do kovových těl. Past sklapla. Život, jak ho známe, skončil; city, chutě, vše, co dělá život životem kromě prosté existence, zmizelo a osud Terry 2014 má potkat celý vesmír. A pak - pak už je to jen cesta k jeho porážce plná epických bitev, mechakolosů, všemožných techno i bioplanet, šílené módy, znásilněného anděla, jedné nádherné "hlavní" hrdinky a jejího poprsí.

Tím se plynule dostávám k tomu, kdo může za to, že ty mechakolosy a koneckonců i to poprsí vypadá tak dobře. Původně měl komiks kreslit Moebius, ale nakonec neměl čas, a tak se ho ujal Ladrönn, což je dobře, protože Ladrönnova kresba je to, co dělá z Posledního Incalu výborný komiks. Crwáci nám do téhle knihy MDEKu přidali totiž i první kapitolu kreslenou Moebiem a dámy a pánové, to je nebe a dudy. Ladrönn tady Moebia knockautuje někam do rohu už při prvním pohledu. Ano, i Moebius tam má pár stránek, které rozhodně stojí za to, ale Ladrönn, ten si duši příběhu ukradne pro sebe a svojí kresbou plnou malinkých detailů vás dostane do kolen, protože z jeho tužky stojí za pokoukání a podrobné prozkoumání skoro každý panel. Šachtoměsto, robopoldové, krysy, hmyz, biosféry i vesmírné lodě jsou maximálně detailní. Navíc celá atmosféra je v podání Ladrönna temnější, což se k tomuhle příběhu o zkáze vesmíru prostě hodí víc. Moebius občas vypadá, jako by kreslil komedii a kolorista, který dostal do pracek tu Moebiovu část, tomu taky dvakrát nepomohl. Už jen ta část, kdy Difoola zachraňuje obří hmyz, který je v podání Moebia neurčitého tvaru, a tak koloristu napadlo, že by mohl být klidně růžový - takže ta scéna vypadá naprosto směšně. Nikdo zkrátka nechce vidět, jak jeho hrdinu odnáší do bezpečí obří dildo... a takových případů by se dalo najít rozhodně víc. Ještě jednou tedy - díky Paleoježíši za Ladrönna.

Těžko říct, co se ještě z Jodoversa a Incalu dá vytěžit. Zatím mě příběhy z něj baví a fascinují. Občas se pekelně špatně recenzují, ale čtou se pořád skvěle a stále patří k těm, které mám v knihovně na vrchu, abych se k nim občas vrátil a našel zase něco nového a Poslední Incal bude nejspíš také ten případ.  

Poslední Incal  (Final Incal (suivi de Aprés Incal) Les Humanoides Associes)

Autor: Alejandro Jodorowsky,
Překlad: Podaný, Richard
Ilustrace: José Ladronn a Moebius
Edice: MDEK
Stran: 224
Vazba: Pevná i Brož
Rozměry: 19,3 × 25,9 cm
Cena 789 / 589 Kč

KomiksCrewA. JodorowskyCh. LadronnMoebius
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Gareth L. Powell: Jiskry války

Tue, 07/30/2019 - 09:44

ANOTACE:
Inteligentní válečná kosmická loď Vrtošivá fena byla zkonstruována pro boj, ale je znechucena svou účastí na genocidě během poslední války. Zbavená výzbroje se snaží odčinit, co spáchala. Recept na nápravu účasti na válečné genocidě? Nechat se zaměstnat Záchranným sborem, organizací, která stojí mimo všechny mocenské struktury, nepodléhá žádné civilizaci a jejím posláním je pomáhat lodím v tísni. Vaše viny budou smazány. To platí jak pro inteligentní válečnou kosmickou loď, tak i pro její posádku.

Když se v soustavě plné starobylých artefaktů, vyrobených z celých planet, ztratí civilní loď, vydává se Vrtošivá fena s posádkou samotářů pod velením kapitánky Konstanzové na záchrannou výpravu.

Nejsou ale jediní, kdo po ztracené lodi pátrá.

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Prolog
Pelapatarn


Další loď ve formaci zasáhla sprška antihmotových hlavic velikosti špendlíku a vymazala ji z prostoru. Kapitánka Annelida Dealová, která vše sledovala z taktické místnosti na palubě svého Scimitaru Spravedlivý hněv, bohapustě zaklela. Posádky lodí Vnějších bojovaly mnohem urputněji, než předpokládala. Za každou cenu chtěly ochránit předsunuté velitelské stanoviště na planetě pod nimi. Kdyby se dokázala dostat přes ně a lokalizovat bunkr, v němž probíhá jednání, stačilo by na něj svrhnout přiměřeně velikou hlavici, a bylo by po válce. Jednou ranou by tak splnila rozkazy, které jí nařizovaly zničit velitelskou strukturu nepřítele, a způsobit tak zmatek mezi bojovými jednotkami.

Podle informací rozvědky to vypadalo na snadnou operaci typu udeř a uteč. Vnější zde měli minimum lodí, aby nepřilákali zbytečnou pozornost. Teoreticky by se jich měla bez potíží zbavit. Ale tihle parchanti bojovali mnohem divočeji, než by kdokoli – a možná i oni sami – čekal. Síly Konglomerátu už ztratily dvě fregaty a jeden lehký křižník. Dlouhá stopa špinavého dýmu ukazovala, kudy se křižník řítil atmosférou, kde z něho odlétaly kusy pláště a jiskry, dokud se nerozpadl nad noční stranou Pelapatarnu a jeho trosky nedopadly na hladinu rozlehlého oceánu.

Lodí se rozezněla siréna. Blížila se další torpéda.

Kapitánka Dealová sevřela hranu taktického displeje. Kolem ní se vznášely hologramy vážných a neklidných tváří jejích poručíků. Čekali, co udělá.

„Přes ně nic nepronikne,“ řekl jeden z nich a ona věděla, že má pravdu. Mezi planetou a jejími loděmi se nacházela většina lodí flotily Vnějších. Jakoukoli střelu by zachytily a zničily dřív, než by se dostala do atmosféry. Mohla jen doufat, že se jí podaří blokádu prorazit. Ale to by trvalo dlouho a stálo by to mnoho životů. Její Scimitary byly rychlejší a modernější než křižníky Vnějších, ale nepřítel byl zády ke zdi. Než by se dostala na dostřel k planetě – pokud vůbec –, stačili by velitelé Vnějších opustit jednání. Pokud chce válku ukončit, musí udeřit okamžitě.

Navázala spojení s velitelstvím flotily a dozvěděla se, že z Chladného Toru se blíží letka čtyř lodí třídy Dravec. Jako posily nedokázaly do bitvy významně zasáhnout, ale velení s nimi mělo jiné úmysly.

A chtělo po ní, aby vydala rozkaz.

„Dejte mi Adalwolfa,“ řekla spojovacímu důstojníkovi.

„Rozkaz!“

Hlavní displej potemněl a objevil se hologram velitele Adalwolfa. Kapitán Valerij Jaša Barcov měl ulízané vlasy a hustý, ježatý plnovous. Seděl ve velitelském křesle a do zdířek v týle hlavy měl napojený svazek tenkých optických datových kabelů.

„Dobryj deň, kapitánko,“ řekl a hladově se zašklebil. Zjevně se těšil na nadcházející střet. „Hned jsme u vás.“

Dealová zavrtěla hlavou. „Ne, kapitáne. Mám pro vás jiný úkol.“

Povytáhl obočí. „Stačí říct.“

Dealová se opřela celou vahou a naklonila se nad stůl. „Máte rozkaz skočit za flotilu Vnějších. Neútočte. Vaším cílem je planeta.“

Barcov se přestal tvářit tázavě a zamračil se. „Neznáme místo jednání. Než prohledáme džungli, máme na krku lodě Vnějších.“

„Proto chci, abyste přeskočili pátrání.“

Jeho zmatek ještě vzrostl. „Ale co máme bombardovat?“

Dealová polkla. Cítila, jak jí srdce bije stále rychleji. „Všechno.“

Barcov několikrát otevřel a zase zavřel ústa. Nakonec řekl: „Chcete, abych zničil inteligentní džungli na Pelapatarnu?“

Dealová cítila, jak jí po čele stéká pot. „Dostali jsme rozkaz vyhladit ji i s kořeny,“ odpověděla.

Starý válečný harcovník chvíli vypadal zaraženě. Pak obrovským chřípím nasál vzduch a napřímil se.

„Stane se.“

*

Kapitánka Dealová sledovala zkázu z můstku svého Scimitaru. Chtěla vidět následky svého rozkazu na vlastní oči, ne prostřednictvím počítačové grafiky. Věděla, že dole jsou vojáci obou stran, stejně jako několik tisíc civilistů. Ale říkala si, že jejich oběť nebude marná. Byla si jistá, že velení má pravdu a rychlý a rozhodný konec nepřátelství v budoucnu zachrání mnohem víc životů, než jich v ohnivé smršti skončí.

Když se nad jediným superkontinentem planety zvedl první hřib, ucítila lehkost kolem žaludku, jako kdyby na okamžik přestala pracovat přitažlivost. Na můstku ustala veškerá činnost. Dokonce i flotila Vnějších přerušila palbu.

S hlubokým řevem se čtyři Dravci ve tvaru kulky řítili atmosférou a zbavovali se svého ničivého nákladu. Bok po boku rozsévali oheň a smrt v okruhu pěti set kilometrů. Jaderné exploze po sobě zanechávaly krátery a zapalovaly miliony čtverečních kilometrů vegetace. Výbuchy antihmoty se zakusovaly do samotné struktury planety a vymršťovaly obrovské masy zeminy a hornin. Na jiné cíle pršela drobnější munice a vybírala si všechno, co chodilo, plazilo se nebo létalo.

Stačil jeden přelet.

Objevili se odnikud a skočili pryč dřív, než se nějaká loď z nepřátelské flotily stačila otočit a napadnout je. Za loděmi zůstala v plamenech miliardu let stará biosféra a atmosféra plná popela a radioaktivního prachu.

Ohně hořely šest týdnů.

Válka skončila během jednoho.

 

PRVNÍ ČÁST
O TŘI ROKY POZDĚJI

„Jako tento hrůzostrašný oceán obklopuje zelenající se pevninu, tak leží kdesi v duši lidské jeden osamělý ostrov Tahiti, plný míru a radosti, ale obklopený všemi hrůzami života zpola neznámého.“
Herman Melville, Bílá velryba


1
Sal Konstanzová

„Slyším klepání.“ Alva Clayová se v podřepu zhoupla na paty a stáhla si svářečské brýle na oči. „Řekla bych, že nejmíň dva lidi.“

Zapálila hořák a já odvrátila hlavu.

„Hej, Georgi,“ zavolala jsem, „našli jsme další. Pojďte sem.“

George Walker, snadno rozpoznatelný v jasně oranžové záchranářské kombinéze, vzhlédl od pacienta na nosítkách, kterého ošetřoval poblíž zádi stále ještě plujícího vraku.

„Ano, kapitánko.“ Šoural se ke mně stařeckým krokem a nejistě vyrovnával kymácení vlnami rozhoupané paluby.

„Máme další živé.“ Jinou dírou, kterou už předtím Clayová vyřízla v horní části trupu, jsme zatím vytáhli čtyři členy posádky průzkumné lodi, ale jen jeden byl naživu.

Teď se Tulák líně pohupoval na mořské hladině a z vln vyčnívalo jenom několik čtverečních metrů jeho pláště. Jen metr od mých nohou dorážely na okraj trupu líné vlnky zbarvené slunečním světlem dooranžova. Zamnula jsem si čelo. Jak se tohle mohlo stát? Tulák prováděl průzkum, jestli je planeta vhodná ke kolonizaci. Jak se těm pitomcům podařilo přistát do oceánu a zatopit celou loď?

Moje záchranářská loď Vrtošivá fena parkovala pár set metrů východně. Visela ve vzduchu jako monstrózní bronzová kulka. Než se Vrtošivá fena připojila k Záchrannému sboru, bývala těžkým křižníkem třídy Dravec, patřícím jedné z nejmocnějších lidských frakcí, Konglomerátu. Osmdesát pět procent její hmotnosti tvořily motory. Proudnicový tvar jejího jinak hladkého trupu narušovaly závěsy zbraňových systémů, vypoukliny senzorů, hangáry dronů a prázdná raketová sila.

„Jak to jde, lodi?“ zeptala jsem se.

„Nepodařilo se mi obnovit primární osobnost Tuláka,“ pronesla Vrtošivá fena prostřednictvím implantátu v mém uchu. „Získala jsem přístup do jeho jádra, ale vypadá to, že si vymazal vyšší funkce.“

Zamračila jsem se. „Žádná černá skříňka? Proč by to dělal?“

„Podle poslední aktualizace stavu vinil z havárie sám sebe.“

Na obzoru se hromadily těžké mraky a hrozilo, že brzy zakryjí nízké, krvavé slunce. Mořský vítr mi cuchal vlasy. Přitáhla jsem si leteckou kombinézu těsněji k tělu a zapnula zip.

„Je to normální?“ Nikdy jsem neslyšela, že by osobnost lodi spáchala sebevraždu.

„To jsou ty průzkumné lodě,“ řekl Vrtošivá fena věcným tónem. „Jsou moc dlouho samy v prostoru, a pak jim z toho hrabe.“

Zadívala jsem se na vlny dorážející na téměř ponořený trup Tuláka a pokrčila rameny. Nic z toho nebyla naše věc. Měli jsme jen vyzvednout posádku, živou, nebo mrtvou, a dopravit ji zpátky na stanici Camrose. Až tohle bude hotové, přijdou další lidé, vyšetřovatelé a odhadci škod, aby se zabývali jednotlivými záležitostmi nehody.

„Co zbytek lodi?“ zeptala jsem se.

„Stále nabírá vodu. Odhaduji, že do úplného potopení zbývá maximálně patnáct minut.“

„Jaká je tady hloubka?“

„Patnáct set metrů. A kypí to tam životem.“

Nahlédla jsem přes okraj. Pod hladinou se míhaly rybovité stíny. Jejich boky se blyštěly jako stříbrné nože. V hlubině pod nimi se chvěly ještě větší stíny.

„Dobře.“

„Navíc se od východu blíží bouře. Bude tady sotva za deset minut.“

„Takže bychom asi měli vypadnout, co?“ Otočila jsem se k Alvě Clayové. „Slyšela jste něco z toho?“

Clayová měla dredy stažené mastným a otřepeným šátkem. Na rukou měla těžké pracovní rukavice, které jí chránily dlaně a zápěstí, ale paže měla holé, plné tetování, která si přinesla z inteligentních džunglí na Pelapatarnu, kde sloužila jako pěšák. V tmavých svářečských brýlích se odrážel jasný plamen hořáku, který svírala v rukou. Kde se plamen dotkl trupu, vyšlehly fontány jisker.

„Řežu tak rychle, jak dokážu.“

„Jestli si nechcete namočit nohy, řežte rychleji.“ I po tak dlouhé době mi její tetování lezla na nervy. Měla jsem svoje vlastní přízraky, ale nechávala jsem si je pro sebe. Nepotřebovala jsem je dávat celému světu na odiv.

Klepání z útrob zmrzačené lodi ustalo. Jestli lidé uvěznění uvnitř mají trochu rozumu, před plamenem hořáku se ukryli. Jakmile Clayová dokončí kruh, spadne dovnitř kus pláště o průměru padesáti centimetrů.

George Walker shodil z ramene zdravotnickou brašnu a začal rozkládat samonafukovací nosítka. V červenohnědém světle slunce dostávaly jeho řídnoucí, prošedivělé vlasy růžovou barvu. Na jeho odřené plastové boty cákala voda.

„Dávejte pozor,“ řekla jsem mu. „Nechoďte moc blízko ke kraji. Nechce se mi vás vytahovat.“

Starý muž pobaveně přimhouřil oči. Myslel si, že si dělám zbytečné starosti. Už v době, kdy byla loď v armádě, ve flotile Konglomerátu, sloužil na palubě Vrtošivé feny jako zdravotnický důstojník a zůstal i poté, co byla vyřazena ze služby a převedena pod Záchranný sbor. Když jsem jako kapitánka nastoupila na Vrtošivou fenu, byl to on, kdo mě hned první den provedl po lodi a ukázal mi tajná zákoutí, cestičky a zkratky, které mohl znát jen někdo, kdo na lodi sloužil dlouhá léta. Podle všeho jsem mu připomínala jeho dceru, právničku, která žila na Zemi se dvěma dětmi a paralyzující hypotékou. Jednou jsem se s ní setkala během neplánované zastávky v Berlíně, ale žádnou podobnost jsem nepostřehla.

Ať starého muže vedlo cokoli k tomu, že k nám choval podobné city, bylo to mimo moje chápání.

„O mě si nedělejte starost, kapitánko,“ opáčil. „Hlavně nás odsud dostaňte dřív, než si tahle kraksna sedne na dno.“

V obavách jsem se zadívala k obzoru. Ty mraky se mi nelíbily. „Budu se snažit.“

Než Clayová dokončila řez, vrak zase o něco klesl a vlnky postoupily o půl metru. Vítr sílil. Věděli jsme, že závodíme s časem. Neměli jsme vybavení pro práci pod vodou. Jestli ty dva dostaneme ven, budou to poslední přeživší, než Tulák zahájí dlouhý a rychlý pád do tmy a ticha. Ostatním, pokud tam jsou, už nebude pomoci.

Udělali jsme, co bylo v našich silách.

Clayová vypnula autogen a odložila ho stranou. „Chcete mít tu čest, kapitánko?“

V dálce zaduněl hrom. Ty mraky tvořily okraj blížící se bouře. Obvod vyříznutého kruhu jantarově žhnul. Zvedla jsem pravou nohu a dupla doprostřed kruhu. Kov zapraštěl a zaskřípal a vyříznutá část spadla do prostoru zalitého mořskou vodou. Chvilku jsme jen stály jako sochy a čekaly na pohyb, hlas, prostě cokoli. Pak Alva Clayová zaklela a nohama napřed se protáhla otvorem.

Za okamžik se s prskáním a hekáním vynořila. Jednou paží svírala kolem krku nějakého mladíka. Oba šlapali vodu, aby se udrželi na hladině. Lehla jsem si na mokrou palubu, natáhla se dolů a s Walkerovou pomocí se mi podařilo dostat mladíka na světlo.

Překulili jsme ho na nosítka.

„Je zraněný?“

Nad palubou se přehnal poryv chladného větru. Walker mladíkovi zkontroloval pulz a mávnutím ruky mě odbyl. „Pokračujte, tohle je už moje práce.“

Nechala jsem ho skloněného nad nosítky a rychle se doplazila zpátky k otvoru. Nahnula jsem se až po ramena dovnitř a sledovala světlo baterky Clayové, které se v šeré vodě pode mnou míhalo sem a tam. Svými pohyby vířila spoustu drobných trosek. Viděla jsem předměty proplouvající kuželem světla, které dovnitř dopadalo vyříznutým otvorem. Plastová vidlička, hřeben, prázdný hrnek, jedna bota…

Od obzoru se přihnalo další zadunění hromu.

Kdybychom měli víc času, poslala bych Clayové na pomoc dron. Takhle jsme jen museli spoléhat na štěstí.

Když se Clayová vynořila podruhé, lepily se jí mokré dredy k hlavě a někde ztratila svářečské brýle.

„Něco tam je.“ Vyšvihla se vzhůru a sevřela okraj otvoru. „Vytáhněte mě.“

Popadla jsem ji za zápěstí.

„Co to…?“

„Nedělám si prdel, Sally.“ Snažila se vysoukat ven sama. „Vytáhněte mě, sakra!“

Nehádala jsem se. Za ty tři roky, co jsem ji znala, jsem Clayovou ještě neviděla takhle vytřepanou. Zažila jsem ji napjatou, možná i neklidnou, ale ne opravdu vyděšenou. Zabrala jsem ze všech sil a vytáhla ji nahoru. Když byla napůl venku a mohla se vzepřít na loktech, natáhla jsem se a popadla ji za opasek s nářadím. Trhla jsem vší silou a Clayová se přesmýkla přese mě. Byla promočená a na rtech jsem cítila slanou vodu. Odkutálely jsme se stranou, posadily se a ztěžka oddechovaly. Mezi mraky tančily blesky a stále prudší vítr přinášel první dešťové kapky.

„Kde je ten druhý?“

Clayová ztěžka polkla a snažila se popadnout dech. „Pryč.“

Zvedla jsem se a zadívala se do temného otvoru. „Ale byli tam dva…“

„Něco ho dostalo.“

Sevřela si ramena.

„Co to bylo?“

„Nevím.“ Hruď se jí zdvíhala a klesala. „Ale bylo to veliké a rychlé.“

„Jako žralok?“ Jedna ze zatopených přechodových komor byla otevřená. Dovedla jsem si představit, že by se tudy do lodi protáhla nějaká veliká ryba.

Clayová zavrtěla hlavou. „Ne. Ne, tohle mělo chapadla.“ Vstala, vytáhla pistoli a ucouvla od otvoru. Naposledy jsem se podívala do hlubin zatopené kajuty a pak jsem následovala jejího příkladu.

Oblohou se prohnala další salva hromů. Mraky sice byly od nás ještě celkem daleko, ale před nimi se hnala clona deště jako sliny stříkající z tlamy nějaké vzteklé příšery.

„Musíme odsud.“ Clayová mířila pistolí na díru v trupu a podle všeho očekávala, že se odtamtud vynoří nějaký mořský netvor. Byla vyděšená, a měla proč. Počasí se rychle horšilo a Tulák se nám mohl každým okamžikem potopit pod nohama. Čas se krátil a museli jsme evakuovat přeživší. Pronto.

Chtěla jsem Vrtošivé feně přikázat, ať pro nás pošle člun, ale v okamžiku, kdy jsem otevřela ústa, uslyšela jsem za sebou šplouchnutí a koutkem oka jsem zahlédla, jak něco oranžového mizí pod hladinou. Ve stejný okamžik se mi v uchu ozval alarm. Vrtošivá fena se dožadovala mé pozornosti. Clayová to slyšela také. Na okamžik se odvážila spustit pohled z otvoru.

„Hele, kde je George?“ zeptala se se zmateným výrazem, který kopíroval chaos v mé hlavě.

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Triton, 2019
Vazba: pevná
Počet stran: 288
Cena: 329 Kč

LiteraturaSci-fiG. L. PowellTritonUkázkyUkázka
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Liga spravedlnosti 2 - Epidemie

Mon, 07/29/2019 - 01:00

Strach, ambice a nevinnost. Do těchto tří slov by šel shrnout druhý díl Znovuzrození Ligy spravedlnosti.
Tentokrát kniha zahrnuje dva příběhy, V područí strachu a Epidemie. Oba lehce emocionálně přepálené, ale alespoň se snahou o zápletku.
Děj prvního příběhu není, potažmo by nemusel být, ukotven v žádné specifické době. Ukazuje možná nebezpečí, jaká mohou nastat, převládne-li u lidí dlouho potlačovaná vnitřní emoce. Ať už se jedná o strach, obavu, zlobu, cokoliv, náhlá erupce pak s sebou vždy přináší destrukci. Na druhou stranu dává vypuštění páry a jasné pojmenování sžíravého problému šanci jej začít řešit. Nejedná se o dlouhé a hluboké vyprávění, ale dává příležitost náhlednout, jací jsou ochránci opravdu uvnitř. A klade otázku: Jsou to skutečně oni? Je uvnitř těchto hrdinů bez bázně a hany skryté a za desítkami dveří zamčené pravé "Já" přeci jen o něco méně šlechetné a mnohem vystrašenější, než dávají najevo? Nebo může dojít pod těžkým nervovým vypětím ke vzniku myšlenek, které nemají se samotným charakterem nic společného a jsou jakýmisi anomáliemi?
Hlavním tahounem Epidemie je však nepřekvapivě příběh druhý, Epidemie. Zpočátku jsem nebyl z příběhu moc nadšený. Základní premisa Ligy pod útokem hackera mi nepřišla převratná, ačkoliv vidět souboj strážců proti svým schopnostem bylo přeci jen trochu jiné a ozvláštňující. Teprve druhá polovina poodkrývá svými odkazy na Vyhlazovací stroje zajímavější zápletku. Děj poukazuje na nevyzpytatelnost technologií a nebezpečí, jaká mohou představovat v případě, že si začnou žít vlastním životem, potažmo když nad nimi získá moc cizí vůle.
Oceňuji příklon autorů k příběhovým pasážím, které vhodně prokládají akci. Ta pak totiž nezahlcuje a přirozeně vyplývá, což ji dělá uvěřitelnější.
Co mi však stále dělá problém, jsou některé dialogy. Jako by vůbec nezapadaly do kontextu. Nevím, jestli mají autoři svého Mr. Hydea, ale nemohu se ubránit dojmu, že se v knize několikrát objeví bubliny s textem kvalitativně minimálně o úroveň až dvě níž, než na jaké je zbytek. Takové části pak vyznívaly velice dětinsky. Naštěstí se jedná o výjimečný výskyt.
Kresba je barevná a jasně čitelná, ale nejedná se bohužel o nejvyšší kvalitu. To se projevuje zejména v situacích, kdy by měly grimasy postav ztvárňovat výraznější emoce. Ty působí obyčejně přehrávaně a ploše, takže dojem z nich připomíná staré řecké divadlo se svými výraznými teatrálními maskami.
Liga spravedlnosti 2: Epidemie mě příjemně překvapila. Byť se stále nemůže měřit s mnoha kvalitnějšími komiksy ze stáje DC, nestojí si špatně. Jedná se o lepší průměr, který neurazí, ale zároveň nemá ambice stát se na dlouho zapamatovatelným kouskem. Po naprosto nezáživné mlátičce jsme však alespoň dostali komiks, který se snaží něco říct. Na takovém základu vydobytá pozice sice není ekvivalentem zlatého hodnocení, ale alespoň naznačuje v sérii posun ke zlepšení, který snad bude pokračovat.

Znovuzrození hrdinů DC: Liga spravedlnosti 2 - Epidemie
Bryan Hitch, Neil Edwards, Daniel Henriques, Adriano Lucas
Nakladatel:
Crew
Překlad: Ľudovít Plata
Redakce: Changer the Elder
Rok vydání: 2018
Počet stran: 152
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 299 Kč

KomiksLiga spravedlnostiCrewDC ComicsB. Hitch
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Ellis Peters, Zázrak svaté Winifredy

Thu, 07/25/2019 - 01:00

Léto a detektivky, to k sobě prostě patří. Nejspíš to nemá žádné smysluplné opodstatnění, ale je to tak. A zdá se mi, že o detektivkách klasické britské školy to platí dvojnásob. Takže vážení, seznamte se s bratrem Cadfaelem…

Jméno Ellis Peters u nás možná zůstává trochu ve stínu Agathy Christie nebo Dicka Francise, ale může se jim směle postavit po bok. Dvacetidílná série s bratrem Cadfaelem v hlavní roli jí po právu vynesla ovace čtenářů a proslavila ji mimo jiné jako autorku historických detektivek. Ovšem ne výhradně – Edith Pargeter (1913–1995), která se za pseudonymem Ellis Peters skrývá, je uznávaná i pro svou trilogii Nebeský strom nebo pro sérii s inspektorem Felsem. A pro české čtenáře je zajímavá obzvlášť – jakožto studovaná bohemistka uměla perfektně česky a do angličtiny překládala třeba Hrabala, Máchu nebo Nerudu.

Čím se však většina jejích knih vyznačuje obzvlášť, je vše, co se nějakým způsobem týká Walesu – velština, velšská kultura, historie, povaha Velšanů… Ellis Peters sama měla velšské kořeny, tudíž moc dobře věděla, o čem píše. Máte-li tedy pro tento kraj keltského dědictví slabost a holdujete detektivkám, bratr Cadfael je přirozená volba.

Zázrak svaté Winifredy je úvodním svazkem série, ale naskočit můžete prakticky kdykoli, příběhy na sebe navazují volně a přinejhorším vám jen uteče nějaká drobná narážka. Cadfaelovy příhody vyšly česky už dřív, nicméně Mystery Press se do nich pustil znovu, tentokrát s krásnou obálkou od Lubomíra Kupčíka.

A začínáme, jak jinak – ve Walesu. Tam jsou totiž pohřbeny kosti svaté Winifredy, světice, kterou si převor Robert vyhlédne jako ideální patronku pro svůj benediktinský klášter v anglickém Shrewsbury, kterému zatím vlastní svaté ostatky chybí. Bratr Cadfael, který po bohatém životě stráveném křížovými výpravami a námořním dobrodružstvím touží hlavně po klidu bylinkové zahrádky, si o tom myslí své, ale jelikož jakožto rodilý Velšan ovládá velštinu, přidá se k výpravě. A tak se skupinka mnichů vydává v máji léta páně 1137 do svérázného kraje plného místních konfliktů, komplikovaných rodinných vztahů a hlavně typické velšské povahy, která na misi anglických bratrů nehledí zrovna laskavým okem. A aby toho nebylo málo, nejzarytější odpůrce přenesení ostatků je nalezen v lese mrtvý. Okolnosti smrti jsou přinejmenším podivné a je na Cadfaelovi, aby ze střepů poskládal pravdivou vitráž.

Ellis Peters navazuje na tradici britské detektivky v tom nejlepším – až poklidným tempem vyprávění, které na britský venkov sedne dokonale a které je přesným opakem frenetických severských vyšetřování. Přesto se kniha drží rozumného počtu stránek a udrží vás v napětí, takže příběh zhltnete za jedno dvě odpoledne někde u rybníka. Především je ale neskutečně snadné zamilovat si hlavní postavu, bratra Cadfaela. Jakožto zarytý odpůrce křesťanství jsem k Zázraku svaté Winifredy přistupovala dosti opatrně a první stánky jsem otáčela poněkud váhavě. Zbytečně. Cadfael představuje hlas rozumu a zdravého odstupu, na bratry prožívající náboženské vytržení pohlíží minimálně se zvednutým obočím a je natolik skeptický, až se člověk pomalu diví, co že v tom klášteře vlastně dělá. A to je velmi sympatické.

Zázrak svaté Winifredy je na prvním místě oddechová historická detektivka v tom nejlepším slova smyslu. Detektivky jsou v relaxačním čtení prostě nepřekonatelné a musím uznat, že je mi vlastně záhadou proč. Nicméně žádáte-li od bratra Cadfaela víc, dostanete to – konflikt mezi světským a božským, už tehdy diskutabilní postupy církve, historické skutečnosti (svatá Winifred není žádnou fikcí a její příběh taky ne) a hlavně nejjemnějším štětcem vykreslený Wales a jeho povaha. A pokud si Cadfaela zamilujete, můžete sáhnout i po oceňovaném seriálu podle knih Ellis Peters s Derekem Jacobi v hlavní roli.


Ellis Peters, Bratr Cadfael: Zázrak svaté Winifredy
Originální název: A Morbid Taste for Bones
Nakladatelství: Mystery Press
Překlad: Zuzana Ceplová
Obálka: Lubomír Kupčík
Vydání: 2019
Stran: 221
Cena: 249 Kč
 

RecenzeLiteraturaMystery PressE. PetersBratr CadfaelZ jiného soudkuDetektivka
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Adrian Tchaikovsky, Ocelová šlechta

Thu, 07/25/2019 - 01:00

Military sci-fi s velmi antimilitantním nádechem. Že to zní jako nesmysl? Jen si Ocelovou šlechtu hezky přečtěte a uvidíte, že mám pravdu.

Autorem je britský spisovatel Adrian Tchaikovsky (pokud by vám vrtalo hlavou, kde Brit přijde k slovansky znějícímu jménu, tak vězte, že za to mohou polské kořeny). Proslavil se především desetidílnou fantasy sérií Shadows of Apt (česky Stíny vědoucích, ale vyšly jen tři díly). Kromě toho je autorem řady povídek i samostatných románů Guns of the Dawn a Children of Time (česky Děti času). Nakladatelství Planeta9 připravuje k vydání i jeho další knihy Dogs of War.

V Ocelové šlechtě vás bez dlouhého vysvětlování šoupne do světa, kde se brexit stal realitou a Británie společně s USA vedou válku na severu Evropy proti Nordsku. Autor se nějakým hlubším vysvětlováním důvodů válečného tažení neunavuje, ale z příběhu poznáte, že to je jako obvykle touha po moci a bohatství. V této neutěšené budoucnosti se sociální nůžky rozevřely tak, že skoro vyskočily ze šroubků. Na jedné straně stojí korporáty a jejich potomci Scioni. Scioni jsou vybavení brněním, nejdražší a nejdokonalejší technologií, které současné poznání může poskytnout, a jsou tedy prakticky nezničitelní. Takoví novodobí bohové, mohou vše a nemusí nic. Na druhé straně stojí obyčejní vojáci, s nejlevnější výbavou, postradatelní a posílaní po stovkách na smrt, zkrátka konzumní zboží.

Mezi ně patří i americký seržant Ted Regan. Spolu se dvěma spolubojovníky je vyslán na tajnou misi. Musí najít Sciona, který beze stopy zmizel. Reganovi je zcela jasné, že tohle je sebevražedná mise, protože Scioni zkrátka nemizí. Neumírají, nevypaří se a ne, nanebevzetí taky nepřichází v úvahu. Ale vojenská čest mu velí podřídit se rozkazům a přijatý úkol splnit.

Ocelová šlechta je relativně útlá novelka, ale od první strany až po krátký medailonek o autorovi nabitá událostmi. Jak už bylo v úvodu zmíněno, jedná se o čistokrevnou military sci-fi, takže vás čekají válečné střety s využitím známých i neznámých vojenských technik, špionáž, partyzánské skupinky, přepadení a hlavně akce, akce, akce. Žádná hluchá místa, sotva se hrdinové vylížou z jednoho průseru, už se po hlavě řítí do dalšího.

Ale ten hlavní důvod, proč byste si knihu měli přečíst (zvlášť pokud se v technologiích krapet ztrácíte jako já), je seržant Ted Regan. Týpek zocelený mnoha bitvami a vojenský mazák, který si absolutně nedělá iluze o světě a o tom, jak to tady funguje. Je si naprosto vědom, že je jen pěšák v poli, jehož život má hodnotu rozkazu, který má splnit. Ale to ještě neznamená, že s válkou souhlasí. Naopak mu to přijde jako ta nejnesmyslnější věc na světě, což pádně komentuje. Jeho hlášky jsou prosáklé cynismem a černým humorem. Sarkastické komentáře vás pobaví a občas se i zasmějete, i když ten smích má trochu hořkou příchuť, neboť je vám zcela jasná Reganova beznaděj. Tady se patří ocenit i skvělý překlad Martina D. Antonína, protože narážky působí zcela přirozeně.

V zásadě je to jednoduchý příběh, u kterého se trochu zamyslíte, trochu zasmějete, ale hlavně se pořádně pobavíte. A o to jde.

Ocelová šlechta
Adrian Tchaikovsky

Nakladatelství: Planeta9
Rok vydání: 2019
Původní název: Ironclads
Rok původního vydání: 2017
Překlad: Martin D. Antonín
Autor obálky: Maz Smith
Počet stran: 206
Cena: 249 Kč

RecenzeLiteraturaA. TchaikovskyPlaneta9Sci-fi
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Steven Moffat - Mark Gatiss - Jay, Sherlock 2: Slepý bankéř

Wed, 07/24/2019 - 01:00

Nepozorovaně vniknout do vysoce střežené banky a místo loupeže pouze vyšperkovat starý obraz žlutým grafitti? Proč by to kdo dělal? Celé to přeci zní podivně. Možná právě proto ale tento případ zaujme výstředního génia Sherlocka Holmese – byl sice o jeho prošetření požádán starým přítelem, ale pokud znáte Sherlocka, víte, že jen kvůli něčí prosbě on rozhodně nic podnikat nehodlá.

Druhý svazek sherlokovské mangy se odpichuje od úvodu odvyprávěného ve Studii v růžovém – John Watson sdílí byt s geniálním Sherlockem Holmesem, který k nevoli mnoha kriminalistů asistuje jako poradce londýnskému Scotland Yardu. John sám se potýká s nedostatkem peněz, shání práci a je frustrován Sherlockovým nezájmem o své finanční i jiné problémy. Když je Holmesovi bývalým spolužákem nabídnut případ a za jeho vyřešení slíbena tučná odměna, Sherlock má nejdříve chuť odmítnout. Když ale zjistí, že celé vloupání nemá vlastně se samotnou bankou vůbec nic společného, rychle svůj postoj přehodnotí. Stopa ho zavede nejen do opuštěných bytů a londýnského muzea, ale také do několika šťavnatých akčních sekvencí plných citoslovců psaných velmi tučným písmem.

Slepý bankéř, který následuje příkladu Studie v růžovém, je velmi přesným převyprávěním seriálové epizody. Ostatně to, co již bylo napsáno od prvním díle mangy, lze aplikovat i v případě dílu druhého. Seriálový děj je v papírovém podání lehce zpomalen a působí jasněji – je přece jen o něco snazší držet krok s komiksovými bublinami než s překotnou britskou angličtinou. Celkem je manga rozdělena do šesti kapitol, které je až příliš jednoduché přečíst na jeden zátah během jediného odpoledne.

Co je zřejmě o něco více markantní než v prvním díle, je zaměnitelnost vedlejších postav. Je tu několik osob, které se děním mihnou pouze párkrát a nejsou nijak výrazně vykresleny. A v tom je ten háček – je trochu matoucí, která z nich je vlastně která. To děj sice vzápětí vyjasní, i tak je ale jejich vizuální zaměnitelnosti škoda. Jinak lze ale Slepému bankéři málo co vytknout – snad jen to, že slepě následuje seriálovou předlohu. Je však otázkou, zda je to nutně špatně. Nepřináší sice nic nového, čte se ale hezky, a jako fanoušek musím říct, že minimálně první řada detektivních dobrodružství od Moffata a Gatisse opravdu mnoho vylepšování po scénáristické stránce nepotřebuje.

I když je obecně vnímán jako nejslabší článek první série Sherlocka, rozhodně není Slepý bankéř slabší kvality. Tento komiks evidentně cílí spíš na skalní fanoušky – tedy ty, kteří ani po letech nepřestali zbožňovat moderní verzi Doylova detektiva (a budou si pravděpodobně jednotlivé bubliny v hlavě přehrávat sexy hlasem Benedicta Cumberbatche). Takoví fanoušci jistě nebudou zklamáni – a vzácná skupina nováčků jistě taky ne. V podobě mangy je Slepý bankéř čtivý, inteligentní a návykový příběh, který má velký potenciál se trefit do vkusu mnoha čtenářů. 

 

Steven Moffat, Mark Gatiss, Jay. – Sherlock 2: Slepý bankéř
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 192, brožovaná
Překlad: Anna Křivánková
Rok vydání: 2019
Cena: 249 Kč

KomiksMangaS. MoffatJayM. GatissSherlockCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Stephen King, Outsider

Tue, 07/23/2019 - 01:00

Smrt dítěte je vždycky šokující. A když je to násilná smrt malého kluka s prvky sodomie a kanibalismu, není se čemu divit, že jindy racionální detektiv Ralph Anderson tak trochu ztratí nervy. Všechny důkazy nezpochybnitelně ukazují na místního basebalového kouče Terryho Maintlanda. Jeho DNA se našla na místě činu a to, že má alibi, v tuto chvíli nikoho nezajímá.

Že Outsider nebude knížka pro slabé povahy, napovídá už slavné jméno jejího autora, Stephen King. Ten nás tentokrát zve do malého městečka Flint city v Oklahomě za již zmíněným detektivem Ralphem Andersonem, který vyšetřuje brutální vraždu jedenáctiletého chlapce. Případ nenechává sebemenší prostor na pochyby – DNA z místa činu je jednoznačné a Terryho dokonce i vidělo hned několik lidí. Jak k sobě zve mladého Franka do dodávky, jak parkuje nedaleko místa vraždy, jak o nějakou dobu později vystupuje z auta celý od krve. Lidé s ním dokonce i mluvili, a všichni přísahají, že to byl on. Kouč Terry, který trénuje místní basebalové mužstvo a kterého všichni milují. A že když mluvil, působil zmateně a jako by je ani nepoznával? No a co. Když člověk udělá něco takového, tak prostě nemůže být při smyslech, ne?

Jenže Terryho právník Howie má svoje vlastní eso v rukávu. Nezpochybnitelný důkaz, že obžalovaný byl v dané době 70 mil od místa činu. Rozjíždí se kolotoč vyšetřování a na světlo světa vycházejí další drobné nesrovnalosti. Od koho pochází neostré otisky prstů z dodávky? Co je zač tekutina, nalezená na věcech, které měl na sobě Terry v době vraždy? Kdo byl ten spálený chlap před soudní budovou a odkud pochází noční můry Terryho dcery o muži z plastelíny s brčky v očích?

I v Outsiderovi se King vrací ke svému stále oblíbenějšímu detektivnímu žánru. Jeho trilogie o Billu Hodgesovi byla výborná a pro její fanoušky máme dobrou zprávu. Vzpomínáte na podivínskou, ale geniální a svým způsobem okouzlující Holly Gibneyovou? Sice přišla o parťáka, ale agenturu Právo nálezce provozuje dál, a tak se i ona přidává v k honu na „cizince“. Přeci jen už nějaké zkušenosti s nadpřirozenem má, a možná jako první začíná alespoň zhruba tušit, s čím tu vlastně mají tu čest. A kdoví, třeba se ke slovu dostane ještě jednou i veselý pleskač…

Outsider nasazuje vražedné tempo už na samotném začátku a až do poslední stránky nepoleví. Detektivní vyšetřování, překvapivá odhalení, bourání předsudků a konvencí, to vše okořeněné o tu správnou dávku nadpřirozena a hororového nádechu… King prostě umí. A vždycky dokáže najít nový podnět pro noční můry svých věrných čtenářů.

Outsider
Autor: Stephen King
Překlad: Ivan Němeček
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba: Pevná
Počet stran: 430
Cena: 420 Kč
 

RecenzeLiteraturaZ jiného soudkuS. KingBeta-DobrovskýHororDetektivka
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: Stavitelé

Mon, 07/22/2019 - 20:22

Díky nakladatelství Fragment si na přelomu prázdninových měsíců můžete zasoutěžit o novou knihu Daniela Polanskyho, jejíž jméno je Stavitelé. Nefalšovaná fantasy ze zvířecího světa čeká jen na vás. Stačí, když nám napíšete:

  • Jaká jsou jména alespoň dalších dvou knih Daniela Polanskyho, které již vyšly v češtině?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 4.srpna 2019, do předmětu napištte Stavitelé a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

SoutěžSoutěžeFragmentD. Polansky
Categories: Vector Graphic

Pages